Klíč

Díly
Rozhovor s Janem Potměšilem

Bipolární porucha

Premiéra: Středa 5. 11. 2014 na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:29 Dobrý den, vážení diváci.

00:00:31 Dnešní Klíč bude věnovaný bipolární poruše -

00:00:34 psychické nemoci, která dokáže pacienta v depresi

00:00:37 na mnoho dní doslova přikovat k posteli,

00:00:40 anebo ho v mánii v rozjařeném stavu

00:00:42 pošle vstříc nereálným až zkázonosným nápadům.

00:00:47 Dnešní portrét představí člověka, který otevřeně mluví

00:00:50 o této nevyléčitelné nemoci, která ho mimo jiné připravila o ruku.

00:00:57 Já jsem měl nádherný dětství.

00:01:00 Bylo nás tady spousta v ulici, spousta dětí.

00:01:03 Furt jsme lítali venku a od 6 let už jsem sportoval.

00:01:06 Takže mý dětství bylo totálně nádherný.

00:01:10 My máme dvě hřiště v Říčanech. Fotbalová vlevo, ragbyový vpravo.

00:01:13 Protože jsem byl kulatej odmala, tak mě táta dal na kopec,

00:01:17 svalil dolů a já jsem zakutálel na ragbyják,

00:01:19 takže ragby.

00:01:26 Největším úspěchem bylo asi 15 odehraných zápasů ze reprezentaci

00:01:30 České republiky, takže to byla velká čest a největší úspěch.

00:01:40 O nemoci já jsem vůbec nic nevěděl v podstatě,

00:01:43 takže první věc, to bylo ve 23 letech.

00:01:46 Do té doby vůbec nic. A spíš to byla taková epizoda,

00:01:51 kdy se se mnou po asi 6 letech rozešla přítelkyně.

00:01:54 V podstatě jsem z toho 3 měsíce nespal nebo spal 2 hodiny denně.

00:01:59 Tam začaly první příznaky. A když se to po 10 letech

00:02:02 opět zopakovalo, tak jsem zjistil, že se jedná o něco jiného.

00:02:08 Já už ve dvaceti jsem dostal zajímavou nabídku

00:02:11 na místo u jedný rakouský firmy, takže jsem zároveň chodil

00:02:15 na vysokou školu na dálkový studium a u toho jsem pracoval.

00:02:20 A tahle epizoda se mi stala, když jsem byl v plným pracovním procesu.

00:02:25 Ale nemůžeš pracovat, nemůžeš fungovat.

00:02:29 Přijdeš, v práci chceš spát, chceš polehávat.

00:02:32 Večer nespíš, koukáš do stropu.

00:02:34 Takže vůbec myšlenky na práci nejsou, nemůžeš se soustředit.

00:02:38 Není možný to ve finále ani přepracovat,

00:02:41 protože to má takovou hloubku, že nejsi té práce schopen.

00:02:52 Pan Bláha trpí bipolární afektivní poruchou.

00:02:55 To je duševní nemoc, u které dochází k poruchám nálady.

00:03:00 Ty poruchy nálady jsou neadekvátní realitě,

00:03:03 ve které ten pacient se zrovna nachází.

00:03:06 To znamená, že my všichni známe období ze svého života,

00:03:09 kdy jsme smutní, kdy se nám stane nějaká třeba tragická událost.

00:03:13 Nebo jsme poměrně veselí, když se nám naopak stane něco dobrého.

00:03:17 Třeba vyhrajeme milion. U těch bipolárních pacientů

00:03:20 dochází k tomu, že jim nálada kolísá bez ohledu na to,

00:03:23 co se jim v té realitě zrovna děje. To znamená,

00:03:26 že můžou do jisté míry bezdůvodně zdepresivnět,

00:03:31 cítit se smutní, bez energie, bez chuti do života,

00:03:35 aniž se jim v tom životě cokoliv tragického děje.

00:03:39 Nebo naopak mají náladu nadprůměrně dobrou,

00:03:43 extatickou, aniž by zase k tomu měli nějaký objektivní důvod,

00:03:47 kterému by všichni rozuměli.

00:03:50 V těch 23 letech jsem vyhledal pomoc

00:03:52 a dostal jsem se k jednomu významnému psychiatrovi,

00:03:56 ale tam jsem si přišel jako číslo 356,

00:03:59 tam nebylo žádný jako otevření.

