Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Je věk, ve kterém žena musí být krásná, aby byla milována. A pak přijde věk, kdy musí být milována, aby byla krásná.“ Pravila slavná spisovatelka Françoise Sagan.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

22. březen 1980 – † Jaroslav Vancl (* 31. 7. 1890)

Také vás při pohledu na stavebnici Merkur popadá nostalgie? A víte, že tato legendární stavebnice letos slaví stovku? Neuvěřitelné, viďte. Kulaté výročí má i ten, kdo ji přivedl na svět.

Nevím, jestli byl Jaroslav Vancl od přírod hračička, ale tipla bych si, že ano. Rodáka z Benátek nad Jizerou zavál osud do Police nad Metují. Zkoušel to s různými profesemi, až pak dostal nápad: budu vyrábět hračky! Psal se rok 1920 a pan Vancl představil svou stavebnici Inventor. Po pár letech ji vylepšil a dal jí jméno Merkur. A začal ji vyrábět ve velkém. Stavebnice si brzy získala srdce malých i velkých kluků a utěšeně se rozrůstala. Šla na dračku u nás i v cizině.

Řekli byste, že právě díky Merkuru může řada z nás koukat na svět ostře? No ano! Právě za pomoci stavebnice, dynama z jízdního kola a motorku z gramofonu vyrobil akademik Wichterle – když musel z politických důvodů přerušit své výzkumy – doma takřka na koleně první přístroj na výrobu kontaktních čoček!

Zakladateli slavné značky se komunisté odvděčili po svém – nejenže musel počátkem 50. let továrnu odevzdat a opustit byt, ale soud mu dokonce nařídil splatit všechny faktury za materiál, který si objednal ještě jakožto ředitel. Jelikož to neměl, „dluh“ si musel odsloužit. Až do svých osmdesáti let tak pracoval jako soustružník ve své bývalé továrně.

27. březen 2015 – † Martin Porubjak (* 18. 5. 1944)

V roce 1968 založil Martin Porubjak spolu se skupinkou bývalých spolužáků VŠMU proslulé Divadlo na Korze. Působila v něm i nezapomenutelná dvojice Lasica a Satinský. Po třech letech bylo divadlo z politických důvodů uzavřeno – jako záminka posloužila špatná ventilace. Porubjak se vypracoval ve výborného dramaturga, dramatika, překladatele, režiséra. Inscenace v jeho režii znají i čeští divadelní fanoušci.

Po roce 1989 vstoupil do politiky. Byl jednou ze zakládajících osobností hnutí Veřejnost proti násilí. Pak krátce působil jako první místopředseda vlády Slovenské republiky. Na otázku, co by dělal v případě rozpadu republiky, odpověděl v roce 1991, že pro něj by to znamenalo okamžitou abdikaci. V té chvíli ještě věřil, že k tomu nedojde. Toto je citace z dopisu, který mu poslal Julius Satinský.

Po rozdělení Československa slovo dodržel a vrátil se k divadlu.

28. březen 1990 – Potlačení vězeňské vzpoury v Leopoldově

Vězeňskou vzpouru v Leopoldově na jaře roku 1990 odstartovala rozsáhlá amnestie Václava Havla po jeho nástupu do prezidentské funkce. Nevztahovala se ale na těžké zločince. Jenže ti chtěli ven z basy taky.

V březnu se vězni zařazeni vesměs do třetí nápravné skupiny vzbouřili. Ovládli celý areál. Obsadili kuchyni se zásobami potravin, v dílnách si zhotovili zbraně, na střechách vybudovali síť opěrných bodů. Spoluvězně, kteří se chtěli vzdát, drželi jako rukojmí. Požadovali jediné: Svobodu. Vyjednávání nikam nevedlo a nezbylo, než zasáhnout silou. 28. března proti vzbouřencům vyrazila policie a armáda. Uvnitř věznice nakonec došlo na boj muže proti muži – šedesát statečných proti více než tisícovce vrahů, lupičů, násilníků ozbrojených zápalnými lahvemi, tyčemi s bodly, dýkami, mačetami, boxery… Vězňové byli nakonec svlečeni do naha, neb platí jednoduchá rovnice: nahý = neozbrojený.

Skoro polovina Leopoldova lehla popelem. Aktéry vzpoury čekaly tvrdé tresty – v celkové výši tří set čtyřiceti pěti let a deseti měsíců vězení!

28. březen 2015 – † Miroslav Ondříček (* 4. 11. 1934)

Tak takhle se v srdci malého kluka ze Žižkova zrodila láska k filmu. Časem z něj vyrostl český kameraman, který doby Hollywood.

Miroslav Ondříček jako synek z živnostnické rodiny nesměl studovat. A tak si cestu k filmu musel vyšlapat od píky. Štěstí ale stálo při něm – co jiného bylo osudové setkání s Milošem Formanem? Stál Formanovi po boku, když točil svou prvotinu Konkurz a jejich spolupráce vydržela po léta.

Ondříček měl talent, ale také obrovskou houževnatost. Jako malý prodělal dětskou obrnu. Při natáčení adaptace Čapkova Krakatitu s Otakarem Vávrou ho při simulaci atomové exploze výbušnina zranila na tváři i rukách. Statečně odolával pronásledování estébáků. Při natáčení velkofilmu Amadeus prodělal záchvat mrtvice, ale práci nevzdal ani tak.

Jak říkal: „Za krásu se platí. Já jí zažil hodně a také jsem za ni dost zaplatil. Jenže proto tu na světě asi jsme, abychom tady odvedli kus pořádné práce.“ A my se díky němu můžeme těšit z nádherných filmů, které by bez jeho kameramanského vidění nebyly tím, čím jsou.

22. březen 2005 – † Josefina Hawelková (* 12. 10. 1913)

Říká se, že kdo byl ve Vídni a nezavítal do této kavárny, jako by rakouskou metropoli ani nenavštívil. V roce 1939 si ji otevřel syn českého ševce se svou ženou. Zlaté časy začaly kavárně v padesátých letech. Stala se cílem setkávání umělců – a nejen jich. Všichni se tam cítili jako doma. Svou podobu si zachovala dodnes, jako by se v ní zastavil čas. Pan kavárník se dožil krásných sta let, jeho žena Josefina opustila tento svět o pár let dříve.

Narodila se v rakouském Kremsu v rodině řezníka, v šestnácti letech odešla do Vídně na zkušenou… a dál to už znáte. Kavárnu proslavila svými vynikajícími buchtami, které sama pekla podle tajného receptu.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Marie Krieglerová – Hluboká nad Vltavou
Alois Polášek – Ostrava
Jaromír Boháček – Praha

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 22. března 2020