Banánové rybičky

Díly
Recepty

Jak si užít poušť

Středa 22. 5. 2013 na ČT1

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:54 Dobrý večer.

00:00:56 Plive velbloud, plive zrána, nakládá se karavana.

00:01:01 Plive velbloud, plive večer, nemít hrby, tak by brečel.

00:01:08 Dnešní Banánové rybičky jsou na téma: "Jak si užít poušť".

00:01:14 RÁMUS A HUDBA

00:01:40 V Karachi znám skvělou restauraci. Stihneme večeři?

00:01:50 Alláh prý vytvořil poušť tak, že ze své zahrady odstranil

00:01:57 veškeré zbytečné lidské a zvířecí bytí, a tím si udělal prostor

00:02:06 pro své meditace.

00:02:08 Nejznámější pouště jsou Gobi, Sahara, Velká písečná,

00:02:14 Velká Viktoriina, Velká pánev, Hodně lidí si myslí,

00:02:20 že na Sahaře nejvíce lidí zahyne žízní, nebo že se tam někdo

00:02:27 ztratí, není to pravda. Zaujalo mě, že nejvíce lidí

00:02:31 se na Sahaře utopí. Protože písek není zvyklý

00:02:37 přijímat nárazové přílivy deště, takže o jednom víkendu

00:02:43 v roce 1995 se tam utopilo najednou 300 lidí.

00:02:48 Katastrofy, ty já si vždycky pamatuji.

00:02:51 Já jsem se na poušti neutopila, já jsem se tam málem ztratila.

00:02:56 Nasedla jsem na velblouda, už to bylo náročné.

00:03:03 Šel poměrně oddaně, chrochtal, kašlal a brblal.

00:03:13 Všechno bylo dobré, dokud proti nám nešla jiná karavana.

00:03:17 Mému velbloudovi se zřejmě zalíbila velbloudice a on

00:03:24 změnil směr. Šel dost rychle se mnou za tou svojí vyvolenou.

00:03:33 Našemu beduínovi z karavany to bylo jedno.

00:03:37 Takže já jsem skončila úplně jinde, když můj velbloud

00:03:46 si chtěl začít s tou velbloudicí. Potom přivolali mého beduína.

00:03:54 A ten se na mě přátelsky díval a říkal: "On prostě má rád

00:04:01 velbloudice. O si na ně potrpí. On by se vrátil. On se vždycky

00:04:08 vrátí. Tak za 3 týdny."

00:04:14 Má rada, která z toho vyplynula je poměrně prostá:

00:04:20 Pro dychtivou samici, neopouštěj pozici.

00:04:26 Mým 1. hostem je Vašek Koubek.

00:04:53 Ahoj.

00:04:59 Tak Vašku, v jaké největší pustině jsi se kdy ocitnul.

00:05:05 Kde sis tak připadal?

00:05:09 Pro mě je pustina místo, kde je plno, hodně a ještě víc

00:05:17 lidí, kteří jsou mi cizí. Takže pro mě byla největší

00:05:22 pustinou Madrás - město v jižní Indii, kde jsem se ocitl

00:05:28 mezi 10 milióny lidí, kteří jsou na sebe nahuštění.

00:05:35 Tam jsem se cítil strašně sám.

00:05:39 Proč jsi tam byl?

00:05:41 Chtěl jsem něco poznat, někam nahlédnout.

00:05:46 A to se mi stalo, to bylo bezvadné.

00:05:48 Právě si něco zkusit, zpochybnit, něco si najít.

00:05:51 Tak jsem si vystřihl mapu z glóbusu a vydal

00:05:56 jsem se do Indie. Protože jsem ji neznal, tak jsem

00:05:59 jel rovnou do Madrásu. Zdálo se to na mapě malé městečko,

00:06:05 ale byla tam miliarda lidí. Bylo tam tak narváno,

00:06:09 že když jsem si dal v autobuse slovník angličtiny k pasu,

00:06:13 tak 8 Indů vzadu vypadlo.

00:06:22 Mně je vlastně úplně jedno, jestli jsem na poušti

00:06:27 nebo jestli je tam miliarda lidí, já se vždycky ztratím.

00:06:31 Byli jsme v Rakousku, asi v roce 1992 a pak jsme se

00:06:34 rozhodli, že pojedeme na výlet do Německa k Černému jezeru.

00:06:39 Já jsem se řídila pořád podle mapy. Měla jsem to ale špatně.

