Podivuhodný kus země, na kterém žijí a pracují tradiční potápěčky a jehož krajina je plná zvláštních vulkánů i tajemných kamenných postav (2003). Scénář a režie D. Záruba
Teprve nedávno objevili turisté podivuhodnou výspu Jižní Koreje – subtropický ostrov Jeju. O tisíc osm set čtverečních kilometrů pevniny sopečného původu tu dlouhou dobu soupeřily s Koreou také Čína a Japonsko, mezi kterými se Jeju nachází. Žije na něm více než půl miliónu lidí a tamější podnebí je vlhké a teplé. Mohl by se stát skutečnou korejskou riviérou, kdyby ovšem uměli Korejci plavat. A tak je alespoň místem celé řady festivalů, kam rádi míří obyvatelé z pevniny. Ostrov je zvláštní i z mnoha dalších důvodů – především svojí bizarní krajinou. Nikde jinde na světě neuvidíme tolik parazitických kráterů jako zde. Mají své mikroklima, a proto se v jejich blízkosti nachází nepřeberné množství rostlin, které jinde nenajdete. Raritou jsou i tradiční potápěčky, henjo. Staré ženy, často kolem sedmdesátky, dokáží vydržet pod vodou až dvě minuty. V hloubce dvaceti metrů loví mořské pochoutky – mušle, plže, raky a langusty. Jejich umění je zahaleno tajemstvím, stejně jako symbol ostrova harubang, kamenné postavy podobné sochám na Velikonočním ostrově. Jejich původ nikdo nezná, a tak nezbývá, než naplno popustit uzdu fantazie.
