Marcello Mastroianni a Nastassja Kinski v hlavních rolích příběhu erotického vzplanutí stárnoucího muže a mladičké dívky. Italsko-španělské drama (1978). Dále hrají: F. Rabal, M. Randallová, A. Pieroniová a další. Režie Alberto Lattuada
00:00:43 Taková, jaká jsi
00:02:01 Promiňte. Nevíte, kde je zahradník?
00:02:09 Where is gardener?
00:02:12 Zahradník.
00:02:18 Díky.
00:02:24 Dobrý den. Dobrý den.
00:02:27 Jsem architekt Marengo. Přijel jsem z Říma
00:02:29 kvůli takové delikátní záležitosti. Ano.
00:02:32 Já tuhle zahradu velmi dobře znám a někde jsem tu viděl,
00:02:35 nevím přesně kde, sochu Diany. Je tady, jistě. Támhle.
00:02:39 Ovšem, vidíte! Já upravuji zahradu hraběte Archiho tady ve Florencii.
00:02:44 On tuhle Dianu velice dobře zná. Dokonce se do ní zamiloval.
00:02:48 A velmi by ji chtěl koupit. Tady není nic na prodej.
00:02:51 Ani suchej list. Ahoj, Osvalde!
00:02:53 Ahoj. Poslyš, autobus už dávno odjel.
00:02:56 Jak se chceš vrátit domů? Nějak to udělám.
00:02:59 Kam potřebujete jet? Do Florencie.
00:03:01 Když posečkáte, tak vás odvezu. Neposečkám!
00:03:29 SMÍCH Svezete mě do Florencie?
00:03:31 Změnila jste názor? Ano. Jak to, že jste mě poznal?
00:03:35 Bylo to těžké. Hmm.
00:03:38 Prosím, nastupte.
00:03:41 Jezdím se sem ponořit do knih, a nepřečtu víc než půl stránky.
00:04:02 Poslyš, co si myslíš o umírání cypřišů?
00:04:05 Vím, že umírají. Aha. Ptám se, protože jsem u tebe
00:04:10 viděl učebnice botaniky.
00:04:13 Toskánsku hrozí změna tváře. Víš to?
00:04:17 Já myslím, že je lepší dívat se na obyčejnou krajinu,
00:04:19 místo abychom se klaněli ikonám.
00:04:23 Například jsem nikdy nebyla v Ufizzi. A vůbec mi to nevadí.
00:04:30 Už vím, jak odpovím na otázku, kterou mi položila kamarádka.
00:04:34 Pořád se bavíme o muzeích, nebo jsi obrátila list?
00:04:37 Obrátila jsem list. Aha, výborně!
00:04:40 Tak co chtěla tvoje kamarádka vědět?
00:04:44 Která část těla mě nejvíc fyzicky přitahuje na muži.
00:04:49 Aha. A co to je?
00:04:53 Nejdřív jsem se rozhodovala mezi třemi nebo čtyřmi věcmi,
00:04:56 ale teď to vím.
00:04:58 Ruce! Ruce?
00:05:02 Ruce mají vlastní jazyk. Říkají to, co cítíš.
00:05:07 Vlastně, když jsme mluvili o těch cypřiších,
00:05:11 měl jsi velkou touhu dotknout se mě.
00:05:16 Ale já jsem si to neuvědomil.
00:05:23 Takže - ony po tom touží. Chtějí se mě dotknout.
00:05:29 Možná.
00:05:53 Okamžik. Musím se na něco zeptat toho -
00:05:57 Poslyš, to se mě tak bojíš?
00:06:02 Hned se vrátím. Počkej. Aspoň pohlazení.
00:06:18 Promiň.
00:06:46 Hej!
00:06:55 TELEFON
00:07:01 Haló? Ahoj. Já jsem ten s rukama.
00:07:06 Možná jsi měla pravdu. Chtěly se tě dotknout.
00:07:10 Proč jsi utekla? Až se uvidíme, vysvětlím ti to.
00:08:41 VYZVÁNĚNÍ ZVONŮ
00:08:55 Promiň. Nevěděl jsem, že - Ne, to nevadí.
00:08:58 Stejně už jdu do postele. Sotva koukám.
00:09:01 Ach tak.
