Nejenom ve velkoměstě žijí lidé. A všude je třeba zázraků medicíny. Americký seriál. ### Hrají: T. Williams, G. Smith, E. VanCampová, D. Mooneyová, T. Amandes a další. Režie Michael Schultz
00:00:01 -Pozvali mě.
-Na Julliard? Pane Bože!
00:00:04 -Myslela jsem, že chceš psát.
-Asi mě nechápeš.
00:00:07 Chtěl jsem po tobě jedinou věc. Abys jela se mnou.
00:00:09 A tys to pro mě nemohla udělat!
00:00:10 Víš co? Můžeš se s tím vším jít třeba vycpat! Končím!
00:00:15 Musíme si od sebe odpočinout. Nechci ti nic vyčítat, Edno.
00:00:18 Šel jsem se podívat na Madison.
00:00:20 Našel jsem za stěračem pozvánku na koncert její kapely.
00:00:22 -Mluvil jsi s ní?
-Ne, odešla od nich.
00:00:24 -Máš její číslo?
-Jo, dal mi ho Jay.
00:00:28 -Třeba by jí chtěla Delia zavolat.
-Možná.
00:00:31 Musím ti něco říct.
00:00:32 Madison odjela z Everwoodu,
00:00:34 když zjistila, že čeká dítě s Ephramem.
00:00:38 Jsem si jistý, že Ephram o tom neměl ani tušení.
00:00:47 "Někteří lidé přišli do městečka v horách zdaleka.
00:00:50 Já přišel ze severu, abych zde nalezl smysl života.
00:00:54 Doktor sem utekl z velkého města před smutkem.
00:00:58 Osud si s námi však zahrál jinak.
00:01:00 Řeknete si, že je lepší, když vás ruka osudu pomine.
00:01:04 Když vám totiž zasáhne do života,
00:01:06 můžete si být jisti, že jej změní, a málokdy k dobrému.
00:01:11 Ačkoliv jej vždy svým způsobem prohloubí.
00:01:14 A skoro vždycky to odnese srdce. Nic na světě tolik nebolí.
00:01:19 Je to, jako když přijdete o královnu.
00:01:21 Hra pokračuje, ale vy se nemůžete zbavit pocitu,
00:01:24 že pro vás už skončila.
00:01:26 Ale osud je tak krutý, že srdce naplněné úzkostí, stále bije.
00:01:30 I když si přejete, aby se konečně odmlčelo.
00:01:34 A tak se znovu nadechnete, uděláte další krok.
00:01:36 Znovu vstáváte s nelítostným východem slunce."
00:01:41 Amy, nebudeš vstávat?
00:01:43 Nejspíš ne.
00:01:55 "Fungujete jako stroj a přitom předstíráte,
00:01:58 že jste lidská bytost, které koluje v těle krev."
00:02:01 -Delie, ať si táta dobře zabalí.
-Umím si zabalit.
00:02:04 Žádnej flanel. To v New Yorku nejde.
00:02:08 -Dobře, nechám si poradit.
-V New Yorku se ti uleví, tati.
00:02:13 Nebudeš tolik myslet na paní Hayesovou.
00:02:18 "Víme o tom s doktorem své.
00:02:20 Oba jsme urazili dlouhou cestu, na jejímž konci
00:02:22 nás čekalo zjištění, že žádný smysl nemusí být definitivní
00:02:26 a smutek dokáže přehlušit každé štěstí.
00:02:29 A že když už máte pocit,
00:02:31 že se s vámi osud konečně vypořádal,
00:02:33 že nastal čas doufat,
00:02:34 přichází teprve ke slovu to pravé překvapení."
00:02:39 Česká televize uvádí americký seriál
00:03:18 MĚSTEČKO V HORÁCH
00:03:22 (zaklepání)
00:03:23 Ano?
00:03:31 -Co to je?
-Dopis.
00:03:33 -Pro mě? Vždyť jsem tady.
-Je třeba dodržet formality.
00:03:41 Dáváte mi výpověď, dokonce jste to napsal na stroji.
00:03:48 To je od vás velmi pozorné, Harolde.
00:03:50 Ale z jakého důvodu dáváte výpověď dnes ráno?
00:03:52 Protože mě za 5 minut sám vyhodíte, rád bych zachoval míru důstojnosti.
00:03:57 Provedl jsem něco, co vás bezpochyby rozčílí.
00:03:59 Vypil jste zas všechen kefír?
00:04:01 Už jsem vám řekl, že když přijdete 1., je váš.
00:04:03 Řekl jsem to Amy. O Madison, o Ephramovi, o těhotenství, o všem.
00:04:09 Vím, že to bylo tajemství. Ale nemohl jsem lhát.
00:04:13 Vlastně to není pravda. Mohl jsem lhát.
00:04:17 Zasloužila si znát pravdu.
00:04:19 A protože dobře vím, co to pro vás znamená, dávám výpověď.
00:04:25 -Už mu to řekla?
-Ne.
00:04:29 -A chystá se k tomu?
-Neví co má dělat.
00:04:31 Leží v posteli a oddaluje rozhodnutí.
00:04:34 Ani jí nezávidím.
00:04:35 Na jedné straně miluje svého chlapce
00:04:37 a proto chce, aby znal pravdu,
00:04:40 na 2. straně miluje svého chlapce a proto ho nechce ztratit,
00:04:43 ani ho zničit, když ví, že ho čeká životně důležitá zkouška.
00:04:55 Vemte si to, Harolde. Nepřijímám.
