Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet, jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

14. září 2009 – † Patrick Swayze (* 18. 8. 1952)

Hollywoodský idol herec Patrick Swayze byl synem šampiona v rodeu a známé americké tanečnice a choreografky Patsy Swayze, která vedla v Houstonu taneční školu.

Už na škole vynikal v tanci i atletice, byl skvělý plavec, gymnasta i fotbalista. Chtěl se stát profesionálním tanečníkem, ale staré zranění z fotbalu ho o tento sen připravilo. My jsme ho díky tomu mohli poznat jako neodolatelného učitele tance Johnyho, který nenechal „Baby sedět v koutě“. Ano, je řeč o filmovém trháku Hříšný tanec. Paradoxem je, že se mu do natáčení moc nechtělo. „Připadal mi takový nanicovatý, prostě film na zabití nudného letního odpoledne,“ řekl.

Svou dobrou fyzičku prokázal v roli Darrela ve filmu Outsidři nebo v roli vůdce losangeleského gangu surfařů v Bodu zlomu. V úplně jiné poloze se představil v duchařské komedii Duch nebo v komedii Tři muži v negližé, za níž byl nominovaný na Zlatý glóbus 1995.

Swayze zemřel 14. září 2009 po dlouhém boji s rakovinou slinivky břišní.
S manželkou Lisou se seznámil na škole své matky, když mu bylo osmnáct a Lise čtrnáct let. Nedlouho po smrti manžela řekla, že nejhorší věc na Patrickovi bylo jeho pití. „Dokud si ale nedal skleničku, byl tím nejúžasnějším mužem pod sluncem.“

17. září 1944 – Market Garden

Operace Market Garden, kterou vypracoval britský polní maršál Bernard Montgomery, slibovala konec války ještě do vánočních svátků. Největší výsadkové akce v dějinách lidstva se zúčastnilo 35 tisíc britských, amerických a polských výsadkářů. Přesto skončila fiaskem.

Plán byl jednoduchý. Výsadkové divize obsadí mosty přes vodní toky a budou je držet až do příchodu pozemních jednotek. I přes varování členů holandského Hnutí odporu se velitelé domnívali, že německá obrana bude relativně slabá, složená jen ze „starých mužů a chlapců na bicyklech“. Místo toho narazili na zbytky elitní divize SS, která se zotavovala z porážky v Normandii a přezbrojovala se. Navíc se právě cvičila k odražení vzdušného výsadku! Proti spojencům se postavilo i počasí, kvůli kterému nemohli využít převahu ve vzduchu.

Zajímavostí je, že tuto operaci odnesla svým zdravím teprve patnáctiletá Audrey Hepburnová. Němci zablokovali přísun potravin do Holandska, kde tehdy žila. Audrey byla strašně podvyživená, dostala astma a žloutenku. Vzpomínala, že lidé tehdy dokonce jedli myši. Snad i proto se později věnovala dobročinnosti pro trpící a hladové děti.

18. září 1924 – * Ivan Diviš († 17. 4. 1999)

„Možná že smrt, které se lidé tak děsí, je drsným štěstím, jediným, které nám takzvaný život nemůže nabídnout a o němž nemůžeme nikdy ani na okamžik pochybovat,“ napsal český básník Ivan Diviš. Při čtení jeho poezie nehledejte učesaná slova a jemné verše. Ne nadarmo se o něm říká, že je nejposedlejší, největší, nejnevyzpytatelnější a nejosobitější český básník druhé poloviny 20. století.

Za studií na pražském gymnáziu byl několik dní po atentátu na Reinharda Heydricha zatčen gestapem a deset dní vězněn na Pankráci. Po válce studoval filozofii na Karlově univerzitě, poté dělal propagačního pracovníka, korektora, osm let soustružníka, později redaktora poezie v nakladatelství Mladá fronta. Jeho přísnost a výbušnost byla pověstná. Po nehodném adeptovi poezie prý neváhal mrštit i telefonem.

