Konfrontace Petra Fischera

Díly
Tvůrci pořadu

Filozofové v bedně

Premiéra: Čtvrtek 11. 12. 2014 na ČT art

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Konfrontace Petra Fischera: Filozofové v bedně

Přehrát

00:00:29 Už jste někdy viděli živého filosofa?

00:00:31 Asi moc ne.

00:00:32 Oni se totiž do veřejného prostoru moc neženou.

00:00:35 Někteří proto, že tam vůbec nechtějí

00:00:37 a jiní proto, že je tam nechtějí média.

00:00:40 Je jenom několik filosofů v této zemi,

00:00:42 kteří naopak na veřejné scéně neustále působí.

00:00:45 Jedním z nich je Václav Bělohradský, za kterým právě jdeme.

00:00:48 Ale těch živých filosofů v našem pořadu bude více.

00:00:51 Budou dva!

00:00:56 -Ano?
-Václave, můžeme nahoru?

00:00:58 Jo, hned jsem dole. Ono to nefunguje.

00:01:00 -A, ty musíš přijít otevřít.
-Počkej.

00:01:01 Skvělý, skvělý.

00:01:04 Ahoj, ahoj. Je nás trochu víc, nevadí to?

00:01:06 -To se tam nevejdeme.
-Jo, vejdeme, nastavíme to.

00:01:09 -Můžeme?
-No, pojďte.

00:01:11 -A to všichni?
-Jo, jo.

00:01:14 Tak to se tam pak nevejdeme.

00:01:23 -Tohle...
-Jo, to je, myslím, dobrý.

00:01:26 To je pracovna. Tady to bude asi lepší.

00:01:30 Tady je bordel. To bych tady musel uklízet.

00:01:35 Václav Bělohradský, živý filosof. Vítej v našem pořadu.

00:01:39 -Živý je možná trošku...
-Já jsem hned na začátku říkal,

00:01:43 že lidé moc ty živé filosofy nevidí ve veřejném prostoru.

00:01:47 Že filosofové se tam příliš nehrnou.

00:01:49 Ty jsi opačný případ.

00:01:51 Ty jsi po návratu z Itálie od začátku

00:01:54 byl ve veřejném prostoru velmi aktivní.

00:01:56 A jestli se někomu dalo tehdy, když se řeklo slovo filosof,

00:01:59 tak samozřejmě hned vyskočilo Václav Bělohradský.

00:02:02 Proč jsi neměl nikdy tu touhu zůstat na té akademické půdě,

00:02:06 uzavřít se na katedře, přednášet, psát ty tlusté knihy.

00:02:10 Ale potřebovals být v tom veřejném prostoru.

00:02:14 Tak jeden z důvodů byla moje italská zkušenost.

00:02:19 Především léta terorismu v Itálii v 70. letech.

00:02:21 Italský terorismus začíná v takové té krvavé podobě

00:02:26 v 70. roce a končí únosem Alda Mora v roce 78,

00:02:30 kdy vrcholí a současně končí.

00:02:32 A v té době jsem ve veřejném prostoru

00:02:36 ve velmi zdegenerované podobě, nebo slovo zdegenerované

00:02:41 možná není správné, v jakési... zkreslené...

00:02:49 Nemůžu pro to najít slovo. V jakési téměř až...

00:02:53 -Třeba perverzní?
-Ano, něco takového.

00:02:55 Objevili zásadní filosofické otázky,

00:02:58 které třeba ty rudé brigády, tak psaly

00:03:02 v těch svých dopisech, kde zdůvodňovaly,

00:03:05 proč někoho zranily nebo zabily...

00:03:08 Čili v tom jste spatřoval jejich pozitivní roli?

00:03:09 Ne, ne. To jsem absolutně nespatřoval.

00:03:12 Ale uvědomil jsem si,

00:03:14 že určité otázky, v této absurdní podobě,

00:03:18 v té krvavé podobě, že se vlastně objevily

00:03:20 v tom veřejném prostoru otázky,

00:03:22 které by tam měly být vždy přítomné.

00:03:25 A měli bychom najít jazyk, jehož pomocí

00:03:27 bychom ty otázky v tom veřejném prostoru udrželi,

00:03:31 nebo dokázali z nich udělat otázky všech.

00:03:34 Do nějaké míry.

00:03:40 Je ten filosof tím, který ty velké otázky musí řešit?

