Rozhovor Marka Ebena s mistrem světa v krasobruslení sportovních dvojic z roku 1962, bývalým ministrem ve vládě v Kanadě a předsedou společnosti Deloitte & Touche
00:00:25 Dobrý večer.
00:00:27 Je to zvláštní, jak je člověk v některých věcech konzervativní
00:00:31 a jak má málo fantazie.
00:00:33 Když např. budu uvažovat o tom, co by mohl dělat krasobruslař,
00:00:38 když přestane krasobruslit?
00:00:40 Mě napadají samé banální věci, jako třeba trenéra, činovníka
00:00:44 sportovního klubu, správce zimního stadionu a tak.
00:00:49 Ale když se nad tím zamyslíte, řeknete si, co umí krasobruslař?
00:00:54 Tak umí bruslit na tenkém ledě, riskuje odvážné skoky
00:00:58 a předem si musí spočítat, kam dopadne.
00:01:02 A i když dopadne tvrdě, tak hned vstane a pokračuje v krasojízdě.
00:01:06 A na závěr se ještě dokáže otočit na pětníku.
00:01:10 Když přidáte trochu fantazie, musí vám být jasné,
00:01:14 co můžete s takovou výbavičkou dělat? No přece ministra ve vládě!
00:01:18 A že to funguje, o tom se přesvědčíte za chvíli,
00:01:22 protože naším dnešním hostem bude mistr světa v krasobruslení,
00:01:26 ale také úspěšný podnikatel, po 8 let ministr kanadské vlády
00:01:30 a nyní předseda společnosti "Deloid a Tush" v ČR Otto JELÍNEK.
00:01:35 Když se podívám na váš životopis, tak tam vidím samá vítězství.
00:01:42 Že vy nerad prohráváte?
00:01:45 Nerad prohrávám, ale to neznamená, že jsem nikdy neprohrál.
00:01:51 Prohrával jsem mockrát, ale o tom se nemluví.
00:01:55 To se zapomene a život jde dopředu.
00:01:58 Člověk se musí naučit, že napřed se musí prohrát,
00:02:02 než se něco pořádně udělá. A já myslím, že to je část života.
00:02:08 To nejde se narodit a vyhrát všechno.
00:02:12 Jestli je to v byznysu, ve škole, ve sportu, v politice...
00:02:16 Někdy se musí prohrát. A já si myslím, že když člověk
00:02:19 někdy něco prohraje, tak se z něho stane lepší člověk.
00:02:22 Poněvadž zkusí trochu víc.
00:02:25 Bylo to přání vašich rodičů, abyste začali bruslit?
00:02:29 My jsme začali bruslit se sestrou tady v Praze, kde jsme se narodili.
00:02:33 Jako malé děti jsme bruslily na Štvanici.
00:02:38 To byl tenkrát ještě otevřen starý stadion.
00:02:43 Rodiče nás tam dávali s bratry a se sestrou přes víkendy,
00:02:48 abychom byli venku a pryč z domu.
00:02:52 Já mám tři bratry a sestru. Nás je pět.
00:02:56 Začali jsme bruslit se sestrou, když nám bylo 5 nebo 6 let.
00:03:01 Protože jsme byli stejně velcí a bruslit jsme neuměli,
00:03:06 tak jsme se museli držet, abychom nepadali.
00:03:11 Naši rodiče nikdy nechtěli, abychom se sestrou bruslili.
00:03:17 My jsme to hned ze začátku se sestrou měli strašně rádi.
00:03:22 Naopak rodiče nás z toho zrazovali.
00:03:25 To už jsme byli v Kanadě a trénovali jsme dosti tvrdě,
00:03:29 ale rodiče to museli platit.
00:03:33 Nezapomeňte, že tenkrát v Kanadě to museli všechno platit rodiče.
00:03:37 Dnes už jsou sponzoři a trošku tomu pomáhá stát.
00:03:41 Rodiče si kladli podmínku, že se budeme dobře učit,
00:03:46 jinak že nebudou platit bruslení.
00:03:50 Tak jsme museli víc zkoušet ve škole, abychom mohli bruslit.
00:03:54 Komu to šlo líp ve škole, vám nebo sestře?
00:03:58 Sestře to šlo stokrát líp.
00:04:00 A vždycky rodiče dávali podmínky, že jsme museli mít aspoň 80 %.
00:04:05 V Kanadě se dává mezi nulou až sto procenty.
