00:00:25 -Dobrý večer.
00:00:27 I dnešní PLOVÁRNU natáčíme na Mezinárodním filmovém festivalu
00:00:30 v Karlových Varech a naším hostem bude
00:00:33 jedna z legend světového filmu, vynikající režisér,
00:00:36 ale také vynikající fotograf.
00:00:39 Pokud jste někdy viděli jeho film STRAŠÁK s Al Pacinem
00:00:42 a Genem Hackmanem v hlavních rolích, tak věřím,
00:00:45 že ho máte stále v živé paměti.
00:00:48 A režiséra toho snímku si dnes představíme tady NA PLOVÁRNĚ.
00:00:52 Je to pan JERRY SCHATZBERG. Good evening.-Good evening.
00:00:55 -Jerry, oblíbená věta rodičů je "najdi si pořádnou práci".
00:01:01 To znamená, drž se daleko od umění!
00:01:04 Měl jste vůbec někdy takzvané slušné zaměstnání?
00:01:08 -Já jsem měl spoustu slušných zaměstnání, a bylo to hrozné.
00:01:13 Než jsem se pustil do focení, uvažoval jsem o pořádné práci,
00:01:16 že bych jezdil se zmrzlinou od města k městu.
00:01:20 Netušil jsem, co bych měl dělat a co bych byl schopen dělat,
00:01:23 ale neřešil jsem problém, jestli budu umělec nebo tak.
00:01:27 Protože u nás doma jsme to neznali.
00:01:30 Naši nikdy nebyli v galerii, nikdy se o umění nebavili.
00:01:34 Takže až když jsem já začal fotit a začal jsem se setkával
00:01:38 s jinými lidmi, tak mě začala zajímat fotografie, film
00:01:42 a všechno ostatní na světě.
00:01:49 -Když jste vtrhl do světa módy, to musel tehdy být úplně jiný svět,
00:01:54 než jak vypadá dnes.
00:01:58 -To je. I když já do toho už moc nevidím.
00:02:01 Stejně jsou věci, kterých si všimnu, protože můj první film
00:02:05 ŽENA S TAJENKOU, to je o modelce, s kterou jsem hodně spolupracoval.
00:02:10 A její příběh se mě hluboce dotkl.
00:02:14 Ale ona nejspíš s tou prací nepřestala až do šestadvaceti
00:02:18 sedmadvaceti let, protože v té době se měly modelky podobat ženám.
00:02:24 A dneska jsou to sedmnáctileté dívky, protože asi je to lepší trh,
00:02:27 pokud jde o prodej oblečení.
00:02:30 A tak jsou modelky mladší a mladší, a když s nim chcete mluvit
00:02:34 o něčem starším, o něčem zajímavém, moc jim to nejde.
00:02:38 Možná je zajímavější povídat si o tom, co znají ony,
00:02:41 protože mladá generace je tak... cool!
00:02:47 -Ale i fotografie se velice změnila! Myslím tedy módní fotografie.
00:02:51 -Ano, taky si to myslím.
00:02:53 Dnes je obrovská konkurence, tolik časopisů, že jich spousta krachuje.
00:02:58 Dřív jich tolik nebylo, když jsem já fotil,
00:03:02 ale každý fotograf měl svůj styl.
00:03:05 Nemusel jste koukat na jméno, abyste poznal, kdo fotil.
00:03:10 Dneska je to složitější. Poznat, kdo to je, ten fotograf.
00:03:15 Někdo je dobrý, někdo špatný.
00:03:18 Dřív taky byly špatné a dobré fotky, ale věděl jste,
00:03:21 kdo je fotil. Bylo víc osobitosti a možná méně soutěživosti.
00:03:26 -Jak to chodilo ve světě módy, když jste fotil nějakou modelku?
00:03:31 Mě zajímá, kdo byl zodpovědný za ten příběh, za ten scénář?
00:03:35 Byl to vydavatel, a nebo jste to byl vy?