00:04:59 I já nesu vinu na tom, že jste to Ephramovi neřekl.
00:05:03 Zradil jsem vaši důvěru.
00:05:05 Někdo to musel udělat. Vraťte se k práci.
00:05:13 Nejsem ten pravý, kdo by vám měl radit,
00:05:15 ale už jednou jste to Ephramovi chtěl říct.
00:05:18 Teď možná nastala poslední příležitost, abyste to udělal.
00:05:23 Nechám ho ještě odletět do New Yorku na tu přehrávku.
00:05:26 Tvrdě na to dřel. Zaslouží si svou šanci.
00:05:32 To je ten důvod, proč jsem to tajil.
00:05:36 -Jste si tím jistý?
-Ještě to odložím.
00:05:40 -Nenávidět mě bude tak jako tak.
-Možná, že nebude.
00:05:47 Já sebe ano.
00:05:58 (zaklepání)
00:06:00 Ahoj. Jo, já vím, že odjíždím na 2 dny a balím se jako na měsíc.
00:06:06 Víš co, napadlo mě, že hned jak zítra přistaneme,
00:06:09 dáme si k snídani housky v H a H.
00:06:13 Ale nejdřív musíš splnit slib a vyzkoušet uzenýho lososa.
00:06:15 Jinak to budu chápat jako urážku našeho náboženství.
00:06:20 -Musím ti něco říct.
-Co je?
00:06:25 Rozhodla jsem se, že s tebou do New Yorku nepojedu.
00:06:28 Táta má pochybnosti?
00:06:30 Sepíšu místopřísežný prohlášení, že budeme spát odděleně.
00:06:33 -To nemusíš. Spíš jde o tvýho tátu.
-O mýho tátu?
00:06:36 Teda, chci říct, kterej z tý hromady problémů
00:06:39 je aktuální zrovna teď?
00:06:43 Přemejšlela jsem nad tím a
00:06:47 tak jsem si říkala, že my 2
00:06:49 už jsme si spolu New York docela užili.
00:06:52 A vy s tátou jste tvrdě dřeli. Tak bude lepší, když pojede on.
00:06:55 Jestli na mě něco chystáš, tak si radši vymysli lepší výmluvu.
00:06:58 Třeba nemoc v rodině.
00:07:01 Myslím to vážně. Proč ti to připadá jako nesmysl?
00:07:04 Protože jsi kvůli těm houskám stříhala metr,
00:07:06 od tý chvíle, co jsme o tom začali mluvit.
00:07:10 -Co se děje?
-Nic.
00:07:14 Nemám to teď v hlavě zrovna moc srovnaný.
00:07:19 -Nechci tě tím otravovat.
-Co nemáš srovnaný?
00:07:23 Probereme to až se vrátíš. Slibuju, že ti všechno povím.
00:07:28 Nedělej si starosti, jeď do New Yorku,
00:07:31 ukaž jim to na Julliardu a přivez mi pizzu, jo?
00:07:36 Občas udělám dojem sám na sebe.
00:07:42 Klidně bych mohl pokračovat dalších 20 minut,
00:07:45 ale neudělám to, z úcty k časovému limitu,
00:07:47 kterým je omezeno používání těchto strojů.
00:07:53 -Irve?
-Harolde.
00:07:55 Dobře, že si občas uvolníte ucpané cévy. Taky sem chodíte?
00:07:59 Jsem tady každou chvíli.
00:08:00 -Udržuju se v kondici.
-No jistě.
00:08:03 Chodím sem tak 2 x týdně protáhnout kostru s Francem.
00:08:07 -Ještě jsme se nepotkali.
-Já raději cvičím v noci.
00:08:11 -Líp potom spím.
-Vážně?
00:08:12 A na čem pracujete?
00:08:13 S tou poctivou konstitucí bych to viděl na staré dobré činky.
00:08:18 Od všeho kousek. Dnes jsem se přišel jen osprchovat.
00:08:22 Rozbila se vám sprcha?
00:08:23 To ne, ale já se tam osprchovat nemůžu.
00:08:25 -Zase jste se s mámou poštěkali?
-Tak nějak.
00:08:29 Jak byste to vyjádřil přesněji?
00:08:31 Spíš bych řekl, že jsme se rozešli.
00:08:34 -Rozešli? To snad ne!
-Před měsícem jsem se odstěhoval.
00:08:37 Před měsícem? Proboha! Kde vlastně teď bydlíte?
00:08:42 Přespávám na gauči v kanceláři a myju se tady.
00:08:45 -Taky jsem docela pohnul s tou...
-Mluvili jste o tom?
00:08:50 S vaší matkou se moc mluvit nedá. Znáte ji.
00:08:53 A taky vím, kolik jí je. Vám oběma! Kristova noho!
00:08:55 Kde ve vašem věku zase potkáte nějakou lásku?
00:08:58 Možná, že žádnou nepotkáme, možná, že ano.
00:09:02 Jisté je jedno. Já jsem odešel a ona neumí odpouštět.
00:09:05 To je pravda. Než by dala šanci někomu blízkému,
00:09:08 raději daruje ledvinu cizímu.
00:09:10 Svým způsobem jste mi byl dobrým zetěm.
00:09:12 -Měl bych vám za to poděkovat.
-Takhle nemluvte.
00:09:15 Nic jiného mi nezbývá. Zvoral jsem to.
00:09:17 Možná za to budu po zbytek života pykat,
00:09:19 ale nezbývá mi, než se oklepat, zvednout se a jít dál.
