Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Nejdříve si knihu koupíš, potom si ji přečteš. Kolik spisovatelů by zemřelo hladem, kdyby tomu bylo naopak!“ To řekl rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář, Karl Kraus. Autor apokalyptické grotesky Poslední dnové lidstva se narodil před sto čtyřiceti lety v Jičíně.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

27. duben 1904 – * Miloslav Disman († 29. 4. 1981)

Miloslav Disman pocházel z Bělé pod Bezdězem. Stal se učitelem, ale záhy ho zlákal rozhlas. S pražským Radiojournalem začal spolupracovat nejprve externě a pro svoje rozhlasové působení si z učitelského úvazku brával dlouhodobou dovolenou. Pak pracoval ve školském rozhlase, psal přednášky a scénky, režíroval, jako reportér komentoval Masarykův pohřeb, Všesokolský slet, přenesení Máchových ostatků na vyšehradský hřbitov či dění v květnových dnech roku 1945. Byl aktivním účastníkem odboje i bojů o rozhlas. Ale hlavně založil dětský recitační sbor, který dodnes nese jeho jméno.

Kořeny vzniku Dismanova rozhlasového dětského souboru spadají už do roku 1918 do Bělé pod Bezdězem, první rozhlasové vystoupení souboru pod Dismanovým vedením se datuje 15. květnem 1931. Během válečných let přenesl Disman některé pořady i na prkna Intimního divadla.

Soubor na počátku padesátých let získal v rozhlase statut stálého tělesa a Disman se stal vedoucím režisérem vysílání pro děti a mládež. Z jeho „Dismančat“ vyrostla početná skupina interpretů dětských rozhlasových rolí. Dismanovým souborem prošla řada pozdějších významných osobností.

Práci s dětmi zasvětil volný čas a doslova i celý život. Pro svá vystoupení za okupace roku 1968 byl na začátku sedmdesátých let donucen odejít do důchodu.

30. duben 1924 – * Ilja Prachař († 10. 8. 2005)

„Prosím vás, třicet let mě lidé na ulici zdraví jako Trautenberka. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ zlobíval se Ilja Prachař. Ačkoli na natáčení vzpomínal velmi rád, nepovažoval roli hamižného statkáře v Krkonošských pohádkách za svou životní – a právem.

Pocházel z Malenovic u Zlína. Za války byl nasazen v Baťových závodech, uvažoval o studiu medicíny, ale nakonec zvítězilo divadlo. Domovskou scénou se mu na dlouhých dvaatřicet let stalo Divadlo Na Vinohradech. Tam si zahrál desítky charakterních i komických postav.

„Nikdy jsem nehrál milence. Zaplaťpánbůh pro diváky,“ řekl v jednom rozhovoru. „Měl jsem rád psychologicky bohaté, komplikované postavy. Od svých pětadvaceti jsem hrál dědky.“ Filmoví režiséři si ho zaškatulkovali do rolí policistů, vojenských šarží, funkcionářů, úředníků či lékařů.

Je také autorem několika divadelních her, rozhlasových pořadů a televizních scénářů – napsal dva díly seriálu Tři chlapi v chalupě.

„Můj pracovní den byl šílený. Zkoušky v divadle, odpoledne televize, potom představení a v noci dabing. Byl jsem kardiak a k tomu se postupně připojily zdravotní problémy, a tak jsem si řekl dost.“ Po padesátileté kariéře se rozhodl odejít na odpočinek. Vyklidil svůj šuplík divadelní v šatně, líčidla strčil do igelitky a výpověď nechal na vrátnici.

Užíval si penzi na chalupě a divadlo mu prý vůbec nescházelo. Jak říkal: „Je přece tolik krásných věcí na tom světě!“

1. květen 1874 – † Vilém Blodek (* 3. 10. 1834)

Vlastním jménem Vilém František Plodek vystudoval kompozici, hru na flétnu a klavír na Pražské konzervatoři. Pak odjel na dva roky do Haliče, kde působil jako soukromý učitel hudby.

Svou první operu Clarissa nedokončil. Psal scénickou hudbu k divadelním inscenacím a také k živým obrazům pro pražské shakespearovské slavnosti – údajně ze skromnosti se pod toto dílo nepodepsal.

Jedním z nejšťastnějších dní v Blodkově krátkém životě byl patrně 17. listopad 1867, kdy měla v Prozatímním divadle premiéru jeho jednoaktová opera V studni. Anekdotický děj, lidové prostředí a libretista Karel Sabina ji spojovaly se Smetanovou Prodanou nevěstou. „Operetka“ – tedy v tehdejší terminologii „malá opera“ V studni se brzy stala po Prodané nevěstě druhou nejoblíbenější českou operou u nás i za hranicemi. Toho se však Blodek nedožil. Osud mu nedal šanci rozvinout talent, nestihl dopsat ani operu Zítek o únosu českého krále Václava IV. českými pány.

Smetanu a Blodka pojí i stejně krutý závěr života. V odstupu deseti let se oba ocitli se zatemněným vědomím na stejném místě, v ústavu pro duševně choré v pražských Kateřinkách. Blodek zde zemřel ve věku devětatřiceti let.

2. květen 1994 – † Arnošt Kavka (* 4. 3. 1917)

Chtěl se stát doktorem práv, ale nacisté uzavřeli vysoké školy, a tak se z něj stal Doktor Swing! Na muzikantskou dráhu se vydal v sedmnácti letech, kdy založil vlastní studentský orchestr Black and White. Jako bubeník působil v tehdy ještě amatérském souboru Karla Vlacha a postupně se z bicích přeorientoval na zpěv.

Za války měl jako židovský míšenec problémy s rasovými zákony, před nuceným nasazením ho zachránil R. A. Dvorský, v jehož podniku se vyučil knihkupcem a nakladatelem. Před koncem války byl zatčen gestapem přímo při jednom z koncertních vystoupení.

Zpíval sólově i s dívčím triem Sestry Allanovy, napsal spoustu písniček, ze kterých se staly evergreeny. Uměl hrát na několik hudebních nástrojů, a když se později začal živit jako estrádní umělec, doprovázel se na svůj „kombajn“ neboli „Kavka eintet“.

Podle pamětníků byl Arnošt Kavka rozporuplná postava. Proslavil se totiž nejen jako všestranný hudebník, ale také jako recesista a jeden z pionýrů happeningu. Svými bláznivými nápady, které občas zašly až za hranice vkusu, způsobil mnoho pozdvižení.

K jednomu z jeho nejslavnějších kousků patří atraktivní příjezd na velbloudu na svatbu pana kapelníka Karla Vlacha, která se konala na Staroměstské radnici. Psalo se o tom v mnoha novinách…

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Marie Čiháková, Dobruška
Petr Líznar, Brumovice
Pavla Valachová, Horažďovice

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 27. dubna 2014