00:06:44 Říkala jsem si, jak dlouho bude výlet trvat a jestli stihneme

00:06:47 zaplacenou večeři v našem rakouském hotelu.

00:06:52 A pak jsem celníkovi na hranicích říkala: "Do kolika hodin se můžeme

00:06:57 vrátit?" On se na mě díval, na tu ženu

00:07:01 z Východu a říkal: "Rakousko nemá zavírací hodiny."

00:07:09 Mým dalším hostem je Markéta Hrubešová.

00:07:38 Dobrý večer.

00:07:40 Dobrý večer.

00:07:46 Markéto, vy jste tak stylově opálená. Vy jste někde byla,

00:07:50 daleko, určitě.

00:07:51 Byla.

00:07:53 A žíznila jste tam po něčem?

00:07:56 Já jsem byla...

00:07:58 Nebo po někom?

00:07:59 Byla jsem v takové destinaci, že už se skoro ani po něčem

00:08:02 žíznit nedá. Byla jsem tam absolutně saturovaná

00:08:07 a bojím se, že už budu teď žíznit jen po téhle destinaci.

00:08:10 Odteďka.

00:08:11 Vy jste mi to prozradila, ale já nevím, jak se to přesně

00:08:13 vyslovuje, tak to řekněte vy.

00:08:14 Ne, to já nebudu radši říkat.

00:08:16 Taky nevíte, jak se to vyslovuje?

00:08:17 Ne. Nebylo to daleko...

00:08:20 Krásné. Ostrov, že ano?

00:08:23 Ostrov, ano.

00:08:25 Takže vy budete vzpomínat, žíznit po vzpomínkách.

00:08:29 I to jde asi.

00:08:32 Ano, je to možné.

00:08:34 Já většinou žízním po krvi. Někoho.

00:08:35 A co ty Vašku?

00:08:37 Vzpomínky...já se vždycky probudím po jedné vzpomínce žíznivý.

00:08:42 Aha...

00:08:43 A to je tak, že se mi zdá, že mi schází ještě jedna zkouška

00:08:47 na Vysoké škole strojní, kterou jsem studoval.

00:08:50 Tak se vždycky probudím a jdu se raději ráno do kuchyně

00:08:52 napít.

00:08:56 Ta vzpomínka...já jsem to nějak pochopila úplně prvoplánově.

00:09:02 Vzpomínám si, jak jsem se jednou ptala bubeníka Víti Vávry,

00:09:07 proč Petr Novák, nebožtík Petr Novák,

00:09:10 proč tak pije? Říkala jsem mu: "Prosím Tě,

00:09:13 vždyť ho to ničí. Proč on tolik pije?"

00:09:19 A ten Víťa s ponurým vážným obličejem řekl: "On má žízeň!

00:09:28 A ještě mu to chutná!"

00:09:39 Jednohrbý velbloud může vydržet až 14 dnů bez vody.

00:09:44 Na jedno napití dokáže spotřebovat až 135 litrů vody.

00:09:49 A umí zvládnout nejen + 50 stupňů Celsia, ale přežít i mínus.

00:09:58 Velbloud je druhý nejlepší vynález Alláhův.

00:10:03 A v Egyptě je velbloud oblíbenou pochoutkou.

00:10:11 Před zhruba 450 milióny let se nacházel jižní pól tam,

00:10:16 kde je dnes Sahara. Na poušti žijí gazely, štíři,

00:10:23 šakalové a hyeny a taky křeček. Toho tu badatelé překvapivě

00:10:30 našli až v roce 1839. Nejdůležitější vývozní artikl

00:10:37 do Saúdské Arábie je dost nelogicky písek.

00:10:42 Z písku z pouště se totiž nedá postavit ani dům, ani hrad.

00:10:48 V Egyptě a v Súdánu se žádá, aby žena byla bez jediného

00:10:52 chloupku. A když se potkají 2 Egypťané, tak se pozdraví

00:10:57 slovy: "Jak se potíš?"

00:11:06 Měla jsi Markéto někdy přeludy, vidiny nebo říkala jste si,

00:11:10 to se mi jenom zdá?

00:11:12 Tak měla jsem zážitek, který se spojuje s pouští.

00:11:19 Bylo to v Keni, na focení. Vy znáte Keňu, vy jte tam byla

00:11:24 taky.

00:11:25 Já znám Tanzánii, ta je na vyšší úrovni.

