00:00:14 -Pane prezidente, zvědavci by rádi věděli, jaké napíšete divadelní hry
00:00:19 Ale já se ptám, jestli až bude víc času, napíšete něco úplně jiného.
00:00:25 Totiž svoje paměti.
00:00:28 -Přiznávám, že bych docela rád napsal paměti.
00:00:31 Vylíčil bych takovou tu odvrácenou tvář politiky.
00:00:36 Ale problém je v tom, že si strašně málo pamatuju.
00:00:41 Například z dramatických dnů revolučních si nepamatuji téměř nic
00:00:47 A z 1. týdnů mého prezidentování také ne. Mám skoro takzvané okno.
00:00:54 Těch událostí bylo tolik, že se nevešly všechny do mé paměti.
00:01:00 V tom je problém.
00:01:03 -Ale třeba už dělá někdo poznámky za vás.
00:01:07 Z hlediska čtenářů je napínavější číst paměti než proslovy.
00:01:12 Proslovy jsou sice důležité, ale jdou po obecné stránce věci.
00:01:17 Formulují zásady.
00:01:19 Zatímco u pamětí můžeme mít pocit, že se dovídáme, co se dělo.
00:01:24 Nejenom co se chtělo nebo mělo. Vy čtete rád paměti státníků?
00:01:29 -Velice rád. Mám tedy, po pravdě řečeno, málo času na čtení.
00:01:35 Ale teď jsem například četl Churchillovy paměti.
00:01:38 Čtu paměti velmi rád.
00:01:40 Vyprávění o historických dějích, které člověk zná z dějepisu.
00:01:47 Nebo z novin nebo z vlastní zkušenosti.
00:01:50 Ono to tomu dává takovou tu lidskou perspektivu.
00:01:55 Perspektivu danou konkrétní lidskou zkušeností.
00:01:58 Jsem přesvědčen o významu osobních vztahů.
00:02:03 Tím více, čím déle jsem ve vysoké politice.
00:02:09 Důležité jsou osobní sympatie a animozity v politice.
00:02:15 A také povahové vlastnosti různých politiků.
00:02:19 Proto čtu rád ty vzpomínky.
00:02:25 Protože odkrývají právě to, co neodkrývají projevy, jak říkáte.
00:02:31 -Už jste několik let ve vysoké politice.
00:02:34 Víte možná něco o tom, jestli lidé v tomto postavení jsou jako ostatní
00:02:41 Nebo jestli se postupně stávají jakýmisi zvláštními bytostmi.
00:02:47 Mírně deformovanými svým povoláním, jeho požadavky, jeho nutnostmi.
00:02:54 Pro kterou ze 2 možností byste se vyslovil?
00:02:58 -Mám dojem, že politika skutečně obsahuje bezpočet různých pokušení.
00:03:06 Když jim člověk podlehne, mohou ho trochu deformovat.
00:03:12 Sám pevně věřím, že jsem nepodlehl těmto pokušením.
00:03:17 Ale definitivně to musí posoudit jiní, to nemohu posuzovat já.
00:03:21 Pokušení jsou různá. Za prvé moc. Vždycky spojena s určitými výhodami
00:03:29 První nebezpečí je, že si člověk na ty výhody zvykne.
00:03:34 Že by o ně nerad přišel a že chce tudíž setrvávati v politice.
00:03:41 Nikoli kvůli tomu, aby něco vykonal Äle aby mu zůstaly tyto výhody.
00:03:49 Samozřejmě, že to neřekne.
00:03:52 Samozřejmě, že všichni politici říkají, že jim jde o určitou věc.
00:03:57 Že jsou hnáni svou odpovědností a podobně.
00:04:00 Kdo to myslí a říká upřímně?
00:04:05 Pro koho to je verbální zástěrka za přízemní úmysl udržet si své výhody
00:04:15 To už jest otázka jiná. Ale jsou i další pokušení.
00:04:21 Jsou i další tlaky na člověka, který se v politice ocitne.
00:04:29 Aby trošku měnil své chování, své vyjadřování, své způsoby.
00:04:38 A posléze i svůj způsob myšlení.
