00:00:25 Dobrý večer.
00:00:27 I náš dnešní host by mohl říct, že psal kus historie
00:00:31 populární hudby.
00:00:32 Jednak je to vynikající kytarista, jednak je držitelem 2 cen Grammy
00:00:37 a jednak hrál v legendární skupině The Wings.
00:00:40 Takže jeho kapelníkem nebyl nikdo jiný než Sir Paul McCartney.
00:00:44 Naším dnešním hostem je pan LAURENC JUBER.
00:00:48 -Good evening.
-Good evening.
00:00:50 Pane Jubere, vy jste zkušený studiový hráč.
00:00:52 -To doufám, ano.
-A to je zvláštní povolání.-Ano.
00:00:57 Jaký by vlastně měl být dobrý studiový hráč?
00:01:01 Jak já to vidím, tak je důležité být všestranný. Hrát hodně stylů.
00:01:06 Umět číst noty.
00:01:08 Umět se s kytarou přizpůsobit, hrát nylonové nebo kovové struny...
00:01:15 na mandolinu, na banjo...
00:01:20 -Hrajete na banjo?
-Trochu jo.
00:01:23 Třeba k Muppets, tam jsem hrál na banjo.
00:01:26 Ale ne tak jako bluegrass, spíš tak normálně, tradičně.
00:01:31 -To musíte být poměrně rychlý, že?
-Rychle se učím, ano.
00:01:35 Jaký je ten obvyklý postup?
00:01:38 Dostanete noty, nebo se učíte jen z odposlechu?
00:01:44 Oboje. U velkého filmu, třeba když nahráváme
00:01:48 pro Disney film, máme noty, máme dirigenta a pak točíme.
00:01:52 Ale když točíme třeba desku, tak mi umělec zahraje písničku
00:01:57 a já hledám, co by se nejlíp hodilo.
00:02:00 Nějaký rytmus, linka, to je různé.
00:02:08 -Tak to musíte být rychlý.
-Hodně rychlý.
00:02:12 Protože když ve studiu slyšíte písničku poprvé, moc času nemáte.
00:02:17 To ne. A někdy to bývá složité.
00:02:20 Hraju třeba hudbu k počítačovým hrám, a to bývá hodně not.
00:02:27 -Rychlých not?
-Rychlých a zvláštních.
00:02:31 Není to pop, není to folk nebo rock.
00:02:34 Někdy je to angulární hudba, duc duc, nebo avantgardní.
00:02:40 Co jsou to zvláštní noty?
00:02:42 To jsou třeba chromatické noty, ne jednoduše....
00:02:48 spíš takhle...
00:02:51 Spíš jako jazz nebo vážná hudba.
00:02:56 V jednom vašem rozhovoru jsem četl krásnou radu,
00:03:00 kterou jste dal studiovým hráčům: Choďte včas!
00:03:04 Což nezní moc umělecky, ale je to zatraceně pravda.
00:03:11 Já chtěl jako muzikant vždycky být profesionál.
00:03:15 Aby to bylo moje povolání, má práce.
00:03:19 Takže chodit včas, ladit, mít správné vybavení,
00:03:23 to všechno je zásadní, když vám za hraní platí.
00:03:27 A takhle jsem to chtěl odmala.
00:03:32 Když jsem začal s hraním, v roce 1963,
00:03:36 v roce prvního filmu o Bondovi. Když jsem slyšel...
00:03:54 Strašně se mi to líbilo. Líbil se mi ten zvuk.
00:03:58 A v Anglii jsme měli skupinu The Shadows. Velice slavnou.
00:04:02 Tam hrál Cliff Richards.
00:04:05 To ano, ale měli i své vlastní, instrumentální nahrávky.
00:04:09 A pak byli Beatles. Vlastně je to...,
00:04:13 včera to bylo 50 let, co jsem začal hrát na kytaru.
00:04:17 Byla to vzrušující doba, vyrostl jsem v Londýně
00:04:20 a byla to úžasná doba pro muzikanta.
00:04:24 A hned, jak mi došlo, že bych se hraním mohl živit,
00:04:27 hraním na kytaru, stalo se to mým cílem.
00:04:31 Ale taky jsem byl hudbou okouzlený.
00:04:36 Nejen kytarou, basou, bicíma, všemi prvky hudby,
00:04:40 jak to všechno funguje.
00:04:42 Poslouchal jsem Beethovena, trubky, housle.
00:04:46 Snažil jsem se přijít na to, jak funguje orchestr.
00:04:50 Taky mě neinspirovali jenom Beatles, ale i Eric Clapton,
00:04:55 Jimi Hendrix. Kytara mi celkově připadala hrozně vzrušující.
00:05:00 A to všechno je součástí mého hudebního vzdělání.
00:05:05 Vy jste mistr tzv. prstového stylu.