00:03:43 Nemůže to být někdo jiný? Třeba právě politik,

00:03:46 který se u toho filosofa pouze inspiruje.

00:03:49 Nechme slovo řešit. Není na místě.

00:03:55 Tak filosofie má různé definice.

00:03:59 Já mám nejradši tu Wittgensteinovu, že filosofie je způsob,

00:04:03 jak ukázat mouše, která uvízla v láhvi, cestu ven.

00:04:08 A většinou třeba i ten italský terorismus,

00:04:11 který byl, opakuji, jedna z největších

00:04:14 intelektuálních zkušeností mého života...

00:04:17 Byl jsem ještě velmi mladý, nebylo mi ani 30,

00:04:19 jsem viděl, jak zkrvavěl univerzitní život,

00:04:22 protože mnoho mých kolegů profesorů skončilo, stali se tehdy oběťmi.

00:04:32 Uvědomil jsem si, že velmi často uvíznou

00:04:37 v té láhvi lidé, kteří kladou správné otázky, v podstatě.

00:04:43 Že veřejný prostor má v sobě něco terapeutického.

00:04:47 Tak víme od Freuda. Freudova teorie patrně

00:04:54 neléčí ty duševní choroby, jak dneska mnoho lidí tvrdí,

00:04:58 ale zcela jistě je to důležitá filosofie řeči.

00:05:03 Protože to jádro té Freudovy filosofie je,

00:05:07 že co umíme říct, co umíme myslet, už není nebezpečné.

00:05:12 Tam, kde je it musí být ego.

00:05:15 To, co neumím říct, to, co nemám odvahu říct,

00:05:18 tak to se zmocní mého těla a já onemocním.

00:05:22 Protože vlastně nemoc je, že jsem nenalezl slova.

00:05:27 Abych to řekl, takže se to změní v něco,

00:05:29 co působí degenerovaným způsobem, co vlastně... onemocním.

00:05:35 Stane se...duševní nemoc.

00:05:37 Mohli bychom říct - to, co se neumí stát jazykem způsobí,

00:05:43 že mé tělo ten jazyk nahradí a dělá symptom.

00:05:46 Takže: chtěl jsem někoho zaškrtit, abych řekl banalitu, a dostanu...

00:05:51 -Mám paralýzu ruky.
-Krásně jsme se dostali

00:05:54 obloukem zase zpátky k tomu terorismu.

00:05:55 Čili filosof je ten, který se snaží pojmenovávat

00:05:58 nebo nějakým způsobem zachycovat v jazyce věci,

00:06:01 které by nás mohly ohrožovat nebo kterým nerozumíme?

00:06:04 Tak ano, ano. Řekněme, že veřejný prostor

00:06:06 je místem jakési terapie společnosti.

00:06:10 Kde otázky, které by jinak doutnaly někde pod povrchem

00:06:15 a staly by se z nich pak ty symptomy choroby,

00:06:20 jako například terorismus v Itálii,

00:06:23 kdy tím, že jsme potlačili velké otázky,

00:06:26 tak v této zdeformované, teď jsem našel to slovo,

00:06:29 zdeformované podobě se dostávají na povrch.

00:06:33 A můžeme říct, že... Mluvíme o terorismu,

00:06:38 protože italská společnost prošla touto zkušeností,

00:06:41 ale třeba v české společnosti je snadné si všimnout

00:06:44 takové zvláštní choroby, upozorňuje na ni už Karel Poláček,

00:06:48 a to je takové to věčné temné mručení davu.

00:06:53 Ten neustále mručí nad tím, do se děje.

00:06:58 A všichni kradou a všichni jsou zkorumpovaní

00:07:01 a nikomu nelze věřit, všechno je takové...

00:07:05 A k tomu ještě patří takový ten sklon ke kýči.

00:07:08 Takové to kýčové.

00:07:10 -A vždycky za to můžou oni.
-Ano, druzí, samozřejmě.

00:07:13 Vždycky člověk, který se hádá o dědictví,

00:07:16 tak si stěžuje na politiky, kteří neumějí řešit žádné otázky.

00:07:20 Nevidí například, že je mezi tím nějaký vztah,

00:07:23 jak se chová on a jak se chovají ostatní.

00:07:28 A toto je také jedna z podob jakési choroby veřejného prostoru.

00:07:32 Ve veřejném prostoru se neustále řeší otázky,

00:07:34 které bychom nazvali spory.

