00:00:08 HRAJE SKLADBU
00:00:16 Když začne svítat, sluníčko je tady za kopcem
00:00:21 a vodorovné paprsky začnou osvětlovat koruny stromů.
00:00:26 Dolní část zahrady je v oparu. Luka jsou v temnu.
00:00:34 A za tmy se začínají na jaře až do podzimu ozývat ptáci.
00:00:40 Pak to někdy kazí sousedovy klece, kde jsou cizokrajní ptáci,
00:00:45 kteří řvou tak, že si připadáme někdy jako v pralese.
00:00:53 Vyjdu si ven a člověk nasává pocit klidu a přírodního hluku,
00:01:01 což ve městě člověk nezná.
00:01:14 Já jsem se tu narodil, takže tady mám svou rodnou místnost.
00:01:18 Když můj otec zemřel v r. 1991, bylo potřeba se jako 3. generace
00:01:26 s domem vypořádat.
00:01:29 Dát ho do pořádku a začít ho posunovat dál, než byl tehdy.
00:01:34 Dům se potřeboval dostat do zeleného prostoru.
00:01:37 Dominanta je tento strom, který můj děda sázel někdy v r. 1961.
00:01:43 Je to bod, kolem kterého se všecko točí, ačkoliv dům je starší.
00:01:50 Středobod tohoto místa je strom.
00:02:01 Samotný Čunín má kolem 100 trvale bydlících obyvatel.
00:02:07 A spousta lidím se dojíždí, protože na konci vesnice
00:02:11 je velká chatová oblast a několik dalších v okolí.
00:02:15 Přes letní měsíce se to pak zvyšuje, což je poznat i v obchodě
00:02:20 nebo v hospodě.
00:02:32 Lidé se odstěhovali, protože nebyla pracovní příležitost.
00:02:40 Všude je daleko. Nejblíže je tady Prostějov, pak Olomouc.
00:02:44 Konice nestačila tolik obyvatel zaměstnat
00:02:47 a po 90. letech to bylo zvlášť citelné,
00:02:51 protože hodně lidí je nezaměstnaných apod.
00:02:54 Od 70. let tu lidé začali skupovat prázdné chalupy,
00:02:59 protože to byl styl jít do města a mít tam ústřední topení.
00:03:05 Lidem se na vesnici nechtělo vůbec zůstávat.
00:03:20 Soused je můj strýc. Stréc po našem, jak se říká.
00:03:25 Je to dům, kde se narodila moje babička, takže k tomu mám vztah.
00:03:32 Chodili jsme tam na "hratve“, jak se tehdy říkalo, tedy na krátké návštěvy
00:03:40 Navíc to byl statek, selství je tam cítit ze všech koutů na mlatě a všude
00:03:48 To musíme zavřít, aby slípky nelítaly po zahradě.
00:03:56 Vůbec si jich nevšímejte, strécu, jako že tu nejsou.
00:04:11 To je stréc Jaroš, jak toť říkáme, a teta Květa.
00:04:18 A to je to navštěvování se.
00:04:22 Tak půjdeme ořezat ten šťagel, co tam máte?
00:04:26 Vzal bych to pilou a půjdeme to fiknout.
00:04:30 Kšššš, běžte!
00:04:39 Já jsem odmalička byl v zemědělství.
00:04:51 Nic jiného jsem nedělal a celkem mě to bavilo.
00:04:54 Měl jsem rád koně. Žil jsem v tom.
00:05:04 Až pak jsem je odvedl na nádraží do Konice, tenkrát je brali na jatka.
00:05:13 Měli jsme hovězí dobytek, prasata, kozy a koně.
00:05:23 Teď nám zůstaly jen slípky, které vidíte, a králíci.
00:05:35 Pipipi!
00:05:43 Ony se bojí.
00:05:47 Jinak když jim dávám, tak letí.
00:05:53 Když to tak vezmete, dobytek s námi cítí jako člověk.
00:06:18 Tady se mluví hanácky.
00:06:21 Je to řeč, která není moc zvukomalebná.
00:06:28 Má zajímavé koncovky, které českým uším nezní tak dobře
00:06:34 jako např. slovácká moravština.
00:06:38 To je moje rodná řeč.
