Konfrontace Petra Fischera

Díly
Tvůrci pořadu

Czech Music

Premiéra: Čtvrtek 16. 10. 2014 na ČT art

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:33 Czech Music 2014 je samozřejmě velmi

00:00:36 ironický název dnešního dílu Konfrontací.

00:00:39 Je Rok české hudby a my jsme přistáli tady v Rudolfinu,

00:00:42 abysme prozkoumali, kde se ta "českost" vlastně nachází.

00:00:46 Tady je srdce české hudby, tady sídlí Česká filharmonie.

00:00:49 No a kde jinde se právě ptát na to, co je česká hudba.

00:00:54 Jestli o ni nepřicházíme, jestli se

00:00:56 v tom globálním světě neztrácí a jak ji taky zachránit.

00:00:59 Začínají Konfrontace.

00:01:32 Prvním hostem Konfrontací je Josef Špaček mladší,

00:01:34 první housle České filharmonie.

00:01:37 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:01:39 V dnešním díle Konfrontací zkoumáme českou hubu.

00:01:43 Co to vlastně je, protože je pořád Rok české hudby 2014.

00:01:47 A tady ta rodinná tradice je asi dost důležitá.

00:01:49 Cítíte tu sílu té tradice, to, že vám někdo

00:01:54 nějakou hudební českou tradici předává tímhle tím způsobem?

00:02:01 Tak samozřejmě. Mně to předal taťka

00:02:03 a vlastně i maminka, která pochází z Moravy

00:02:05 a takový ten folklor, to ona se nám vždycky snažila

00:02:11 představit, už když jsme byli malí.

00:02:13 Takže já si myslím, že ta tradice tam je velmi důležitá.

00:02:17 A to já si spíš myslím, že to je ta tradice,

00:02:20 řekněme, vztahu k hudbě.

00:02:21 Ale pokud jde třeba o tu techniku, pokud vím,

00:02:23 tak vy jste ve velmi mladém věku odjel do ciziny

00:02:26 a to rozvíjení techniky, nebo vůbec houslové hry,

00:02:31 jste absolvoval v Americe,

00:02:33 tuším ve Philadelphii a v New Yorku.

00:02:35 To je pravda, ale já si myslím, že ta technika

00:02:37 se stejně odvíjí od toho,

00:02:40 jak kulturně tu hudbu cítíme a jakým způsobem hrajeme.

00:02:44 Třeba vřelým tónem. Že to je v nás nějak zakořeněný.

00:02:51 Právě z té folklorní hudby.

00:02:54 A potvrzovalo se vám to, i když jste byl v té Americe

00:02:57 a už delší dobu jste pracoval s učiteli, kteří nebyli Češi?

00:03:01 A kteří třeba ke hře na housle asi přistupují jiným způsobem.

00:03:04 Tak já myslím, že v Americe se učí spíš

00:03:08 takovým způsobem, kterým je zase ta Amerika proslulá,

00:03:11 což je ta jejich kultura.

00:03:14 To znamená, že oni hodně kladou důraz na to,

00:03:18 aby ten jedinec měl svůj vlastní názor

00:03:22 a stál si za tím, v co věří.

00:03:27 No a tohle se tam právě hodně odráží do toho,

00:03:32 jak oni učí v Americe. Já myslím, že to je...

00:03:34 Čili oni se snaží objevit něco ve vás a otvírat tomu tu cestu.

00:03:37 Což si myslím, že je taky strašně důležitý.

00:03:40 A u nás se tohle bohužel moc neučí.

00:03:43 Tady je trošku takové to předávání té tradice.

00:03:47 Nechci říkat to slovo,

00:03:48 ale je to i takové trošku papouškování po někom.

00:03:52 Ale kdežto v té Americe se hodně zaměřují

00:03:54 na autoritu toho člověka, na to charisma.

00:03:57 Jak ty svoje přednosti ukázat ještě v tom lepším...

00:04:04 Dobře, ale vy jste tam přišel, jestli se nepletu, v roce 2004?

00:04:08 -Ano.
-V 18 letech?

00:04:10 To ještě člověk přece neví, kdo je.

