Kdysi státní hranice, dnes tu Češi se Slováky sedávají u jednoho stolu (2013). Režie J. Večeřa
Kdysi státní hranice, dnes tu Češi se Slováky sedávají u jednoho stolu.
Na poslední vartě
Úterý 19. 3. 2024 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:25 Jsem místní. Docházím pěšibusem.
00:00:30 Já jdu ráno pěšky a večer se odvezu.
00:00:35 Já jsem tady z Trojačky. Kousek. 1,5 km.
00:00:42 Mám budíček už v 5:50, ale ten mi 3x opakovaně zvoní.
00:00:52 Je to pravda. Potom nestíhám. Ale snažíme se.
00:00:56 Jak říkáme s Hankou, je potřeba oškrabovat auto,
00:01:01 nemůžeme otevřít dveře, nebo není odhrnuté parkoviště,
00:01:06 takže mám problém projet. Zaskočí to.
00:01:12 Moje ráno? Rychlé a zběsilé.
00:01:18 Na Makově máme dědinku krásnou, to je super,
00:01:24 ale je těžký život na Kysucách.
00:01:27 Práce tu není, takže lidé většinou odcházejí pryč za prací.
00:01:32 S prací je problém.
00:01:35 Toto byl spediční dům a byly tu spedice, když byla celnice.
00:01:42 Když se to zrušilo, rozmýšleli se, co s budovou.
00:01:48 Pak přišli na to, že by byl dobrý bufet, bistro.
00:02:10 -Ahoj, Lubošku.
-Ahoj, ahoj.
00:02:13 Nevidíš, brýle se ti zamlžily.
00:02:17 Jednou nám řekli, že končí bistro a že nás propouštějí.
00:02:25 Tak jsme na to řekly, jestli bychom si to nemohly pronajmout.
00:02:29 Že bychom do toho zkusily jít jako živnostnice.
00:02:33 Takže dneska půjdeš na zábavu?
00:02:38 Jak se to otevřelo, stále se tu držím.
00:02:41 Pán, který vlastní budovu, říkal, že jsem jako klíště.
00:02:46 Pořád se ho držím.
00:02:51 Jedeme koupit rohlíčky, protože nám došly. Je to teď těžké odhadnout.
00:02:55 Máme určitou objednávku, ale protože je zima,
00:03:01 neodhadneme, kolik je šoférů.
00:03:06 A když pochybí, musíme jet do obchodu nakoupit.
00:03:10 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:03:20 Hanka dojíždí autem. Letadlem. (smích)
00:03:28 -Hanka bydlí 2,5 km, trošku dál.
-A dál?
00:03:34 Nejdál bydlí Majka. Ta bydlí v Turzovce.
00:03:37 Neuteče vám, když je tak daleko?
00:03:39 Ne, kam by šla? Kde by se měla tak výborně jako u nás?
00:03:44 Jinde se tak nenasměje jako tady.
00:03:46 Ta práce nás posilňuje, když je při ní humor.
00:03:51 Jinak by to bylo všechno smutné.
00:03:54 Vám jde dobře slovenština.
00:03:57 Když vidíme, že je někdo smutný a odhadneme, že je srandista
00:04:04 a dá se s ním pokecat, tak tu máme takové brýle,
00:04:10 které si nasadíme, a hned vidí, že je to pro humor a na rozveselení.
00:04:20 Kurnik šopa, můžete mi ukázat, kde to mám cvaknout?
00:04:30 CINKÁNÍ ROLNIČEK
00:04:36 Jestli si lidé hledají práci? Hledají, ale těžko ji tu najdou.
00:04:40 Tady nic není. Kromě práce v lese tu okolo nic není.
00:04:51 Chodí po světě, ale fabrika jako na jihu kolem Bratislavy,
00:04:58 kde jsou automobilky, je tady jen Kia v Žilině. Tam taky dojíždějí.
00:05:05 Ale jinak hodně chodí dále a dále za prací.
00:05:12 V okrese toho moc není.
00:05:14 Ženské z Makova jezdí do práce na Moravu, do Rožnova.
