00:00:15 Když se řekne Rudolf Firkušný.
00:00:18 Je to jméno zralého, vytříbeného,
00:00:20 nepochybného umění. Ale vy jste nebyl
00:00:23 mistr od počátku. I když jste už jako
00:00:25 mladičký uchvacoval, podněcoval zvědavost
00:00:29 svou výjimečností. Ve 14 letech jste
00:00:33 koncertoval ve Vídni, v 10 letech
00:00:35 v Praze a v Brně a v ještě nižším věku,
00:00:38 kdy se děti chystají, aby se naučily psát a číst,
00:00:42 jste se už učil kompozici u Leoše Janáčka.
00:00:46 Mnozí ve vás tenkrát patrně spatřovali
00:00:49 zázračné dítě. Byl jste jím, nebo ne?
00:00:52 Já osobně jsem se nikdy nepovažoval
00:00:56 za zázračné dítě, a myslím, že tento
00:00:59 epiteton mně dala do jisté míry
00:01:02 částečně veřejnost, někteří mě slyšeli,
00:01:08 a taky trošku do jisté míry tisk.
00:01:10 Já jsem se nepovažoval za zázračné dítě
00:01:14 z toho důvodu, poněvadž jak Leoš Janáček,
00:01:16 tak moji profesoři, v tehdejší době
00:01:19 pan profesor a jeho paní,
00:01:23 nikdy jaksi mě nevychovávali
00:01:25 jako zázračné dítě. Já bych spíš řekl,
00:01:29 že jsem byl talentované dítě,
00:01:31 které jaksi svým talentem dělalo určité pokroky,
00:01:34 které možná u jiných jsou trošku pomalejší,
00:01:37 než byly u mne, ale jako nikdy se z toho
00:01:40 netěžilo, že to bylo něco mimořádného,
00:01:43 a prostě se to bralo, do jisté míry,
00:01:46 jako samozřejmost. Tak, jako že jsem já
00:01:48 ten pocit zázračného dítěte nikdy neměl.
00:01:50 I když mně to bylo někdy přisuzováno.
00:01:54 Jak se na váš talent přišlo? V rodině,
00:01:56 kde vlastně nikdo nehrál soustavně.
00:01:59 Čirou náhodou. Já jsem se k tomu pianu
00:02:01 dostal sám. Náhodou piano jsme
00:02:04 doma měli a bylo to těsně po smrti
00:02:08 mého otce, který zemřel, když mi byly 3 léta,
00:02:11 a jednoho krásného dne moje maminka si řekla:
00:02:16 "Tam někdo brnká na piano," a tak trošku se divila,
00:02:20 kdo to tam ruší klid, a zjistila, že jsem to byl já.
00:02:25 Já jsem stál u toho piana a jedním prstem jsem
00:02:27 v tom pianě vyťukával Šla nanynka do zelí.
00:02:32 A nějak jsem asi měl štěstí, že jsem chytil
00:02:35 správnou klapku, a poněvadž ta písnička jde
00:02:38 jedna nota vedle druhý, tak jsem si to vyťukal,
00:02:42 prý, docela správně. A od té chvíle se stalo
00:02:46 piano mou hračkou. Já jsem se tím
00:02:48 ohromně bavil a prostě jsem u toho
00:02:53 měl pocit ohromného štěstí, když jsem u toho piana
00:02:58 stál a seděl a zkrátka dobře jsem už
00:03:01 s tím pianem začal být srostlý.
00:03:05 No, a potom jsem pochopitelně toužil po tom,
00:03:07 abych se trošku naučil víc, než jsem uměl,
00:03:12 tak jsme hledali učitele. No, a po určitých potížích
00:03:16 jsme učitele našli, ale to dlouho netrvalo
00:03:20 a potom někdo doporučil mamince,
00:03:24 která sama nebyla muzikální
00:03:26 a nevěděla prostě, co se mnou dělat,
00:03:31 tak mně doporučili, že by bylo dobře,
00:03:33 kdyby mě slyšela nějaká autorita,
00:03:36 kterou ovšem tehdy byl v Brně Leoš Janáček.
00:03:38 Tak se zařídila u Janáčka audice.
00:03:44 Janáček velmi laskavě to akceptoval,
00:03:48 ačkoliv se o něm říkalo, že je velmi velký nepřítel
00:03:51 tzv. zázračných dětí, ale přesto mě přijal,
00:03:55 velmi krásně, velmi vlídně, a dal mi jaksi opravdu
00:03:59 dost těžkou zkoušku.
-Jakou?
00:04:03 No, hlavně sluch. Postavil mě do kouta,
00:04:07 hrál akordy na piano, které jsem já jmenoval,
00:04:11 a pak jaksi tak vůbec trošku se mnou mluvil,
00:04:15 tak všeobecně a potom jako tak,
00:04:18 abych něco zahrál. No, tak já jsem samozřejmě
00:04:20 tehdy většinou hrál všechno podle sluchu.
00:04:23 Ačkoliv jsem už trošku noty číst uměl.
00:04:25 Ale ne tak, abych jaksi mohl podle toho hrát.