00:09:24 -Myslíte, že to zvládnete?
-Budu muset.
00:09:38 Nemůžu tomu uvěřit! Zase tady! Není to divný?
00:09:43 Zeptej se, až si objednám hotelovou službu.
00:09:47 Byl jsem tu v létě, ale jako bych nikdy neodjel!
00:09:51 Je ti dobře?
00:09:55 Nevím.
00:09:59 Vím, čím to je. Co máma umřela, jsi tu nebyl.
00:10:04 Vybavily se ti najednou všechny vzpomínky. To bude dobrý.
00:10:22 Už jsme tady.
00:10:28 Koho to sem čerti nesou?
00:10:34 -Zdravím vás, Thomasi.
-Vítejte zpátky, dr. Browne.
00:10:37 -Rád vás vidím.
-Já vás také.
00:10:47 -Podívej se na to! To je přece...
-Normální ulice.
00:10:50 Všechen ten hluk, lidi, plivance na chodníku,
00:10:54 chlapík s pizzou a zelinář z Koreje!
00:10:56 Tohle je skutečný život! 5. avenue!
00:10:59 Jak jsme odsud vůbec mohli odjet?
00:11:01 Nacpal jsi nás do auta a odvezl! Trochu zpomal!
00:11:04 Ne, ty zrychli! Nějak jsi v tom Everwoodu zlenivěl!
00:11:07 Nebyli jsme pryč tak dlouho.
00:11:08 Budu vypadat jako turista, když si dám preclík?
00:11:10 Jen když za něj dáš víc, než dolar.
00:11:13 Everwood mám moc rád, jistě, ale tady...
00:11:16 Tady jsem jako ryba ve vodě, ano!
00:11:18 Přizpůsobil jsem se, abych přežil v tomhle prostředí.
00:11:21 Nohy se poddaly chodníku, plíce filtrují výfukové plyny!
00:11:25 Na celém světě není 2. takové místo, jako je New York!
00:11:30 Nikde na světě! Hej, hej, teď jdu já! Rozumíš?
00:11:34 Nádhera, být zase doma!
00:11:39 -Myslíš, že mám mánii?
-Ne, to je dobrý.
00:11:41 Dost dlouho jsi byl ve fázi deprese.
00:11:43 Já že byl v depresi?
00:11:45 Manžel tvojí přítelkyně se právě probral z komatu.
00:11:47 O tom bych ti moh jako 1 z mála vyprávět.
00:11:49 Všechno jsem to hodil za hlavu! Víš co?
00:11:52 Všechny ty manžele, přítelkyně, sousedy!
00:11:55 Než se vrátíme, nechci o nich slyšet!
00:11:57 Jestli se vůbec vrátíme.
00:11:59 Nezajdeme do divadla? Třeba mi ještě dají lóži.
00:12:01 Klídek. Nemusíme všechno stihnout během hodiny.
00:12:04 Chci se napravit!
00:12:05 Za těch 15 let tady jsme nikdy nic společného nepodnikli.
00:12:07 To byly časy.
00:12:08 Ne, vážně, tohle je poprvé, co jsme spolu v New Yorku
00:12:11 a nemáme na sebe pifku!
00:12:13 Škoda, že jsem tě nikdy nevzal do Rockefelerova centra!
00:12:16 Nebo do Wollman. Pojď, půjdeme bruslit, nechceš?
00:12:18 Tati...
00:12:19 Dobře, tak pojďme na výstavu do parku.
00:12:21 To nejde, musím se jít zapsat na Julliard.
00:12:24 Ale pak si dáme večeři.
00:12:26 Zajdeme do lahůdkářství na 2. str. avenue na solené hovězí.
00:12:28 -Počkáš na mě?
-No jistě!
00:12:31 Tak jo.
00:12:37 -Děje se něco dost divnýho.
-Teď ne, Brighte.
00:12:40 To není sranda. Je to důležitý.
00:12:43 Důležitý, jako když hoří,
00:12:45 nebo jako když zlomíš rekord ve hře na internetu?
00:12:48 -Obojí. Prostě je mi skvěle.
-Fakt mě to nezajímá.
00:12:54 Hele. Celej můj život je přece na pytel! Dostal jsem padáka!
00:12:58 Na zábavu venku je moc zima a naši si myslí, že jsem šašek!
00:13:01 -Jseš šašek.
-Vidíš? Přesně tak!
00:13:03 Nemám důvod bejt šťastnej. Ale jsem! Tak přemejšlím, jak to?
00:13:07 -Modlil ses? Ne, porno!
-Ani jedno, kvůli Jillian.
00:13:13 Tak moment.
00:13:14 Jsi šťastnej díky holce, která tě málem zažalovala
00:13:16 kvůli harašení a kvůli který tě vykopli?
00:13:18 Protože jsem se jí omluvil!
00:13:21 Za to, že mě přestala bavit,
00:13:22 a že jsem s ní zacházel jak s kusem hadru!
00:13:24 Ale pak jsem se jí omluvil a fakt je mi skvěle!
00:13:29 Chtěla bych bejt ty. Je to tak snadný.
00:13:32 -A víš, co teď?
-Nevím, najdeš si práci?
00:13:36 Protože mám dost času, půjdu a omluvím se každý holce,
00:13:40 který jsem nezavolal, nebo kterou jsem odkopnul!
00:13:43 Není to bomba?
00:13:45 Co se přihlásit jako dobrovolník do nemocnice?
