Čte Tereza Vilišová
Když si jeden uhlíř pustil neposedného raracha do domu a rovnou k obědu, začaly se u něj dít neobyčejné věci. Pohádku čte Tereza Vilišová.
00:00:01 Enyky benyky, za listem list, kteroupak pohádku budeme číst?
00:00:06 Karkulka, Bajaja, princezna, král.
00:00:10 Kde bylo, tam bylo, jak je to dál?
00:00:15 Jakoupak pohádku budeme číst?
00:00:20 Bude to pohádka O raráškovi.
00:00:24 V osamělé chýšce v lese žil kdysi mladý uhlíř.
00:00:29 Celé dny rubal dříví, stavěl milíře a pálil dřevěné uhlí.
00:00:33 Jednou takhle o polednách si odskočil do chýše,
00:00:36 aby si přichystal něco k snědku.
00:00:39 V tom to na zápraží zaklapalo, zachrčelo,
00:00:43 jako by dřevěným mlýnkem zatočil,
00:00:46 a do světnice vběhl rarach.
00:00:49 Způsobně se vyzul z dřeváčků, aby snad zvenku nenanosil,
00:00:53 a hned se hrnul ke stolu.
00:00:55 "Copak máme dneska k obědu?" zapištěl, jako by tu byl doma.
00:01:00 Ohnivá očka mu šibalstvím jen hrála.
00:01:04 "To jsou k nám hosti," zasmál se dobrosrdečný uhlíř
00:01:08 a postavil na stůl hrnec brambor s tvarohem.
00:01:12 Jenže šotek na nic nečekal, popadl hrnec
00:01:15 a skočil rovnýma nohama do dřeváků.
00:01:17 Zaklapalo to, zahrčelo, a rarach byl v prachu.
00:01:22 "Jakáž pomoc, však si to k večeři vynahradím,"
00:01:25 mávl rukou uhlíř a pustil se o hladu do práce.
00:01:29 Sotva ale po setmění odstavil z plotny horkou polívčičku,
00:01:34 už tu byl rarach.
00:01:36 "Copak máme dneska k večeři?" olizoval se.
00:01:40 "Hrneček od peří,"odsekl uhlíř a v duchu si pomyslel:
00:01:45 Jen počkej, filuto, já tě vytrestám!
00:01:49 Vzal hrnec a cestou ke stolu nenápadně odlil
00:01:53 trochu vařící polévky do šotkových dřeváčků.
00:01:57 Sotva hrnec postavil na stůl, šotek ho popadl
00:02:00 a skočil rovnýma nohama do dřeváků.
00:02:04 Jémináčku, to to pálilo!
00:02:06 Rarach vyletěl z dřevěných botek, jako kdyby šlápl do vosího hnízda,
00:02:11 a s nářkem utíkal z chalupy.
00:02:13 Po dřeváčcích už ani nevzdechl.
00:02:16 Uhlíř si je se zájmem prohlížel
00:02:19 a pak si je ze zvědavosti zkusil obout.
00:02:22 Zaklapalo to, zahrkalo, jako by dřevěným mlýnkem zatočil
00:02:27 a než se mládenec stačil vzpamatovat,
00:02:30 dřeváky s ním doběhly cestou necestou až na komáří hůrku.
00:02:36 Nebydleli tu jen komáři, bydlel tu i mlsný rarach.
00:02:41 Zrovna posedával na pařízku před svou chaloupkou
00:02:44 a chladil si nožky v loužičce včelího medu.
00:02:49 "To je dost, že jdete!"
00:02:51 pohrozil prstem dřeváčkům a na uhlíře se zlostně obořil:
00:02:56 "Jen počkej!
00:02:57 Za to, co jsi provedl, mi teď budeš 7 let zadarmo sloužit!"
00:03:02 A namaloval kouzelným proutkem kolem mládence kruh.
00:03:06 Ať uhlíř dělal, co dělal, z čarovného kruhu se nevymotal.
00:03:11 Šotek se mu zlomyslně poškleboval.
00:03:13 To uhlíře dohřálo!
00:03:16 "Poslouchej, ty nedojedo!