00:05:08 Mohl byste nám ukázat, co to ten prstový styl vlastně je?
00:05:13 Je to styl hry, který je velmi podobný klasickému hraní.
00:05:17 Když používáte prsty k tvorbě not.
00:05:27 Jako když se hraje třeba folk nebo folklór.
00:05:30 Ale teď, v posledních asi 20 letech, ten náš styl,
00:05:34 který hrajeme, vstřebal všechny možné styly hudby.
00:05:41 Třeba Beatles.
00:06:02 Palec hraje bas a ostatní prsty hrají zároveň.
00:06:06 Prsty jsou nezávislé.
00:06:14 Pro mě to bylo moc důležité, protože jak já vnímám hudbu,
00:06:19 ve smyslu melodie, bas, rytmus, mně to dovolí kombinovat
00:06:23 všechny tyhle prvky.
00:06:25 Ten prstový styl není nic jiného, než že hrajete prsty.
00:06:30 Pro někoho to může znamenat tohle...
00:06:33 Říkají tomu drnkání palcem, tak hrají v Kentucky,
00:06:38 třeba Chet Atkins nebo Merle Travis.
00:06:41 Ale mě tolik neovlivnil americký styl, spíš britští hráči,
00:06:45 jako John Renbourn, Bet Jansch, Davie Graham,
00:06:49 stejně jako mě ovlivnil rokenrol a jazz.
00:06:53 A tohle všechno jsem využil ve svém stylu.
00:06:56 Mohli bychom si poslechnout něco z toho, co píšete vy?
00:07:00 Jistě. Tohle je moje skladba, která se jmenuje "Kobaltová modř".
00:08:39 -Krásné.
-Thank you.
00:08:41 Já jsem si všiml, že používáte efekt, který se tak často nevidí.
00:08:46 A to je ten způsob vibrata.
00:08:49 Jo tohle.
00:08:51 To není, jako když ohnete krk?
00:08:54 Ne. Já tomu říkám virtuální vibrační páka.
00:08:58 Je to jako chorus efekt.
00:09:02 Protože tady má vrchní deska kytary hodně frekvencí. Harmonických.
00:09:07 Používám tady tu část předloktí, velice lehce...
00:09:17 Žádný tlak, dělají to chlupy na ruce. Žádné mačkání?
00:09:23 Kolik košil s dlouhým rukávem máte?
00:09:27 Každý dlouhý rukáv je vyhrnut.
00:09:31 Co já vím, tak s Georgem Martinem jste se setkal dřív,
00:09:35 než s Paulem McCartneym, ne?
00:09:38 Já jsem po univerzitě hrál v Národním jazzovém orchestru
00:09:43 mladých. Byl to jazzový bigband, hrál jsem...
00:09:53 Tenhle ten druh jazzu, ale i modernější fussion jazz.
00:09:57 A měl jsem v orchestru kamaráda, který hrál na piano
00:10:01 s britskou jazzovou zpěvačkou jménem Cleo Laine.
00:10:05 Velice slavná.
00:10:08 Její manžel, John Dankworth, byl slavný anglický saxofonista.
00:10:13 Točila zrovna desku, kterou produkoval George Martin.
00:10:17 A můj přítel mě doporučil jako kytaristu.
00:10:20 A tak jsem se s Georgem Martinem potkal poprvé.
00:10:23 -Tak on je génius, ne?
-Ano a je velice slušný.
00:10:27 Paul McCartney o něm řekl, že se chová jako lékař
00:10:31 u pacientova lůžka.
00:10:33 Víte, když přijde lékař k posteli nemocného a je takový
00:10:37 velice klidný, tak George Martin je takový.
00:10:41 Mohl by být váš doktor, velmi klidný.
00:10:44 On tak vypadá.
00:10:47 Já jsem si vždycky říkal, jaký podíl asi měl na úspěchu desky
00:10:51 "Klub opuštěných srdcí seržanta Peppera"?
00:10:57 Já bych řekl, že měl podíl na celém úspěchu Beatles.
00:11:01 Protože on byl přece zkušený klasický hudebník.
00:11:05 To ano. Takže jim dokázal hodně pomoct.
00:11:08 Ale Paul McCartney, ten studoval klavír
00:11:11 a měl skvělý sluch na vážnou hudbu.
00:11:13 Takže třeba, když nahrávali Eleanor Rigbey, šel za Martinem
00:11:17 a řekl, můžete k tomu udělat smyčce, aby to znělo jako Vivaldi?
00:11:22 Jenomže to bylo den předtím, než George Martin viděl film
00:11:26 "451 stupňů Fahrenheita", a v tom filmu je hudba
00:11:30 Bernarda Hermana. A to jsou samá cella.