00:13:49 -Mám seznam.
-To snad ne.
00:13:55 Řek jsem si, že to vezmu chronologicky. Tak od 6. třídy.
00:14:00 Laura Lewis byla nejvyvinutější ve třídě, nechala mě, ať si šáhnu,
00:14:04 pak francouzák s Matthewsovou.
00:14:06 -Tys měl něco s Kaylou?
-Tak jo, no. Není to nic pro tebe.
00:14:10 Zvláštní je, že mě pořád napadají nový a nový jména.
00:14:13 Jako ta holka z mexický restaurace, s tetovanýma hodinkama.
00:14:19 Nebo to byla holka z hodinářství s mexickým tetováním?
00:14:24 Panebože.
00:14:25 Jak se to stalo? A proč jsi nám to neřekla dřív?
00:14:29 Nebylo co! Měla jsem chlapa a už ho nemám!
00:14:32 -Je pochopitelné, že máš vztek.
-Ten syčák mě opustil po 5 letech!
00:14:35 Tak se nediv!
00:14:36 Máš plný právo zuřit. Být to na mě, přistoupila bych k násilí.
00:14:40 To mě taky napadlo!
00:14:42 Můžu zavolat celou tlupu vysloužilejch vojáků,
00:14:44 který ho obklíčí někde na parkovišti
00:14:47 a zmalujou ho do modra!
00:14:49 No, pokud ti to nějak pomůže...
00:14:51 O mě se neboj! Já jsem válečnej veterán!
00:14:53 Já jsem podvazovala cévy na utrženejch nohách
00:14:56 a krev stříkala po celým stanu!
00:14:57 Jednou jsem dostala křeč do ruky, tak jsem musela zubama!
00:15:00 S nějakým ňoumou si hravě poradím! A teď zmiz! Mám tady nádobí!
00:15:03 Nemáš se za co stydět, Edno. Zřejmě k Irvovi pořád něco cítíš.
00:15:08 A to je chyba! Tohle nejsem já!
00:15:11 Když Hall natáhl brka, bolelo to jako čert!
00:15:14 Ale dokázala jsem to pochopit a ta díra v srdci se zacelila.
00:15:18 Ale tohle?
00:15:19 Už je to několik tejdnů a pořád se v tom plácám!
00:15:22 Když konec, tak konec!
00:15:24 Nač pořád strkat hlavu na jeho polštář?
00:15:27 Protože ho pořád miluješ. Jako by ti v žilách koloval jed.
00:15:31 Tak pryč s ním! Dej mi na to nějakej lék!
00:15:34 Na tohle už jsem moc stará!
00:15:35 -Kdybys řekla Irvovi co k němu...
-Tak to ne! Odešel.
00:15:40 Myslela jsem, že ty nesmysly zameteme pod koberec!
00:15:43 Už jsem měla připravený koště. A on odešel.
00:15:46 Seděl támhle na tý lavičce a řekl mi,
00:15:48 že si od sebe musíme odpočinout!
00:15:49 Já se ho doprošovat nebudu!
00:15:51 Teď z tebe mluví pýcha. Na tu není v manželství místo.
00:15:54 Víš, co jsem musela podstoupit, když chtěl Harold
00:15:57 3 dny před naší svatbou vstoupit do semináře?
00:15:59 Nechci to vědět!
00:16:01 Kdyby to manželství nestálo za pokus o záchranu,
00:16:05 měla bys úplně jiné pocity.
00:16:07 Radši budu do konce života spát v posteli sama,
00:16:09 než mít někoho, kdo se beze mě obejde!
00:16:13 No, aspoň to víme. Můžeme se o tebe postarat.
00:16:17 Nic nepotřebuju, Rose!
00:16:19 Vím, že ráda předstíráš, že tě nic nerozhází
00:16:22 a občas je to i pravda.
00:16:23 Tohle je ale něco jiného. Vezmi si kabát, půjdeš se mnou.
00:16:35 Díky.
00:17:40 Opatrně. Asi mě chce před tou přehrávkou odrovnat.
00:17:44 Možná konkurence.
00:17:45 Jsem Ephram Brown, neděle 16:00.
00:17:48 Mám vás tady, v neděli ve 4 hod.
00:17:51 -Skvělý. A co mám dělat do tý doby?
-Počítat klávesy.
00:18:08 Děkuji.
00:18:11 -Ricku!
-Ano? Andy!
00:18:14 S těmi vousy bych tě málem nepoznal!
00:18:17 -Pořád jsi tady?
-Jo, stejný blázinec.
00:18:19 Právě jdem na dvojité aneuryzma. Jak je?
00:18:22 -Pořád bydlíš v tom Neverwoodu?
-Everwoodu, jo.
00:18:24 -A jak to jde?
-Mám se dobře.
00:18:26 -Přišel sis zavzpomínat?
-Tak nějak.
00:18:28 -Jak se má Tess?
-Má se výborně. Už je jí 9.
00:18:32 Ne, 10. Carol pořádala nedávno oslavu.
00:18:34 -A jaké to bylo?
-No, bylo to fajn.
00:18:35 Vlastně jsem to nestihnul. Znáš to.
00:18:39 Už musím opravdu běžet. Měj se.
00:18:42 -Tak hodně štěstí.
-Díky.
00:18:57 Promiňte, pustil byste mě k tomu na chvíli?
00:19:00 -Jsi dobrej?
-Jde to.
00:20:05 Cvičil jsi.
