Rozhovory na téma národní i osobní identity. Připravili J. Balážová a Z. Potužil
00:00:32 -Dobrý den.
-Ahoj.
00:00:44 Dnes jsme se sešli, abychom si povídali o Ukrajincích v Čechách.
00:00:52 Jak jste tu dlouho a jak jste přijeli?
00:00:58 Já jsem přijela do Čech koncem roku 1993 hned po studiu.
00:01:03 Na Ukrajině jsem studovala obchodní akademii.
00:01:07 V Praze už žily mé dvě tety. Obě jsou tu vdané.
00:01:13 To byl důvod, proč jsem tady.
00:01:19 Měla jsi o naší zemi nějaké představy?
00:01:24 Ano. Určitě.
00:01:44 Jak hledá mladá holka z Ukrajiny práci v jiné zemi?
00:01:50 Těžko. První problém byl. že jsem se česky nedomluvila.
00:01:55 Takže jsem práci sháněla těžce.
00:02:00 Chtěli, abych tu byla oficiálně. Když jsem nastupovala
00:02:05 jako sanitářka do nemocnice, musela jsem tu mít legální pobyt.
00:02:10 Kdy a proč ses rozhodl odjet do Čech?
00:02:15 Stalo se to tak, že jsem byl u kamarádky.
00:02:21 Slavil se nějaký svátek a přijel její bratranec z Čech.
00:02:26 Pracoval tady na stavbách. Za 2 měsíce jsem si na něj vzpomněl,
00:02:31 protože jsem se dostal do potíží a potřeboval jsem nutně peníze.
00:02:36 Zavolal jsem mu a on řekl: Žádné růžové sady, ale těžká práce.
00:03:00 -Potvrdila se slova toho kamaráda?
-Ano. A bylo to ještě horší.
00:03:06 Často se mluví o nelegálních zprostředkovatelích práce.
00:03:12 Myslíte si, že podobná mafie funguje na stejných principech
00:03:17 v Moskvě, na Ukrajině i tady v Čechách?
00:03:22 Jo. Lze to tak říci.
00:03:27 Měli jste někdy problémy s takovými lidmi?
00:03:32 Slyšela jsem o tom, ale do žádného kontaktu jsem zatím nepřišla.
00:03:38 Naštěstí, že? Když jsi skončila s tou prací sanitářky,
00:03:42 co jsi dělala?
-Když už jsem uměla víc česky,
00:03:47 začala jsem shánět něco jiného a našla jsem práci jako prodavačka.
00:03:53 V Hostivaři byla taková malá kantýna a tam jsem dělala.
00:03:58 Jak reagovali lidé na prodavačku, která je Ukrajinka?
00:04:04 Ze začátku byly vztahy neutrální, po 2 a půl letech byly kamarádské.
00:04:12 V současné době pracuješ v České pojišťovně jako finanční poradce.
00:04:19 -Pojišťovací poradce.
-Jak ses k tomu dostala?
00:04:25 K této práci jsem se dostala taky celkem těžko.
00:04:30 Když jsem dva a půl roku dělala v té Hostivaři,
00:04:35 tak jsem zjistila, že to je pro mě málo.
00:04:40 Rozhodla jsem se, že si udělám kurz účetnictví u jedné americké firmy.
00:04:45 Ale studovala jsem při zaměstnání, takže to byla jenom teorie.
00:04:51 Těžko teď seženu práci účetní, protože nemám praxi.
00:04:56 Mám sice trvalý pobyt, obchodní akademii
00:05:01 a kurz účetnictví, ale nemám praxi. Takže uvažuju do budoucna,
00:05:06 že bych nějakým způsobem začala shánět praxi.
00:05:11 Proto jsem začala dělat pojišťovací poradkyni.
00:05:16 Je to práce na volné noze. Můžu se vzdělávat a zdokonalovat,
00:05:21 můžu dělat tuto práci i práci pro ukrajinskou organizaci.
00:05:26 Sašo, tvůj osud byl složitější. Co byla tvoje první práce?