00:04:29 Tak jsem to všechno tak udělal podle svýho,
00:04:33 co jsem slyšel, no, a zahrál jsem mu
00:04:37 jaksi svoji verzi jeho sboru
00:04:41 Aj mamko, mamko, maměnko moja,
00:04:43 to jsem někde slyšel, operu jsem tehdy
00:04:46 ještě neznal, ale tato píseň už jaksi se
00:04:48 trošičku tehdy zpopularizovala tady
00:04:50 v brněnských muzikálních kruzích,
00:04:53 a potom jsem s velkou pýchou mu zahrál
00:04:55 Dvořákův Slovanský tanec, č. 8, g moll, svým způsobem.
00:05:01 Co to znamenalo svým způsobem?
00:05:03 Tý tá tatata, ta-dadada ta-dadada, tý tá.
00:05:07 No, Janáček vyskočil, povídá: "Omyl, to je
00:05:09 tá tá tata a teď se do toho pustil,
00:05:11 hrál to prostě v tom tempu, který to má mít,
00:05:14 no, a já jsem zůstal úplně omráčen.
00:05:16 A pak Janáček zahrál kousek
00:05:18 Beethovenovy sonáty, byla to poslední věta
00:05:21 tzv. Měsíční sonáty, Moonlight sonáta
00:05:24 od Beethovena, abych viděl,
00:05:25 co jako klavír může všechno dělat.
00:05:27 No, a najednou jsem
00:05:29 prostě poznal, co vlastně klavír je.
00:05:31 No a od té doby Janáček projevil zájem,
00:05:35 že když maminka mu jako bude důvěřovat
00:05:39 natolik, že ze mě neudělá zázračné dítě,
00:05:43 že mě připraví, aby ze mě stal
00:05:46 dobrý muzikant, poctivý a dobrý muzikant,
00:05:48 tak že on je ochotný se mé výchovy ujmout.
00:05:51 Což se také stalo. Takže on mě učil
00:05:54 kompozici a teorii a prostě ty elementární věci,
00:05:58 našel pro mě profesorku piana,
00:06:01 tehdy to byla slečna Ludmila Tučková,
00:06:04 která byla předtím profesorkou
00:06:06 na hodonínské škole, kterou on založil
00:06:08 a byl v ní ředitelem, v roce 1918 valnická škola,
00:06:12 kde jsem už já tehdy byl, byla jmenována konzervatoří
00:06:16 a já jsem automaticky přešel do konzervatoře
00:06:20 z valnické školy do 1. ročníku.
00:06:22 Po zkoušce, kterou jsem musel udělat
00:06:25 před komisí, na které jsem mimo jiné
00:06:28 hrál svoji malou 1. skladbičku,
00:06:30 kterou jsem tehdy napsal a kterou jsem věnoval
00:06:34 mistru Leoši Janáčkovi, no, a byl jsem přijat
00:06:37 na konzervatoř. Tak to byla právě ta doba,
00:06:39 když jsem se dostal na konzervatoř v tu dobu,
00:06:40 kdy jsem vlastně chodil do obecné školy
00:06:43 a Janáček byl strašně... stále na tom trval,
00:06:48 že prostě tam to muzikální vedení,
00:06:51 samozřejmě, a ta výchova že musí se
00:06:53 podporovat, ale že to nesmí být
00:06:55 jedině ta hudební výchova, že to prostě musí jít
00:06:58 ruku v ruce s tím všeobecným vzděláním
00:07:01 a trval na tom opravdu velmi, velmi pevně,
00:07:05 skoro bych řekl podmínka.
00:07:09 Jestli si mě vezme pod svá ochranná křídla,
00:07:13 takže to ale musí být tak, jak si to přeje.
00:07:16 A to vlastně bylo pro mě veliké štěstí,
00:07:18 ačkoliv jaksi někdy to nebylo lehké,
00:07:21 poněvadž prostě to bylo hodně práce
00:07:23 a vlastně k tomu pianu jsem se ani moc nedostal.
00:07:26 To piano bylo pořád pro mě víc,
00:07:28 tak bych řekl, legrace a zábava
00:07:30 než možnost nějakého soustavného drilu,
00:07:35 což zase bylo velmi dobré, protože zase tím jsem se
00:07:38 nestával tím zázračným dítětem,
00:07:41 které muselo hodiny někdy cvičit,
00:07:43 aby prostě okouzlilo publikum svými výkony.
00:07:46 Kam se vlastně ztrácejí zázračné děti,
00:07:49 když začnou dospívat? O zázračných dospělých
00:07:51 slyšíme spíš v politice, v náboženství,
00:07:54 někdy v lékařství, ale ne v hudbě.
00:07:57 No, já myslím, že je to dost individuální.
00:08:00 Když se podíváte na hudební historii,
00:08:04 tak všichni velikáni, ať to byl Mozart,
00:08:08 ať to byl Beethoven, ať to byl Chopin,
00:08:11 ať to byl Liszt, vlastně začali jako
00:08:13 zázračné děti. V tom smyslu,
00:08:15 že začali velmi brzo projevovat své
00:08:18 mimořádné nadání a že prostě se dostali tam,
00:08:24 kam se dostali. K tomu jsou ovšem
00:08:28 2 možnosti: V první řadě tito někteří
00:08:32 ti velcí mistři se stali potom taky
00:08:35 velkými komponisty, takže prostě ten klavír
00:08:38 byl víceméně vedlejší věcí a jejich hlavní vlastně
00:08:41 zájem bylo hudební tvoření,
00:08:46 hudební tvorba. U jiných dětí zázračných,
00:08:49 já myslím, to je to, že prostě když jsou
00:08:51 příliš brzy exponovány veřejnosti,
00:08:54 tak přijde určitá doba, kdy najednou
00:08:59 neví kam dál, víte? Jaksi tamto
00:09:04 první okouzlení, které bylo tím,
00:09:09 že jako malí dovedli hrát poměrně těžké věci,
00:09:13 a potom přijde najednou doba, kdy se čeká
00:09:14 od nich určité prohloubení, nebo prostě jakýsi
00:09:20 vzestup, řekněme, interpretační,
00:09:24 anebo prostě myslitelský.