00:20:25 Vůbec nevím, co mám říct. Jak se máš? Co tady děláš?
00:20:29 Já tady teď bydlím. Kousek odsud pracuju.
00:20:32 Ale dost o mně. Co tady děláš ty?
00:20:33 Zrovna se hlásím na školu. Totiž, přijel jsem, abych...
00:20:37 -Julliard. Jdeš na zkoušku.
-Jo, přijeli jsme s tátou.
00:20:41 S tátou?
00:20:41 Jo, měli jsme sraz už před 10 minutama.
00:20:44 Můžeš jít s náma, rád tě uvidí.
00:20:45 -To nejde, musím do práce.
-Támhle už jde. Tati!
00:20:52 To je náhoda. Neuvěřitelný, co? Ona tu teď bydlí!
00:20:56 Ráda vás vidím.
00:20:58 Vykašli se na práci a pojď s náma.
00:21:01 Nejde to, vážně.
00:21:03 A co si zejtra dát někde snídani? Chci vědět, co je u tebe novýho.
00:21:08 -Jo, já taky. Dobře. Zavolej mi.
-Zavolám.
00:21:28 -Bright Abbott?
-Ahoj! Sáro, ty si na mě pamatuješ?
00:21:32 No jo, na tvý zuby se nedá zapomenout.
00:21:34 Jsi těhotná, nebo chodíš často do cukrárny?
00:21:37 -Je to holčička.
-Holčička. Pane jo, hustý!
00:21:41 -Takže jsi někoho...
-Ne, ne, jsme spolu už rok.
00:21:47 -Chtěli jsme to.
-Chtěli?
00:21:49 Já ani nevím, co si vezmu zejtra na sebe. Už jsi dospělá.
00:21:53 A co ty? Co teď děláš?
00:21:56 Nic zvláštního, jen tak se flákám a přemejšlím, co jsem kdy zvoral.
00:22:02 Ale teď jsem přišel, abych se ti omluvil.
00:22:06 -Za co?
-Za to, jak to s náma dopadlo.
00:22:09 Nejdřív jsem tě uhnal a pak jsem to najednou skončil.
00:22:12 Jsi fakt skvělá holka a jsem rád,
00:22:14 žes mě připravila o panictví zrovna ty.
00:22:16 Víš, chci říct, že tohle sis fakt nezasloužila.
00:22:21 -Brighte, nechci se k tobě vrátit.
-Ne, ne, to tím nemyslím.
00:22:26 -Chci to jen nějak napravit.
-To je od tebe moc hezký.
00:22:31 Byla jsem docela naštvaná, když jsi mi řekl,
00:22:33 že potřebuješ trochu času
00:22:35 a hned 2. den jsi sbalil Janet Millerovou.
00:22:37 Jasně, Janet Millerová. No jo, byl jsem blbej.
00:22:41 Ale nakonec to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat.
00:22:44 Pamatuješ se na Mila Kornwallace?
00:22:45 Jo, ten šprt, co s náma chodil na matiku.
00:22:47 Pořád ti čuměl na tričko.
00:22:48 Jo, když ses na mě vykašlal, utěšoval mě.
00:22:52 Po pár týdnech jsme přestali mluvit o tobě
00:22:54 a začali jsme mluvit o nás.
00:22:56 Teď je můj manžel.
00:22:57 Takže za to vlastně můžu já! Vypadáš fakt moc spokojeně.
00:23:02 To mě nenapadlo, že by ses chtěla usadit.
00:23:04 Já se vždycky chtěla usadit.
00:23:06 -Vážně? Žes to nikdy neřekla.
-S tebou mě to ani nenapadlo.
00:23:10 Promiň, jsi skvělej a je s tebou fakt zábava.
00:23:13 Ale nejsi zrovna typ na budování domova.
00:23:19 Nechceš se zdržet? Milo zrovna kouká na zápas.
00:23:22 Ne, díky. Mám tu dlouhej seznam holek na omluvu.
00:23:26 Ale Mila určitě pozdravuj a hodně štěstí.
00:23:57 Madison? Tady Andy Brown.
00:24:01 Vím, že je to pro tebe těžké, ale rád bych se sešel.
00:24:04 Proč se s tím děláš?
00:24:06 Protože domácí majonéza je výmluvnější,
00:24:08 než všechna vyznání lásky.
00:24:09 Zvlášť, když ji naleješ na chřest.
00:24:12 -Zavolám tvoji matku ke stolu.
-Ještě je tady? Už měla oběd.
00:24:16 1 jídlo obvykle stačí. Rose...
00:24:18 -Edno!
-Ne, ne...
00:24:20 Ale tohle není obvyklá situace. Ona nás potřebuje. O co ti jde?
00:24:23 No nazdar. To bude katastrofa. Potkal jsem v tělocvičně Irva.
00:24:26 Chudák, žije jako bezdomovec, tak jsem ho pozval na večeři.
00:24:29 Už asi tušíš, co bude následovat.
00:24:33 Krásně to voní, Rose, ale do mě se už nic nevejde.
00:24:36 Stejně bude lepší, když půjdeš domů.
00:24:39 Jsi v depresi, což může vést až k nechutenství.
00:24:41 Ale má to i výhody. Shodíš nenásilně přebytečná kila.
00:24:45 Můžeš si najít nového přítele. Zázraky se přece dějí.
00:24:49 -Nebo, co kdyby sis trochu zdřímla?
-Tak moment! Já jsem tady chudák!