00:04:08 Sestra vždycky dosáhla 90 % a já jsem dostával 60 nebo 55 %.
00:04:16 Tak jsem řekl, tak si vezmeme průměr.
00:04:19 Ale táta řekl, že oba dva musíme mít 80 %.
00:04:23 Tak sestře to šlo mnohem líp.
00:04:25 V páru je vždycky jedna osobnost dynamická a ta druhá stabilní.
00:04:32 Jak vy jste to měli rozvržené se sestrou?
00:04:36 Já myslím, že sestra byla ta stabilní, samozřejmě.
00:04:39 A na druhé straně já jsem byl ten, který jsem mockrát tlačil,
00:04:44 abychom zkoušeli nové věci, víc věcí a těžší věci.
00:04:49 Ale ona to vždycky držela dohromady.
00:04:52 Ona byla stabilní část té dvojice, což nám moc pomohlo.
00:04:58 Hádali jste se sestrou na ledě?
00:05:02 -Ježišmarjá, a jak!
-Vážně?
00:05:04 Ona mě kopala a bila.
00:05:06 A já samozřejmě jsem vyrostl v rodině, kde se holky nesmí bít,
00:05:10 tak jsem jí to nesměl vracet. Tak jsme se strašně hádali.
00:05:16 Ale nic vážného to nebylo.
00:05:20 Když je člověk v takové úzké spolupráci, v jaké jsme byli,
00:05:25 tak jsme se samozřejmě hádali.
00:05:28 Byly nějaké incidenty, které byly dost špatné.
00:05:33 Když jsme třeba bruslili v revue, tak jednou jsme vystupovali
00:05:37 v Detroitu a dokončili číslo.
00:05:42 Na 5 vteřin zhasnou všechna světla a potom se udělá slavnostní nástup.
00:05:50 A sestře se nelíbilo, jak jsem s ní zacházel během toho představení.
00:05:58 Když světla zhasla na 5 vteřin, tak jsem se vydýchával v předklonu.
00:06:07 A než se za 5 vteřin světla rozsvítila, tak jsem si stoupl.
00:06:13 Ale ona měla takový velký vztek na mě, že když jsem byl dole,
00:06:18 tak mě kopla do prdele, já jsem spadl na zadek,
00:06:22 světla se rozsvítila a 10 000 lidí mě vidělo sedět na zadku.
00:06:29 To musel být úspěch, ne?
00:06:31 Takovéhle věci má vždycky publikum rádo.
00:06:35 Vy jste vyhráli v r. 1962 v Praze, ale přijeli jste sem
00:06:41 vlastně na jedno mistrovství už o rok dřív.
00:06:44 Víte, ono je to pro mě dost těžké o tom mluvit i po těch letech.
00:06:50 My jsme byli na nějakém šampionátu ve Filadelfii, kde jsme vyhráli
00:06:57 mistrovství Ameriky. A naši kamarádi byli Američané,
00:07:03 poněvadž jsme s nimi trénovali v Lake Placit v New Yorku.
00:07:09 To bylo tenkrát velké centrum pro krasobruslení.
00:07:13 A chtěli jsme s nimi tenkrát letět do Prahy přes Brusel na MS,
00:07:19 které tady mělo být v r. 1961.
00:07:23 A už jsme měli letenky, ale náš trenér se nemohl dostat
00:07:28 do toho samého letadla, poněvadž už to bylo všechno zablokováno.
00:07:33 Tak na poslední chvíli nás vytáhl z letadla, protože chtěl,
00:07:37 abychom letěli s ním, abych nepil pivo apod.,
00:07:42 protože jsem letěl jako 19letý mladíček na mistrovství světa.
00:07:48 Tak nás vytáhl z toho letadla a letěli jsme KLM do Amsterdamu
00:07:54 a odtud rovnou do Prahy.
00:07:56 Já jsem věděl, že americké mužstvo mělo přiletět hodinu před námi.
00:08:03 A zeptal jsem se, jestli tam už Američané jsou?
00:08:09 Nezapomeňte, že to bylo poprvé, co jsme se vrátili
00:08:13 do Československa, tak jsme z té situace byli nervózní.
00:08:17 A oni nám řekli, že Američané nepřiletěli a nepřiletí,
00:08:21 poněvadž se letadlo zřítilo v Bruselu a všichni se zabili.
00:08:26 Nejenom, že to je ohromná katastrofa - celé mužstvo,
00:08:32 všichni bruslaři a rodiče a trenéři a tak.
