00:00:24 Hřbitov - tady skončíme všichni.
00:00:27 Tento hřbitov byl původně německý.
00:00:31 Po převratných událostech v roce 1945 - 2. sv. válce,
00:00:38 přišli noví obyvatelé, takže zde najdeme nejen původní
00:00:44 obyvatele - Němce, ale i jednoho Maďara, rumunského Slováka, Čechy,
00:00:52 Řeky, kteří sem přišli po roce 1948.
00:00:57 Zde na tomto místě je smír mezi mrtvými,
00:01:02 už se nehádají kdo je kdo, kdo komu ublížil...
00:01:15 Původní německý název obce zněl Reihewiesen,
00:01:22 což znamená louky v řadě nebo řada luk.
00:01:26 Tyto dvě řady luk byly podél Černé Opavy z jedné i z druhé strany
00:01:33 ve středověku, protože bylo méně lesů.
00:01:40 Tím byly tyto řady luk viditelné, a podle nich dostala obec název -
00:01:44 ještě dříve, než zde nějaký dům stál.
00:01:47 V roce 1945, kdy se přejmenovávaly všechny obce, Rejvíz zůstal
00:01:54 v počeštěném tvaru z německého jazyka.
00:02:19 V Chráněné krajinné oblasti Jeseníky je několik rašelinišť
00:02:25 a několik rezervací.
00:02:27 Nejrozsáhlejším rašeliništěm je Mechové jezírko Rejvizka.
00:02:33 Žije zde asi 50 druhů živočichů - od motýlů, po vážky, vodomilky,
00:02:43 roste zde 50 druhů mechorostů a dalších 200 druhů rostlin
00:02:51 a travin, které nerostou v širším okolí.
00:02:56 O Mechovém jezírku se říká, že kdysi pod jejími močály
00:03:02 stálo město Hunohrad.
00:03:08 O pastýři Gilovi je dochována velmi hezká báje:
00:03:13 Před dávnými a dávnými časy stávalo v místě Rejvízky
00:03:18 překrásné město Hunohrad.
00:03:23 Jeho bohatí obyvatelé ale žili hříšně, aniž by dbali Desatera
00:03:27 Božích přikázání.
00:03:30 Hospodařili na svých usedlostech a okolní louky uživily množství
00:03:36 dobytka, který pásával obecní pastýř s divným jménem Gil.
00:03:41 Ten časně z rána obcházel jedno hospodářství po druhém a vyháněl
00:03:46 krávy na pastvu.
00:03:49 Za svou práci denně od nějakého hospodáře dostával chléb s máslem,
00:03:53 a každý večer dostával i poctivý zlaťák, který obyčejně prohýřil
00:03:58 v hospodě.
00:04:00 I tohoto dne dostal svačinu.
00:04:03 Kolem poledne dostal hlad a otevřel mošnu - ale co to?
00:04:07 Byl zde jen suchý chleba.
00:04:10 Je možné, že každého pastýře rozlobí, když chléb není
00:04:14 namazaný máslem, ale Gila to přímo rozzuřilo.
00:04:18 Mrštil chlebem o zem, vzal bič a mlátil do něj jako pominutý.
00:04:22 Najednou chléb zasténal a z ran po biči vytryskla krev.
00:04:29 V tom se z blízkého lesa ozval hromový hlas ducha jesenických
00:04:35 hor Praděda: Pastýři, že jsi Boží chléb mlátil,
00:04:40 namísto aby sis vážil, že tě nakrmí, budeš krutě potrestán -
00:04:46 navěky tě zaklínám v hladu, močály ti budou postelí,
00:04:51 sníh peřinou a nikdo ti nikdy nedá ani kousek suché kůrky.
00:04:57 S tebou také potrestám i hříšné město Hunohrad.
00:05:01 Sotva hlas dozněl, hrozba se stala skutečností -
00:05:06 nebe dostalo černou barvu, země se otevřela
00:05:11 a město se propadlo do pekel.
00:05:13 Tam, kde dříve město stávalo, vzniklo jezero s černou vodou,
00:05:18 která prý smyla hříchy hunohradských obyvatel.
00:05:22 A pasýř Gil v roztrhané kazajce s bičem v ruce dodnes chodí
00:05:27 po rejvízských močálech, a za ta léta poznal vzácnost
00:05:31 chleba a smysl poctivé práce.
00:05:36 Teď prý dobrým lidem v nouzi pomáhá a zlé trestá bičem.
00:06:23 Já jsem ke dřevu měl odmala osobní vztah -
00:06:30 již od dob, kdy jsem začal dělat dřevorubce.
