Rozhovor Marka Ebena se známým hercem (2000). Režie J. Hojtaš
00:00:26 Dobrý večer.
00:00:28 Před pár lety se ve společnosti potkali redaktor hudebního vysílání
00:00:33 Českého rozhlasu a populární komik.
00:00:36 Bavili se o všem možném a přišla řeč na soudobou českou vážnou hudbu.
00:00:40 Redaktor říkal komikovi, že se v tom asi moc neorientuje.
00:00:47 Komik řekl, že docela ano a že může říct 10 autorů současné vážné hudby.
00:00:54 Redaktor řekl: "To snad ne."
00:00:57 A tak komik začal: "Calabis, Hurník, Matisse..."
00:01:03 Pokračoval dál a opravdu jich 10 vyjmenoval.
00:01:07 Pro redaktora to byl snad větší šok, než kdyby si přečetl v Blesku,
00:01:12 že ten komik žije s někým z rozpočtového výboru.
00:01:15 Pro nás v Ypsilonce by to žádný šok nebyl.
00:01:19 My víme, že když potřebujete v šatně nějakou informaci
00:01:22 z oblasti kultury, nejlepší je zeptat se Jiřího LÁBUSE.
00:01:26 Ten všechny knížky četl, všechny filmy viděl, na všech premiérách byl.
00:01:32 Když se ho zeptáte, jestli slyšel poslední desku Stinga,
00:01:35 tak vám na 99 % řekne: Mám ji doma.
00:01:39 Abych nelhal, máš posledního Stinga?
00:01:41 Mám. Už dlouho. Je to bezvadné, první strana je nejlepší.
00:01:47 Když se podívám po vaší rodině, nenajdu nikoho, kdo by měl touhu
00:01:54 po veřejném vystupování.
00:01:57 Ty jsi opravdu jediný herecký exot v rodině?
00:02:01 Ano, opravdu jsem.
00:02:04 Moji rodiče byli velmi slušní a nenápadní lidé.
00:02:08 Tatínek byl architekt a maminka byla zdravotní sestra.
00:02:12 Bratr je úspěšný architekt, ale když má někde vystupovat, je to problém.
00:02:19 Je nemediální typ a nechce se nikde objevovat.
00:02:25 Já naopak jsem byl od 6 let šťastný, když jsem šel s rodiči na návštěvu
00:02:31 a tu návštěvu jsem uváděl v šok.
00:02:35 Když jsem řekl nějaký nesmysl a lidé se smáli, to byla pro mě rozkoš.
00:02:41 Matka říkala: "Neříkej takové blbosti!"
00:02:43 "On je takový pitomý, ten náš kluk." To říkala do třiceti.
00:02:49 Když jsme odcházeli, matka říkala:
00:02:51 "Příště už s námi nikam nepůjdeš! Je to jen ostuda!"
00:02:54 Já si tvoje rodiče pamatuji, když chodili do Ypsilonky na premiéry.
00:03:00 Nevypadali zrovna jako milovníci divadla.
00:03:03 Oni se na to dívali, ale neměl jsem pocit, že by byli velcí fandové.
00:03:10 -Dostával jsi nějaké připomínky?
-Dostával.
00:03:13 Oni chodili na premiéry a sdíleli se mnou pocit napětí a trému.
00:03:18 Prožívali to intenzivně a proto tak vypadali.
00:03:22 Moji rodiče ale nebyli takoví, že by mě stále chválili.
00:03:29 Pamatuji si, že k nám někdo volal a říkal:
00:03:33 "Viděli jsme Jirku v televizi, bylo to hezké.
00:03:35 A matka: "Myslíte? Já nevím."
00:03:38 Bylo to hrozně skeptické, ale zdravě.
00:03:41 Matka vždy chtěla, aby mi to slušelo, abych vypadal hezky
00:03:44 a abych hrál solidní lidi.
00:03:47 Já jsem hrál většinou vandráky, Rumburaka apod.
00:03:51 Až teď, kdy už tu rodiče bohužel nejsou, začínám hrát solidní role.
00:03:54 Kdyby mě třeba viděli tady, řekli by: Jiříček má sako,
00:03:57 roláček a sluší mu to.
00:03:59 Jaká byla představa tvých rodičů o tvém povolání?
00:04:03 Měla maminka nějakou představu, čím bys měl být?
00:04:05 V tom byli rodiče skvělí.
00:04:08 Velice brzy jsem řekl, že chci být hercem.
