60 Spisovatelka Petra Hůlová a literární kritik a publicista Antonín Jaroslav Liehm v baru u Michala Prokopa. Režie Jan Lacina
V době, již sám dodnes označuje za jeden z vrcholů našich novodobých dějin, býval Antonín Jaroslav Liehm šéfredaktorem Literárek, které tehdy představovaly stěžejní intelektuální platformu. Začínal jako filmový a literární kritik, s E. F. Burianem zakládal týdeník Kulturní revue, později pracoval v ČTK, ale i na na Ministerstvu zahraničních věcí. Přelomová léta 1968–1969 ho zastihla v Paříži a on se tam rozhodl zůstat. V exilu pak vydával časopis Lettre International, přednášel na různých univerzitách. Nedávno, téměř v devadesáti letech, se rozhodl vrátit se domů. Patří k nejvýznamnějším postavám české kultury a žurnalistiky šedesátých let.
Petra Hůlová naopak reprezentuje generaci, která už prakticky není zatížena myšlenkovým dědictvím totalitního systému. Dospívala v devadesátých letech, charakterizovaných rodící se demokracií, kdy hlavou státu byl světoznámý dramatik a spisovatel. Vystudovala kulturologii a mongolistiku na filosofické fakultě v Praze a hned první knížka, Paměť mojí babičce, která se odehrává právě v Mongolsku, jí přinesla cenu Magnesia Litera. V následujících deseti letech vydala dalších šest knih, porodila dvě děti a etablovala se jako respektovaná česká spisovatelka.