00:11:28 Ta je kousek dál. Dovedete si představit safari keňžské,

00:11:32 takže já jsem fotila samozřejmě nejen u moře, ale potom jsme

00:11:36 vyjeli na focení na safari, pod Kilimandžáro.

00:11:42 Dostali jsme vlastního průvodce s džípem, takže jsme jezdili

00:11:46 mimo vyhrazené turistické trasy. Abychom měli krásné záběry

00:11:50 přírody a všeho možného. Tak jsme jezdili a po poradě

00:11:55 s fotografem jsme říkali: "Tady, šlo by to?"

00:12:00 A ten průvodce jel, zastavil, nechal nás v autě, vystoupil

00:12:05 a začal čichat. Pak se vrátil do džípu a říkal:

00:12:11 "No foto, no foto."

00:12:13 Tak jsme pokračovali, znovu se to opakovalo - no foto, no foto,

00:12:19 tady jsou. Tak jsme popojeli zase kousek dál,

00:12:24 bylo tam zase pěkné místečko, tak vystoupil zase a říkal:

00:12:29 "Yes foto, yes, tady nejsou."

00:12:32 Protože jsem měla jako objekt focení vystoupit já z toho džípu,

00:12:38 tak jsem se ptala: "Co tady je, nebo kdo tady je. Nebo není."

00:12:42 A on říkal: "Lvi."

00:12:44 A já jsem v tu chvíli začala říkat: "Já no foto, no foto."

00:12:49 A on říkal: Ok foto, ok."

00:12:52 Protože jsem měla na sobě červené dlouhé šaty. A on říkal ok foto,

00:12:57 protože Masajové chodí v červené a údajně lvi se červené barvy

00:13:00 bojí, takže to je ok. Dlouho jsem se přemlouvala,

00:13:09 nakonec jsem z džípu vylezla a když jsem pochodovala z džípu

00:13:14 ven, tak jsem přemýšlela, jestli ten průvodce má dobrý čich,

00:13:18 jestli si to nespletl a jestli ten lev, kdyby tam náhodou nějaký

00:13:22 byl, jestli už někdy viděl Masajku, vysokou, bílou a ještě

00:13:26 zrzavou. Ale nakonec to dobře dopadlo,

00:13:29 jsem u vás a můžu vám o tom povídat. Takže tam jsem měla

00:13:32 pusto v hlavě, měla jsem fatu morgánu a ještě jsem byla

00:13:35 skoro na poušti, takže tohle jsou moje zážitky.

00:13:43 Co se tobě Vašku jenom tak zdálo. Takový přelud. Vidina.

00:13:47 Já si jsem jednou po revoluci, kdy jsme mohli konečně vyjet ven,

00:13:53 vzal pytel, že pojedu kolem světa. Ale už v Itálii mi bohužel došly

00:13:59 peníze. Tak jsem se vracel zpět. V prosinci jsem tam stál

00:14:06 v bermudách, v sandálech. Kolem jezdily auta s lyžemi

00:14:10 na střeše, nic mě nebralo. Byl jsem zarostlý, asi jsem

00:14:14 nevypadal zrovna dobře, tak se mě báli.

00:14:17 Tak jsem tam stál týden a nic mě nebralo.

00:14:22 Už jsem měl hlad i žízeň. Třeba jiní vydrží i měsíc

00:14:26 o hladu, ale já už jsem měl po týdnu fata morgánu, takže

00:14:30 proti mně nejezdily auta, ale hamburgery, nadívané kachny

00:14:36 a nakonec jela černá limuzína...

00:14:39 Tak to mám pořád.

00:14:44 Tak jsem si říkal, černá limuzína, co tady dělá auto, a teď jsem

00:14:48 viděl sám sebe, jak stopuju. Říkal jsem si, vidím sebe z výšky,

00:14:57 takže duše neodešla a ta černá limuzína mi zastavila.

00:15:03 Říkám si, nejsou to hrobaři? Nejedou náhodou do smrti?

00:15:09 Raději jsem si nastoupil, než bych tady dál čekal.