00:06:41 Když jsme sem chodili do školy, pan řídící nás napřed musel naučit
00:06:45 spisovně česky. Ale o přestávkách jsme samozřejmě mluvili po našem.
00:06:49 Když jdu do hospode, mluvím po hanácke.
00:06:56 To je kultovní místo.
00:06:59 Ještě než jsem chodil do školy, byl jsem sem posílán
00:07:03 pro sodovky a pro pivo.
00:07:07 A vždy tu sedávala stará parta lidí, kteří hráli karty, kouřili fajfky.
00:07:15 Takoví ti pantáti. A pak tu byl stolek, kde se hrály taroky.
00:07:21 A ti se odlišovali od ostatních karetníků tím,
00:07:25 že to bylo něco jako šlechta.
00:07:27 Točila se tady panímáma Třísková, hospoda byla jednoduchá a strohá.
00:07:33 Jako třeba ve filmu Je třeba zabít Sekala. Takový typ hospody byl tady.
00:07:41 Častěji tady chodím přes prázdniny, ale když přijdeš po práci,
00:07:47 už se ti večer ani nechce.
00:07:49 Ale jak začne být teplo a je žízeň a chuť na pivo, sedíme v zahrádce.
00:07:56 ZPĚV
00:07:57 Ale v noci, ach můj bože ...
00:08:03 Ráno jsem nakul kosu a zítra musím začít séct.
00:08:09 Tolik už toho neudělám, ale snažím se. Nic jiného mi nezbude.
00:08:18 Dcery přijedou podívat se, zas odjedou.
00:08:29 Já jsem zvyklý na kosu a na kutí kosy.
00:08:33 Tady je terén nerovný.
00:08:48 Já žiji ještě ve starém světě, víte.
00:08:56 Pipi pipi!
00:08:58 Teď jsem udělal plot, zbořil kůlničku.
00:09:03 A tuto hrušku. Dokud budu, chci ještě něco udělat.
00:09:11 Pipipi!
00:09:15 Nechce se jim. Jestli nemají hlad.
00:09:21 Pokud něco potřebuji, obrátím se na Zdenka.
00:09:28 Potřebuji dělat s cirkulárkou, řezat dříví, pomůže mi.
00:09:44 Kdekoliv se člověk tady ocitne, vnímá současnost přes "blánu“ toho,
00:09:50 co se tady dělo předtím, jak to tady vypadalo a co jsem tu zažil.
00:09:58 Chodil jsem do 2. třídy a letělo tu nízko nad domem letadlo.
00:10:02 Vojenské, sportovní, už si nepamatuji. Ale ten pocit vždy,
00:10:06 když se tam postavím, vidím a slyším to letadlo a odlesk kabiny pilota.
00:10:12 A takové střípky na každém místě v zahradě zažívám.
00:10:25 Tady je místo, které bývalo kdysi obecním úhorem.
00:10:32 Název vznikl v 50. letech, kdy to nazvali Gottwaldovým sadem.
00:10:40 V euforických dobách bylo potřeba i úhory vzdělávat.
00:10:46 Tehdy se straníci a místní mládežníci domluvili, udělali akci -
00:10:52 pracovní sobotu nebo neděli.
00:10:55 Dovezli a zasadili stromky a od té doby se to jmenuje Gottwaldův sad.
00:11:01 Já tomu říkám Skalka, protože mi to připadá lepší
00:11:04 a dříve se to tak možná jmenovalo.
00:11:08 Tady můžeme vidět panorama Drahanské vrchoviny, před námi je Nádornice.
00:11:14 Má nádhernou křivku. Je vryta do mé duše.
00:11:20 Kdykoliv vezmu tužku do ruky a mimovolně začnu kreslit,
00:11:24 vždy se mi tam ty oblouky objeví.
00:11:34 Tvořím tady spíš vnitřně. Ne že bych si tady vyšel se skicákem.
00:11:38 To bývalo zpočátku, když člověk kumšt ohmatával.
00:11:44 Dá se říct, že mi tady vznikají vnitřní obrazy,
00:11:48 které se po určité době zhmotňují v kresby, ze kterých vznikají obrazy.
00:11:56 A ty jsou pak přemalovávány.
00:11:58 Někdy vzniknou á la prima, to bývají nejlepší,
00:12:02 protože mají bezprostřední atmosféru.
