Rozhovor Marka Ebena uvádíme jako vzpomínku na významnou osobnost včera zesnulého českého skladatele, klavíristy, spisovatele a pedagoga.
00:00:25 Dobrý večer.
00:00:27 Znáte to, když člověk někam jde, už je oblečený, obutý
00:00:31 a teď zjistí, že má ještě 3 minuty čas. Co s tím?
00:00:36 Na to, abyste začali něco dělat je to málo.
00:00:40 Na to, abyste nedělali vůbec nic je to moc. Ale je tady řešení.
00:00:45 Nejlepší je zatelefonovat Iljovi HURNÍKOVI.
00:00:50 Vždycky se něco dozvíte a přitom si můžete být jisti,
00:00:54 že ten rozhovor nebude delší než 3 minuty.
00:00:58 A to i v případě, že by I. Hurník byl váš vlastní strýc.
00:01:03 Věřte mi, že vím, o čem mluvím.
00:01:06 Možná si teď někdo řekne, že na uvedení tak významné osobnosti
00:01:11 je to trochu povrchní postřeh. Ale není.
00:01:14 Tak jak Ilja Hurník telefonuje, tak taky tvoří.
00:01:19 Ani slovo navíc, ani notu zbytečně. Věty krátké, tvary vybroušené.
00:01:26 Doufám, Iljo, že ti nekřivdím?
00:01:29 Ne, já beru takový telefonní rozhovor jako literární útvar.
00:01:35 Takový chce svoji formu.
00:01:39 Např. román, to je čtení na měsíce.
00:01:43 Vědecké pojednání nebo esej, to je čtení na hodiny.
00:01:48 Na povídku stačí minuta.
00:01:51 A telefonní rozhovor, ten si říká o zkratku na vteřiny.
00:01:58 A já tady myslím na stručnost vůbec, která se ukládá
00:02:03 každému literárnímu útvaru.
00:02:06 Za mého dětství v naší slezské vesničce Porubě byla sláva.
00:02:12 Nejbohatší selka koupila porubským hasičům novou stříkačku.
00:02:17 A teď ji měla pokřtít.
00:02:20 A ona vystoupila na pódium a řekla:
00:02:23 "Milí hašiče, já vám vinšuju, aby vám ta šprica fest špricala."
00:02:30 Konec.
00:02:32 A podívej se, tato věta už je 70 let citovaná.
00:02:36 To je úžasné. Byl jsi vždycky tak úsporný?
00:02:40 Snažil jsem se. To se ví, že člověk ukecne nějaké slovíčko navíc,
00:02:45 ale nakonec zjistí, že bylo zbytečné.
00:02:48 Goethe už dávno řekl: Tvořit znamená vyhazovat.
00:02:55 Všechno nenutné, všecko nadměřené vyhodit. Toho se hledím držet.
00:03:02 Málokdy se stane, že by člověk už jako dítě měl předtuchu,
00:03:08 že bude literárně činný. Ty sis psal deník.
00:03:13 Psal jsem si deník.
00:03:16 To bylo gesto toho spisovatele, který ve mně tkvěl.
00:03:22 Jakoby se připravovalo to, abych měl kam před hudbou utéct.
00:03:27 Hudba byla dominantní, to je jasné, ale ona to není vždycky utěšitelka.
00:03:33 Ta dovede taky potrápit.
00:03:36 A tady já mám tu výhodu, že jsem se rozjel po dvou kolejích.
00:03:39 Když to nejde v muzice, tak přesednu k psacímu stroji s nadějí,
00:03:44 že mě něco napadne tam.
00:03:46 A když se to zadrhne zase v literatuře, tak se vracím k hudbě.
00:03:50 Takhle prchám před jedním i před druhým,
00:03:53 ale souzeny jsou mi oba a mně to vyhovuje.
00:03:56 Máš ty deníky z dětství schované?
00:03:59 Ano, mám. Ale něco jsem si ani nemusel zapisovat.
00:04:04 To mi utkvělo dodnes v paměti.
00:04:07 Např. to, že mě tatínek v mém batolecím věku vzal do náruče,
00:04:14 vařečku v ruce a chodil se mnou po kuchyni.
00:04:17 A na různé předměty ťukal. Začal na peřinu. To nestálo za nic.
00:04:22 Na stůl - to už bylo trochu lepší, na okenní tabuli ještě lepší.
00:04:27 Táta měl smysl pro gradaci.
00:04:31 Výborný byl nočníček, to bylo už cosi jiného.
00:04:35 A vrcholem bylo skleněné stínítko lampy. Tam se mi tajil dech krásou.