00:04:13 Neví, ale oni vás to právě učí to v sobě nalézt.

00:04:18 A tam máte pocit, že jste pocítil tu důležitost

00:04:20 té tradice, o které jste mluvil?

00:04:22 Že se to češství najednou jakoby projevovalo?

00:04:25 Přece jenom v tomhle mladém věku jste byl

00:04:27 ještě pod tlakem těch borců, kteří byli kolem,

00:04:29 těch sebevědomých Američanů...

00:04:32 Samozřejmě tam se člověk může naučit hromadu věcí.

00:04:35 Jako třeba velký tón těch mistrů, té starší generace hráčů,

00:04:42 kteří pocházejí například z Izraele.

00:04:46 Samozřejmě tam člověk hodně okoukává,

00:04:50 ale nesmí právě být ta kopie, musí být ten originál.

00:04:57 To se snadno řekne, ale asi hůř dělá.

00:05:00 Ale to, že jste originál, to potvrzují nejenom vaše úspěchy,

00:05:03 ale i to, jak třeba česká kritika vás sleduje

00:05:08 a považuje vás za oporu České filharmonie.

00:05:11 Dokonce jsem slyšel i názor, že až odejdete,

00:05:14 tak Česká filharmonie bude poloviční.

00:05:17 -To jsou strašně silný slova.
-To jsem teda neslyšel.

00:05:20 Já jsem to slyšel. Že je dobrý využít ještě

00:05:22 ty čtyři roky, které tady strávíte k tomu,

00:05:24 aby ten orchestr něco udělal.

00:05:27 Myslíte si, že je to vůbec množný, to takhle brát,

00:05:31 že první houslista může tomu orchestru

00:05:32 dávat takovou sílu, o které kritici mluví?

00:05:35 Teda někteří. Mimojiné - já s tím souhlasil.

00:05:39 Je důležitý dávat nějakou tvář nebo směr orchestru,

00:05:42 ale že by to neměl dělat jenom ten první houslista,

00:05:45 ale že by to mělo dělat více lidí v tom orchestru.

00:05:48 Já si samozřejmě myslím, že to u nás je,

00:05:51 že jsou tam takové osobnosti, které opravdu utvářejí

00:05:54 ten celek toho orchestru a dávají tomu tu svoji tvář.

00:06:00 Ono je těžký...

00:06:02 Vy jste asi v jiném orchestru, mezinárodním, hrál?

00:06:05 Tak já jsem hrál samozřejmě v Americe v orchestrech.

00:06:09 A cítíte, že když hrajete tady v tom českém orchestru,

00:06:11 přeci je to samozřejmě asi jiná úroveň,

00:06:13 profesionální a tak dále, ale kdybyste měl srovnávat.

00:06:17 Protože hledáme odpověď na to, co je to ta českost.

00:06:20 Když budete srovnávat to, jakým způsobem funguje

00:06:22 ta Česká filharmonie, co v ní je výjimečného

00:06:25 ve srovnání s tím, co jste zažil v té Americe?

00:06:28 Já si myslím, že u nás je zejména výjimečný to,

00:06:31 jak hrajeme ten náš český repertoár,

00:06:33 protože tady se to opravdu z té generace na generaci,

00:06:36 hlavně i v tom orchestru, v té České filharmonii se to dědí.

00:06:39 To už slyším asi po stošedesátý, ale pořád nerozumím, v čem to je?

00:06:43 Co to je? Jak to hrajete?

00:06:47 Jeden z těch důvodů je taky ten, že nás je asi stovka,

00:06:53 všichni jsme Češi, v té Filharmonii.

00:06:56 Takže je to jakási ochrana proti tomu cizáctví?

00:06:59 Většina z nás studovala v Čechách. Absolutní většina.

00:07:02 Já jsem možná výjimka, že já jsem šel studovat

00:07:05 do zahraničí, ale taky si myslím, že svět se zmenšuje,

00:07:09 ty vlivy zahraniční jsou velké a ten orchestr, dejme tomu,

00:07:13 možná pomalu ale jistě začíná ztrácet takovou tu svoji českost.