00:15:11 To je jediné, co mě může vzít. Byli tam 2 černí pánové, černé

00:15:15 brýle, černé klobouky a jeli jsme strašně rychle. Asi 200

00:15:18 kilometrů v hodině kolem nás míjeli vesnice, 400 kilometrů

00:15:22 kolem nás míjeli města, tisíc kilometrů v hodině minulost,

00:15:26 přítomnost, všechno bylo nic. Až jsem se probudil, jak

00:15:29 projíždíme tunelem pod Alpami, tak jsem si říkal, prosvícený

00:15:35 tunel, to je konec. Není o čem pochybovat. Celý život jsem

00:15:42 se ptal, jestli přijdu do pekla nebo do ráje a za chvíli

00:15:45 už to budu konečně vědět. A zastavili jsme v půlce toho

00:15:49 tunelu a tam byla hospoda. Říkal jsem si: "Slušnej

00:15:53 kompromis."

00:15:58 A oni vzali peníze a říkali, jdi se najíst a já říkám

00:16:02 ne, já nejím a oni: "To víme, vezmi si peníze a jdi se najíst."

00:16:06 A když to potřetí řekli, tak jsem si peníze vzal

00:16:09 a za všechny peníze jsem si dal všechno, co tam měli. Šunku,

00:16:14 pizzu, sýry a víno a byla to vlastně moje nejkrásnější

00:16:20 dovolená v hospodě mezi peklem a rájem.

00:16:24 Očistec se tomu říká.

00:16:25 Ano.

00:16:32 Mně to nedá. Musím říct vtip. Muž je v nebi.

00:16:39 Je tam dlouho a nic se neděje. Tak je zvědavý a požádá

00:16:43 sv. Petra, jestli by se mohl podívat do pekla. Sv. Petr

00:16:48 mu to dovolí a on se tam jde podívat.

00:16:51 Hned ho uvítá krasavice, potom další krasavice,

00:16:57 ale za 24 hodin se vrátí a říká: "Dobrý to tam bylo, moc pěkný."

00:17:02 Ale zase je v nebi a zase se nic neděje. Tak zase tomu Petrovi

00:17:05 říká, že by se tam juknul, zase tam jukne, zase ty krasavice

00:17:10 kolem něj a jak se vrátí tak říká: "Ty, Petře, já bych šel do toho

00:17:15 pekla, ale už bych tam zůstal pořád. Jo?"

00:17:18 Petr mu to rozmlouvá, ale marně. Muž tam jde, ďábel ho přivítá,

00:17:26 takovou bábu mu podstrčí, no a ten chlap se diví a říká:

00:17:31 "No a co ty krasavice?" "To víš chlapče, turistika

00:17:36 je turistika, ale emigrace, to je jiný kafe."

00:17:46 HUDBA

00:18:34 Dobrý den.

00:18:55 Kdy jste se spálila?

00:18:57 Jela jsem na natáčení do Ostravy, jela jsem vlastním autem.

00:19:03 Bylo brzy ráno, protože je to daleko. Tak jsem si říkala,

00:19:08 že si dám kávu. Zastavila jsem, dala jsem si kávu a koupila

00:19:13 jsem si k tomu takové držátko do auta, protože jsem neměla

00:19:18 čas a musela jsem si ji vzít s sebou. Ale problém byl v tom,

00:19:23 že jsem zápasila s umělohmotným držadlem. Co s tím dělat.

00:19:31 Takže jsem si dala kávu na palubní desku.

00:19:33 Teď jsem nevěděla, co mám dělat. V okně je těsnění a teď to

00:19:37 držátko má plastikovou nožičku, tak jsem nevěděla, jak se to tam

00:19:42 dává, ale nakonec jsem zvítězila. Byla jsem šťastná a hrdá na sebe,

00:19:47 že se mi to podařilo. Tak jsem si říkala, dobře, vyrážíme

00:19:58 a celý obsah horké kávy jsem si vylila na sebe. A potom jsem ještě

00:20:04 seděla v autě a strašně jsem se smála, protože jsem okamžitě

00:20:08 viděla Mr.Beana ve filmu, který by tohle provedl.

00:20:13 Takže takhle jsem se spálila naposledy.

00:20:15 To ale bývá hodně horká káva.

00:20:17 Hodně horká, hodně.

00:20:25 Kdy jsi měl Vašku vyprahlé srdce?

00:20:29 Já jsem byl starý mládenec do 40 let. Dlouho jsem hledal,

00:20:36 kdo by to srdce naplnil. Pořád jsem nevěděl, jestli chci

00:20:40 tu nejbohatší, nebo tu nejkrásnější, nebo tu

00:20:46 nejchytřejší, nebo psychoterapeutku.