00:04:42 To byly vlastně moje první lekce v instrumentaci.
00:04:46 Tady jsem poprvé srovnával jakost zvuků.
00:04:49 -Nočníček by se dal i ladit.
-Ovšem.
00:04:52 Podle toho - ráno nebo večer by to byl jiný tón.
00:04:57 Můžeš z toho něco použít pro psaní pamětí.
00:05:02 Já vím, že je teď píšeš.
00:05:04 Ach, hochu, to je taková tíživá věc.
00:05:07 To je málo platné, ale člověk v tomto věku už je náchylný
00:05:12 dělat úklid, aby zanechal po sobě čistý stůl.
00:05:16 To znamená přehlédnout ty svoje sepsané věci, vyhodit,
00:05:21 co tam nepatří, opravit co se dá, ale také k tomu patří pohled zpět,
00:05:29 tj. paměti. Jsou paměti dvojího druhu.
00:05:33 Některé jsou velice krásné knihy, to jsou takřka romány,
00:05:39 krásně se to čte, ale chybí tomu ostrý, kritický pohled.
00:05:45 Jako by ten autor byl tak moc hodný, že se na nikoho nezlobí.
00:05:51 To imponuje.
00:05:52 A vedle toho jsou knihy, kde autor řeže hlava nehlava.
00:05:58 Jenomže člověk se trochu zarazí, protože on tam třeba soudí lidi,
00:06:03 kteří už jsou buď mrtví, nebo se nemohou bránit.
00:06:09 A teď jde o to, aby to byly vzpomínky co možná kladné,
00:06:16 přitakající životu, ale aby to byl přece jen pohled na dobu.
00:06:24 Takže vyvážit tu faktologii s tím snem nebo fantazií.
00:06:32 Máš tendenci spíš uhlazovat hrany.
00:06:37 Předpokládám, že jsi udělal několik verzí.
00:06:41 Kdybys měl porovnat 1. verzi a 3. verzi?
00:06:45 Ano, byl to proces vyhazování. Jak jsem to řekl o tom Goethovi.
00:06:52 Je to vyhazování nedůležitého, aby vyniklo důležitější.
00:06:58 Dejme tomu, že ty ostré hrany jsem trochu zmírnil.
00:07:03 Samotnému se mi to nelíbilo, to může vypadat jako msta.
00:07:08 Když jsme mluvili o té racionalitě, ty když jsi přešel do Prahy
00:07:13 ke Kurzovi, tak už jsi byl rozlétlý pianista, hrál jsi
00:07:19 těžký repertoár a tam přišla úplná změna v té technice.
00:07:24 Ano, to byl krutý zásah, ale byl to dar osudu,
00:07:30 který naší rodině uštědřil těžkou ránu.
00:07:34 Museli jsme v poslední chvíli prchnout z okupovaného Slezska.
00:07:39 Zajímavé je, že když tohle provede osud, tak zároveň něco přihodí
00:07:46 k nadlehčení. A já jsem přijel 10. října 1938 do Prahy
00:07:51 a dvacátého už jsem byl Kurzovým žákem, této velké osobnosti.
00:07:58 Ale tam přišla zase rána, protože já už hrál kdeco, hříva mi vlála,
00:08:03 kdežto Kurz měl ježka. Teď mi dal na pult svoje cvičení.
00:08:07 A to byla cvičení jako pro děti, např. spojování dvou tónu.
00:08:12 Představ si to s patřičným pohybem.
00:08:20 Ten první tón se měl zabořit do kláves a druhý přidýchnout.
00:08:26 Ale mě ta cvičení úplně pozřela.
00:08:28 Já začal vidět do ruky až k poslednímu svalu a nervu.
00:08:33 To byla rentgenologie.
00:08:36 A taky jsem pochopil, že to nejsou cvičení pro prsty,
00:08:40 ale pro představivost.
00:08:42 Ono totiž spojení těch dvou tónů mělo zaznít, jako když dokonalý
00:08:46 herec řekne: růže, tráva... i s obsahem těchto pojmů.
00:08:52 A takhle jsem začal stavět svůj slovník výrazový i pohybový.
00:08:58 Můžeš říct objektivně, že se ti hrálo líp?
00:09:02 Samozřejmě, hlavně proto, že jsem vytěžil z přirozenosti.
00:09:07 Tam nebyla křeč. Křeč není nikdy k ničemu.
00:09:11 Když člověk hraje v divadle třeba 150. reprízu, tak se mu může stát,
00:09:17 že mechanika toho opakování způsobí, že sice něco hraješ,
00:09:25 ale při tom myslíš na to, že jsi měl třeba někomu zavolat.
