Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

O humoru bylo řečeno mnoho. Ale jen málokdo ho dovedl rozdávat bez laciných gest a slov. Mezi mistry v tomto oboru určitě patřil Miroslav Horníček. Právě on tvrdil, že „humor je vážná věc“. Jeho následovník Jiří Suchý dodává: „Humor – to už je asi to poslední, co je v tomto vědecko-technickém světě k smíchu.“ Mezi vděčná témata, která vyvolávají smích, patří herecké historky. O jejich šíření se zasloužil i herec Bohumil Bezouška. Své kolegy, které častoval žertíky v Klubu dobráků v Národním divadle, zarmoutil jen jednou. 18. října 1995, kdy pozemské jeviště opustil.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

18. říjen 1995 – † Bohumil Bezouška (* 19. 12. 1921)

Bohumil Bezouška, tedy Bóža, jak se mu říkalo, měl už napsáno ve svém horoskopu, že bude mít šťastnou povahu, díky níž se dostane ze všech nepříjemností. Žádné trable, splíny, optimista, který si nic moc nebere, má dar humoru, a spoustu přátel.

Ačkoli se jako herec příliš výrazně neprosadil a je spojený spíš s menšími rolemi různých lokajů, sluhů a komorníků, přesto se vryl do paměti nejen svých kolegů z Národního divadla, kde působil 30 let, ale i divákům a čtenářům. Bohumil Bezouška byl totiž autorem několika knih, pojednávajících především, jak jinak než o divadle, jeho zákulisí a hereckých legráckách.

Málokdo ví, že chtěl být ale původně lékařem. Nedostudoval kvůli uzavření vysokých škol za války. Stal se tedy aspoň lékařem lidských duší. Protože co víc může léčit, než smích. Úžasné byly i Bezouškovy imitátorské schopnosti. Jako vypravěč, autor mikrokomedií i vlastního zájezdového programu byl vyhledávaný i rozhlasem a televizí. Uplatnil se také jako režisér.

Bóža Bezouška vystupoval, i když už byl v důchodu, kterému s úsměvem říkal „valorizovaný vládní soucit“. Ke konci života ho postihla mozková příhoda a ochrnula mu část obličeje, což mu vzalo to nejcennější – možnost vyprávět, imitovat. A tak psal. I v této chvíli s humorem, jak napovídá název poslední knihy – Jak jsem proskotačil život. Je receptem na optimismus i pro nás.

18. říjen 1867 – * Alois Rašín († 18. 2. 1923)

„Rašín nasadil směle svůj život za český národní ideál v Rakousku,“ napsal Karel Engliš v nekrologu Aloise Rašína. „Byl odsouzen k smrti, vyvázl životem, který zachoval proto, aby po čtyři roky pracoval pro dobro republiky a aby byl za to v svobodné vlasti zavražděn Čechem.“

Právě 18. října 2012 uplyne 145 let od narození této významné osobnosti naší politické a ekonomické historie. Alois Rašín se proslavil heslem: „Pracovat a šetřit!“ a podle něj také žil.

Cílevědomý, pracovitý, poctivý, ale i odvážný radikál byl autorem unikátní měnové reformy. Jako ministr financí osamostatnil v roce 1919 českou měnu a položil základy nové měnové politiky. Jeho opatření se však na druhé straně citelně dotkla značné části obyvatelstva. Když byl v roce 1922 povolán do Švehlovy vlády, opět podnikl nekompromisní úsporné kroky. Památný byl jeho výrok na adresu těch, co žádali stále více výhod od státu: „Bojovali jsme za stát, zaplať! Zaplať výhodami, privilegii ve svobodné demokratické republice. Ale práce pro národ se neplatí!“

Emoce, které jeho radikální politika vyvolávala, vyústily v tragický konec. V lednu 1923, když vycházel ze svého bytu, byl postřelen mladým anarchistou a po těžkém víc jak měsíc trvajícím utrpení zemřel.

žolík – Jo-Jo

Jo-Jo, asi tuto hračku všichni znáte. Je to celkem jednoduchá věc. Dva stejně velké disky spojené osou, provázek, který je kolem ní omotaný a druhý konec je navléknutý na prostředníčku. U nás se objevilo Jo-Jo až v první polovině 20. století a nahradilo tehdejší klukovskou hračku zvanou „káča“.

Nejstarší zmínky o této hračce sahají už do 5. století př. n. l., a to do starého Řecka. Kresby z té doby se objevují i v Egyptě. V 16. století prý domorodci na Filipínách používaly spojené kameny na provázku k lovu. Házeli je z korun stromů na zvěř, a když se netrefili, kameny se jim vrátily nahoru. Vypadá to, že používali princip Jo-Ja. V 18. století se pak Jo-jo objevilo mezi aristokracií v Evropě. Před bitvou u Watterloo si prý hrou s Jo-Jem krátili čas francouzští vojáci.

Konečně ve 20. století se dostala toto hračka do USA díky mladému Filipínci Pedrovi. Tady taky získala svůj dnešní název – ovšem psaný s Y. Mimochodem Yo-Yo filipínsky znamená „pojď-pojď“. Nevím, jestli díky tomuto názvu přilákalo Jo-Jo další zástupy hravých obdivovatelů, ale dneska máme už celé vytrvalostní turnaje a exhibice v nakládání s Jo-jem. Tak jestli máte dneska ještě volno, tady je jeden typ, jak se můžete pobavit.

18. říjen 1927 – † Josef Thomayer (* 23. 3. 1853)

Byl to nejen lékař a spisovatel, ale dá se říct, i organizátor a veřejný činitel. Jako první začal u nás budovat samostatnou neurologii, šířeji se zabýval kardiologií. Měl neobyčejný pozorovací talent, což je pro diagnostiku ten nejlepší vklad. Dovedl rychle poznat chorobnou odchylku a vyložit ji. Jako jeden z prvních se dokázal dívat na pacienta jako na celek.

Při léčbě používal i psychologické postupy. Pronikavým pohledem uměl zapůsobit na pacienta a získat jeho důvěru. Tento vědec a doktor měl i smysl pro humor. Traduje se, že mu přivedli pacienta a on už od dveří diktoval diagnózu. Kolegové ztuhli úžasem: „Jak jste to poznal?“ „Za prvé se musíte umět koukat,“ odpověděl lékař, „a za druhé jsem ho vyšetřoval už včera ve své soukromé ambulanci.“ Dodnes nám tuto osobnost připomíná jedna pražská nemocnice a jeho jméno nesou i zdejší sady.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Nina Uldrychová, Praha 10
Vlasta Bendlová, Brno
Jiří Šulc, Praha 4

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 14. října 2012