00:00:31 Potkají se dva kamarádi a jeden druhému říká:
00:00:35 "Poslouchej, Karle, když jsi poprvé ovdověl,
00:00:38 tak sis vzal sestru své první ženy.
00:00:42 A teď, když jsi podruhé ovdověl, tak sis vzal
00:00:45 zase sestru.
00:00:47 To je ta rodina tak sympatická?" "Sympatická? To zrovna.
00:00:52 Já tu bandu mizernou zničím celou!"
00:01:00 Dobrý večer.
00:01:01 Dnešní Banánové rybičky budou o tom: Jak přežít extrémy.
00:01:10 Slovo extrém česky znamená přehnaný, mimořádný, výstřední.
00:01:16 V poměrně velmi výstřední situaci se ocitla moje přítelkyně
00:01:20 o Vánocích na chalupě.
00:01:23 V noci spala a najednou měla ve spánku utkvělou představu,
00:01:29 že musí otevřít oči.
00:01:32 Tak je otevřela a vedle u postele uviděla muže.
00:01:38 Měl na hlavě divnou čepici - kulicha.
00:01:42 A dělal na ni tohle...
00:01:44 Úplně zpitoměla, naklonila se k němu
00:01:48 a on jí říkal: "Můžu si na tebe sáhnout?"
00:01:53 Zařvala: "Co blbneš?"
00:01:55 Myslela si, že je to její manžel.
00:01:58 Ale na to - co blbneš - se vedle ní v posteli
00:02:00 vztyčil její manžel.
00:02:03 Ten člověk utekl.
00:02:05 Byl tam opravdu člověk.
00:02:08 Chvíli ho i pronásledovali po vesnici, ale nedostihli ho.
00:02:12 Nevěděli, co mají dělat, ohroženi na chalupě.
00:02:16 Nevěděli, jak se tam dostal.
00:02:18 Přítelkyně přemluvila manžela a jeli na policii
00:02:22 do blízkého města.
00:02:23 Na policii na ně koukali jako na Marťany.
00:02:26 Říkala, že ležela v posteli, vedle byl chlap
00:02:29 a dělal na ni tohle... A říkal: "Můžu si sáhnout?"
00:02:34 Nevěděli, co mají dělat.
00:02:36 Přemluvila je, aby jeli na chalupu,
00:02:38 pátrali a našli viníka.
00:02:41 Manžel jel jejich autem, ona jela s policajty.
00:02:47 Vyprávěla absurditu situace, když se v policejním voze
00:02:54 ozvala vysílačka a z ní znělo:
00:02:58 Tady jachta, tady jachta, plachetnice, slyšíš mě?
00:03:04 Pak dojeli na chalupu a nic nezjistili.
00:03:08 Jenom sepsali protokol.
00:03:10 Ona pak říkala: "No dobře, ale jak já tady mám žít,
00:03:13 když sem někdo v noci leze, nějaký úchylák?"
00:03:19 Policajt říkal: "Sledujte, jaké nosí vaši sousedi čepice!"
00:03:27 Vytvořila jsem z toho radu:
00:03:31 Když chceš hrát schovku, schovej rádiovku!
00:03:43 Mým 1. hostem je stylově
00:03:47 psychiatr Cyril Höschl.
00:03:53 Dobrý večer.
00:03:58 Pane doktore, vy jste odborník na extrémy.
00:04:01 Já žiju z extrému do extrému.
00:04:04 Vlastně každý den, mám-li se rozhodovat mezi
00:04:07 dvěma extrémy - například 2 + 2 = 4 a 2 + 2 je 6,
00:04:11 tak volím rozumnou zlatou střední cestu - to je 2 + 2 je 5.
00:04:18 Tady budu těžko hledat normu.
00:04:22 Pokusím se s tím vyrovnat.
00:04:24 Kdy jste se naposledy setkal s extrémní situací,
00:04:29 vzpomínáte si?
00:04:31 Těch bylo několik. Některé jsou všední.
00:04:34 Třeba nouzové přistání s boeingem 747.
00:04:38 Všední?
00:04:40 To si každý představuje, že se mu to v životě stane.
00:04:44 Mám jinou, která je extrémní, protože se to ode mne nečeká.
00:04:49 Je to ta, kdy jsem odcizoval auto před pražským Rudolfinem.
00:04:54 Přišel jsem ke svému autu zaparkovanému před Rudolfinem.