00:09:04 Byt patří nám oběma. Chápu.
00:09:07 Vlastně mi řekla, abych se vrátila později.
00:09:09 Ale už mě nebavilo chodit venku. Navíc mi byla zima.
00:09:13 Je to divoška. Tedy obě jste divošky.
00:09:18 Když je řada na ní, tak jde spát do čekárny 1. třídy.
00:09:21 Na nádraží. Ale já se bojím uchyláků.
00:09:24 Těch, co si koupí noviny, a pak na záchodcích masturbujou.
00:09:32 Poslyš, proč všichni ti starší muži?
00:09:36 Ona je pozoruje, studuje. Aha, ještě neznám jméno.
00:09:40 Čí? Její nebo moje? Obou dvou.
00:09:43 Francesca, Cecilia. Cecilio, uděláš pro mě něco?
00:09:48 Řekni jí, že v poledne budu v Rue Voire.
00:09:51 Hmm. Dobře. Čau! Ahoj.
00:09:55 Jak se jmenuješ ty? Julio.
00:09:58 Aha, dobře. Ahoj. Ahoj! Ahoj.
00:10:11 Takže jsem nechal účetní na restauračním institutu.
00:10:15 Hmm. Píšu pro pár časopisů,
00:10:17 ale tam taky platí málo. Stal se ze mě chudák.
00:10:20 To jsi byl přece vždycky. Podívej, tady po záplavách
00:10:23 práce nechyběla. A navíc, lidi se bojí zlodějů.
00:10:28 Jo.
00:10:29 Ukládají obrazy v bance nebo ve sklepě. Tam zplesniví.
00:10:32 Tak je přinesou k nám. Na zrestaurování. A co ty?
00:10:35 No, já se uprostřed těch katastrof dál starám o stromy, o zahrady,
00:10:39 o květiny. V téhle době je to výsada.
00:10:44 Jo, protože doba je vážně hrozná! Pojď se posadit.
00:10:48 -Díky.
-Kávu?
00:10:49 Ano.
-2 kávy. -Jistě, pane.
00:10:53 -Ty ses oženil? Ano. Poslal jsi mi přece
00:10:55 svatební dar. Opravdu?
00:10:57 Obraz, temperu. Kachny! Tak proto je nemůžu najít.
00:11:01 Tak dlouho už je hledám, a zatím je máš ty.
00:11:05 Můžu je koupit zpátky? Ne.
00:11:06 To je máš tak rád? Já ne, ale moje žena.
00:11:10 Ahoj! Ahoj!
00:11:13 -Víš, že jsem tě neviděl už celou věčnost? Vážně!
00:11:16 -Jdeme pozdě? Víš, jaká je Francesca.
00:11:19 -Posloucháš mě? Jak by ne? Ale s těmi husami
00:11:21 nic nenadělám. S husami?
00:11:25 Ahoj, Lorenzo. Ahoj, Francesco.
00:11:27 Ahoj. Ahoj.
00:11:45 -To je její novej objev.
-Je to dědek, jako obvykle.
00:11:48 -Znáš ji už dlouho? Ne. Poznal jsem ji včera.
00:11:52 Byl jsem ve vile Garsoni. Sháněl jsem tam sochu pro zahradu,
00:11:55 kterou upravuju. Aha.
00:12:01 Proč? Proč musím pořád volat já? Víš, kdo to je?
00:12:06 Co? Je to dcera Foscy.
00:12:10 Jaké Foscy? Jak to, jaké? Tvé velké lásky.
00:12:14 Vzpomínej trochu. Zhruba před 20 lety!
00:12:18 Nevzpomínáš si na Foscu? No, ano, Fosca, už vím!
00:12:21 Chodili jsme všude ve čtyřech. Ty s tou boubelkou.
00:12:24 Jak se jmenovala? Tereza. Kdybys ji viděl dneska!
00:12:28 Katastrofa! Stala se z ní matrona. Neurotická, protivná jako málokdo.
00:12:33 A při tom byla tak milá, krásná a veselá. A v posteli -
00:12:39 A Fosca? Copak ty to nevíš? Je mrtvá.
00:12:44 Už je to asi 5 nebo 6 let.
00:12:47 Ovšem ty jsi zmizel už před 100 lety.