00:03:19 Zatímco se mi tu zbůhdarma vychechtáváš,
00:03:22 myška tuhle v díře si pochutnává na mé slanině.
00:03:25 Ukradla mi ji z kapsy."
00:03:27 Lhal, jako když tiskne.
00:03:30 Ještě ani nedomluvil
00:03:32 a mlsný rarach se po hlavě vrhl do myší díry pro slaninu.
00:03:36 Uhlíř nemeškal a ucpal díru čepicí.
00:03:40 "Pusť mě!"prosil šotek. "Je tady tma a já se tu bojím!"
00:03:46 "Co dáš, když tě pustím?"
00:03:49 Šotek se ošíval, vykrucoval, ale nakonec přislíbil:
00:03:54 "Jestli chceš, dám ti svoje dřeváky, jsou čarodějné.
00:03:58 Vmžiku doběhnou, kam se komu uráčí."
00:04:02 To se uhlířovi líbilo.
00:04:05 Pustil raracha na svobodu a přikázal dřeváčkům,
00:04:08 aby se s ním trochu proběhly po světě.
00:04:11 Jářku, to bylo cestování!
00:04:14 Uhlíř si nemohl raráškovy dřeváky vynachválit.
00:04:17 Jednoho dne s ním zabloudily až ke knížecímu paláci.
00:04:22 Z okna vyhlížela knížecí dcerka krásná jako obrázek,
00:04:27 ale smutná a uplakaná, že by se nad ní kámen ustrnul.
00:04:33 Knížepán s ní měl kříž.
00:04:36 Holka jako lusk a ne a ne se pousmát.
00:04:41 Chřadne jako nezalitá, zrovínka se ztrácí před očima,
00:04:45 stýskal si na potkání.
00:04:48 A protože si s ní už nevěděl rady, dal vyhlásit do celého knížectví,
00:04:53 že dá svou dcerunku za ženu tomu, kdo ji tak rozesměje,
00:04:57 až se jí udělají ve tváři dolíčky.
00:05:00 Tehdá se tu právě nachomýtl mladý uhlíř.
00:05:05 Zrovínka, když okouněl pod okýnkem knížecí slečinky,
00:05:08 vyskočil ze záhonu kapusty zajíc a pelášil k lesu.
00:05:13 "Chyťte ho, dřeváčky," poručil uhlíř.
00:05:17 Zaklapalo to, zahrkalo, jako když dřevěným mlýnkem zatočíš,
00:05:21 a dřeváčky se cestou necestou rozběhly za zajochem.
00:05:25 Za chvíli ho uhlíř držel v hrsti.
00:05:28 Knížecí dcerku ta honička tak rozjařila,
00:05:31 že se smála, až se prohýbala.
00:05:34 To se ví, tatínek kníže byl na jednu stranu rád,
00:05:38 na druhou zas nerad.
00:05:41 Copak je tohle za ženicha pro mou urozenou dceru?hudroval.
00:05:46 Vypadá zrovna jako ten ze Tří králů, černý vzadu.
00:05:51 Nežli bych ji dal takovému ušmudlánkovi,
00:05:53 to ji raději zamknu na 7 západů.
00:05:56 A to taky udělal.
00:05:58 Chudáček knížecí slečinka!
00:06:01 Už se zas tvářila jako 7 let neštěstí.
00:06:04 Jak by ne, když se do fešného uhlíře na první pohled zamilovala až po uši
00:06:10 Však mu také po služtičce posílala tajně
00:06:13 jedno zamilované psaníčko za druhým.
00:06:16 Chytrý mládenec si ale naštěstí věděl rady.
00:06:20 Přitočil se za šera pod její okno,
00:06:23 mřížemi prostrčil do komnaty čarovné dřeváčky
00:06:26 a pošeptal dívence, aby se do nich nazula.
00:06:30 "Dřeváčky, ke mně!" zavolal pak silným hlasem.
00:06:34 Zaklapalo to, zahrčelo a dřeváčky i s knížecí dcerkou
00:06:39 se rozběhly zeď nezeď, mříže nemříže k uhlíři
00:06:42 a s ním do jeho lesní chaloupky.
