00:00:19 Mé sny? Vždycky jsem chtěl být hajným.
00:00:22 Hned po škole jsem dělal lesnické učiliště na Bílé
00:00:26 a po učilišti jsem chtěl ještě nějakou střední školu,
00:00:31 tak jsem udělal přijímačky do Hranic a roku 1975 jsem v květnu maturoval.
00:00:38 Ovšem osud byl ke mně krutý, jak se říká.
00:00:43 Ne, měl jsem jít na vojnu.
00:00:45 Jenomže jsem se oženil jako první ze 4. ročníku v Hranicích
00:00:50 a čekali jsme dnes už dospělou dceru, takže ta vojna nepřipadala v úvahu.
00:00:58 Můj švagr, který byl na šachtě, mi nabídnul místo na šachtě.
00:01:04 Tehdy se podepisovala smlouva na 10 let s tím,
00:01:07 že po 10 letech jsem oproštěn od vojenské služby.
00:01:10 Samozřejmě jsem to podepsal a byl jsem tam do roku 1993,
00:01:13 ale bohužel byla taková situace,
00:01:15 že tehdy se v r. 1993 šachty zavíraly na útlum.
00:01:18 Potom mi kolega nabídnul místo u lesů,
00:01:21 kde jsem začal dělat na pile mistra.
00:01:27 Později vedoucího dřevoskladu, kde jsem doposud.
00:01:31 Takže půl mého života jsem strávil v podzemí
00:01:35 a půl dosavadního života jsem v lese.
00:01:55 Přišel jsem vlastně tam, kde jsem vždycky chtěl jít,
00:01:58 to znamená na samotu na hájovnu, pryč z civilizace,
00:02:02 kde bylo hodně lidí, kol a všeho.
00:02:07 Ale tady bylo ticho a klid.
00:02:10 Člověk opravdu věděl, že žije, a slyšel se dýchat, jak se říká.
00:02:19 Začátky byly dost špatné.
00:02:24 Ne pro mě, ale pro manžela, protože ten si nemohl zvyknout.
00:02:28 Práce se mu strašně líbila, začal dělat to, co chtěl celý život,
00:02:34 ovšem i když si to teď nepřizná, první rok byl pro něj strašný.
00:02:41 Nejhorší zimy a první 2 roky samoty si musí člověk zvyknout.
00:02:46 Pokud je mezi lidmi zvyklý, večery jsou strašně dlouhé.
00:02:50 I když jsem měl televizi, tak absolutně bez signálu.
00:02:54 To jsem chytal ČT1 a to ještě zrnitě. Takže hotovo úplně.
00:02:58 Takže přes večer knížky, časopisy a les.
00:03:04 Oba dva jsme kluci z Polanky nad Odrou,
00:03:07 tam jsme začínali jako malí pytláci na rybách,
00:03:09 měli jsme společné zážitky, protože v té době,
00:03:13 kdy on chodil ještě do mysliveckého kroužku, já už jsem kroužky vedl.
00:03:18 A pak to přátelství sílilo, protože jsme byli oba dva myslivci.
00:03:22 Oba dva jsme se toulali Poodřím, tady je to kraj divokých sviní,
00:03:28 jsou tady jeleni a daňci, je tady srnčí.
00:03:31 Vladimír mi potom na chvíli utekl do dolů a začal mi scházet.
00:03:35 A zčistajasna z těch hlubin vyfáral a přišel tam, kam vlastně patří.
00:03:41 To znamená do lesa.
00:03:55 Sám si jídlo chystat, nakupovat, pomýt po sobě, to v životě nedělal.
00:04:03 No a potom už mu to šlo.
00:04:07 Výhoda byla to, že jsem mohl v práci navštěvovat restaurace,
00:04:11 kde jsem měl alespoň 1x denně teplý oběd.
00:04:15 A večeře byly běžné, jak si chlapi dělají.
00:04:19 Volské oko nebo klobásku ohřát nebo chleba se sádlem.
00:04:23 Něco jiného bylo potom, jak přišla žena.
00:04:26 Jak jsem ji dovezl, pátek, sobota, neděle,
00:04:29 to bylo velké vyvařování, protože jsem byl vyhládlý jak pes.
00:04:32 Takže ať udělala cokoliv, třeba šišky s mákem, které mám rád,
00:04:36 nebo nadívanou papriku, tak to jsem jedl, až se mi divila.
00:04:40 Říkala, že mi to svědčí,
00:04:42 protože jsem se zkrátka držel šlang, jak se říká, byl jsem v kondici.
00:04:53 Léto je všechno ve znamení chystání dřeva na zimu,
00:04:57 takže tam si toho člověk moc neužije.
00:05:00 Když si dřevo nenachytá, tak by v zimě zmrznul.
00:05:04 Topení bylo hrozné. Pec na dřevoplyn, a on s ní neuměl topit.