00:20:52 Potom jsem si našel ženu, která má se mnou stejně

00:20:55 velkou nohu. Což je ideální. Na venkově, když se jde zatopit

00:21:05 přes dvůr, tak skočíte do těch jedněch bot...

00:21:11 Ale to je náhodou úžasné. Vy žijete na stejné noze?

00:21:14 Na stejně nízké noze.

00:21:18 Můžu se promiň zeptat, jaké je číslo?

00:21:22 To číslo...protože to jsou vlastně galoše uskřípnuté vzadu,

00:21:30 tak nemají konec. Mají jenom špičku a ta pata už může být

00:21:37 i za. To číslo je od 30 do 48.

00:21:47 Necháváš tam určitý prostor pro polygamii, jsem pochopila.

00:21:53 Je tam vůle.

00:22:04 Připadala jste si někdy jako soumar? S břemeny, v karavaně,

00:22:10 na poušti jako velbloud?

00:22:14 To jsem si zatím naštěstí takhle ještě nepřipadala.

00:22:18 I kdybych si tak měla připadat, tak proti tomu budu bojovat.

00:22:22 Jak?

00:22:23 Budu se bránit.

00:22:26 Jak s těmi igelitovými taškami se budete bránit?

00:22:31 Když jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem si říkala, že nebudu

00:22:38 nikdy nosit igelitové tašky, protože je to ošklivé a žena

00:22:42 v tom vypadá příšerně.

00:22:44 Ano, manžel mi říká: "Vezmi si krosnu."

00:22:50 Když jsem potom začala žít sama v bytě, tak jsem zjistila,

00:22:54 že ty igelitové tašky nosit musím. Takže se aspoň snažím o eleganci.

00:23:05 Francouzské filmy znám.

00:23:06 A ještě si nechám tu bagetu.

00:23:08 Bazalka a bageta.

00:23:10 Tak aby to vypadalo. Ještě kousek salátu a bageta.

00:23:15 Se 6člennou rodinou už je to těžké.

00:23:24 Příjemný nákup.

00:23:27 Dobrý den, pane. Ochutnejte naše nové vanilkové křupky.

00:23:30 Ty ses zbláznil.

00:23:35 -Příjemný nákup.
-Trhni si.

00:24:28 Já jsem se jednou přistihla, že jsem dlouho nebyla

00:24:30 u tatínka, na hrobě. Musím se jít podívat,

00:24:35 co je tam nového. Pak jsem si uvědomila,

00:24:45 že mám uchýlku, že všude monitoruji hřbitovy.

00:24:52 V Americe jsem byla ve skanzenu. A tam předváděli, že je to

00:24:56 Divoký západ. Ale já nevím, do jaké míry to byl skanzen,

00:25:00 protože tam byl i hřbitov. A byly 3 náhrobky, na kterých bylo

00:25:04 napsáno: Oběšen omylem. Tak to mě zaujalo.

00:25:09 A pak jsem viděla v Anglii: Prosíme živé lidi,

00:25:16 aby zachovávali klid. Když to dokáží nebožtíci,

00:25:20 dokážete to taky. A pak ještě jeden a ten asi

00:25:25 pramenil z určité citové vyprahlosti a ten byl:

00:25:29 Mé slzy tě nevzkřísí, proto pláči.

00:25:42 Kde jsi byl na nejdelší pouti?

00:25:47 Nejdelší nebo nejdál?

00:25:52 To je jedno.

00:25:53 To je čas a to je rozměr.

00:25:57 No, ta úplně nejdelší tě třeba ještě čeká.

00:26:01 No ta mě čeká určitě, protože budu muset ještě 20 let živit

00:26:04 svoji rodinu. To je dlouhá pouť.

00:26:09 Tak dobře. Kde jsi byl nejdál? Chápu, že tě to čeká.

00:26:15 Připadala mi velmi dlouhá cesta, když jsem se vydal na moře,

00:26:20 na jachtu, že popluji do Afriky. Když jsem tam zavolal...oni asi

00:26:28 hledali kameramana. A protože já jsem vším, takže i kameramanem,

00:26:36 tak jsem zavolal, že bych se jako kameraman zúčastnil.

00:26:39 Na druhé straně se ozvalo, že je to zvláštní, že asi čtu

00:26:44 staré noviny, že takový inzerát dávali před rokem.