00:07:37 A to jsou, řekněme, otázky, které je možno vyřešit

00:07:41 lepším měřením, lepším vážením, lepším počítáním,

00:07:44 lepším pozorováním...

00:07:45 Zkrátka plus minus, na tom se můžeme pohybovat.

00:07:48 Řekněme, že to jsou otázky, které lze vyřešit.

00:07:51 Větší objektivitou popisu, větší univerzálností hodnot

00:07:55 a větším neutralitou pohledu.

00:07:59 Filosofie naopak se snaží vnést do veřejného prostoru

00:08:03 otázky, které takto řešit nelze.

00:08:06 A lze je řešit jenom zvýšením kvality jazyka.

00:08:09 -Nebo jak bych to řekl...
-Vynalezením jiného.

00:08:14 Vynalezením nového jazyka. Nový jazyk se nikdy

00:08:16 vynalézt nedá, ale, řekněme, prolomením hranic jazyka.

00:08:20 To, co Kundera nazýval větší vědění o člověku.

00:08:24 To prolomení těch hranic, hranic jazyka.

00:08:27 A to samozřejmě přibližuje umění filosofii.

00:08:33 Ten výraz, tak jako žádný pojem

00:08:35 není univerzální, ale jenom hegemonní.

00:08:39 Tak podobně ta filosofie nedosáhne nikdy

00:08:42 nějakého univerzálního vědění, ale prosazuje,

00:08:45 bojuje proti starým hegemoniím a nastoluje nové hegemonie.

00:08:49 Ty, když jsi začal v těch 90. let

00:08:52 působit v tom českém veřejném prostoru,

00:08:54 tak jsi nabourával především tu starou hegemonii

00:08:56 toho přemýšlení o společnosti, která tady vládla těch 40 let.

00:09:00 Ale v té chvíli ses dostal

00:09:03 do takového velmi intimního vztahu s politikou.

00:09:06 Není to to, kdy ten filosof, používající rétoriku,

00:09:09 snažící se o nový nebo jiný jazyk,

00:09:13 nějakým způsobem ho otevřít a tak dál,

00:09:15 kdy se dostává do nějakého velkého nebezpečí,

00:09:18 že bude zase budovat novou hegemonii

00:09:21 nebo mluvit vlastně tím hegemonickým jazykem znovu?

00:09:24 Mám teď hlavně na mysli tvé působení v ODS, kdysi.

00:09:27 Já jsem nepůsobil v ODS nikdy...

00:09:29 Ne, myslím jako poradce nebo člověk,

00:09:31 který pomáhal formulovat ten program.

00:09:33 Pozor, nikdy jsem nepůsobil v ODS, ani jako poradce, ale...

00:09:37 Nejde o tu oficialitu, ale tu funkci.

00:09:40 Ano, snažil jsem se prolomit tu českou hegemonii

00:09:42 toho moralizujícího pojetí, takový socialismus

00:09:46 jako jediný kulturně legitimní výklad světa.

00:09:52 A snažil jsem se ukázat, že to, co nazýváme trh,

00:09:57 tržní ekonomika, nebo kapitalismus,

00:10:01 když chceme, že má svoji silnou kulturní legitimnost.

00:10:07 A že navazuje na filosofické proudy, na filosofické vize světa,

00:10:13 že má velkou tradici a že to je kulturní fenomén.

00:10:20 Že to není jenom nějaký boj o zisk,

00:10:23 ale že tam je celá řada pojmů, které navazují, řekněme,

00:10:27 na určitý výklad státu, určité pojetí rozumu,

00:10:31 určité pojetí člověka a tak dál.

00:10:34 Můj názor byl, že tenkrát socialismus

00:10:37 v jakémsi podivném obecném slova smyslu byl hegemonický.

00:10:42 Plus určitý moralismus, který je v Česku vždycky.

00:10:46 Moralizující kýč je největší nemoc českého veřejného mínění.

00:10:50 A s tím jsem se tenkrát potýkal.

00:10:52 Přece jenom, nepomáhal jsi budovat

00:10:55 tu hegemonii toho kapitalismu tak, jak byl chápaný posléze,

00:10:58 především právě v ODS a proti kterému jsi později

00:11:01 vystoupil zase veřejně v pozici toho znejišťujícího filosofa?

00:11:06 Ta otázka je tak asi. Filosofická otázka tenkrát byla,

00:11:11 jak projít, realizovat nějakou transformaci

00:11:15 stoprocentně znárodněného hospodářství.