00:05:32 Moje první práce byla stavba. Přivezli nás v 6 nebo 7 hodin ráno,
00:05:40 žádné otázky, tady máte dva Ukrajince a nazdar.
00:05:45 To řekl ten zprostředkovatel.
00:05:49 A hned mi dali kolečko a makačka, makačka, makačka.
00:05:55 -To byl Čech, ten zprostředkovatel?
-Ukrajinec.
00:06:00 Byl docela slušný. Já vlastně nepotkal "nevýplatu".
00:06:06 Trochu mně zdržovali výplatu, ale svoje peníze jsem dostal.
00:06:11 Ale stává se tu, že lidi peníze nedostanou.
00:06:16 Pracují měsíc, dva, dostanou zálohu na jídlo, a pak nic.
00:06:23 Jak ses na začátku cítil v Čechách?
00:06:28 Trochu zničeně, trochu to na mě tlačilo.
00:06:33 Vlastně ne trochu, ale moc. Říkal jsem si, co tady vlastně dělám.
00:06:39 Proč nejsi doma, že jo?
00:06:43 Češi se ke mně chovali různě. Někteří se mě ptali,
00:06:49 jak se jmenuju, odkud jsem a jestli mám děti.
00:06:54 A někteří řekli: To je Ukrajinec a přišel jsem makat.
00:06:58 -Je to člověk druhé kategorie.
-I takové názory byly?
00:07:04 Ano. Když jsem upozorňoval, že může na stavbě dojít k úrazu,
00:07:09 jeden věčně opilý mistr říkal: Neboj se, Ukrajinců je dost.
00:07:14 Chtěl jsem ho zmlátit, ale on by zavolal policii,
00:07:19 řekl by, že ho zmlátil Ukrajinec, a vinen bych byl já.
00:07:24 Musel jsem to vydržet, třeba někam odejít.
00:07:29 Ne že bych byl nějaký zabiják, ale to člověka naštve.
00:07:34 -Spíš se to dotkne.
-Měla jsi taky takové zkušenosti?
00:07:40 Ze začátku se stávalo, když jsem dělala jako prodavačka,
00:07:45 že mi dávali ty nejhorší práce. Vždycky řekli: To Maruška udělá.
00:07:50 A na otázku proč odpověděli: Protože ona je Ukrajinka.
00:07:55 My jsme tady nachystali mapu Ukrajiny a já bych chtěla vědět,
00:08:01 odkud vy pocházíte. Tak tady je mapa.
00:08:06 Zachytný bod - Kyjev. Sašo, ty pocházíš z Vinici?
00:08:11 Ano. V ukrajinštině se říká Vinica.
00:08:15 -A kde máme Vinicu?
-Tady.
00:08:21 -Maryčko, odkud ty pocházíš?
-Já pocházím z Chustu,
00:08:26 ale já ho nemůžu najít. Je to kousek od Mukačeva.
00:08:31 Tak to už tady není. Tady je! Už jsem ho našla.
00:08:36 To je ostuda, Maryčko. Nenašla jsi svoje město.
00:08:43 NĚKDO ZVONÍ To je možná Lydie.
00:08:50 -Ahoj!
-Ahoj. Já se omlouvám...
00:08:58 Posaď se k nám. Já vás nejdřív seznámím.
00:09:03 -To je Saša a to je Lydie.
-Duže prijemno, Oleksander.
00:09:15 Dobrý den všem.
00:09:18 Lydie přinesla spoustu úžasných věcí a my jsme se přestěhovali
00:09:23 a nazdobili jsme si to. Teď to připomíná ukrajinské zvyky.
00:09:29 Tady je chleba se svíčkou. Proč se svíčkou?
00:09:35 To je církevní tradice. Svíčka má své místo v každém národě.
00:09:40 Ale hlavně je to ten chleba a sůl - Ukrajina jako obilnice Evropy.
00:09:45 V našich tradicích je chléb a sůl vždy na prvním místě.
00:09:50 Jak se díváte na informace médií a které se šíří společností
00:09:55 a nazírají na Ukrajince paušálně jako na mafiány
00:10:00 a lidi zde nelegálně pracující?
