Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak přežít kariéru“ (1999). Spoluúčinkují V. Fischer a R. Salzmann. Režie J. Rásocha a K. Czaban
00:00:35 Dobrý večer!
00:00:38 Jedna dívka byla herečkou. Podařilo se jí vystudovat hereckou
00:00:41 školu. Dostala roli v divadle.
00:00:45 Rozhodla se,že do toho dá všechno.
00:00:48 Seděla na jevišti. Přišel její herecký partner.
00:00:53 Co děláš, Maryšo. Šukni, šukni si tatínku.
00:01:01 A potom se rozplakala.
00:01:03 Obecenstvo řvalo smíchy. Herecká kariéra dívenky skončila.
00:01:08 Měla říci: šiju si sukni, tatínku.
00:01:14 POTLESK!
00:01:19 Naše dnešní dráha teprve začíná: A téma dnešních banánových rybiček
00:01:25 je: jak přežít kariéru!
00:01:30 POTLESK!
00:01:36 Myslím si, že kariéru dětem určují rodiče.
00:01:45 Mí rodiče toužili po mé obrovské kariéře.
00:01:49 Moje maminka byla velice ambiciózní.
00:01:55 Sice jsem její jediné dítě, ale přesto nedůvěřovala mým
00:02:00 schopnostem.
00:02:07 Hlásila mě do všech kroužků. Bez ohledu, jak jsem vypadala.
00:02:17 Maminka si vymyslela, že budu baletka.
00:02:21 Chodila jsem do baletních hodin, do baletní školy.
00:02:25 Vedly to dámy Albrechtovy. Nasadily mě do trikotu a daly mně
00:02:30 tlusté růžové punčocháče.
00:02:34 Byly mně vidět nohy. Snažila jsem se je schovat.
00:02:42 Měla jsem šílený komplex. Všude byla zrcadla.
00:02:45 A pozice, jaké dělají baletky nejdříve, to jsem zvládla.
00:02:50 Ale potom přišly přemety, a to nebylo lehké ani pro jiné.
00:02:57 Vždycky jim uvázaly řemeny, každá držela řemen jako záchranu.
00:03:06 Dívky se rozeběhly a udělaly přemet.
00:03:10 Já jsem se taky rozeběhla a udělala jsem přemet.
00:03:15 Dámy Albrechtovy ale také.
00:03:19 POTLESK!
00:03:24 Jako baletka jsem skončila.
00:03:27 Bylo období krasobruslení.
00:03:31 Při závodech jsem smetla celou porotu.
00:03:34 Přešlapovala jsem dozadu, nedalo se to uhlídat.
00:03:39 Pak jsem zpívala v Kühnově sboru. Zažila jsem paní sbormistrovou,
00:03:45 která mě mlátila rákoskou.
00:03:49 Potom zjistila,jak jsem byla malá, měla jsem ohon a to se jí líbilo.
00:03:54 Že když stojím v 1.řadě, že to vypadá dobře.
00:03:57 Takže mě stavěla do 1.řady, měla jsem zakázán jakýkoliv zvuk.
00:04:04 Už tehdy jsem ale předváděla playback. Otvírala jsem pusu.
00:04:08 A teď, když se dívám na fotky ostatních, co uměly zpívat,
00:04:13 vypadají divně, ale já úžasně...
00:04:18 Ale to taky nevyšlo...
00:04:20 Pak jsem se pokoušela o tenis.
00:04:24 Hrála jsem s Navrátilovou. Ale: 6:0, 6:1, takže taky pryč.
00:04:30 Ale moje maminka byla tělocvikářka a měla pocit, že bych se měla
00:04:35 zdokonalit v pohybu.
00:04:38 Já jsem nenáviděla vždycky pohyb.
00:04:42 Nenávidím ho dodnes.
00:04:45 A rozhodla se, že mě bude učit šplhat.
00:04:52 Na tyči i na provaze.
00:04:55 Já jsem si rozedřela nárty na obou nohách.
00:04:59 Málem mi amputovali levou nohu.
00:05:01 A z toho vyplývá: 1.rada, jak přežít kariéru.
00:05:05 Nikdy nešplhejte!
00:05:11 Mým 1.hostem, který si umí sám vázat motýlky, umí péct výborný
00:05:18 tažený závin, odborník ve finančnictví a politice je:
00:05:22 pan Richard Salzmann.
00:05:30 Mohu se vás zeptat: co si představujete pod pojmem
00:05:33 kariéra?
00:05:35 Je to snaha udělat něco z vlastního života.
00:05:40 Něco užitečného a taky nezapomenout na sebe.
00:05:46 A myslet na vlastní vzestup.
00:05:48 Kdy jste začal myslet na sebe?
00:05:51 Každý myslí trochu na sebe. To je normální.