00:11:19 To byla filosofická otázka, do jisté míry,

00:11:21 která se týkala nejenom politického systému,

00:11:24 ale chování lidí, vzorců chování,

00:11:27 také nějakých zdrojů legitimnosti.

00:11:31 Jako se později Mlčoch snažil ukázat ten kapitalismus

00:11:37 jako nějaké zdroje legitimnosti, které tehdy chyběly.

00:11:39 Z těch možných začátků jsem po své italské zkušenosti

00:11:44 považoval za nejlepší krátkou cestu privatizace.

00:11:48 Protože jsem znal důsledky restrukturalizace v Itálii.

00:11:53 Kdy vlastně ta restrukturalizace vedla

00:11:56 k rozsáhlým problémům korupce a tak dále.

00:11:59 Nakonec k velké neefektivitě, protože restrukturalizace,

00:12:03 to jsou mocenské vztahy. Já restrukturalizuji, ty ne!

00:12:07 Čili já tě vylučuju, mám mocenský vztah k něčemu.

00:12:10 Považoval jsem toto...

00:12:12 Žádný počátek není neposkvrněný, takže se začalo takhle.

00:12:16 Kdyby se začalo jinak, byly by zase jiné problémy.

00:12:18 Když se ovšem v polovině 90. let, kolem roku 96 nejpozději,

00:12:24 začaly ukazovat nezamýšlené důsledky toho všeho,

00:12:27 tak bylo třeba reagovat. A to je liberální hodnota.

00:12:31 Reagovat na nezamýšlené důsledky vlastních akcí.

00:12:34 A to ta ODS tenkrát neudělala.

00:12:40 Velký zlom ovšem pro mě je vývoj globálního kapitalismu.

00:12:44 Globální kapitalismus, globalizace vede

00:12:47 k zásadní proměně naší představy o kapitalismu.

00:12:51 A na to tedy tam já reaguji, tam já se domnívám, že ta idea...

00:12:55 Čili to je jiný hegemon, než kterého jsi pomáhal budovat.

00:12:59 Všichni hegemoni, i ti, co jsem pomáhal budovat já,

00:13:03 i to, co pomáhali budovat všechno ostatní,

00:13:07 i ti z opačné strany, řekněme i ti komunisti,

00:13:10 i ti socialisti, tak všichni jsme stejně bezmocní

00:13:14 před tou novou podobou, kterou na sebe vzal

00:13:16 globalizovaný kapitalismus, ten monoteismus růstu,

00:13:20 nemožnost položit otázku smyslu toho růstu,

00:13:24 nemožnost podrobit hospodářský růst nějakému kulturnímu modelu.

00:13:29 To, že on se stává zdrojem absolutní legitimnosti.

00:13:34 Rozpad pojmu práce. Kdy to slovo práce, povolání,

00:13:39 profese, což jsou všecko náboženské výrazy,

00:13:42 tak ta práce se oddělila od tohoto smyslu.

00:13:51 Ta proměna je radikální, ale když sleduju tu tvoji cestu

00:13:53 českým veřejným prostorem, vlastně při tom

00:13:56 jakoby vidím neustálé stínování té moci, řekněme.

00:14:01 Ze začátku jsi se pohyboval mezi těmi nejvlivnějšími z ODS,

00:14:05 posléze ses dal spíš na tu levou stranu,

00:14:08 ale vždycky tak, aby ses té moci nějakým způsobem

00:14:13 dotýkal, nebo abys do ní viděl.

00:14:16 Je to ten důvod? Je to ten důvod,

00:14:19 proč ten veřejný intelektuál, filosof jako ty

00:14:21 má pořád tu potřebu té moci být nějak blízko?

00:14:26 Abys jí rozuměl a mohl ji ovlivňovat? Čím to je?

00:14:30 Každé myšlení se odehrává ve stínu moci.

00:14:32 Už slovo hegemonie, jo, které je dneska tak důležité,

00:14:36 hegemonie je ve skutečnosti stín moci.

00:14:39 Není to moc, je to stín moci. A my žijeme v tom stínu.

00:14:43 A dohlédneme až tam, kam stín dovolí.

00:14:47 A je třeba ten stín přesouvat, jak bylo slavné číslo,

00:14:50 které popisuje Werich s Voskovcem, jak bratři...,

00:14:56 známí cirkusoví umělci, filosofové

00:14:59 měli v Paříži takové číslo, kde vystupují v kuželu světla

00:15:04 a ten kužel světla vždycky zmizí

00:15:06 a oni za ním běží a tahají ho k sobě,

00:15:08 aby byli v tom světle.