00:24:54 Tak co vyvádíš, jako by tě bodla vosa?
00:24:56 A, to nic. Musím si ještě zavolat. A to hned.
00:25:00 (zazvonění)
00:25:02 Už je pozdě.
00:25:10 -Nevěděl jsem, že tu budeš.
-Jsem tady.
00:25:15 -Rád tě vidím. Někoho jsem přivedl.
-Někoho jsi přivedl?
00:25:22 Někoho si přivedl! Výborně!
00:25:24 To je Gretta. Doufám, že vám to nevadí.
00:25:27 No to je něco! To je dílo! Vidím, že neztrácíš čas!
00:25:33 Je to jen pár tejdnů a už sis našel běhnu!
00:25:35 Prosím?
00:25:36 Tak teda couru! Ty vlasy! Zmalovaná jak do šantánu!
00:25:40 Právě se snaží ulovit 4. manžela,
00:25:42 ty jí skočíš na vějičku a já jsem vzduch!
00:25:45 Tak moment!
00:25:46 Jestli ti to tak vyhovuje,
00:25:47 boty z výprodeje, prsa z obchoďáku, prosím!
00:25:50 Užij si to!
00:25:51 Copak mě ani jednou nenecháš domluvit?
00:25:53 Myslím, že už jsi mi toho řekl až až!
00:25:55 Tohle poslouchat, nediv se, že jsem odešel!
00:25:57 Tak hodně štěstí! Snad ti to vyjde! Ze spaní prdí jako kůň! Zlomte vaz!
00:26:06 Irve, chtěl jste jít dál. Vzal jste to hopem.
00:26:51 -Hádej, co jsem udělal?
-Zvládnul jsi Haydna levou zadní?
00:26:54 To taky, ale myslel jsem spíš na ten balík, co jsem ti poslal.
00:26:57 Co je v něm mi neřekneš, viď?
00:26:59 Ne, ale měl by dorazit už zítra ráno, tak vydrž.
00:27:02 To je strašně dlouho. Tak co New York?
00:27:06 Je skvělej. V hotelu se mi podařilo dostat k pianu,
00:27:09 takže jsem moh cvičit prakticky bez přestávky.
00:27:11 Teď jsem si udělal konečně pauzu.
00:27:13 Asi o dost přicházím.
00:27:17 A taky jsem dnes narazil na Madison.
00:27:23 Aha. Na Madison, vážně? Jak se má?
00:27:28 Má se dobře, fakt dobře, řekl bych. Nemluvili jsme spolu dlouho.
00:27:31 Ale ráno se zas uvidíme.
00:27:35 -A vypadala v pohodě?
-Jo.
00:27:38 Jo, bylo to takový divný.
00:27:40 Dlouho jsem na ni nemohl zapomenout.
00:27:42 Ale teď už je to všechno pryč.
00:27:43 Bylo to, jako bych potkal sestřenici.
00:27:48 Jen jsem ti to chtěl říct. Co ty na to?
00:27:53 Jsem jen překvapená.
00:27:56 -Takže se sejdete?
-Jo, teda, když ti to nebude vadit.
00:28:00 Ale ví, že jdeš na tu přehrávku, ne?
00:28:02 Jo.
00:28:04 Nechci, aby ses nechal něčím vyvést z míry.
00:28:06 Nenechám. Jen si pokecáme.
00:28:08 Kdyby to na mě zkoušela, uteču.
00:28:12 -Tak ji ode mě pozdravuj.
-Děkuju.
00:28:16 Měl by ses jít radši vyspat. Zejtra tě čeká velkej den.
00:28:21 Jo, myslím, že jsem na to připravenej.
00:28:26 Co je?
00:28:28 Přemejšlela jsem,
00:28:30 jestli mě nenapadne něco lepšího než "miluju tě".
00:28:33 -To mi stačí.
-Tak tě miluju.
00:28:36 -Hned jak dohraju, zavolám ti.
-Dobře. Ahoj.
00:28:59 -Kde je?
-Šel na pár hod. cvičit.
00:29:15 Vím, že se máš zítra s Ephramem setkat.
00:29:17 To stačí. Vážně.
00:29:21 Už jednou jsem na vás dala a byla to chyba.
00:29:24 Celý minulý rok jsem litovala, že jsem neřekla Ephramovi pravdu.
00:29:29 -To už znovu neudělám.
-Já vím. Chci, abys mu to řekla.
00:29:37 Po celý ten rok neuplynul ani 1 den, aby mě nenapadlo,
00:29:39 co s tebou asi je.
00:29:43 Nechápu, jak jsem to mohl udělat.
00:29:48 Jak ses rozhodla s dítětem?
00:29:50 -To vám neřeknu.
-Dobře, nezasloužím si to.
00:29:56 Vůbec to nechápete. Byla jsem zlomená, těhotná.
00:30:01 Nevěděla jsem, co mám dělat.
00:30:04 Jediný, komu jsem mohla věřit, jste byl vy.
00:30:08 A vy jste mě poslal pryč
00:30:10 a myslel si, že peníze všechno vyřeší.
00:30:14 Je to tak. Udělal jsem velkou chybu, Madison.
00:30:19 A moc mě to mrzí.
00:30:22 Myslel jsem, že chráním Ephrama,
00:30:25 ale jen jsem ještě víc zabředl do lží.
00:30:29 Když jsem odešla, bylo to těžké.
00:30:33 Občas jsem měla pocit, že už na to nemám sílu.
00:30:38 Ale měla jsem.
