Snad každé město i většina obcí si připomínají své padlé v 1. světové válce nějakým pomníkem či památníkem. U příležitosti letošního stého výročí vypuknutí Velké války se u některých zajímavých zastavíme s kamerou i my.
Václavice
V prvním díle cyklu naše Velká válka jsme se zastavili ve Václavicích a nebylo to zastavení náhodné. Tato obec se nalézá nejblíže od konopišťského zámku Ferdinanda ď Este. Zdejší obyvatelé často pracovali na konopišťském panství nebo přímo na zámku. Ale ani jim se Velká válka nevyhnula.
Jak čteme v obecné kronice, 25. července 1914 přivezl povoz z okresního hejtmanství v Benešově vyhlášky o vypovězení války Srbsku a zároveň povolávací listiny mobilizační. Všechno mužstvo povinné vojenskou povinností do 39. roku ihned nastoupit. V den mobilizace rukovali: František Novotný, Jan Bárta, Josef Bakos, Václav Bakos, František Matoušek – celkem je uvedeno 33 jmen.
Velká válka ovlivňovala život obce dlouhé čtyři roky. Erár zabavil i hromosvody, mosazné kliky a zvony. Podle kroniky se velký zvon Václav nemohl sundati, byl proto rozbit na kusy. Když rány kladivem se rozléhaly, téměř každý zaslzel. Ze všech zvonů zůstal jenom umíráček, kterého používáno bylo ke všem obřadům církevním. Dále odebrány cínové píšťaly z varhan a nahrazeny zinkovými.
Rok 1918 byl největším utrpením pro lid. Hlad hlavně ve městech dospěl takového vrcholu, že lidé podvýživou umírali. Vesnice zaplavovány lidmi z měst, kteří přišli sháněti potravu. A rekvírování nebralo konce, dočteme se ve václavické kronice.
Na zdejším pomníku je uvedeno 13 jmen – 13 obětí Velké války. Pomník vybudoval místní Hasičský sbor v roce 1925 a stál 6.000 korun. Místní ale neviděli na pomnících a deskách pouhá jména rakousko-uherských vojáků, ale svých spoluobčanů, kteří se tam narodili, kteří tam žili a proti své vůli byli odvedeni a někde ve vzdálené zemi položili své životy.