00:15:10 A teď si to obraťme. Ten kužel světla je ta moc.

00:15:13 A v tom stínu moci musí... Taková ta představa,

00:15:16 že filosof nebo umělec je nezávislý na moci, je komická.

00:15:22 Nikdy to tak není. Vždycky žijeme ve stínu moci.

00:15:25 Protože moc drží společnost pohromadě.

00:15:27 Pak jsou ještě moci, které tu společnost ničí a drtí.

00:15:32 Ale takovou moc, zaplaťpánbůh, nemáme.

00:15:35 Ještě úplně na konec.

00:15:37 Krásně jsi mně nahrál s tou metaforou.

00:15:39 S tím spot lightem, s tím světlem, s tím kuželem.

00:15:41 Spousta lidí si myslí, že tím, že jsi převzal

00:15:44 vyznamenání od Miloše Zemana,

00:15:45 ses záměrně vystavil tomu svícení toho spot lightu,

00:15:50 žes ho tak dlouho vyhledával, až přišlo.

00:15:52 Tak vyznamenání jsem vzal...

00:15:55 Máš ho tady někde? Mohl bys nám ho ukázat?

00:15:57 Nemám ho tu, člověče. Ale tak seděl jsem tam

00:15:59 vedle Erazima Koháka a vedle Jiřího Suchého...

00:16:03 A vedle Čuby.

00:16:05 Vedle Čuby, ano, který samozřejmě...

00:16:07 -To ti nevadí?
-Ne, ne, to mi skutečně nevadí.

00:16:10 I Grégr tam byl... Taky nasvícenej.

00:16:13 O Grégrovi toho moc nevím. Člověk si nemůže vybírat svůj národ

00:16:17 a s kým dostává vyznamenání v tom národě,

00:16:20 protože to patří do dějin toho národa.

00:16:23 Ale to byla sympatie k tomu Zemanovi.

00:16:28 Někdo si zvolí tohoto prezidenta...

00:16:31 -Tys ho volil?
-Já nevolím v této zemi.

00:16:35 Dostal jsem od něj vyznamenání, tak jsem ho přijal.

00:16:44 Já bych možná skončil náš rozhovor tím, že si přejme...

00:16:48 Máme si přát, aby takové situace, kdy vystupujeme ze stínu moci,

00:16:52 Jsme vyhledávali? Nebo abychom je zažili?

00:16:55 Je třeba si toho být vědom, že společnost

00:16:58 je držena pohromadě výkonem moci na různé úrovni.

00:17:03 A každý z nás, včetně tebe, který působíš v novinách,

00:17:05 všichni tu moc nějakým způsobem vykonáváme.

00:17:11 Ale vždycky říkáme moc něčemu, co nemáme my.

00:17:14 Ale my taky máme kus té moci. Žijeme v tom stínu.

00:17:18 Že ta moc mě zbavuje povinnosti něco dělat v první osobě,

00:17:22 protože na to máme nějakou moc.

00:17:24 Jsou ovšem chvíle, kdy člověk musí jednat

00:17:27 v první osobě a vystoupit ostře proti něčemu,

00:17:31 s tou mocí se utkat.

00:17:33 Pak tedy přestává být filosof, stává se aktivním občanem.

00:17:37 Tak doufejme, že na to ty, já, všichni budeme mít

00:17:41 aspoň tu citlivost, abychom poznali,

00:17:43 že to je ta chvíle, kde máme jednat v té první osobě.

00:17:45 Já moc děkuju, že jsi přišel do našeho pořadu.

00:17:47 Přál bych si, aby k tomu nedošlo.

00:17:49 Škoda, že nemáš to vyznamenání. Moc rád bych ho viděl.

00:17:53 -Vypadá tak rakousko-uhersky.
-To byl Václav Bělohradský.

00:18:00 A dalším hostem našeho pořadu je opět filosof Michael Hauser.

00:18:03 -Vítej.
-Děkuju za pozvání.

00:18:06 Ne náhodou jsme v České televizi, protože ty jsi členem

00:18:08 Rady České televize.

00:18:10 Ale zároveň jsi filosof, působíš na akademické půdě.