00:12:51 Ne, to jsem mu neřekla. Cože? A je krásnější než Fosca.
00:12:57 Hmm. Ale tobě se vážně moc nepodobá.
00:13:00 To má štěstí, chudinka.
00:13:03 Ale - jak to, že se mi nepodobá? Promiň, o co jde? Co to znamená?
00:13:09 Ale to neříkám já. To tvrdí Tereza.
00:13:12 Co tvrdí?
00:13:16 Poslyš, nedělej si legraci. To ne, musíš to pochopit.
00:13:20 Nezlob se, ale není dobré roznášet takové pomluvy.
00:13:24 Ne, víš, Tereza je obyčejná drbna. O mně například říká
00:13:27 samé hrozné věci! To si neumíš představit.
00:13:31 To je mi jedno. Ať si říká, co chce. Ale já -
00:13:33 No tak! O nic nejde. Poslyš, to je vážná věc.
00:13:36 Dělá si legraci. Pochop.
00:13:38 Já jsem to napsala, nic jiného.
00:13:42 Poslyš, dobře si vzpomínám. Hned potom, asi za měsíc,
00:13:45 si začala s tím starostou. Kdo to byl? Inženýr stavitel.
00:13:49 Ten, co pracoval v zámoří. Co se stalo?
00:13:52 Jela s ním do Afriky nebo někam do třetího světa.
00:13:55 Tam se narodila Francesca. On stavěl mosty, silnice.
00:13:59 Hmm, jistě. Fosca se po pár letech vrátila
00:14:01 do Florencie. Opustila ho a malou vzala s sebou.
00:14:05 Tedy Francescu. A pak - No právě! Nechápu,
00:14:08 jak může roznášet takové pomluvy tahle Tereza!
00:14:13 No, co si myslíš? Je to další z Tereziných lží.
00:14:18 A kromě toho dneska zjistíš, jestli je to tvoje dcera nebo ne.
00:14:23 Nech to být. Ne. To ne.
00:14:26 Nemysli na to.
00:14:29 Hloupost.
00:14:37 Francesca se narodila 10. července. Rok poté.
00:14:42 Takže jak sám vidíš, doba se shoduje.
00:14:48 Život je bumerang, můj milej Julio! Vy děláte hlouposti, a prásk!
00:14:53 Vrátí se k vám třeba Lorenzo. Nevím, jestli jsi ho viděl
00:14:57 nebo s ním mluvil. A přede mnou nemusíš předstírat, to je na nic.
00:15:04 Prostě - co mě opustil, teda, co já ho opustila,
00:15:08 stal se z něho ubožák! Ještě se na něj zlobíš?
00:15:13 Přece už je to tak dávno! Ale pořád je to ubožák a sprosťák!
00:15:18 Poslyš, pokud jde o Foscu, chápeš, že jsi začala roznášet
00:15:21 nepodložené pomluvy? Moc dobře si vzpomínám, že předtím,
00:15:24 než odjela s tím chlápkem, jsem Foscu potkala.
00:15:27 Byla v 6. nebo v 7. měsíci.
00:15:29 Zeptala jsem se, jestli je to dítě tvoje.
00:15:31 Ale proč, když bylo jasné, že je s tím chlápkem z Terstu?
00:15:34 Ano, s tím troubou, co stavěl mosty, který padaly.
00:15:36 Já jsem si vždycky myslela, že viník jsi ty.
00:15:39 Jistě! Jsi ze stejnýho těsta jako Lorenzo.
00:15:43 Kdysi dávno jsi mě donutil, abych se s tebou milovala.
00:15:47 Hmm, vždyť jsme pili! No tak. Jaképak pili?
00:15:50 Poslouchej, Fosca ti to řekla? Ano, nebo ne?
00:15:57 Neřekla ani ano, ani ne. Usmívala se.
00:16:25 Dobře, dobře. Díky.
00:16:27 Bohužel, můj syn se do té sochy zamiloval.
00:16:30 Já vím. A vážně jsem dělal, co jsem mohl. Ale nejde to.
00:16:32 Jak jsem řekl vašemu synovi, taková socha se nedá koupit.
00:16:35 Já nevím jak. Eh!
00:16:55 Velmi půvabná!