00:07:18 Ale většina orchestrů už tu svoji tradici ztratila nadobro.

00:07:26 Já se pořád ptám na to, jak? Potřebuju vědět,

00:07:30 v čem jsme výjimeční v tom, jak hrajeme tu českou hudbu.

00:07:33 Tak jak ji hrajete? S nějakou empatií? Nebo co to je?

00:07:36 Já si myslím, že třeba ve smyčcích

00:07:39 se to vyznačuje tím, že máme takový vřelý tón.

00:07:44 A pokud se třeba jedná o nějaký český tanec,

00:07:48 když hrajeme, že to má takový ten říz.

00:07:53 Jak my říkáme, od podlahy.

00:07:58 Ukážete mi ten český tón na těch houslích?

00:08:00 -Jde to?
-Já bych uvedl jeden příklad.

00:08:04 Pamatuji si to dodnes a strašně se mi to líbí.

00:08:09 Přišel za mnou jeden kolega, nevím, jestli to teď zahraju dobře,

00:08:14 už jsem to dlouho nehrál, a ptal se mě,

00:08:17 jakým způsobem máme hrát 4. větu Dvořákovy 8. symfonie.

00:08:23 A že to vypadá nějak jako...

00:08:29 Prostě takhle by to, dejme tomu,

00:08:31 zahrál nějaký úplně standardní muzikant.

00:08:34 A on za mnou přišel a říkal:

00:08:36 Máme to hrát takhle nebo to máme hrát...

00:08:41 Prostě úplně tak jako od podlahy.

00:08:44 Jako byste měl skoro až rozřezat ty struny.

00:08:46 Prostě jste přitlačil.

00:08:48 A já jsem říkal: To je přesně ono.

00:08:50 Takhle tu musíme hrát.

00:08:52 Tak oni jsou tam tam taky ty dechy, ta vlna těch dechů.

00:08:55 Jak se k tomu přidá, ta je úžasná.

00:08:58 Ale když jste u té 8. Dvořákovy, tak tam mě napadá

00:09:00 jedna vzpomínka na Claudia Abada a jeho nahrávku Osmé

00:09:03 s Vídeňskými filharmoniky, což je moje oblíbená nahrávka.

00:09:07 A tam si říkám:

00:09:08 No, ten snad hraje toho Dvořáka líp než ta Filharmonie.

00:09:11 Já nevím, čím to je. A přitom je to měkký.

00:09:13 -Není to takhle drsný.
-Jo?

00:09:16 Pořád se snažím najít... Vy jste to jako naznačil,

00:09:19 ale ne všichni čeští dirigenti...
-Myslím si, že je to

00:09:22 kombinace mnoha faktorů.

00:09:24 Že to není jenom o tom, jak to hrají ty smyčce,

00:09:27 nebo celý ten orchestr, ale třeba to prostředí.

00:09:30 Že my tady máme to Rudolfinum

00:09:32 a to má tu svoji specifickou akustiku.

00:09:34 A ten orchestr je zvyklý hrát tady v té akustice.

00:09:38 -A vy to cítíte?
-No, cítím to.

00:09:40 Když se to třeba hraje v nějakým suchým sále,

00:09:43 tak to vůbec nezní tak, jak jsme zvyklí.

00:09:45 A my s tím třeba nejsme zas až tak spokojení.

00:09:47 -A řeknete si to v tom orchestru?
-No, řekneme si to.

00:09:51 Řekneme si prostě, že je blbej sál.

00:09:54 -A tady je to teda dobrý?
-Tady je to skvělý.

00:09:57 -My jsme na to zvyklí.
-Dobře.

00:09:59 A když potom přijde ten cizí dirigent,

00:10:01 který s váma hraje českou hudbu, někdy se to stane,

00:10:04 tak cítí ten přístup toho cizince k tomu, že to je jiný?

00:10:08 A snažíte se s ním bojovat? Nebo mu vycházíte vstříc?

00:10:10 Jak to je? Aby to bylo furt český.

00:10:13 Jsou dva druhy dirigentů, kteří k nám přijdou

00:10:15 a dělají s náma hudbu, kterou my samozřejmě známe skoro zpaměti.