00:04:42 -Změnil jste se za těch několik let ve vysoké politice?
00:04:46 -Pevně věřím, že nikoli.
00:04:49 Samozřejmě, že jsem musel změnit mnoho svých zvyků.
00:04:54 Například musím nosit stále kravatu.
00:04:57 Což jsem předtím nosil jednou za půl roku.
00:05:03 To je taková úplně vnějšková věc.
00:05:05 Ale musel jsem změnit i způsob svého vyjadřování.
00:05:09 Musím mluvit spisovně, musím mluvit diplomatičtěji.
00:05:13 Nemohu říkat úplně všechno, v zájmu věci. To jsem samozřejmě změnil.
00:05:24 Pro mě to nebylo jednoduché.
00:05:26 Já byl vždycky zvyklej bez obalu říkat co si myslím.
00:05:32 Měl jsem z toho celý život dokonce potíže.
00:05:35 A trošku mně teď činí komplikace přivyknout tomu diplomatickému
00:05:46 Nebo zdrženlivému způsobu vyjadřování.
00:05:50 Ale vím, že to je nutné a dělám vše pro to, abych se to naučil.
00:05:54 -Pokud jde o důvěru občanů ve vás.
00:05:57 Pořád máte největší procento v průzkumech veřejného mínění.
00:06:01 Pokud jde o různé ústavní instance, vy jste nejvýš.
00:06:06 Ti, kteří vám svou důvěru odpírají, uvádějí, že nejste, co jste býval.
00:06:14 Je jich asi 28 procent.
00:06:18 Že jste ustoupil od svých názorů a nesplnil některé svoje sliby.
00:06:25 Rozumíte těmto výtkám?
-Rozumím jim. Ale jen tak napůl.
00:06:32 V 1. revolučních týdnech po revoluci, kdy všude bylo psáno:
00:06:47 "Havel na hrad!".
00:06:54 Lidé si ode mě slibovali, že změním svět a že je učiním šťastnými.
00:07:00 A dnes se musí konfrontovat s bezpočtem každodenních starostí.
00:07:09 Ti lidé mají často tendenci mě za to činit odpovědným.
00:07:17 Že jsem jaksi nepřinesl ten ráj na zemi.
00:07:22 Psychologicky to naprosto chápu.
00:07:28 Dokonce chápu i ty, kteří říkají, že jsem se změnil.
00:07:32 Já jsem se, jak pevně věřím, vnitřně nezměnil vůbec.
00:07:38 Ale já jsem změnil své vystupování, svoje chování, způsob vyjadřování.
00:07:44 Musel jsem to změnit v zájmu dobré věci.
00:07:49 A ti, kteří si toho povšimli, musí mít nutně pocit, že jsem se změnil.
00:07:58 Pokud srovnávají mě ve svetru na improvizované tiskové konferenci.
00:08:02 V Laterně magice v listopadu 1989. A srovnávají se mnou dnes.
00:08:07 A je také chápu.
00:08:11 -V roce 1990, na jaře, jste měl řeč v Jeruzalémě.
00:08:15 Přiznal jste, že máte ustavičně pocit jakési nepatřičnosti.
00:08:22 Pochybnost o oprávněnosti vykonávat svoji funkci, pocit nezařazenosti.
00:08:28 Změnilo se něco za ta léta na tomhle pocitu?
00:08:33 -Mí kritici mi občas vytýkají přílišný sklon k sebereflexi.
00:08:45 Že moc mluvím o sobě. Připouštím, že je to možné.
00:08:50 Ale nemluvím o sobě ani z nějakého narcisismu nebo sebelásky.
00:08:55 Nebo egocentrismu, ale spíš z jiných 2 důvodů.
00:09:02 Za prvé, že pevně věřím, že se musí rehabilitovat lidský subjekt.
00:09:13 V politice, tak jako v ostatních disciplínách.
00:09:17 Jedinečná lidská bytost a její jedinečné určení.
00:09:21 Proto občas do svých projevů vnáším takový osobní tón.
00:09:25 Také nějakou svoji osobní zkušenost či zážitek se pokouším zobecnit.
