Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Smích je mým koníčkem, raději se směju, než myslím,“ řekl náš první jubilant.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

6. říjen 1929 – * Bruno Cremer († 7. 8. 2010)

Bruno Cremer – muž s ostře řezaným profilem a charakteristickou jizvou na horním rtu. Tu si prý pořídil v sedmi letech, když závodil s bratrem na kole. Nabral to přímo do zdi.

Bruno Cremer patřil k nejcharismatičtějším hercům francouzského filmu. Dokonce jej svého času Francouzky zvolily Sexy mužem roku!

O herectví začal snít už jako dítě. „Tato zadní vrátka zachránila můj život. Jinak opravdu nevím, co bych dělal,“ napsal ve své autobiografii. Přihlásil se na konzervatoř a měl štěstí, dostal se do ročníku, ve kterém byly samé budoucí hvězdy: Belmondo, Claude Rich či Jean Rochefort. Brzy začal sklízet úspěchy v divadle i ve filmu. Hrál drsné muže na obou stranách zákona.

Francouzští novináři mu přezdívali Tichý muž. Relaxoval četbou klasiky, nejvíc měl v oblibě Homérovu Iliadu. Jak říkal: „Co může být víc vzrušující, než být ve společnosti bohů!“ Ke čtení si vždy zapálil nezbytný doutník.

Snad nejvíc si Bruna Cremera pamatujeme jako komisaře Maigreta. Během čtrnácti let natočil čtyřiapadesát dílů – některé z nich dokonce v Praze.

8. říjen 1934 – † Franta Anýž (* 1. 2. 1876)

Možná vám jméno Franta Anýž nic neříká, ale hned to napravíme. Byl návrhářem i výrobcem kovových uměleckých předmětů. Ale také významným českým podnikatelem.

Svým talentem a pílí vynikal už na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Pak se vydal na studijní cestu do Německa a Paříže, tehdejší Mekky stříbrníků a zlatníků. Byl okouzlen Světovou výstavou i prací proslulých pařížských šperkařů. Po návratu si ve svém pražském bytečku zřídil první ateliér. Díky profesionálnímu přístupu a skvělým organizačním schopnostem se mu po čase podařilo vybudovat z malé dílničky uznávaný uměleckoprůmyslový závod na zpracování kovů.

Uměl se také dobře oženit. Sňatek s Pavlou Schnirchovou – neteří slavného sochaře Bohuslava Schnircha – mu přinesl slušné věno a otevřel mu cestu mezi významné umělce. Zakázky se mu jen hrnuly: originální mříže, umělecká kování, šperky… Skvěle šla na odbyt i jeho elektrická svítidla. Jak by ne, byla to doba rozvoje elektrifikace domácností! Pomáhala mu i jeho žena – navrhovala a sama šila textilní součásti lamp do měšťanských interiérů.

Jeho díla najdete na mnoha významných stavbách. Zdobí například pražský palác Adria. Pokud zavítáte do Francouzské restaurace v Obecním domě, nezapomeňte zvednout oči od talíře a prohlédněte si Anýžova svítidla. A pokud byste si někdy udělali výlet k památníku bitvy u Slavkova, do známé Mohyly míru, vězte, že i tam najdete výzdobu, kterou vytvořil právě on.

8. říjen 1894 – * Bedřich Veverka († 20. 3. 1960)

Jste-li milovníky filmů pro pamětníky, určitě vám Bedřicha Veverku nemusíme představovat.

Pocházel ze smíšené česko-německé rodiny. Jeho otec byl vyšší úředník Škodových závodů a předpokládal, že synek půjde v jeho stopách. Jenže Bedřicha uhranulo divadlo. Zkusil štěstí a přihlásil se ke studiu herectví v Berlíně. Začínal u německých divadel, ve dvacátých letech se vrátil do Prahy a na dlouhou dobu zakotvil ve Vinohradském divadle. Byl mistrem konverzačních komedií. Slušelo mu to ve fraku či smokingu. Hrál role malé i větší ve filmech nejrůznějších žánrů i kvality. Ale nikdy mu nechyběla noblesa a šarm.