00:05:20 Na druhou stranu, kdo chce pracovat, práci si najde.
00:05:25 Ale jaká práce tady je?
00:05:28 Ale byla by jinde, šly bychom od rodiny.
00:05:32 Jako naši dědové odešli do Ameriky, my bychom šly také do světa.
00:05:45 Dáme džemík.
00:05:48 Když jsme se dávaly dohromady, vymýšlely jsme název.
00:05:52 Byly jsme z toho zoufalé, že nemůžeme vymyslet název
00:05:58 a také z toho že bereme něco, co už nefunguje,
00:06:06 protože už to pustila firma před námi.
00:06:08 Říkaly jsme, že jsme tu jak tři zoufalé.
00:06:11 Tak jsme si řekly, dáme název Tři zoufalé.
00:06:14 Ale jedna nesouhlasila, tak to neprošlo.
00:06:18 Vždycky musíme být zajedno.
00:06:22 Takže jsme pak to změnily na bistro Šanca, to znamená,
00:06:27 že tady mají šoféři poslední šanci dobře se najíst, napít a zabavit se.
00:06:37 Pak končí Slovensko a začíná Česko. Tam už je jiná realita.
00:07:04 Já jsem spoustu let jezdil do zahraničí.
00:07:07 Bydlel jsem ve městě a to se jednoduše nedá.
00:07:12 To člověka přitahuje.
00:07:15 Když člověk cítí k přírodě vztah, musí se vrátit.
00:07:22 Jezdil jsem autobusem v Německu a v Dánsku.
00:07:25 Přišel jsem večer domů do města, vyspal jsem se
00:07:31 a ráno jsem musel jít do hor.
00:07:34 Musel jsem se vrátit. Hory jsou jednoduše nádhera.
00:07:40 Já jsem Čechoslovák.
00:07:44 Já tady bydlím vzdušnou čarou 500 m na hranici.
00:08:00 Máme dohodu. Nějaké věci děláme podle dohody od začátku.
00:08:08 A když nestíhá jedna, tak si pomůžeme.
00:08:12 Na nákupy chodí Maruška.
00:08:14 Ale když jdeme nakupovat do Metra, jdeme s ní, protože je to dost věcí.
00:08:20 Ať to jedna nemusí tahat, tak chodíme dvě.
00:08:32 Děvčata, už jsme tady!
00:08:35 I v práci to máme rozdělené tak, že se měníme v kuchyni i při obsluze.
00:08:40 Jeden den je jedna vzadu, druhý den zase naopak.
00:08:46 Jdeš zase makat?
00:08:48 Mám kromě toho na starosti i dálniční známky a směnárnu.
00:08:53 Margitka má na starosti alkohol, kontroluje a spisuje.
00:09:01 U nás musí být denní odpočet alkoholu, takže to má na starosti.
00:09:16 -Prosím.
-Dálniční známku.
00:09:18 -Na Slovensko?
-Ano.
00:09:21 Musím si vzít brýle, protože špatně vidím. (smích)
00:09:26 Je to trochu složitější.
00:09:29 Já nic nevidím, ale tady jsou 2 čárky. Může to být ono, že?
00:09:34 Dobře, já to zkusím.
00:09:55 Je to tady rodinné.
00:09:58 Chodíme sem z sami z tohoto vrchu, zdola z osady,
00:10:05 sem tam se tu zastaví kamionisti. Jinak domorodci.
00:10:09 Jedna rodina. Známe se odmalička. Já jsem s Hankou chodil do školy.
00:10:27 Z Bistra Šance, nebo jak říkáme, u Třech zoufalých.
00:10:31 Abych řekl pravdu, když to není 3 km, je to 2 980 m.
00:10:42 Bylo to měřené na kole tachometrem. Měřil to Bloudící vlk.
00:10:46 Pěšky? Záleží na tom, jak se to tam semele.
00:10:54 Když začne v 10:50 borovičková akce, závěrečná borovička koniferka,
00:11:02 deci červeného vína, kterým se to zapíjí,
00:11:07 a něco ještě předtím, tak to někdy trvá i hodinu.