00:04:58 Aut tam byla spousta, protože začal koncert,
00:05:03 na který jsem já ale nešel.
00:05:05 Někdo stál tak šikovně, že jsem nemohl odjet.
00:05:08 Koncert ještě nezačal, poprosil jsem uvaděče,
00:05:10 jestli by nevyvolal toho člověka, protože se dvě hodiny
00:05:14 nedostanu pryč.
00:05:15 Říkal, že nemůže. Jedině kdyby to byl člen orchestru.
00:05:18 Měl jsem dvě hodiny na to se do toho auta vloupat,
00:05:21 popojet s ním a svoje auto dostat ven.
00:05:24 Stál jsem tam, měl jsem drát.
00:05:28 Drátem jsem se snažil zatlačit kličku u Žigulíka.
00:05:32 To se mi nedařilo, protože se vždycky vysmekla.
00:05:35 Byla přestávka. A teď přijde to zajímavé.
00:05:38 Podotýkám, že okolo 2x projela policejní hlídka.
00:05:41 Nezajímalo je to.
00:05:43 Lidé chodili, koukali, ale také je to nezajímalo.
00:05:47 O přestávce vyšli návštěvníci a já jsem začal auto krást tak,
00:05:51 abych upoutal pozornost majitele a požádal ho, aby odjel.
00:05:56 To se nestalo. Lidé se kolem mě prodírali,
00:06:00 jak chodili kouřit, říkali dokonce - s dovolením.
00:06:03 Koukali, jak tam...
00:06:05 Až na konci, když už zvonili a všichni odešli,
00:06:09 tak tam stál pán, vypadal jako Abraham Lincoln.
00:06:12 Měl bílý smokink, byl s dámou v dlouhé róbě.
00:06:16 Pozoroval mě. Cítil jsem ten kritický pohled.
00:06:19 Otočil jsem se a vysvětloval: "Snažím se do toho auta vloupat."
00:06:24 On povídal: "Právě si to říkám, tak hodně úspěchů." A odešel.
00:06:36 Nevím, jaké bych si z toho odnesla poučení.
00:06:40 Krást za bílého dne se vyplatí. Nebo nevím.
00:06:44 Poučení je:
00:06:46 Když děláte něco s naprostou suverenitou a přesvědčením,
00:06:50 že se vám nemůže nic stát, tak si můžete dovolit cokoliv.
00:06:54 Nejhorší to mají ti slušní, když se u toho červenají
00:06:57 nebo znejistí.
00:07:01 Absurdně se mi vybavil Mao Ce-tung, který neuměl plavat,
00:07:09 ale plaval nesmírně rád.
00:07:12 V nejšpinavějších řekách Číny se vším tím svinstvem okolo
00:07:17 se nechával unášet.
00:07:21 Byl takový festovní, tak ho to neslo a on razil teorii:
00:07:25 Kdo nechce, aby se utopil, neutopí se!
00:07:30 Mně z toho vyplývá druhé poučení, že když někdo něco, co neumí,
00:07:37 dělá nesmírně rád, tak je z toho pak kulturní revoluce.
00:07:49 Mým dalším hostem je
00:07:52 Jana Synková.
00:07:58 Dobrý večer.
00:08:04 Uvědomila jsem si, že vy jste psychiatr.
00:08:06 A váš manžel tak nádherně ztvárňuje psychiatry.
00:08:09 -Ztvárňuje, naštěstí jenom.
-On tak vypadá.
00:08:12 Promiňte, pane profesore!
00:08:14 Kdy vy jste se ocitla v extrémní situaci,
00:08:17 aniž jste věděla jak?
00:08:20 My jsme byli s divadlem v Grenoblu, kde jsme hráli.
00:08:23 Pak jsme se jeli podívat na ledovec na Mont Blanc.
00:08:27 Tam jede veliká kabinová lanovka - jako vagónek.
00:08:31 Když jsme se pokochali, tak jsme nasedli do lanovky
00:08:35 a sjížděli jsme dolů. Každý, jak chtěl.
00:08:38 Nás zbylo nakonec pět.
00:08:41 Nalezli jsme do kabiny, byla tam ještě spousta lidí.
00:08:45 Ještě běželi horolezci, kteří se vraceli z Mont Blancu.
00:08:49 Měli lana, cepíny, chřestili.
00:08:54 Nasedli jsme a jeli.
00:08:56 Najednou lanovka, asi 100 metrů od vrcholu
00:09:01 4.000 metrů vysokého, se zastavila a nic.