00:09:32 Aby to mělo cosi, co by se dalo nazvat existenciální zakotvení.
00:09:37 A 2. důvod je ten, na nějž jste narazil.
00:09:40 Skutečně jsem člověk, který má takový ten celoživotní pocit.
00:09:45 Že musí neustále zdůvodňovat svou existenci na tomto světě.
00:09:51 Obhajovat sám sebe, své bytí.
00:09:55 A vysvětlovat neustále světu proč dělá to, či ono.
00:09:59 Občas mám se svými spolupracovníky potíže.
00:10:02 Stane se, že někde v novinách vyjde cosi proti mně.
00:10:06 V nějakém fejetonku nebo v nějaké poznámce.
00:10:09 Jsem za něco obviněn nespravedlivě či na základě nedostatku informací.
00:10:14 A já mám hned tendenci psát do těch novin nějakou polemiku.
00:10:19 A oni říkají: To nejde, to se k prezidentovi nehodí.
00:10:23 -Ani v tomto jste se nezměnil nějak podstatně.
00:10:26 Ale co byste řekl na námitku těch, kteří se na vás dívají skepticky.
00:10:32 Že jste příliš slušný, příliš měkký?
00:10:38 - Můj kamarád z obecné školy Standa Macháček řekl, že klamu tělem.
00:10:47 A že se tvářím jako takové bezmocné, bezbranné neviňátko.
00:10:54 Ale pozor na mě! Já nevím, zda Standa měl či neměl pravdu.
00:11:01 Ale všiml jsem si na sobě, že jsem opravdu až přemrštěně zdvořilý.
00:11:08 Takový vstřícný a neustále o sobě pochybující, všechno zvažující.
00:11:15 Ale v některých věcech, když jde do tuhého, jsem překvapivě paličatý.
00:11:26 Nebo vytrvalý.
00:11:29 Možná trošku klamu tělem.
00:11:32 Možná, že mají pravdu, že bych měl někdy víc prásknout do stolu.
00:11:38 -Paní Margaret Thatcherová nedávno řekla:
00:11:43 Ten kdo stojí v 1. linii, musí počítat, že se po něm střílí.
00:11:47 A že to někdy bolí. Vás taky?
00:11:50 -Z toho, co jsem říkal před chvílí asi vyplývá, jaký mám k tomu vztah.
00:11:59 Na 1 straně se tím trápím.
00:12:02 Každý útok proti své osobě, strašně prožívám a nesu těžce.
00:12:10 Každou kritiku. Ať už oprávněnou nebo neoprávněnou.
00:12:14 Každou nespravedlnost, hrubost nebo nepochopení.
00:12:17 Ale na 2. straně vím přesně to, co ví paní Thatcherová.
00:12:22 Totiž že to patří k mé práci a že si z toho nemám nic dělat.
00:12:29 Ostatně správně bych měl být poučen.
00:12:33 Vždyť proti mně psali v komunismu nepřetržitě velmi ošklivé útoky.
00:12:41 Správně bych měl být otrlý. Jsem otrlý a zároveň to prožívám.
00:12:49 Je to taková typická dvojsmyslnost, dvojznačnost mé povahy.
00:12:57 -Jak se cítíte v politice?
00:12:59 Jako na kolbišti, jako na jevišti nebo na závodišti? Máte na vybranou
00:13:04 -Skoro nejvíc mi na politice vadí, že má často povahu jakýchsi dostihů
00:13:18 Ono je to všude, ale u nás je tomu možná trošku víc.
00:13:23 To nejsem schopen posoudit.
00:13:29 Kdo koho přetrumfne, kdo koho utře, kdo koho předběhne v žebříčcích.
00:13:39 Kdo je častěji v televizi atp. Kdo vyhrál a kdo prohrál.
00:13:47 Tady přece nejde vůbec o to, kdo vyhrál a kdo prohrál.
00:13:51 Jde o to domluvit se na věci nejlepší a společně ji uskutečňovat
00:14:00 A stát si za svým názorem a říct ho.
