Čte Anna Cónová
Víte, proč se kočka olizuje? To se přihodilo tenkrát, když šla k čápům na oběd. Ale o tom už vám povypráví dnešní pohádka, kterou bude číst Anna Cónová.
Proč se kočka olizuje. Lakomcův poklad
Premiéra: Pondělí 20. 10. 2014 na ČT :D
Přehrát
00:00:02 Enyky benyky, za listem list, kteroupak pohádku budeme číst?
00:00:07 Karkulka, Bajaja, princezna, král.
00:00:10 Kde bylo, tam bylo, jak je to dál?
00:00:14 Jakoupak pohádku budeme číst?
00:00:20 -Ahoj, děti.
-Ahoj, Aničko.
00:00:23 Koukám, že dneska nám vlaštovka přinesla 2 pohádky,
00:00:26 a ta první se jmenuje Proč se kočka olizuje.
00:00:31 Kdysi dávno, pradávno, žila, byla v lese černá kočka.
00:00:35 Jo, v lese, tam se každázpráva nese rychleji než paprsek slunce!
00:00:39 Jednou ráno, dřív než slunce vstalo do nového dne,
00:00:42 doneslo se k černé kočce,
00:00:44 že na palouku za polem uhnízdil se černý čáp.
00:00:48 Samozřejmě se svou milovanou čápicí.
00:00:51 -Čepicí?
-Ale kdepak čepicí!
00:00:54 To jste špatně slyšely!
00:00:56 Povídám, že s čápicí, to je maminka od čapích dětí.
00:01:00 Čápátek.
00:01:02 Tak tak, černý čáp.
00:01:03 Bílé čápy kdekdo zná, ale možná kdekdo neví,
00:01:06 že čáp černý je pravzácný.
00:01:09 Inu, toho rána přiletěli na adresu Čapí hnízdo na palouku,
00:01:15 kam přilétávají rok co rok.
00:01:17 Zase tady byli, čas neměřili, jen po krajině se rozhlíželi.
00:01:22 Když tu najednou zahlédli přeběhnout černou kočku.
00:01:26 "Ha, černá kočka, ta je ale krásná! Černá jako my.
00:01:31 A jak umí nádherně běhat!" povídá malé čápátko.
00:01:35 Kdoví, jestli umí také létat, pomyslel si starý čáp a dodal:
00:01:40 "Co kdybychom ji pozvali na oběd?"
00:01:43 "Klapy klap, ano, ano," zaklapalo malé čápátko.
00:01:47 "Klapy, klap, já mám hlad," zaklapalo druhé.
00:01:50 "Klapy, klap, dobrý nápad," zaklapala maminka čápice.
00:01:54 Tak se všichni sesedli a spustili:
00:01:56 "Klapy klap, klapy klap, zveme černou kočku,
00:01:59 budeme s ní obědvat."
00:02:01 V lese, kde se každá zpráva nese rychle,
00:02:04 donesla se i kočičce.
00:02:06 "Ó, kdo že mne to volá? Kam že to mám jít?
00:02:10 Že by dobrý oběd u čápů měl být?
00:02:13 A to zase jo, to si ujít nenechám!
00:02:16 Myšky v lese neutečou a právě teď hlad mám."
00:02:20 Ani nevíte, jakou z toho černá kočka měla radost.
00:02:23 Dobře totiž věděla, že lidé nemají moc rádi černou kočku.
00:02:27 Zvláště ne, když jim přeběhne před očima,
00:02:30 a už vůbec ne, když jim přeběhne přes cestu.
00:02:33 Prý to přináší smůlu.
00:02:34 Ach jo,posteskla si kočka.
00:02:37 To jen bídný strach lidem cosi našeptal,
00:02:40 aby se víc báli, místo aby se radovali.
00:02:44 Nu což, nechala smutky, ať vyblednou, protože nikam nevedou,
00:02:48 a vydala se k čapímu hnízdu.
00:02:50 Věděla přesně kudy.
00:02:52 Tichounce našlapovala přesně tak, jak to kočičky umí.