00:03:40 -Obvykle nebyl zodpovědný nikdo. Pokud už neměli něco předem dané.
00:03:47 Dám vám příklad.
00:03:50 Tehdy se v New Yorku se objevily trapézové neboli áčkové šaty,
00:03:53 byl to nový styl.
00:03:56 Umělecký šéf Alex Liberman, jeden z nejlepších uměleckých ředitelů
00:04:01 vydavatelství Condé Nast, mi zavolal a řekl,
00:04:04 víš, chtěl bych něco, co by obsahovalo tvary, cokoliv.
00:04:08 Což mě potěšilo, protože já jsem neměl rád ten styl modelka stojí,
00:04:13 modelka má ruku v bok, ruku nahoře, já chtěl víc.
00:04:17 A on řekl, víš nějaké tvary, jakékoliv.
00:04:20 A jak jsme si o tom povídali, tak on řekl, třeba jak tančí čaču.
00:04:24 To mě začalo zajímat, protože já chodíval každý čtvrtek
00:04:27 do Palladia na tancování. Na soutěže. To se tehdy tak dělalo.
00:04:32 Jenomže já pak chodil i v ty dny, kdy nebyly soutěže.
00:04:36 Kdy tančili normální lidi, v tanečních šatech,
00:04:40 s velkými mašlemi, samý satén...
00:04:42 Ale ty pohyby byly tak elegantní, já to miloval.
00:04:46 Tak jsem se rozhodl, že některé tanečníky vezmu do studia
00:04:49 a nechám je tančit čaču.
00:04:52 Ale měl jsem choreografy, tak jsme tomu dali
00:04:55 trochu víc stylu.
00:04:57 No a když se mi něco líbilo, řekl jsem modelce,
00:05:00 aby zaujala to postavení a pak jsem jí dal třeba rtěnku
00:05:04 nebo zrcátko v té pozici, nebo jsem jí dal na rameno kočku,
00:05:08 aby to bylo přirozenější.
00:05:11 No a nakonec z toho byla celá série fotek ve Vogue,
00:05:15 což tehdy bylo úžasné.
00:05:22 -Rekvizita je užitečná věc, co?
-To ano.
00:05:25 -To přinese nové téma, něco nového.
00:05:29 -Já měl vždycky ve studiu úžasné rekvizity.
00:05:32 Dělal jsem si celou sbírku. A tehdy jsem hodně fotil Boba Dylana.
00:05:37 Asi 2,5 roku jsem ho fotil.
00:05:40 První focení bylo v jeho nahrávacím studiu.
00:05:44 Byl jsem tam trochu stísněný, protože to bylo jeho území,
00:05:47 ale on mě přijal skvěle.
00:05:49 Protože jsem znal některé jeho kamarády.
00:05:52 A taky jeho ženu, ještě dřív než on.
00:05:55 -To musel být docela podezíravý člověk, ne?
00:05:59 -Ale v době, kdy jsem se k němu dostal, byl fajn.
00:06:02 Řekl mi, poslechněte si tohle. A pustil mi to, co zrovna nahrál.
00:06:07 Bylo to krásné, slyšel jsem to poprvé, bylo to pozoruhodné.
00:06:11 On obvykle lidem nevěřil, ale v tomhle případě to bylo jinak.
00:06:16 A ty fotky nebyly špatné.
00:06:19 Když jsme je dofotili, jeho manažerovi se líbily.
00:06:24 Nic neplatili, bylo to něco, co jsem chtěl já,
00:06:27 tak jsem je nechal, ať je použijí.
00:06:31 A opravdu je použili, ale cítil jsem,
00:06:34 že jsem neměl to focení úplně pod kontrolou.
00:06:38 Měl jsem pocit, že jediný způsob, jak být pánem situace,
00:06:43 je fotit u mě ve studiu.
00:06:46 Takže když jsem zjistil, že se jim fotky líbí,
00:06:50 pozval jsem Dylana k sobě do studia.