00:06:36 Kácel jsem dřevo, kácel jsem ohromné smrky -
00:06:39 můj největší smrk měl 16,81 kubických metrů.
00:06:44 To je nepředstavitelná velikost, tyto stromy tak velké nejsou.
00:06:53 V době, kdy jsem kácel, ale i dnes, když chodím po lese
00:06:58 a vidím krásný smrk, tak ho pohladím.
00:07:02 Potom jsem dělal vedoucího na pile v Bukovicích - asi 5 let,
00:07:08 a kdykoliv bylo dobře zpracované dřevo, tak mě něco nutilo
00:07:17 to dřevo pohladit, poklepat...
00:07:28 Někdy se mi zdá, že jsem součástí přírody, proto snad ani k přírodě
00:07:35 nemohu mít vztah, protože jsem příroda.
00:07:41 Od roku 1963 dělám lesníka, 3 roky předtím jsem dělal
00:07:48 dřevorubce - kácel jsem les.
00:07:56 Vztah k dřevu člověk získává pobytem v přírodě -
00:08:00 třeba těžbou dřeva.
00:08:03 Když jsem kácel les, tak mi bylo jedno, zda skácím vysoký les
00:08:07 nebo deset malých stromků.
00:08:10 Později, když jsem les zalesňoval nebo jsem šel po lese za lovem
00:08:15 a stoupl jsem na stromek, který jsem předtím nechal zasadit,
00:08:21 byl jsem schopen se mu omluvit - klek jsem k němu, zvedl jsem ho,
00:08:26 aby dále rostl.
00:08:40 Tady pracuji, tady jsem napsal všechny knihy.
00:08:46 První knihou byla Rejvíz a báje z okolí.
00:08:50 Tato kniha mi trvala nejkratší dobu.
00:08:55 Zlato a železo, na které jsem předtím nebyl připraven,
00:09:04 trval asi 2000 hodin.
00:09:12 Napsal jsem také knihu o lovech a lovcích, protože od roku 1960
00:09:19 žiji v přírodě a lovím.
00:09:28 Můžu říci, že lovím úspěšně, protože Rejvíz jako lovecký revír
00:09:33 byl dokonalý.
00:09:36 Dělalo se mi to příjemně z toho důvodu, že mám rád sezení -
00:09:40 proto jsem tlustý.
00:09:43 Když mám náladu, tak sedím od rána od 8 hodin do 9 hodin večer.
00:09:52 Poslední dobou ale když sedím a nemám komunikaci, protože jsem
00:09:56 v důchodě, tak raději v 7 hodin večer jdu do hospody,
00:10:01 abych s někým promluvil.
00:10:02 O spisovatelství se nedá ani mluvit.
00:10:05 Považuji se za opisovatele - co se týká historické části.
00:10:13 Jestli je to spisovatelství nebo nějaká buňka ve mně,
00:10:19 to nevím. Píšu tak, jak to cítím.
00:10:25 Bohužel to někdy cítím spíše řecky než česky.
00:10:31 O spisovatelství bych v žádném případě nemluvil.
00:10:33 Na počítači jsem zpracoval Rejvíz, Horní údolí, Dolní údolí,
00:10:40 teď dělám i Zlaté hory - v obrazech.
00:10:44 Celý Rejvíz obsahuje asi kolem 800 obrázků.
00:10:50 Tento nejstarší pohled z Rejvízu je z roku 1880 - je kolorován.
00:10:55 Zde vidíme, že dnešní velké stodvacetileté stromy
00:11:02 byly vysazeny v roce 1880.
00:11:10 Celý Rejvíz je zajímavý tím, že alej hraje hlavní roli.
00:11:19 Středem obce je kostel, který je lidovou stavbou.
00:11:27 Rejvíz je obec, která byla založena koncem 19. století,
00:11:32 byla založena obyvateli, kteří přišli většinou z Německa
00:11:39 a většinou za prací.
00:11:44 Tehdy to byli chudí obyvatelé, kteří začínali pracovat
00:11:51 v biskupských lesích, které jsou kolem dokola.
00:11:57 Asi 15 let po vzniku obce byl postaven kostel.
00:12:06 Pan farář Jeroným Pavlík, který zde celý život sloužil, a na kterého
00:12:13 vzpomínají i Němci, respektoval němčinu, přesto že byl Čech.
00:12:21 Uměl latinsky, dělal oficiálního překladatele z němčiny do češtiny,
00:12:27 byl to svým způsobem právník, učitel, básník a spisovatel,
00:12:35 a trochu i otec celé rejvízské rodiny.