00:09:28 Tam najednou jaksi to nejde.
00:09:30 Snad je to tím, že snad byli příliš nuceni
00:09:32 k tomu drilu, víte, aby jaksi dokázali to,
00:09:35 co se od nich čekalo, možná taky to,
00:09:37 že prostě ta muzika byla jen tím jediným,
00:09:40 co vlastně v životě dělali, a že to všechno ostatní
00:09:44 stálo stranou, a když se pak dostavily
00:09:46 určité problémy, které každého z nás potkají,
00:09:50 tak přišla určitá krize. Někteří to překonali,
00:09:53 ale většina to nepřekonala.
00:09:56 Je možné také to, že lidský vývoj,
00:09:59 ten vzdělanostní vývoj, který příliš
00:10:01 zaostane za vývojem hudebně-technickým,
00:10:06 schází k hlubšímu pochopení hudebních skladeb?
00:10:10 Taky. Ovšem. Já například
00:10:13 musím se přiznat, že když jsem byl,
00:10:17 v dobách mých studií, už na konzervatoři,
00:10:21 už jsem tedy klavír studoval víceméně
00:10:24 seriózně, ale já jsem daleko víc
00:10:28 strávil času tím, že jsem hrál věci,
00:10:30 které jsem neměl hrát. Já jsem si hrál opery
00:10:34 a symfonie a kvarteta a všechno možný
00:10:38 a vlastně to, co se ode mne čekalo,
00:10:40 já jsem vlastně nedělal. Což mělo své výhody
00:10:43 a nevýhody. Nevýhody to mělo v tom,
00:10:46 když jsem byl starší, tak jsem to musel
00:10:48 trošku nahrazovat, co jsem jako v mládí
00:10:50 zanedbal, ale na druhé straně to mělo
00:10:53 výhodu v tom, že jsem vlastně si utvořil
00:10:56 daleko širší horizont hudební.
00:10:58 Že jsem prostě nebyl jenom upoután
00:11:01 na těch pár věciček, které mně pan profesor
00:11:03 nebo paní profesorka určili, abych se naučil,
00:11:05 ale že jsem prostě najednou začal poznávat hudbu
00:11:08 ve všech svých formách, ve všech svých...,
00:11:12 a to bylo báječný. A to vlastně mě
00:11:14 celý život drželo. Takže já vždycky říkám,
00:11:17 já jsem vlastně pianista náhodou,
00:11:21 já jsem vlastně muzikant. Já jsem prostě muzikant,
00:11:23 který má muziku rád a který v muzice strávil
00:11:26 celý život víceméně a ještě pořád vidím,
00:11:30 že se můžu moc moc učit a že ještě toho moc neznám.
00:11:33 To je taková nekonečná věc, muzika.
00:11:38 Jste k sobě přísný?
-Velmi přísný, velmi přísný.
00:11:41 Kdy jste se to naučil?
-Vlastně bych řekl od mládí.
00:11:47 Poněvadž Janáček byl přísný,
00:11:53 ačkoliv byl nesmírně laskavý
00:11:55 a až neuvěřitelně, bych řekl, něžný,
00:12:00 při jeho dosti silném temperamentu,
00:12:03 ale vždycky mě trošku držel tak,
00:12:09 abych si nemyslel, že už toho moc umím, víte?
00:12:12 Což bylo velice dobré. Totéž platilo
00:12:14 i o ostatních učitelích, kteří jaksi uznávali,
00:12:18 že mám nadání a že jsem dělal věci dobře,
00:12:23 ale vždycky tady byla určitá taková
00:12:26 pozor, pozor, pozor, ještě to není tak,
00:12:30 aby sis myslel. A to mně zůstalo celý život.
00:12:34 Zažil jste někdy chvíle, kdy se vám zdálo,
00:12:37 že hudba pro vás začíná být břemenem?
00:12:41 Ne, to ne, to bych neřekl, poněvadž hudba se stala
00:12:46 jaksi mou nejkrásnější průvodkyní v mém životě,
00:12:51 ale často jsem si řekl, že vlastně škoda,
00:12:57 že jsem zůstal jen u toho piana.
00:13:00 Že bych býval docela rád někdy na to piano
00:13:03 zapomněl a věnoval se kompozici kupříkladu,
00:13:06 kterou jsem začal a kterou jsem potom
00:13:08 bohužel musel přerušit, poněvadž jaksi
00:13:11 požadavky mé tzv. kariéry
00:13:14 už vyžadovaly větší soustředění
00:13:16 na můj nástroj. A tak někdy, jak jsem říkal,
00:13:21 je to vlastně škoda, že mě to piano
00:13:23 tak k sobě připoutalo. A už jsem u toho zůstal.
00:13:27 Absorbovalo. Čím se rozptyluje klavírní virtuoz,
00:13:31 jehož osudem se stane koncertní vystupování?