00:09:31 To by mě zajímalo, jestli si tohle může dovolit pianista při koncertě?
00:09:36 Musíš myslet pořád na tu muziku, nebo je místo, kdy hraješ
00:09:40 a už ty prsty běží samy?
00:09:43 Marku, tím se dotýkáš chvil, které bych považoval za ojedinělé,
00:09:48 ale nejšťastnější.
00:09:50 To je případ, kdy člověk sedne ve fraku na pódium, před krásný
00:09:55 klavír a kdy cítíš, že obecenstvo jde s sebou.
00:09:59 Já začnu hrát a najednou ten klavír přestane být nástrojem
00:10:04 a stane se partnerem - diskutantem.
00:10:09 A jako by ze své vůle přidá ten nástroj nějakou drobnou nuanci,
00:10:15 kterou jsem neměl doma připravenou, která mě samotného překvapí.
00:10:19 Ale já ji chytím a odpovím na ni. A je to koketérie s nástrojem.
00:10:24 Najednou ta skladba, která by mohla skončit tak, že to bude repríza,
00:10:30 opakovaná mechanicky, najednou člověk má pocit,
00:10:34 že se mu ta skladba rodí pod rukama, že je čerstvá.
00:10:38 Dokonce i u největších klavíristů nikdy nejde o reprízu.
00:10:44 Vždycky je to jakoby údiv, co to vlastně hraju
00:10:47 a že to hraju poprvé.
00:10:49 A v tom je ta krása toho okamžiku, jenž je zachycen v těchto chvílích.
00:10:55 Ovšem ty chvíle jsou pryč.
00:10:59 Před 5 lety jsme byli s manželkou v Americe na zájezdu.
00:11:03 Ten se povedl tak, že na zpáteční cestě jsme si řekli,
00:11:07 což udělat z toho tečku?
00:11:10 Moje žena ještě měla čas na tečku, ale já už ne.
00:11:14 Tak jsme toho nechali a teď ten můj fráček visí v hloubi šatníku.
00:11:20 Když ho tam někdy namáknu, tak se mi trochu stýská.
00:11:25 Ale člověk musí být moudrý a obstát i v tom posledním umění -
00:11:31 včas odejít.
00:11:34 Koncertní umělci si většinou vybírají nějakou oblast repertoáru,
00:11:38 ve které je jim dobře.
00:11:41 Často jsou to specialisti na určitého autora.
00:11:44 A to je tvůj případ.
00:11:46 Ty jsi byl specialista na impresionisty.
00:11:49 Proč sis vybral zrovna tenhle úsek hudební tvorby?
00:11:53 Všechno se rozhoduje v dětství a tohle taky rozhodlo.
00:11:58 My jsme měli v Porubě domek a přes zahrady jsem hleděl na vilu.
00:12:04 Teď si představuju červnová nedělní dopoledne, kdy se v té vile
00:12:10 otevíralo okno a z něho zněl klavír.
00:12:14 Hrál asi nějaký diletant, protože ustavičně držel pedál,
00:12:18 to diletanti dělají.
00:12:20 Takže z té hudby jsem slyšel takové rozmazané šmouhy.
00:12:24 A ten zvuk se mísil s perlením rosy na květech a s duhovými barvami
00:12:31 květů, růží a toho všeho
- a s vůněmi.
00:12:35 A to všechno se spojovalo v obraz impresionistický.
00:12:39 A když jsem potom byl na prvním koncertě, kde krásná paní "Lereux"
00:12:44 hrála Debussiho, tak jako bych tu dětskou stopu našel.
00:12:50 A tak jsem si řekl, že takový klavír chci mít pod rukama.
00:12:55 Nástroj noblesní, aristokratický.
00:12:59 Jestli na to budu mít, tak bych chtěl sloužit Debussimu.
00:13:04 Čili kdyby ten člověk držel méně pedálu nebo vůbec žádný,
00:13:08 tak bych byl specialistou na Bacha.
00:13:12 Kromě toho, že jsi život strávil za klavírem, tak jsi ještě strávil
00:13:19 život v tom nejužším muzikantském partnerství při hře na 4 ruce.
00:13:26 Já vím, že to je zdroj mnohých konfliktů.
00:13:32 Vejít se za jeden klavír 2 lidi, to není nic snadného.
00:13:39 Ty jsi hrál nejdřív dlouho s Pavlem Štěpánem a pak se ženou.
00:13:45 Hrál jsi nahoře, nebo dole?
00:13:48 Vždycky dole, schovával jsem se za ni.