00:18:13 A když řeknu, že jsi jeden z nejlepších

00:18:17 a nedůležitějších propagátorů díla Jacquese Lacana,

00:18:20 zkrátka toho součastného myšlení, tak se asi neurazíš, počítám.

00:18:25 Neurazím se. Je to samozřejmě pocta

00:18:28 a dělám to i proto, že jsem jeden z mála těch,

00:18:31 kteří se o to snaží.
-Kteří to možná vůbec čtou.

00:18:34 Snaží se tomu rozumět.

00:18:36 Kteří se snaží propagovat, popularizovat současnou filosofii.

00:18:41 A nebo vůbec filosofii.

00:18:44 My jsme předtím s Václavem Bělohradským

00:18:46 hovořili o tom, že filosofie patří na...

00:18:49 Je to vlastně definice filosofie.

00:18:51 Protože filosofie bez toho, aby ten filosof

00:18:52 byl v tom veřejném prostoru, tak neexistuje.

00:18:55 Je to nějaké samostatné myšlení někde doma.

00:18:57 Ale ty jsi teď vstoupil do establishmentu té společnosti,

00:19:02 stal jsi se členem Rady České televize.

00:19:05 Tak není to už ta hranice,

00:19:07 kterou by filosof nikdy neměl překročit?

00:19:09 Nepovažuji to za establishment, Rada České televize

00:19:13 má poměrně malé kompetence i ve vztahu k České televize,

00:19:17 ale spíš je to otázka veřejné funkce, působení na veřejnosti.

00:19:25 Jsou dvě možnosti. Buď jako filosof budu působit

00:19:29 jenom v občanské společnosti

00:19:32 a nebo budu působit také jako člen nějaké instituce.

00:19:38 A já vycházím z toho, že jako filosof,

00:19:45 je v tom i kus Platóna, bych měl usilovat také o to,

00:19:52 abych byl v nějaké instituci,

00:19:55 aby i v té instituci mohla působit filosofie.

00:20:04 Málokdo tě vnímá, zejména z novinářské obce,

00:20:07 jako člověka filosofa, nebo filosofa,

00:20:09 který je ve veřejné funkci, ale chápe tě jako levičáka,

00:20:14 který je ve veřejné funkci.

00:20:16 No, to se právě snažím nějak překonat.

00:20:19 A když člověk píše jako filosof z určitého

00:20:21 úhlu pohledu, tak je zařazen do nějaké škatulky.

00:20:27 A teď je největší problém, jak se z té škatulky dostat.

00:20:31 Je snadné zařadit někoho do škatulky,

00:20:34 ale pak jako filosof bych měl být mimo tu škatulku.

00:20:43 Podle mého přesvědčení filosofie znamená

00:20:47 právě narušovat všechny škatulky, narušovat všechna schémata.

00:20:52 Není to jediná věc, kterou má mít filosofie.

00:20:55 Ale jde to v tom veřejném prostoru?

00:20:57 Vždycky se setkáš s tím, že to k tomu škatulkování dojde.

00:21:01 A to, že vstoupíš do té veřejné funkce

00:21:02 to vlastně usnadňuje. To znamená, ono to usnadňuje

00:21:06 vylučování tvé filosofičnosti, řekněme.

00:21:09 Nebo toho otevřeného přemýšlení, protože každý tě chce

00:21:11 takhle uzavřít. Někde chytit.

00:21:13 Tak já se samozřejmě mohu snažit o to,

00:21:16 abych tuto škatulku zlomil, prostě abych ukázal,

00:21:20 že politika a filosofie se nemusí vylučovat.

00:21:23 Když budu dělat politiku, to je silné slovo...

00:21:27 -Ale děláš politiku!
-Když budu působit

00:21:30 v Radě České televize, tak že zároveň mohu působit

00:21:36 jako filosof s tím, že právě ta filosofie,

00:21:41 aspoň ten proud, který já zastávám,

00:21:45 řekněme proud sociálně kritické nebo levicové filosofie,

00:21:51 tak vybízí k tomu, aby člověk také začal něco dělat.

00:21:58 Aby o politice nebo o světě kolem nás pouze nespekuloval,

00:22:04 ale aby vyvodil nějaké konkrétní závěry.

00:22:07 To už skoro citujeme Marxe, jeho slavný citát.

00:22:10 Tak tohle právě nakonec najdeme u Platóna samotného.

00:22:13 Nejenom přemýšlet, ale i měnit ten svět.