00:11:34 A tak měl George Martin v uchu zvuk cella, a když točili
00:11:38 "Eleanor Rigbey", nahrál smyčce spíš jako Bernarda Hermana
00:11:43 než Vivaldiho. To je moc zajímavé, že se nechal takhle inspirovat.
00:11:48 To je výborné.
00:11:51 Když jste začal hrát s Wings, už jste o hudbě znal skoro všechno
00:11:55 z vaší studiové praxe.
00:11:58 Naučil jste se v téhle kapele něco nového?
00:12:02 To ano. Víte, já jsem neznal žádné jejich písně.
00:12:05 Půjčil jsem si nějaká jejich elpíčka,
00:12:09 to bylo v 70. letech, od bratra, ale nemohl jsem vědět,
00:12:13 co bych měl na tom konkurzu dělat.
00:12:16 A tehdy jsem vlastně pracoval s Denny Lainem, který se proslavil
00:12:21 ve skupině Moody Blues. Zpíval jejich slavnou píseň Go now.
00:12:25 Pracoval jsem s ním v televizním pořadu zpěváka jménem David Essex.
00:12:30 Hrál jsem na kytaru, Dannymu se to líbilo, jak hraju.
00:12:34 Věděl, že jsem známý jako všestranný muzikant,
00:12:38 a tak mu jednou McCartney řekl, znáš nějaké dobré kytaristy?
00:12:43 A on, ano, znám. Pak mi zavolali, abych přišel na ten jejich konkurz.
00:12:48 Neměli moc uchazečů, jen ty, co doporučil Danny.
00:12:52 Tak jsem tam šel, zahrál jsem jim, hráli jsme Chucka Berryho...
00:13:04 A Paul tam byl?
00:13:06 Ano, celá skupina Wings. Paul, Danny a Linda.
00:13:10 A pak Steve Holly, nový bubeník.
00:13:13 Hráli jsme spolu asi hodinu a pak řekli...
00:13:16 Tak jo, tady máš kostým, jestli ti bude.
00:13:19 -Opravdu?
-Ne, ale skoro.
00:13:22 Řekli, co děláš v příštích několika letech? Byla to úžasná škola.
00:13:27 Bakalářský titul jsem získal na londýnské univerzitě,
00:13:31 ale to hlavní mě naučila univerzita Paula McCartneyho.
00:13:35 Získal jsem spoustu zkušeností, jak se točí deska,
00:13:40 protože jako studiový muzikant jsem byl vždycky
00:13:44 před stojánkem s notami.
00:13:47 A v Abbey Studios jsem poprvé šel nahoru do režie.
00:13:51 Koukal jsem na techniky, pozoroval celý ten proces,
00:13:54 jak se dává deska dohromady z téhle strany.
00:13:58 A taky pro mě jako pro umělce, víte, pozorovat McCartneyho,
00:14:02 jak tvoří, to nesestoupilo žádné světlo shůry.-Ne?
00:14:07 Ne, to byla práce. Ale ta tvořivost šla zevnitř.
00:14:11 A tak jsem i já začal získávat zkušenosti.
00:14:15 Víte, sedět jako hráč s kytarou v režii s Paulem McCartneym
00:14:19 a hrát s ním na kytaru...
00:14:25 Ale u Wings, když jsem já nastoupil, byl takový duch
00:14:29 spíš rokenrolu, zpátky ke kořenům. Rok 1978, když byl punk velký hit.
00:14:34 A taky přišla nová vlna, jako Elvis Costello.
00:14:38 A to všechno bral Paul jako výzvu.
00:14:44 Přivedl člověka jménem Chris Thomas, aby se podílel
00:14:48 na produkci alba "Back to the Egg".
00:14:52 A Chris těsně předtím pracoval se Sex Pistols.
00:14:56 Úplně jiné cítění, ale Chris byl duší beatlesák,
00:15:00 protože dělal asistenta Georgeovi Martinovi při natáčení
00:15:04 bílého dvoualba.
00:15:07 Taky pracoval s Roxy Music s Procol Harum...
00:15:13 Po Sex Pistols to musela být procházka růžovým sadem.
00:15:17 To s vámi úplně souhlasím. A potom šel pracovat s The Pretenders.
00:15:22 A taky pracoval s Pink Floyd, "Dark Side Of the Moon".
00:15:26 Vy jste natočil dvě krásná cédéčka s vašimi verzemi písní Beatles.
00:15:31 A to musí být těžké, protože v jejich písních je všechno
00:15:35 tam, jak má být. Co se tam dá vůbec přidat?
00:15:39 To máte pravdu. Já nechtěl dělat Beatles.
00:15:43 Ale moje žena Hope mi řekla, když kvůli nikomu jinému,
00:15:47 udělej to pro mě.
00:15:49 Tak jsem řekl, ty to můžeš vydat. Budeš producent.