00:02:56 Šla kolem rybníčku přes pole, samá hlína, bláto, špína,
00:03:00 až došla k čapímu hnízdu.
00:03:02 "Mňau, mňau, pěkně vás zdravím a také pěkně za pozvání děkuji."
00:03:08 "My zase pěkně vítáme tebe, černá kočičko!
00:03:11 Posaď se u nás."
00:03:12 Posadit se? Tohle také uměla, dokonale jako dáma,
00:03:16 pacičky si poskládala elegantně před sebe,
00:03:20 ocáskem se objala, radost pohledět.
00:03:24 Však také čápice trošku záviděla.
00:03:26 Takhle si sednout neuměla.
00:03:29 Zato dokázala dlouhé hodiny stát na jedné noze.
00:03:33 Což o to, sedět nebo stát uměl by ledaskdo zajímavě.
00:03:37 Teď byl ale čas zahnat hlad a společně obědvat.
00:03:42 Jenže co čert nechtěl, čápice si všimla,
00:03:46 že má kočička špinavé packy.
00:03:49 "Ajajaj, tak to asi nepůjde, milá kočičko,"povídá čápice.
00:03:55 "My jsme zvyklí zasedat k jídlu s čistýma nohama i s čistým zobákem.
00:03:59 Koukám, že ty máš tlapky pořádně umazané.
00:04:02 Hele, víš co? Támhle za políčkem je rybník.
00:04:05 V něm si můžeš packy umýt. Počkáme, než se vrátíš."
00:04:10 Rybníček? Toho si kočička všimla, když běžela k čápům.
00:04:14 Cesta z lesa vedla okolo.
00:04:16 Nedalo se nic dělat. Vyběhla tedy k rybníku.
00:04:20 Pelášila dost rychle rovnou k vodě, cáky cák, opláchla pacičky
00:04:25 a honem zpátky k obědu.
00:04:27 Jenže musela znovu přes to pole, samá hlína, bláto, špína,
00:04:31 jinudy cesta k čápům nevedla.
00:04:34 "Uf,"doběhla, celá udýchaná se znovu posadila jako dáma,
00:04:39 ocáskem se objala a čekala.
00:04:43 "Ajajaj, milá kočičko, tak to asi ani teď nepůjde,"povídá čápice.
00:04:48 "Tlapky máš umazané ještě víc než předtím. Co s tím?"
00:04:52 "Zaběhni si je umýt ještě jednou, počkáme, než se vrátíš."
00:04:56 Rybníček, pole, prach a špína, to není zrovna prima,
00:05:00 natož zábava.
00:05:02 Ale hlad bručel, v bříšku kručel, nezbývalo než znovu vyběhnout.
00:05:07 Jedna dvě doběhla k rybníčku, znovu cáky cák, opláchla pacičku,
00:05:12 druhou, třetí, čtvrtou, pěkně pečlivě a pak rychle,
00:05:15 rychleji než prvně, zpátky k obědu.
00:05:18 Přes to známé pole, hlínu, prach a špínu.
00:05:21 Uf, udýchaná doběhla,
00:05:23 ale tentokrát se zastavila malý kousek před čapím hnízdem.
00:05:28 Sedla si, vlastně trošku znavená ulehla,
00:05:31 a viděla, že packy... Co vám mám povídat! Špinavé.
00:05:37 Nešla dál.
00:05:38 A protože kočička je moudrá stejně jako celá příroda,
00:05:42 pustila se do kočičího umývání.
00:05:45 Už žádný rybníček, žádné pole, prach a špína,
00:05:48 začala pečlivě pacičky sama olizovat místo vedle místa.
00:05:53 Olizovala, olizovala, až se jí z toho málem hlava zamotala.
00:05:58 Olízala si nakonec celé tělo.
00:06:00 Kam nedosáhla jazýčkem, umyla packou,
00:06:03 pak jazýčkem očistila packu a pokračovala,
00:06:06 dokud nebyla dočista, dočista čistá.
00:06:09 Tuhle kočičí koupel ovšem celá čapí rodinka pozorovala,
00:06:13 protože kočička seděla blízko jejich čapího hnízda.