00:13:35 V první řadě jaksi se člověk musí stále
00:13:40 snažit se zdokonalovat. Tzn. hodně číst,
00:13:44 všechno možný, nejenom jaksi věci,
00:13:47 který souvisejí s hudbou, ale i literatura,
00:13:52 filozofické úvahy i všechno možný,
00:13:56 prostě snažit se ten horizont rozšířit
00:13:58 na maximum. Potom druhá věc je,
00:14:03 že, jak si vždycky říkám, moje velké hoby je
00:14:07 muzika. Tak například když sám nepracuji,
00:14:12 tak si sednu a poslouchám nějakou desku,
00:14:15 nebo jdu na koncert prostě a poslouchám věci,
00:14:17 který chci slyšet a který mám rád.
00:14:19 To je hlavně orchestrální tvorba, komorní hudba
00:14:23 a opery atd. A potom naštěstí,
00:14:27 když jsem začal tenhleten
00:14:30 život vagabunda, který cestoval
00:14:34 z místa na místo po všech možných
00:14:37 částech světa, já jsem strašně rád
00:14:39 cestoval. A mě strašně zajímalo poznávat
00:14:42 nová města a v těch městech ovšem
00:14:46 muzea, galerie, to, o čem jsme četli
00:14:51 v knihách, co jsme neměli možnost vidět,
00:14:53 pak jsem se vracel moc rád do měst,
00:14:54 poněvadž jsem jaksi měl tu možnost si to
00:14:57 dál a dál prohlubovat, že to nebylo všechno
00:15:00 tak jenom na tu jednu chvilku,
00:15:02 a to mě vlastně celý život strašně bavilo
00:15:05 a do jisté míry mě to baví ještě dnes.
00:15:07 Ačkoliv dneska už někdy to cestování je
00:15:10 trošku unavující. Ale kdybych jako najednou
00:15:13 si řekl, tak teďko budeš sedět na jednom místě,
00:15:15 tak nevím, jestli bych byl moc spokojen.
00:15:19 Takový výkon koncertního umělce je zároveň
00:15:23 veliký výkon fyzický. Jak si člověk
00:15:26 vašeho typu udržuje fyzickou kondici?
00:15:29 No, ona je to věc jednoduchá. Jak říkám,
00:15:31 přijde mi to, že potřebujeme 2 věci: to je piano,
00:15:34 v 1. řadě, a postel. To jsou 2 nutnosti,
00:15:38 které musíme mít, abysme mohli pracovat,
00:15:40 abysme si mohli odpočinout. Já myslím, že...
00:15:44 Můžete sportovat?
-Se sportem to bylo těžký,
00:15:47 poněvadž, kvůli tomu jaksi, že ty ruce potřebujeme,
00:15:51 tak jsem samozřejmě nemohl se pustit
00:15:54 do nějakého sportu, který...
-Nemohl jste riskovat.
00:15:57 Nemohl jsem to riskovat. Taky když jsem byl mlád,
00:16:00 tak ještě sport zdaleka nebyl tak rozšířen
00:16:03 a populární jako je dnes. Je mnoho mých kolegů,
00:16:06 kteří např. hrají tenis, já jsem tenis nikdy nehrál,
00:16:10 poněvadž jsem měl strach, že by mně to ztvrdlo
00:16:11 trošku zápěstí, který jsem vždycky chtěl mít volný.
00:16:14 Plaval jste?
-Já jsem se učil plavat.
00:16:17 Já jsem hodně chodil. Já jsem jako mladý byl
00:16:20 mírný horolezec, mírný, ne nějaký alpinista,
00:16:23 který dělá nějaké krkolomné věci,
00:16:25 ale dělali jsme vždycky si Tatry v létě
00:16:27 a takové túry a chodil jsem taky,
00:16:31 když například jsem v nějakém městě,
00:16:34 tak prochodím někdy hodiny, hodiny městem,
00:16:37 jenom prostě pohyb, chůze. Plavat jsem se učil,
00:16:42 ale bohužel ne úspěšně, to nebyl lehký úspěch,
00:16:47 takže ten jediný sport, který vlastně bych mohl dělat,
00:16:51 musím říct, že nedělám, protože plavat neumím.
00:16:53 A kde jste se učil plavat? V moři?
00:16:56 V Praze. V Praze jsem se učil plavat.
00:16:58 Tam, tehdy to byl Tyršův dům, kde měli
00:17:02 možnost dávat plavecké hodiny,
00:17:05 a já jsem tam začal chodit a ze začátku jaksi ten
00:17:10 plavčík mi říkal, že jsem beznadějný případ,
00:17:14 že to nikam nedotáhnu. A když potom jaksi
00:17:18 se dozvěděl, kdo jsem, tak říkal, že jsem tak
00:17:21 ohromně nadaný plavec, že mám perfektní
00:17:24 plavecké tělo. Já jsem říkal:
00:17:26 "To už je všechno pozdě, vy už jste řekl pravdu
00:17:28 předtím, teď už to nemůžete napravit."
00:17:31 Ale tak, jako naučil mě aspoň tak trošku,
00:17:34 že když mám pocit, že ještě můžu stát,
00:17:37 tak ty pohyby dovedu, víte? Jak cítím,
00:17:40 že to jde trošku hlouběji, tak už to není tak dobré.
00:17:43 Prezident Masaryk, který vás k sobě často zval,
00:17:46 jezdíval na koni. Vy s ním?