00:15:55 Přenesl jsem na ni zodpovědnost, aby to vzalo nějaký správný směr.
00:16:00 Mně šlo o to, vzít písničku a udělat s ní něco zajímavého
00:16:04 z hlediska kytary. Abych já byl spokojen.
00:16:08 Co jsem nahrál, byla pravda, nejen pokud šlo o hudbu Beatles,
00:16:13 ale i o jejich nahrávky.
00:16:15 Protože ty jejich desky jsou skoro posvátné.
00:16:19 Když posloucháte Beatles, neslyšíte jen písničku, to není,
00:16:24 jako když Frank Sinatra zpívá "Mám tě pod kůží",
00:16:28 slyšíte tu nahrávku, tu desku, jak to oni nahráli.
00:16:32 Čili musel jsem vzít tu kvalitu a převést ji do řeči kytary.
00:16:37 Což je z hlediska aranže těžký úkol.
00:16:39 Která z těch věcí byla nejtěžší?
00:16:42 Všechny byly těžké, ale řekl bych, že "I am the Walrus",
00:16:46 z té druhé desky.
00:16:49 -Chcete ji slyšet?
-No určitě! Proto se ptám.
00:20:39 Úžasné.
00:20:41 Jaké to pro vás bylo, když jste byl zvyklý na studio,
00:20:44 stoupnout si s Paulem najednou před 50 tisíc lidí?
00:20:48 Strašidelné. Já jsem býval velmi plachý.
00:20:52 To byl taky jeden z důvodů, proč jsem chtěl být studiový hráč,
00:20:56 protože jsem si v pubertě moc nevěřil a styděl jsem se.
00:21:00 Miloval jsem kytaru, a ta byla tady dole, ne tam venku.
00:21:04 Takže v té době jsem neměl zkušenosti s vystupováním naživo.
00:21:09 Teprve nedávno, když jsem začal hrát sólově,
00:21:13 se ze mě tak trochu stal hráč naživo, ale tehdy” děsilo mě to.
00:21:19 Byl jsem na scéně, tamhle je Paul McCartney, já hraju na kytaru”
00:21:24 ty jo! Ale to, co jsem zažil, za to stálo. Užíval jsem si to.
00:21:28 Kdybyste mohl vrátit svoji kariéru zpátky a mohl byste si
00:21:33 vybrat jeden koncert, který byste si zahrál znova?
00:21:36 Byl jeden koncert, v Londýně.
00:21:39 My jsme tehdy měli celou řadu koncertů s názvem
00:21:43 "Koncerty pro lid Kambodže". Pro kambodžské uprchlíky.
00:21:48 Harvey Goldsmith to zařizoval, manažer našich koncertů po Anglii.
00:21:53 A měli jsme jeden koncert, kde byl mj. i Elvis Costello,
00:21:57 skupina Rockpile, ve které hrál Dave Edmunds a Nick Lowe, a Wings.
00:22:02 A my jsme na desce "Back to the Egg" nahráli skladbu
00:22:06 jménem "Rockestra". Což byl rockový orchestr.
00:22:10 My jsme dali dohromady rockový orchestr.
00:22:13 Takže na scéně stál ještě Kenny Jones, John Bonham, John Paul
00:22:17 Jones, Robert Plan, prostě Led Zeppelin, Pink Floyd, Wings,
00:22:20 neuvěřitelné. A uprostřed vystoupení s tím orchestrem
00:22:24 "Rockestra" jsme hráli "Let it Be".
00:22:27 Na koncertech s Wings jsem kytarové sólo hrál já.
00:22:30 Myslím v "Let It Be".
00:22:33 Byla to moje práce, hrál jsem sólovou kytaru.
00:22:35 Čili byli tam všichni tihle muzikanti.
00:22:38 Hráli jsme "Let It Be", přišlo sólo, já se rozhlídnu,
00:22:41 nikdo se nechystal hrát sólo.
00:22:44 Tak jsem udělal krok dopředu a hrál jsem před svými hrdiny.
00:22:48 Paul McCartney, John Bonham, všichni ti slavní. To byl moment!
00:22:52 A Pete Townshand. Těsně za mnou. Měl jsem ho za zády.
00:22:55 -To zní děsivě!-Ano, ale taky, panejo, to je chvíle!
00:22:59 Ten okamžik si budu vždycky pamatovat.
00:23:02 Já myslím, že bychom tohle povídání asi měli zakončit muzikou, ne?
00:23:07 Tohle je stará písnička, jmenuje se "All of me".
00:25:55 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ pan LAURENC JUBER.
00:26:00 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2014
00:00:25 Dobrý večer.
00:00:27 I náš dnešní host by mohl říct, že psal kus historie
00:00:31 populární hudby.