00:04:11 Bylo to v době, když jsem neudělal zkoušky na střední výtvarnou školu.
00:04:15 A mým druhým koníčkem bylo divadlo.
00:04:17 Rodiče mi v tom nebránili, přestože byli jinak zaměření.
00:04:21 Podporovali to ve mně, protože chtěli, abych byl šťastný.
00:04:24 A to se jim myslím povedlo.
00:04:27 Tvoje maminka byla zdravotní sestra a dávala ti nějaké signály,
00:04:32 že bys mohl být třeba zdravotníkem.
00:04:35 To dělala proto, abychom se o sebe dovedli postarat ve stavech nouze.
00:04:41 Chodili jsme s bratrem do divadla, kde teď hraju a tam bývalo kino.
00:04:47 Promítaly se tam naučné zdravovědné filmy.
00:04:53 Matka - zdravotní sestra - nás tam s bratrem od 6 let vodila.
00:04:57 Abychom věděli, jak zavázat ránu, jak pomoct při popáleninách,
00:05:02 jak pomoct při zástavě srdce apod. Tohle všechno jsem od 6 let věděl.
00:05:06 To byla osvěta, kterou na nás matka zkoušela a nás to nebavilo.
00:05:10 Raději bych šel na film Čuk a Gek, který se s úspěchem promítal.
00:05:13 Pak jsem ho viděl a moc se mi líbil. Je dojemné, jak jedou vlakem a sněží.
00:05:18 Já jsem byl na vojně sběrač raněných.
00:05:20 To je strašná představa.
00:05:22 Když si představím, že bych byl ve válce, zranili mě a přišel
00:05:27 mě Jiří Lábus sebrat jako sběrač, to je strašná představa.
00:05:33 Ještě si to pamatuješ?
00:05:35 Kdybych teď zkolaboval, věděl bys co se mnou?
00:05:38 Půjčil bych si tvůj mobil a honem bych někam volal.
00:05:42 Já si neumím představit, že bys dělal jiné povolání, než děláš.
00:05:47 Uvažoval jsi o tom někdy?
00:05:49 Nevím, jestli bych byl hercem i podruhé.
00:05:54 Teď zjišťuji, že jsou povolání, která mě přitahují ještě intenzivněji,
00:05:59 ale nemám pro to nadání.
00:06:01 Kdybych nadání měl, tak abych chtěl být neurochirurg nebo psychiatr,
00:06:11 ale vědecký pracovník a vymyslet léky na deprese apod.
00:06:18 To jsou lidé, kterých si velmi cením.
00:06:22 Sám nemám deprese, ale vím, co to je za strašnou nemoc.
00:06:27 Vím, jaká je práce neurochirurgů.
00:06:32 Některé jsem poznal a jsou to úžasní lidé.
00:06:36 Vidím, že se usmíváš.
00:06:39 Asi si mě představuješ s mou povahou jako neurochirurga.
00:06:43 Tam záleží na každé vteřině, na každém posunu ruky
00:06:47 a teď si mě představ.
00:06:48 Právě. Když tě vidím hrát billiard a představím si tě se skalpelem...
00:06:53 Ale teď jsem myslel na to, až se tenhle pořad odvysílá
00:06:57 a ty přijdeš do pánské šatny, řeknou, neurochirurg přichází.
00:07:01 Já nemůžu mluvit vážně, v pánské šatně se vážnost nebere.
00:07:06 Tam se to netrpí.
00:07:08 Co tě fascinuje na divadle, že mu obětuješ takovou spoustu času?
00:07:14 Spousta tvých kolegů, kteří si tak dobře vedou u filmu a v televizi,
00:07:19 opustila divadla a živí se na volné noze a ty jsi stále v divadle.
00:07:25 U divadla mě drží hlavně ti lidé, kteří divadlo dělají.
00:07:30 To mě v našem divadle baví - lidé, kteří tam jsou
00:07:35 a seskupení těchto osobností.
00:07:39 Divadlo je důležité, ale jací jsou lidé, takové je divadlo.
00:07:46 Zažíváš na jevišti pocit štěstí?
00:07:49 Zažívám. Není to často vrcholné štěstí, ale to je vždy jen chvíli.
00:07:56 Při některých představeních zažívám chvíle, kdy vidím, že se to sejde.
00:08:01 Diváci a herci se sejdou ve zvláštní šťastné konstelaci.
00:08:07 Všichni jsou naladěni stejně a lidé si 2 hodiny moc rozumí.