00:09:08 Tak jsme se pohoupali.
00:09:10 Viděli jsme ty špice hor, ale půl kilometru pod námi.
00:09:18 Nebylo to moc příjemné. Ale nic se nedělo.
00:09:21 Horolezci se báječně bavili. My jsme trochu tuhli.
00:09:25 Po 10 minutách se ozvalo francouzsky - joujoujou...
00:09:31 My jsme nerozuměli.
00:09:35 Lanovka se dala po 10 minutách do pohybu, ale zpátky.
00:09:41 Táhli nás nahoru na špici, jak tam lanovka zajíždí.
00:09:49 Asi 10 metrů před vrcholem to udělalo šus...
00:09:54 a zpátky dolů.
00:09:56 To je velmi hrozná situace.
00:10:00 To už jsme trošku znervózněli. Pocit je to blbej.
00:10:05 Mám z toho blbej pocit. A to tady sedím.
00:10:08 Ještě že jsme na té podlaze.
00:10:12 A zase jsme stáli.
00:10:15 Pak vysílali anglicky. Marek Eben to přeložil.
00:10:22 Selhaly nám brzdy a budou nás vytahovat nahoru.
00:10:27 Po kousíčkách nás táhli, a před vrcholem šus... zpátky...
00:10:33 mlátilo to o skály. Nikdo nepanikařil.
00:10:38 Všichni byli ztrnulí. Na kolegy jsem koukala s obdivem.
00:10:46 Sice bledli a zelenali, tichli, ale drželi figuru.
00:10:53 Ty cepíny začaly chrastit.
00:10:57 Když se to opakovalo 3x, to už bylo trýznivé.
00:11:02 Naráželi jsme o skály, cepíny začaly vykřikovat.
00:11:08 Popadla je panika a já jsem si říkala:
00:11:12 "Co udělám já?"
00:11:14 Jak se to podvědomí začne plašit, tak jsem si vzpomněla,
00:11:18 že na přežití je čokoláda.
00:11:20 Vytáhla jsem ji z batohu. Podělila jsem kolegy.
00:11:29 Měli ručičky takhle... Nevěděli jsme, jestli spadneme.
00:11:36 Tak spapali tu čokoládu.
00:11:39 Konečně se nás podařilo vytáhnout. A šup na pevnou zem.
00:11:45 Francouzi se vůbec neomluvili, ani panáka nedali, nic.
00:11:55 -To bylo v zimě?
-Bylo to v létě.
00:11:59 -Ono je to jedno.
-Tam je ledovec.
00:12:04 Ten ledovec mi připomněl pána, který byl řezník.
00:12:10 -Myslím, že to bylo ve Francii.
-Ano, ve Francii.
00:12:14 Uklízel svůj obchod a omylem se zavřel
00:12:18 do mrazícího boxu.
00:12:21 Měl naštěstí zapalovač. Zaujalo mě, co udělal.
00:12:25 Strhal visačky z rozpůlených zvířat,
00:12:28 co tam visely na těch hácích.
00:12:31 Zapálil je, odřezal lůj. Nebo ho okousal z těch mrtvol.
00:12:38 Z potrubí udělal mističku, vytvořil si lampičku, ohníček.
00:12:46 U toho vydržel dva dny, než ho zachránili.
00:12:51 Mám z toho poučení, které je poměrně zásadní:
00:12:56 Když máš něco v palici, přežiješ i lednici!
00:13:02 Měl jste na někoho nebo někdo na vás extrémní nároky?
00:13:07 To je míra, do které si to člověk připustí.
00:13:10 Mám pocit, že ne.
00:13:12 Když je měl, tak byl ztracen.
00:13:16 A vy jste na nikoho neměl extrémní nároky? Nebo nemáte?
00:13:20 Někdy mám dojem, že mám extrémní nároky,
00:13:22 když chci, aby některé ze čtyř dětí vyndalo nádobí z myčky.
00:13:30 Člověk má pocit, že má nesplnitelné požadavky.
00:13:36 Já mám pocit, že mám vysoké nároky, když chci,
00:13:39 aby to daly do myčky.
00:13:42 Oni ji nemohou v kuchyni najít. Je tam 10 let, ale nádobí stojí
00:13:48 vždycky na ní. Nebo kolem dokola.
00:13:53 Oni snad mají k myčce bytostný odpor,
00:13:57 třeba si myslí, že je kousne.
