Jak městský učitel v horách své štěstí našel (2008). Režie H. Teislerová
U Surovce
Středa 20. 10. 2021 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:01 .
00:00:07 Když jsem skončil s krávou a začal jsem kupovat mléko,
00:00:11 dával jsem to kočkám.
00:00:13 Kočky přišly, přičichly a nepily to.
00:00:15 Kočky mléko z obchodu nepily, a po tom mém se mohly utlouct.
00:00:20 Když dnes koupím smetanu, tam je napsané 4 %.
00:00:26 Já jsem ty 4 % měl u mého mléka!
00:00:30 To je mléko, a dnes to prodávají jako smetanu.
00:00:35 Taky se mně ptali, co snídám.
00:00:39 Skromně snídám. Rajčata, chleba a půl litru smetany.
00:01:21 Dobré ráno, zvířátka, jak jste se vyspaly?
00:01:25 Manečko, ahoj!
00:01:28 Cipísku, ahoj!
00:01:31 My jsme s tatínkem postavili dům ve Frýdku.
00:01:35 Dvougenerační, 2 bytové jednotky, 2 garáže.
00:01:39 Za velmi obtížných situací, protože sotva jsme začali,
00:01:47 v r. 1953 přišla měna.
00:01:49 Všechny peníze krachly.
00:01:52 Tak jsme sice dostali půjčku, a sotva jsme dům splatili,
00:01:58 po 20 letech nám ho zbořili kvůli sídlišti.
00:02:03 Dostali jsme za to zaplaceno a byt.
00:02:08 Koupili jsme tuto chalupu a žigulíka. A bylo po vile se 2 garážemi.
00:02:17 ŘEHTÁNÍ KONĚ
00:02:23 To je taky pramenitá voda, a já tomu říkám Pramen z Radegastu.
00:02:27 Protože kvůli této vodě v Nošovicích postavili pivovar.
00:02:32 Mnozí se mě ptají, jestli je to pitná voda.
00:02:37 Je, já ji piju.
00:02:41 Tak se napijí taky, a pak se ještě ujišťují:
00:02:45 Opravdu je to pitné?
00:02:47 No opravdu! Pijí to koně, krávy, tak je to pitné.
00:02:52 Kolem 70. roku se to tak shluklo, kdy jsem byl odejit
00:03:02 z průmyslové školy, kde jsem učil.
00:03:07 Za takových okolností, kdy se prověrková komise usnesla,
00:03:12 že nedoporučuje, abych byl dál ve školství.
00:03:17 Další důvod nemusel být uveden. A tím jsem vypadl.
00:03:22 10 let mi trvalo, než jsem se dostal zpátky.
00:03:26 Nabídli mi zemědělskou školu za Porubou a lesnickou školu v Bílé.
00:03:34 Tenkrát jsem si říkal, že to je tady přes kopec, tak jsem vzal Bílou.
00:03:40 Pojď, budeš mít lepší zelené.
00:03:45 Když jsem pracoval v Bílé, to je odsud 15 km,
00:03:48 v létě jsem tam jezdil na motocyklu.
00:03:51 To bylo lesem, to byla pohádka!
00:03:55 A v zimě na běžkách 15 km.
00:03:58 Do školy ráno ještě potmě a zpátky zas potmě.
00:04:03 Až na Bílý kříž to bylo do kopce, tak domů jsem šel z práce 3 hodiny.
00:04:09 MEČENÍ KOZ
00:04:13 Bazén je tady od r. 1969.
00:04:17 30 let jsem se sem chodil probouzet každé ráno.
00:04:22 Vždycky jsem tam skočil šipku. Ale důležité bylo osmělit se.
00:04:27 Vždycky jsem tam namočil levý palec od nohy, osmělil se a skočil.
00:04:34 Muselo mi to vydržet.
00:04:37 A když jsme dělali seno, chodili jsme se sem ochlazovat.
00:04:43 Vždycky jsem říkal, že ze senoseče mám nejradši koupání v bazénu.
00:05:03 To dělám v kooperaci se sousedy.
00:05:06 Kdysi jsem tu velkou louku kosil ruční sekačkou 2 dny.
00:05:13 Oni to mají za hodinu.
00:05:16 A pak záleží na počasí, kdy to s traktorem usuším.
00:05:22 Když to obrátím, aby se to dalo svézt.
00:05:25 Připravím to, usuším a dám to na pásy.
00:05:30 Pak si pozvu sousedy a oni to sběracím vozem vezmou.
00:05:36 Louka se ještě bude kosit.
00:05:39 A ta vrchní menší.
00:05:41 Pak mám ještě jednu louku za potokem od sousedů pronajmutou.