00:04:01 Byly tam i nějaký prášky, ale furt člověk má ten blbej názor,

00:04:05 že ty prášky a tohle až na poslední chvíli.

00:04:10 Ta moje první epizoda trvala asi 3 měsíce

00:04:13 a stejně jako není racionální deprese, nejde vysvětlit,

00:04:17 nejdou popsat zákonitosti, protože to nemá zákonitosti,

00:04:20 tak jsme se domluvili, že odjedu s tatínkem na Kanárské ostrovy.

00:04:24 Protože nic nepomáhalo, tak zkusíme udělat velkou změnu

00:04:27 jakoby prostředí. Ale na Kanárských ostrovech

00:04:30 si táta se mnou asi užil svý, protože týden jsem se chtěl zabít,

00:04:34 stál jsem na balkónech, polykal jsem prášky.

00:04:37 Až poslední den na těch Kanárských ostrovech jsem stál v moři

00:04:41 a jak kdyby se tam vrátilo cédéčko, nemělo to nic,

00:04:43 že bychom šli nějakou systematikou nebo něčím takovým,

00:04:47 tak si pamatuju do dneška, že jsem stál v moři,

00:04:49 začal jsem do něj mlátit jak blázen a říkal jsem, že chci žít.

00:04:53 A druhej den jsem začal normálně spát.

00:05:00 Někdy můžeme slyšet, že deprese rovná se smutek.

00:05:04 Ono to tak přesně není. Myslím si, že ta ztráta energie,

00:05:07 ztráta motivace, nechuť cokoliv dělat,

00:05:10 neschopnost se pro cokoliv zmotivovat je definující.

00:05:14 Je to, jak kdybyste měl na těle tlačítko VOLUME

00:05:19 a stáhnul ho hodně dolů.

00:05:21 Tomu člověku chybí jakákoliv životní energie.

00:05:24 To je deprese. Na druhou stranu mánie je protipól,

00:05:28 proto se taky ta choroba jmenuje bipolární - má dva póly,

00:05:32 při které je nálada naopak příliš dobrá, až extatická.

00:05:37 Neadekvátně tomu, co ten člověk v realitě žije.

00:05:40 Cítí se až příliš dobře. Utrácí hodně peněz bez rozvahy.

00:05:46 Chová se zbrkle.

00:05:48 Ti pacienti taky mají často hodně konfliktů.

00:05:51 My říkáme, že ta deprese je vlastně nemoc,

00:05:54 při které trpí hlavně pacient. A ta mánie je nemoc,

00:05:57 kde naopak trpí jejich okolí. Je vlastně sociálně jedovatá.

00:06:06 Ten další normální běžnej život trval 10 let.

00:06:09 Takže v podstatě do další epizody, když to dělíme na ty epizody.

00:06:13 Po těch 10 letech tam byly příčinou nějaké rodinné problémy.

00:06:18 Měli jsme se ženou malý děti,

00:06:21 nedokázali jsme se dohodnout na nějakým fungování rodiny,

00:06:25 každý měl představu trošku jinou.

00:06:28 To byl asi největší spouštěč toho, proč jsem přestal spát.

00:06:32 A to ráno, když jsem šel na ty koleje,

00:06:35 tak ona to deprese a to nespaní tě dostane do stavu,

00:06:37 kdy už naprosto nemůžeš. Jsi samozřejmě pak odsuzovanej,

00:06:40 že máš malý děti, skočíš pod vlak a tak dále.

00:06:43 Když jsem se pak z toho dostal následně, tak si uvědomíš,

00:06:46 že to je strašný, ale v ten moment prostě nemůžeš.

00:06:49 Nemůžeš dál.

00:06:54 Ráno - těžko říkat, že jsem se vzbudil, když jsem 3 měsíce nespal-

00:06:57 probíhalo úplně stejně jako ty měsíce předtím.

00:07:02 Akorát jsem zase vstal, šel jsem do koupelny,

00:07:07 vzal jsem si z kuchyně nůž, dal jsem si ho k srdci,

00:07:11 že ho do sebe píchnu, ale to jsem prostě nedokázal.

00:07:14 Říkal jsem si, že si podřežu žíly, tak jsem si ten nůž

00:07:17 dával k zápěstí, a taky jsem to nedokázal.

00:07:24 Přemýšlel jsem jak. Je fakt, že z první epizody

00:07:26 jsem taky měl zkoušku všeho toho ostatního.

