Pestrost vlivů se odráží v tradicích či architektuře – od odkazu britského kolonialismu až po působení tibetského etnika (2003). Scénář a režie V. Poltikovič
Západní Bengálsko se jako jediný indický stát rozprostírá od himálajských vrcholů až k rovinám v rozsáhlém ústí posvátné řeky Gangy. Naši cestu jsme začali na severu v proslulém městě Dárdžiling. Dříve to bylo mimořádně oblíbené horské letovisko zámožných Britů a jejich vliv je tu stále patrný – v architektuře i tradicích. I dodnes platí za oblíbené prázdninové místo, kam se dá uniknout od vlhkého tropického horka indických nížin, v zahraničí je ovšem spojováno především s pěstováním čaje, za nějž se doslova platí zlatem. V podhorské oblasti se projevuje i vliv tibetského etnika, které zde po anexi jejich domoviny Čínou nalezlo svůj azyl, což se projevuje především řadou buddhistických chrámů a klášterů. Střední Bengálsko je naopak proslavené terakotovými stavbami s nádhernou reliéfní výzdobou. Po návštěvě megapole Kalkaty, plné sociálních kontrastů, se s Indií rozloučíme v deltě Gangy, která měří úctyhodných 2500 čtverečních kilometrů. Tvoří ji bezpočet ostrovů a ostrůvků, mezi nimiž se pohybují lidožraví bengálští tygři, krokodýli, žraloci nebo delfíni.