00:05:46 Ta má asi hektar.
00:05:49 Mívám asi 140 metráků sena.
00:05:55 Měl jsem i krávu. Dokonce někdy i dvě.
00:05:59 Jeden rok byl kritický, že bylo málo sena a nebylo možno přikoupit.
00:06:06 Tak jsem se musel rozhodnout nějak to zredukovat.
00:06:10 Rozhodl jsem se zredukovat krávy.
00:06:14 Všichni mi nadávali, proč krávy, když to byl jediný užitek, který tady mám.
00:06:21 Ale koně mám pro radost! Tak jsem si je nechal.
00:06:28 Když jsem více než před 12 lety koupil Manku, to bylo na podzim,
00:06:33 hned nato byla zima.
00:06:37 Spíchnul jsem doma rychle sáňky, ať můžu jezdit pro ruksak,
00:06:46 jak žena přijede na Visaláje.
00:06:48 Tak jsem jí vždycky přivezl běžky, přeložili jsme ruksak do saní
00:06:53 a já jsem ujížděl.
00:06:57 S rolničkami jsem pěkně cválal, lidi mě zastavovali,
00:07:02 děcka volaly: "Děda Mráz!!!“
00:07:05 SMĚJE SE
00:07:09 Měl jsem huňatý kožich, velkou baranici a děcka byla u vytržení.
00:07:19 Pojď sem, Cipísku! No pojď!
00:07:25 Hřebeček se narodil. Nevěděli jsme, jaké jméno dáme.
00:07:31 Pak jsem jednou poslouchal pořad s Rosákem, Riskuj.
00:07:37 A tam zazněla otázka:
00:07:40 Jak se jmenoval kůň, který vyhrál v kterémsi roce Velkou Pardubickou?
00:07:47 Nikdo to nevěděl, a tak Rosák říkal:
00:07:49 Já bych to taky nevěděl, ale mám to tady napsáno. Byl to Cipísek.
00:07:54 Tenkrát jsem říkal: Když se kůň, který vyhrál Pardubickou,
00:07:57 jmenuje Cipísek, kdo má na to větší právo než syn od Manky?
00:08:02 Tak je to Cipísek.
00:08:16 Žena si povzdechla, že když to pozoruje, je na 7. místě.
00:08:22 Mám tady Morávku, koně, psy, krávu.
00:08:26 A všecko vypočítala, že je až na 7. místě.
00:08:30 Já jsem člověk uznalý, tak jsem říkal:
00:08:33 To tak nemůžu, to je místo celkem nečestné.
00:08:38 Tak jsem ji dal hned na 2. místo.
00:08:41 A koně, krávu, Morávku a všechno jsem sloučil do prvního.
00:08:47 Žena jako kantorka je už sice v důchodu, ale bydlí ve Frýdku
00:08:52 a jezdí sem na víkendy.
00:08:55 Tak mi jeden soused říkal:
00:08:57 Jak to můžeš vydržet, když žena za tebou jezdí jen na víkend?
00:09:04 Tak jsem mu říkal: Ale ten víkend se dá vydržet.
00:09:08 Ze všech buchet mám nejradši řízky.
00:09:13 Já potřebuji chodit na výlety, jezdím s výtvarníky,
00:09:18 navštěvujeme zámky a galerie.
00:09:24 To je klub, tam zaplatím příspěvky a různě vyjíždíme.
00:09:30 Vždycky přijedu v pátek.
00:09:34 Člověk, který potřebuje pořád nové podněty a vzruchy -
00:09:38 podle mě jsou to povrchní lidé. Pořád něco nového ...
00:09:43 Tu je zima, okna nedovírají. Je tu šílená zima na klouby.
00:09:49 On je otužilý.
00:09:51 Není se tu ani kde umýt.
00:09:53 Nejdříve musím jeden škopek, to se umyju do půl těla,
00:09:57 druhý škopek, a zase nohy.
00:09:59 Třetí škopek další část těla.
00:10:01 A vždycky musím nahřívat 3 hrnce vody, abych se tu umyla.
00:10:07 Čvandrám, a to ani záda neumyju.
00:10:10 Jsem zvyklá doma pustit sprchu a jsem umytá raz dva.
00:10:16 Je rozmazlená.
00:10:18 Jak se neumyju, všechno mě kouše.
00:10:20 A já vždycky říkám: To je svědomí, co tě hryže.
00:10:28 Proč tu jezdím? Miluju přírodu.
00:10:30 Smrky, psy, přírodu. Věčně jsem v lese.
00:10:34 Strávím polovinu dne v lese.
00:10:36 A já jsem myslel, že kvůli mně.