00:06:53 A tak začal chodit on ke mně. Pracovali jsme oběma způsoby.
00:06:56 Já v jeho prostředí, on v mém.
00:06:59 -Pro mě je Bob Dylan taková záhadná osobnost, když jsem...
00:07:03 -On byl záhadný a je stále.
00:07:06 Dělali s ním takový hodinový rozhovor a ptali se ho,
00:07:10 jak jste dokázal napsat všechny ty písně?
00:07:12 A on řekl, já nevím.
00:07:14 Tehdy jsem byl schopen je psát, ale dneska už ne. A opravdu není.
00:07:18 Zřejmě procházíme určitými etapami života, tvořivost se nějak
00:07:22 projevuje a pak se změní v něco úplně jiného.
00:07:25 Řekl, můžu psát jiné věci, ale nedokážu to, co tehdy.
00:07:28 -V jeho textech je takový suchý humor,
00:07:31 ale Dylan nevypadá jako někdo, kdo by se celý den smál.
00:07:36 -Byl takový. Lidi to neviděli, ale když se cítil příjemně,
00:07:40 s přáteli, jenom se smáli.
00:07:43 Byli všichni kamarádi, kapela, všichni byli stejné hvězdy,
00:07:47 stejně na vzestupu.
00:07:49 Lidi tomu nerozumějí, ale když čtete jeho knihu, pochopíte,
00:07:53 že se všichni kamarádili.
00:07:56 Z něho se samozřejmě stala legenda, a zcela právem.
00:08:00 -Ale je to těžký život.
00:08:02 Když si to vezmete, že bezpečí je jen u kamarádů
00:08:05 a celý zbytek světa je podezřelý.
00:08:10 -Já pořád opakuju jednu historku, protože mě úžasně překvapila.
00:08:15 Já vím, že on nikdy nedůvěřoval tisku.
00:08:19 A občas musel poskytnout rozhovor. Časem s tím přestal.
00:08:23 Ale v jeho posledním dokumentu o něm je tisková konference,
00:08:28 kde se ho novinář ptá, mohl byste si cucat brýle?
00:08:36 Dylan na něj kouká a ptá se, cucat brýle? Co tím myslíte?
00:08:40 A ten novinář byl Brit a říkal, no, cucat si brýle.
00:08:44 Asi myslel něco takového. Dylan moc nerad pózoval.
00:08:49 Když po něm někdo chtěl nějakou pózu, neudělal ji.
00:08:52 A tak mu řekl, ty mi cucej brejle.
00:08:56 Nebo jsem s ním zažil, kdy ke mně do studia přišla
00:09:00 nějaká žena a řekla, že je z časopistu Queen
00:09:04 a že za mnou přišla, abych fotil pro ten časopis.
00:09:07 Ono to znělo trochu podezřele, ale pustil jsem ji dál,
00:09:11 povídal jsem si s ní. A ona vyprávěla, co dělá.
00:09:15 Že dělala rozhovor s Marlonem Brandem, s tímhle tím, s tamtím...
00:09:20 A najednou řekla, vy znáte Boba Dylana, že jo? Já, ano.
00:09:24 Ona, nemohl byste mi zařídit rozhovor?
00:09:27 No, to nemůžu, ale můžu se ho zeptat. Jé, to by bylo úžasné.
00:09:32 Pak jsem se s ním viděl, vyprávěl jsem mu to.
00:09:35 Řekl jsem, já nevím, co to je za ženskou, ale tvrdila,
00:09:39 že dělala rozhovory s Brandem a tak... Ona měla byt v CODO,
00:09:43 což je velmi prestižní dům na Mannhatanu.
00:09:47 Bob na to, dobře, ale musíš jít se mnou. A já, jo, samozřejmě.