00:10:21 A první druh dirigentů je ten, který prostě přijde

00:10:23 a začne si diktovat opravdu všechno svoje.

00:10:27 Vůbec nebere ohled na naše tradice.

00:10:31 A to se orchestru moc nelíbí. To my moc rádi nemáme.

00:10:35 A pak jsou dirigenti, kteří sem přijdou

00:10:38 a vezmou si z toho, co tady máme, z té tradice.

00:10:42 A mají k tomu ohromný respekt.

00:10:44 A představí i nám nějaké ty svoje prvky,

00:10:47 které oni do toho chtějí zakomponovat.

00:10:49 A já si myslím, že to je potom ta ohromná spolupráce.

00:10:52 Že tam zůstává ten základ, takový ten fundament,

00:10:57 a potom ten dirigent nad tím tvoří něco navíc.

00:11:03 Většina zahraničních orchestrů už nemá jenom svoje

00:11:06 lokální muzikanty, ale má muzikanty z celého světa.

00:11:10 Amerika je samozřejmě ten jeden skvělý příklad,

00:11:13 kde jsou muzikanti ze všech kultur světa.

00:11:17 Jenže tam se jim právě trošku vytrácí

00:11:20 takový ten jejich podpis.

00:11:24 Všechny ty orchestry hrají technicky absolutně dokonale,

00:11:28 ale zase nemají takový to - že támhle to je New York,

00:11:33 támhle to je Philadelphie, že to člověk pozná.

00:11:37 Všechno je to podobný.

00:11:38 A vy jste český houslista? Jste si tím jistý?

00:11:42 Tak mluvíte česky, ale jestli vám říkají:

00:11:45 Jo, takhle se hrávalo už za Kubelíka...

00:11:48 Já nevím, co jsem. To je těžko říct.

00:11:51 Jak se hrálo za Kubelíka, tak to už se dneska nehraje,

00:11:55 to už je úplně jiný způsob.

00:11:57 Já to těžko posoudím, ale slyšel jsem vás na té

00:11:58 slavné soutěži v Bruselu, u královny Alžběty,

00:12:02 kde jste se dostal jako úplně první český houslista,

00:12:05 ta soutěž má ohromnou tradici.

00:12:07 A hrál jste, tuším, v tom finále jednu českou skladbu?

00:12:10 -Nehrál.
-Nehrál?

00:12:13 Nehrál, já jsem hrál...

00:12:15 No, ale pak jste nahrál taky předtím nějaký CD

00:12:17 a tam taky nebyla česká hudba. Takže vlastně to nejdete

00:12:20 přes tu českou hudbu do toho světa.

00:12:22 Což mě vlastně překvapuje, protože sám říkáte,

00:12:24 jak je pro vás ta česká tradice důležitá,

00:12:26 ale pak, když máte vychrlit něco do světa, tak hrajete cizí hudbu!

00:12:31 Ale pro mě je, nebo pro většinu českých muzikantů

00:12:36 je česká hudba taková jízdenka do světa.

00:12:40 A to jste nechtěl?

00:12:43 Tak já, samozřejmě, toho taky využívám.

00:12:44 Já se k tomu tady otevřeně přiznám,

00:12:47 protože to by byla i chyba, kdybychom toho nevyužívali.

00:12:49 Já jsem položil tu otázku, jestli si nemyslíte,

00:12:52 protože ten globální proud nevyluzuje tu hudbu,

00:12:56 možná že ještě pořád rozlišíme Berlínské filharmoniky

00:13:00 od Vídeňských, ale jinak už všichni budou hrát stejně.

00:13:04 Jestli nepřichází období toho návratu k těm etnickým kořenům?

00:13:08 Jako třeba ve WORLD MUSIC.

00:13:11 Já si myslím, jestli tedy něco zaznamenávám,

00:13:13 tak je trend hlavně u skladatelů.

00:13:16 Návrat k takovým nějakým kořenům.

00:13:19 Třeba teď v Americe skladatelé, tam co byli u nás na škole,

00:13:24 tak ten trend byl psát americkou hudbu,

00:13:26 takový ten odkaz toho Copplenda, Bernsetina a tak dále.