00:08:12 To je nádherné.
00:08:14 Nebo když hraješ ve hře, kde jsou sólovější party a vidíš,
00:08:19 že máš lidi "na háku" a že ti, jak se říká, "zobou".
00:08:23 To je nádhera, když "zobou".
00:08:26 -Ty jsi taky zkoušel na Palmovce.
-Ano, Platonova.
00:08:31 -Jak dlouho jste to zkoušeli?
-Dlouho.
00:08:35 Hrál jsem tam střední roli - zloděje koní.
00:08:39 To je jedna z mála her, kde jsem na konci umřel.
00:08:43 Teď taky umíráš v Oprátce.
00:08:45 Ano, to je druhá, ale tamta byla první.
00:08:47 To se teď bude množit.
00:08:50 -Zkoušeli jsme to asi 3,5 měsíce.
-A kolikrát jsi to hrál?
00:08:57 Dvakrát. Ale to bylo zvláštní nedorozumění.
00:09:01 Ne, že by nechtěli, abych to hrál.
00:09:04 Hrál jsem premiéru a pak po měsíci 1 reprízu.
00:09:07 Alternoval jsem s Kamilem Helbichem.
00:09:10 Divadla se nikdy nedohodla termínově, což mě mrzelo.
00:09:14 Byla to hezká inscenace a krásná role - takový divous.
00:09:17 Tři měsíce zkoušet na 2 představení.
00:09:19 Ale zas to stálo za to, já ničeho nelituji.
00:09:24 Já jsem tam poznal řadu zajímavých lidí a bylo to krásné setkání.
00:09:30 -Je něco, co na jevišti nesnášíš?
-No! Ježišmarja.
00:09:35 Nesnáším jakoukoliv nepořádnou práci, třeba od kolegů.
00:09:41 Určité věci mi strašně vadí a vyhodí mě z role.
00:09:48 I když jsem improvizátor a nemělo by mě to vyhodit.
00:09:51 Mě ale lidsky urazí, když na jevišti něco není.
00:09:55 Vadí mi, když nefunguje rekvizita nebo tam něco z "lemplovství" chybí.
00:09:59 Nebo, když se nestane něco, co se má stát.
00:10:04 To mě dovede vytočit a vnitřně naštvat.
00:10:07 Já se pak musím znovu koncentrovat, abych to v sobě zahladil.
00:10:12 Vzpomínám si, že když jsme hráli Matěje poctivého, zkoušeli jsme,
00:10:18 jak rychle by se to dalo zahrát.
00:10:20 -To jsou taky výmysly!
-Hráli jsme opravdu velmi rychle.
00:10:23 Ty jsi byl jediný sabotér, který hrál pomalu.
00:10:27 Ale jinak děláš všechno rychle. Třeba rychle jíš.
00:10:29 Všechno, já i rychle spím.
00:10:33 Já nevím, čím to je. To mám v sobě už od dětství.
00:10:37 Když dostanu roli, chtěl bych, abych to už druhý den hrál,
00:10:42 abych všechno uměl a věděl.
00:10:45 Já jsem strašně netrpělivý a v herecké práci to není dobře.
00:10:49 Když jsem byl malý, tak jsem jídlo vždy zhltal.
00:10:54 Bratr Ládíček si jídlo na talíři krásně rozdělil a matka:
00:10:57 "Podívej, jak jí Ládíček. A ty žereš jak pes!"
00:11:00 "Hltáš jak pes, koukni na Ládíčka." A dodnes to zůstalo.
00:11:04 Ládíček jí krásně pomalu a já hltám, ale vychutnám si to taky.
00:11:08 Potkal jsi někoho, kdo jedl rychleji než ty?
00:11:09 Lasica Milan.
00:11:11 -A Evald Schorm.
-Ano?
00:11:14 Zkoušel s námi v Liberci.
00:11:16 Jednou po zkoušce jsme si spolu kupovali bramborák.
00:11:19 On stál přede mnou a koupil si bramborák, velký jako tenhle talíř.
00:11:23 Já jsem si ho taky kupoval.
00:11:26 On najednou bramborák vzal a celý ho strčil do pusy a snědl.
00:11:31 To jsem ještě nezažil.
00:11:34 Když jsme u jídla, překvapilo mě, že vaříš. A dobře.
00:11:42 Já jsem jinak absolutně nešikovný člověk a manuální práce mě nebaví.
00:11:48 Ale vaření mě baví, protože rád jím.
