Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak využít veselí“ (2006). Spoluúčinkují A. Bendová a J. Uhlíř. Režie K. Czaban
00:00:40 Dobrý večer.
00:00:42 Hrad Pecka je v Podkrkonoší a já jsem tam kdysi
00:00:46 krátkou dobu dělala průvodkyni.
00:00:49 Zaujalo mě, že se o tom hradě říká,
00:00:52 že ho kdysi chtěli dobýt, ale to bylo velice obtížné,
00:00:56 protože hrad Pecka, jako většina hradů, leží na kopci.
00:01:00 Ti dobyvatelé se proto rozhodli, že nechají obyvatele
00:01:04 hradu vyhladovět. Že budou hrad obléhat.
00:01:09 Dělali to několik týdnů, a pak hradní pán
00:01:12 přišel s nápadem, že budou předstírat,
00:01:16 že je tam svatba, že se někdo bere.
00:01:19 Strašně začali řinčet nádobím. Korbele o sebe třískaly,
00:01:24 halasili a veselili se. Dokonce páže doneslo
00:01:29 dobyvatelům zbytky jídla, co tam měli.
00:01:33 Na znamení, že je tam svatební hostina.
00:01:36 Dobyvatelé, útočníci, si řekli: "Ježíš, ti jsou ale dobře
00:01:41 zásobovaní. Tady to nemá cenu." A odtáhli.
00:01:45 Od té doby se síni nad hradní bránou říká: Veselka.
00:01:53 Veselost, veselí - to je téma dnešních Banánových rybiček.
00:02:00 ZNÍ HUDBA A ZPĚV
00:03:03 Veselí - je nejčastější české příjmení.
00:03:07 Je také Veselí nad Moravou, Veselí nad Lužnicí.
00:03:11 Na Liberecku je říčka Veselka. V Brně je čtvrť Veselka.
00:03:17 Je taky vesnice Veselka, ale tam asi nejsou moc veselí,
00:03:21 protože v té vesnici žije jenom 32 obyvatel v 8 domech.
00:03:27 Já si vůbec myslím, že Češi nejsou extra veselí
00:03:31 a že taky nemají moc rádi, když je někdo příliš veselý.
00:03:37 Já jsem tuhle šla na nějaký večírek
00:03:39 a tam se ke mně vrhla známá dáma a volala:
00:03:44 "Halino, ty se pořád tak směješ.
00:03:46 Ty seš pořád tak veselá. Ty něco bereš?"
00:03:50 Na základě toho jsem vytvořila radu, která zní:
00:03:56 Komu smích není vhod, ten je hňup a idiot!
00:04:03 Mým 1. hostem je muž, který občas dovede skládat
00:04:09 hudbu i po telefonu.
00:04:12 Který jednou měsíc nemluvil se Zdeňkem Svěrákem.
00:04:18 Který je plachý a kterému spolužáci
00:04:22 v dětství často říkali: "Kde máš putnu?"
00:04:27 Hudební skladatel Jaroslav Uhlíř.
00:04:42 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:04:45 -Vezměte místo.
-Děkuji.
00:04:47 Řekla jsem správně, že jste plachý?
00:04:50 Já nevím.
00:04:52 -Jak kdy.
-Teď?
00:04:56 -Teď jo!
-Výborně.
00:04:59 Ještě jsem chtěla říci, že si vás občas pletou
00:05:03 -s Karlem Šípem.
-Ano.
00:05:06 To se stalo i dneska. Možná, že polovina lidí odejde,
00:05:09 protože Karel Šíp už tady byl, v tom pořadu.
00:05:12 Tak si řekli: "Tak tam zase bude, mámo. To musíme jít na Karla."
00:05:17 Zatím nikdo neodchází.
00:05:20 Pletou si nás, ale já se jim nedivím.
00:05:23 Když máte dvojici smíšenou - on a ona -
00:05:26 tak to hezčí je vždycky ona. To je bez diskuze.
00:05:29 Jak je to s mužskýma? Já kdybych měl dát ruku do ohně,
00:05:35 položit život za to, který z herců - Laurel a Hardy -
00:05:39 který je ten tlustší, tak takhle řeknu,
00:05:42 -že Hardy, si myslím.