00:14:00 Mají extrémně negativní vztah, to bude ono.
00:14:04 To ještě nic není.
00:14:05 Kolegyně má syna, který studuje matematiku-fyziku.
00:14:09 Od práce mu říká:
00:14:10 "Prosím tě, postav mi vodu na kafe."
00:14:13 Dlouho se nic nedělo. Tak tam šla.
00:14:15 V kuchyni byla krabička s kávou a na ní stál hrnek s vodou.
00:14:27 Ten má ve škole určitě vysoké IQ.
00:14:31 -Přesně to pochopil.
-Přesně podle pokynů.
00:14:36 My máme doma dost veliké nároky, aby to tam vypadalo hezky.
00:14:41 Myslíme si, že by to tam měl někdo hezké udělat.
00:14:45 To už se přeneslo i na moji matku. Není tam nikdo, kdo by to dělal.
00:14:50 Všichni si myslíme, že je to chyba.
00:14:53 Že by to někdo měl udělat.
00:14:55 Tak jsme si našli paní, která k nám chodí.
00:14:58 Je nás hodně a máme velký byt.
00:15:01 Máme ji rádi, tu paní. A ona má ráda nás.
00:15:04 A už si začíná myslet totéž, co my.
00:15:12 Dokonale asimilovala. Někdo by to měl udělat.
00:15:17 Člověk většinou má extrémní nároky na ty, které miluje.
00:15:22 Má extrémní nároky na ty, které už tolik nemiluje.
00:15:27 Většina lidí, ať má nároky na kohokoliv, tak si stejně
00:15:31 všechno musí udělat sama.
00:15:34 Opustily jste mě.
00:15:37 -Měli jsme úmluvu.
-To není důvod.
00:15:40 Ale je. Vysraly jste se na mě.
00:15:43 Co jsem měl dělat? Vzít to jako chlap.
00:15:46 Dal jsem všechno, co jsem měl.
00:15:47 Dal jsem vám víc, než kdo jinej.
00:15:49 A co jsem z toho měl? Poděkování, vděk...
00:15:52 Tak já ti to povím. Hovno jsem z toho měl!
00:15:55 Nech si ty kecy a řekni, co po nás chceš?
00:15:58 Chci, aby mi někdo vypral a vyžehlil košile.
00:16:01 Aby mi někdo věnoval pozornost, chci trochu úcty.
00:16:05 Chci, aby se taky někdo staral o mě.
00:16:07 Co ty na to? Můj bože, bože!
00:16:09 To co každej chlap, trochu citu...
00:16:16 trochu důvěry!
00:16:21 Já mám někdy vůči dětem ambice. Malé, ale přece.
00:16:26 Byli jsme v létě v Rakousku.
00:16:31 Syn se učí německy, tak jsem chtěla,
00:16:34 aby byl samostatný.
00:16:36 Učí se angličtinu, němčinu.
00:16:37 Pořád chce, abych mu něco překládala.
00:16:40 Byli jsme v Salzburgu a on měl žízeň.
00:16:42 Říkala jsem: "Tak si to jdi koupit."
00:16:45 On nechtěl.
00:16:46 Byli jsme před obchodním centrem,
00:16:50 kde u jednoho stánku ukazovali pánve, jinde krouhali mrkev.
00:16:56 Byly tam předváděcí stoly.
00:16:59 Měli tam žlutý džus ve flašce a umělohmotné kelímky.
00:17:04 Říkala jsem: "Máš to jednoduché, nemusíš nic kupovat,
00:17:07 nepotřebuješ peníze. Jdi, ukaž! A oni ti to dají."
00:17:11 Neochotně tam šel. Pak se vrátil a chtěl ještě.
00:17:17 Říkala jsem, řekni: "Noch einmal, bitte. A poděkuj."
00:17:21 Pozorovala jsem ho, řekl to asi 3x.
00:17:26 Pak jsem viděla paní, jak je rozlícená.
00:17:28 Zavřela tu flašku.
00:17:31 Přišel k ní muž a dvě děti. Sbalili stolek a dali ho do auta.
00:17:37 Mělo švédskou značku. Odjeli. Byli to turisté.
00:17:42 "Noch einmal bitte," říkal 4x.
00:17:46 Tak jsem dost slevila z nároků.
00:17:51 Jak jste se bavili o úklidu...
00:17:55 Nedávno vyšel v Japonsku sborník a jmenuje se Milion a jeden
00:18:00 nejblbějších vynálezů.
