00:00:02 Enyky benyky, za listem list, kteroupak pohádku budeme číst?
00:00:06 Karkulka, Bajaja, princezna, král.
00:00:10 Kde bylo, tam bylo, jak je to dál?
00:00:14 Jakoupak pohádku budeme číst?
00:00:20 -Ahoj, děti!
-Ahoj, Vláďo!
00:00:23 Tak co, čertíci, nezlobili jste dneska?
00:00:26 -Zasloužíte si pohádku?
-Ano.
00:00:28 Dnešní pohádka se jmenuje Terapie. Víte, co je to terapie?
00:00:32 Ne.
00:00:33 To je léčba. Pan doktor vždycky předepíše nemocnému terapii.
00:00:38 Tak poslouchejte.
00:00:40 Pan Norbert Karafa je vážený muž.
00:00:43 Má pověst výtečného obchodníka, obchodníka tělem a duší.
00:00:47 Rodině se daří skvěle,
00:00:48 Karafovi mají všechno, co si jen mohou přát.
00:00:51 Dokonalou vilu v dokonalé zahradě, dokonalé auto v dokonalé garáži,
00:00:56 mají dokonce i dokonalého psa v dokonalé boudě.
00:01:00 Pouze syn není dokonalý, což štěstí manželů velice kalí.
00:01:06 Kryštof je roztomilý chlapeček, má kučeravé vlásky jako tatínek,
00:01:10 má modrá očka jako maminka, je hezký jako obrázek
00:01:14 a hodný jako ovečka.
00:01:15 Je to dítě k pohledání.
00:01:17 Trpí však prapodivnou ušní chorobou,
00:01:21 která k sobě poutá nežádoucí pozornost okolí,
00:01:24 což je značně nepříjemné.
00:01:27 Kryštůfek miluje květinky,
00:01:30 ať už ve váze, v květináči nebo na zahradě.
00:01:33 Miluje všechny květinky bez rozdílu.
00:01:36 A když se na ně dívá, lezou mu z uší malé obláčky,
00:01:41 obláčky rostou, nabývají rozličných tvarů a barev.
00:01:45 Jeden připomíná medvídka, jiný muchomůrku, motýla nebo veverku
00:01:49 Plují vzduchem jako mýdlové bubliny a kdo je vidí, ten žasne a ptá se:
00:01:56 "Krindy pindy, co to je?"
00:02:00 Karafovi jsou pochopitelně nešťastní.
00:02:03 Žalují na osud, je to rána, je to tragédie!
00:02:06 Paní pláče a modlí se,
00:02:08 tolik by si přála mít dítě jako každé jiné,
00:02:12 jenže neštěstí nechodí po horách.
00:02:15 Zoufalí rodiče se smiřují s nelehkým údělem
00:02:18 a učí se žít se svým neštěstím.
00:02:22 Karafovi drží chlapce doma, aby nebudil nežádoucí pozornost.
00:02:27 Hlavně nesmí na zahradu mezi květiny,
00:02:30 ale to není nic platné.
00:02:32 Kryštof sedí doma, podpírá si bradu, vzpomíná na květiny,
00:02:37 a jak na ně vzpomíná, vidí je svým vnitřním zrakem,
00:02:42 z uší mu leze jeden obláček za druhým.
00:02:45 Jeden připomíná páva, jiný sasanku, rosničku nebo žirafu,
00:02:50 je toho plný byt, všude se to plete.
00:02:54 V kuchyni to padá do jídla,
00:02:56 paní Karafová se chytá za hlavu a volá:
00:02:58 "Proboha, Norberte, takhle přece nemůžeme žít!"
00:03:02 Pan Karafa je energický muž.
00:03:04 Má toho tak akorát, chytí kluka za ruku
00:03:07 a táhne ho k doktorovi.
00:03:10 Lékař otce vyslechne, je věcí zaujat.
00:03:13 Ve své praxi se s ničím podobným nesetkal.
00:03:16 Vybídne dítě, aby svůj neduh předvedlo.
00:03:19 Kryštof se zadívá na asparágus, který skomírá v rohu ordinace,
00:03:24 z ucha mu vyleze hubený obláček připomínající smeták.