00:30:42 Tohle jsem vám dnes chtěla říct. Nic víc.
00:30:49 Nikdy jsem moc nevěřil v osud.
00:30:53 Žil jsem v tomhle městě docela dlouho.
00:30:56 Ve světě, který jsem mohl kontrolovat vlastníma rukama.
00:31:00 A teď se zdá, že všechno, co se stalo,
00:31:02 si žije vlastním životem.
00:31:09 Teď po tom všem, v tom musím najít nějaký smysl.
00:31:14 Zatím mám jen pocit,
00:31:17 že všechny moje instinkty, moje záměry, byly chybné.
00:31:27 Snad jsi na tom líp.
00:31:34 Všechno mu pověz.
00:31:37 To udělám.
00:31:45 Ten blboun byl v New Yorku sotva půl hod.
00:31:47 a už ti poslal balíček!
00:31:50 To bude kolem tebe takhle skákat do konce života?
00:31:56 Housky! Slíbil jsem to.
00:32:00 -Ryba! Super!
-Jen si dej.
00:32:04 Neměl by ses plazit u nějakejch dveří?
00:32:08 Hotovo. Už jsem všechny obešel a všem se omluvil.
00:32:11 -A jak se mají?
-Řek bych, že dobře.
00:32:14 Pár holek už se vdalo, některý studujou, 2 dělaj modelky.
00:32:17 Děkuju pěkně. Jen 1 dost nakynula.
00:32:20 -Jodie Marie, ne?
-Vypadala na to, co?
00:32:24 Většina byla z tý omluvy unešená.
00:32:26 1 mi dokonce řekla, abych jí zavolal. Nepoučila se.
00:32:31 Jsi dobrej. Svým povrchním způsobem jsi udělal 1. krok k ženský duši.
00:32:35 Je to divný. Na všech mi záleželo. A jim záleželo na mě.
00:32:39 -Ale teď jsou v pohodě i beze mě.
-Čekal jsi, že se rozbrečí?
00:32:45 Všechny se někam hnuly,
00:32:47 ale žádná by se nechtěla hejbat se mnou, chápeš?
00:32:49 Až přijde pravej čas, taky se usadíš.
00:32:53 Kdy to bude?
00:32:54 Až to nebudeš cejtit jako usazování.
00:32:57 -Právě. Jak to poznám?
-Kdybys byl normální, tak...
00:33:02 Bylo ti u nějaký z těch holek líto, že už nejste spolu?
00:33:07 Ne.
00:33:08 -Nebo, stejskalo se ti po některý?
-Občas ve sprše. Ale většinou ne.
00:33:15 Až se ti po nějaký bude stejskat, poznáš, že je to ta pravá.
00:33:20 Těmhle blbostem věřej všechny, nebo jen ty?
00:33:26 Tohle si radši beru sebou.
00:33:29 Co budete dělat s Hanou dnes večer?
00:33:32 1 z těch holek pracuje v klubovým kině
00:33:34 a zrovna tam běží festival bojových hongkongských filmů.
00:33:37 Třeba by se chtěla podívat, kde má zrovna teď rodiče.
00:33:41 A na boj s mečem.
00:33:43 Není tady. Odjela konečně za svojí rodinou
00:33:45 až někam do Minnesoty.
00:33:47 -Do kdy?
-Do příštího týdne.
00:33:50 -Na tak dlouho? Blbý.
-To mi povídej.
00:33:54 Ale můžu s tebou jít já, jestli chceš.
00:33:57 Ne. Jen jí nevadí, když kecám do filmu.
00:34:01 Bez ní to není zábava.
00:34:12 8 ráno, hrnek kávy a pro noviny. Jako hodinky.
00:34:16 To se nedělá, takhle sem vlízt!
00:34:18 Nemám ti co říct a nechci nic slyšet!
00:34:21 Vezmi si, pro co jsi přišel a vypadni!
00:34:23 Tak mi poraď, přišel jsem pro tebe.
00:34:25 Na nic mě nepotřebuješ!
00:34:27 Počkej, to včera, to nebylo žádný rande.
00:34:29 Nech si to! Tvoje řeči mě vůbec neazjímaj!
00:34:31 Ale zajímaj! A dokonce moc!
00:34:33 Včera to vypadalo, že mi utrhneš hlavu!
00:34:35 To ještě můžu!
00:34:36 Jo, protože se užíráš žárlivostí! Žárlíš, protože mě miluješ!
00:34:40 Nemiluju!
00:34:41 Skoro jsem ti uvěřil, že jsi se mnou skoncovala!
00:34:44 Ale kdybys mě nemilovala, nevypěnila bys jako papiňák!
00:34:47 A kdybys aspoň na vteřinu zavřela tu svoji klapačku,
00:34:50 řek bych, že tě pořád miluju!
00:34:53 Vážně! Bože, chci ti říct tolik věcí! Tu máš.
00:34:59 -Co to je?
-Stránka z mojí knihy.
00:35:02 -Začal jsi psát?
-Už jsem ji dopsal.
00:35:05 Dal sis na čas. Blahopřeju, Harpere.
00:35:10 To není všechno. Projevili o ni zájem.
00:35:13 S tou paní jsem si nevyrazil na rande.
00:35:15 To byla moje editorka z Annapolis.
00:35:18 -Editorka? Líbilo se jí to?
-Byla nadšená.
00:35:20 Říkala, že by to chtěla vydat,
00:35:22 když zapomene na tvou poznámku o poprsí.