-Ale určitě.
00:05:44 Když mi někdo řekne: jde o život. Pozor! Pozor!
00:05:47 Bůhví, jak to je?! Takže bych si nebyl tak jistej.
00:05:50 Nedivím se, když si někdo ty dvojice plete.
00:05:53 -Hardy je tlustej.
-Jo?
00:05:56 -A víte to stoprocentně?
-Jo.
00:05:59 Jde o život!
00:06:01 -O čí?
-O váš.
00:06:04 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:06:09 Co vás naposled rozesmálo?
00:06:13 Naposled ... ono je pořád něco, ale naposled mě rozesmálo...
00:06:18 -Já jsem měl koncert...
-Rozesmálo vás to málo?
00:06:21 Rozesmálo mě to dost!
00:06:23 Já mám štěstí, že léta spolupracuju se dvěma komiky -
00:06:30 se Zdeňkem Svěrákem a s Karlem Šípem.
00:06:34 Já mám strašně rád legraci.
00:06:36 Dokonce - jak by řekl pan Werich
- srandu.
00:06:39 To slovo bych chtěl rehabilitovat. Ale neumím ji vyrábět.
00:06:44 Já měl, s dovolením, 60. narozeniny a v Lucerně
00:06:47 byl koncert, který uváděl Zdeněk Svěrák s Karlem Šípem.
00:06:51 Rozesmáli mě pacholci tím, když to skončilo,
00:06:56 tak Zdeněk řekl: "Hezký to měl."
00:07:00 A Karel dodal: "A hodně lidí mu přišlo."
00:07:07 Mým dalším hostem je mladá žena, kterou znáte z televize.
00:07:14 Která je zároveň modelka, a má takové úžasné
00:07:18 tělesné míry, že jsem je okamžitě zapomněla.
00:07:22 Která sem naprosto patří, protože za svobodna
00:07:27 se jmenovala Veselá.
00:07:29 Herečka Alice Bendová.
00:07:42 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:07:44 Dobrý večer.
00:07:48 Alice, čemu vy jste se smála v poslední době nejvíc?
00:07:53 V poslední době... tak samozřejmě těch příležitostí,
00:07:56 komu se zasmát je strašně moc. Zvlášť, co se týče mojí rodiny.
00:08:01 To je neuvěřitelný. Tam je šíleně příležitostí se smát.
00:08:04 Můj 3letý synovec Ben je úžasnej. Sice ještě neumí moc artikulovat,
00:08:10 ale určitý slova zvládá nádherně a jasně,
00:08:14 takže mu každý rozumí.
00:08:16 Já jsem ho měla na hlídání asi 2, 3 hodiny odpoledne.
00:08:20 Beníček říká: "Pojedeme tramvají?" Já: "Jo, jo, pojedeme tramvají."
00:08:23 On že chce jít do 1. vozu a že se chce jít podívat
00:08:26 na čudlíky, co má pan řidič. Já: "Jasně Beníčku, tak pojď!"
00:08:30 Vzala jsem ho do náruče. Poprosila jsem pana řidiče,
00:08:32 jestli by mu to nevadilo, že by jsme se tam koukli.
00:08:34 Beníček na to kouká a říká: "Jeď, ty hovado!"
00:08:40 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:08:43 Mojí mamince je hodně let. Tuhle jsme měli
00:08:47 rodinnou oslavu, v pátek. Začala dobře.
00:08:55 Sotva jsme se usadili, tak moje maminka
00:08:59 takovým hlasitým šeptem mi řekla - je jí 86 let pryč -
00:09:04 "Já jsem si myslela, jaká jsem chudinka,
00:09:06 a já z nich tady ze všech vypadám ještě nejlíp."
00:09:10 Teď všichni tak trošku zamrzli, ti její sourozenci.
00:09:14 Potom strýček Pepa... ten vypadá mimochodem výborně,
00:09:18 tak to řekl tak nonšalantně, ale je vidět,
00:09:22 že jsou z jedný rodiny s mojí matkou, protože říkal:
00:09:25 "Tady Zdeňka je z nás nejstarší ... a vypadá ... tak!"