Po válce ho stihl stejný osud jako řadu jeho hereckých kolegů – ani on se nevyhnul účinkování v německých filmech pod jménem Friedrich Walldorf. Za trest za tento „prohřešek“ pak dlouhou dobu nesměl hrát. Navíc doba rolí, v nichž by se tento prvorepublikový bonviván mohl uplatnit, už byla nenávratně pryč.

Bedřicha Veverku bychom si – podobně jako jeho hereckého kolegu Oldřicha Nového – mohli jen stěží představit jako soustružníka nebo traktoristu v budovatelských filmech.

9. říjen 1859 – * Alfred Dreyfus († 12. 7. 1935)

Alfred Dreyfus byl nejmladším ze sedmi dětí bohatého židovského obchodníka s textilem. Vystudoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem generálního štábu francouzské armády. 15. října 1894, to mu bylo pětatřicet let, byl obviněn vojenským soudem z vlastizrady. A tak vypukla největší francouzská politická aféra konce 19. století.

Skandál vyvolal ručně psaný dopis pro německou ambasádu, který zachytila francouzská kontrašpionážní služba. Písmo bylo na základě nesprávného grafologického rozboru ztotožněno s Dreyfusovým rukopisem. Autorem posudku byl Louis Alphonse Bertillon, který se prosadil novým systémem identifikace zločinců a teď si myslel, že je neomylný. Grafologii ale vůbec nerozuměl.

Dreyfus od začátku vinu popíral. Důkazy proti němu byly falešné a zmanipulované, přesto byl degradován a poslán na galeje. Na jeho obranu se postavila řada známých osobností: Anatole France, Marcel Proust a hlavně spisovatel Emile Zola. Ve slavném článku nazvaném „Žaluji“ se Dreyfuse vášnivě zastal a označil rozsudek za hanbu Francie. Sám byl za to odsouzen k pokutě a roku vězení.

Místem, kde si nevinný důstojník odpykával trest, byl Ďábelský ostrov u pobřeží Francouzské Guyany. V trestnici pro těžké zločince, která byla doslova peklem na zemi, strávil v nelidských podmínkách celých pět let. Propuštěn byl až na základě prezidentské amnestie.

Domek, v němž na Ďábelských ostrovech žil, dodnes stojí. A před ním i kamenná lavice, kterou vlastnoručně zbudoval na útesu, aby si ukrátil nekonečné hodiny samoty.

11. říjen 1889 – † James Prescott Joule (* 24. 12. 1818)

Jménem Jamese Prescotta Joula byla nazvána jednotka práce a energie. Známe ji všichni, kdo dbáme na štíhlou linii.

Byl synem zámožného majitele pivovaru nedaleko Manchesteru. V mládí trpěl chorobou páteře, což prý způsobilo, že byl uzavřený a stydlivý. Od dětství měl rád vlaky a zájem o parní lokomotivy zřejmě ovlivnil i jeho pozdější výzkumy.

Zkoumal přeměnu tepelné energie na mechanickou a elektrické na tepelnou. Při svých experimentech byl prý velmi důkladný, až puntičkářský, a také bezohledný. Sérii elektrošoků klidně zkoušel na služce. Ale i on sám přišel k úhoně. Při jednom pokusu si nešťastnou náhodou amputoval obočí.

Zabýval se pokusy, které děláme pokaždé, když zapínáme varnou konvici, abychom si ohřáli vodu na kávu nebo čaj. Podle zákona, který nese jeho jméno, si dnes snadno spočítáme výkon vařiče a zjistíme, za jak dlouhou dobu se uvede voda do varu.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Petr Culek, Kameničky
Michaela Horynová, Senice
Eva Vyhnálková, Praha 4

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 5. října 2014