00:07:29 Nicméně jsem vyrazil teda do práce

00:07:32 a jelikož do práce jezdím přes železniční přejezd,

00:07:36 tak tam jsem jel, závory byly dole v podstatě,

00:07:41 takže jsem věděl, že jede vlak. Tak jsem si řekl,

00:07:44 že prostě už nemůžu a že skočím pod ten vlak.

00:07:51 Nicméně první vlak mi paradoxně ujel.

00:07:54 Ten jsem nestihl. Tak jsem přejel ty závory.

00:07:56 Ale hned začaly zase svítit ty čidla

00:07:59 a jel vlak z druhé strany. A tam už jsem zastavil auto,

00:08:03 vystoupil z auta, šel a skočil jsem pod vlak.

00:08:13 To nebylo jako nějaký zatmění, vůbec v tom nebyl alkohol

00:08:16 a drogy, co si někdo myslí, že to člověk neudělá.

00:08:19 To je právě to nepochopení, že to není žádnej zkrat.

00:08:22 To je prostě nemoc a ty už pak nemůžeš,

00:08:25 ale já si pamatuju naprosto úplně všechno.

00:08:28 Samozřejmě rána. Zůstal jsem při vědomí, takže dodnes si pamatuju,

00:08:31 že jsem měl teplo krve, strašně mě bolela ruka,

00:08:35 která mi vlála jenom na nějakých koncích.

00:08:38 Pamatuju si, že jsem se omlouval panu strojvedoucímu.

00:08:43 A měl jsem ohromný štěstí, protože na přejezdu stála zdravotní sestra.

00:08:52 Důvodem pro tu chorobu je z velké části genetika.

00:08:56 A potom nějaký životní kontext, který na to nasedá.

00:09:00 To znamená, pacient se musí narodit s dispozicí pro tu chorobu.

00:09:05 A pak se dostává během svého osudu do různých stresových událostí,

00:09:10 které mohou klinický projev té choroby vyvolat.

00:09:15 To znamená, dispozice pro tu nemoc je tam od narození.

00:09:20 A pak záleží, co toho člověka v životě potká.

00:09:24 -Dobrý ve školce?
-Hm, dobrý.

00:09:26 Byl jsem potlučenej. Já tomu říkám, že jsem byl jak Drápalík.

00:09:29 Že mě sice přejel vlak, ale že jsem zase vstal

00:09:32 a už to byly jenom pohmožděniny, takže paradoxně jsem přišel o to

00:09:35 nejmenší, co člověk mohl, jenom o ruku. Měl jsem v pořádku hlavu,

00:09:39 jenom nějaký dva stehy na holenní kosti,

00:09:43 takže v podstatě jsme se jenom dostávali z té rány.

00:09:47 Musel jsem nastoupit potom - protože tohle není úplně normální -

00:09:50 takže jsem musel nastoupit do psychiatrické léčebny.

00:09:53 To začalo nejdřív šokem, protože dali mě na... To jsem neznal

00:09:57 do tý doby, že existuje otevřený a uzavřený oddělení.

00:10:01 Uzavřený oddělení je pro ty lidi, co jsou tak daleko,

00:10:05 že pomýšlejí nebo udělali pokus o sebevraždu.

00:10:10 Všude máš mříže, minimální prostor na chození.

00:10:14 To je rozdíl mezi uzavřeným a otevřeným pavilonem,

00:10:16 kde ti lidi se můžou volně procházet a volně komunikovat.

00:10:20 Tady byla jenom jedna chodba a malinkej balkón s mřížema.

00:10:25 Začal jsem si pocity psát na papír, takže...

00:10:28 Název byl jasnej. To byl Deník z blázince.

00:10:31 To jsem nepřemýšlel ani vteřinu. A v podstatě každej den,

00:10:34 co jsem tam v tom blázinci, jak říkám, byl,

00:10:37 tak jsem si prostě zaznamenával a svěřoval papíru

00:10:40 a musím říct, že mi to strašně pomáhalo.

00:10:46 Deník z blázince

00:10:49 30.7. první den

00:10:53 Jsem z toho dost v šoku. Právě mě přijali na oddělení

00:10:56 s uzavřeným režimem. To znamená, nesmím ven.

00:11:00 Byla mi odebrána elektrotechnika s tím, že se na pokoji

00:11:03 nesmí vyskytovat žádné kabely, abychom si neublížili.