00:17:50 Já jsem v první řadě, sice tedy musím říct,
00:17:53 že jsem jako malý kluk jednou na koni seděl,
00:17:57 nebo dvakrát, poněvadž my jsme zkoušeli,
00:18:01 jestli bych to mohl dělat eventuálně,
00:18:04 ale taky jsem toho brzy nechal.
00:18:06 To bylo v Topolčankách, protože jednou byl
00:18:09 piknik venku. Jelo se na piknik.
00:18:12 A Masaryk ovšem jel na koni.
00:18:14 Jak obvykle jezdíval. A nějaký ten jeho,
00:18:20 ten, co tam pomáhal připravovat koně,
00:18:27 se ptal pana prezidenta, jestli jako já mám jít
00:18:29 taky na koně. A on říkal: "No, já bych to
00:18:32 nedoporučoval, poněvadž ty ruce ještě
00:18:34 může potřebovat." Takže jsem na koni nejel.
00:18:37 Byl prezident Masaryk muzikální?
00:18:40 Muzikální, v tom smyslu muzikální jaksi,
00:18:42 že hudbě rozuměl, anebo že pro něj
00:18:48 hudba byla absolutně nutností,
00:18:51 to bych neřekl. Ale hudbu měl rád.
00:18:54 Hudbu měl rád, hlavně samozřejmě
00:18:57 národní písně, který měl velice rád,
00:19:01 a tím, že jeho choť, jeho manželka,
00:19:04 paní Masaryková, byla velmi dobrou
00:19:07 muzikantkou, byla výbornou pianistkou,
00:19:10 dokonce studovala ještě u Liszta,
00:19:12 a myslím, že v době jaksi jejich
00:19:16 manželství byl hodně ovlivněn
00:19:19 prezident Masaryk její hrou
00:19:22 a například měl moc rád Beethovena.
00:19:27 Tam si vzpomínal taky na ty doby,
00:19:29 kdy to hrávala ona, no ale potom samozřejmě
00:19:31 jeho život byl tak zaplněný jinými věcmi,
00:19:34 že k tý muzice se už pak moc nedostal pochopitelně.
00:19:38 Zato Jan Masaryk, ten byl nesmírně muzikální.
00:19:41 Ten by býval klidně mohl dělat kariéru jako
00:19:44 profesionální hudebník, kdyby se tomu byl věnoval.
00:19:47 Poněvadž ačkoli vlastně nikdy na klavír
00:19:50 pořádně se neučil, tak hrál velmi dobře.
00:19:53 Měl nesmírně dobrý instinkt na muziku,
00:19:56 dovedl vám říct o nějakém díle,
00:19:58 jeho vlastními slovy, který vždycky byly perfektní
00:20:01 a padly jako ušitý na to, ten byl nesmírně muzikální.
00:20:06 Kterou Beethovenovu skladbu jste hrával nejčastěji?
00:20:09 Pan Masaryk měl nejraději Appassionatu.
00:20:12 K tomu musel mít nějaké taky asi osobní vzpomínky,
00:20:16 anebo osobní...
-Je zvláštní, že Appassionatu
00:20:21 měl rád taky jiný státník. Byl to Lenin,
00:20:26 který jednou napsal Maximu Gorkému:
00:20:28 "Když poslouchám Appassionatu,
00:20:32 chce se mi hladit po hlavách lidi,
00:20:35 kteří dovedli vytvořit takovou krásu,
00:20:37 ale my nesmíme hladit lidi po hlavách,
00:20:40 my je musíme po hlavách bít."
00:20:44 Myslíte si, že se dá napsat
00:20:47 a hrát hudba tak, že může v člověku
00:20:51 naopak probudit tedy tu opačnou touhu
00:20:55 ubližovat, pokořovat, přemáhat?
00:20:58 Já myslím, někdo, kdo jaksi hudbu má rád
00:21:02 a ani nemusí jaksi být hudebně vzdělán,
00:21:07 ale prostě hudbu cítí, já myslím, že hudba
00:21:10 může dát velmi mnoho. Po všech stránkách.
00:21:14 Já si vzpomínám, že v dobách,
00:21:16 kdy jsme tady prožívali ty kritické dny,
00:21:19 předmnichovskou konferenci
00:21:21 a když prostě celá ta atmosféra byla
00:21:24 velmi, velmi tísnivá, tak já jsem každé ráno
00:21:29 si řekl: "Tak. Zahraji si Mozartovu Sonátu.
00:21:34 Zahrál jsem Mozartovu Sonátu
00:21:37 a najednou bylo sluníčko, víte? Najednou ta tíha,
00:21:41 která na vás ležela, najednou s tou muzikou
00:21:44 padla a cítil jste, no tak ono přece
00:21:47 tady ještě je něco víc než jenom to,
00:21:49 co kolem sebe máme. A já myslím,
00:21:51 že ta hudba může působit velmi, velmi dobře na lidi.
00:21:55 Ale jsou taky ovšem lidi, kteří prostě hudbu vnímají
00:21:59 jinak a nemají z toho takový silný zážitek.
00:22:05 Ale pak je hudba, která se využívá
00:22:08 nebo zneužívá k tomu, aby zbavila lidi
00:22:11 pocitu rovnováhy, aby naopak v nich
00:22:13 vyprovokovala něco iracionálního,
00:22:16 koneckonců i přehlídkové marše nebo patetická hudba...
00:22:21 No, to je jaksi něco jiného. Ale víceméně zase vidíte,
00:22:25 že ta muzika je velice důležitá.