00:00:32 Jednak je to vynikající kytarista, jednak je držitelem 2 cen Grammy
00:00:37 a jednak hrál v legendární skupině The Wings.
00:00:40 Takže jeho kapelníkem nebyl nikdo jiný než Sir Paul McCartney.
00:00:44 Naším dnešním hostem je pan LAURENC JUBER.
00:00:48 -Good evening.
-Good evening.
00:00:50 Pane Jubere, vy jste zkušený studiový hráč.
00:00:52 -To doufám, ano.
-A to je zvláštní povolání.-Ano.
00:00:57 Jaký by vlastně měl být dobrý studiový hráč?
00:01:01 Jak já to vidím, tak je důležité být všestranný. Hrát hodně stylů.
00:01:06 Umět číst noty.
00:01:08 Umět se s kytarou přizpůsobit, hrát nylonové nebo kovové struny...
00:01:15 na mandolinu, na banjo...
00:01:20 -Hrajete na banjo?
-Trochu jo.
00:01:23 Třeba k Muppets, tam jsem hrál na banjo.
00:01:26 Ale ne tak jako bluegrass, spíš tak normálně, tradičně.
00:01:31 -To musíte být poměrně rychlý, že?
-Rychle se učím, ano.
00:01:35 Jaký je ten obvyklý postup?
00:01:38 Dostanete noty, nebo se učíte jen z odposlechu?
00:01:44 Oboje. U velkého filmu, třeba když nahráváme
00:01:48 pro Disney film, máme noty, máme dirigenta a pak točíme.
00:01:52 Ale když točíme třeba desku, tak mi umělec zahraje písničku
00:01:57 a já hledám, co by se nejlíp hodilo.
00:02:00 Nějaký rytmus, linka, to je různé.
00:02:08 -Tak to musíte být rychlý.
-Hodně rychlý.
00:02:12 Protože když ve studiu slyšíte písničku poprvé, moc času nemáte.
00:02:17 To ne. A někdy to bývá složité.
00:02:20 Hraju třeba hudbu k počítačovým hrám, a to bývá hodně not.
00:02:27 -Rychlých not?
-Rychlých a zvláštních.
00:02:31 Není to pop, není to folk nebo rock.
00:02:34 Někdy je to angulární hudba, duc duc, nebo avantgardní.
00:02:40 Co jsou to zvláštní noty?
00:02:42 To jsou třeba chromatické noty, ne jednoduše....
00:02:48 spíš takhle...
00:02:51 Spíš jako jazz nebo vážná hudba.
00:02:56 V jednom vašem rozhovoru jsem četl krásnou radu,
00:03:00 kterou jste dal studiovým hráčům: Choďte včas!
00:03:04 Což nezní moc umělecky, ale je to zatraceně pravda.
00:03:11 Já chtěl jako muzikant vždycky být profesionál.
00:03:15 Aby to bylo moje povolání, má práce.
00:03:19 Takže chodit včas, ladit, mít správné vybavení,
00:03:23 to všechno je zásadní, když vám za hraní platí.
00:03:27 A takhle jsem to chtěl odmala.
00:03:32 Když jsem začal s hraním, v roce 1963,
00:03:36 v roce prvního filmu o Bondovi. Když jsem slyšel...
00:03:54 Strašně se mi to líbilo. Líbil se mi ten zvuk.
00:03:58 A v Anglii jsme měli skupinu The Shadows. Velice slavnou.
00:04:02 Tam hrál Cliff Richards.
00:04:05 To ano, ale měli i své vlastní, instrumentální nahrávky.
00:04:09 A pak byli Beatles. Vlastně je to...,
00:04:13 včera to bylo 50 let, co jsem začal hrát na kytaru.
00:04:17 Byla to vzrušující doba, vyrostl jsem v Londýně
00:04:20 a byla to úžasná doba pro muzikanta.
00:04:24 A hned, jak mi došlo, že bych se hraním mohl živit,
00:04:27 hraním na kytaru, stalo se to mým cílem.
00:04:31 Ale taky jsem byl hudbou okouzlený.
00:04:36 Nejen kytarou, basou, bicíma, všemi prvky hudby,
00:04:40 jak to všechno funguje.
00:04:42 Poslouchal jsem Beethovena, trubky, housle.
00:04:46 Snažil jsem se přijít na to, jak funguje orchestr.
00:04:50 Taky mě neinspirovali jenom Beatles, ale i Eric Clapton,
00:04:55 Jimi Hendrix. Kytara mi celkově připadala hrozně vzrušující.
00:05:00 A to všechno je součástí mého hudebního vzdělání.
00:05:05 Vy jste mistr tzv. prstového stylu.
00:05:08 Mohl byste nám ukázat, co to ten prstový styl vlastně je?
00:05:13 Je to styl hry, který je velmi podobný klasickému hraní.
00:05:17 Když používáte prsty k tvorbě not.