00:13:51 Skutečně to bylo pěkné hraní, protože připomínalo idylky,
00:13:56 kdy se scházeli obvykle milenci a po bílé kávě hráli na klavír.
00:14:03 Byly to lehoučké skladby.
00:14:06 Na co nestačilo deset prstů, stačilo dvacet.
00:14:10 A tohle jsme si zopakovali s Janou, ovšem s úmyslem postavit tu hru
00:14:14 na profesionální pódiovou úroveň.
00:14:17 A tak jsme se potom rozjížděli do světa.
00:14:20 Jenomže, pravdu máš, začaly spory, kdo koho tísní?
00:14:24 Kdo koho odstrkává, protože jsme byli těsně vedle sebe.
00:14:28 Ale potom se z toho stala přirozenost a začala souhra.
00:14:33 A co je to souhra?
00:14:36 To je umění poslouchat a připustit, že ten druhý také něco hraje.
00:14:43 A slyšet ho. To vlastně znamená samé ustupování.
00:14:48 Já musím ustoupit jí, když má hlavní slovo, jak předepisuje
00:14:52 skladba, a ona zase ustoupí, když dostanu tu hlavní roli já.
00:14:57 Je to ustupování a mám dojem, že umění slyšet, co říká ten druhý
00:15:03 a připustit, že má co říct, je první podmínkou pro souhru
00:15:08 v čemkoliv - také v rodině a také v manželství.
00:15:12 Je taková vžitá představa, že umělci to po skončení své
00:15:17 koncertní dráhy přece jen nedá a hraje si jen tak pro radost.
00:15:23 Hraješ si pro radost?
00:15:29 To vypadá tak, že si řeknu, teď budu hrát pro sebe.
00:15:34 Sednu, začnu nějakou pasáž a udělám chybu.
00:15:39 To mě rozzlobí a začnu cvičit, čímž je po hře.
00:15:43 Je horší, když člověk sám hraje na klavír a trápí se s obtížemi
00:15:50 skladby, nebo sledovat jako autor skladby, jak to někdo jiný hraje?
00:16:01 Ta závislost na interpretovi je dosti živá.
00:16:04 Ale nedá se nic dělat.
00:16:06 Ten náš vztah k skladbě je vztah otce k dceři.
00:16:10 A když dcera vyroste, tak jí člověk hledá ženicha,
00:16:14 a to je ten interpret.
00:16:16 A může se stát, že ženich se neobjevuje a děvče je čekanka.
00:16:21 Ale většinou se dočká, ale potom to může dopadnout všelijak.
00:16:25 Tak, jako když si tu dívku odvede ženich.
00:16:29 Když je hodný, tak ona rozkvete a rozzáří se.
00:16:33 Když je na ni hrubý, tak ona zase chřadne.
00:16:37 Ty máš tu zkušenost i z té literatury, i z té muziky.
00:16:41 Když jsi to přirovnával ke vztahu otce a dcery,
00:16:45 tak si dovedu představit, že bys někdy toho zeťáka zabil?
00:16:50 Lepší špatný zeťák než vůbec žádný.
00:16:55 Jaká byla ta zkušenost s hereckou interpretací tvých věcí?
00:17:01 Podle tvých knížek se také natočil muzikální film "Sherlock Holmes".
00:17:07 Mě přivedlo k literatuře také to, že nebudu na interpretech závislý.
00:17:13 Jak tu povídku napíšu, tak si ji ten čtenář přečte.
00:17:18 Nepotřebuje už prostředníka.
00:17:21 Ale jen co ty knížky začaly vycházet, už byli interpreti.
00:17:25 Ty povídky se staly základem pro rozhlasové hry.
00:17:30 Od Högera jsem se dočkal jednoho večera z mých povídek.
00:17:36 A poslední povídka se jmenovala "Konec".
00:17:40 A to bylo jeho poslední vystoupení mimo jeviště.
00:17:44 Nebo Štěpánek. To byli právě ti interpreti, kteří objevili
00:17:50 v té povídce nebo hře, co jsem netušil.
00:17:53 Vzpomínám si, že když sis musel něco přehrát před koncertem,
00:17:58 že jsi to dělal u nás doma. Mě jako kluka fascinovalo,
00:18:03 jak jsi mohl hrát na klavír a při tom kouřit tu dýmku?
00:18:09 Marku, já žasnu, jakou máš paměť na nevhodném místě.
00:18:14 Protože to byla potvrzena moje neřest, a tou kouření je.
00:18:21 Ovšem my dýmkaři máme jednu obhajobu - ideovou.
