Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Šťastný je muž, jenž se ožení se svou milovanou. Ale ještě šťastnější je ten, který miluje ženu, kterou si vzal.“ Řekl Gilbert Keith Chesterton.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

26. červen 1949 – * Laďka Kozderková († 17. 11. 1986)

„Hlasu měla za tři zpěvačky. Její tóny měly boky a voněly malinami i divadelními šminkami. Pokládala se do melodie jako plavec do vlny,“ řekl o Laďce Kozderkové hudební publicista Jiří Černý. Krom toho měla velký herecký talent a smysl pro humor.

Pocházela ze známé brněnské muzikantské rodiny. První písničku v rozhlase natočila jako dvanáctiletá. Už tehdy swingovala a neměla ani potuchy, co je to tréma.

Po studiích na konzervatoři skočila rovnýma nohama na dráhu profesionální zpěvačky. V osmnácti letech odjela na tříměsíční zahraniční turné a vrátila se jako nastávající maminka. Otcem byl o pětadvacet let starší trumpetista Richard Kubernát. Manželství ovšem dlouho nevydrželo. Se svým druhým manželem, Vlastimilem Berdnou, se seznámila, když přijala angažmá v pražském Rokoku. Stala se hvězdou Hudebního divadla v Karlíně.

Osud Laďce Kozderkové určil nespravedlivě málo času – v pětatřiceti letech onemocněla rakovinou. Na představení Zvonokos se nechávala vozit na revers rovnou z nemocnice. Ačkoli bojovala statečně a neztrácela optimismus, neúprosné nemoci po dvou letech podlehla.

27. červen 1899 – * Ladislav Herbert Struna († 14. 2. 1980)

Byl synem majitele pražské uhlířské firmy. Od dětství rád kreslil a možná by se stal malířem, kdyby ho už jako malého kluka neokouzlil film.

K herectví se dostal vlastně náhodou. Ve čtrnácti letech statoval v německém filmu Pražský student. Rok nato přišla první světová válka. Po návratu z fronty se živil malováním plakátů, pracoval v kinech jako uvaděč a hrál u ochotníků. Všechno změnil jeden inzerát v novinách, který mu evokoval vzpomínku na první dětské filmování. A tak sebral odvahu a přihlásil se do nově založené herecké školy filmové společnosti, kde dělal takzvaně „holku pro všechno“: A pak přišly konečně i první herecké úkoly. Ač herec-samouk, brzy se stal oblíbeným a vyhledávaným představitelem větších i menších rolí zemitých chlapů. Vítězslav Nezval pro něj vymyslel přezdívku český Gabin. Točil až do vysokého věku. Televizní diváci si ho pamatují například z Romance štědrovečerní.

Malování zůstalo jeho celoživotní zálibou, měl rád krajinky a zátiší. Dokonce tři roky studoval jako mimořádný posluchač u profesora Otakara Nejedlého na Akademii výtvarných umění.

28. červen 1934 – * Miroslav Liďák – Haďák († 1. 12. 1983)

Rodák z valašských Trojanovic studoval výtvarnou školu ve Zlíně, pak přešel do Prahy a zcela propadl kreslenému humoru. Se spisovatelem Pavlem Hanušem rozhlásili, že založili firmu na vtipy: jeden je bude vymýšlet, druhý dávat na papír. Publikovali společně pod jménem Haďák. Začal se věnovat politické karikatuře a důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – dostal výpověď. Pak Miroslav Liďák kreslil za pár korun obrázky pro nejrůznější časopisy. Žil chudě, ale nedal si vzít svou hrdost. Když mu nabídli vstup do KSČ, bez omluvy nepřišel ani na schůzi.

V roce 1964 byl obžalován za to, že „nakreslil a veřejně vystavil kresbu znázorňující Švejka v charakteristickém postoji lva ve státním znaku ČSSR.“ Tím zhanobil znak i republiku. Málem šel do vězení, ale po protestech mnoha osobností dostal jen podmínku. Jeho znamenité obrázky patřily k Pražskému jaru 1968.

Některé karikatury zlidověly, například ta, na níž šoféru Dubčekovi hlásí spolujezdec generál Dzúr „Zprava dobrý“, ale Dubček vidí „Zleva tanky“. Přijely za šest týdnů. Jak to mohlo tehdy dopadnout jinak? Následoval další zákaz publikování.

Živil se kreslením filmových titulků. Pracoval ve dne i po nocích a odneslo to zdraví. Skončil nadlouho v nemocnici, ale i na vozíčku sám sebe ironizoval: říkal si Invaliďák. Byl bez peněz, spořitelna mu přestala proplácet složenky. Zemřel po několika letech útrap na zánět plic.

28. červen 1914 – atentát v Sarajevu

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ hlásila paní Müllerová Josefu Švejkovi, „práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“ „To udělali asi Turci,“ Švejk nato. „My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát.“

Válka byla už delší dobu na spadnutí. Atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho ženu Žofii Chotkovou, který spáchali balkánští separatisté, byl jen poslední záminkou. František Ferdinand měl tušení, že návštěva Sarajeva nedopadne dobře. A nemýlil se, atentátníci byli v pohotovosti vyzbrojeni bombami. Byla to až neuvěřitelná, fatální shoda náhod!

Považte:První ani druhý atentátník nenašel odvahu, třetí bombu hodil, ale minul a zranil osádku až dalšího vozu v koloně. Následník se rozhodl změnit program a jel navštívit raněné do nemocnice, ale jeho řidič si spletl cestu a musel se otočit. Gavrilo Princip, který už celou akci odpískal, si šel koupit do obchodu něco na zub. Najednou uviděl couvající limuzínu. Zareagoval okamžitě: vypálil dvě rány z pistole.

Atentátníci byli zatčeni a odsouzeni. Mladistvý Princip byl uvězněn v terezínské pevnosti, kde zemřel půl roku předtím, než byl dobojován první celosvětový konflikt. Byly v něm nasazeny moderní bojové prostředky – letadla, tanky, ponorky, ale i bojový plyn. Vyžádal si miliony životů a přepsal politickou mapu Evropy.

27. červen 1914 – * K. M. Walló († 1. 4. 1990)

Byl to český režisér, spisovatel, překladatel a textař. Podle jeho scénáře vznikla krásná česká pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele. Maminka mu brzy zemřela a otec rozházel rodinné jmění. Od třinácti let se živil sám, přichytil se levicové myšlenky a nadšeně se upnul k Sovětskému svazu jako k říši pravdy. Uměl hrát s kartami, které si vlastně měl ošklivit. Výsledkem byl například film Botostroj, který režíroval. Uměl se prosadit a často točil i v zahraničí. Řídil se heslem: „Práci může udělat každý, ale důležité je práci dostat.“

Mluvil mnoha jazyky a možná právě to ho přivedlo k dabingu. Dokázal z herců dostat emoce, věřili mu. Ale nebyl jen režisérem, sám si scénáře překládal a upravoval dialogy. České znění pohádky Mrazík nebo filmů s Louisem de Funésem – to všechno je jeho práce. Ve stejné profesi pokračovala neméně úspěšně jeho dcera.

Byl nadšený sportovec, boxoval, jezdil na kánoi. Ačkoli měl velký citový potenciál, přesto byl prý v jádru velmi osamělý člověk.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Jiří Kašík, Praha 9
Roman Roun, Česká Třebová
Maxmilián Kostka, Hrušovany nad Jevišovkou

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 22. června 2014