00:05:27 Jako když se hraje třeba folk nebo folklór.
00:05:30 Ale teď, v posledních asi 20 letech, ten náš styl,
00:05:34 který hrajeme, vstřebal všechny možné styly hudby.
00:05:41 Třeba Beatles.
00:06:02 Palec hraje bas a ostatní prsty hrají zároveň.
00:06:06 Prsty jsou nezávislé.
00:06:14 Pro mě to bylo moc důležité, protože jak já vnímám hudbu,
00:06:19 ve smyslu melodie, bas, rytmus, mně to dovolí kombinovat
00:06:23 všechny tyhle prvky.
00:06:25 Ten prstový styl není nic jiného, než že hrajete prsty.
00:06:30 Pro někoho to může znamenat tohle...
00:06:33 Říkají tomu drnkání palcem, tak hrají v Kentucky,
00:06:38 třeba Chet Atkins nebo Merle Travis.
00:06:41 Ale mě tolik neovlivnil americký styl, spíš britští hráči,
00:06:45 jako John Renbourn, Bet Jansch, Davie Graham,
00:06:49 stejně jako mě ovlivnil rokenrol a jazz.
00:06:53 A tohle všechno jsem využil ve svém stylu.
00:06:56 Mohli bychom si poslechnout něco z toho, co píšete vy?
00:07:00 Jistě. Tohle je moje skladba, která se jmenuje "Kobaltová modř".
00:08:39 -Krásné.
-Thank you.
00:08:41 Já jsem si všiml, že používáte efekt, který se tak často nevidí.
00:08:46 A to je ten způsob vibrata.
00:08:49 Jo tohle.
00:08:51 To není, jako když ohnete krk?
00:08:54 Ne. Já tomu říkám virtuální vibrační páka.
00:08:58 Je to jako chorus efekt.
00:09:02 Protože tady má vrchní deska kytary hodně frekvencí. Harmonických.
00:09:07 Používám tady tu část předloktí, velice lehce...
00:09:17 Žádný tlak, dělají to chlupy na ruce. Žádné mačkání?
00:09:23 Kolik košil s dlouhým rukávem máte?
00:09:27 Každý dlouhý rukáv je vyhrnut.
00:09:31 Co já vím, tak s Georgem Martinem jste se setkal dřív,
00:09:35 než s Paulem McCartneym, ne?
00:09:38 Já jsem po univerzitě hrál v Národním jazzovém orchestru
00:09:43 mladých. Byl to jazzový bigband, hrál jsem...
00:09:53 Tenhle ten druh jazzu, ale i modernější fussion jazz.
00:09:57 A měl jsem v orchestru kamaráda, který hrál na piano
00:10:01 s britskou jazzovou zpěvačkou jménem Cleo Laine.
00:10:05 Velice slavná.
00:10:08 Její manžel, John Dankworth, byl slavný anglický saxofonista.
00:10:13 Točila zrovna desku, kterou produkoval George Martin.
00:10:17 A můj přítel mě doporučil jako kytaristu.
00:10:20 A tak jsem se s Georgem Martinem potkal poprvé.
00:10:23 -Tak on je génius, ne?
-Ano a je velice slušný.
00:10:27 Paul McCartney o něm řekl, že se chová jako lékař
00:10:31 u pacientova lůžka.
00:10:33 Víte, když přijde lékař k posteli nemocného a je takový
00:10:37 velice klidný, tak George Martin je takový.
00:10:41 Mohl by být váš doktor, velmi klidný.
00:10:44 On tak vypadá.
00:10:47 Já jsem si vždycky říkal, jaký podíl asi měl na úspěchu desky
00:10:51 "Klub opuštěných srdcí seržanta Peppera"?
00:10:57 Já bych řekl, že měl podíl na celém úspěchu Beatles.
00:11:01 Protože on byl přece zkušený klasický hudebník.
00:11:05 To ano. Takže jim dokázal hodně pomoct.
00:11:08 Ale Paul McCartney, ten studoval klavír
00:11:11 a měl skvělý sluch na vážnou hudbu.
00:11:13 Takže třeba, když nahrávali Eleanor Rigbey, šel za Martinem
00:11:17 a řekl, můžete k tomu udělat smyčce, aby to znělo jako Vivaldi?
00:11:22 Jenomže to bylo den předtím, než George Martin viděl film
00:11:26 "451 stupňů Fahrenheita", a v tom filmu je hudba
00:11:30 Bernarda Hermana. A to jsou samá cella.
00:11:34 A tak měl George Martin v uchu zvuk cella, a když točili
00:11:38 "Eleanor Rigbey", nahrál smyčce spíš jako Bernarda Hermana
00:11:43 než Vivaldiho. To je moc zajímavé, že se nechal takhle inspirovat.