00:09:38 Mně se stala hrozná věc. Soused si pořídil psa.
00:09:45 Já se cizích psů docela bojím. Bylo to takový malý,
00:09:49 roztomilý štěňátko - labrador to byl.
00:09:53 Já jsem říkal: "Prosím vás, ten pes až vyroste,
00:09:55 bude velikej?" Pán: "Jo, bude velikej."
00:09:57 Tak já jsem ho uplácel. Já šel do "samošky"
00:09:59 a vždycky buřtíka takhle... když půjdu o půlnoci,
00:10:03 on mě nebude znát a něco mně provede.
00:10:06 Tak jsem ho uplácel. Jmenoval se Max.
00:10:09 Byli jsme hrozní kamarádi. Objímali jsme se a ... láska.
00:10:13 Ty buřty to takhle udělaly. Už byl velikej.
00:10:15 Načež ten soused se odstěhoval a já jdu a u baráku vidím Maxe.
00:10:22 Říkám: "Maxi, pusinko, pojď sem!" Objal jsem ho.
00:10:25 Najednou tam stojí nějaká slečna a říká:
00:10:30 "Počkejte, pane Uhlíř, to není Max, to je Sylva.
00:10:33 My máme s tím vaším sousedem... on tady už nebydlí,
00:10:37 já jdu na návštěvu... ale to je taková bestie,
00:10:40 že se divím, že se k vám takhle má!"
00:10:42 Já si říkám: Pane pes, promiňte. Pes taky: Co to udělal?
00:10:49 Já jsem zjistil, že když člověk jde do toho
00:10:51 s ajfrem, protože Maxa jsem miloval...
00:10:53 Počkejte, ten pes se vám taky omluvil?
00:10:55 Neomluvil, ale koukal, co se to stalo.
00:10:57 Objímačka, objímačka: A najednou: Pozor, to je Sylva,
00:10:59 to je pěkná bestie. Ta každýho pokouše.
00:11:02 Najednou: Mám ho kousnout? Nemám? Já mám říct: Promiňte,
00:11:05 paní psice, já nerad?! Pak jsem se tomu smál,
00:11:10 ale v ten moment, když mně sdělila,
00:11:12 že to není Max, ten byl zajímavej.
00:11:15 Důležité je, aby vznikl vztah mezi pánem a psem.
00:11:19 Když projevíte strach, pes si vás přestane vážit.
00:11:24 -Cwiczek!
-Já?
00:11:26 -Rozkaž psům: Sednout!
-Oni mě neposlechnou.
00:11:29 Ale jo, zkus to!
00:11:32 Tak se posaďte.
00:11:38 Musíš jim ukázat, kdo je pán!
00:11:41 Sedni!
00:11:47 Kdy jste se smála sobě, nebo naopak jste chtěla
00:11:51 nad sebou plakat?
00:11:53 Co si teď vybavuju, tak nebylo to před půlrokem,
00:11:59 bylo to asi před rokem a půl, kdy jsem si myslela,
00:12:02 že ten seriál je natolik rozjetej, že by mě mohli všichni poznávat.
00:12:06 Což nebyla pravda. Já jsem si to chvílemi myslela.
00:12:09 Šla jsem nakupovat. U nás máme takovej supermarket.
00:12:11 Tak jsem tam šla nakupovat a nevzala jsem si pojízdnej vozík,
00:12:14 ale jenom malej plastovej, že si tam naházím pár potravin,
00:12:18 zaplatím a půjdu domů. Když jsem se dostala ke kase
00:12:21 a vyndávala jsem nákup, tak tam přišel nějaký pán,
00:12:24 košíčky už tam další nebyly.
00:12:27 Říká: "Prosím vás, můžu vás poprosit..."
00:12:29 Já: "Jo. Chviličku vydržte, chviličku, já seženu tužku."
00:12:32 Pán: "Já bych ten košíček, s dovolením."
00:12:41 Takže takhle.
00:12:43 Pak dalších plno příběhů, který svědčí o mojí blbosti.
00:12:48 Když jsem přijela do Itálie, do Milána.