00:13:32 Gershwin a tihle ti skladatelé.

00:13:34 A mezi českými skladateli to taky cítíte,

00:13:36 nebo tam vidíte tenhle trend, proud?

00:13:39 Já si myslím, že u nás je to, bohužel, jako dost špatný,

00:13:45 co se týká už vůbec podpory našich mladých skladatelů.

00:13:49 Že se o nich moc nepíše, nehrají se tolik,

00:13:54 což je samozřejmě ohromná škoda.

00:13:57 A vy jste nikdy nehrál původní skladbu

00:13:59 současného skladatele pro housle? Nebo nechcete?

00:14:02 Vy jako teď ten sólista, ten slavný Čech,

00:14:06 který jezdí do ciziny, že by se řekl...

00:14:08 Já bych docela rád, ale musím se přiznat, že jsem ještě neměl...

00:14:15 Ale to je samozřejmě mojí vlastní chybou,

00:14:18 že jsem ještě nikomu neřekl, aby mi něco napsal.

00:14:21 Třeba to přijde.

00:14:24 Já vím, že je to chyba a měl bych to co nejdřív udělat.

00:14:27 Já vás úplně na závěr poprosím, možná to bude znít hloupě,

00:14:30 ale když se řekne, že jste český houslista a muzikant,

00:14:33 a vzal byste ty housle, tak co byste první zahrál?

00:15:06 Mám to vzít ještě jednou, jo?

00:15:09 Ještě jednou a líp. Tohle to nebylo úplně ono.

00:15:12 Trošku se víc položte do tý interpretace.

00:15:18 Tohle opravdu není ta světová úroveň.

00:15:59 Skvělý. Vy to máte takhle v hlavě?

00:16:02 No, tak většinou to hrávám z not, ale...

00:16:05 Teď už se o osud české hudby nebojím,

00:16:07 protože když máte takhle ty český věci v hlavě, tak je to skvělý.

00:16:11 -Já moc děkuju.
-Já taky.

00:16:13 -Že jste přišel do našeho pořadu

00:16:15 a přeju tu Carnegie Hall jako sólový hráč.

00:16:18 -Uvidíme.
-Na shledanou.

00:16:20 A my se s naším modulem teď přesuneme na střechu Rudolfina.

00:16:37 Za námi je Pražský hrad a tudíž zůstává i téma - česká hudba.

00:16:41 Jak dnes vypadá?

00:16:43 O tom se teď budu bavit s novými dvěma hosty.

00:16:46 Oba jsou hudební skladatelé.

00:16:49 Jeden Ondřej Štuchl a druhý Ondřej Anděra z kapely WWW.

00:16:58 HUDBA - RAP

00:17:33 -Já vás tady vítám, vítejte.
-Dobrý den.

00:17:35 -Ondřej Štochl.
-Ondřej Anděra.

00:17:41 Vy pro mě reprezentujete trošku takové protiklady,

00:17:44 protože jeden Ondřej spíše reflektuje ty zvuky města,

00:17:48 takovou tu dynamiku a tu sílu té energetické vibrace,

00:17:52 která je ve městě. A vy, Ondřeji, jste spíš

00:17:55 takový až meditativní skladatel, bych řekl.

00:17:58 Ale jak je pro vás důležité to, že jste čeští skladatelé?

00:18:01 Že žijete v Česku?

00:18:04 Jestli já mám začít...

00:18:07 Pro mě česká kultura vždycky znamenala kulturu pozdních slohů,

00:18:11 k nám se vždy vše dostávalo později, s odstupem.

00:18:13 Dostávalo se to k nám ve zralé podobě.

00:18:16 Mnohdy jsme to přejímali.

00:18:18 A proto se v české hudbě málokdy našla nějaká vůdčí osobnost,

00:18:22 která by naopak nějak infikovala ty ostatní evropské kultury.

00:18:27 Takže já jsem se naučil českou hudbu

00:18:29 po poměrně dlouhé době takhle brát.

00:18:32 A v podstatě to přijmout jako určitý rys,

00:18:34 který má také svou hodnotu.