00:14:04 Ale když mě někdo přesvědčí, že se v něčem mýlím?
00:14:08 Pak se bez rozpaků dopustím toho, že svůj názor změním.
00:14:14 A taková ta atmosféra soutěživosti, trumfování? Je mi trošku nepříjemná
00:14:24 Když něco udělám a jsem si jist, že to je ve prospěch této země.
00:14:35 Pak je mi to obzvlášť nepříjemné.
00:14:44 A přesto někdo vysloví podezření, že to dělám kvůli zviditelnění.
00:14:50 Abych se octl v titulkách novin nebo podobně.
00:14:54 Takovádle atmosféra je mi velmi nepříjemná.
00:14:59 Ale zřejmě v jakési míře i toto k politice patří.
00:15:05 -Řekl jste, že by nebylo dobré, aby lidé ztráceli zájem o politiku.
00:15:11 Dobré by to bylo jen tenkrát, kdyby politika fungovala perfektně.
00:15:16 Tak perfektně, že by se o ni už nemuseli starat.
00:15:20 Ale že by neměli mít pocit, že je zbytečné se do politiky plést.
00:15:26 Protože ti nahoře to udělají tak, jak sami chtějí.
00:15:30 Když budete řadovým občanem třeba poté, až nebudete někdy prezidentem
00:15:36 Jak bude vypadat vaše každodenní vměšování do politiky?
00:15:43 Kdyby vás trápila například rostoucí kriminalita?
00:15:47 Nebo stesky na to, že na našich ulicích není bezpečno?
00:15:51 Co pro to může udělat člověk, který nechce vše nechávat na těch nahoře?
00:15:58 -Nerad bych radil jiným a vžíval se a promítal se do jejich postavení.
00:16:09 Každý máme nějaké možnosti, povolání, své postavení.
00:16:13 Já mohu na vaši otázku odpovědět zase jenom za sebe.
00:16:16 Co bych já dělal jako řadový občan, kdybych s něčím nebyl spokojen.
00:16:22 Kdyby se mi to nelíbilo.
00:16:24 Já bych o tom prostě psal, neboť psaní je mé povolání.
00:16:28 Já bych prostě psal, bouřil, eventuálně organizoval petice.
00:16:35 Psal manifesty, když už by to nešlo jinak.
00:16:39 Postupoval bych teda způsobem sobě přiměřeným, sobě vlastním.
00:16:46 Způsobem vyrůstajícím z mé profese.
00:16:50 Ale uznávám, že to není obecný model pro všechny občany.
00:16:54 Občanské vědomí u nás je skutečně třeba ho probouzet.
00:17:00 Je třeba, aby občané byli občany a věděli, co všechno to obnáší.
00:17:07 A znamená to nejen chodit k volbám a odpovědně vážit komu dáme hlas.
00:17:13 A studovat, kdo je na kandidátce.
00:17:16 Ale znamená to i spoustu dalších věcí v době mezi volbami.
00:17:20 Ale konkrétní návod bych nerad někomu dával.
00:17:24 Ten musí nalézt každý sám za sebe, s ohledem na postavení a možnosti.
00:17:29 Já osobně bych prostě psal.
00:17:32 Vy jste se zmínil o kriminalitě. Nedávno byl u mě Vlastimil Venclík.
00:17:38 Můj kolega, který mně vykládal příběh zavraždění svého syna.
00:17:45 Je to otřesný příběh, který leccos vypovídá o obecné situaci.
00:17:51 Já bych o tom asi psal a možná bych byl méně podezřelý.
00:18:05 Protože do toho promítám citový vztah k oběti, jako otec dotyčného.
00:18:15 Možná o to více by mohl být můj hlas apelativní.
00:18:18 Celé to uvádím jenom jako příklad.
00:18:21 -Zatím jste ale pořád ještě prezidentem.
00:18:25 Jak jste spokojen s tím, jakým dnes můžete být?
00:18:28 Někdy jsou slyšet hlasy:
00:18:31 Že český prezident by si měl hledět nedělních promluv.
00:18:35 Jakýchsi morálních kázáníček a neplést se do praktické politiky.