00:16:59 To je vaše dcera? Kdo? Ne. Ne, ne.
00:17:13 Ne, ne.
00:17:18 Prosím, panstvo. Vínečko a sušenky. Ne, pro mě ne. Já končím.
00:17:23 Ne, to je pozornost podniku. Jinak se urazíme.
00:17:26 No, tak dobře.
00:17:32 Julio, máš rád mandarinky? Jsou dobré na pleť, víš?
00:17:36 Ano, ale pálí.
00:17:41 Francesco, přestaň.
00:17:48 Já už půjdu. To ne, počkej.
00:17:51 Zůstaň s námi ještě chvilku. Pak vás doprovodím obě.
00:17:53 Popovídáme si. Zapal si. Jsme tady už dobu,
00:17:56 a neotevřel jsi pusu. Pořád se jen cpeš.
00:17:59 Párečky, fazole, dokonce jsi spořádal i můj steak!
00:18:03 Já vím. Vám mladým stačí jenom houska a juke-box, motorka.
00:18:06 Ano, neumíte si jídlo vychutnat. Ale ona už musí jít.
00:18:11 Hmm.
00:18:13 Ale jestli - dobře, tak já jdu.
00:18:21 Večer se nevrátím, přespím jinde. Oh ano, vemte si.
00:18:24 Ahoj. Ahoj.
00:18:32 Nashle!
00:18:34 Ta tvoje kamarádka je sympatická. Buď se na mě nedíváš,
00:18:39 nebo se chováš, jako bys byl policajt! Co já vím!
00:18:42 Hmm.
00:18:47 Vysvětli mi, proč jsi trval na tom, aby šla Cecilia dnes večer s námi?
00:18:50 Myslím, že na tom není nic divného.
00:18:53 Já myslím, že ses bál být se mnou sám! Proč?
00:18:57 Ale ne. Je mi s tebou moc dobře. Včera večer to bylo moc krásné.
00:19:03 Neuvěřitelné. Jenže člověk pak přemýšlí.
00:19:07 Víš, o kolik jsem starší než ty? Mám manželku a dceru
00:19:12 a spoustu komplikací. Jako by sis mě měl brát.
00:19:16 Ano, pořád vtipkuješ. Ve tvém věku jsou románky krásné.
00:19:20 V mém věku už trochu míň.
00:19:29 Chodila jsem s mnohem starším mužem, než jsi ty.
00:19:32 A s mnohem míň hezkým.
00:19:37 Nejdeš nahoru? Nemůžu. Musím se vrátit do Říma.
00:19:41 Ach, v tuhle hodinu? Ano, bohužel.
00:19:44 Takže to je sbohem?
00:19:49 Ano a ne.
00:19:53 Mám tady ve Florencii práci a jezdím sem často.
00:19:56 Můžeme se vidět. Čas od času.
00:19:59 Takže - co víc dodat? Je to tak. Ano.
00:20:05 Jako dobří přátelé, viď? Jestli souhlasíš, tak ano.
00:20:12 Co se dělá v těchhle případech? Podáme si ruku?
00:20:16 Ano.
00:20:18 Já vím, já vím, máš pravdu. Jenže v mých letech
00:20:22 se s takovou dívkou vždycky mluví o věku.
00:20:26 Ale jsou tu i jiné důvody, které -
00:20:30 Trpíš na překyselení žaludku? Ne? Co?
00:20:33 Jenže jednoho dne to pochopíš. Jsou tu různé důvody.
00:20:40 Ahoj, ty troubo.
00:21:22 Oh, to jsi ty. Vyděsil jsi mě. Teď tě ještě ke všemu děsím?
00:21:26 Tiše. Oni spí. Ano, ano, proboha!
00:21:28 Kdo je to tentokrát? Geniální fotograf.
00:21:31 Zrovna se vrátil z Afriky. S kamarádkou.
00:21:33 Ano, další génius! A spí v naší posteli, viď?
00:21:35 Ano, v naší manželské posteli. Jistě. Neviděl jsem Hilariino auto.
00:21:39 Je pryč. Ale jak to, že se v 5 ráno
00:21:41 ještě nevrátila? Je jí 18, tak se uklidni.
00:21:44 Ano, ano, jsem klidný. Jsem klidný! To vidím. To vidím!