00:18:36 Ono potom vzniká prostředí, kde to dlouhodobé přehodnocování

00:18:41 nějakých stylových vlivů

00:18:44 taky samozřejmě má svoji nezaměnitelnou tvář.

00:18:48 A myslím si, že to není často jenom eklekticismus.

00:18:51 Mnoho skladatelů podceňujeme.

00:18:53 A v tom Roce české hudby je dobré si na ně vzpomenout.

00:18:56 Vy to, Ondřeji, to cítíte podobně, že pořád doháníme

00:18:59 nějaké pozdní vlivy, nebo, řekněme, cizinu v tom,

00:19:02 že nejsme schopni vytvořit nic původního?

00:19:05 Tak může to tak být, ale to je taky spíš moje reakce

00:19:08 na porevoluční dobu, kdy jsme určitě byli pozadu

00:19:12 v určitých stylech, které se najednou hroznou rychlostí,

00:19:16 spíš jako nové hudby začaly dostávat později.

00:19:20 Takže jsme najednou nějakýma periodama doskákali hrozně rychle.

00:19:25 A mnohdy ta česká moderní hudba stihla udělat akorát pár plagiátů,

00:19:31 než by se rozvinula do něčeho originálního.

00:19:35 A už zase skáčeme dál.

00:19:37 Ale to je otázka, jestli má vůbec smysl následovat trendy.

00:19:41 Abychom se jenom nebavili pořád o tom, co dělat,

00:19:44 tak si to teď pojďme poslechnout.

00:19:47 Myslím, že první věc, kterou uslyšíme,

00:19:49 bude písnička LEXIKON od Ondřeje Anděry a WWW.

00:20:38 Pro mě není obtížný to přijmout, jenom proto, že je to jiný,

00:20:43 že to možná blíž reflektuje skutečnost okolo nás,

00:20:47 než moje hudba. Tam je ta reakce člověka,

00:20:51 který přece jenom je třeba vzdálenější.

00:20:54 A mně to nijak nevadí. Je to temperamentní zážitek,

00:20:59 je to určitě něco, co svým rytmem dokáže nakazit.

00:21:04 A to, že třeba pro mě, jako pro studovaného skladatele,

00:21:07 jsou některý ty prostředky možná průhlednější,

00:21:10 než bych to udělal sám.

00:21:13 Že to třeba pro mě není rafinovaná hudba,

00:21:16 které bych musel nějak analyticky musel přicházet na kloub,

00:21:19 to mi nevadí.

00:21:21 Vy jste už, Ondřeji, naznačil, že sbíráte zvuky.

00:21:23 Dá se říct, že v té naší hudbě

00:21:25 je nakonec ten zvuk toho světa, který žijeme?

00:21:28 Nebo se to snažíte nějak do ní dostat?

00:21:30 To české prostředí, ve kterém se pohybujete?

00:21:32 Nebo je to třeba širší?

00:21:34 Upřímně řečeno ne proto, že ačkoliv ta hudba,

00:21:37 protože jsme spjatí naší tvorbou s Prahou,

00:21:40 působí jako sbírka různých zvuků nebo koláž,

00:21:47 která s tím městem souvisí, tak musím říct,

00:21:50 že většinu těch věcí jsem nahrál třeba v Srbsku,

00:21:52 kde mám čas si dávat takový své meditativní výlety s mikrofonem

00:21:59 a nahrávat na vesnici. Takže je tam hrozně moc vesnice.

00:22:03 Ale je to tam potom daný do jiný souvislosti.

00:22:08 A ten sběr zvuků ani tak nesouvisí, že bych chtěl vypovídat

00:22:12 o tom daném prostředí, spíš souvisí s tím, že mám rád,

00:22:16 když ten zvuk pro mě má nějaký osobní význam.

00:22:19 Takže já můžu vzít z banky úder do kovový trubky,

00:22:24 když to zjednoduším, ale mnohem radši použiju vlastní,

00:22:27 protože když člověk sbírá zvuky,

00:22:30 nikdy neví, co se děje v těch dalších plánech.