00:18:40 To jest do zákonodárství a jiných jednání.
00:18:44 Cítíte to, že by vás někteří lidé rádi viděli v této pozici?
00:18:50 -Domnívám se, že patří k jakési naší tradici, že prezident je kdosi
00:19:03 Kdosi, kdo dává taková znamení, kdo myslí na ty dlouhodobější věci.
00:19:12 Na perspektivnější věci, kdo je schopen říkat nepopulární věci.
00:19:17 Kdo má hlídat mravní klima ve společnosti a není jen naše tradice
00:19:25 Před několika dny jsem mluvil s kancléřem Kohlem.
00:19:29 Mluvili jsme na téma volby nového německého prezidenta.
00:19:33 A k mému překvapení říkal kancléř něco podobného.
00:19:37 Říkal, že není důležité, ze které strany nový prezident bude
00:19:42 Ale že by to měl být muž, který bude dávat znamení té společnosti.
00:19:47 On mluvil o krizových jevech v německé společnosti.
00:19:50 A že prezident by měl rekonstruovat stupnici hodnot ve společnosti atp.
00:19:59 Čili tu kazatelskou roli prezidenta bych nepodceňoval.
00:20:04 Samozřejmě prezident by se stal směšným, kdyby byl jen pastorem.
00:20:12 Pastorem, který si každou neděli něco říká a život běží úplně jinak.
00:20:17 Samozřejmě, že to musí být opřeno o určitý politický vliv.
00:20:22 Prezidentovi nepřísluší řešit každodenní věci exekutivy.
00:20:28 Nicméně musí na určité věci, aspoň ty zásadnější, mít svůj názor.
00:20:33 Musí ho umět říct, ať se komu líbí či nelíbí.
00:20:37 A jeho názor by měl mít jakousi validitu.
00:20:42 Už proto, aby kázání nebyla úplně směšná nebo mimo reálný život.
00:20:55 -V naší tradici je taky dívat se na prezidenta jako na otcovskou figuru
00:21:00 Jako na otce, který má mít vždycky ten správný názor.
00:21:04 Má za všechny, ale hlavně za všechno ručit.
00:21:07 Jak se vyrovnáváte s tímto očekáváním?
00:21:10 -Cosi takového v naší společnosti opravdu je.
00:21:14 Takový archetyp vztahu k panovníkovi.
00:21:23 Jako k tomu, který když tu není, vše je ztraceno.
00:21:33 Pozoroval jsem to v době rezignace na federální prezidentství.
00:21:38 Byl jsem teda normálním občanem.
00:21:42 Ještě jsem nebyl rozhodnut, zda kandidovat na české prezidentství.
00:21:47 Chodilo za mnou mnoho a mnoho lidí, zvláště starších lidí a říkali:
00:21:52 Už se tam vraťte na ten Hrad.
00:21:55 A já jsem cítil, že jim ani tolik nejde o mě jako o konkrétní osobu.
00:22:00 Ale o to, aby tam vlál prapor, aby tam někdo byl.
00:22:04 Mají pocit jistoty, když je tu panovník.
00:22:06 Dokonce některým lidem víc vadilo, že není panovník.
00:22:10 Víc než to, že se stát rozděluje. Tento vztah tu je.
00:22:16 Není jednoduché se s takovou pozicí vyrovnávat.
00:22:21 Na 1 straně musím lidem dávati najevo, že jejich tatínek nejsem.
00:22:27 Tatínek, na kterého se můžou ve všem spolehnout.
00:22:30 A i to není nějak moc v mé povaze, hrát takovou roli.
00:22:36 Na 2. straně musím do určité míry respektovat toto cítění.
00:22:40 Protože v tom cítění je cosi státotvorného.
00:22:43 Důvěra k hlavě státu patří jaksi k čemusi, co integruje tu společnost.
00:22:50 Pokud jde o mou osobu, já ovšem pozoruji ještě jinou zajímavou věc.
00:22:54 Že naopak některé vrstvy občanů, nemají ke mně vztah jako k otci.
00:22:59 Hlavně starší občané ke mně mají vztah spíš jako k synovi.