00:10:04 Dotýká se i lidí, jako jste vy, tato tvrzení?
00:10:09 Vadí vám, když slyšíte tyto informace?
00:10:14 Asi jo.
00:10:19 Myslel jsem, že se tu budu cítit jako doma,
00:10:25 že mi nikdo nebude říkat, že jsem se přistěhoval a tak.
00:10:30 Ale pak mi řekli: Ty nejsi Čech, tak buď ticho.
00:10:37 -Co ty, Maryčko?
-Ovšemže se mě dotýká, když řeknou,
00:10:42 že támhle něco provedli Ukrajinci, tak jsou všichni Ukrajinci špatní.
00:10:49 Dá změnit názor na Ukrajince zde žijící?
00:10:54 Dá se změnit. Chce to hlavně dobrou vůli, osvětu
00:10:59 a správnou mediální informovanost. Jsem přesvědčena, že se to dá.
00:11:04 Není to záležitost příštího týdne, ale určitě je to možné.
00:11:09 Srovnejme jednotlivé migrační vlny.
00:11:13 Myslíš si, že vláda a lidé na našem území
00:11:17 přistupovali za 1.republiky jinak k emigrantům z Ukrajiny?
00:11:22 Zcela jistě. To byla jiná vláda, jiný stát a jiní lidé.
00:11:46 Prezident Masaryk byl velmi vstřícný k těmto záležitostem.
00:11:52 Po roce 1945 se vše ukrajinské odsunulo na úroveň nepřátelskou.
00:11:59 Já mám něco, co přinesla také Lydie.
00:12:04 Sašo a Maryčko, co vám to říká?
00:12:09 To je trojzubec - ukrajinský znak.
00:12:17 Byl už na mincích Kyjevské Rusi. Tomu trojzubci je skoro 2000 let.
00:12:23 To je vlastně ukrajinský státní znak.
00:12:28 A je na tom napsáno VOLA, což je SVOBODA.
00:12:33 Jak to bylo s ukrajinským znakem a možností mít ho doma kdysi?
00:12:39 Co by se stalo, kdyby ho někdo u vás objevil?
00:12:44 -Měli bychom problémy.
-Nesmělo se o něm ani mluvit.
00:12:49 Tito mladí přátelé to nevědí, ale vím z vyprávění starších lidí,
00:12:54 že ten státní znak nebo prapor Ukrajiny měli opravdu zakopaný,
00:13:01 nebo někde schovaný tak, aby o tom nikdo nevěděl.
00:13:06 Vraceli se k němu úplně tajně v rodině.
00:13:11 V době největších svátků třeba ten prapor i políbili,
00:13:16 protože vyvolával obrovské emoce a naděje.
00:13:21 Ukrajina, ač to tady není vůbec známo,
00:13:25 neustále žila myšlenkou na samostatnost.
00:13:29 Sašo a Maryčko, mohli jste se ve škole učit ukrajinsky?
00:13:37 Já jsem tu možnost měla, protože jsem bydlela v malém městě.
00:13:42 Tam ještě nebylo tolik znát tu ruštinu.
00:13:47 Chodila jsem do ukrajinské školy, měla jsem štěstí.
00:13:52 Doma se mluvilo zakarpatským dialektem.
00:13:57 A na obchodní akademii v roce 1990 se už učilo ukrajinsky.
00:14:03 Sašo, je nějaký rozdíl mezi tím, jak lidé mluvili ukrajinsky dřív,
00:14:09 když jsi byl malý chlapec, a jak mluví teď?
00:14:14 Slyšet ukrajinštinu bylo těžké. Zvlášť od mladých lidí.
00:14:19 Dnes se mluví ukrajinsky všude. A hlavně děti se baví ukrajinsky.
00:14:26 Se synem mluvím jen ukrajinsky. Rusky se naučí, když bude chtít.
00:14:31 Je Ukrajinec, tak musí umět ukrajinsky.
00:14:36 Jak se žije Ukrajincům v emigraci?