00:21:49 Můžu aspoň vědět, v kolik se obvykle vrací?
00:21:51 Přijde na to. Přijde na co?
00:21:53 Jestli tady jsi nebo ne. Aha, jistě.
00:21:56 Á, nech si ty svý pitomý proslovy! V osmnácti si mladí všude na světě
00:22:00 dělají, co chtějí. To snad víš. Ano, ano, vím to.
00:22:04 Ale člověk si vždycky myslí, že se to týká jiných.
00:22:08 Taková je pravda.
00:22:10 Oh, dobře. Kam mám jít spát? Do pokoje pro hosty.
00:22:14 Jo, jistě. Host jsem tady já. Jak by ne? Tohle je tvůj dům.
00:22:17 Všechno je tvoje. Naštěstí jsem kvůli práci
00:22:20 pořád ve Florencii, takže jste spokojeni.
00:22:22 Kdo vy? Ty i tví přátelé, géniové.
00:22:26 Já proti nim vůbec nic nemám. Snáším to. Jistě.
00:22:30 Ovšem. Máš rád jen rostliny. Jsou věrné, tiché a neotravují.
00:22:37 Tohle je pitomá filozofie! Ne. Podělaná!
00:22:41 Oh! Jistě. OTEVŘENÍ DVEŘÍ
00:22:45 Tady je.
00:22:49 -Vy jste vážně ještě vzhůru?
00:22:57 Promiň, tati, nevěděla jsem, že se- Zato já bych rád věděl,
00:23:00 kam chodíš a kde jsi tak pozdě byla.
00:23:04 Mluvíš se mnou málo. Tak jak to můžeš vědět?
00:23:07 Mluvím málo? No, tak dobře. Když už jsem tady, promluvme si.
00:23:14 Chceš začít řešit problémy hned teď?
00:23:17 Do toho! Myslím, že jsem těhotná.
00:23:20 -Oh!
00:23:24 Vida. To nám ještě scházelo. Manžel sukničkář!
00:23:28 Nespokojená manželka, těhotná dcera! Potrat! To je vrchol!
00:23:36 Jedinou poznámku, ano? Na strukturu použijeme rákos.
00:23:39 -Ano. Dobře, pane architekte.
-Promiňte, pane architekte.
00:23:41 Na osobní lince máte vévodu Archiho z Florencie.
00:23:44 Dobrá.
00:24:00 Promiňte, musíte to podepsat. Ano, jistě, okamžik.
00:24:10 Ano. Dobrý den.
00:24:13 Poslyšte, jak jsem řekl vaší matce, bohužel s tou sochou nic nenadělám.
00:24:19 Ano, zkuste to. Já tam nemůžu poslat lidi, aby ukradli sochu.
00:24:23 Aspoň jsem to nezkoušel.
00:24:26 V úterý?
00:24:28 Dobře. Uvidíme se ve Florencii.
00:24:49 Juliovi navždy Fosca.
00:24:54 TÓNY KLAVÍRU
00:26:26 -Co budeme dělat?
-Půjdeme do kina?
00:26:28 -Jsem švorc.
-Dávají krásnej film.
00:26:54 Ahoj. Ahoj, Cecilio.
00:26:57 Co tady děláš? Čekáš na Francescu? Ne, jen jsem ve Florencii
00:27:00 kvůli práci, víš? Aha. Odvezeš mě domů?
00:27:04 No - ano.
00:27:09 Ochutnej, je dobrá. Ochutnej! Ne, já -
00:27:12 Neboj, Francesca na své muže vůbec nežárlí.
00:27:14 Občas mi je přenechává. Jo, to rád slyším.
00:27:17 Myslíš, že jsem blázen, viď? Nic takového.
00:27:20 Řekni to. Kdepak. Pojď, odvezu tě.
00:27:22 HUDBA
00:27:58 Skvělé! Jsi výborná!
00:28:01 Cecilio -
00:28:04 Poslyš.
00:28:07 Francescu znáš asi dost dobře, viď? Hmm.
00:28:10 Nikdy ti nevyprávěla -
00:28:12 No, víš, občas se sesype. Jako by upadla do letargie.
00:28:17 A pak pláče. Božínku, jak ta pláče!
00:28:19 A pak jí řeknu: Co je ti? Na co myslíš?