00:23:03 Z těch dopisů, co mně píšou různé babičky a podobně...
00:23:08 Jak mi radí, abych nekouřil a pečoval o své zdraví a tak dále.
00:23:12 Cítím v tom spíš rodičovskou starost k dítěti.
00:23:16 K dítěti, které se vydalo na jakousi dobrodružnou cestu.
00:23:21 -Často mluvíte o sobě, o svých pocitech a prožitcích.
00:23:27 Možná to napomáhá tomu, že vás lidé chápou jako osobitého člověka.
00:23:33 Člověka, který nebyl zvolen proto, aby byl přijatelný pro všechny.
00:23:37 A proto, aby se mohl zavděčit všem.
00:23:40 Ale který byl zvolen právě proto, jaký je jako jedinec.
00:23:44 Nemáte ale někdy takový pocit?
00:23:47 Že naše národní sebevědomí se pohodlně uchyluje k oporám.
00:23:52 K oporám jako je vědomí tradičních symbolů slavných dějin.
00:23:58 A že se někdy ztrácíme ve slavné minulosti?
00:24:04 Ve které jako bychom hledali svoje ospravedlnění?
00:24:08 -Kdysi ve 20. letech zpívala Ema Destinnová na Vyšehradě Libuši.
00:24:17 A Karel Teige to nazval superdada.
00:24:22 Ta fetišizace naší minulosti, mytologizace, je velmi nebezpečná.
00:24:29 Ale myslím si, že je dobré, aby lidé věděli o dějinách své země
00:24:43 Aby měli jakési základní povědomí o určitých tradicích.
00:24:47 Patří to k elementární občanské hrdosti a sebevědomí.
00:24:54 Že vím, odkud jsem. Vím, kam patřím, znám dějiny prostředí.
00:24:59 A zvláště po té dlouhé době komunistického falšování dějin.
00:25:05 Neuškodí, když se připomíná občas to, co v našich dějinách inspiruje.
00:25:17 Je toho dost inspirujícího.
00:25:20 -V roce 1990 jste v projevu na Staroměstském náměstí řekl:
00:25:26 Že můžete slíbit víc, než slíbil Winston Churchill Britům.
00:25:31 Totiž pot, ale bez krve.
00:25:34 Pot u nás možná teče, krev občanské války rozhodně ne.
00:25:39 Ale vy jste v tom projevu napověděl ještě další představu.
00:25:44 Že by u nás mohlo při vší té práci a starostech být víc nadhledu.
00:25:50 Víc veselí, ironie, dokonce legrace.
00:25:53 Legrace, kterou by si třeba písničkáři dělali z vás.
00:25:57 Z vás, kteří vládnete, abyste příliš nezpychli.
00:26:01 Naplnila se i tato vaše představa?
-Bohužel ne.
00:26:04 Já se přiznám, že to je věc, která mi snad vadí ze všeho nejvíc.
00:26:09 Že chybí takový ten skutečný jakýsi anglický nadhled, laskavý humor.
00:26:19 Já vždycky trnu. Večer v 11 hodin mi dávají všecky noviny.
00:26:27 A já je pak čtu. Trnu, co tam bude.
00:26:31 A teď vidím takovou spíš nervózní nevraživost.
00:26:37 Humor je jakoby jízlivý. Vidím v tom málo laskavosti.
00:26:42 Vždy mě potěší Jiránkova karikatura A když je na mě nebo proti mně?
00:26:50 Tak mě tím víc potěší. Protože je laskavá, moudrá.
00:26:54 Werich rozlišoval mezi úsměvem a šklebem.
00:26:59 Já tam často nalézám spíš škleb než úsměv.
00:27:04 Cosi trošku jízlivého, žlučovitého, nevraživého. To mi vadí.
00:27:12 Podle mne není jen důležitý, jak vysoká je daň z přidané hodnoty.
00:27:18 Nebo takové věci. Je důležitý, jaká je atmosféra života.
00:27:22 Je to důležitý ke všemu.
00:27:24 -Přemýšlel jste o tom proč to tak asi je, že humoru je málo?