00:18:03 Tam je jeden vynález, který má být velkou pomocí
00:18:08 pro udržování čistoty v domácnosti.
00:18:12 Jsou to miniaturní prachovčičky, které se obléknou kočce
00:18:17 na tlapičky.
00:18:19 A ta kočka kudy chodí, tudy stírá.
00:18:28 K těm vynálezům...
00:18:31 V Londýně ted vyšla mapa Londýna pro ženy.
00:18:34 Co to znamená?
00:18:36 Normální mapa má nahoře sever, dole je jih, západ, východ.
00:18:42 Jsou tam ulice. Tady ne!
00:18:46 -Nahoře je to, co jde do kopce.
-Konečně.
00:18:50 A když jdete z kopce, tak se to otočí.
00:18:54 Mapa má úplně jinou geometrii, mnohem srozumitelnější
00:18:57 pro polovinu lidstva.
00:18:59 Jsou tam vynechané nedůležité věci.
00:19:01 Jsou tam jenom obchody, fitnescentra a šperky.
00:19:10 Ty fitnes jsou zbytečné.
00:19:14 -Je ta mapa plastická?
-Není.
00:19:16 Jéžiš, a jak poznám, že je to do kopce.
00:19:19 Do kopce je to, co je nahoře.
00:19:21 To tam je napsané?
00:19:29 A on je Londýn někde do kopce?
00:19:34 Ale Temže tam padá až o 9 metrů.
00:19:38 -Co prosím?
-Temže tam má rozdíl až 9 metrů.
00:19:42 Ta tam možná chybí, na té mapě.
00:19:46 Bez plastiky si to nedovedu představit.
00:19:50 Už to má být vymačkaný, že jo?
00:19:54 Má to být skládací, najednou to vyskočí.
00:19:59 Ale i tak je to pokrok.
00:20:07 Kdy jste si připadal jako extrémní blbec?
00:20:11 Jestli to takhle můžu říct?
00:20:15 Na odlehlém místě v Japonsku, kde zřejmě nikdy neviděli turisty.
00:20:22 Tak, jak my žluté rase říkáme šikmoocí,
00:20:26 tak oni nám říkají nosáči.
00:20:30 Všem?
00:20:32 Je to taková charakteristika, připadáme jim,
00:20:35 že máme velké nosy, ale byla to dobrá otázka.
00:20:37 Když se podíváte z profilu, tak...
00:20:40 Nemusím se dívat z profilu.
00:20:42 Byl jsem tam s kolegou, který má ještě větší nos.
00:20:45 Taky měřil skoro dva metry. Japonci jsou malí.
00:20:49 Takže to nejnehoráznější, co může japonské dítě spatřit,
00:20:53 tak tím jsme my překypovali.
00:20:57 Děti si hrály na pískovišti, jiného turistu,
00:21:01 možná žádného turistu neviděly.
00:21:06 Když jsme se tam zjevili, tak děti nechaly hračky na písku.
00:21:11 Jeden si nás všiml, ostatní vyběhly.
00:21:15 Obklopily nás a koukaly na nás, jako na Marťany a dělaly...
00:21:24 Tak jak si máte připadat?
00:21:26 Já jsem to zažila i v Čechách. Vy máte aspoň to Japonsko.
00:21:32 -To je daleko.
-Jak si to zdůvodním já?
00:21:37 A vy? Máte takovou situaci?
00:21:40 Mám takovou z brigády.
00:21:44 Jezdili jsme na řepu, bylo to na základní škole.
00:21:50 Já jsem to nenáviděla.
00:21:52 Oni nás pak zahnali do ubikací: "Zhasnout, spát!"
00:21:58 Nestihla jsem to tak rychle. V šatech jsem hupla pod peřinu.
00:22:04 Když velitelka zhasla, soudružka vedoucí,
00:22:09 tak jsem vylezla, abych se převlékla do pyžámka.
00:22:15 Najednou se otevřely dveře, rozsvítilo se
00:22:19 a já tam stála úplně nahá.
00:22:22 Říkala: "Co tady děláš?" Odpověděla jsem: "Spím."
00:22:29 Chtěla jsem se zachránit, ale takhle jsem narazila.
00:22:34 Vy jste hezká, kontrastní dvojice - vy Japonsko, vy na řepě.
00:22:44 Je to v Čechách.