00:26:47 A já jsem jim řekl, že čtu jenom staré noviny, že se bojím

00:26:50 budoucnosti. A on mi říkal, že stejně ještě nevyjeli,

00:27:00 takže se můžu zúčastnit. Tak jsem se zeptal,

00:27:04 za jak dlouho jedou a na jak dlouho a co si mám vzít

00:27:07 s sebou a on říkal: "Jedeme zítra a na dva roky."

00:27:13 Tak jsem říkal, že nevím, co bych si s sebou vzal,

00:27:17 že je to na mě moc rychlé. A on: "Nic si neber,

00:27:19 v Africe je horko." Takže jsem si vzal jenom kameru

00:27:24 a vydal jsem se na cestu. A protože jsme vyráželi

00:27:29 z Bulharska, hned po týdnu přestal fungovat motor, po 14 dnech

00:27:35 přestal fungovat kompas, po měsíci přestaly fungovat

00:27:40 plachty, protože se roztrhaly. Takže pak jsme tam asi týden

00:27:44 nebo 14 dní seděli na moři a nikdo okolo nejel.

00:27:49 A to mi připadá dlouhá dovolená.

00:27:51 Takže té Afriky jsme nedosáhli a skončili jsme u Malty

00:27:58 a potom jsme už museli každý po svých domů.

00:28:01 Z Malty pěšky jsi šel?

00:28:03 Z Malty pěšky.

00:28:05 Já mám hned připravenou radu: Na každou cestu, vezmi si vestu.

00:28:11 To jsi musel něco uplavat.

00:28:14 Museli jsme našetřit a pracovat tam, abychom sehnali trajekt

00:28:18 a dostali se aspoň na Sicílii a potom už odjeli domů.

00:28:27 Co poryvy? Na poušti překvapivě je hodně bouří, větrných smrští,

00:28:36 zrádných vírů. V jakém zrádném víru jste se ocitla?

00:28:42 V zrádném víru jsem se ocitla osobně, kdy to bylo až ohrožení

00:28:49 smrti, ale to je strašně smutné.

00:28:52 Ale vyvázla jste?

00:28:53 Vyvázla, tak je to veselé.

00:28:56 Točila jsem na Slovensku nějaký film. Točilo se to na Dunaji.

00:29:02 Půjčili nám pramici, abychom se dostali ke břehu. Pramici,

00:29:07 ale s motorem. Byla jsem v člunu já, kameraman a režisér.

00:29:14 Odjížděli jsme. Dunaj je strašně prudká řeka. Nezdá se to,

00:29:21 protože člověk to zná z Bratislavy. Ale potom to vezme

00:29:26 strašný spád. My jsme odjížděli ke břehu a najednou přestal

00:29:34 fungovat motor. S velkou rychlostí jsme se blížili

00:29:40 na maďarské hranice, začínala tma, protože se mělo točit

00:29:45 při západu slunce. Vzali jsme pádla a po strašném úsilí

00:29:54 jsme se snažili dostat ke břehu. Tam jsem poprvé

00:30:07 zažila dotek smrti, protože to byla kritická situace.

00:30:13 Najednou jsem se uklidnila a poprvé jsem cítila

00:30:20 fyzicky smrt. Kdo to nezažil, tak se to špatně vysvětluje.

00:30:26 Po půl hodině strašlivého boje jsme se dostali ke břehu.

00:30:31 Setmělo se, založili jsme táborák a pohraniční stráže

00:30:37 nás přijeli zachránit. Není to vtipná historie,

00:30:42 ale je o víru.

00:30:45 Veselé je, že jste vyvázla.

00:30:49 Co ty s vírem?

00:30:50 Já jsem se ocitl ve víru okolností, kdy jsme dojížděli

00:30:56 do Prahy. Rodina odjela v neděli. Já že pojedu až v týdnu.

00:31:04 Zavolali mi, že nechali doma klíče, ať jim je přivezu.

00:31:09 Tak jsem řekl, že je přivezu v pondělí a oni že přespí

00:31:12 u rodičů. Žena říkala, pokud pojedu k rodičům, ať se oholím,

00:31:18 převleču, vyluxuji auto, ať nedělám ostudu.

00:31:23 Tak jsem v pondělí jel, že vyluxuju auto.

00:31:26 A jak jsem luxoval u pumpy, tak jsem si vyluxoval klíče

00:31:30 od auta. Tak jsem šel k pumpě a říkám, že jsem si vyluxoval

00:31:37 klíče a spěchám do Prahy. Že tam mám řemeslníky,

00:31:42 spěchám. Řemeslníci přijdou a nedostanou se do baráku.