00:11:11 Ale za normálních okolností jsem za 20 minut tady.
00:11:20 Jeho rodiče byli velcí kamarádi s mými rodiči. Kamarádili se.
00:11:28 My jsme byli malé děcka. Vždycky říkali:
00:11:31 "Jdeme k Novákům na chaloupku." A zase pokračuje mladší generace.
00:11:41 Lubošku, zahraj nám něco.
00:11:46 Přes týden nechodím nikam.
00:11:49 Kluci dělají vesměs v lesích, takže ráno se vstává,
00:11:53 většinou jsou šoféři atd.
00:11:55 Přes týden nás tam nikdo neuvidí, ale v pátek a sobotu vyrazíme,
00:11:59 probereme, povykládáme. Je to centrum naší osady.
00:12:11 Když se nechce vařit, protože jsem tu sám přes zimu,
00:12:16 zajdu tam na dršťkovou. Mají tam ohromnou.
00:12:25 Už 20 let se scházíme jako domorodci tam nahoře.
00:12:32 Osada Velkého buvola se to jmenuje. Každý má své pojmenování.
00:12:35 Máme znaky. Já ho nemám, protože jedu z práce.
00:12:39 Ten znak je znakem osady Velkého buvola.
00:12:43 Já jsem Mackintosh.
00:12:45 Máme svého šerifa a náčelníka, máme Dlouhého kouře, Seržanta.
00:12:53 Všechno z westernových filmů.
00:12:56 To je Bílá sestra. Marianne, právě vchází.
00:13:00 -Dneska jsou fašanky.
-Jen hudba tu chybí.
00:13:03 -Tady máte koblížek.
-Ještě nám nehrají.
00:13:11 -Takže 15,58, že?
-Ano.
00:13:16 Mně zemřeli rodiče, když jsem byl mladý.
00:13:22 Vychovával mě strýc, bratr od mamky.
00:13:24 Když rozdělili republiku, vyrůstal jsem na Slovensku
00:13:28 a na školu jezdil do Čech.
00:13:31 Od té doby mám byt v Rožnově, ale jezdím sem ke strýcovi.
00:13:39 Máti pocházela z druhého kopce. Něco jsme zdědili po jejích rodičích.
00:13:49 Toto byla chaloupka, kterou otec v r. 79 koupil.
00:13:54 Přebudovalo se to, a protože jsme byli já, brácha a otec
00:14:02 a měl jsem svůj velký sen z dětství, udělal jsem z toho ranč.
00:14:11 Byli jsme 3 Nováci, tak jsme tomu název U tří N.
00:14:28 Kdo sem všechno chodí?
00:14:31 Lidé z okolí, kamionisti.
00:14:35 Šoféři mají pauzy, takže když jdou jenom vybavovat mýto, jdou na mýto.
00:14:40 Když mají víc času, dají si u nás kafíčko.
00:14:43 Když mají ještě víc času, dají si nějaké jídlo, posedí,
00:14:47 popovídají a jedou dále.
00:14:51 A turisti z Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Ukrajiny.
00:15:01 Ze všech koutů světa.
00:15:12 Já sem chodím pravidelně.
00:15:15 Máme ho tady ráno a po obědě. Vždycky ve stejný čas.
00:15:19 Ráno tu mám rohlíky, koupím chleba. A někdy i pivo.
00:15:28 -Občas.
-Když je přestupný rok.
00:15:31 Pravidelně přijde, podívá se, jestli jsme tu, přijde nás navštívit,
00:15:38 koupí si rohlíčky, dá si pivečko, posedí, podebatuje a zase jde domů.
00:15:41 Kvůli kočkám sem chodíte.
00:15:46 Mají chlapy, tak to radši nejdu vykrádat.
00:15:49 Mají chybu, no.
00:15:58 Manžel vstává v 5 hodin ráno. Já vstávám v 6.
00:16:00 Manžel se připravuje do práce, má tažné koně.
00:16:04 Ráno vstane, nasnídá se, jde pro koně do stáje, okšíruje je,
00:16:09 dá jim chomouty, popruhy a jede do lesa. Jezdí až do Karlovic.