00:05:56 Já bych řekl od samého začátku... a já jsem to taky nezanedbával.
00:06:03 Vytyčil vám někdo kariéru, kterou jste začal rozšiřovat?
00:06:10 Úplně jinou.
00:06:12 Můj otec měl advokátní kancelář.
00:06:17 A nenapadlo ho nic jiného, že po něm tu kancelář převezmu.
00:06:23 Připletl se do toho únor 1948 a bylo po advokátní kanceláři.
00:06:29 Takže tahle kariéra nepřicházela v úvahu.
00:06:33 K mé kariéře mě přivedla náhoda.
00:06:38 - Povídejte!
00:06:41 Byl jsem na vojně a pořád nic. Pořád žádné zaměstnání.
00:06:45 Když to končilo, tak jsem se rozhodl nějaké zaměstnání hledat.
00:06:50 Jel jsem do Karlových Varů, u nádraží stála banka.
00:06:55 Šel jsem do té banky a zůstal jsem tam 45 let.
00:07:02 Jste stálý člověk.
00:07:04 Velice mě to zaujalo.
00:07:06 Šustění bankovek!
00:07:12 Myslela jsem si, že si musím brzy vydělávat.
00:07:18 A že musím dělat něco důležitého. Co spasí lidstvo.
00:07:26 - Jménem svých rodičů, kteří tu nejsou, za záchranu světa
00:07:32 před Marťanem, ti uděluji medaili cti.
00:07:37 - Líbat mě nemusíš.
- Ale já musím.
00:07:43 Velmi podobným způsobem jsem chtěla spasit lidstvo.
00:07:48 Nastoupila jsem do Jedličkova ústavu po střední škole.
00:07:52 Tam se mi líbilo, neměla jsem žádné vzdělání.
00:07:58 Byla jsem tam sanitární sestra.
00:08:00 Měla jsem hodně nočních služeb.
00:08:02 Hrozně se mi tam líbil jeden učitel.
00:08:05 Byla jsem jednou v noci na sesterně.
00:08:07 On tam přišel a taky se na mě nějak podíval.
00:08:12 Já jsem se rozklepala a rozbila jsem asi 17 teploměrů.
00:08:18 K tomu jsem se bála přiznat.
00:08:21 Tak jsem je tajně uklízela.
00:08:25 On přišel ještě později za mnou a koketoval se mnou.
00:08:30 Zrovna byl přenos pohřbu Andropova - politika.
00:08:37 Byla tam barevná televize, ale špatně vyladěná.
00:08:40 Zelený, ošklivý obraz, byla tam rakev, pršelo - v Rusku.
00:08:46 Nemohli ji unést a neobratně ji spouštěli do hrobu. Spadla jim.
00:08:54 V tu chvíli se na mě vrhnul učitel.
00:08:58 Srazil mě k zemi ve vášni. Bylo tam zelené linoleum, které
00:09:06 ladilo s televizí...
00:09:08 Na zemi si zabodl zbytky těch teploměrů.
00:09:16 S děsem sledoval, jak se mu rtuť dostává z rány do krve.
00:09:22 To bylo moje spasení lidstva. A proto mám radu:
00:09:28 nezachraňujte lidstvo!
00:09:34 Mým 2.hostem je podnikatel, cestovatel, gentleman v černém
00:09:40 Václav Fischer!
00:09:44 Dobrý večer!
00:09:49 Možná, že je to divná otázka, začal jste někdy beznadějně?
00:10:00 Já si myslím, že velmi brzy!
00:10:02 V dobách mých studií jsem vyhořel.
00:10:07 Dělal jsem šatnáře v kině Veletrhy a byla to bezvadná práce.
00:10:12 V té době, kdy si dali lidé kabáty do šatny, jsem mohl
00:10:18 studovat.
00:10:21 Myslela jsem si, že se lidé mohli dívat na kabáty.
00:10:26 Ale já jsem o tu práci přišel.
00:10:29 Proč?
00:10:30 Protože jsem nevyhořel já, ale celé kino i s Veletržním
00:10:33 palácem.
00:10:35 Takže to bylo to mé 1.drama, kdy jsem přišel o práci.
00:10:40 V životě se mi to stalo ještě několikrát.
00:10:44 A vám se stalo něco podobného?
00:10:47 Moje počátky nebyly zrovna slavné.
00:10:50 Nastoupil jsem do banky z právnické fakulty.
00:10:54 O práci jsem nic nevěděl. A hlavně účetnictví mi dělalo
00:10:59 potíže.
00:11:01 To bych pochopila.
00:11:04 Dokonce jsem byl na zácviku u jedné tlusté paní...
00:11:11 SMÍCH A POTLESK!
00:11:16 ...která mi říkala soudruhu, ráno, když byla svěží...