00:22:28 Že ty marše nebo prostě to nějak
00:22:31 ty lidi dostává dohromady,
00:22:33 což možná jinak by bylo těžší.
00:22:35 Nebo si vemte koneckonců i dnešní
00:22:39 rock n roll a jaksi ten ohromný
00:22:43 interest mládeže pro tu muziku,
00:22:46 která vlastně ani moc muzikou už není.
00:22:48 To je vlastně spíš jenom rytmický,
00:22:53 jak tomu říkají, beat, Angličani,
00:22:56 ale prostě něco jim to dává, zřejmě.
00:22:59 Nemáte někdy obavu, že je to zbavuje
00:23:01 sebekontroly, takováto vystupňovaná
00:23:05 hudba, rytmicky vystupňovaná?
00:23:07 Já myslím, že ne. Já myslím, že ne,
00:23:09 že je to prostě něco, co dneska odpovídá
00:23:12 jejich temperamentu a jejich...
00:23:17 Vy věříte v ty lepší vlastnosti lidské,
00:23:21 které jsou schopny odolat náporu něčeho
00:23:24 iracionálního.
-V to jsem vždycky věřil.
00:23:28 Vaše paměť objímá vlastně značnou plochu
00:23:32 událostí našeho století. Když se ohlédnete,
00:23:36 vidíte, že se za tu dobu vašeho života posílily
00:23:39 ty dobré vlastnosti, ve které tolik věříte?
00:23:42 Já myslím, že v mnoha směrech ano.
00:23:47 Která například nápadně?
-No, v první řadě,
00:23:51 musím se přiznat, že technologie udělala
00:23:55 nesmírný pokrok.
-Ale taky nesmírnou zkázu.
00:23:59 Taky nesmírnou škodu. Ale to jsou vždycky ty
00:24:02 2 ovšem, ty 2 extrémy. Myslím, že medicína
00:24:07 udělala nesmírný pokrok v dnešním století.
00:24:12 Nemluvě když se vrátíme tedy spíše
00:24:14 k banálním věcem. Když jsem byl v Brně,
00:24:18 jako mladý hoch, tak jsme tady měli
00:24:22 divadlo, velmi dobré úrovně, orchestr,
00:24:26 který hrál v divadle, a měli jsme tady do roka
00:24:30 asi 6 symfonických koncertů.
00:24:33 Dneska máte po celým světě
00:24:35 spoustu orchestrů, výborných,
00:24:38 spoustu divadel, takže je vidět,
00:24:41 že prostě i v tom ten postup byl
00:24:44 neobyčejný v tomto století.
00:24:47 Taky kupříkladu dnešní publikum
00:24:51 je daleko víc vzdělané, do jisté míry tím,
00:24:57 že mají možnosti rádiem,
00:25:00 gramofonovými deskami se s tou hudbou
00:25:02 víc sblížit než dřív, kdy poměrně jenom,
00:25:06 když tehdy měli možnost vlastně jenom to slyšet
00:25:09 buďto na koncertech, anebo si to dělat sami.
00:25:11 A to je škoda, že to, že si to dělali sami,
00:25:14 že už tak moc neexistuje.
00:25:16 To bylo krásné muzicírování,
00:25:18 i když to byli amatéři, kteří prostě to snad
00:25:21 nezvládli technicky tak dokonale,
00:25:23 ale prostě tu muziku prožívali
00:25:26 a pro ně to byly krásné chvíle,
00:25:29 a když potom na ten koncert šli
00:25:31 a slyšeli ten kvartet hrát, např. Českým kvartetem
00:25:34 nebo nějakým velkým tělesem,
00:25:36 tak zase tu muziku chápali docela jinak,
00:25:39 řekněme, než ji chápe dnešní publikum.
00:25:41 Který k tomu ten čistě osobní vztah
00:25:43 už dneska nemá. Který to možná lépe zná,
00:25:46 ale to, že jste si tím prošel sám,
00:25:49 to vlastně jim schází. V mnoha případech.
00:25:51 Ale přece jenom, určitá souhra lidských
00:25:54 a společenských rysů přinutila např. zrovna vás,
00:25:57 abyste déle než 40 let žil někde jinde
00:26:01 a nemohl se vracet. Co si myslíte o těchto
00:26:06 věcech, které dokáží život téměř zničit nebo ochudit?
00:26:13 No to byla velká výhoda, že jsem prostě byl
00:26:16 s tou svou muzikou. Muzika je jediný jazyk,
00:26:20 kterým můžete mluvit po celém světě.
00:26:24 A lidé tomu víceméně rozumějí po celém světě
00:26:28 stejným způsobem, některý víc,
00:26:30 některý míň, ale dneska hrajete v Číně,
00:26:33 dneska hrajete v Austrálii, vlastně na tom není
00:26:36 velký rozdíl. No, a prostě když žijete
00:26:39 v tomto světě, který je tak
00:26:42 internacionální, tak nemáte prostě
00:26:46 dojem, že žijete někde jinde.
00:26:50 Máte pocit, že žijete doma.
00:26:52 A v mém případě také ještě ten věčný styk
00:26:56 s muzikou naší, českou, a mně vlastně pořád
00:27:02 dával takový pocit, že vlastně jsem jako
00:27:07 na takovém zájezdu, že jako do toho Brna
00:27:10 se co nejdřív zas vrátím, víte?