00:11:07 Vytahujou mi šňůrky z kraťáků.

00:11:10 Volně se můžu procházet v miniaturní chodbičce

00:11:14 a k dispozici je malá jídelna s televizí.

00:11:17 Personál se chová hezky. Koukám jak puk.

00:11:22 31.7. druhý den

00:11:25 Noc mi splývá se dnem.

00:11:27 Nejlíp je mi, když ležím v posteli a mám zavřené oči.

00:11:31 To mě nebolí ani záda, ani ruka a oči nic nevidí.

00:11:36 Zároveň si uvědomuju, že to je to nejhorší, co mohu dělat.

00:11:40 Čím víc budu ležet, tím víc mne budou bolet záda.

00:11:43 A ruka musí cvičit. A zavřený oči mě před světem neschovají.

00:11:51 Pomáhalo mi bavit se s lidma, co na tom oddělení byli.

00:11:55 Protože měli podobný zážitky. Zajímavý tady je,

00:11:58 že jsou tam lidi, tam kdybys jim změřil IQ,

00:12:02 tak jsi jako hodně nad průměrem. Takže já jsem se dostal na pokoj

00:12:06 ke klukovi, kterej měl schizofrenii

00:12:09 a přišlo to na něj až ve čtvrťáku medicíny.

00:12:13 Takže prostě opět naprosto vzdělanej kluk.

00:12:16 Tam pak přijdeš na to, že to není o nějakým vzdělání,

00:12:19 nebo jak to bere, že tohle si prstě nevybírá.

00:12:26 8.8. desátý den

00:12:30 Přijdu si ničemný s tou jednou rukou.

00:12:35 Asi to bude dlouho trvat, než si zvyknu. Jestli vůbec.

00:12:39 V televizi vnímám, jak mají lidi dvě ruce

00:12:42 a dokážou třeba jen tleskat.

00:12:44 Bolí to. Nevím, jak k tomu přistoupit.

00:12:50 15.8. sedmnáctý den

00:12:55 Musím najít sílu všechno to tady vydržet,

00:12:58 protože jiná cesta ven nevede. Nejdřív se dát dohromady fyzicky,

00:13:03 pak psychicky, pak domů. Snad to tak dopadne.

00:13:08 Nálady se střídají. Moc bych si přál bejt silnej.

00:13:12 Strašně moc.

00:13:15 Jsi schopnej si dvě hodiny říkat: To všechno bude v pořádku,

00:13:18 to je v pohodě a ve 4 hodiny zas přemejšlíš, jak skočíš z balkonu,

00:13:21 takže takhle ti to strašně moc lítá.

00:13:24 Postupně ty cykly nejsou tak intenzivní, tak častý.

00:13:30 A trvalo těch 44 dní, než jsem se dal do nějaký jako...

00:13:35 Psychická pohoda těžko říct, jestli to byla,

00:13:37 ale z uzavřeného oddělení já jsem šel asi po 4-5 dnech na otevřený,

00:13:42 což byla obrovská úleva, protože se můžeš dostat ven,

00:13:46 můžeš chodit volně na procházky, začali jsme tam hrát ping pong.

00:13:49 Protože jsem od narození sportovec, tak to byla pro mě obrovská pomoc.

00:13:56 30.8. 32.den

00:14:00 Nevím, jak mi půjde smířit se, že po 26 letech

00:14:03 nebudu pravidelně trénovat a hrát ragby.

00:14:07 Na druhou stranu k tomu by stejně došlo ruka neruka.

00:14:11 Snažím se myslet na to, že se budu věnovat jiným věcem

00:14:14 jako výlety a pěší turistika s rodinou,

00:14:18 protože výšlapy mě taky moc bavily. Nebo budu pilovat tenis.

00:14:23 9.9. 42.den

00:14:27 Dnes mám poslední den v blázinci, tak si ho musím užít.

00:14:32 Pocity začaly být dost nepříjemný. Žádná úzkost nebo deprese,

00:14:37 ale najednou se z radosti z propuštění staly obavy a nervozita,

00:14:41 že k tomu dojde. Nic konkrétního se mi hlavou nehonilo.

00:14:46 Jen to, že to prostě nastane a v mém novém životě

00:14:49 to budou vlastně první dny po sobě, kdy budu doma.

