Po asijské zemi za mistry tradičních řemesel, největší knihou na světě a překrásnými západy slunce s odlesky zlatých střech starobylých pagod (2001). Scénář a režie J. Mančuška
Země, obecně známá pod názvem Barma, byla roku 1989 přejmenována na Myanmar a kvůli vojenskému režimu prožila dlouhá desetiletí v úplné izolaci. Teprve v posledních letech se začala opatrně otevírat světu a dnes patří mezi nejzajímavější cestovatelské destinace v Asii. Pro turisty je to především fascinující země tisíců pagod, kde ani tvrdá diktatura neoslabila buddhistickou víru a na ni navázané tradice a rituály. Největší z chrámů stojí v hlavním městě a je na něm prý víc zlata, než ve všech britských bankách dohromady. Špice této pagody je osázena tisíci diamanty, safíry, rubíny – všem na očích, ale ve stometrové výšce. Země přitom patří mezi ty nejchudší v Asii. Na dosah jsou však krásné řemeslné výrobky z všudypřítomných dílniček i netradiční nabídka rušných tržišť. Podnikatelské aktivity zdejších obyvatel neznají hranic a mnozí z nich myslí i na karmu svých zákazníků. Tu je možné si za poplatek očistit například tím, že vám prodavačka poskytne příležitost vypustit ptáčka z klece na svobodu.