00:05:10 Dřevo musí být 3-4 roky vyschlé, to neměl.
00:05:14 Takže první zimu byla celá rodina na svátky vánoční a topili jsme.
00:05:20 Jsou tam dvoje kachlová kamna, takže v kamnech kachlových, v krbu
00:05:25 a ještě v peci a ráno bylo 16 stupňů v baráku. Takže jenom pro otužilce.
00:05:36 No a jinak soboty, neděle tu vždycky žena jezdila
00:05:40 nebo jsem já jezdil pro ni,
00:05:42 aby mi tu provedla tzv. asanační práce, jak se říká.
00:05:47 Vyprat, košile vyžehlit, vytřít atd.
00:05:52 To byla vždycky bílá rukavice, šup, zas tu máš škaredě.
00:05:57 Takže jsem dostal kartáč, ale všecko v pořádku.
00:06:00 V neděli jsem ji zavezl zase do Ostravy.
00:06:03 No a tak to pokračovalo.
00:06:05 V něčem to bylo dobré,
00:06:07 protože jsme se bavili přes týden jenom přes telefon,
00:06:11 takže když mě naštval, tak jsem ten telefon vypla a nebylo spojení.
00:06:15 Ale někdy mi to lezlo i na nervy, protože to bylo hektické.
00:06:20 Byla práce doma, ale v pátek jsem balila kufry,
00:06:24 pak práce tady, teď se stalo třeba jako teď, že celý týden pršelo,
00:06:31 v sobotu a neděli bylo pěkně a já byla tady.
00:06:33 Zahrada v Polance mi stála, po kolena tráva.
00:06:38 Byly doby, kdy mi to už lezlo na nervy. Furt balit kufry.
00:06:48 Jasně, držím. Chvilku tě ještě udržím.
00:06:52 Pro manželství bych to každému doporučoval.
00:06:55 Jsem ženatý, to je jediné datum, které si pamatuji, 14. 12. 1974.
00:06:59 Dneska je to už 37 let.
00:07:03 Protože jsem tu byl 13 let sám, byli jsme si skoro vzácní.
00:07:09 V sobotu, neděli to ještě pokaždé nevyšlo,
00:07:12 takže co 14 dní přijela a furt si bylo co povídat.
00:07:25 Vzpomínáš, jak jsi mě pozval?
00:07:27 "Přijď se tady podívat po té strašné zimě, jak to tady vypadá na jaře."
00:07:31 Dojeli jsme na hájenku, Soňa vzala mou ženu Libuši,
00:07:35 Vladimír vzal mě a dva jezevčíky a šli jsme na procházku.
00:07:40 -Tuším, že to bylo v dubnu.
-Ano.
00:07:42 Ty dvě ženy šly před námi statečně a najednou vidím,
00:07:46 jak Soňka bere mou ženu za ruku a pádí k nám a volá na nás:
00:07:49 "Vladimíre, jsou tam svině!"
00:07:52 Jezevčíci zarazili u trsu trávy, Vladimír ho rozhrnul.
00:07:57 -A cos tam viděl Vláďo?
-Zuzanu, tehdy malé sele.
00:07:59 Ještě to mělo pupeční Šňůru.
00:08:02 Vlastně bych řekl takový podprůměr, protože selata obyčejně bývají větší.
00:08:07 Taková malinká a měla na váhu tak 20 dkg, možná ani ne.
00:08:13 A první ubytování selete jsme měli na hájovně v bedně, kde bylo vevnitř.
00:08:18 A jako malé dítě se 2-3 hodinky budilo, kvičelo to, pištělo to,
00:08:22 takže se muselo vstát, buď já nebo žena, normální láhev ―
00:08:27 to jsem také neměl cumlík, no a muselo se to prostě začít krmit.
00:08:42 Sele dostalo jméno Zuzana a chodilo za mnou jako pes po lese.
00:08:47 Oblíbilo si koblihy, nesměly být meruňkové ale jahodové.
00:08:53 Nevím, kde na to přišla, asi kvůli tomu, že jahody rostou v lese,
00:08:58 tak měla ráda jahodové. Ale tak nějak jsme přežili 1. rok.
00:09:08 Ráno jí nasypu rohlíky, jak začne bušit zase do vrátek,
00:09:14 to na sebe upoutává pozornost, že by zase něco chtěla.
00:09:19 Tak jí tam něco dám. Občas uteče, když vidí, že jdeme ven.
00:09:25 Nejradši má rohlíky, chleba jí moc nejede, no a potom sladkosti.
00:09:34 A sladkosti nejsou zdravé, podle toho vypadá.
00:09:39 Manžel říká, že jsem vykrmila všechny ― sebe, prase i psa.
00:09:50 Děti sem jezdí s rodiči na letní tábory.