00:09:52 Šel jsem s ním, oni si spolu sedli, začali s tím rozhovorem
00:09:57 a první věc, co řekla, bylo, když teď tolik vyděláváte,
00:10:01 kolik peněz ještě chcete vydělat?
00:10:05 On na ni tak kouká a říká, všechny. Ona, ne, kolik?
00:10:09 Milion, dva? Ne, všechny. A celý rozhovor byl takový.
00:10:15 Řekla třeba, věříte v přírodu? On na to, nevěřím žádným drogám.
00:10:20 Já jsem ten rozhovor nikdy neviděl, možná ani nevyšel,
00:10:25 ale bylo to skvělé.
00:10:28 A takový on je.
00:10:30 Má humor. Je trochu cynický, ale je velice chytrý.
00:10:38 -Vy jste měl v New Yorku několik let klub, že?
00:10:41 -Začal jsem jako akcionář toho klubu.
00:10:44 Kamarád měl klub a ptal se, jestli bych do toho jeho klubu
00:10:49 nechtěl investovat.
00:10:51 Mně to přišlo jako zajímavý nápad, měla to být
00:10:54 nějaká diskotéka. A ten kamarád byl Francouz, takže celý ten klub
00:10:57 byl takový francouzský.
00:10:59 Charles Aznavour a tahle doba tanečních klubů.
00:11:02 Tak jsem si řekl, jo, to bude dobrý.
00:11:05 Bylo nás asi třináct nebo čtrnáct, co jsme do toho dali peníze.
00:11:09 Já byl tehdy v Londýně, a když jsem se vrátil,
00:11:11 ten náš nový klub se měl otevírat.
00:11:14 Ten kamarád mě vzal dovnitř, koukali jsme na muziku
00:11:17 a já říkám, ty jo, počkej, tohle všechno je staré.
00:11:21 Právě jsem se vrátil z nejlepšího klubu na světě,
00:11:24 Ad Lib, který je v Londýně. Co tím myslíš?
00:11:27 Já mu začal vysvětlovat, co to je nová muzika, co se děje nového.
00:11:32 A říkali jsme si, co teď?
00:11:35 No tak asi půjdeme koupit nějaké desky.
00:11:37 On se trochu bál ostatních podílníků,
00:11:40 jestli se jim to bude líbit? A měl pravdu, nelíbilo se jim to.
00:11:44 Ale když jsme začali, byl ten klub velice úspěšný.
00:11:47 Já jsem tehdy hodně kamarádil se Stony,
00:11:51 se skupinou Animals, s Dylanem...
00:11:54 Takže všichni do toho klubu často chodili.
00:11:57 My jsme tam měli jednu kapelu jménem Zoufalci,
00:11:59 a opravdu to byli zoufalci.
00:12:02 Hráli nahlas, byli skvělí, byl to malý klub s hlasitou hudbou.
00:12:07 A i když byli zoufalci, podařilo se mi,
00:12:11 že natočili desku, jeden singl.
00:12:14 Pak to s klubem začalo jít z kopce, protože otevřeli nový klub.
00:12:19 A já měl pocit, že vím, jak z toho náš klub dostat.
00:12:23 K nám chodily kavárenské týpky, lidi od módy a tak.
00:12:27 A mě napadlo, že musíme přitáhnout mladé lidi.
00:12:31 Kafíčkáři odešli do toho nového klubu
00:12:35 a my jsme otevřeli klub pro mladé. A zase jsme se dostali na vrchol.
00:12:40 Začali jsme zvát kapely z Kalifornie.
00:12:43 Hráli u nás Doors, v době, kdy neměli ještě jedinou desku,
00:12:47 stejně tak Buffalo Springfield.
00:12:49 Pak jsme měli kapelu Jimmy James and the Flames, což byl předchůdce
00:12:52 kapely Jimmy Hendrix Experience.
00:12:56 Přišli Stoni, poslouchali, jak hraje na kytaru,
00:13:00 a spadla jim čelist.