00:12:12 Když jsme tady šli po hřebenu, vždy si vzpomenu na študácká léta,
00:12:18 kdy se člověk seznamoval s výtvarným uměním moderny.
00:12:22 Vždy jsou tam krásné borovice. Říkám, že jsou to borovice Paula Cezanna.
00:12:28 Dostali jsme se až do Provence a já to tam cítím, přestože je to daleko.
00:12:34 Většinou chodíme s manželkou. Sám málokdy.
00:12:38 Většinou jdeme dva, ale většinou je to pochod,
00:12:43 kdy oba mlčíme a kocháme se. Krajina tě hladí po těle a po duši.
00:12:59 Moje žena pochází z Ostravy. Jezdí sem stejně jako mé děti ráda.
00:13:05 A jejich známí, přátelé a spolužáci apod.
00:13:10 Tady se už vystřídala spousta lidí z Brna, Prahy a celé republiky.
00:13:17 Čunín je pojem.
00:13:21 Byli jsme v Maďarsku, Rumunsku, Rusku.
00:13:28 Když jsem tam byl dlouho, spěchal jsem domů.
00:13:34 Nikdy jsem se tam necítil spokojený. Já jsem spokojený nejvíc doma.
00:13:47 Když v tom žijete od narození, mně je 84 let,
00:13:53 na nic jiného si nezvyknete.
00:14:07 Dá se říct, že tady relaxuji. Naprosto.
00:14:11 V r. 1993 jsem měl problémy s páteří, skončil jsem na operaci.
00:14:19 Když jsem měl rok nemocenské, na závěr rehabilitací řekl primář:
00:14:28 "Půjdete do lázní.“
00:14:31 A já jsem ho 14 dní zpracovával, že do žádných lázní nechci.
00:14:36 Že pro mě lázně budou, když se dostanu tady k nám
00:14:39 a budu tady pracovat s ohledem na operaci.
00:14:44 Pan primář pak řekl, že jsem asi jeden z mála,
00:14:49 kterým by pobyt v lázních spíše uškodil než přidal.
00:14:59 Když je čas, vždy si na hodinku či dvě vyjdu.
00:15:03 Nebo když je to v sezónu na houby.
00:15:07 Nikdy si neodpustím to, abych se nepodíval na kraj shora.
00:15:15 Jinde mi schází svícení hvězd.
00:15:21 Schází mi ptačí zpěv, kterého je tady hodně. Schází mi šum lesa.
00:15:27 Ve městě člověk vůbec hvězdy neuvidí. Jen úplně náhodou.
00:15:33 A když je tady noc bez měsíce, to je paráda, člověk vnímá hloubku vesmíru.
00:15:47 Byl jsem ochoten zůstat ve městě, což mi bylo proti srsti.
00:15:53 Já vím, tady je to se zaměstnáním problém.
00:15:56 To bylo pro mě vyhnanství ve městě, tak jsem si řekl, že se vrátím.
00:16:02 Že si to prohodíme.
00:16:04 Kontakt na město, na Ostravu vždycky samozřejmě bude.
00:16:13 Tady je spolužák, který si to před lety koupil.
00:16:17 Vedle jsou taky spolužáci, kteří to podědili po rodičích.
00:16:21 Tak se tady setkáváme přes ploty a navštěvujeme se.
00:16:26 Vždycky se vyseká cestička.
00:16:30 Jako se odhazuje v zimě sníh, v létě se seče,
00:16:33 aby cestička zůstávala.
00:16:36 Dokud je cestička, tak je vztah k lidem.
00:16:41 HRAJE SKLADBU
00:16:43 -Dobrý?
-Perfektní.
00:16:49 Skryté titulky: Alena Mikulenková Česká televize, 2008
Najde Hanák své štěstí na horách? (2008). Režie P. Všelichová
S ostravským malířem a učitelem Zdeňkem Vysloužilem prožijeme víkend v jeho rodné vesničce v klínu Drahanské vrchoviny. V Čuníně, tak se víska jmenuje, se zastavil čas, pracovních příležitostí málo, školní budova opuštěná, lidí ubývá, ve žlebu pár chatařů z Prostějova, nostalgie klesá z hor. Přesto je to venkov jak z Ladových obrázků.