00:08:38 Ale ještě nějaký novinář z New Yorku zavolal mým rodičům
00:08:44 do Kanady, ve tři hodiny ráno, a ptal se, kde mají děti?
00:08:49 Řekli, že jsme letěli na Sabině do Bruselu.
00:08:53 A on jim řekl do telefonu ve tři hodiny ráno:
00:08:57 Tak mám špatnou zprávu. To letadlo se zřítilo
00:09:00 a vaše děti jsou mrtvé.
00:09:03 A trvalo to asi 24 hodin, než jsme se mohli spojit s rodiči,
00:09:09 že jsme neumřeli. Ale pořád je to strašně smutné.
00:09:15 Co to s člověkem udělá, když dostane takhle darem další život?
00:09:21 Máte třeba pocit větší zodpovědnosti za to, co tu máte udělat,
00:09:26 když jste dostal takovouhle mimořádnou příležitost.
00:09:32 Já myslím, že to není odpovědnost, aby se něco víc udělalo.
00:09:37 Já myslím, že to vkládá do srdce a do hlavy jiný náhled na život.
00:09:49 Život je doopravdy něco mnohem víc, než si běžně myslíme.
00:09:58 Že se jenom vstane ráno, pracuje se a večer se jde spát.
00:10:04 Že doopravdy máme štěstí, že jsme tady.
00:10:08 A dává to úplně jiný pocit.
00:10:11 -Vy jste věřící člověk?
-Ano.
00:10:14 A vždycky jste byli věřící v rodině?
00:10:18 Já myslím, že ano.
00:10:20 To neznamená, že chodíme každý týden do kostela, to vůbec ne.
00:10:26 Ale věříme strašně moc doma a vždycky jsme si byli blízcí.
00:10:32 A nejen naše rodina s mámou a tátou, kteří už zemřeli,
00:10:38 ale teď i naše rodina a rodiny od bratrů a od sestry.
00:10:44 Vašeho tatínka jste si ale užili dlouho, ten se dožil
00:10:48 věru požehnaného věku.
00:10:51 Táta umřel před pár lety, když mu bylo 97 let.
00:10:56 A já vám řeknu, táta nikdy nevěřil, že se to tady změní,
00:11:04 v Evropě a v Československu.
00:11:09 On samozřejmě odešel v roce 1948 s mojí maminkou a s námi,
00:11:18 pěti malými dětmi. A začínal život úplně znovu v Kanadě.
00:11:25 A to je těžké pro člověka začít úplně znovu.
00:11:31 Nemluvil anglicky, mluvil jenom česky a tenkrát trošku německy.
00:11:37 Neměl moc peněz, když začal.
00:11:40 Měl pět dětí, které musí jíst každý den.
00:11:44 A to nejtěžší pro rodiče bylo, že v Kanadě nebyla žádná kultura.
00:11:52 A v Československu a ve střední Evropě samozřejmě byla.
00:11:58 V té době byla v Praze špičková kultura - divadla, hudba atd.
00:12:06 A potom se přešlo do Kanady, která tenkrát v tom 50. roce
00:12:13 doopravdy neměla žádnou kulturu.
00:12:18 A pro rodiče to muselo být strašně těžké, poněvadž tam kultura nebyla.
00:12:27 Neměli tam kamarády, nikdo tam nemluvil česky ani německy.
00:12:35 Lidi byli míň tolerantní tenkrát v Kanadě.
00:12:40 -K cizincům?
-K cizincům.
00:12:44 Já si pamatuji, že když jsme jezdili v Torontu v tramvaji
00:12:48 a mluvili jsme tam česky, tak lidi na nás plivali.
00:12:55 Tak my jsme samozřejmě jako děti nechtěly mluvit česky.
00:13:01 Ale moji rodiče na tom trvali, že i když jsme vyrůstali v Kanadě,
00:13:08 že doma se musí mluvit česky.
00:13:12 A doma se vařilo české jídlo, chovali jsme se jako česká rodina.
00:13:21 Taky jsme byla česká rodina.
00:13:25 Tenkrát jsme to neměli rádi, poněvadž to bylo pro nás těžké
00:13:30 v té situaci. Ale teď když mluvím tak blbě česky, tak se omlouvám.
00:13:37 Já se zkouším učit trošku víc, ale kdyby rodiče bývali tenkrát
00:13:42 na tom netrvali, tak bych vůbec nemohl mluvit česky.