00:27:12 Že to bude tak dlouho trvat, jsem si nemyslel,
00:27:14 ale konečně se to přece podařilo.
00:27:17 Když jste mluvil o té technologii,
00:27:19 jak se zlepšily klavíry během vašeho života?
00:27:22 Klavíry se zdokonalily, jistě, o tom není pochyby,
00:27:27 a myslím, ještě se budou trošku zdokonalovat.
00:27:31 V čem se zdokonalí?
-No, hlavně v té
00:27:34 mechanické stránce jaksi, že teda ta kontrola je
00:27:39 daleko lepší, než bývala dřív. Taky ve zvuku,
00:27:42 ale například ohromný pokrok je
00:27:47 v gramofonových deskách, v reprodukované hudbě,
00:27:52 která ze začátku nebyla tak ideální,
00:27:54 dneska vlastně už je skoro perfektní,
00:27:57 v tomhle smyslu, já myslím.
00:27:59 Potom kvalita. Dnes vlastně skoro
00:28:02 nenajdete špatný orchestr. Všechny orchestry
00:28:06 už mají úroveň velmi profesionální
00:28:09 a velmi dobrou, ať je to tady,
00:28:10 ať je to v Americe, ať je to kdekoliv.
00:28:13 Poněvadž prostě ta výchova byla výborná.
00:28:17 Dřív ta výchova nebyla tak dobrá.
00:28:19 Poněvadž nebylo tolik možností.
00:28:21 Tím, že začaly potom konzervatoře,
00:28:24 lidé schopní, kteří byli na svých místech,
00:28:26 vychovali řadu dobrých muzikantů a dobrých
00:28:30 hráčů a to se dneska ukazuje v tom,
00:28:32 že máme znamenité ansámbly.
00:28:35 Máte představu nějakého ideálního publika,
00:28:38 jakého jste se zatím nedočkal?
00:28:41 No, ideální publikum je takový,
00:28:44 který, když máte dojem,
00:28:49 že jako s tím publikem víceméně jste srostl.
00:28:55 Že jste najednou, že se stáváte,
00:28:58 máte dojem, co já jim dávám,
00:29:01 oni přijímají tak, jak já si to přeji,
00:29:05 a oni zase mně dávají to, co mně do jisté míry
00:29:09 inspiruje k tomu, že jim chci dát to,
00:29:12 co jim dát chci. A to samozřejmě závisí
00:29:17 od mnoha okolností. V první řadě to závisí
00:29:21 od fyzického stavu toho umělce, který hraje,
00:29:26 od kvality nástroje, někdy máte nástroj,
00:29:30 který vás přímo nutí dělat věci,
00:29:35 které vlastně jste ani dělat nechtěl,
00:29:37 poněvadž najednou vám objevuje možnosti,
00:29:39 které jiný nástroj vám nedovoloval.
00:29:42 Za třetí akustika sálu. Někdy máte akustiku,
00:29:45 která vám pomáhá, někdy máte akustiku,
00:29:48 která vám to všechno vlastně trošičku kazí.
00:29:52 No, a koneckonců potom
00:29:56 taky přijde na to, jaké publikum přijde,
00:30:02 že ano? Když přijde publikum, které je,
00:30:06 dneska bych řekl, vlastně každé publikum
00:30:08 už je tak vzdělané, že už se nedá mluvit
00:30:13 o nějakém publiku, které by neznalo muziku.
00:30:17 Dneska lidi už znají muziku dobře.
00:30:19 Dřív to tak nebývalo. Dřív byli lidi,
00:30:21 kteří přišli a kteří prostě ještě, hlavně v Americe
00:30:24 kupříkladu, ještě jako neměli
00:30:26 tu znalost a tu vědomost k tomu,
00:30:31 jakou mají dneska díky osvětě, jak jsem říkal
00:30:33 předtím, dík rádiu napřed a potom později
00:30:35 ovšem gramofonovým deskám.
00:30:37 A není to taky něco jako závislost na publiku
00:30:40 u profesionálního koncertního umělce?
00:30:42 No, samozřejmě že jo.
-Která může být tísnivá,
00:30:46 když si člověk uvědomuje ta velká očekávání,
00:30:49 očekávání nezaložená vždycky na zasvěcenosti,
00:30:51 ale na určité senzacechtivosti?
00:30:54 Tak někdy se stane prostě, že jaksi máte dojem,
00:30:57 že jsou to 2 cizí tělesa. Že já se o něco snažím
00:31:03 a tam se to jaksi neregistruje
00:31:06 a to někdy je zajímavý, poněvadž někdy vám to
00:31:09 dá jako takovou, skoro bych řekl,
00:31:13 chuť, abyste to publikum získali, víte?
00:31:17 A někdy to dovede k výborným výsledkům,
00:31:21 a potom když jako vidíte, že jste je získal,
00:31:23 tak máte pocit velmi příjemný.
00:31:27 Někdy se stane, že prostě se to nepodaří.
00:31:30 Jak to poznáte...
-To taky závisí ovšem
00:31:32 na pardon, pardon... Jak to poznáte,
00:31:34 že jste je získal ještě dřív, než se ozve potlesk?
00:31:37 Podle čeho poznáte tady to?
00:31:39 Já cítím nějak, jak publikum poslouchá.
00:31:43 A když mám dojem, že publikum poslouchá tak,
00:31:47 tak mám už dojem, že jakýsi kontakt je.