00:13:02 Pak mu někdo poradil, ať jede do Londýna,
00:13:06 a najednou tady byl Jimi Hendrix.
00:13:09 -Já bych řekl, že z té doby musíte mít stovky úžasných fotek.
00:13:14 -Ne, v klubu jsem nefotil.
00:13:16 Fotil jsem Jimiho Hendrixe na jeho desku během koncertů,
00:13:19 ale nefotil jsem v klubu během koncertů.
00:13:23 -A byl Jimi dobrý model?
00:13:26 -Nebyl to dobrý model, byl to úžasný člověk.
00:13:30 Až na to, že byl většinou sjetej, takže těžko říct, ale byl moc milý.
00:13:39 -Mluvil si pro sebe?
-To ano.
00:13:42 -Mluvil si pro sebe a hrál nahlas.
00:13:45 Koho napadlo fotit Stony v ženských šatech?
00:13:49 -Já myslím, že to byl jejich manažer Andrew Oldham.
00:13:54 Zavolal mi, hele, vyjde nám singl, a ta písnička se jmenovala
00:13:58 "Viděla jsi svou matku ve stínu".
00:14:01 My bychom je chtěli za ženský. Já na to, jo, skvělej nápad.
00:14:05 Jako jejich matky.
00:14:08 Jenomže já jsem to nechtěl po anglicku,
00:14:10 udělali jsme to americké.
00:14:12 Někdo měl uniformu, někdo... No prostě všichni byli v ženském.
00:14:17 Fotil jsem je před domem, co byl podobný domu v Bronxu,
00:14:21 kde jsem vyrůstal.
00:14:24 V okně byla hvězda, jako že někdo z rodiny je na vojně,
00:14:27 taková vzpomínka. Bylo to za rohem u mého studia.
00:14:31 Jenomže oni trvali na tom, že budou mít ženské všechno,
00:14:36 včetně spodního prádla.
00:14:39 Oni prostě hráli podle Stanislavského.
00:14:42 -A podle vašeho názoru, když si vzali ty ženské šaty, kdo ze Stonů
00:14:47 byl jako ženská nejvíc sexy?
00:14:51 -Na té fotografii?
-No, v těch ženských šatech.
00:14:55 -Jenomže oni hráli své matky, tak to je těžko říct. Nejhezčí...
00:15:00 To nevím.
00:15:03 -Pamatujete si ještě, o čem jste mluvili s Andy Warholem?
00:15:07 -S ním jste si moc nepopovídal. Ahoj, Jerry...
00:15:11 Ale s Andym se mi stala taková legrační věc.
00:15:15 Potkal jsem ho na ulici, šel s holkou,
00:15:19 co dělala v 60. letech dokumenty.
00:15:21 Možná je točí dodneška, Barbara Rubins.
00:15:24 Právě mi volal Dylanův manažer a ptal se, jestli bych fotil
00:15:28 herečku Edie Sedgwick. Já na to, jo, moc rád. A na co?
00:15:32 A on, já nevím, tak mě to napadlo, že je slavná,
00:15:35 že bych ji zastupoval.
00:15:37 A já, ale v čem? Já nevím, tak to prostě chci udělat. Tak jo.
00:15:42 -To je divný.
-To bylo.
00:15:45 A říkám Andymu, tak fotím Edie. Byla to jedna z jeho supermodelek.
00:15:50 A on, jo, to je fajn.
00:15:53 Pak jsme se rozešli, já šel do studia
00:15:57 a Barbara mi najednou volá: Andy se ptá, jestli byste Edie
00:16:01 nenatočil, tak pět minut, než začnete fotit?
00:16:05 Kameru jsem měl, řekl jsem, jo, protože většinou jeho filmy
00:16:10 stejně točil někdo jiný.
00:16:12 Dobře, zavěsím. O pět minut později volá Barbara:
00:16:17 Andy se ptá, jestli si taky může natočit pět minut? Já, no jasně.