00:11:52 Já jsem ochotný si vařit sám pro sebe.
00:11:57 Když mám čas a chuť, vařím si pro sebe i komplikovaná jídla.
00:12:01 Každý říká, že by si vzal raději housku.
00:12:04 -Co vaříš?
-Třeba si upeču sám krůtu na divoko.
00:12:08 Máš i recepty?
00:12:11 Taky, ale moje maminka skvěle vařila a byla báječná kuchařka.
00:12:15 Nosila do divadla smažená kuřátka.
00:12:18 Trochu jsem to od ní odkoukal a když byla stará a nemohla vařit,
00:12:22 vařil jsem za ni já.
00:12:25 Něco jsem okoukal a něco jsem si doplnil z receptů.
00:12:30 Dnes už vařím bez receptu,já vlastně všechno dělám bez receptu.
00:12:36 Vždy to trochu ochutnám a říkám si, co tomu chybí a co tam přidám.
00:12:44 Když maminka zemřela, tak jsi ji zastoupil a vařil jsi tatínkovi.
00:12:51 Já vím, že jste spolu strávili mnoho posledních let.
00:12:55 Dochoval jsi ho až do konce.
00:12:58 Vím, že to nebylo ani pro jednoho z vás snadné.
00:13:02 -Rozuměli jste si?
-Myslím, že jsme si rozuměli.
00:13:07 My jsme toho nemuseli moc povídat a velice jsme si rozuměli.
00:13:11 On měl rád stejné věci jako já. Měl rád hudbu a třeba se i dojal.
00:13:17 Jednou si koupil skladbu od Čajkovského.
00:13:21 Poslechl si ji na desce a dojalo ho to až k slzám.
00:13:25 Byl velmi emotivní člověk.
00:13:27 Ale on byl úžasný, byl kultivovaný a působil jako lord.
00:13:32 Vždy mi říkali: "To není možné, čí ty jsi dítě?
00:13:35 Pan architekt je tak úžasný pán. A ty? Podívej se na sebe!"
00:13:40 Pak jsem mu vařil a myslím, že měl docela hezké stáří.
00:13:45 Kouřil cigarety Camel, pil plzeňské pivo a Balleyes, to měl rád.
00:13:50 Koukal na televizi a bavily ho knížky o horolezectví.
00:13:55 Ty miloval, protože v mládí lezl po horách.
00:13:59 Byl obklopený věcmi a lidmi, které má rád.
00:14:04 Mám paní, která mi pomáhá v domácnosti a která o něj
00:14:09 velice dobře pečovala v době mé nepřítomnosti.
00:14:11 On nemohl 3 roky chodit.
00:14:14 3 roky byl upoután na lůžko, protože měl Parkinsonovu nemoc.
00:14:18 Ale snažil jsem se mu dát všechno to, co on dal mně.
00:14:22 A moji rodiče byli skvělí.
00:14:25 Nevím, jestli bych to dokázal, kdybych měl děti.
00:14:28 Hodně si odpírali, abychom se měli s Ládíčkem dobře.
00:14:31 Bylo to tak hodně, že si říkám, jestli to bylo třeba.
00:14:35 Ale oni to dělali s láskou.
00:14:37 Tak jsem se snažil aspoň trochu otci vrátit to, co pro mě udělal.
00:14:40 Chodil na třídní schůzky. A to byly velké oběti.
00:14:44 Řešil jsi s ním někdy profesní záležitosti?
00:14:47 Třeba zkoušení v divadle?
00:14:49 Ne. On těmto věcem samozřejmě nerozuměl.
00:14:53 Ale byl strašně šťastný, když jsem dostal Českého lva.
00:14:58 Jsem rád že se toho dožil, maminka se toho bohužel nedožila.
00:15:04 Když jsem cenu dostal, viděl to v přenosu z televize.
00:15:08 Byl strašně šťastný a když jsem cenu přinesl, dal jsem mu ji na stůl.
00:15:11 To bylo pro něj štěstí a jsem rád, že to zažil.
00:15:16 Jak děláš všechno rychle, tak taky rychle čteš.
00:15:19 To mě přivádí na myšlenku, že bych mohl zjistit,
00:15:22 jak jsi na tom s denním tiskem.
00:15:26 Protože tě znám, udělal jsem si seznam, abych na něco nezapomněl.
00:15:29 -Co bereš? Lidové noviny?
-Ano.
00:15:33 -Frontu?
-Ano.
00:15:34 -Právo?
-Jen někdy.