00:31:48 Oni říkali, že je dnes pondělí a vysavač se odemyká pouze

00:31:54 v pondělí dopoledne. A teď je kolik? Poledne? Tak vidíte,

00:31:59 zase v pondělí. Takže klíče byly v automatu. Tak říkám,

00:32:03 že někdo mi to snad odemkne. Oni že ne, že to má

00:32:06 jiná firma. Tak mi dali telefon na toho člověka, co má firmu,

00:32:12 tam mi řekli, že už má po práci a že odjel na hory a vrátí

00:32:16 se za týden. Takže klíče nebyly. Musel jsem je tam týden nechat

00:32:24 a odjel jsem bez klíčů vlakem. Tak jsme byli bez klíčů všichni.

00:32:29 Řemeslníci bez klíčů, rodina bez klíčů, já bez klíčů.

00:32:34 Taková souhra víru okolností. Nebyl k tomu žádný klíč.

00:32:41 HUDBA

00:32:49 Pomóc, haló! Haló, jsem v kufru!

00:32:54 Jsem policista! Budou tam klíče!

00:33:13 Jakou máte radu, jak si užít poušť?

00:33:20 Nejlépe je mít s sebou dobrou karavanu a dobře zásobeného

00:33:25 průvodce a před sebou dobrou oázu.

00:33:32 Ano. Ano. Existuje nějaké pravidlo cestovatele, že čím méně

00:33:41 peněz máte, máte volit méně lidnatou oblast.

00:33:45 S malým obnosem se vyhýbat velkoměstu, pak městu, vesnici,

00:33:51 takže poušť by mohla být teoreticky ideální.

00:33:58 Teoreticky. Je tam málo...

00:34:04 Tak jednou jsem se hodně napil. Bolela mě ráno hlava, takže vím,

00:34:08 že na poušti mě ráno kocovina nepřepadne.

00:34:15 To se ale pleteš. Proč by tě nepřepadla kocovina?

00:34:21 Když je člověku špatně od žaludku...

00:34:23 Tam není voda!

00:34:24 Kocovina mě tam nepřepadne!

00:34:26 Ale alkohol tam je!

00:34:34 V tom případě je poušť krásná.

00:34:42 Moji kamarádi byli někde na cestách a přivezli si

00:34:46 papouška, který byl učenlivý. V Čechách se mu zalíbilo,

00:34:52 hlavně se mu zalíbil styl života, jakým žili moji přátelé.

00:34:57 Bezdětní, veselí. Takže uměl nejprve slova jako:

00:35:00 víno, brandy a pak mu zachutnalo pivo a pak to křičel pořád.

00:35:08 Jediný způsob, jak jej umlčet, mu bylo dávat mu to pít.

00:35:13 A to pak ještě někdy křičel: "Víno a pak dám pusu!"

00:35:20 Kamarádka se potom vážně zabývala otázkou, jestli existuje nějaká

00:35:26 léčebna pro alkoholiky... Papoušky.

00:35:32 Papoušky, ano. Takové pěkné ptáky. Přijde černoch s papouškem

00:35:39 na rameni do Zverimexu a ta prodavačka říká:

00:35:46 "Ježíši, ten je ale nádhernej. Odkud ho máte?"

00:35:53 "Z Afriky, tam jich je spousta!" Řekl ten papoušek.

00:36:02 Mám takovou show byznysovou radu, jak si užít poušť,

00:36:10 doufám, že tomu porozumí všichni. Řekla bych, že lépe je kralovat

00:36:20 na poušti než být na pódiu za houští.

00:36:29 No a to je tak skoro všechno a dobrou noc!

00:36:34 Skryté titulky: Hana Marešová

7 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly374

Následující díl

Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak si užít poušť“ (2003). Spoluúčinkují M. Hrubešová a V. Koubek. Režie P. Ryšavý a K. Czaban

Chcete vědět, jak muzikant a herec Václav Koubek cestoval kolem světa? Zajímá vás, co zažila herečka Markéta Hrubešová v Africe? Přemýšleli jste někdy o tom, co všechno v nás dokáže evokovat samotné slovo „poušť“? Máte rádi televizní talk show? Imponuje vám humor, pohotovost i sebeironie scenáristky Haliny Pawlowské? Pokud se alespoň na jednu z předchozích otázek odpovíte kladně, dívejte se na další vydání Banánových rybiček!

herečka

Markéta Hrubešová

hudebník