00:18:25 Všimni si, že v každém dobrém detektivním filmu je to detektiv,
00:18:30 který kouří dýmku a je to vrah, který kouří cigaretu.
00:18:35 To není nikdy naopak.
00:18:37 To je pravda.
00:18:38 To je taková jediná polehčující okolnost.
00:18:41 Zničil jsi někdy nějaké vlastní dílo?
00:18:44 To ne, ale ztratil.
00:18:46 Zvláště v době, kdy ještě nebyl xerox, tak jsme buď museli skladby
00:18:50 pracně opisovat, nebo půjčovat originál.
00:18:54 Takový originál se komusi pošle, zapomene se komu a už ho člověk
00:19:00 nedostane zpátky.
00:19:03 Ale já v takových případech podlehnu vědomí,
00:19:08 že to rozhodl osud. Rozhodl, ať se ta skladba ztratí.
00:19:13 Ať se ztratí, mám tu ještě jiné skladby a třeba lepší.
00:19:18 Všechno se rozhoduje osudem. Ono se tomu říká dějinný soud.
00:19:24 Když má tu funkci, ať ji užívá.
00:19:30 Kdyby sis měl vybrat v životě jedno období, které bys rád
00:19:34 ještě jednou prožil, bylo nějaké takové období?
00:19:37 My jsme si tuhle říkali na našem maturitním večírku,
00:19:41 že jsme asi jediná generace, která nemá staré zlaté časy.
00:19:47 My jsme žili vlastně pořád pod okupací.
00:19:51 Tak i ty dětské dojmy byly poznamenány strachem, nejistotou.
00:19:57 Vůbec si myslím, že dětství není idylická doba.
00:20:02 Pro leckoho je to drama. Ani bych necítil potřebu vracet se.
00:20:09 Kromě těch chvilek na koncertním pódiu.
00:20:13 Ale ty jsou tak křehké a asi neopakovatelné.
00:20:19 Co si myslíš, že z té přemíry hudby, která nás obklopuje
00:20:23 a třeba i z těch tvých skladeb, uvažuješ někdy o tom,
00:20:27 co z toho přežije, co zůstane dál?
00:20:30 To kdybychom věděli.
00:20:32 Sám autor je poslední, který by byl kritický ke své práci
00:20:37 a který by předvídal, co s ní bude.
00:20:40 Ten dějinný soud je strašně krutý. Jestli je spravedlivý, toť otázka.
00:20:46 O tom se nelze přesvědčit.
00:20:49 Ale krutý, protože z tisíce skladeb snad jednu jedinou předurčí,
00:20:53 aby zněla v příštích časech.
00:20:57 Jenomže aby k té volbě mohlo dojít, tak se musí 999 skladeb napsat.
00:21:04 Čili ta naše práce má význam, ať z ní zůstane cokoliv.
00:21:10 My bychom měli na závěr dospět k takovému životnímu rozpoložení.
00:21:16 Jsi spíš pesimista, nebo optimista?
00:21:24 Marku, obojí je věštba.
00:21:27 Buď, že všecko dopadne dobře, nebo všecko dopadne špatně.
00:21:32 A mně se zdá, že tu je cosi lepšího a jistějšího - a to je zvědavost.
00:21:40 Protože ze slávy, moci, peněz, zdraví můžeme být zklamáni.
00:21:47 Ale ta naše zvědavost bude zaručeně naplněna, protože cosi se s námi
00:21:55 bude dít a my se to dozvíme. A s tím vystačme.
00:22:00 Doufejme, že budeme všichni příjemně překvapeni,
00:22:04 až se to dozvíme. Moc ti děkuji, že sis na nás udělal čas.
00:22:08 S vámi se těším brzo zase na shledanou.
00:22:12 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ skladatel, spisovatel I. HURNÍK.
00:22:21 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Znáte to, když člověk někam jde, už je oblečený, obutý a teď zjistí, že má ještě 3 minuty čas. Co s tím? Na to, abyste začali něco dělat je to málo. Na to, abyste nedělali vůbec nic je to moc. Ale je tady řešení. Nejlepší je zatelefonovat Iljovi Hurníkovi. Vždycky se něco dozvíte a přitom si můžete být jisti, že ten rozhovor nebude delší než 3 minuty. A to i v případě, že by I. Hurník byl váš vlastní strýc. Věřte mi, že vím, o čem mluvím. Možná si teď někdo řekne, že na uvedení tak významné osobnosti je to trochu povrchní postřeh. Ale není. Tak jak Ilja Hurník telefonuje, tak taky tvoří. Ani slovo navíc, ani notu zbytečně. Věty krátké, tvary vybroušené.