00:22:49 Já si jako blbec připadám, není na tom nic extrémního.
00:22:56 Při výchově se mně to daří mimořádně.
00:23:03 Jednou se mě dcera ptala, proč si patlám krém na obličej.
00:23:09 Usoudila jsem, že je už ve věku a měla by být zasvěcena
00:23:13 do tajů ženské krásy.
00:23:15 Tak jsem jí vysvětlovala, že si hydratuji pleť.
00:23:20 Co všechno si dělám s pokožkou, že je to vynikající
00:23:26 krém na vrásky.
00:23:29 Dcera se ke mně naklonila, podrobně mě zkoumala
00:23:33 a potom říkala:
00:23:35 "Funguje to bezvadně, mami. Máš plno vrásek."
00:23:43 A jakou máte radu, jak přežít extrémy?
00:23:49 Extrémy se dají jenom přežít.
00:23:52 Situace to sama navodí, jestli nehybně nebo vesele.
00:24:00 Evald Schorm říkal, že extrém se dá přežít jenom tak,
00:24:05 že člověk bude dělat mrtvého brouka.
00:24:08 Zalézt mezi myši a vyčkat, než to přejde.
00:24:15 Nevím, jestli se to dá nějak jinak, pane profesore?
00:24:19 Podle toho, co to je.
00:24:21 Někomu pomůže modlitba. Někomu pomůže humor.
00:24:25 -Co bylo to druhé?
-Humor.
00:24:27 Jo. Já jsem blbě slyšela.
00:24:29 Slyšela jsem humus. To mě tak zarazilo.
00:24:34 Sešel se katolík, muslim a žid.
00:24:38 Říkali si, jak je ta modlitba silná, jak se extrémní situace
00:24:43 dá přežít. Katolík říká: "Jel jsem na koni
00:24:46 křivoklátskými lesy. Přišla příšerná bouře,
00:24:49 kůň si zlomil nohu. Zabloudil jsem, nevěděl jsem,
00:24:54 kde jsem, tak jsem se začal intenzivně modlit.
00:24:57 A najednou světýlko, chaloupka, dobří lidé, usušili mě,
00:25:00 nakrmili, všechno dobře dopadlo."
00:25:03 Muslim říká: "Já jsem jel na velbloudu pouští,
00:25:07 přišla písečná bouře, ztratil jsem se, zabloudil jsem,
00:25:11 velbloud padl, žízeň. Byl jsem v posledním tažení
00:25:14 a intenzivně jsem se modlil k Alláhovi. Bouře se uklidnila.
00:25:18 Oáza, dali mně napít."
00:25:22 Kohn říká: "To nic není. Já jsem šel Majzlovkou v Praze
00:25:28 o šábesu - v sobotu.
00:25:32 Na chodníku ležela peněženka plná stodolarovek.
00:25:37 O šábesu se peněz nedotkneš.
00:25:40 Stál jsem tam a začal jsem se intenzivně modlit.
00:25:43 Světe div se, všude okolo sobota a na chodníku čtvrtek."
00:25:51 Můj tatínek nikdy nemohl cestovat.
00:25:57 Jednou to vyřešil tak, že odeslal do Austrálie dopis
00:26:02 na adresu, kterou si vymyslel.
00:26:04 Napsal tam svoji adresu jako odesílatel.
00:26:08 Ten dopis se asi za 8 měsíců z Austrálie vrátil,
00:26:12 protože adresát nebyl k nalezení.
00:26:15 Dodnes si pamatuji tátu, jak se díval na obálku.
00:26:19 V jeho očích bylo okouzlení, že ten dopis podnikl
00:26:24 tu úžasnou, kouzelnou cestu do světa.
00:26:29 Inspiroval mě k tomu, abych vám dala radu,
00:26:33 jak přežít určitý typ extrémů:
00:26:37 Vždycky je líp přežít extrémy, než u moci kretény!
00:26:44 To je všechno. Dobrou noc.
00:26:47 .
Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak přežít extrémy“ (2002). Spoluúčinkují C. Höschl a J. Synková. Režie P. Sladký a K. Czaban
Zábavná talk show Haliny Pawlowské tentokrát na téma „jak přežít extrémy“. Pozvání do pořadu přijali psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský profesor Cyril Höschl a herečka Jana Synková, známá svým expresivním a groteskním nadáním pro divadelní tvorbu, aby pohovořili o extrémech, které jim přinesl život, a se kterými se museli vypořádat.