00:22:33 A mnohdy je mnohem zajímavější poslouchat ty náhodný zadní plány,

00:22:37 které přinášejí spoustu...

00:22:40 Já bych tomu řekl alikvót k tomu původnímu záměru.

00:22:45 A já mám rád, když ty zvuky mají skrytou historii

00:22:48 a ten další skrytý rozměr, který tam ale potom,

00:22:52 když to zase převedu zpátky na práci se zvukem,

00:22:55 vlastně přináší prostor.

00:22:57 Že to není suše studiově nahraný zvuk,

00:22:59 ale někde tam vzadu dýchá ten skutečný svět.

00:23:04 Já mám vždycky u té vaší hudby právě pocit, že ta exprese,

00:23:08 která předtím samozřejmě prochází vaší představivostí

00:23:12 až k tomu výsledku, takže je to skoro

00:23:17 velmi bezprostřední reakce na ten svět kolem.

00:23:20 zatímco u Ondřeje Štochla mám spíš pocit,

00:23:23 že je to spíš k útěku od toho světa.

00:23:26 Někam jinam, někam, kde ještě není takový hluk.

00:23:31 Víte co? On mi ten hluk úplně nevadí.

00:23:34 Ono možná záleží na tom, co jste ode mne slyšel.

00:23:37 Taky ne každá skladba je tak tichá,

00:23:39 jako ta, která zřejmě zazní jako ukázka, ale já neutíkám.

00:23:44 Já se rozhodně hluku nebojím, já žiju

00:23:47 v poměrně hlučném prostředí, jsem rodilý Pražák.

00:23:51 Takže naopak to industriální prostředí,

00:23:53 třeba pražské periferie, to je mi velice blízký.

00:23:56 Rád se tam chodím procházet právě proto, abych se uvolnil.

00:23:59 Do míst, odkud každý utíká. Takže útěk rozhodně ne.

00:24:04 Já se možná snažím najít nějaký nezávislejší pohled.

00:24:09 A spíš se snažím tou hudbou vyjadřovat něco, co chybí.

00:24:13 Protože když už tomu člověk věnuje ten čas...

00:24:15 Chybí kde? Ve společnosti?

00:24:18 Chybí v mezilidské komunikaci.

00:24:20 Chybí upřímný intimní rozměr v té mezilidské komunikaci.

00:24:23 Ta dotykovost umění je pro mě třeba osobně velmi důležitý téma.

00:24:27 Já to cítím velmi podobně.

00:24:29 Teď nechci říct, že by ta společnost

00:24:31 byla bezdotyková, ale že to umělecký dílo

00:24:33 bez tohohle dotyku vlastně nemá vůbec žádný smysl.

00:24:36 A tady u WWW ten dotyk je poměrně silný, výrazný.

00:24:40 Už jenom to, jak to se mnou vibruje vevnitř.

00:24:43 Myslím ta hudební složka.

00:24:45 A pojďme si teď pustit, jakým způsobem se zvukem,

00:24:48 s hudbou pracuje Ondřej Štochl.

00:25:08 HUDBA BEZE SLOV, POUZE ZVUKY

00:25:48 Modrá - čistá, křehká.

00:25:49 Tak se jmenovala skladba Odřeje Štochla.

00:25:52 A já se ptám Ondřeje Anděry, jak se mu ta věc líbila.

00:25:55 Já jsem teď naposlouchal.

00:26:00 A prostě pro mě to byl výlet do nějaký hudební svobody

00:26:03 až mě samotného překvapilo, že tam se objevily světy,

00:26:06 do kterých jsem já ještě... Kde jsem ještě nebyl.

00:26:10 Myslíte zvukově? Nebo emocionálně?

00:26:13 Spíš emotivně. A ta věc okamžitě vyvolává

00:26:17 představu barev, prostoru, nějkaýho zážitku.

00:26:25 Mně tam bylo hrozně příjemně a tu hudbu považuju za svobodnou.

00:26:29 A zároveň i docela nesmlouvavou, nepodsouvá tam nic, nestaví.

00:26:37 Není postavená na žádných mustrech,

00:26:40 které třeba z vážné hudby trošinku znám.