00:31:51 Jindy mám dojem, že to publikum
00:31:53 zas tak moc neposlouchá, víte, a že se musím
00:31:56 snažit je k tomu do jisté míry přinutit,
00:31:58 aby poslouchali. A to potom ovšem
00:32:02 někdy trvá třeba půlku programu,
00:32:04 než se to sejde a na konci eventuálně
00:32:07 potom máte ten pocit, že se vám to podařilo.
00:32:10 Někdy se to taky nepodaří, pochopitelně.
00:32:12 Jak dlouho může člověk ve vaší kariéře pokračovat
00:32:17 s tak náročnými veřejnými vystoupeními?
00:32:20 No, podívejte se, já už dneska samozřejmě
00:32:22 to omezuji, pochopitelně,
00:32:24 poněvadž už jsem v životě
00:32:29 se nadělal dost, ale nechci stoprocentně,
00:32:34 jak se říká, jít do důchodu, víte?
00:32:37 Poněvadž jestli bych jednou přestal,
00:32:40 tak už bych nikdy nezačal.
00:32:42 A dokud jaksi mám tu fyzickou sílu
00:32:45 a zaplať pánbůh dobré zdraví,
00:32:48 tak do jisté míry to ještě trošku potřebuji, víte?
00:32:51 Někdy je to namáhavé, to přiznávám,
00:32:53 ale těžko si uvědomím, že bych řekl,
00:32:56 tak dneska řeknu konec, ale pravděpodobně
00:33:01 jednou se to bude muset stát, s tím musím počítat.
00:33:04 Jeden váš slavný kolega řekl: "Když nehraji
00:33:07 1 den, poznám to já, když nehraji 2,
00:33:09 poznají to kritikové, když 3, pozná to publikum."
00:33:12 Hrajete každý den?
-Prosím?
00:33:15 Já se snažím hrát každý den.
00:33:19 Když cestujete, tak hrát nemůžete.
00:33:23 Ale když máte možnost hrát,
00:33:25 tak je hezký mít, zachovat
00:33:28 ten kontakt s tím instrumentem.
00:33:31 Hrajete někdy i ve svých snech?
00:33:35 Často.
-A co to je?
00:33:39 Někdy hraji věci, které vůbec neznám,
00:33:44 který prostě...
-Ještě nebyly napsány.
00:33:47 Nebyly napsány a který někdy...
00:33:51 Jedna z takových nejnepříjemnějších
00:33:56 nočních můr je, když mám jít hrát něco,
00:33:58 co vůbec neznám. Říkám: "Já ani nevím,
00:34:02 jak to začíná, teď tam sedí lidi
00:34:05 a publikum a orchestr." Ale jinak já často taky
00:34:08 studuji bez klavíru. Na procházkách,
00:34:13 anebo prostě jenom tady,
00:34:16 jenom v hlavě. Klavír stranou
00:34:19 a snažím se myslet na tu muziku
00:34:22 bez toho nástroje. A například,
00:34:26 když studuji nové dílo, tak než začnu
00:34:28 to dílo opravdu studovat u piana,
00:34:32 tak si napřed to chci úplně vyjasnit bez piana.
00:34:36 Co byste ještě chtěl nastudovat?
00:34:39 Ó bože, tolik věcí, že bych potřeboval
00:34:41 3 životy. Tak to je už dneska
00:34:46 trochu problematičtější, poněvadž...
00:34:50 V první řadě, co by mě nesmírně zajímalo,
00:34:53 je se seznámit daleko blíž s naší tvorbou,
00:34:56 českou tvorbou, kterou bohužel jsem
00:34:58 po dlouhá léta neznal, poněvadž ten kontakt
00:35:02 tady nebyl a dneska začínám
00:35:04 jaksi ten kontakt mít. A je tady několik
00:35:07 zajímavých skladatelů, kteří by mě nesmírně
00:35:09 zajímali, a budu se snažit ještě, ale nemohu to slíbit,
00:35:15 do toho bych se chtěl pustit.
00:35:17 Potom jsou tady ještě určité věci,
00:35:19 které jaksi jsem celý život znal a studoval,
00:35:23 ale vlastně nikdy nehrál, veřejně. Vždycky jsem...
00:35:26 Které například?
-Například některé
00:35:28 Beethovenovy sonáty a některá díla Bachova
00:35:33 a některá díla Lisztova a jsou ještě některé věci,
00:35:38 které ještě bych eventuálně jednou
00:35:40 chtěl zkusit, ale slíbit to nemohu, bohužel.
00:35:44 To závisí od toho, jak ty prsty budou běhat.
00:35:49 Jak jste řekl, vy jste k sobě tak přísný,
00:35:52 že se toho třeba všichni dočkáme.
00:35:54 Děkuji vám za rozhovor.
-Děkuji vám.
00:35:56 Titulky: Bohumila Červinková
00:35:57 .a
Hostem Antonína Přidala je klavírista Rudolf Firkušný (1991). Režie A. Lowák
Když se řekne Rudolf Firkušný. Je to jméno zralého, vytříbeného, nepochybného umění. Nebyl ale mistr od počátku. I když už jako mladičký uchvacoval, podněcoval zvědavost svou výjimečností. Ve 14 letech koncertoval ve Vídni, v 10 letech v Praze a v Brně a v ještě nižším věku, kdy se děti chystají, aby se naučily psát a číst, se už učil kompozici u Leoše Janáčka. Mnozí v něm tenkrát patrně spatřovali zázračné dítě.