00:11:22 soudruhu doktore sem, soudruhu doktore tam
00:11:26 a odpoledne to bylo jiné.
00:11:29 A to bych ani nemohl zopakovat.
00:11:33 Ve filmu i v životě to tak bývá, kdy se lidé přestanou ovládat
00:11:44 a řeknou pravdu!
00:11:46 - To je odporně symetrický!
00:11:49 - Myslela jsem něco víc. Já nevím. Jinýho.
00:11:56 - A jinýho. Co by jsme s tím...
00:12:00 - No, to by stačilo. Radši ještě skoč pro bazalku.
00:12:07 - Já neskáču z místa na místo. Pokud budeš chtít, aby ti někdo
00:12:12 skákal, tak si najmi klokana.
00:12:15 - No dovol!
00:12:17 - Příště, až mi řekneš, abych někam skočila, skočím až k těm
00:12:20 dveřím.Doskáču až k novému zaměstnavateli.
00:12:24 - Jestli se tě to dotklo, dej mi padáka.
00:12:27 - Tak fajn, máš padáka!
00:12:29 - Cože?
00:12:30 - Máš padáka!
00:12:34 To byl takový osudový okamžik. Zažil jste osudový okamžik?
00:12:45 Většina lidí se vymlouvá na osud, ale přitom je to jejich blbost.
00:12:51 To není na vás, ale na mě.
00:12:55 Zažil jste osudový okamžik?
00:12:57 Pro mě byl osudový okamžik v roce 1980, kdy mně bylo 26 let.
00:13:05 Já jsem byl tak drzý a sebevědomý, že jsem se už v cestovních
00:13:11 kancelářích, ve kterých jsem pracoval, všechno naučil.
00:13:14 Zařídil jsem si vlastní cestovní kancelář.
00:13:17 Když na to dnes myslím, tak se zpotím.
00:13:20 Byla to taková troufalost, která mohla skončit špatně.
00:13:29 To všechno ještě může přijít.
00:13:31 SMÍCH!
00:13:34 Teď už je to trochu jinak. Tenkrát by to bylo horší.
00:13:42 Byl jsem mladý a nezkušený.
00:13:46 Jsem rád, že jsem se dostal do života, kdy už mám nějaké
00:13:53 zkušenosti.
00:13:56 Podle vás by ten pád nebyl tak tvrdý.
00:14:11 Máte osudový moment?
00:14:13 Ano, mám dokonce 3.
00:14:16 Jeden by mi stačil.
00:14:19 1.byl na začátku roku 1969, kdy jsme připravovali změnu
00:14:25 bankovnictví.
00:14:27 Přišel osudový zvrat zase zpátky a byl to pád dolů.
00:14:39 Přišel 2.osudový okamžik, listopadová revoluce, režim
00:14:49 volného trhu.
00:14:51 A to je pro bankéře něco! A to je aréna správná pro bankéře!
00:14:58 - A já nevím.
00:15:00 A pak přišel 3.osudový okamžik. Vyšel zákon a já jsem si ho sám
00:15:04 odhlasoval.
00:15:05 Brňané mě zvolili za senátora... dali mi na vybranou:
00:15:12 buď budeš ředitelem banky nebo senátorem.
00:15:16 Tak jsem si vybral senátora.
00:15:19 - Vypadá to dobře...
00:15:21 POTLESK!
00:15:25 Myslím, že je to velmi poučný večer.
00:15:29 Všichni říkají své osudové okamžiky života.
00:15:36 Vždyť to mělo dobrý konec.
00:15:41 Já mám taky osudový okamžik ve své kariéře.
00:15:43 Chodila jsem do školy s divným člověkem.
00:15:47 5 let za mnou chodil a říkal: hele, já studuji režii a on to byl
00:15:54 cizinec.
00:15:56 Říkal to divně, šišlal, a asi ani zuby neměl v pořádku.
00:16:02 SMÍCH!
00:16:04 Říkal: hele, nechceš pro mě psát scénář?
00:16:08 Víš, já mám takový nápad. Ty bys to napsala a já bych to
00:16:12 natočil.
00:16:15 Říkala jsem si: má to zaplacený, cizinec nic neumí.
00:16:19 Je divnej. Nic jsem pro něj nenapsala 5 let.
00:16:23 Vystudoval režii, napsal to pro něj někdo jiný.
00:16:27 Film dostal zlatou palmu v Canes. Režisér se jmenoval Emir Kustorica.
00:16:35 V tuto chvíli je jedním z nejlepších světových režisérů.
00:16:38 SMÍCH!
00:16:40 Další rada pro přežití kariéry:
00:16:47 věřte cizincům!
00:16:52 Podlehli jste někdy emocím?
00:16:55 Určitě se mi to v práci stalo.
00:17:02 Ale velmi často jsem toho litoval.
