Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Mluvíte-li se ženou, naslouchejte především tomu, co vám říká očima.“ Nevěřili byste, že tohle je výrok mystického básníka Otokara Březiny.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

12. září 1888 – * Maurice Chevalier

Francouzský zpěvák a herec Maurice Chevalier se narodil na předměstí Paříže. Jeho otec byl malíř pokojů, ale velmi holdoval alkoholu, a tak rodina žila v ustavičné bídě.

Maurice měl osm starších sourozenců. Než nastoupil do školy, otec rodinu opustil a Maurice musel začít pracovat. Zkoušel štěstí jako poslíček i učeň v různých profesích. Matka živila rodinu výrobou šňůrek a stuh, ale oslepla a Maurice se o ni chtěl postarat. A tak začal obcházet kavárny ve čtvrti, kde bydlel, a nabízel své pěvecké a imitátorské umění.

Začátky byly velmi nesnadné. Mnohý honorář byl doprovázen posměchem a vyplacen spíše ze soucitu. Ale Chevalier se nevzdal a v patnácti letech získal angažmá v Bruselu, následovala Marseille a konečně Paříž. A pak už zdomácněl na předních kabaretních scénách jeho šarm i neodmyslitelný slamák.

14. září 1618 – * Peter Lely († 30. 11. 1680)

Určit přesný původ malíře Petera Lelyho není jednoduché. Posuďte sami. Narodil se v německém Vestfálsku v rodině holandského vojenského důstojníka jako Pieter van der Faes, nicméně většinu svého života strávil v Anglii.

Svoje jméno Lely převzal podle rodinné usedlosti. Malovat se naučil v jedné malířské dílně v Haarlemu, kde se také stal členem malířského cechu Sv. Lukáše. Odtud odešel do Londýna, kde se uvedl více než skvěle. Jeho portréty byly po van Dyckových portrétech nejvyhledávanější. Když pak Anthony van Dyck zemřel, převzal Lely většinu jeho zákazníků. Lelyho velkým obdivovatelem byl anglický král Karel II., který ho jmenoval dvorním malířem, správcem sbírek a povýšil ho do šlechtického stavu.

Lely sám rovněž vlastnil velkou sbírku umění, kterou si mohl dovolit financovat z doživotní královské renty dvou set liber ročně a z provozu své velké dílny, ve které zaměstnával celou řadu učedníků a tovaryšů.

žolík – jak vznikly pralinky

Byla to vlastně šťastná náhoda. Kuchtík francouzského maršála a diplomata vévody Césara Choiseula du Plessis Praslin, rozsypal mandle, ze kterých měl připravit dezert pro svého pána. Rozhněvaný vévodův kuchař, mistr Lassagne měl po ruce jen zkaramelizovaný cukr, a tak jím ty nešťastné mandle zalil. Psal se rok 1671 a pralinky byly na světě! Bohužel, jak už to tak bývá, historie je často pěkně nespravedlivá. A tak na místo po vynalézavém kuchaři byly pralinky pojmenovány právě po jeho pánu Praslinovi.

Dnes už ale na hrabata nikdo nedá a navštíví-li francouzské městečko Montargis, kam Lassagne odešel na penzi, dozví se pravdu. Lassagne tu založil Dům pralinek, který stojí dodnes.

13. září 1868 – * Otokar Březina († 25. 3. 1929)

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká tě oblak,
jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem se prostřel?

Za svou básnickou tvorbu byl Otokar Březina osmkrát navržen na Nobelovu cenu, ale nikdy ji nedostal. Nevadilo mu to, k nominaci prohlásil: „Ani slova o tom, každé působí mi bolest. Nechci, aby mé jméno bylo vůbec uváděno ve spojení s takovými věcmi. Tam není mé místo.“

Narodil se v ševcovské rodině jako Václav Ignác Jebavý, ale brzy začal používat pseudonym Danšovský. Prý podle jména ulice, ve které bydlel. Podepisoval jím první básně. Když je četl učitelce, byly tak dokonalé, že ji nenapadlo, že je napsal on. Ale jméno Danšovský se nelíbilo redaktorům časopisu Vesna. Ve vinárně o jménu dlouho debatovali. Dohodli se, že mladý básník dostane první jméno, které uvidí na ulici, až vyjdou ven. Vyšli a četli: Otokar Březina – civilní geometr.

