Chyť zajíce, ať ho máš! Nové inscenace her Václava Havla: Žebrácká opera v Klicperově divadle v Hradci Králové a Zahradní slavnost v Národním divadle. Režie A. Sirotková
Od roku 1963, kdy Václav Havel napsal a Otomar Krejča v Divadle na Zábradlí režíroval Zahradní slavnost, se vedou spory o tom, jak ony přesně konstruované hry, jež sám autor nazýval „stroječky“, vlastně inscenovat. Jak jejich mechanismu vdechnout jevištní život. Ostatně nepovedených inscenací Havlových her vzniklo mnoho, těch, které se nás dotýkají a při nichž se skutečně bavíme, pár.
Václav Havel sám leccos na to téma naznačil a jsou režiséři, kteří se jeho doporučení, že je hlavně zapotřebí přesně, po smyslu a ve správném rytmu říkat text, se střídavým úspěchem drží. Jako například Andrej Krob.
Platí ale Havlova doporučení absolutně nebo je jejich respektování jen východiskem pro další režijní práci? Jak se s proměnou současného inscenačního stylu změnil divadelní potenciál Havlových textů? A co je na textech, kterým je vytýkáno chladné konstruktérství, vlastně pro současného režiséra přitažlivé? Co je při jejich inscenování nejtěžší? Budeme se ptát dvou režisérů s výrazným scénickým rukopisem, kteří se v právě uplynulé sezóně potkali s Havlovými hrami poprvé. Daniel Špinar nastudoval v Klicperově divadle v Hradci Králové Žebráckou operu a Dušana D. Pařízek ve Stavovském divadle Zahradní slavnost.
Získejte volné vstupenky na vybraná představení. Soutěžte na facebookovém profilu Divadlo žije.