00:14:56 Po 44 dnech jsem se dostal domů,

00:14:58 což jsem se samozřejmě strašně těšil,

00:15:01 ale vůbec nemůžu říct, že jsem se dostal domů tak,

00:15:03 že jsem byl v pořádku.

00:15:05 A tady jsem měl to největší štěstí, což tady v tom životě já považuju,

00:15:10 že jsme narazil na skvělého psychiatra,

00:15:14 kterej se mi začal věnovat. A tam jsem se začal úplně otvírat,

00:15:18 protože mi řekli, že mám docházet na psychiatrii jednou za měsíc.

00:15:23 A tady od mého domova 100 metrů má ordinaci.

00:15:27 A tam když jsem přišel a řekl mu, co všechno mám za sebou

00:15:33 a co mě čeká, tak řekl: Ne měsíc. Chci vás tady vidět každý týden.

00:15:37 A seděl tam se mnou i mimo jeho pracovní dobu.

00:15:40 To bylo asi to, co mě nejvíc dalo dohromady.

00:15:43 Jemu vděčím za to, že jsme se z toho tímhle stylem dostal.

00:15:48 Pokud se někdo cítí mizerně déle než 14 dní kontinuálně

00:15:52 bez přerušení, pak už je dobré uvažovat o tom,

00:15:56 jestli to čirou náhodou není klinická deprese.

00:15:59 Další krok už je potom navštívit odborníka

00:16:02 a probrat s ním ten stav pořádně.

00:16:05 Pak zjistit, jestli to opravdu je deprese, nebo není,

00:16:09 a případně zahájit nějakou léčbu.

00:16:12 Léčba bipolární poruchy je komplexní záležitost.

00:16:15 Těch přístupů je mnoho. Takový hlavní kmen

00:16:19 je farmakologická léčba. To znamená, že si musíme uvědomovat,

00:16:24 že léčíme mozek, protože mozek je ten základ, který se rozbil.

00:16:30 To znamená, že bez medikamentů se prakticky v léčbě této choroby

00:16:34 neobejdeme. Můžeme říct, že je rozdílná léčba té akutní fáze,

00:16:38 kdy je pacientovi buď hodně dobře, nebo hodně špatně,

00:16:41 a pak jistá udržovací. Většinou to dopadne tak,

00:16:46 že pacient musí nějaké léky užívat celý život,

00:16:49 protože ta choroba je celoživotní. Vyléčit ji nedokážeme.

00:16:52 Dokážeme ji ale stabilizovat tak, aby ten život příliš neotravovala.

00:16:58 Já jsem ho vlastně poznala, když... Můžu říct, že byl v té mánii,

00:17:04 protože byl hrozně společenskej, vtipnej, veselej.

00:17:10 Takovej optimistickej, pozitivní. A rozdal by se pro všechny.

00:17:15 Když začal chodit k tomu svýmu psychiatrovi, tak jsem tam šla taky

00:17:20 a chtěla jsem o té nemoci vědět co nejvíc,

00:17:25 vědět, co to vlastně je a jak s tím jakoby pracovat.

00:17:29 Jestli já se můžu naučit nějak jakoby s tím pracovat.

00:17:34 Takže jsme tam byli spolu. Já jsem se různě ptala.

00:17:39 On mi taky vyprávěl, co jakoby se dá dělat.

00:17:43 Poznala jsem to. Taky jsem samozřejmě měla ty předsudky,

00:17:47 co jsou takový obecný.

00:17:51 Ježiš psychiatr, blázen, tohle všechno jako, nemocnej a takhle.

00:17:56 Ale v podstatě, jak už je to součást života,

00:17:59 patří to k tomu a musíme se s tím naučit pracovat.

00:18:03 A ten psychiatr i mně pomohl, protože jsem opravdu poznala,

00:18:07 co to je a jak se jakoby zachovat v tý chvíli,

00:18:11 když to třeba přijde.

00:18:15 Dneska už nad tím, že nemám ruku, vůbec nepřemýšlím.

00:18:18 Všechno dělám automaticky. Ve finále ani nejsem schopen říct,

00:18:21 co neudělám, protože mě to ani nenapadne.

00:18:24 Když chci tleskat, tleskám takhle.

00:18:27 Nebo mi podá pomocnou ruku žena v tomhle tom případě.

00:18:31 Ale hraju tenis, hraju dál ragby, takže v tomhle jsem soběstačněj,

00:18:38 což je pro mě strašně důležitý.