00:17:05 Když se člověk emocím oddá, tak tím odkrývá své slabé stránky.
00:17:15 To se však v obchodní kariéře nehodí.
00:17:22 V minulých týdnech jsem měl chuť dát průběh emocím.
00:17:30 Bylo by to možná hezké... Dal byste průběh emocím?
00:17:35 Někdy jsem dal průběh svým emocím, jinými slovy jsem zuřil...
00:17:40 a ještě mě to drží...
00:17:45 Třeba když někdo přepadne banku. Vyloupí peníze.
00:17:55 Peníze, které si tam dali normální lidé.
00:18:04 Měli důvěru, že mají spolehlivě uložené peníze.
00:18:07 A teď jim nějaký zloděj ty peníze ukradne...
00:18:13 Prý stoupl prodej těch černých punčoch.
00:18:18 Vždycky jsem taky strašně zuřil, než jsem pochopil, že zuřím na ty
00:18:24 chudáky kolem mě.
00:18:27 Škoda, že nezuříte v té pobočce...
00:18:31 Že nemám v ruce ty lumpy, které bych roztrhal, zničil a zkrvavěl..
00:18:36 a zavolal jsem policii a poradil se, co mám dělat.
00:18:43 Člověk podlehne emocím ve filmu, když ho podvedou!
00:18:50 - Přesně tohle jsem tušil. Vidíte ten? Je pěkně měkkoučkej,
00:18:56 šťavnatej, na tři palce tlustej.
00:19:02 A teď vidíte tuhle ohyzdnou placku!
00:19:06 Člověk většinou podlehne emocím, když ho okradou!
00:19:14 - Kde jsou dveře?
00:19:23 VÝKŘIKY!
00:19:32 Člověk většinou podlehne emocím, když potká blbce.
00:19:36 - My musíme pane udeřit! Zlikvidovat! Zabít! Zabít! Zabít!
00:19:40 - Mlč už! Hubu drž! Mlč!
00:19:46 Sehrála někdy náhoda roli ve vaší práci?
00:19:51 Náhod bylo mnoho.
00:19:54 Vždycky se objevila náhoda, která vše posunula jiným směrem...
00:20:03 Náhoda byla 13.listopad 1978, kdy jsem opustil tuto zemi.
00:20:08 Hledal jsem práci. Nebyl jsem zajímavý pro zaměstnavatele.
00:20:17 Ale přesto jsem našel práci v cestovní kanceláři.
00:20:20 Také jsem ji mohl najít v obchodě se zeleninou nebo s ocelí.
00:20:26 Ale pravděpodobně bych dnes dělal úplně něco jiného.
00:20:29 Ta ocel zní dobře...
00:20:32 Ocel, to není špatné, ale přece raději dělám cestovní ruch.
00:20:38 A vaše náhoda... Vy jste to vlastně řekl...
00:20:41 Ta náhoda spočívala v tom, že banka stála přímo u nádraží.
00:20:47 Je to přímočaré...
00:20:49 U mě ta náhoda byla v jedné věci.
00:20:52 Volal mně jednou jeden pán, mluvil anglicky.
00:20:55 Domluvila jsem si s ním schůzku.
00:20:59 Neměla jsem čas, myslela jsem si, že něco chce...
00:21:08 Myslela jsem si, že chce něco po mně!
00:21:20 Dal mi svoji vizitku, kterou jsem hned roztrhala.
00:21:25 Dal mi nějaké materiály, které jsem taky roztrhala.
00:21:30 Potom jsem zjistila, že mi nabízí místo šéfredaktorky v časopise.
00:21:35 Přijel kvůli tomu z Amsterodamu, aby se se mnou setkal a připravil
00:21:39 konkurz na toto místo. A já jsem v tomto konkurzu prošla.
00:21:47 Prošla jsem a potom jsem zjistila, že tato firma nemá na 1.místě test
00:21:53 inteligence.
00:21:55 SMÍCH!
00:21:57 Ani profesionalitu!
00:22:00 Na 1.místě měla otevřenost!
00:22:04 Já jsem byla před nimi naprosto otevřená.
00:22:09 Byla to náhoda.
00:22:15 Mám z toho radu:
00:22:21 trhejte vizitky!
00:22:25 POTLESK!
00:22:28 Já myslím, že každá kariéra se dá přežít tehdy, když je člověk
00:22:32 ve svém životě aspoň chvíli šťastný!
00:22:37 Svou kariéru v televizi jsem začala tím, že si mě vzal
00:22:42 kameraman stranou.
00:22:43 Říkal: holka, takhle by to nešlo, to se musíš snažit. Ty hrozně
00:22:50 málo mrkáš!
00:22:57 Tak já se snažím!
00:23:00 Dobrou noc!
00:23:02 POTLESK!
00:23:05 .