00:09:56 Jednou si udělali oheň, zábava byla v plném proudu,
00:10:03 grilovala se kuřata a najednou se objevil tady zespodu divočák.
00:10:08 Děti nevěděly, co se děje, nechaly všechno na ohni, jak bylo.
00:10:11 Kuřat bylo 6 nebo 7, nevím, to už nikdo nezjistil.
00:10:15 Zuzana bezostyšně vylezla, děcka se rozprchla
00:10:20 a dívala se z toho okénka na ni.
00:10:23 Ona přišla, aniž by uhasila oheň, v plné parádě stáhla kuřata z ohně
00:10:28 a před jejich zraky je bez chleba snědla.
00:10:33 Musel jsem to s nimi nějak řešit, ale bylo mi řečeno,
00:10:38 že to bylo fajn, že děcka napsaly slohovou práci po prázdninách,
00:10:42 že jim prase přišlo sežrat večeři.
00:10:50 Jednou jsem ji pomáhala dědovi nahánět do ohrady, když utekla.
00:10:54 To jsem musela nosit oplatky a všechno možné.
00:10:58 Myslím, že ona má ráda všechno, že ona i ty oplatky sní.
00:11:04 Ráda chodím na procházky, hlavně s dědou a s Betynkou.
00:11:14 Dodnes nemohu vnučku naučit, ať říká, že to je hájovna.
00:11:17 Ona říká, že to je chaloupka.
00:11:20 Takže jezdí na chaloupku, jezdí tu ráda. Teď mě nutí sama do lesa.
00:11:24 Musím s ní chodit každé ráno do lesa, pokud tu je. Chodíme na houby a ryby,
00:11:28 2x jsem ji měl už na posedu, když jsem jí ukazoval srnky.
00:11:31 Aspoň tak se ji snažím z toho světa počítačů a televize vytrhnout,
00:11:37 aby trošku k té přírodě čuchla. Nějak to podědila.
00:11:48 Všechno se musí dovézt, na týden se nakoupí,
00:11:53 a co chybí, tak když manžel jede do práce, tak se staví.
00:11:59 Jinak jak večer zjistím, že chybí, tak chybí.
00:12:02 Tak není, no. Došel chleba, tak došel chleba.
00:12:06 Já nejezdím autem.
00:12:09 Jsem odkázaná na manžela anebo na kolo.
00:12:17 S manželkou jsem byl na dovolené asi jedenkrát, důvod úplně prostý.
00:12:24 Strašně se jí tu líbí a tvrdila mi, že je tu jako na dovolené,
00:12:29 že nikam jinam jezdit nebude.
00:12:32 Teď už tu je od jara. Je v penzijním věku, tak je tu spokojena.
00:12:37 V zimě je to horší, v létě je to fantastické.
00:12:42 Je to všechno pěkné, je tu klid.
00:12:45 Já jsem takový člověk, že lidí moc nepotřebuji kolem sebe
00:12:49 a zdá se mi to jako pěkné.
00:12:56 Klid, počkám, až manžel přijde z práce, ani mi ten důchod nevadí.
00:13:02 Něco si třebas udělám, zajdu se psy každý den na vycházku,
00:13:07 čekám, až začnou růst houby, to se strašně těším.
00:13:11 To si zajdu se psy na houby.
00:13:15 Takový krásný oddychový život.
00:13:33 Zuzka má 12 let. Prasata se dožívají v zajetí 16 let.
00:13:41 Někde jsem se to dočetl, bylo to tvrzení ZOO.
00:13:45 Ale to je vždy jenom otázka času.
00:13:48 Nikdo není nesmrtelný, no tak budu muset vydržet, až vydrží ona,
00:13:52 budeme spolu prostě dožívat.
00:13:55 Měl jsem tady kočky, psy, všecko je tady zvyklé vlastně na volno,
00:13:59 nic není uvázané, všecko chodí po zahradě.
00:14:02 A teď bych přešel třeba na děti.
00:14:05 Mám tady vnučku, pustím děcka na zahradu a nemusím se starat,
00:14:09 že mi je někde srazí auto nebo že mi je tam odvede nějaký pán do průjezdu.
00:14:16 Je to zas o tom, že je tu klid, obrovský klid.
00:14:21 Po těch letech jsem zjistil, že to je to hlavní.
00:14:24 Žádná honba za něčím, ale opravdu si to užít.
00:14:38 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize, 2011
Vysněný život lesníka (2011). Režie J. Bergmanová
V rámci cyklu Náš venkov navštívíme samotu s divočákem na Odersku. Tam žije lesník Vladimír Berger, který se před lety ujal osiřelého selátka. Dokument je nejen o životě s divočákem, ale především o vysněné práci lesníka Bergra a o dnech v samotě hájovny, na které si musel zvykat on a dnes i jeho manželka Soňa.