00:03:29 Lékař podivný úkaz zkoumá, zkoumá i Kryštofovy uši,
00:03:34 krčí rameny, neví, co s tím.
00:03:37 Nakonec vezme vosk, vyrobí dvě pořádné zátky,
00:03:40 ucpe chlapci pevně uši, aby obláčky nemohly už nikdy ven,
00:03:45 a prohlásí, že víc se dělat nedá.
00:03:50 A pak Karafa se vrací domů.
00:03:54 Táhne syna za ruku a mračí se, je silně rozladěn,
00:03:57 vyhodil peníze zbytečně.
00:03:59 Kluk má ucpané uši, je hluchý jak tetřev,
00:04:03 dorozumění s ním bude krajně obtížné,
00:04:06 ale jak tak táhne syna domů a mračí se, míjí květinářství.
00:04:11 Kryštof vidí plno karafiátů, gerber a kosatců, plno fuchsií, narcisů
00:04:17 a růží, celý se rozzáří, zátky vyletí, válejí se po chodníku.
00:04:23 A z uší Kryštofa se derou obláčky.
00:04:27 Jeden připomíná jelena, jiný labuť, další skřivánka a slunečnici.
00:04:32 Majitelka květinářství je unesena,
00:04:36 volá:"Jaká je to krása! Jaká to je nádhera!"
00:04:41 Chytá barevné obláčky, aby větrem neuletěly,
00:04:45 a ptá se pana Karafy,
00:04:47 zda si je smí ponechat jako výzdobu do výkladní skříně.
00:04:51 Jenže pan Karafa řekne: "Počkat, počkat,
00:04:54 zadarmo rozhodně ne!"
00:04:56 Víme o něm, že je znamenitý obchodník,
00:04:59 obchodník tělem i duší.
00:05:01 Majitelka květinářství navrhne cenu,
00:05:03 pan Karafa ji příslušně zvýší, po chvíli se dohodnou.
00:05:08 Obláčky putují do výlohy,
00:05:10 zatímco pan Karafa putuje se synem domů,
00:05:13 spokojen s transakcí,
00:05:15 která mu vrátila do kapsy obnos vyhozený u lékaře.
00:05:19 Ale považte, co se začne dít.
00:05:22 Květinářství zaznamená s obláčky nevídaný úspěch.
00:05:26 Cukrář, řezník a knihkupec chtějí mít něco podobného,
00:05:30 trafikant, papírník a hokynář nemíní zůstat pozadu.
00:05:34 Všichni se rozhodnou lákat zákazníky na Kryštofovy výtvory.
00:05:39 V obchodě pana Karafy se dveře netrhnou.
00:05:43 Kryštof je usazen v zadní místnosti, matka mu nosí květiny,
00:05:47 které má nejraději, obláčky se z uší jen hrnou.
00:05:52 Příručí je odnáší rovnou k pultu, kde je pan Karafa ve velkém prodává.
00:05:57 Pokladna cinká, pan Karafa se blaženě usmívá,
00:06:01 a když večer zavírá krám, mne si spokojeně ruce.
00:06:07 Mohlo by se zdát, že Kryštůfkovi nastaly zlaté časy.
00:06:11 Je hýčkán, mlsá sladkosti, obložen květinami jako drahý zesnulý,
00:06:16 jenže zákazníků přibývá.
00:06:19 Jedni chtějí obláčky jako dárky k Vánocům,
00:06:21 jiní jen tak sobě pro radost, zájemci přijíždějí z dalekého okolí,
00:06:26 Kryštůfek na to nestačí, dělá, co může, ale všechno je to málo.
00:06:31 Pan Karafa nad ním stojí, kontroluje jeho snažení,
00:06:34 sem tam syna povzbuzuje,
00:06:36 leč přes obapolné úsilí nabídka za poptávkou silně pokulhává
00:06:41 A pak se stane něco strašného, co nikdo nečekal.
00:06:46 Jednou ve středu si pan Karafa všimne,
00:06:49 že obláčky už nejsou tak veliké jako v úterý,
00:06:53 že už nejsou tak barevné jako v pondělí,
00:06:56 všechny jsou šedé a navíc méně půvabné.