00:16:23 Má zodpovědnost sám za sebe, taky za koně,
00:16:27 protože kůň je zvíře a nikdy nevíte, jak se zvíře zachová.
00:16:30 Pak má zodpovědnost za dřevorubce, co řežou stromy.
00:16:35 Aby padaly, jak mají padat.
00:16:38 Hlídá koně, stromy, sebe, ještě je teď hodně sněhu,
00:16:42 takže je to hodně náročné.
00:16:49 PRASKÁNÍ OHNĚ
00:16:56 Každý den na něj myslím a modlím se, když ho vidím jet po obědě domů.
00:17:02 Každý den mám strach.
00:17:18 Každý den je jiný. Je s jinými lidmi.
00:17:25 A vždy je to jiný příběh, jak se říká.
00:17:28 Dobrý den, pojďte dál, nebojte se.
00:17:30 Je to jiný příběh toho člověka, šoféra, který přijde.
00:17:32 Jsou šoféři, kteří sem chodí často. Víme o nich všechno.
00:17:35 Jaké mají děti a ženy, všecko už známe.
00:17:39 Takže to už je pak, jako by to byl kamarád.
00:17:43 Každý říká, že ta polívka je tady jako domácí.
00:17:48 Dokonce jeden šofér tady přijel po 2 letech, protože jezdil po EU.
00:17:53 Měl velký hlad a chtěl se stavit někde po cestě z Čech na polívku.
00:17:58 Ale pak si vzpomněl, že na Makově je bistro, kde byla vynikající dršťková.
00:18:10 Ještě nám i řeknou, že se jim těžko odjíždí z domu,
00:18:17 ale když si vzpomenou, že se staví na Makově a popovídají si,
00:18:20 je to pro ně povzbuzení na další cestu.
00:18:24 Když přijede šofér z cizí země, já anglicky neumím
00:18:30 a domlouváme se s ním rukama.
00:18:34 Vysvětlujeme, jakou máme polévku, když máme vepřové maso, zachrochtáme.
00:18:43 Tomu rozumí. Když máme hovězí maso, řekneme bú, tomu taky rozumí.
00:18:49 A když máme rybí, řekneme to takhle. A tomu rozumí.
00:19:03 Jdeš zkoušet.
00:19:05 Na druhé? Klobása, ham and eggs.
00:19:10 -A miaso?
-Sviňa? Maso? Dáme.
00:19:14 -A hranolky, kartošku?
-Hranolky.
00:19:18 A što ještě? Všio?
00:19:32 Chodí sem i malé děti. Když si jedou turisté koupit dálniční známky,
00:19:37 chodí i s malými dětmi, chodí na WC.
00:19:41 Chceme si s dětmi taky popovídat, tak navážeme nějaké téma.
00:19:45 Jak se jmenuje.
00:19:47 Mluvíme pomalu a srozumitelně a dost nás mrzí, že nám ty děti nerozumí.
00:19:53 Taky jsem se na toto téma bavila se šoféry a říkal, že je to tím,
00:19:59 že se nedívají na slovenské filmy.
00:20:03 A říkají, že by se i podíval, ale děti ho přehlasují a řeknou:
00:20:09 "Tati, přepni to, my tomu nerozumíme."
00:20:14 Nám nepřišlo, že čeština je cizí jazyk.
00:20:19 Začal mluvit česky a bylo automatické, že to je československé.
00:20:23 Že v tom je minimální rozdíl.
00:20:27 Teď se nad tím možná někdo pozastaví, že někdo mluví česky,
00:20:32 že je zpoza hranic. Ale my jsme to tak nebrali.
00:20:35 Bylo to prostě člověk,
00:20:37 který bydlí kousek za kopcem a má trošku jinou řeč.
00:20:42 Já jsem tady coby školou povinný trávil každé prázdniny
00:20:46 v létě i v zimě.
00:20:49 Pásly se společně krávy, hrával se fotbal, sbíraly se borůvky a hřiby.
00:20:55 Pořád mě to táhlo do hor.