00:11:48 To je výborné.
00:11:51 Když jste začal hrát s Wings, už jste o hudbě znal skoro všechno
00:11:55 z vaší studiové praxe.
00:11:58 Naučil jste se v téhle kapele něco nového?
00:12:02 To ano. Víte, já jsem neznal žádné jejich písně.
00:12:05 Půjčil jsem si nějaká jejich elpíčka,
00:12:09 to bylo v 70. letech, od bratra, ale nemohl jsem vědět,
00:12:13 co bych měl na tom konkurzu dělat.
00:12:16 A tehdy jsem vlastně pracoval s Denny Lainem, který se proslavil
00:12:21 ve skupině Moody Blues. Zpíval jejich slavnou píseň Go now.
00:12:25 Pracoval jsem s ním v televizním pořadu zpěváka jménem David Essex.
00:12:30 Hrál jsem na kytaru, Dannymu se to líbilo, jak hraju.
00:12:34 Věděl, že jsem známý jako všestranný muzikant,
00:12:38 a tak mu jednou McCartney řekl, znáš nějaké dobré kytaristy?
00:12:43 A on, ano, znám. Pak mi zavolali, abych přišel na ten jejich konkurz.
00:12:48 Neměli moc uchazečů, jen ty, co doporučil Danny.
00:12:52 Tak jsem tam šel, zahrál jsem jim, hráli jsme Chucka Berryho...
00:13:04 A Paul tam byl?
00:13:06 Ano, celá skupina Wings. Paul, Danny a Linda.
00:13:10 A pak Steve Holly, nový bubeník.
00:13:13 Hráli jsme spolu asi hodinu a pak řekli...
00:13:16 Tak jo, tady máš kostým, jestli ti bude.
00:13:19 -Opravdu?
-Ne, ale skoro.
00:13:22 Řekli, co děláš v příštích několika letech? Byla to úžasná škola.
00:13:27 Bakalářský titul jsem získal na londýnské univerzitě,
00:13:31 ale to hlavní mě naučila univerzita Paula McCartneyho.
00:13:35 Získal jsem spoustu zkušeností, jak se točí deska,
00:13:40 protože jako studiový muzikant jsem byl vždycky
00:13:44 před stojánkem s notami.
00:13:47 A v Abbey Studios jsem poprvé šel nahoru do režie.
00:13:51 Koukal jsem na techniky, pozoroval celý ten proces,
00:13:54 jak se dává deska dohromady z téhle strany.
00:13:58 A taky pro mě jako pro umělce, víte, pozorovat McCartneyho,
00:14:02 jak tvoří, to nesestoupilo žádné světlo shůry.-Ne?
00:14:07 Ne, to byla práce. Ale ta tvořivost šla zevnitř.
00:14:11 A tak jsem i já začal získávat zkušenosti.
00:14:15 Víte, sedět jako hráč s kytarou v režii s Paulem McCartneym
00:14:19 a hrát s ním na kytaru...
00:14:25 Ale u Wings, když jsem já nastoupil, byl takový duch
00:14:29 spíš rokenrolu, zpátky ke kořenům. Rok 1978, když byl punk velký hit.
00:14:34 A taky přišla nová vlna, jako Elvis Costello.
00:14:38 A to všechno bral Paul jako výzvu.
00:14:44 Přivedl člověka jménem Chris Thomas, aby se podílel
00:14:48 na produkci alba "Back to the Egg".
00:14:52 A Chris těsně předtím pracoval se Sex Pistols.
00:14:56 Úplně jiné cítění, ale Chris byl duší beatlesák,
00:15:00 protože dělal asistenta Georgeovi Martinovi při natáčení
00:15:04 bílého dvoualba.
00:15:07 Taky pracoval s Roxy Music s Procol Harum...
00:15:13 Po Sex Pistols to musela být procházka růžovým sadem.
00:15:17 To s vámi úplně souhlasím. A potom šel pracovat s The Pretenders.
00:15:22 A taky pracoval s Pink Floyd, "Dark Side Of the Moon".
00:15:26 Vy jste natočil dvě krásná cédéčka s vašimi verzemi písní Beatles.
00:15:31 A to musí být těžké, protože v jejich písních je všechno
00:15:35 tam, jak má být. Co se tam dá vůbec přidat?
00:15:39 To máte pravdu. Já nechtěl dělat Beatles.
00:15:43 Ale moje žena Hope mi řekla, když kvůli nikomu jinému,
00:15:47 udělej to pro mě.
00:15:49 Tak jsem řekl, ty to můžeš vydat. Budeš producent.
00:15:55 Přenesl jsem na ni zodpovědnost, aby to vzalo nějaký správný směr.
00:16:00 Mně šlo o to, vzít písničku a udělat s ní něco zajímavého
00:16:04 z hlediska kytary. Abych já byl spokojen.