00:27:29 -Těžko říct. Asi to bude souviset s ohromnou transformací společnosti
00:27:40 Jí procházíme a je především velkou transformací lidských duší.
00:27:47 Lidé byli zvyklí na paternalistický stát, na který nadávali.
00:27:52 Který je zlobil, který je štval, ale který se o všechno staral.
00:27:57 Od narození až do smrti. A teď jsou najednou svobodní.
00:28:01 Musí se od rána do večera o čemsi rozhodovat a to je dost velký šok.
00:28:05 Několikrát jsem to přirovnal k postvězeňskému šoku ze svobody.
00:28:10 A je to dost velký nápor na duši, řekl bych.
00:28:14 Možná je to 1 z příčin, proč se tak málo setkáváme s laskavým nadhledem
00:28:22 A s ironií, která není zlá.
00:28:26 -Vy jste řekl v rozhovoru s Adamem Bechnikem:
00:28:29 Závazek prezidenta je otevírat nepopulární otázky.
00:28:37 Prezident je neodvolatelný parlamentem.
00:28:41 A nemusí podléhat proměnlivým náladám voličstva.
00:28:48 Když už tuto svou povinnost jste tak formuloval.
00:28:54 Jaká nepopulární otázka teď uzrává k tomu, abyste ji nakousl?
00:29:02 -Říkat některé nepopulární věci vyplývá z ústavního postavení.
00:29:09 Je to vlastně 1 z důvodů, proč existuje prezident.
00:29:13 Stejně jako že prezident není závislý na parlamentních volbách.
00:29:18 A není závislý na popularitě voličů a tak podobně.
00:29:21 Pokud jde o ta nepopulární témata.
00:29:24 Zatím jsem hlavně mluvil o takových některých našich národních bludech.
00:29:34 Předsudcích a chlácholivých iluzích.
00:29:40 Zkoušel jsem vyzývat k sebereflexi.
00:29:46 Přiznat si i to temnější z naší nedávné historie.
00:29:51 Přiznat si svou míru spoluodpovědnosti za určité věci.
00:29:58 Byla to asi oblast nepopulárních věcí, které jsem říkal.
00:30:08 A myslím si, že je to správné.
00:30:10 Nechci za každou cenu říkat něco nepopulárního.
00:30:15 Jen proto, že to je nepopulární.
00:30:18 Ale myslím, že to je potřeba, že to slouží k obecné hygieně společnosti
00:30:26 Zároveň vím, že je v tom třeba pokračovat dál a dál.
00:30:31 Ale tím neříkám, že se neobjeví jiná nepopulární témata.
00:30:35 -Mohl byste uvést některou z těch nepopulárních otázek?
00:30:39 Se kterou jste přišel v minulosti?
00:30:42 -Například nejednou jsem mluvil proti rozšířenému přesvědčení.
00:30:55 Že za války jsme byli všichni odbojáři.
00:30:59 Nebo že za komunismu jsme byli všichni odbojáři.
00:31:04 Nebyli jsme.
00:31:07 A ti, co se obratně dokázali adaptovat na poměry a přizpůsobit?
00:31:15 Ti nejvíc křičeli, že je třeba potrestat zrádce, kolaboranty.
00:31:27 Když se pak poměry zlepšily a změnily.
00:31:32 -Je už většině lidí jasno v tom, co jste řekl k otázce sudetských Němců
00:31:42 Myšleno v našem přemýšlení o vlastní historii.
00:31:45 Tehdy se začaly dohromady mísit 2 věci.
00:31:49 Váš postoj k mravní stránce toho, jak se odsun uskutečňoval.
00:31:54 A právní důsledky Postupimské dohody.
00:32:01 Je to už dostatečně rozlišeno?
00:32:04 -Já mám dojem, že v této věci ještě bude třeba moc a moc vysvětlovat.
00:32:11 Cosi se tu už za poslední léta změnilo.
00:32:18 Vyšly historiografické knihy.
00:32:20 Objektivní, které nebyly determinovány ideologickým rozkazem
00:32:28 Leccos se začíná vědět.