Václav Jebavý, tehdy už známý jako básník Otokar Březina, získal místo učitele na měšťance v Jaroměřicích nad Rokytnou. O tři roky později sem nastoupila jako učitelka Emílie Lakomá, která si inteligencí a krásou získala nejen místní žactvo a občany, ale i tehdy šestatřicetiletého Březinu. S básníkem se stýkala až do jeho smrti, tedy skoro čtvrt století.

Otokar Březina žil osaměle, ale vedl čilou korespondenci, věnoval se studiu přírodních věd, jazyků a východní filozofie. Ač byl plachý introvert, jeho byt v Jaroměřicích se stal kulturním centrem, které přitahovalo spisovatele a myslitele tehdejší doby. Sochař a Březinův přítel František Bílek vztyčil na jaroměřickém hřbitově u Březinova hrobu sousoší Tvůrce a jeho sestra Bolest.

8. září 1943 – † Julius Fučík (* 23. 2. 1903)

Novinář Julius Fučík uměl zaujmout, okouzlit i nadchnout. Přátelé ho znali jako veselého společníka, charizmatického lamače dívčích srdcí i lva kaváren a salónů. Zbožňoval divadlo a vše, co k němu patří. Herečky i divadelní kostýmy.

Řada kolegů z odboje Fučíka za jeho převleky, které pozornost spíše přitahovaly, než odpoutávaly, kritizovala. Bohémský Fučík však na tyto kritiky nedal a konspiraci vnímal spíše jako dobrodružnou hru. Hra skončila 24. dubna 1942, kdy ozbrojené komando SS pozatýkalo v bytě u Jelínků celou jejich sedmičlennou skupinu. Riva Krieglová, která z těch sedmi zatčených přežila válku jako jediná, kritizovala Fučíka za to, že se vzdal a nepoužil zbraň. „Jeho povinností bylo bojovat a padnout v boji. Julek se zachoval přesně opačně, než bylo žádoucí.“

Dnes víme, že Julius Fučík nebyl hrdina, který by přetrpěl nelidské mučení na gestapu a nikoho neprozradil. Byl to normální člověk z masa a kostí, který nechtěl zemřít. Komunistický mýtus neměl se skutečným Fučíkem nic společného, ale stal se dobrým varováním před vytvářením podobných ikon.

8. září 1873 – * Alfred Jarry († 1. 11. 1907)

Malý a nedbale oblečený šokoval své okolí na každém kroku. Věčně provokoval a vyvolával skandály. Chodil krokem cvičeného šimpanze, mluvil vybraným jazykem a oči mu svítily alkoholem. Nesnášel lidi, kteří jej obdivovali, sentiment v něm budil hrůzu, a ačkoli se věčně potloukal po nevěstincích, něžné pohlaví nenáviděl.

Francouzský spisovatel a dramatik ctil zásadu Carpe diem a k životu mu stačily jen tyto tři atributy: kolo, revolver a absint. Revolver používal místo cyklistického zvonku, kolo jako výhradní dopravní prostředek a absint se pro něj stal životním symbolem.

V jeho nejznámějším díle chamtivý král korumpuje spodinu své země alkoholem a vlivné spoluobčany podmaňuje podlézavostí. Všem slibuje demokracii. V krvavém komplotu se rychle zmocňuje trůnu, odkud pak primitivně manipuluje svými voliči. Opozici likviduje terorem, pokladna vyplundrované země zeje prázdnotou.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Michal Týfa, Police nad Metují
Milan Šrůtek, Police nad Metují
Patricia Strakošová, Nitra

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 8. září 2013