00:12:39 Učil lidi ve škole katechismu, byl perfektní hudebník, muzikus,
00:12:47 skládal německé alpské písně - jódlovací.
00:12:56 I Němci ho považují za pravého Němce.
00:13:05 Totéž se stává v dnešní době - dnes je tu převážná většina
00:13:13 českého národa a nějaký Řek si usmyslel, že budu dělat to,
00:13:16 co tady dělal Pavlík.
00:13:18 Já už se cítím zde na Rejvízu jako Čech, ale samozřejmě že
00:13:23 řectví v žádném případě nezapírám.
00:13:28 Geny ve mně jsou, a čím více stárnu, tím hůře mluvím česky.
00:13:35 Když jsem byl poprvé v Řecku, tak jsem si jako nadšený vlastenec,
00:13:43 který mohl po dlouhé době navštívit zakazovanou vlast, říkal,
00:13:50 že přijedu, políbím řeckou zem...
00:13:52 Nebylo to tak - asfalt se těžko líbá.
00:14:10 Na Rejvízu žiji od roku 1956.
00:14:18 O nudě života na Rejvizu nebo na venkově nevím nic.
00:14:24 Nikdy jsem se ani nedokázal nudit.
00:14:29 Na Rejvízu snad ani neexistuje člověk, který by se nudil.
00:14:38 Zde se musí připravovat dřevo na zimu, musí se obrýt zahrádka,
00:14:43 spravit plot...
00:14:47 Při velkých vichřicích vám to zde odnese čtvrt střechy...
00:14:50 Všechno toto je na venkově nutností.
00:14:55 Tato hospoda je stará 208 let a od počátku se nazývala
00:15:00 Seehirten Hof - podle báje jezerním pastýři.
00:15:07 Do češtiny se toto překládá jako Dvůr U Jezerního pasýře.
00:15:15 Když byla tato hospoda postavena, tak často měnila majitele.
00:15:20 Až teprve v roce 1890 ji koupil Josef Brauner - truhlář z Jeseníku.
00:15:29 Začátkem 20. století ji začal zdobit, aby přilákal zákazníky -
00:15:35 nejdříve začal vyrábět smrkové tapety, které jsou složitě zdobené,
00:15:41 a pak přišel na nápad vyřezávat židle, které nemají klasické
00:15:49 opěradlo, ale mají karikaturu nějakého štamgasta.
00:15:53 Toto je místní kostelník,
00:15:58 vedle něj je polesný.
00:16:02 Toto je hospodský a řezník z Dolního údolí.
00:16:07 Toto je bláznivá Betty - místní Dorftrotel,
00:16:13 která lezla do korun stromů rejvízské aleje
00:16:18 a odtud zpívala.
00:16:21 Těchto židlí vyřezal Alfred Brauner kolem 80 kusů.
00:16:27 V roce 2000 stálí hosté rozhodli, že bychom měli v tradici pokračovat
00:16:33 a vyrábět nové židle s novou náladou.
00:16:39 Byl vybrán pan Tomáš Cidlík z Frýdku-Místku.
00:16:44 Zde vidíme pana Cidlíka osobně.
00:16:49 Tady máme asi mne.
00:16:54 Rejviz je položen v nadm. výšce 778 m.n.m.,
00:17:02 což představuje nejvýše položenou obec v Moravském,
00:17:05 dříve ve Velkém Slezsku.
00:17:08 Díky tomu, že je tak vysoko, i počasí je zde velice studené.
00:17:18 Říká se tomu také "moravská Sibiř".
00:17:22 My lidé na Rejvízu prý žijeme jako v ledničce,
00:17:25 proto se nekazíme.
00:17:27 Prý ani morálně se nekazíme, což asi nebude zcela pravda.
00:17:31 Ve svém věku považuji za nejdůležitější zdraví -
00:17:36 tělesné i rozumové.
00:17:40 Skryté titulky: Marie Marek a Josef Batěk
Životní příběh řeckého válečného utečence, dřevorubce a spisovatele, který našel domov v drsných Jeseníkách (2004). Režie J. Bařinka
Životní příběh řeckého imigranta Sotira Joanidise, který v drsném prostředí Jeseníků našel domov, o kterém píše, a práci dřevaře a hajného. Do rodného Řecka by se už nevrátil, i když může, naopak si přeje, aby jednou jeho hrob byl mezi hroby místních lidí, jak Čechů, tak někdejších Němců.
Podle námětu Milana Švihálka natočil režisér Jaroslav Bařinka.