00:16:22 Pak volá: A můžu taky přijít? Já: Víte co, přijďte všichni.
00:16:27 Přišlo 40 lidí. Velvet Underground, všichni prostě přišli.
00:16:31 Natočili jsme těch pět minut, uklidili ve studiu,
00:16:35 já jsem nafotil fotky, jednu z nich tu mám.
00:16:37 Ale když chtěl začít točit Andy, jeho asistent mu říká, Andy,
00:16:41 ale v kameře není film.
00:16:44 A Andy na to, to je jedno... To byl celý on.
00:16:49 -Vy jste měl velké štěstí, že váš první film měl ohromné kritiky.
00:16:54 -V Evropě.
-V Evropě?
00:16:56 -Hm. V Americe to vůbec dobré nebylo.
00:17:00 V Americe velmi málo dobrých kritik.
00:17:03 A doteď ten film v Americe neznají. To Evropa mi zachránila život.
00:17:08 Tady ho milují.
00:17:10 -To ano. A to byl váš první film s Al Pacinem?
00:17:14 -Ne, to byl film s Faye Dunaway.
00:17:17 PANIKA V NEEDLE PARKU. To se v Americe líbila mnohem víc.
00:17:22 Já myslím, že ŽENU S TAJENKOU nepochopili.
00:17:25 Těmhle věcem Evropani rozumějí mnohem lépe.
00:17:28 -A jak jste našel Al Pacina?
00:17:31 -Já jsem ho viděl v divadle, čtyři roky předtím, než jsem začal točit.
00:17:36 Tehdy jsem tam byl s kamarádem, se svým manažerem.
00:17:40 A Al Pacino byl úžasný, řekl jsem si, jestli někdy budu točit filmy,
00:17:44 s tímhle člověkem chci pracovat.
00:17:48 Šli jsme za ním do zákulisí a Marty, ten můj kamarád,
00:17:52 se pak stal taky jeho manažerem.
00:17:56 Když jsem dokončoval svůj první film, nešťastnou náhodou mi
00:17:59 v laboratoři poškrábali posledních 6 minut z negativu.
00:18:03 A já jsem byl strašně rozčilený. A moje agentka ten film viděla.
00:18:08 Moc se jí líbil a doporučila mi, tehdy totiž hledali režiséra
00:18:13 pro film PANIKA V NEEDLE PARKU, no a ona doporučila mě.
00:18:17 Oni viděli můj film, řekli, ano, to se nám líbí,
00:18:20 a poslali mi scénář. A já to odmítl. Já jsem se na to necítil.
00:18:24 Nikdy mě nenapadlo, že natočím ještě další film.
00:18:28 A navíc, jak jsem byl dopálený, že mi zničili ten můj první film,
00:18:33 to všechno dohromady, prostě nebyl jsem na něco takového připravený.
00:18:38 Pak mi řekl můj manažer, hele, tohle je dobrý scénář. Co to je?
00:18:43 PANIKA V NEEDLE PARKU. Aha, tak to jsem odmítl.
00:18:47 A on na to, ale je to dobrý scénář a Al Pacina by to zajímalo.
00:18:52 Já úplně, cože!
00:18:55 Tak to mě nalákalo, znovu jsem si to přečetl a najednou jsem
00:18:59 ten film úplně viděl. Šel jsem zpátky za produkcí,
00:19:04 omluvil jsem se, řekl jsem, jak jsem byl hloupý,
00:19:08 oni souhlasili a tak jsme začali točit.
00:19:12 Pak jsme podepsali smlouvu se společností 20th Century Fox,
00:19:16 jenže ti nechtěli Al Pacina, že je moc starý. Oni ho neznali.
00:19:21 Bylo mu 31, ale vypadal na 21. Vždycky vypadal mladě.
00:19:25 A já jsem řekl producentovi, já to chci točit právě kvůli Al Pacinovi.
00:19:31 A producent - tak si projdeme tím bludištěm obsazení a nakonec
00:19:36 jim řekneme, že to bude Al Pacino.
