Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

Kalendárium tentokrát začneme verši Karla Kryla. „Děkuji za bolest, jež učí mne se tázat, děkuji za nezdar: ten naučí mne píli, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí, za slzy, za slzy děkuji: ty naučí mne citu…“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

3. březen 1994 – † Karel Kryl (* 12. 4. 1944)

V březnu 1994 ukončil svou životní pouť básník a písničkář Karel Kryl. Naštěstí nám po něm zůstaly písničky, ve kterých dokázal tak trefně vyjádřit to, na co se ostatní báli jen pomyslet.

Málokterý český umělec je ověnčen tolika poctami jako Karel Kryl. Už v roce 1988 získal Cenu Jana Zahradníčka, po listopadové revoluci medaili prezidenta T. G. Masaryka, medaili rektora Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa, prezidentskou medaili za zásluhy nebo Cenu Františka Kriegla.

Mladého Kryla hodně ovlivnil tatínek. Ve čtrnácti letech odešel z domova, protože mu prý otec nerozuměl. Navíc kvůli němu, jako živnostníkovi, nemohl studovat. A tak, když se dověděl, že ho přijme Keramická škola v Bechyni, sbalil kufry a odjel. A nakonec to byl tatínek, po kterém zdědil zasmušilou povahu, ale i smysl pro spravedlnost.

Není tajemstvím, že Karel Kryl byl s polistopadovou politikou hrubě nespokojen. Smrt přišla jak blesk z čistého nebe. Prý mu žalem puklo srdce.

6. březen 1754 – * Josefína Dušková († 8. 1. 1824)

Hvězda koncertního a operního nebe pěvkyně Josefína Dušková bývá spojována s Bertramkou a pražskými pobyty Wolfganga Amadea Mozarta.

Na Bertramce vzniklo v noci před premiérou Dona Giovanniho legendárních 292 taktů této „opery oper“.

Vypráví se i historka o vzniku árie „Sbohem, můj krásný plameni“, kterou Mozart pro Josefinu napsal. Že sice árii slíbil, ale stále se ke skládání neměl. Ona ho zavřela do altánku s tím, že ho nepustí ven, dokud árii nenapíše. Když Mozart árii dopsal, měl podmínku, že paní Dušková zazpívá árii bez chyby z listu, jinak, že skladbu roztrhá.

Tatínek Josefiny Duškové vlastnil lékárnu v domě u „Bílého jednorožce“ na Staroměstském náměstí v Praze. Když bylo Josefíně dvanáct, otec zemřel a matka lékárnu prodala. Přestěhovaly se do Celetné ulice do domu U černého slunce, kde bydlel i skladatel, pedagog a budoucí manžel Josefiny, František Xaver Dušek. Dušek byl o 23 let starší a napadal na jednu nohu, ale měl postavení a ona peníze. Zda byla v manželství šťastná, nevím, ale po Praze se šuškalo, že má románek s hrabětem Kristiánem Clam–Gallasem a velmi blízký vztah k Mozartovi.

6. březen 1959 – † Jan Čermák (* 7. 10. 1870)

Budete-li hledat v encyklopedii jméno Jana Čermáka, zjistíte, že to byl velice mnohostranný muž. V říjnu 1910 se slovinským přítelem Stankem Bloudkem a rychlobruslařem Potůčkem postavil letadlo Racek.

Do zimy s ním stihl uskutečnit asi patnáct letů. Poté ho rozebral a s konstruktérem Bloudkem odjel do Vídně. Tady spolu postavili dokonalejší letoun Libella 1. S ním pak absolvoval leteckou školu ve Francii, kde jako první Čech získal Mezinárodní pilotní diplom.

Perličkou je, že v den zkoušek se stihl také oženit. Turné po Balkáně byla zároveň svatební cesta. Na leteckých exhibicích předváděl i střemhlavý a poprvé v historii letectví také noční let. Asi to na novomanželku udělalo velký dojem, protože ve stejném roce s létáním skončil.

Ale to není všechno. V pětadvaceti letech měl už za sebou slušnou sportovní kariéru. Závodil v autech, na kole, jezdil na bruslích i na lyžích, které si přivezl z Norska. Hledal zlato na Aljašce a sedmnáct kilogramů
ho daroval republice. Na leteckou školu si vydělal výrobou umělého mramoru.

A když se otevírala brněnská pobočka Českého rozhlasu, přesně 1. září 1924, tak se Jan Čermák stal jejím prvním šéfem.

žolík – historie guláše

Historie guláše má hned několik verzí. Jedna sahá do 9. století, kdy na území dnešního Maďarska přicházel kočovný kmen Maďarů. Maďaři nebyli žádní třasořitkové a na bojištích za sebou zanechávali mnoho mrtvých.

V jejich stopách táhli kanibalové z kmene Ghúlů, kteří na bitevním poli pořádali hostiny. Když se nedařilo a hlad byl příliš velký, Maďaři odehnali ghúly a hodovali sami. Záhy se pro tuto činnost ustavilo slovní spojení „jít na ghúláš“, přičemž slovo „ghúláš“ znamenalo „pokrm ghúlů“.

Podle samotných Maďarů pochází slovo guláš od gujášů, tedy maďarsky pastevců.

A třetí verze tvrdí, že guláš vůbec není z Maďarska. Vojenští kuchaři turecké armády vařili mužstvu pokrm nazvaný kull asch. A protože vojska pobyla v Uhrách „dočasně“ 150 let, maso pro vojáky zdomácnělo a stalo se maďarským národním pokrmem.

7. březen 1874 – * Quido Kocián († 3. 1. 1928)

Syn Quido se narodil v rodině kameníka Kociána jako šestý v pořadí. Otec si velmi přál, aby se stal obchodníkem, ovšem Quidovi v tom zabránila nedoslýchavost na jedno ucho. Díky tomuto handicapu se zrodil jeden z našich největších sochařů Quido Tomáš Kocián.

Na Akademii výtvarných umění chodil do třídy Josefa Václava Myslbeka. Myslbek byl zprvu svým žákem nadšen. Když ale čtyřiadvacetiletý Quido Kocián vytvořil sochu „Šárka“, o které kritika prohlásila, že „žák předčil svého učitele“, bylo zle. Ješitný Myslbek se cítil dotčen a svého žáka zapudil. Nejdříve z Akademie, později z Prahy. I když se spor později urovnal, přecitlivělý Kocián tuto křivdu neunesl. Nepomohly ani ceny, ani další uznání, ani cesta do Itálie a Francie, kde se setkal se samotným Rodinem.

Psychická rána zasadila v Kociánovi nechuť k pražským poměrům a nakonec vedla k jeho odchodu do Hořic, kde až do smrti vyučoval na sochařské škole.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Martin Kellner, Praha 3
Blanka Bártů, Dačice
Vladimír Černý, Sezimovo Ústí

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 2. března 2014