00:06:17 Čápi neklapali, ani nedutali, jen koukali.
00:06:20 To byla podívaná! Kočičí umývací koncert.
00:06:24 Když byla očistná koupel hotova,
00:06:26 kočička se elegantně a pomalu vydala do čapího hnízda.
00:06:31 Trošku i zadečkem přitom kroutila jako dáma.
00:06:35 Všechno bylo v pořádku, všichni v čisté kráse.
00:06:39 A tak černí čápi s černou kočkou na zeleném palouku
00:06:43 pod modrou oblohou obědvali.
00:06:45 Co měli k jídlu, nikdo neví.
00:06:49 Ale od těch dob se ví, proč se kočky olizují.
00:06:54 A mám tady ještě jednu pohádku, ta se jmenuje Lakomcův poklad.
00:06:59 Žil kdysi náramný skrblík a lakomec, celý život škudlil
00:07:04 a střádal penízky k penízku, měnil je za zlaťáky,
00:07:08 až jich nastřádal plný hrnec.
00:07:10 Bál se o ně, nikomu nevěřil,
00:07:12 a tak ten poklad zakopal na zahradě a přikryl placatým kamenem.
00:07:17 Každičké ráno, po obědě i před spaním se tam zašel podívat,
00:07:21 zda je všecko, jak má být, a poklad na svém místě.
00:07:24 Ty časté pochůzky zahradou způsobily, že vyšlapal v trávě pěšinku.
00:07:29 Všiml si jí jeden nepoctivec, večer se dostal přes plot do zahrady
00:07:33 a na konci vyšlapané pěšinky odkryl kámen.
00:07:37 Našel hrnec zlaťáků a zmizel i s ním.
00:07:41 Když to lakomec ráno zjistil, div se nezhroutil.
00:07:44 Naříkal, bědoval, rval si vlasy, až se jeden kolemjdoucí zastavil.
00:07:50 "Copak se vám stalo, že tak naříkáte?"
00:07:52 "Poklad mi ukradli, milý pane!
00:07:54 Můj poklad, mé celoživotní úspory, moje všecko, mé potěšení!
00:07:59 Můj život, všecko je to pryč!"
00:08:03 Pán se podivil:"A to jste měl takový poklad venku na zahradě?
00:08:07 Proč? Copak je válka, abyste musel zakopávat majetek před nepřítelem?
00:08:11 Nebylo lepší mít ty peníze doma?
00:08:14 Mohl jste si z nich přece vzít, kdykoliv jste potřeboval.
00:08:17 Proč je zakopávat na zahradě? To nebylo moudré!"
00:08:20 Lakomec poslouchal na půl ucha,
00:08:23 ale přece ho jeho cizincova slova ještě víc dopálila.
00:08:26 Brát, brát z pokladu? To tak! Aby ho ubylo!
00:08:30 "Zbláznil jste se, pane? Copak z pokladu se bere?
00:08:33 Poklad se přece jenom shromažďuje, hlídá, opatruje.
00:08:37 Kdepak brát, získávat je důležité, ne brát.
00:08:40 á bych z něho, pane, nevzal, ani co by se za nehet vešlo."
00:08:45 Kolemjdoucí se usmál.
00:08:47 "Tak poslyšte, příteli, já vám poradím.
00:08:50 Když jste ze svého pokladu nechtěl nikdy nic mít,
00:08:53 tak vám vlastně musí být jedno, co leží zakopáno v zemi.
00:08:57 Zakopejte si kámen, co támhle leží,
00:09:00 a udělá vám úplně stejnou službu jako ten váš bývalý poklad."
00:09:05 Nadzvedl na pozdrav klobouk a odešel.
00:09:07 Lakomec zůstal jako opařený a s hubou dokořán.
00:09:13 A to je konec pohádky, sladké sny a hezké spaní.
00:09:18 K polštářům z obláčků vlaštovka odlétá
00:09:21 a naši pohádku unáší do světa.
00:09:25 Naposled z výšky nám křidélky zamává.
00:09:31 Tak alou do hajan.
00:09:33 Pod víčky pohádku přečtem si pozpátku.
00:09:37 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2014