00:19:39 Tak jsme to udělali a ono to zabralo.
00:19:44 -Když ho vidím na plátně, tak vypadá jako velmi sebevědomý herec.
00:19:48 Jako někdo, kdo ví dobře, co dělá.
00:19:52 -Jako herec ví, co chce.
-Bývá někdy nejistý?
00:19:55 -To jsou všichni herci.
00:19:58 Část toho, co dělají, je, že hrají někoho jiného.
00:20:03 To není al Pacino, kdo je sebejistý,
00:20:06 ale Bobby nebo nějaká jiná postava, kterou hraje.
00:20:10 Protože v ten moment herec nemá co ztratit. To je někdo jiný.
00:20:15 Al Pacino je mimo plac velice plachý, i když teď
00:20:19 mnohem míň než před léty.
00:20:25 -Jak vycházeli s Genem Hackmanem, když točili film STRAŠÁK?
00:20:29 Protože to byla výborná dvojka, tihle dva.
00:20:32 Pamatuji si, jak mi to bralo dech, když jsem ten film poprvé viděl.
00:20:39 -Když jsem Hackmana poprvé viděl na place, já jsem se s ním tedy
00:20:44 musel potkat už předtím, abych věděl, jestli nám to spolu půjde.
00:20:48 Ale když přišel na plac, jako první věc mi řekl, víte,
00:20:52 jsem trochu paranoidní z toho, že vy dva už jste spolu dělali!
00:20:56 Hm, dobře. A říkal jsem si, s tím si poradím,
00:21:00 protože obvykle se po natáčení lidi dají dohromady,
00:21:04 chodí se třeba společně na večeře a tak.
00:21:07 A řekl jsem si, já je nebudu dávat dohromady.
00:21:10 Ať si jdou po svém.
00:21:12 A nedělal jsem to. Celkem spolu vycházeli.
00:21:16 Ovšem měli jsme jeden střet.
00:21:19 Jako obvykle jsem se ten den probudil ve tři ráno,
00:21:21 začal jsem si dělat plán, co je třeba natočit,
00:21:24 jaké záběry a tak.
00:21:27 Přišel jsem na plac, začali jsme připravovat záběr
00:21:30 a já řekl: Já myslím, že v tomhle záběru je moc dialogu.
00:21:34 Hackman se začal rozčilovat a nadávat. Já řekl, co se děje?
00:21:38 Nejdřív mi nechtěl nic říct, tak jsem řekl, víte co, pojďme
00:21:43 do aleje a promluvíme si. A Hackman: On půjde s náma!
00:21:47 Tak jsme šli všichni tři, Al šel s námi, vůbec netušil,
00:21:52 co se děje. A Hackman: Už mě to štve, jak vy dva rozhodujete o tom,
00:21:57 jaké texty budu zítra říkat! Já: Nezlobte se, to se mýlíte,
00:22:02 o tom já s nikým nemluvím, my se s Al Pacinem ani nevídáme.
00:22:06 On zase brblal, tak jsem řekl, víte co, pojďme zkoušet a uvidíme.
00:22:12 A znělo to výborně, protože tihle dva by mohli číst telefonní seznam
00:22:17 a stejně by to znělo dobře.
00:22:20 Řekl jsem, tak jo, natočíme to tak, jak to je.
00:22:24 Jenže když jsme byli ve střižně, bylo tam prostě moc dialogu.
00:22:29 Musel jsem to vystříhat.
00:22:32 Ironie byla v tom, že jsem je vzal do aleje, aby nás zbytek štábu
00:22:36 neviděl, jak se hádáme.
00:22:39 Jenomže oni už měli mikrofony, takže všichni u zvuku nás slyšeli.
00:22:44 -To je stejně smutné, že vám někdo může vystříhat film,
00:22:47 a vy s tím nic nenaděláte.
-Ne, mně se to nedělo.