00:22:15 A nejde to třeba bez té funkce? Nejde to jednoduše tak,

00:22:19 že vystupuješ v tom veřejným prostoru,

00:22:22 poutáš pozornost svými myšlenkami a názory

00:22:25 a to stačí? Nestačí to takhle?

00:22:27 Tak může to stačit...

00:22:30 Koneckonců, ty jsi poměrně produktivní,

00:22:32 vydal jsi několik knih, které určitě stojí za to.

00:22:35 Není to jenom soubor článků.

00:22:37 Tak jistě, záleží na dělbě práce.

00:22:41 Já po celou tu dobu jsem o žádné veřejné funkce neusiloval.

00:22:48 A chápal jsem svůj úkol tak, že budu českou veřejnost,

00:22:53 jak odbornou, tak i širší veřejnost

00:22:55 seznamovat s tím proudem, kterým se zabývám.

00:22:59 Tak, jako to dělají ostatní filosofové.

00:23:02 A potom jsem si uvědomoval, že média

00:23:08 jsou důležité téma právě i vzhledem k filosofii.

00:23:13 Že filosofie naráží na určitý nezájem médií.

00:23:17 Tak nakonec není náhoda,

00:23:20 že jsem byl navržen Filosofickým ústavem.

00:23:24 Doufám, že se mi podaří alespoň ukázat,

00:23:30 že filosofie má své místo v médiích, i v České televizi.

00:23:39 Já se setkám se spousty lidma z filosofické obce,

00:23:43 kteří vlastně ani do těch médií nechtějí,

00:23:45 protože by se museli zjednodušovat, protože by se museli překládat.

00:23:50 A oni nechtějí mluvit v jiném jazyce, nestojí o ten překlad.

00:23:54 Protože to je práce. A zároveň trošku zpochybnění

00:23:57 toho svého vlastního díla, řekněme.

00:24:01 Mnoho filosofů se omlouvá za to, že řekla něco jednoduše.

00:24:07 Pokud řekne nějakou jednoduchou myšlenku,

00:24:10 tak má špatné svědomí. Že věci zjednodušili.

00:24:16 A to je způsobené mimo jiné i způsobem vzdělávání.

00:24:24 Když se podíváme na katedry filosofie,

00:24:29 tak většinou studenti jsou vzděláváni

00:24:36 jako ryzí odborníci na filosofii.

00:24:39 A vlastně tam chybí výuka popularizace.

00:24:45 Což je ve Spojených státech. V tom si myslím,

00:24:48 že by katedry filosofie u nás nebo katedry

00:24:52 ve střední Evropě se měly poučit od Ameriky.

00:24:56 Dobře, ale to potom končí takovými knihami

00:24:58 jako je Filosofie podle Simpsonů,

00:25:01 filosofie podle já nevím jakého televizního seriálů.

00:25:05 Hledá se filosofie prakticky všude.

00:25:08 -Není už to potom zase jako moc?
-Tak to už je potom moc.

00:25:10 -Ale u nás to je velmi málo.
-U nás vůbec.

00:25:14 Tak nechci říct vůbec. Existuje několik málo filosofů.

00:25:17 Jako kolega Peregrin nebo Václav Bělohradský,

00:25:23 nebo kdysi takovým zářným příkladem popularizace

00:25:27 filosofie byl Milan Machovec.

00:25:31 Ale studenti k tomu nejsou vedeni, aby...

00:25:36 A cítíš trochu vinu i na sobě? Že za to můžeš trochu i ty?

00:25:40 Že se třeba málo snažíš? Já chápu, že teď jsi

00:25:42 v určité pozici, ale máš pocit,

00:25:44 že ses snažil přes ta média komunikovat hodně?

00:25:47 Tak já jsem se vždycky snažil jak jsem mohl,

00:25:50 protože pro mě to mělo jeden význam.

00:25:56 Že totiž filosofie, pokud nebude většinovou společností

00:26:01 vnímána jako důležitý obor, tak nebude mít svou legitimitu.

00:26:05 A pak bude ta filosofie působit jako nějaká záhada.

00:26:13 Dneska to vypadá třeba v Akademii věd tak,

00:26:16 že představitelé humanitních oborů ve vedení

00:26:21 akademie musejí dokazovat svým kolegům

00:26:24 z přírodovědeckých oborů, že filosofie není pustý blábol.

00:26:30 Musí říkat: Ta filosofie

00:26:32 se zabývá těmito problémy, které jsou důležité.