Rok po okupaci emigroval do Mnichova a působil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. V roce, kdy odešel, mu bylo pětačtyřicet let. Nikdy si nezvykl. Odchod za hranice byl pro něj „trestem smrti". Cítil se ochromený, osamělý a ztrácel chuť k životu.

Ivan Diviš se do Čech vrátil po sedmadvaceti letech. Jeho starý domov ho sice ocenil Státní cenou za knihu Teorie spolehlivosti, ale ani to mu už klid nepřineslo.

„Člověk je stále stejné zvíře, a ani duchové jasní, ni já, pokoušen zoufalstvím, nezabránili mu v dupání rýžových polí, válkám a trhání těl dětí na kusy.“

žolík – Jak vznikla bešamelová omáčka?

Opět zde máme několik sporných verzí, jak tato omáčka vznikla. Podle první je autorem omáčky markýz Louis de Béchamel, francouzský gurmán, finančník a tajemník Ludvíka XV. Prý ji objevil, když se snažil nalézt nový způsob podávání sušené tresky. Podle italské verze stojí za omáčkou šéfkuchař Kateřiny Medicejské a podle jiné se recept poprvé objevil už roku 1651 ve slavné francouzské kuchařce napsané Francoisem La Varennem.

Varenne byl prý původně obyčejný kuchtík, kterého si jednou na výpomoc půjčil Jindřich IV. od své sestry. Byl prý ale tak šikovný a přičinlivý, že ho král později jmenoval státním ministrem. Mimochodem byl to také Varenne, kdo vynalezl recept na listové těsto.

19. září 1949 – † Boleslav Prchal (* 21. 10. 1898)

Nastoupil na Vysokou školu obchodní, ale tu nedokončil. Bolka Prchala zlákalo divadlo. Hrál v Olomouci, tam se seznámil se svou budoucí ženou herečkou Annou Švarcovou. Hrál v Kladně, v Brně, v Praze v Osvobozeném divadle, režíroval ve Velké operetě, v nuselském Tylově divadle, v Divadle U Nováků i v legendární Aréně či Uranii.

Ve filmu býval obsazován do menších rolí, které ale zvládal s přirozenou noblesou. Jeho prvním filmem bylo drama Před maturitou, kde si zahrál středoškolského profesora. V patnácti filmech hrál četníka, jako třeba ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Tam je navíc otcem nadějného fotbalisty, ale beznadějného studenta Kulíka.

Bolek Prchal zemřel náhle v Praze na konci čtyřicátých let minulého století. Bylo mu pouhých jednapadesát let. Stihl toho však hodně, natočil víc filmů, než kolik žil roků.

20. září 1994 – † Jan Hána (* 28. 10. 1927)

Jan Hána byl sochař, který miloval poezii. Jeho oblíbenou básní byl Máj Karla Hynka Máchy. Rád se toulal kolem Máchova jezera, kde se tyčí Jarmilina skála, ze které nešťastná dívka skočila. A tak vznikla socha, která je inspirovaná právě postavou Jarmily z Máje. Jmenuje se Sedící dívka nebo také Jarmila.

Pocházel z Dobronic u Bechyně. V sedmnácti letech ho uchvátilo dílo malíře Jana Preislera. A tak po dokončení keramické školy v Bechyni odešel do Prahy studovat umění. Sochařství na Akademii výtvarných umění. V šestapadesáti letech se pak na této akademii stal profesorem, následující rok byl jmenován národním umělcem a o rok později i rektorem AVU.

Věnoval se jak sochařské práci spojené, řekněme, se socialisticky angažovanou tvorbou, tak volné plastice, kterou představovaly především ženské akty. V šedesátých letech vytvořil cyklus devíti bronzových soch antických múz.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Josef Koten, Horní Cerekev
Radka Škulaříková, Třeboň
Josef Zdráhal, Nový Jičín

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 14. září 2014