00:22:51 Já jsem rozhodoval o tom, co se vystříhá, ale dělal jsem to
00:22:54 pro dobro filmu.
00:22:57 -Jo tak to vy jste měl pocit, že je tam moc dialogu?
00:23:01 -Ano. Dal jsem dvě scény pryč.
00:23:04 Jednu, která štvala Al Pacina. V té scéně improvizoval,
00:23:09 a moc to nefungovalo, tak jsem to vystřihl.
00:23:12 A ta druhá byla hodně vtipná, krásná scéna, oba byli úžasní,
00:23:16 ale zpomalovalo to celý film. Ta scéna tam prostě nepasovala.
00:23:20 Potřebovali jsme pohyb, dostat se do Detroitu.
00:23:23 Tak jsem ji vystřihl.
00:23:25 A Gene dělal všechno možné, abych ji tam dal zpátky,
00:23:28 ale studio mě v tom podpořilo.
00:23:31 -Slyšel jsem zvěsti, že pracujete na pokračování, je to tak?
00:23:36 -To nejsou zvěsti, to je pravda.
-Pravda?-Ano.
00:23:40 Musím sehnat herce, studio, už jsem napsal první podobu scénáře.
00:23:45 Já jsem s tím začal už dávno. Odehrává se to o 30 let později.
00:23:49 Ti dva tuláci teď mají velmi úspěšnou myčku aut.
00:23:53 Vyhrávají s ní spoustu ocenění, což je na začátku filmu
00:23:58 trochu legrační.
00:24:01 Ono celé je to takové vtipné dojemné, ale zároveň dojemné,
00:24:05 protože tam jde o syna, o kterém si Lionel myslí, že je mrtev.
00:24:10 Protože mu to řekla jeho žena. Ale je to lež. A o tom to je.
00:24:14 -To zní lákavě.
00:24:17 -Ano, tady v Evropě na to všichni říkají to je skvělé, výborný nápad.
00:24:22 Sice ještě nesehnali žádné peníze, ale já ještě nic nechtěl.
00:24:26 Ovšem bojím se, že bude problém se studiem Warner Brothers.
00:24:31 Oni vlastní práva a nechtějí točit takové filmy.
00:24:35 Teď je zajímá SUPERMAN, IRONMAN a tak. Kasaštyky.
00:24:41 -Vám bylo letos osmdesát šest?
00:24:44 -Opravdu?
00:24:46 -Já se ptám. Je to tak?
00:24:49 -No ano. Osmdesát šest. Ale teprve minulý týden.
00:24:53 -To je neuvěřitelné.
00:24:56 Pořád vás to baví, lítat přes oceán na festivaly?
00:25:01 -Ne každý festival stojí za to, ale baví mě ty,
00:25:04 co mají nějaké kouzlo. A tenhle k nim určitě patří.
00:25:09 Než jsem jel sem, mluvil jsem o tom s přáteli, co tu byli.
00:25:12 Jedu do Varů - a všichni, jo, to je úžasný festival!
00:25:15 Budeš nadšený. A zatím pořád jsem.
00:25:18 Tedy až do tohoto rozhovoru bylo všechno fajn.
00:25:23 -Děkuju. Jsem moc rád, že jste přišel. Je to pro nás pocta.
00:25:27 Moc děkuju.
00:25:31 -Já děkuji.
00:25:35 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ pan JERRY SCHATZBERG.
00:25:40 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013
Rozhovor Marka Ebena se slavným americkým fotografem a režisérem. Režie J. Hojtaš
I tato Plovárna se natáčela na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a naším hostem byla jedna z legend světového filmu, vynikající režisér, ale také vynikající fotograf. Pokud jste někdy viděli jeho film Strašák s Al Pacinem a Genem Hackmanem v hlavních rolích, tak věřím, že ho máte stále v živé paměti. A režiséra toho snímku Jerry Schatzberg nás navštívil Na plovárně.