00:12:51 Byla jsem tam sama 14 dní. to je taky už docela dlouho.
00:12:55 Tak jsem měla za úkol - v tý době to ještě nebyl
00:12:58 můj manžel, byl to přítel - koupit CD Bocceliho.
00:13:04 Přišla jsem do obrovský "cédéčkárny",
00:13:07 kde opravdu jsem vůbec nevěděla, co se děje.
00:13:11 Přišla jsem za paní, která byla strašně nepříjemná:
00:13:13 "Prosím vás, já bych chtěla nový CD "Botyčeliho"."
00:13:19 Chudinka holka.
00:13:21 Já mám pocit, že lidi, kteří vyrábí srandu,
00:13:24 že mají v hlavě takový divný šišatý zrcadlo.
00:13:27 Vy jim říkáte reálnou skutečnost a oni, pacholci,
00:13:31 to ženou přes to zrcadlo, že to dostanou do polární polohy,
00:13:34 že se nic neděje atd.
00:13:36 Tak tohle to říká kamarád Karel Šíp.
00:13:41 Teď řeknu skutečnou příhodu.
00:13:44 A sice, já jsem byl 9 let rozvedenej.
00:13:49 Žil jsem s jednou slečnou rok a ona měla byt v Praze,
00:13:54 tak já jsem koupil nábytek, vafky se zabudovali do zdi.
00:13:58 Po tom roce mě to přestalo bavit. A štěstí bylo, že jí taky,
00:14:04 že to bylo symetrický.
00:14:07 Teď sedím s Karlem Šípem - to co vám budu povídat,
00:14:10 tak to jsem říkal Karlovi: "Představ si,"
00:14:13 Otička jí budeme říkat, "ona přišla a řekla,
00:14:17 že už jí to taky nebaví, ale že byla u advokáta
00:14:21 a ten jí řekl, že kdybychom byli manželé,
00:14:24 takže je to všechno napůl, ale abych si nemyslel,
00:14:28 že ten rok jsme byli jako druh a družka
00:14:30 a že ona jako družka má přece nějaký nároky."
00:14:35 Vážná věc, že jo?
00:14:37 Karel: "To ti řekla jako družka?" Já: "Ano, to mi řekla
00:14:42 jako družka." Karel: "Víš, co já bych udělal?"
00:14:45 Já: "Nevím." Karel: "Rozsekal bych jí družku."
00:14:51 Tragédie...
00:14:54 Chápete, já jsem vždycky na straně těch žen.
00:14:58 Ale rozumím, rozumím. Taky jste se zarazila, Alice?
00:15:02 Víte, co mě zarazilo? Že vás to přestalo bavit.
00:15:05 Co vás přestalo bavit?
00:15:07 To se tak stane, že ten život tak plyne...
00:15:09 Ne!
00:15:11 To vůbec nechápu, jak to muže může přestat bavit.
00:15:16 To byla družka!
00:15:20 Dobře, byl jste do ní zamilovanej, a najednou vás to přestalo bavit?
00:15:25 Ježíš, důvodů je, proč se lidi schází a rozchází.
00:15:29 -Měl jste nějaký důvody?
-Samozřejmě.
00:15:31 Ona ne! Já jo.
00:15:37 No dobře, vy jste můj host. Co ona?! Co je mi po ní,
00:15:41 když se to tak vezme.
00:15:44 Ona se taky nejmenovala Otička. To jsem si vymyslel.
00:15:47 -Ano, ano, pro jistotu.
-Aby to bylo anonymní.
00:15:49 -Dovolíš?
-Lydie, hele, neodcházej!
00:15:53 Víš, že mě miluješ, ne?
00:15:56 Vím, že jsi do mě blázen, tak co?!
00:16:00 Během 1, 2 týdnů si zase zavoláme a dáme to znova dohromady.
00:16:04 Ne, nedáme!
00:16:08 To nechápu! Že jsem se namazal?
00:16:12 To přece nestojí za řeč. Byla to blbost.
00:16:17 Věci se změnili, Tucku.
00:16:19 Strašně mi ubližuje žít vedle tebe.
00:16:21 -Měj se!