00:06:46 Knížecí dcerce se život v lese náramně zamlouval.
00:06:50 Bylo to docela něco jiného než věčná nuda v paláci,
00:06:54 ale přece jen se jí časem zastesklo po rodičích.
00:06:58 Tak ráda by je někdy navštívila.
00:07:00 A když jinak nedala, uhlíř nakonec souhlasil.
00:07:05 "Ale to ti povídám, nezouvej si dřeváky ani na chvilenku.
00:07:09 Choď v nich i do postýlky,"
00:07:12 přikazoval ustýskané panence.
00:07:15 Dívenka slíbila: na mou duši a na psí uši
00:07:18 a kouzelné dřeváčky ji na uhlířův příkaz
00:07:22 odnesly rovnou do paláce.
00:07:24 To bylo u knížepána radosti! Jako o posvícení.
00:07:27 Ale netrvalo dlouho a kníže začal spekulovat,
00:07:31 jak své milé berušce zabránit v návratu.
00:07:34 Brzy si všiml, že dcerka nezouvá dřeváky, ani když jde spát.
00:07:38 "V tom bude nějaká čertovina!" zamudroval.
00:07:43 A když dceruška usnula,
00:07:45 opatrně jí dřeváčky vyzul
00:07:47 a přibil je zlatými hřebíky k podlaze.
00:07:50 Sotva se ráno dcerka probudila, divila se, že nemá boty na nohou.
00:07:55 Asi jsem je v roztržitosti přes spaním zula,
00:07:59 pomyslela si a hbitě do nich vklouzla,
00:08:01 aby svou neopatrnost honem napravila.
00:08:04 Ale co to? Stojí jako přimrazená, nemůže udělat ani krok.
00:08:08 Rozplakala se zoufalstvím.
00:08:11 Zatímco si knížepán mnul radostí ruce
00:08:13 a nic nedbal na prosby své dcerky,
00:08:16 mladý uhlíř v lesní chýši hořel nedočkavostí,
00:08:19 kdy se mu už konečně ženuška vrátí.
00:08:22 Když to trvalo moc dlouho, zavolal mocným hlasem:
00:08:26 "Dřeváčky, ke mně!"
00:08:28 Zavolal podruhé, potřetí, ale kde nic, tu nic.
00:08:32 Napil se tedy zhluboka včelího medu a rozkřikl se na celé kolo.
00:08:37 "Dřeváčky! Dřeváčky!
00:08:41 Okamžitě ke mně, nebo strčím raracha zpátky do myší díry!"
00:08:48 To už bylo na poslušné dřeváky přespříliš.
00:08:51 Zatřásly se, zadupalytakovou mocí, že se propadly podlahou do přízemí,
00:08:57 nejen s knížecí dcerkou, ale i s celou komnatou
00:09:01 a se zlatými hřebíky.
00:09:04 Měli jste být při tom!
00:09:06 Zaklapalo to, zahrčelo, jako když dřevěným mlýnkem zatočíš,
00:09:10 a dřeváčky se rozběhly k lesu s celým knížecím palácem
00:09:14 a se vším, co v něm žilo a bylo.
00:09:17 To bylo překvapení,
00:09:18 když se knížepán se svým vznešeným zámkem
00:09:22 ocitl v lese na pasece.
00:09:25 "Panečku, ten vzdoušek!"
00:09:28 liboval si a ani trochu se mu nechtělo zpátky.
00:09:32 A tak v tom lese na pasece, kde lišky dávají dobrou noc,
00:09:36 žijí v knížecím paláci všichni šťastně až podnes.
00:09:41 Kdybyste tam někdy zabloudili,
00:09:44 poproste, ať vám uhlíř na chvíli půjčí čarodějné dřeváčky.
00:09:50 Uvidíte, jak pěkně se proběhnete.
00:09:53 Tak zavřete očka a ať se vám něco hezkého zdá.
00:09:57 Pod víčky pohádku přečtem si pozpátku.
00:10:00 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2014
Čte Tereza Vilišová
Když si jeden uhlíř pustil neposedného raracha do domu a rovnou k obědu, začaly se u něj dít neobyčejné věci. Pohádku čte Tereza Vilišová.