00:21:00 Jen mám strach, že když tady budu ještě 10 let,
00:21:03 žádné lesy tady nebudou.
00:21:05 A tak než mě Velký Mannitou povolá do věčných lovišť,
00:21:08 zbytek života chci prožít v horách.
00:21:12 -Dobrý večer.
-Nazdar, ahoj!
00:21:15 Už to není, jak to bývalo. Kdysi byli velmi družní.
00:21:18 Navštěvovali se, pomáhali si navzájem.
00:21:21 Když někdo kopal brambory, druhý mu pomohl. Ale dneska už to tak není.
00:21:24 Už není čas. Je velký shon. Je to skoro jako ve městě.
00:21:30 Ráda bych se nehonila a věnovala svůj čas dceři, ale nemůžu.
00:21:39 Musím, protože život je v této době náročnější.
00:21:48 Přes léto nemáme šanci vzít si dovolenou. Ani nemáme dovolené.
00:21:53 Musíme si vyměnit směny mezi sebou a udělat kompromis.
00:21:59 Co která potřebuje, vyměníme si směny. Na dovolenou není šance.
00:22:06 Nejsem zavřená jenom v bytě.
00:22:10 Mám na Makově otce, takže chodím za ním. Mám tady bratry.
00:22:17 Vyrůstali jsme na Kopanicách, jeden bratr tam teď staví
00:22:21 a druhý tam bydlí, takže mám kam jít.
00:22:27 Kdybych si lehla na trávu a opalovala se bez plavek, nikdo si mě nevšimne.
00:22:32 Nikdo se o nikoho nestará, žádné intriky, nikdo nikoho neřeší.
00:22:36 -Děláš si, kopeš si, kdy zasadíš, kdy vybereš. ―To neřeším ani já.
00:22:41 A přitom ti lidi jsou družní. Mají se rádi.
00:22:47 Kdysi jsem chtěla odejít. Když jsem tady začala bydlet.
00:22:51 Byla to změna. Jsem z města, takže když jsem přišla na dědinu,
00:22:55 chtěla jsem. Je to jiný svět oproti městu. Je to větší dřina.
00:23:03 Je tu nádherně, ale je těžké tady žít v přírodě.
00:23:06 Ale už bych asi neodešla. Cítím se tu doma.
00:23:09 Asi už bych se ve městě nenašla.
00:23:13 Když jsme to tu předělávaly, byla to dřina, malování.
00:23:20 Ale našlo se tamto, Hanka otevřela pivko, nasadila si ten nos,
00:23:26 z ubrousků udělala čepici a udělala takovou opičku,
00:23:30 že jsme si ji cvakly a máme ji na nástěnce.
00:23:35 Otevřela jsem Velkopopovického kozla.
00:23:39 Tak jsem si dala uši, nos, na uši ubrousky.
00:23:44 Mějte se, na shledanou.
00:23:47 Otevřela jsem pivečko a říkám: "Jsem Velkopopovický kozel."
00:23:57 Jsme sice utahané, je to od rána do večera na nohách
00:24:01 dva, tři dny po sobě.
00:24:04 Ale je únavnější, když vidíte, že celý den nic, nikdo nepřijde.
00:24:09 Těšíš se do práce, vymýšlíš, co uvaříš, a stojí to v hrncích.
00:24:16 Takže co, máme na zítra pro své doma navařené.
00:24:30 Máme strach z toho, že lidi už nebudou jezdit.
00:24:34 Že je strašně málo peněz.
00:24:36 Většinou mívají hodně nabalené z domu svačiny, kupují si v obchodech.
00:24:40 Jde poznat, že se to strašně změnilo.
00:24:43 Není to jako kdysi. Vydělali, mohli si dovolit posedět, dobře se najíst.
00:24:50 Peněz je strašně málo, takže z toho máme obavy. Klientely je málo.
00:24:55 Asi si otevřeme flašku vínka a budeme doufat,
00:25:00 že se to ještě rozběhne.
00:25:02 Stále doufáme. Naděje umírá poslední. Snad budou jezdit.
00:25:07 Skryté titulky: Věra Šimarová Česká televize, 2013