00:16:08 Co jsem nahrál, byla pravda, nejen pokud šlo o hudbu Beatles,
00:16:13 ale i o jejich nahrávky.
00:16:15 Protože ty jejich desky jsou skoro posvátné.
00:16:19 Když posloucháte Beatles, neslyšíte jen písničku, to není,
00:16:24 jako když Frank Sinatra zpívá "Mám tě pod kůží",
00:16:28 slyšíte tu nahrávku, tu desku, jak to oni nahráli.
00:16:32 Čili musel jsem vzít tu kvalitu a převést ji do řeči kytary.
00:16:37 Což je z hlediska aranže těžký úkol.
00:16:39 Která z těch věcí byla nejtěžší?
00:16:42 Všechny byly těžké, ale řekl bych, že "I am the Walrus",
00:16:46 z té druhé desky.
00:16:49 -Chcete ji slyšet?
-No určitě! Proto se ptám.
00:20:39 Úžasné.
00:20:41 Jaké to pro vás bylo, když jste byl zvyklý na studio,
00:20:44 stoupnout si s Paulem najednou před 50 tisíc lidí?
00:20:48 Strašidelné. Já jsem býval velmi plachý.
00:20:52 To byl taky jeden z důvodů, proč jsem chtěl být studiový hráč,
00:20:56 protože jsem si v pubertě moc nevěřil a styděl jsem se.
00:21:00 Miloval jsem kytaru, a ta byla tady dole, ne tam venku.
00:21:04 Takže v té době jsem neměl zkušenosti s vystupováním naživo.
00:21:09 Teprve nedávno, když jsem začal hrát sólově,
00:21:13 se ze mě tak trochu stal hráč naživo, ale tehdy” děsilo mě to.
00:21:19 Byl jsem na scéně, tamhle je Paul McCartney, já hraju na kytaru”
00:21:24 ty jo! Ale to, co jsem zažil, za to stálo. Užíval jsem si to.
00:21:28 Kdybyste mohl vrátit svoji kariéru zpátky a mohl byste si
00:21:33 vybrat jeden koncert, který byste si zahrál znova?
00:21:36 Byl jeden koncert, v Londýně.
00:21:39 My jsme tehdy měli celou řadu koncertů s názvem
00:21:43 "Koncerty pro lid Kambodže". Pro kambodžské uprchlíky.
00:21:48 Harvey Goldsmith to zařizoval, manažer našich koncertů po Anglii.
00:21:53 A měli jsme jeden koncert, kde byl mj. i Elvis Costello,
00:21:57 skupina Rockpile, ve které hrál Dave Edmunds a Nick Lowe, a Wings.
00:22:02 A my jsme na desce "Back to the Egg" nahráli skladbu
00:22:06 jménem "Rockestra". Což byl rockový orchestr.
00:22:10 My jsme dali dohromady rockový orchestr.
00:22:13 Takže na scéně stál ještě Kenny Jones, John Bonham, John Paul
00:22:17 Jones, Robert Plan, prostě Led Zeppelin, Pink Floyd, Wings,
00:22:20 neuvěřitelné. A uprostřed vystoupení s tím orchestrem
00:22:24 "Rockestra" jsme hráli "Let it Be".
00:22:27 Na koncertech s Wings jsem kytarové sólo hrál já.
00:22:30 Myslím v "Let It Be".
00:22:33 Byla to moje práce, hrál jsem sólovou kytaru.
00:22:35 Čili byli tam všichni tihle muzikanti.
00:22:38 Hráli jsme "Let It Be", přišlo sólo, já se rozhlídnu,
00:22:41 nikdo se nechystal hrát sólo.
00:22:44 Tak jsem udělal krok dopředu a hrál jsem před svými hrdiny.
00:22:48 Paul McCartney, John Bonham, všichni ti slavní. To byl moment!
00:22:52 A Pete Townshand. Těsně za mnou. Měl jsem ho za zády.
00:22:55 -To zní děsivě!-Ano, ale taky, panejo, to je chvíle!
00:22:59 Ten okamžik si budu vždycky pamatovat.
00:23:02 Já myslím, že bychom tohle povídání asi měli zakončit muzikou, ne?
00:23:07 Tohle je stará písnička, jmenuje se "All of me".
00:25:55 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ pan LAURENC JUBER.
00:26:00 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2014
Rozhovor Marka Ebena se známým britským kytaristou a skladatelem. Režie J. Hojtaš
I náš dnešní host by mohl říct, že psal kus historie populární hudby. Jednak je to vynikající kytarista, jednak je držitelem dvou cen Grammy a jednak hrál v legendární skupině The Wings. Takže jeho kapelníkem nebyl nikdo jiný než Sir Paul McCartney. Naším dnešním hostem je pan Laurence Juber.