00:10:42 Kvůli tobě také. Samozřejmě.
00:10:46 Ty jsi nesmrtelný, Mirku. Jsi na mapách, jsi ve filmu.
00:10:52 Jde o to, že jak umře, už tady nepáchnu.
00:10:58 Před 2 roky byla taková zima, že bylo tolik sněhu,
00:11:02 až všechno popadalo.
00:11:04 Na tom jasanu tam nahoře pod korunou, jestli vidíte odřený kus -
00:11:12 ten sníh byl až nahoře. To máte přes 2 metry.
00:11:23 Když je hodně sněhu, potřebuji se dostat k autobusu.
00:11:27 Jedu dolů 3 km.
00:11:32 To na lyžích sjedu dolů z kopečka, to je celkem pohodlné.
00:11:39 Tam si pak lyže beru s sebou a zaplatím v autobuse jízdné,
00:11:46 a lyže zaplatím po stanici Lipové.
00:11:54 Tam přestoupím, zaplatím znovu jízdné a lyže a zajedu až k Ondráši.
00:12:03 Tam udělám nákup, mám tam poštu a peníze.
00:12:06 A vyjedu autobusem na Visalaje, zas zaplatím jízdné a lyže,
00:12:13 takže 3x platím lyže za tu cestu dokola.
00:12:18 Ale musím si je vzít, protože bych z Visalají bez lyží neprošel.
00:12:36 -Já vám to zavřu.
-Děkuji, to je dobré.
00:12:38 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:12:43 VRZÁNÍ KOLEČKA
00:12:51 Já jsem spával ještě v kuchyni se všemi zvířaty.
00:12:55 Nevím, jestli bych to vůbec měl říkat,
00:12:58 protože na posteli spala fena německého ovčáka, malý jezevčík,
00:13:03 ještě malá fenka a kočka Pepina, která se dožila 18 roků.
00:13:14 Ta si v zimě vlezla na fenu německého ovčáka a na ní spala. To ji hřálo.
00:13:23 Ráno se probudím a dívám se na lustr
- a vidím dva lustry!
00:13:32 A teď jsem viděl jen takový úzký pás.
00:13:36 Jak jsem chtěl vidět celý, musel jsem zvedat hlavu.
00:13:41 Tak jsem sedl do auta, jel jsem k paní doktorce
00:13:45 a ona mě poslala na oční na polikliniku do Místku.
00:13:50 Tam mi vyšetřili oči, poslali mě na neurologii.
00:13:54 A tam paní doktorka říká:
00:13:56 Pane Surovec, vy jste prožil mrtvičku. My si vás tu necháme.
00:14:03 Tak říkám: To je pěkné, ale já nemůžu tady zůstat.
00:14:07 Já mám doma zvířata, musím to nějak zajistit.
00:14:12 Tak jsem musel zorganizovat bratrance, aby tady přišel,
00:14:17 a nastoupil jsem ve středu do nemocnice na neurologii.
00:14:27 Když už jsem tam byl 2. týden a dávali mi jen nějaké tabletky,
00:14:31 sestra tam za mnou byla a říkám jí: V pátek jdu domů.
00:14:38 -To ti říkal primář?
-On o tom ještě neví.
00:14:49 Tady je velká výhoda, že 1. infarkt, který tady je, je poslední.
00:14:54 Ale tak ... Snad to nebude tak zlé.
00:15:09 Vždycky řeším věci, až nastanou.
00:15:11 A stejně proti tomu člověk nic neudělá.
00:15:15 V každém případě bych nechtěl být někomu na obtíž.
00:15:25 Myslím, že taková situace nemůže nastat.
00:15:29 Taková, abych odsud musel odejít.
00:15:37 Myslím, že už jsem všechno prožil.
00:15:43 Jmenuje se to U Surovce. Mám vnuky, jmenují se Surovci.
00:15:48 Ale jestli budou pokračovatelé, to nevím. Asi už to bude jedno.
00:15:54 Mně už určitě.
00:15:56 SMÍCH
00:16:00 Manželka příští týden odjíždí do Řecka.
00:16:03 Zaslouží si to, celý rok pracovala ve škole navíc jako brigádu.
00:16:08 Já bych mohl jet taky, ale musel bych si vzít kozy a koně s sebou.
00:16:14 To je jedna věc. A druhá.
00:16:17 Já bych i někam jel, ale muselo by tam být krásně jako na Morávce.
00:16:23 A takové místo na světě není.
00:16:49 Člověk by měl být skromný, a pak má štěstí pořád.
00:16:53 Skryté titulky: Alena Hapalová Česká televize, 2008