00:35:26 Takže to nebyla nějaká běhna?
00:35:29 I kdyby byla, já mám oči jen pro 1 takovu běhnu.
00:35:35 Odešel jsem odsud,
00:35:36 protože jsem měl pocit, že mě volá svět.
00:35:39 A nehnul jsem se z místa.
00:35:43 Ty jsi můj svět, Edno. Život s tebou je dobrodružství.
00:35:48 Teď už to vím. Přečti si poslední stránku.
00:35:56 Poslední stránka.
00:35:57 Dnes ráno jsem vstal a přepsal jsem ji.
00:36:02 "Udělal jsem spoustu chyb. A teď se ve mně ozývají výčitky.
00:36:08 Nedokážu je umlčet.
00:36:10 Opustil jsem svou životní práci a ona o tom ani neví."
00:36:16 Čti dál.
00:36:19 "Měl bych pokračovat dál.
00:36:21 Měl bych za vším udělat tlustou čáru,
00:36:25 i když vím, co ztratím.
00:36:27 Ale něco mě drží.
00:36:31 Na lítost není žádný lék. Tady pomůže jen náprava.
00:36:34 Člověk může sedět a zoufat si nad tím, co pokazil,
00:36:37 oddávat se představám, co by udělal jinak,
00:36:40 kdyby se dal vrátit čas.
00:36:42 A nebo to může udělat teď hned."
00:36:52 Bydleli jsme v tomhle domě celých 15 let
00:36:54 a já tě nikdy nevzal sem nahoru.
00:36:57 Tenhle tejden se fakt snažíš.
00:37:03 -Dnes se máš sejít s Madison.
-Jo, přímo v centru.
00:37:06 Za jak dlouho se tam dostanu?
00:37:09 Teď bude špička. Už bys měl vyrazit.
00:37:18 Nemám tušení, jak ta přehrávka dopadne.
00:37:21 -Dobře.
-Abys to nezakřik.
00:37:24 Napadlo mě, že kdyby se spletli a náhodou mě vzali,
00:37:27 tak bych zase žil tady a třeba kdyby...
00:37:35 Co?
00:37:36 Že byste se třeba s Delií mohli přistěhovat za mnou.
00:37:40 Tobě se tu přece líbí!
00:37:42 Od tý doby, co jste se rozešli s Amandou, jsi úplně mimo.
00:37:45 A když zůstaneš v takovým prťavým městečku,
00:37:47 těžko si někoho najdeš.
00:37:49 Ale tady je město plný ženskejch, tak o 10 let starších, než já,
00:37:52 který by tě braly všema 10.
00:37:54 Tak to je.
00:37:56 To myslíš vážně?
00:37:58 Nemyslím, že bych bydlel s váma.
00:38:01 Mohl by ses vrátit k chirurgii nebo ne.
00:38:04 Tady lidi taky potřebujou péči zdarma.
00:38:06 A Delii bude za chvíli 12.
00:38:10 Kdo by ji v Everwoodu připravil na Bar Mitzvah?
00:38:16 Nevím, co na to říct.
00:38:17 Odtáhl jsi nás do Everwoodu,
00:38:19 abysme se dali zase nějak dohromady jako rodina.
00:38:24 Tenkrát jsem myslel, že ses zbláznil.
00:38:27 A fakt ses zbláznil.
00:38:29 Ale nějak to fungovalo.
00:38:31 Našli jsme se tam a nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu,
00:38:37 ale bylo to tak správně.
00:38:43 Máš pravdu, spoustu jsme toho prošvihli.
00:38:46 Tak zůstaňme spolu.
00:38:52 Děkuju, Ephrame.
00:38:57 Jestli se tu rozbrečíš, ruším to.
00:39:01 -Tohle by mě nikdy nenapadlo.
-Nevypadalo to na to.
00:39:13 Já ti slibuju, že jestli si to nerozmyslíš, můžeš se mnou počítat.
00:39:24 -Dobře. Musím na sraz s Madison.
-Já vím.
00:39:31 Je to dobrý, tati. Je to dobrý.
00:39:38 "Asi proto, ze všech lidí, kteří žijí v horském městečku,
00:39:41 myslím nejčastěji na dr. Browna.
00:39:45 Dal život tolika lidem
00:39:47 a ten jeho se mu rozpadl pod rukama.
00:39:50 Zaplašil smutek a lítost a vykročil vstříc novým vzpomínkám.
00:39:56 A taky novým chybám.
00:40:08 Když na něj myslím, napadá mě, že vždycky máme nějaký důvod,
00:40:12 proč se zvednout a jít dál.
00:40:19 Myslím na něj a doufám při tom v naději."
00:40:32 Skryté titulky Eva Svobodová
00:41:04 Česká televize 2006
Chybovat je lidské. Jsou ovšem chyby a chyby. Některé člověk páchá, aniž by o nich příliš přemýšlel, prostě nemůže jinak. Vezměme třeba Brighta. Musel utrpět hodně tvrdý náraz, aby si uvědomil, že ten jeho poněkud lehkovážný vztah k dívkám není – nebo by alespoň neměl být – nic normálního a že by se měl změnit. Pak jsou ovšem činy, jichž se člověk dopouští takříkajíc po zralém uvážení, mnohdy „pro dobro“ toho, koho se daná věc týká. A zjištění, že to byla chyba, že se to mělo řešit jinak, většinou hodně bolí. Jako teď Andyho Browna to utajené Eframovo otcovství.