-Lydie?!
00:16:25 Lydie, jsem zraněnej. Rozbil jsem si palec,
00:16:28 jak jsem kopl do dveří. Myslím, že je zlomenej.
00:16:32 Lepší zlomenej palec než srdce. Tak pojedeme!
00:16:35 Lydie?!
00:16:37 Lydie! Lydie!
00:16:43 Kdy jste naposled plakal?
00:16:50 -Hergot ... já nevím.
-V duši?
00:16:58 -Já si vzpomínám...
-To je hrozná představa...
00:17:01 Vy jste mi tak sympatický, ale přitom:
00:17:03 Nebaví vás po roce ta partnerka. Vůbec nepláčete.
00:17:07 Já jsem si vzpomněl, že jsem plakal.
00:17:09 -To je hrozný!
-Ale to bude takový blbý.
00:17:13 Já jsem plakal, já jsem si to zakázal.
00:17:18 Když se mě někdo zeptá: jakou hudbu posloucháte?
00:17:21 Mně je to až trapný, ale poslouchám vážnou muziku.
00:17:26 Písničku, ten systém vím, a poslouchat kolegy...
00:17:30 vím ten kód, ale opravdu a dokonce to mám cílený,
00:17:34 protože já jsem zjistil, že vážná muzika,
00:17:37 to je tak nabouchaný nápadama, že to je tahoun.
00:17:41 Když byl závod, tak peloton, že tam přijde závodník,
00:17:45 který to všechno táhne.
00:17:47 Pak třeba skončí chudák 17., ale táhne to!
00:17:50 Já tyhle ty génie... nebo geniální muzikanty,
00:17:55 beru jako tahouny. Miluju nejvíce pana Beethovena.
00:18:01 To chci říci a vím, že na ni nesmím.
00:18:05 Já jsem byl na Devátý. To je taková symfonie,
00:18:08 kde ve 4. větě je Óda na radost od Friedricha Schillera
00:18:11 a teďka filharmonie... Symfoňák, když to zabere,
00:18:18 tak to docela jede, že jo? Nad ním jsou sboristi - 200 lidí.
00:18:22 To jste zjistila, že ta kapela je jak pidimužík,
00:18:26 protože když oni...
00:18:29 Mě to tak učesalo. To jsem opravdu brečel
00:18:32 a říkám si: Výborně, tak na tohle už nesmíš jít živě.
00:18:34 To si můžeš pouštět na desce.
00:18:39 Ale mě to tak dojalo, že jsem brečel jako malej kluk.
00:18:46 Já jsem se dívala na televizi. Myslím, že jsem se dívala
00:18:52 na nějakou jinou televizi než Českou.
00:18:54 Já to musím otevřeně přiznat, ale je ta možnost občas...
00:18:59 Já jsem se rozbrečela...
00:19:05 při tom, jak se vyměnily ty manželky.
00:19:12 Jedna vyměněná tu druhou chválila, že to má nádherně zorganizovaný,
00:19:21 děti jsou strašně hodný, že tak hodný děti vůbec nezažila.
00:19:27 Tam bylo asi 8 dětí. Že tak hodný děti...
00:19:31 Já jsem byla tak strašně dojatá, jak ta paní je hodná,
00:19:35 jak je normálně hodná. Jak jsem zvyklá,
00:19:39 jak vždycky někdo o někom řekne něco: Jako ale...
00:19:43 Takovej osten to má, nebo aspoň je vtipnej.
00:19:46 Ona nevtipná, normální.
00:19:49 Já jsem si říkala, jak ti lidi jsou všichni hodní.
00:19:55 Já jsem zjistila, že sedím sama v místnosti
00:19:59 a pláču při poměrně nablblým pořadu,
00:20:04 kde se nic dramatickýho neodehrává.
00:20:08 Já jsem říkala: "To je konec!"
00:20:11 Kdy vy jste plakala?
00:20:14 Já brečím pořád. Já se dojímám pořád.
00:20:16 Je to hrozný. Brečím i vzteky.
00:20:20 Hodně jsem plakala, když moje ségra byla těhotná.