00:13:47 Mě to dost překvapuje, protože jsem odtud odešel jako malý kluk,
00:13:52 99 procent svého života jsem prožil v Kanadě.
00:13:57 Ale mě překvapuje, že lidi, kteří odešli před 10 nebo 15 lety,
00:14:04 že už mluví dost blbě česky. To se mi nelíbí.
00:14:08 Mně se líbí, když Čech mluví česky nebo když to aspoň zkouší.
00:14:13 A já to zkouším. Ještě nemluvím dobře, ale i v mém věku se doufám
00:14:17 naučím ještě líp mluvit česky.
00:14:20 Vy jste měl takový přechod od sportu k politice.
00:14:23 A to bylo vaše, jak jinak, než velmi úspěšné podnikání.
00:14:27 Ale to jste měli v rodině, že?
00:14:30 V rodině jsme všichni podnikatelé, táta, bratři i sestra.
00:14:35 Byznys máme v krvi. Ale já jsem byznys dělat nechtěl.
00:14:40 Já jsem to udělal proto, že už jsme měli v Kanadě jméno,
00:14:47 protože jsme se stali mistry světa a bruslili jsme v revue.
00:14:52 Tak jsem začal vyrábět sportovní zboží i samozřejmě brusle.
00:14:58 Ty se prodávaly po celé Kanadě, vyvážely se do Ameriky
00:15:03 i do jiných států. Ale nejvíc v Kanadě, samozřejmě.
00:15:09 To jsem začal dělat po ukončení bruslení.
00:15:14 To mi ještě nebylo třicet.
00:15:18 Mně bylo asi 26, 27 let, když jsem začal tento byznys.
00:15:23 A ten byznys rostl a teď se do toho pletli politici a systém
00:15:30 a já jsem začal nadávat na politický systém v Kanadě.
00:15:36 A přišla za mnou Konzervativní strana a řekla, chceš-li nadávat
00:15:41 proti systému, proč se nestaneš členem naší strany?
00:15:46 Proč nejdeš do parlamentu?
00:15:49 Potom můžeš nadávat v parlamentu a dělat tam to, co děláš teď.
00:15:53 A já jsem řekl, vy jste se zbláznil, já přece nejsem
00:15:57 žádný politik. Já jsem sportovec a obchodník, ale ne žádný politik.
00:16:03 Ale nakonec to tak dopadlo.
00:16:06 Mohl jste si svoje podnikatelské aktivity podržet,
00:16:09 když jste vstoupil do politiky?
00:16:13 Když jsem byl v opozici, tak ano.
00:16:16 Ale v té době, kdy jsem se stal členem vlády, tak jsem to prodal.
00:16:20 Tam jsou dvě možnosti.
00:16:23 Buď se to nesmí provozovat, nebo se to prodá.
00:16:27 Když je člověk členem vlády, tak si musí dávat v Kanadě
00:16:33 velký pozor, aby tam nebyl žádný konflikt zájmů.
00:16:38 Já jsem si nechtěl hrát s tím, že bych to neprovozoval,
00:16:42 tak jsem to prodal, aby to bylo průhledné a čisté.
00:16:47 Potom jsem mohl dělat politiku ve vládě, jakou jsem chtěl.
00:16:52 Aby si lidi nemysleli, že to dělám kvůli svému byznysu.
00:16:58 V té době, kdy jsem se stal členem vlády, tak jsem to prodal.
00:17:04 Vy jste v kanadské vládě strávil 8 let.
00:17:08 To musely být po tom podnikání mnohem nižší příjmy, ne?
00:17:17 Samozřejmě, že ano.
00:17:19 Do vlády se nemá nikdy jít, aby se vydělávaly peníze.
00:17:24 Do vlády by se mělo jít kvůli tomu, aby člověk zkusil zlepšit situaci
00:17:30 v jeho zemi. Já myslím, že jsem měl tu možnost v jedné straně
00:17:37 jako ministr sportu, což byla první část mého působení ve vládě,
00:17:44 a potom jako ministr financí, v Kanadě je to velká část
00:17:51 ministerstva financí, tak jsem měl možnosti tam udělat nějaké změny.
00:17:58 Doufám, že k prospěchu Kanady. Možnosti jsem měl dost velké.
00:18:06 A nelitoval jste někdy toho, že jste se vrátil sem?
00:18:10 Kdepak, kdepak, naopak.
00:18:13 Já mám velkou radost, že moje žena, která je Kanaďanka-Angličanka,
00:18:21 že to tady miluje.