00:26:43 Připomnělo mi to malinko třeba věci, který mám rád,

00:26:46 i když to neznám až tak moc, ale třeba nějaký imprese

00:26:51 od Debussyho a nebo takovýho dost šíleného skladatele,

00:26:56 který se jmenuje, myslím, jmenuje Giacinto z Chelsea.

00:27:03 Což je vlastně někdy až noisová vážná hudba.

00:27:06 Ale je natolik svobodná, že člověk si tam najednou

00:27:09 dosazuje svůj vlastní rozměr.

00:27:12 Ale přece jenom asi to vznikání skladby je trochu jiné u vás.

00:27:16 Pojďme zkusit malinko popsat, jak vy žijete to prostředí,

00:27:21 které je pořád, vracíme se k tomu tématu základnímu -

00:27:24 je tedy české? Nebo není?

00:27:27 Nebo je ta vaše hudební imaginace vlastně mimo

00:27:30 ten etnický nebo národnostní kontext?

00:27:33 Víte, já si myslím, že dneska už je strašně těžký

00:27:38 najít něco typicky českého. Pro mě je to třeba česká krajina.

00:27:43 Pro mě jsou v Čechách úžasný místa, který mají neuvěřitelný charisma.

00:27:48 Třeba České středohoří je prostředí,

00:27:50 který naprosto zbožňuju.

00:27:52 A když můžu, tak se tam vypravím.

00:27:54 Dokonce bych to upřednostnil před jakoukoliv cestou

00:27:57 možná kamkoliv na konec světa, když to takhle řeknu.

00:28:03 A myslím si, že tam se mnoho českého uchovalo.

00:28:06 Mnoho těch zmenšenin, které připomínají

00:28:08 jakési obrovské vzory odkudsi zvenku.

00:28:11 A ona právě ta kumulace těch zmenšenin,

00:28:15 to je takové to české,

00:28:17 co jsme tady vždycky nějakým způsobem mívali.

00:28:19 Jsme malý národ, obýváme malou zemi,

00:28:21 která je ale plná velkých kontrastů.

00:28:23 A já si myslím, že tyto kontrasty jsou často

00:28:26 skryty pod slušným, naučeným jednáním i v hlavách lidí.

00:28:31 A baví mě právě ta česká introverze,

00:28:34 baví mě to, že se člověk nedozví

00:28:36 z lidské komunikace okamžitě hned všechno.

00:28:39 Že nejsme tak otevření, že nejsme tak důvěřiví.

00:28:41 Ono je to bráno pejorativně,

00:28:44 ale ve své podstatě je co objevovat.

00:28:46 Tak já vám děkuju, že jste přišli do našeho pořadu

00:28:48 se konfrontovat s českou hudbou, se sebou navzájem.

00:28:51 -Děkujeme.
-My se loučíme s Rudolfinem,

00:28:53 loučíme se s Pražským hradem, neloučíme se

00:28:55 s pořadem Konfrontace

00:28:57 a při příštím sčelováním se těším na shledanou.

00:29:21 Skryté titulky: Alena Fenclová 2014

0 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly124

Následující díl

Přistávací plochou kulturního modulu Petra Fischera se stává Rudolfinum. V místě symbolickém pro českou hudbu chce zjistit, zda pojem česká hudba vůbec ještě dává smysl

Obsah dílu

Čeští hudebníci se čím dál více stávají významnými osobnostmi světové kultury a jejich talent překonává hranice našeho státu. Jejich úspěch za hranicemi a schopnost být součástí globálního kulturního proudu vzbuzuje otázku, nakolik vnímají a pociťují existenci specifického národního elementu, a nakolik se jedná o umělou konstrukci, jejíž význam slábne. Petr Fischer se setkává s mladým světově proslulým houslistou Josefem Špačkem a následně se zdánlivě nesourodou dvojicí Ondřejem Anděrou z experimentálně elektronické formace WWW a Ondřejem Štochlem, skladatelem vážné hudby a violistou.

Konfrontace Petra Fischera

Czech Music

Obsah dílu

Josef Špaček

Ondřej Anděra a Ondřej Štochl