00:06:59 Jeden vypadá jako jelito, druhý jako kýbl,
00:07:02 třetí jako hůl, zájem o ně vůčihledně klesá,
00:07:05 pan Karafa musí s cenou dolů, rozčílí se, huláká na syna,
00:07:10 začnou létat pohlavky, dojde i na rákosku.
00:07:13 Paní Karafová pláče a modlí se,
00:07:16 jenže obláčky jsou navzdory pohlavkům, modlitbám
00:07:20 šedivější a šedivější, menší a menší,
00:07:24 až zmizí docela a dokonce i navždy.
00:07:27 A Karafovi jsou nešťastní, je to rána, je to tragédie.
00:07:32 "Co nás to potkalo?" štká paní Karafová,
00:07:35 jenže co dělat?
00:07:36 Pohromy nechodí po horách.
00:07:39 Osudu bohužel neujdeš a tak nezbývá,
00:07:42 než se učit žít s tímto neštěstím,
00:07:45 než se učit žít s dítětem, které je jako každé jiné.
00:07:52 Tak co? Dopadlo to dobře nebo špatně, co myslíte?
00:07:55 Dobře.
00:07:57 Já taky myslím, že dobře docela.
00:08:00 Přečteme si ještě druhou pohádku.
00:08:03 Ta se jmenuje O lháři, který mluvil pravdu.
00:08:07 Strážník potkal ve městě podezřelého člověka.
00:08:11 Zastavil ho a zeptal se:
00:08:13 "Kam jdeš?"
00:08:15 "Nevím,"odpověděl neznámý a chtěl pokračovat v cestě.
00:08:19 "Počkej! Nějak se mi nelíbíš! Jak to, že nevíš, kam jdeš?
00:08:23 Přece každý, kdo někam jde, musí vědět, kam má namířeno."
00:08:27 "Já ale opravdu nevím, pane strážníku!
00:08:31 Na mou duši nevím!"
00:08:33 "Jsi lhář! A kdo lže, ten krade!
00:08:36 Lhář, zloděj, a možná podvodník nebo i vrah!
00:08:41 Půjdeš se mnou, zavřu tě do šatlavy
00:08:43 a pan purkmistr si to s tebou zejtra vyřídí!"
00:08:47 Strážník vytasil šavli a vedl podezřelého do městské šatlavy.
00:08:51 Po chvilce se neznámý zastavil a povídá:
00:08:55 "Ale já nejsem lhář, pane strážníku. Mluvil jsem přece čistou pravdu!
00:09:00 Copak jsem mohl vědět, že mě povedete do šatlavy?
00:09:03 Když jsem vám řekl, že nevím, kam jdu,
00:09:06 byla to čistočistá pravda."
00:09:09 Strážníkse zarazil.
00:09:11 Safraporte! On opravdu nemohl vědět, že ho povedu do šatlavy,
00:09:15 tak vlastně nelhal.
00:09:17 Když není lhář, není snad ani zloděj nebo ještě něco horšího!
00:09:22 "Víš co,"rozhodl se.
00:09:24 "Máš kliku, žes mluvil pravdu, tak běž a příště se mi radši vyhni!"
00:09:29 Neznámý se způsobně uklonil a brzy byl ten tam.
00:09:35 A já se také ukloním
00:09:38 a budeme se těšit, co nám vlaštovka přinese zítra.
00:09:41 Tak sladké sny.
00:09:43 K polštářům z obláčků vlaštovka odlétá
00:09:47 a naši pohádku unáší do světa.
00:09:51 Naposled z výšky nám křidélky zamává.
00:09:57 Tak alou do hajan.
00:09:59 Pod víčky pohádku přečtem si pozpátku.
00:10:03 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2014
Čte Vladimír Polák
Kryštof je roztomilý chlapeček. Má však prapodivnou ušní chorobu. Z uší mu lezou obláčky a ty nabývají nejrůznějších tvarů – jeden připomíná medvídka, druhý motýla, muchomůrku nebo veverku. Kryštofův tatínek je energický muž a rozhodne se synovu nemoc léčit. Jak to dopadne? To v dnešní pohádce přečte Vladimír Polák.