00:18:40 Ale samozřejmě kdybych si mohl vybrat, jestli tu ruku budu chtít,

00:18:43 nebo ne, tak si vyberu, že ji budu chtít.

00:18:50 Když jsem se vrátil domů, já už jsem úplně sek s tím,

00:18:52 že ragby, což je moje po ženě největší láska,

00:18:57 tak že už ho nikdy hrát nebudu.

00:19:01 Tak jsem si říkal, že můžu ale trénovat.

00:19:03 Zkušeností je dost, když jsem to hrál těch 32 let.

00:19:06 A furt jsem chtěl hrát ještě za ty pupkatý pány,

00:19:09 prostě jenom pro tu zábavu. Už nebylo co si dokazovat.

00:19:13 Furt jsem říkal, že mi bude chybět se proběhnout na hřišti

00:19:18 a hrát to ragby. Až došlo k tomu, že jsem se potkal v hospodě

00:19:22 s kamarádem jedním z ragby a teď jsme si tam jako vyprávěli.

00:19:26 Já říkám, že mně to bude chybět vnitřně a on řekl:

00:19:31 A proč bys nemohl to hrát?

00:19:44 Jau! Jau!

00:19:48 Pepa je i přes svůj handicap úplně úžasnej hráč.

00:19:53 Úplně nechápu, jak tenhle sport může zvládnout

00:19:58 se svojí postavou, protože co si ho pamatuju,

00:20:02 tak měl i míň kilo. Ale furt to zvládá hrát.

00:20:07 Tak to kopněte takhle, ne?

00:20:09 Pořád je na něm vidět, že to velmi dlouho hrál.

00:20:13 Jde mu to i bez ruky úplně stejně jako rukama. Nebo aspoň trochu.

00:20:18 Samozřejmě některý věci jsou technicky nemožný,

00:20:21 ale i tak může hrát.

00:20:23 A myslím si, že nám tady všem zatápí ještě pořád.

00:20:29 Pepovi v žádným případě to neulehčujeme.

00:20:32 Žádnou situaci mu nedarujeme zadarmo.

00:20:35 V podstatě on nám taky ne. Takže my ho bereme jako

00:20:39 kteréhokoliv jiného člověka, kteréhokoliv jiného hráče.

00:20:42 A hrajeme vždycky na 100 procent stejně jako on.

00:20:45 Sehnout!

00:20:47 -Chytit!
-Nevím za co.

00:20:49 Vázat!

00:20:51 S manželkou jsem se seznámil kde jinde než na ragbyový události,

00:20:56 a to na ragbyovém plese jako takovým.

00:21:00 A v podstatě dneska jsme spolu už nějaký 4-5 let.

00:21:05 POKŘIK

00:21:08 -Co hrajeme?
-Ragby!

00:21:09 -Co umíme?
-Hovno!

00:21:11 -Kdo vyhrává?
-Říčany! -Hurá!

00:21:14 Po skončení aktivní kariéry hráče jsem chtěl vždycky trénovat.

00:21:18 Ženské ragby má obrovský potenciál. Teď se vlastně dostalo ragby

00:21:22 na olympijský hry. Mě baví, když vidím, že ta práce

00:21:26 a ten čas, co tomu věnuju, tak někam postupuje.

00:21:29 Takže já jsem se rozhodl, že bych rád to dotáhl i někam

00:21:32 s ženskou reprezentací. A začal jsem teď trénovat

00:21:35 v podstatě od mladých, protože vždycky musíme začít s mládeží,

00:21:39 takže jsem si pod sebe vzal trénování kategorie do 18 let.

00:21:43 Takže jsou to holky mezi 15 a 18 lety.

00:21:46 Příští týden jedeme na první mezinárodní utkání do Polska

00:21:50 vůbec v historii celého ženského ragby v kategorii U 18,

00:21:54 to znamená do 18 let.

00:21:58 Takže v podstatě mám dvě práce, protože jedna práce,

00:22:04 která mě živí hlavně, je teda marketing ve farmacii.

00:22:07 No a druhá, to jsem si zase splnil spíš ten svůj sen takovej,

00:22:11 že jsem si otevřel vlastní podnik, vlastní bistro, bar

00:22:16 se zdravýma potravinami právě přímo tady v Říčanech.

00:22:23 Užívání těch léků dlouhodobě vlastně má preventivní logiku.