00:18:25 Kdybych chodil každý den domů a kluci i moje žena by nadávali
00:18:33 na to, že to tady nemají rádi, tak pravděpodobně bychom šli
00:18:40 zpátky do Kanady.
00:18:45 Co já mám rád, že, i když mluvím špatně česky, že se cítím tady doma
00:18:50 a taky když jsem sem jezdil jako ministr kanadské vlády
00:18:54 po revoluci, tzn. v r. 1990-3, tak jsem viděl, co se tady děje.
00:19:01 A mě dojalo, že tady jsou tak ohromné změny, i s těmi chybami,
00:19:07 co byly a budou, a já jsem chtěl být částí toho.
00:19:12 Já to doopravdy cítím tak, že jsem součástí toho.
00:19:17 Já nemůžu za to, že se cítím být Čechem a že chci být součástí toho,
00:19:25 co se tady děje. A doufám, že se to nevrátí někam,
00:19:30 kde to bylo. Poněvadž lidi, i když jsou hodně nespokojeni,
00:19:36 se nemůžou vrátit zpátky tam, kde to bylo.
00:19:41 Komunismus nefunguje, zkrátka to nejde.
00:19:48 A ty strany, které nejsou komunistické, samozřejmě dělají
00:19:54 chyby, ale učí se a musí se naučit zkoušet trošku víc dělat věci,
00:20:01 které se dělají v těch zemích, kde to funguje.
00:20:06 Ve vašich rozhovorech se často vyskytuje slovo "výzva".
00:20:10 Máte po tom všem, čeho jste už dosáhl, nějakou výzvu,
00:20:17 která na vás odněkud mává a kterou chcete ještě zdolat?
00:20:23 Bez výzvy by život nebyl tak, jak se řekne, zajímavý.
00:20:37 Není to úplně správné slovo, ale tak zajímavý.
00:20:43 Ale pro mě je strašně důležité, abych nějakou výzvu vždycky měl.
00:20:50 Výzva teď je, abych z naší firmy udělal tu největší a nejlepší firmu
00:21:01 ve střední Evropě, nejenom v ČR.
00:21:05 A to je moje výzva dnes. Co bude později, to nevím.
00:21:11 Já už taky nejsem žádný mladík, jak vidíte.
00:21:15 Z těch všech výzev, co už jsem měl na světě, včetně té politiky,
00:21:23 mám více vrásek, než bych měl mít, poněvadž já mám rád stres.
00:21:34 Ale na druhé straně stres způsobí rychlejší stárnutí.
00:21:41 Ale nakonec mám radši tu výzvu a ten stres, než abych jenom seděl
00:21:50 a nic nedělal. Protože potom bych se už nudil.
00:21:54 A když už jste se mě zeptal, jestli to v ČR mám rád,
00:21:58 tak si myslím, že kdybych se teď vrátil do Kanady,
00:22:01 že bych se tam nudil.
00:22:03 Poněvadž tam už je všechno hotové a solidní.
00:22:08 Tam se dá trošku sedět a nic nedělat.
00:22:12 -Tady je pořád ta výzva.
-Tady se ještě pobavíte.
00:22:16 Já vám děkuju, že jste dnes přišel NA PLOVÁRNU.
00:22:19 Doufám, že i vám těch 20 minut politického krasobruslení
00:22:23 uteklo stejně jako mně. Naším hostem byl pan Otto JELÍNEK.
00:22:28 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Je to zvláštní, jak je člověk v některých věcech konzervativní a jak má málo fantazie. Když např. budeme uvažovat o tom, co by mohl dělat krasobruslař, když přestane krasobruslit? Člověka napadají samé banální věci, jako třeba trenéra, činovníka sportovního klubu, správce zimního stadionu a tak. Ale když se nad tím zamyslíte, řeknete si, co umí krasobruslař? Tak umí bruslit na tenkém ledě, riskuje odvážné skoky a předem si musí spočítat, kam dopadne. A i když dopadne tvrdě, tak hned vstane a pokračuje v krasojízdě. A na závěr se ještě dokáže otočit na pětníku. Když přidáte trochu fantazie, musí vám být jasné, co můžete s takovou výbavičkou dělat. No přece ministra ve vládě! A že to funguje, o tom se přesvědčíte, protože naším hostem byl mistr světa v krasobruslení, ale také úspěšný podnikatel, po 8 let ministr kanadské vlády a nyní předseda společnosti Deloid a Tush v ČR Otto Jelínek.