00:26:36 Že chybí obecné povědomí o významu filosofie

00:26:39 nejen v širších vrstvách, ale i u samotných vědců.

00:26:46 A když si vezmeme toho Václava Bělohradského.

00:26:48 O něj zájem byl, on vycházel vstříc

00:26:50 prakticky vždycky, v těch 90. letech,

00:26:53 dokonce i téměř vstupoval do politiky,

00:26:55 protože pomáhal vytvářet program ODS.

00:26:58 Teď dostal vyznamenání od prezidenta...

00:27:01 Není to už trošku profanace té filosofické pozice?

00:27:04 Protože je cítit,

00:27:06 že ten filosof v tomto případě chce být blízko té moci.

00:27:11 Snad i proto, že ji chce nějakým způsobem kopírovat nebo vnímat,

00:27:14 ale zkrátka, jestli už tento způsob není nebezpečný.

00:27:19 Pokud filosof chce být blízko moci, tak jako filosof...

00:27:23 A myslíš, že ten Václav chce být blízko moci?

00:27:27 Nech mě dokončit. Pokud filosof chce být blízko moci,

00:27:31 tak jenom proto, aby moc kritizoval...

00:27:36 -A z blízka ji vidí líp?
-A pokud...

00:27:39 -Není to alibi?
-Zblízka ji vidí líp

00:27:43 a o to víc nebo o to účinněji ji může kritizovat.

00:27:47 Ale nejde samozřejmě jenom o kritiku,

00:27:50 ale jde také o určitou intervenci ze strany,

00:27:58 řekněme, filosofie.

00:28:00 Že politik, zvlášť dnes, se opět uzavře do své ulity.

00:28:07 Zná určitý segment lidí, používá nějakou hantýrku,

00:28:15 která se často nedá poslouchat, a může probíhat

00:28:20 nějaká konfrontace nebo dialog právě s filosofem,

00:28:24 který se nebojí ušpinit si ruce!

00:28:27 Ta moc v mnoha věcech může být špinavá.

00:28:32 To znamená, že nikdy, málokdy naplňuje

00:28:35 jenom nějaké ideály, které si dala do štítu.

00:28:40 Může být v něčem špinavá. A v té součastné filosofii

00:28:44 proběhla určitá polemika, zda filosofie může se ušpinit.

00:28:50 To znamená, zda může začít působit na moc,

00:28:55 na existující mocenské struktury, nebo zda si má

00:28:59 zachovat postoj čisté duše. Pardon, postoj krásné duše.

00:29:07 Já ti moc děkuju za návštěvu, možná bychom ji mohli

00:29:10 zakončit tím, že takové státní vyznamenání

00:29:12 pro filosofa nemusí být to úplně špatné ušpinění.

00:29:16 Ale to ať si odpovědí diváci sami.

00:29:18 Ať si odpovědí i filosofové sami.

00:29:20 A to, co jsem tady slyšel, je pro mě takovou výzvou k tomu,

00:29:23 aby se filosofové více ušpiňovali tou mocí?

00:29:26 -Ano, ale musí zůstat filosofy.
-Ano.-Nesmí být špinaví.

00:29:29 Já moc děkuju a s diváky se loučím s tím, že...

00:29:34 Zkuste se taky někdy zašpinit filosofií.

00:29:36 Na shledanou.

00:29:58 Skryté titulky: Alena Fenclová 2014

0 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly124

Následující díl

Kudy může dnes filozofie vkročit do veřejného prostoru a má to vůbec smysl skrze masmédia? Konfrontace Petra Fischera s filozofy Václavem Bělohradským a Michaelem Hauserem

Obsah dílu

Když americký myslitel Jerry Mander dostal minutu na to, aby v televizi shrnul teze své nové společensko kritické knihy, odmítl a odešel. Podstatné a vrstevnaté věci se nedají vyjádřit v krátkosti klipu. To bylo v roce 1978. O tři dekády později myslitele a filozofy do televize téměř nikdo nezve, a pokud ano, tak krátce. Má ale filozofie jiné možnosti, jak významně vstupovat do veřejného prostoru a čeřit vědomí? Není právě televize potenciálně ideálním médiem? Konfrontace Petra Fischera tento týden vyzývají filozofy k zamyšlení o nesplněných kritických závazcích vůči společnosti jak na straně televize, tak na straně jejich. Filozofové Václav Bělohradský a Michael Hauser se dělí o třicet minut.