00:20:26 Ona se dojímala při všem. Samozřejmě se dojmula i při tom,
00:20:29 když jí nějaká paní v lahůdkách zabalila chlebíčky tak úhledně
00:20:33 a krásně a dala jí tam jeden humrovej chlebíček navíc.
00:20:37 Chápu to!
00:20:39 Ségra říkala: "Alu, to se nedalo vydržet!"
00:20:42 Tak se tam rozplakala. Ta paní začala taky plakat.
00:20:45 Přesně. Já tomu rozumím.
00:20:47 Teď mi to ségra okamžitě vyprávěla. Volali jsme to mámě.
00:20:50 Máma: "To mi, holčičky, ani neříkejte." Konec!
00:20:55 Já se kvůli vám naučím plakat nebo tak připlakávat,
00:20:58 protože co já jsem zažil dneska, to byste si, Alice, zaslzela.
00:21:02 Vy taky! Víte, co já jsem zažil?
00:21:05 -Já jeda jsem - to je přechodník.
-Krásnej.
00:21:08 Jeda jsem ... řídil řidič, já řídit neumím.
00:21:11 Já nemám ani řidičák. Já jsem tak neschopnej motorista.
00:21:15 Kdyby někdo řekl: "Prosím vás, popojeďte tím autem o metr,"
00:21:19 tak já ani nevím, co se dělá se "šaltrpákou".
00:21:21 Já jsem nikdy řidičák neměl, nikdy jsem po tom netoužil.
00:21:24 Dneska by mi ho ani nedali, protože nevidím.
00:21:26 To jsem jen tak odběhl.
00:21:28 Jeda jsem, řídil pan řidič, chtěl jsem pořídit květinu.
00:21:35 Šel jsem u pumpy a tam byly takový 2 kytky
00:21:41 po 3 oranžových růžích. Já tomu nerozumím,
00:21:45 tak na to koukám, a vzal jsem to.
00:21:48 Jdu k prodavačovi a říkám: "Prosím vás, vy jste profesionál,
00:21:51 která je hezčí?" On řekl: "Pane Uhlíř,
00:21:55 obě jsou hnusný. Zkuste to někde jinde."
00:22:02 Já: "Děkuji." Čekal jsem: "Obě jsou krásný.
00:22:06 Vezměte si je obě."
00:22:08 Ten mě opravdu dojal a já to řeknu: Na 95. km od Prahy.
00:22:15 Tam mluví pravdu.
00:22:17 Pumpa, která už není, já bych ji mohl jmenovat,
00:22:20 kterou zrušili, ten název. Bude tam jiná.
00:22:23 -Jo, jo. Ta?
-To mě dojalo.
00:22:27 Já se naučím poplakávat, protože ... kulantní člověk.
00:22:36 ZNÍ HUDBA A HLAS V TELEVIZI:
00:22:39 Když se na to dívám, přemýšlím o tom,
00:22:41 jak to tenkrát bylo jiné.
00:22:43 Zajistit rodinu bylo mnohem jednodušší,
00:22:45 nebo se on snažil, aby to tak vypadalo.
00:22:51 Dnes je těžší se rozhodnout. Je tolik informací
00:22:54 a tolik možností, jak investovat.
00:23:04 Je to zvláštní, že polovinu života
00:23:06 jsem ztratil tím, že jsem odmítl kráčet
00:23:09 v jeho šlépějích. A teď bych si to tak přál.
00:23:14 Doba je příliš složitá.
00:23:16 Obraťte se na finančního poradce, který vám může pomoci
00:23:20 s vašimi plány...
00:23:26 Já se teď vás chci zeptat na radu, jak v sobě...
00:23:32 ne jak přežít veselí, ale spíš, jak dmýchat
00:23:35 veselí v sobě, křísit ho a provokovat?
00:23:41 Vy na to máte... hned vám dám, Alice, prostor.
00:23:45 Vy máte výbornou radu. Ta nás dojme "stopro".
00:23:50 -To nevím.
-Já vám to řeknu.
00:23:56 Jakou vy, Alice,... on má totiž závěr.
00:24:01 Asi ty věci, který jsou, za ně být rád, prožívat je
00:24:06 a žít všechno. Když mám ráda jídlo, tak jím.