00:14:40 Dá se srovnat, jak mohou svou identitu, tradice a jazyk
00:14:45 rozvíjet Ukrajinci v České republice a jinde?
00:14:50 Ty můžeš, Maryčko, čerpat jednak z těch šesti let v Čechách
00:14:55 a jednak z toho, že ses zúčastnila několika mezinárodních setkání,
00:15:01 na kterých ses sešla s Ukrajinci až čtvrté generace z různých zemí.
00:15:08 Ano. To jsem se sešla. To bylo letos v Budapešti
00:15:13 na mezinárodním setkání mládeže.
-Evropské ukrajinské mládeže.
00:15:18 V roce 1999 se konalo poprvé.
00:15:23 Tam jsem například bydlela se slečnou z Francie,
00:15:28 která byla z třetí generace a perfektně mluvila ukrajinsky.
00:15:34 Zpívala ukrajinské písničky, znala tradice a co mě dojalo,
00:15:39 že znala recepty na všechna ukrajinská jídla.
00:15:44 Například ukrajinské varenika, holubce, boršč a podobně.
00:15:49 Musíme říci, že boršč je původně ukrajinské jídlo
00:15:54 a Rusové nám ho vzali.
-Vypůjčili si ho od nás.
00:15:59 Vypůjčili si ho jako řadu jiných věcí,
00:16:04 ale to, co je opravdu boršč, je ukrajinská polévka.
00:16:09 Setkáváte se u nás s Ukrajinci? Lydie v Ukrajinské iniciativě...
00:16:15 -Maryčka je taky členkou.
-Zapojila jsem se velmi brzy.
00:16:21 -Co je jejím posláním?
-Udržovat identitu těch lidí,
00:16:26 kteří se hlásí k ukrajinské národnostní menšině.
00:16:31 Paralelně provádíme osvětu, protože tím,
00:16:36 jak jsme za sebou měli depresivní období od roku 1945,
00:16:42 tak řada lidí se z určitých důvodů nehlásí.
00:16:47 Bojí se. Takový ten umělý moment toho,
00:16:52 že Ukrajinec je Sovět, to už lidi zahánělo někam.
00:16:57 Maryčko, chceš tady zůstat, nebo se chceš vrátit domů?
00:17:02 Chtěla bych zůstat, ale není ještě vyřešeno, jak to bude vypadat.
00:17:09 Sašo, když ty jedeš domů na Ukrajinu...
00:17:14 Ukrajina se mění. Je vidět ten rozdíl.
00:17:19 Ulice začínají být krásnější, jakoby více evropské.
00:17:24 Ale je chudoba, lidé žebrají na ulici. Ale chci se tam vrátit,
00:17:29 protože jsem se tam narodil a chci tam zemřít. Mám tam rodinu.
00:17:34 Tady nemám skoro nikoho. A mám Ukrajinu rád.
00:17:39 Víte, jak je naše Ukrajina krásná? Máme moře, lesy, hory, co chceš.
00:17:45 Myslíte si, že ty nové zákonné normy,
00:17:50 které upravují pobyt cizinců na našem území,
00:17:56 a ty věci, které se chystají, jako je odsun a deportace,
00:18:02 jsou nástroje, které v konečné fázi pomůžou skutečně
00:18:08 zbavit se těch mafiózních struktur,
00:18:12 nebo se to těchto lidí nedotkne, ale bude poškozen obyčejný člověk?
00:18:18 Asi jen ten obyčejný člověk.
00:18:22 Pořádek v tomto směru měl být už dávno.
00:18:28 Dnes už je velmi pozdě podle mě a naší organizace.
00:18:34 Toto všechno se mělo řešit v roce 1991.
00:18:39 Nicméně pokud se tato situace teď nějak řeší,
00:18:44 tak by v ní měl být pořádek. Ale vypadá to, že zase není.
00:18:49 Lidé, kteří si chtějí vydělat pár dolarů pro děti
00:18:55 a hledají tady střechu nad hlavou, by neměli být deportováni.
00:19:00 Možná měkčí slovo - vyhoštěni. Ale je to urážlivé.
00:19:08 -Jak se řekne ukrajinsky děkuju?