00:32:32 Ale stále se mi zdá, že je to z pochopitelných důvodů velmi citlivé
00:32:45 Je to bolestivé téma, k němuž se bude třeba znovu vracet.
00:32:49 A že naše hodnocení je citlivé a kritické především v našem zájmu.
00:32:55 Řekněme hodnocení toho poválečného odsunu.
00:33:00 Nebo zvláště některých jeho fází a některých jeho průvodních jevů.
00:33:07 To neznamená, že to musí nebo může mít nějaké právní konsekvence.
00:33:13 To je třeba znovu a znovu opakovat nejen Čechům, ale i Němcům
00:33:21 Opravovat historii až bůhví kam nelze a nikdo to dělat nebude.
00:33:29 -Nejsme teď v této sféře v poněkud nevýhodné pozici?
00:33:33 Když vedle sjednoceného Německa stojí rozdělené Česko, Slovensko?
00:33:39 A může někdy vznikat dojem, že jsme vystaveni daleko větším tlakům.
00:33:46 Než když existovala federace?
00:33:48 -Neměli bychom se až příliš trápit tímto druhem geopolitických úvah.
00:34:00 Samozřejmě je dobré, když se o tom ví, když se o tom píše.
00:34:04 Když se to analyzuje.
00:34:07 Ale ještě důležitější je, podle mého mínění, chovat se normálně.
00:34:12 Jako suverénní občané suverénního státu.
00:34:16 Občané, kteří chtějí přebírat spoluodpovědnost za věci obecné.
00:34:21 A proto má smysl připomínat i historické fáze našeho vývoje.
00:34:33 My jsme přece po dlouhá staletí nebyli nějakým malým státem.
00:34:38 Státem, který se trápí tím, že kolem něj je veliké Německo.
00:34:42 Byli suverénním státem, který se podílel na evropské historii.
00:34:49 A celá naše politika nemůže být ve znamení vyrovnání s Německem.
00:34:56 To se mi nezdá být dobré.
00:34:59 Samozřejmě, je to náš největší soused.
00:35:02 Samozřejmě, že musíme najít dobré vztahy s ním.
00:35:05 Ale dobré vztahy musíme odvinout od normálního sebevědomí.
00:35:10 A nemůžeme své chování neustále odvíjet od geopolitických úvah.
00:35:20 -Takže vy se necítíte být prezidentem zbytkového státu.
00:35:24 -To rozhodně ne. To záleží na této společnosti.
00:35:33 Jak bude stát reflektovat, jak ho vezme za svůj.
00:35:39 To nezáleží jenom na mně.
00:35:42 Lze si představit atmosféru, jaká byla například za 2. Republiky.
00:35:50 Kdy nám vzali kus naší země.
00:35:54 A najednou ta nejhorší sedlina vyšla na povrch ve veřejném životě.
00:35:59 A byla tu taková zvláštní atmosféra. Tu nechci podrobně líčit
00:36:07 Ale byla typická právě pro vědomí zbytkového státu.
00:36:11 Mám dojem, že je zapotřebí opět to vzít.
00:36:17 Být si vědomi všech věcí, které se staly.
00:36:23 A traumat nebo zranění, která to mohlo přinést.
00:36:27 Ale zároveň se s tím nějak mužně, statečně vyrovnávat.
00:36:34 Počínat si s určitou skromnou, ale zároveň hrdou samozřejmostí.
00:36:52 -Pane prezidente, děkuju vám za rozhovor.
00:36:55 -Prosím.
00:36:58 Skryté titulky: Jitka Cívková Česká televize, 2014
00:37:01 .
Rozhovor Antonína Přidala s bývalým prezidentem České republiky (1993)
V pořadu „Z očí do očí“ jste Václava Havla viděli už v době mezi jeho abdikací a novým zvolením do prezidentského úřadu. Tehdy hovořil s Antonínem Přidalem o svých pocitech z blížícího se rozdělení federace a o nadějích, které spojoval s naším občanským sebevědomím. Přibližně po roce tato rozmluva pokračuje, ne už na Hrádečku, ale v Lánech.