00:24:11 -To je řeč!
-Občas si zasportuju,
00:24:13 tak si zasportuju. Mám to štěstí, že tu práci,
00:24:16 kterou dělám, tak miluju I tu práci, já si to užiju.
00:24:20 Já se učím texty, já si to užívám. Mě to prostě baví.
00:24:23 To, že si dám vínko... taky si ho dám a strašně ráda.
00:24:27 Někdy si říkáme s manželem: "Pojď se ožrat!"
00:24:31 My si to užijeme, opravdu, až do rána.
00:24:35 Pak si říkáme: Budeme spát a spíme.
00:24:37 Pak se najíme, jdeme do kina a je mi dobře.
00:24:40 Ty věci, který přicházejí... neřešit kraviny.
00:24:44 Ty věci, který k vám jdou, tak brát a prožívat je
00:24:49 a být spokojenej, šťastnej a usmívat se.
00:24:52 Krásně jste to řekla.
00:24:55 Vy přece víte tu radu na konec.
00:25:00 -To je vaše motto.
-Myslíte...
00:25:03 -Není nutno...
-Aha?!
00:25:05 Není nutno!
00:25:06 Není nutno, aby bylo přímo veselo.
00:25:10 -Hlavně nesmí býti smutno...
-Můžete nám to zanotovat.
00:25:14 Teď pojďme zkusit jednu věc, to bude legrace.
00:25:17 Pojďme zkusit všichni: Není nutno ... to znáte?
00:25:21 Prosím vás, jenom vás chci upozornit,
00:25:23 jak je tam refrén, tak: Nemít prachy - tak nevadí!
00:25:29 Nemít srdce - vadí. Nevadí - vadí - nevadí - vadí.
00:25:32 -Takhle musíte začít i když...
-Musíme se dostat až k refrénu.
00:25:36 -Tam se dostaneme bohatě.
-Jo, jo. OK.
00:25:41 Dobře, tak zpíváme!
00:25:43 Zpívejte!
00:25:45 Právě jsem si představila ten pořad,
00:25:48 jak hromadně zpíváme, což je krásný,
00:25:50 ale to bych neunesla, kdybych pak sledovala to dojetí,
00:25:54 takže budeme zpívat, pak přestaneme
00:25:56 a já něco hnusnýho řeknu, jo?
00:25:59 Vážení přátelé ... Zpíváme! A tleskáme rukama! Tak pozor!
00:26:08 Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo,
00:26:15 hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
00:26:21 Chceš-li trap se, že ti v kapse
00:26:24 zlaté mince nechřestí, nemít žádné kamarády
00:26:30 tomu já říkám neštěstí.
00:26:33 -Nemít prachy...
-Nevadí.
00:26:37 -Nemít srdce...
-Vadí.
00:26:41 -Zažít krachy...
-Nevadí.
00:26:45 -Zažít nudu...
-Jó, to vadí.
00:26:50 Mám oblíbenýho autora, ten se jmenuje Lec
00:26:55 a ten řekl:
00:26:58 Jednou jsem se ponořil do optimismu,
00:27:02 stěží jsem se zachránil.
00:27:06 Asi takový jednodušší je český přísloví, který říká:
00:27:14 I kdyby věšeli, buďme veselí!
00:27:17 Dobrou noc.
00:27:31 Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:27:33 .
Hostem tohoto vydání talk show je člen někdejší rockové kapely Faraon Jaroslav Uhlíř. Je nejenom autorem řady hitů, kterým zřejmě vévodí dnes už legendární „Holubí dům“, ale také dlouholetým spolupracovníkem Zdeňka Svěráka, občasným jevištním partnerem Karla Šípa a autorem hudby k mnoha filmům a televizním pořadům. Dalším hostem Haliny Pawlowské je jedna z nejatraktivnějších českých hereček Alice Bendová, jejíž první filmovou rolí byla postava Mirjany v adaptaci Vieweghova románu Báječná léta pod psa a kterou jsme od té doby mohli vidět nejen v kriminálním thrileru Sametoví vrazi, ale i v řadě televizních seriálů.