-Ďákuju.
00:19:12 Tak já vám hrozně "ďákuju" za tohle povídání.
00:19:18 Já jsem hrozně ráda, že jste se nám takhle otevřeli
00:19:24 a povídali jste o svých příbězích a o svých zkušenostech.
00:19:30 -Takže ďákuju.
-Budlask.
00:19:33 -To je prosím?
-Tež ďakujem moc za zaprošeně.
00:19:40 Všichni odešli a my jsme tu zůstali v komornějším prostředí,
00:19:45 které možná víc odpovídá tomu, o čem si chceme povídat.
00:19:50 Jak to bylo s tebou a s tvojí rodinou?
00:19:55 -Jak se tví rodiče dostali do Čech?
-Moji rodiče sem přijeli zvlášť.
00:20:01 Bylo to ve 40.letech. Seznámili se až tady.
00:20:12 Tady je můžu ukázat. To je jejich svatební fotografie.
00:20:19 Jak jsi vyrůstala v Čechách? Učili tě doma rodiče a babička
00:20:24 ukrajinským zvykům a jazyku?
-Já si ani neumím představit,
00:20:29 že by to mohlo být jinak.
00:20:32 Tu národnostní identitu jsme považovali natolik za svou,
00:20:37 že bylo zcela přirozené, že jsme dodržovali tradice,
00:20:43 že jsme doma hovořili ukrajinsky, že jsme četli literaturu.
00:20:49 Oba rodiče věděli, jak nám to nenásilně předat.
00:20:55 Bylo to velice jemné. A když se mi narodil syn,
00:21:00 tak jsem s ním od kolébky hovořila jeho rodným jazykem.
00:21:05 Dnes zná několik jazyků, ale ukrajinština je jeho mateřštinou.
00:21:09 Ptala jsem se Maryčky a Saši na jejich plány do budoucnosti.
00:21:15 Mohu se zeptat také tebe?
00:21:19 Já bych si přála,
00:21:23 aby moje dvě vlasti překlenuly kritické období
00:21:28 a staly se součástí civilizovaného světa,
00:21:33 ke kterému všichni spějeme.
00:21:37 A taky bych si strašně přála, abych měla sílu a energii
00:21:43 nějakým způsobem ještě pomoci té minoritě v České republice,
00:21:49 které se z určitého velmi těžkého stavu přeci jen vymanila.
00:21:57 A také bych si přála, jestli můžu něco osobního,
00:22:03 aby můj syn, který studuje, zdárně dostudoval
00:22:08 a aby tu lásku k Ukrajině s sebou nesl dál.
00:22:20 Já budu držet palce, aby větší část toho vyšla.
00:22:25 -Ještě jednou "ďákuju".
-Tože ďákuju za zaprošeně.
V prvorepublikovém Československu žila poměrně silná enkláva emigrantů z Ukrajiny, kteří u nás mj. založili – s podporou čs. vlády – i ukrajinskou universitu. Druhá vlna emigrantů přišla do Čech a na Moravu v době války – o této etapě příchodu Ukrajinců do našich zemí se vůbec nesmělo mluvit, natož psát, protože byli často spjati s likvidací Ukrajinské povstalecké armády (banderovců). Pokud se těmto lidem podařilo po pětačtyřicátém a dál po osmačtyřicátém roce v naší zemi přežít, založili zde rodiny a po desetiletí žili jako – aspoň navenek – zcela asimilovaní občané. Situace se změnila až před deseti lety. Od té doby ovšem přijely do ČR tisíce nových emigrantů, kteří neprchají před politickým pronásledováním, nýbrž před bídou. Kdo dnes v Česku něco přestavuje, najímá si nejlevnější zedníky – Ukrajince. Přesto se Češi Ukrajinců bojí, mají pocit, že jsou příliš spjati s různými mafiemi, které na naše území po rozpadu SSSR také přišly. V komorním přátelském povídání Jarmily Balážové se setkáme s novodobými emigranty i s Lydií Rajčincovou, která se v Čechách narodila, ale Ukrajinkou být nepřestala.