00:22:28 To znamená, při vysazení léků prostě se vrací ta choroba

00:22:31 velmi často. Tou základní bipolární poruchou,

00:22:36 protože jich je několik typů, trpí přibližně 1 procento obyvatel.

00:22:40 Všech. Na celé planetě. Je to kulturně nevázané,

00:22:44 takže jestli je to běloch, Eskymák, Inuit...

00:22:48 Vincent Van Gogh pravděpodobně trpěl bipolární poruchou.

00:22:51 Třeba skladatel Schumann trpěl bipolární poruchou.

00:22:55 Život s tou nemocí, pokud je dobře léčena,

00:22:59 přináší jenom minimum omezení do profesního života, osobních vztahů.

00:23:04 V případě, kdy ta choroba ale na tu léčbu neodpovídá dobře

00:23:07 nebo pacient léčbu nedodržuje, tak je to samozřejmě nemoc devastující.

00:23:12 To znamená, že lidé přicházejí o zaměstnání,

00:23:15 o vztahy, o manžele, o manželky, o blízké.

00:23:22 Ženám, které mají vlastně partnera s touto nemocí,

00:23:27 bych doporučila opravdu to se snažit jako pochopit.

00:23:33 I když člověk, když to nemá sám, tak to prostě nepochopí.

00:23:37 Ale tím, že žije vedle té nemoci s tím partnerem,

00:23:41 tak se musí snažit to pochopit.

00:23:44 A vlastně nemá cenu se snažit vzít toho partnera z té postele

00:23:50 a donutit ho k něčemu, protože on na to tu sílu nemá.

00:23:55 To znamená, v tu chvíli to pochopení, ne opravdu soucit.

00:24:00 Soucit určitě oni nepotřebujou. Potřebujou jenom pochopení

00:24:04 a z mojí strany racionální chování,

00:24:08 který oni třeba nechápou v tu chvíli.

00:24:11 Rozhodně neříkat: Prosím tě, neblázni tady.

00:24:15 Co děláš? Vždyť se nic nestalo.

00:24:18 Určitě ne. Rozhodně to pochopení a jako výdrž toho,

00:24:24 že to zase za chvíli bude dobrý.

00:24:34 Člověk přemýšlí jak dál, protože máš to v sobě, o té nemoci víš.

00:24:38 Ale buď ti bude dělat doživotního strašáka

00:24:42 a budeš se bát cokoliv udělat. Ale je fakt,

00:24:45 že musím víc zodpovědněji i k rodině přemýšlet,

00:24:49 protože ta epizoda se může kdykoliv zopakovat.

00:24:52 Takže proto, když ji nastuduješ a přijmeš,

00:24:55 tak moje strategie byla nevzít to jako nepřítele,

00:24:57 kterého musím přeprat, protože jsem došel k tomu,

00:25:00 že se to přeprat nedá. Naopak strašně mi pomohlo,

00:25:03 že jsem ji v podstatě přijmul, vím o ní, že je tady,

00:25:06 a to je obrovská úleva. Naučil jsem se s ní jakoby pracovat.

00:25:11 A to v podstatě se ti strašně uleví.

00:25:13 Protože jít s depresí do souboje je v podstatě...

00:25:16 Nebo s hloubkou, nebo s intenzitou takovýhle deprese

00:25:20 je nemožný vyhrát.

00:25:23 HUDBA

00:25:25 A to už je z dnešního Klíče všechno. Opatrujte se.

00:25:29 Opatrujte si svou psychickou pohodu.

00:25:32 Zajděte si třeba do přírody, popovídejte si s přáteli,

00:25:35 nebo si pusťte náš pořad Klíč. Mějte se hezky. Na shledanou!

00:25:39 HUDBA

00:25:53 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014

3 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly525

Následující díl

Magazín nejen pro zdravotně postižené

Dnešní Klíč bude věnovaný psychiatrickým onemocněním a především bipolární poruše. Josef, který má tuto nemoc, otevřeně mluví o pocitech, náladách a stavech, které ho dovedly až k pokusu o sebevraždu, při které přišel o levou ruku. Ve svém deníku popisuje život v psychiatrické léčebně a zároveň to, jak si musel zvykat na život s jednou rukou. Po nějaké době našel psychiatra, který mu pomohl tuto nemoc zvládat a právě on nám bipolární poruchu blíže představí. Josef musel mnohé změnit, aby mu tato choroba neznepříjemňovala jeho život.