Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal,“ zvolal Jan Lucemburský před svou poslední bitvou u Kresčaku roku 1346. Jeho hrdinská smrt otevřela Karlu IV. cestu ke skvělé politické kariéře a nám první téma.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

2. září 1347 – korunovace Karla IV. a Blanky z Valois

První manželku vybral Karlu IV. jeho otec Jan Lucemburský. Stala se jí stejně stará, pohledná plavovláska, francouzská princezna Markéta z Valois, zvaná pro svou bledou pokožku Běla, Blanche, česky Blanka. Oddáni, byť symbolicky, byli už v sedmi letech roku 1323.

Do Čech přijela Blanka roku 1334, ale šťastná tu moc nebyla. Své dvorní dámy byla nucena poslat domů a těm českým nerozuměla, alespoň zpočátku. Navíc Karel často odjížděl na „služební cesty“ a čím víc chtěla, aby s ní zůstal doma, tím častěji odjížděl. Jeho bujnou povahu nezkrotil ani papež, Karlův bývalý učitel, který ho roku 1347 pokáral za vyhledávání soubojů a nevhodné oblékání do příliš úzkých nohavic.

Z manželství s Blankou se narodily dvě dcery, Markéta a Kateřina. Tolik očekávaného syna se Karel nedočkal a navíc Blanka po druhém porodu již děti mít nemohla.

Karlova a Blančina královská korunovace se uskutečnila 2. září roku 1347. Koruny si Blanka ale dlouho neužila. Zemřela nečekaně, rok po korunovaci, v pouhých dvaatřiceti letech. To Karel ještě nevěděl, že ho čekají další tři manželství.

8. září 1882 – * Alberto Vojtěch Frič († 4. 12. 1944)

Když byl malý, chtěl vytrestat strážníka za to, že ho pravidelně šacoval, a tak koupil kaktus a strčil si ho do kapsy. Pomsta byla sladká a paradoxně způsobila, že se kaktusy staly jeho celoživotní láskou. Otec z toho ale nijak nadšený nebyl, chtěl, aby studoval práva. A tak se Alberto Vojtěch Frič po maturitě sbalil a odešel z domova.

Jeho kroky vedly do Jižní Ameriky a strávil tu s přestávkami 30 let. Sbíral kaktusy a žil mezi indiány. Zúčastňoval se loveckých i válečných výprav, nafotografoval tisíce unikátních snímků a sestavil slovníky 36 indiánských jazyků. Do Evropy přivezl prvního indiána a obrovské množství indiánských předmětů, které jsou dodnes chloubou světových muzeí. Objevil a katalogizoval desítky nových kaktusů, popsal jejich narkotizační účinky a vydal několik dobrodružných knih.

On, který byl v džunglích Amazonie mnohokrát zraněn, uštknut hady a napaden jaguárem i otrávenými šípy, zemřel 4. prosince 1944 v Praze na banální otravu krve, když se náhodou škrábl o rezavý hřebík vyčnívající z králíkárny. Od indiánů znal lék kurare, ale lékaři mu ho nedovolili použít.

Jen náhodou byla před několika lety objevena v jedné paraguayské vesnici jeho indiánská rodina. Dcera Hermína tehdy ještě žila a bylo jí něco málo přes sto let.

5. září 1997 – † Matka Tereza (* 26. 8. 1910)

Co přimělo řádovou sestru a rodačku z makedonské Skopje, Marii Terezu, v šestatřiceti letech opustit klášter v indické Kalkatě a skvělé místo ředitelky dívčí školy, nevíme. Snad drobná příhoda z nedalekého slumu, kam chodila ošetřovat nemocné. Tehdy ze země zvedla nemocnou ženu, která měla půlku obličeje ohryzanou od potkanů, a místní nemocnice ji odmítla přijmout.

V každém případě si roku 1948 vyžádala od papeže svolení opustit klášter loretánských sester a věnovat se těm nejubožejším z chudinské čtvrti Kalkaty. Před šokovanými sestrami odložila černý hábit, oblékla si sárí, jaké nosily chudé Indky. Odešla s taškou, ve které měla pět rupií, a sama začala vyhledávat chatrče indické chudiny.

V následujících dvou letech založila vlastní kongregaci řádových sester a už jako Matka Tereza otevírala domy pro umírající, malomocné, narkomany, osamělé staré lidi i opuštěné děti. Roku 1965 otevřela první takový dům i mimo Indii a po něm mnoho dalších ve všech koutech světa.

V roce 1979 obdržela tato „malá velká žena“ Nobelovu cenu míru a roku 2003 byla slavnostně blahoslavena.

6. září 1757 – * Gilbert du Motier († 10. 5. 1834)

Markýz Gilbert du Motier, známý jako markýz La Fayette, pocházel ze staré šlechtické rodiny žijící na zámku Chavaniac v jižní Francii, ale brzy osiřel. Ve dvou letech ztratil otce a o deset let později i matku.

Po otci zdědil vojenské nadání a už v šestnácti letech vstoupil do řad elitního pluku královských mušketýrů. Nebylo mu ani dvacet, když se dověděl o Válce za nezávislost, a odplul do Ameriky. Vyhrál několik důležitých bitev a stal se pobočníkem a přítelem samotného George Washingtona.

Po vypuknutí francouzské revoluce se vrátil do Paříže a stanul v čele pařížské národní gardy. Když se revoluce změnila v krvavý teror a on byl jako aristokrat označen za zrádce, rozhodl se k útěku do Ameriky. Na hranicích byl ovšem zatčen pruskou vojenskou hlídkou a předán Rakušanům, kteří ho uvěznili. Chtěli, aby se po něm slehla zem, ale nakonec měl štěstí. Po dvou letech si jeho žena Adriena vymohla od císaře Františka II. svolení sdílet s ním vězení a pečovat o něj a za další dva roky se díky Napoleonovi dostal na svobodu.

Když na sklonku první světové války vstoupili první američtí vojáci do Paříže, vedly jejich kroky k Lafayettově hrobu. Americký generál John Pershing Lafayettovi hrdě oznámil, že tentokrát zase Američané pomohli osvobodit Francii.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Karel Veselý, Most
Jana Kafková, Zlín
Jaroslav Dlouhý, Týnec nad Labem

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 2. září 2012