00:15:37 -Slovo?
-Ano.
00:15:40 -Blesk?
-V pátek, když je s přílohou.
00:15:43 -Květy?
-Ano.
00:15:45 -Mladý svět?
-Ano.
00:15:47 -Týden.
-Ano.
00:15:50 -Týdeník televize?
-Ano.
00:15:52 -100+1?
-Ano.
00:15:55 -Story?
-Ano.
00:15:57 -Xantypa?
-Ano.
00:16:00 -Divadelní noviny?
-Ano.
00:16:02 -Respekt.
-Ano.
00:16:05 -Zdraví?
-Občas. Někdy mi ho posílají.
00:16:09 Měl jsem tam rozhovor. Já jsem totiž hypochondr.
00:16:12 Nezapomeňme na zdraví, to je důležité téma.
00:16:14 Jak to všechno stihneš přečíst?
00:16:16 Já čtu podrobněji jen to, co mě zaujme.
00:16:20 Ale já čtu v každé volné chvíli, třeba když přijdu na zkoušku.
00:16:26 Ale to je jen chvilička.
00:16:29 Potom čtu, když přijdu v noci domů.
00:16:34 Časopisy si schovávám, protože je nemusím číst denně.
00:16:39 Čtu je třeba o víkendu, když mám víc času.
00:16:43 Co děláš s tím sběrem?
00:16:45 Já to dávám paní Čejkové a ona to pak dává dál.
00:16:49 Abychom se ještě vrátili ke zdraví. To je tvoje oblíbená tématika.
00:16:55 Ty chodíš do lékáren jak do hračkářství.
00:16:59 Je to tak. Nebo jako do cukrárny.
00:17:03 Na takových lidech, jako jsem já, tento průmysl těží.
00:17:08 Každá novinka mě zajímá. Ptám se: "Co je tohle, prosím?"
00:17:11 "To je pro ženy na klimaktérium." "Tak to ne."
00:17:14 Když je to barevné, mně se to moc líbí.
00:17:17 Beru vitamíny, každý den ráno si vezmu multivitamín.
00:17:21 Pak je dobrý Acylpyrin nebo Anopyrin proti infarktu.
00:17:25 Tak si beru každé ráno jeden malý. To je jako prevence.
00:17:31 -Jemná chuť?
-Hlavně prevence.
00:17:36 Pak užívám B vitamín a něco na snížení cholesterolu.
00:17:42 Nevím, jestli ho mám zvýšený, ale pro jistotu, co kdyby ano.
00:17:46 Kdybych se podíval do tvé tašky, co tam máš?
00:17:49 Mám tam vitamíny.
00:17:52 Pak tam mám něco proti nachlazení, kdyby se náhodou něco stalo.
00:17:56 A pak mám Strepsils.
00:18:00 Ten cucám preventivně, abych nedostal chřipku nebo angínu.
00:18:04 Ty bereš léky už dopředu.
00:18:06 Raději je někdy beru předem, ale některé jsou dobré chuťově.
00:18:11 -Třeba Strepsils je výborný.
-Ano?
00:18:14 Jako bonbónek.
00:18:16 Ty jsi byl po dlouhá léta zastrčen v "šuplíku" komik.
00:18:21 Teď zjišťují režiséři, že jsi vynikající charakterní herec.
00:18:25 Když jsem přišel ze školy, hrával jsem dramatické role.
00:18:29 Pak jsem ale nastoupil do Ypsilonky, což je komediálně zaměřené divadlo.
00:18:33 Pak jsem začal pracovat s O.Kaiserem a začali jsme dělat Kouzelníka.
00:18:38 Tím jsme se dostali do "škatulky" komiků.
00:18:42 Léta jsem v tom byl.
00:18:44 Pak přišel Vladimír Michálek, který u nás v Ypsilonce viděl představení
00:18:48 Amerika a podle toho natočil film, kde jsem hrál strýce Jakoba.
00:18:52 Je ti dobře v charakterních rolích?
00:18:55 Je to dobře v tom, že vím, že můžu hrát i komediální roli.
00:18:59 Kdybych hrál jen tohle, asi by to nebylo ono.
00:19:03 Když ale máš možnost výběru a střídání, je to pro herce dobré.
00:19:07 Ty jsi čerstvý padesátník, ale pořád ses ještě neoženil.
00:19:11 A zájem by byl. Je něco, co ti vadí na manželství?
00:19:16 Vadí.
00:19:17 Já jsem teď viděl v divadle Ungelt hru a jmenuje se Hra o manželství.
00:19:23 Je to krásné představení, ale když jsem to viděl, řekl jsem si,
00:19:28 že vzít na tohle představení někoho před svatbou, tak si to rozmyslí.
00:19:33 Já jsem měl několik takových možností, ale stále jsem váhal.
00:19:38 Taky jsem 7 let byl v Liberci a jezdil jsem sem a tam.
00:19:43 Pak jsem si na tu určitou svobodu nějak zvykl.
00:19:48 Nadarmo se neříká, že je svobodný a pak, že je ženatý.
00:19:53 Já jsem si na tu svobodu tak zvykl, že by musel přijít někdo mimořádný,
00:20:00 že by mě zbláznil. To se může stát.
00:20:05 Najednou zaplanu, to se stává, ještě na tom nejsem tak zle.
00:20:09 A nejsem tak starý, aby se to nestalo.
00:20:11 Ty planeš, to já vím.
00:20:14 Zatím nevím, jestli by to stálo za to.
00:20:17 Většina lidí mi říká, že když už jsem to tak dlouho vydržel,
00:20:20 abych se neženil, že bych byl blázen.
00:20:24 Já přijdu domu skoro každý den pozdě v noci z představení.
00:20:30 Je tam ticho a já jsem skoro rád, že tam to ticho je.
00:20:35 -Není ti smutno?
-Není, ne.
00:20:39 A jaká by musela být ta ideální žena, která by ti vyhovovala?
00:20:45 To by muselo být takové puzzle, že bych ji složil z různých dílů.
00:20:50 Co by tam muselo být? Smysl pro humor?
00:20:53 Určitě. Musela by mít určitou toleranci, musela by mít taktnost.
00:20:59 Nemusela by vařit, to bych vařil já.
00:21:02 Musela by být technicky zdatnější, protože já jsem technicky nezdatný.
00:21:07 Musela by být manuálně... ale nemusela by nic!
00:21:10 Kdybych ji měl rád, mohla by se jen válet a já bych okolo ní lítal.
00:21:14 Co ty víš, když člověk jen takhle teoretizuje.
00:21:18 To je pravda.
00:21:20 Když se člověk setká s tím, že zemře někdo z divadelní branže,
00:21:24 ukazuje se často, že si taky narežíruje svůj pohřeb.
00:21:29 Zajímalo by mě, jestli máš představu, jak by tvůj pohřeb měl vypadat?
00:21:35 Mám představu a už ji nosím v hlavě několik let.
00:21:40 Víš, jak by to vypadalo?
00:21:43 Když Gérard Philipe zemřel, byl pochován v kostýmu Cida.
00:21:48 A já bych byl v kostýmu Jů.
00:21:51 Měl bych červený nos, byl bych zelený, ležel bych tam jako Jů,
00:21:56 lidé by chodili a klaněli se. Nebylo by to krásné?
00:22:00 Vzhledem k tomu, že jsi padesátník, já doufám, že si na tuto
00:22:06 chvíli ještě nějaký čas počkáme.
00:22:08 Přiznám se, že bych si sobecky přál, abych tě přežil aspoň o týden.
00:22:15 U tohohle bych hrozně rád byl.
00:22:19 Jirko, děkuji ti, že jsi dnes přišel.
00:22:22 S vámi se těším, že se u PLOVÁRNY sejdeme zase někdy brzo.
00:22:27 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Před pár lety se ve společnosti potkali redaktor hudebního vysílání Českého rozhlasu a populární komik. Bavili se o všem možném a přišla řeč na soudobou českou vážnou hudbu. Redaktor říkal komikovi, že se v tom asi moc neorientuje. Komik řekl, že docela ano a že může říct 10 autorů současné vážné hudby. Redaktor řekl: „To snad ne.“ A tak komik začal: „Calabis, Hurník, Matisse…“ Pokračoval dál a opravdu jich 10 vyjmenoval. Pro redaktora to byl snad větší šok, než kdyby si přečetl v Blesku, že ten komik žije s někým z rozpočtového výboru. Pro nás v Ypsilonce by to žádný šok nebyl. My víme, že když potřebujete v šatně nějakou informaci z oblasti kultury, nejlepší je zeptat se Jiřího Lábuse. Ten všechny knížky četl, všechny filmy viděl, na všech premiérách byl. Když se ho zeptáte, jestli slyšel poslední desku Stinga, tak vám na 99 % řekne: Mám ji doma.