00:28:22 A ona: To je moje věc. Aha.
00:28:24 Ale já vím, co jí je. Jo, nestuduju psychologii jen tak.
00:28:29 Postrádá otce. Klasika.
00:28:31 Copak ona otce nepoznala? Chci říct, neví ani, kdo to je?
00:28:37 Ne. Zřejmě ne.
00:28:40 No, víš, ani ty její románky nejsou zrovna normální.
00:28:44 Říká, že velké lásky musejí být krátké.
00:28:47 Podívej, ty moje jsou velmi dlouhé a žhavé.
00:28:51 Messalino.
00:28:53 Omáčka! Á, omáčka!
00:28:57 Tak, už to bude.
00:29:01 Mám ráda Římany. Mají totiž pohled, který mě vzrušuje.
00:29:05 Aha.
00:29:06 Ochutnám, jaká ta omáčka je, jo?
00:29:09 Hmm, výborná! Ochutnej.
00:29:13 Ale!
00:29:15 Poslyš, jako architekt nejsem vyjímečný.
00:29:18 Ale jako kuchař - Já věděla, že jsi skvělej.
00:29:21 To je výhoda věku. Jakýpak věk?
00:29:25 Měla jsem v Římě přítele. Ano?
00:29:27 Ale nechala jsem ho. No, tak povídej.
00:29:29 Zapálíš mi? Jistě.
00:29:33 Díky. Prosím.
00:29:36 Prostě jsem ho pustila k vodě. Protože si vzal do hlavy,
00:29:39 že se vezmeme. Žít spolu, prosím. Ale vzít se?
00:29:42 Byl to blázen. Představ si to! Víš, muži se žení hlavně z nudy.
00:29:46 A ženy ze zvědavosti. A nakonec jsou oba zklamaní.
00:29:50 Jedinou výhodou manželství je, že přináší do života lsti a úskoky.
00:29:54 Mluvíš jako expert. Víš, to není moje teorie,
00:29:57 ale souhlasím s tebou. Aha. Poslyš, co si o mně myslíš?
00:30:01 Že jsi moc sympatická. Vážně? A líbím se ti?
00:30:04 TELEFON Co? Telefon.
00:30:07 Už jdu!
00:30:11 Ano? Haló!
00:30:14 Co to krucinál říkáš? Á, to určitě!
00:30:19 Můžu být, s kým chci, to je jasný. A navíc on ví, jak na to.
00:30:24 Hladil mě po vlasech a pak na krku.
00:30:27 A pak mě začal laskat pod košilí.
00:30:32 A pak - jeho ruka klesala pořád níž a já jsem stoupala.
00:30:39 Stoupala jsem ke hvězdám. Ne, nemilovali jsme se.
00:30:44 Vrhli jsme se na sebe. Hmm, ahoj!
00:31:05 Ne, ne! Co to děláš?! Jo! Jsi lechtivej!
00:31:07 Nech mě!
00:31:14 Přestaň! Nech toho! Já to nevydržím.
00:31:17 VYPNUTÍ HUDBY
00:31:20 Ahoj. Ahoj.
00:31:22 No, zrovna chystáme něco dobrýho. Uvařil fantastickou omáčku.
00:31:26 Tak, najíme se? Ne, díky. Nemám hlad.
00:31:30 Klidně pokračujte. Jejda, ona se na nás hněvá.
00:31:34 Proč se tak chová? Zkus se jí na to zeptat.
00:31:37 Když se zavře v pokoji, buď vyrazíš dveře nebo ji necháš být.
00:31:39 Už je taková. Dobře. Ale -
00:32:12 CVAKÁNÍ KLIKY
00:32:20 Francesco, Julio už odešel. Tak pusť mě dovnitř.
00:32:26 Nechovej se tak. Proberem to.
00:32:33 Přísahám, že jsem -
00:32:38 PLÁČ
00:32:49 Incest. Podstatné jméno.
00:32:52 Sexuální vztah mezi osobami spojenými příbuzenstvím
00:32:55 a pokrevností, u kterých je přísně zakázáno manželství.
00:32:59 Aha, jen manželství, ne láska. A ani tu nepíšou, že je to hřích.
00:33:05 Tyhle zákazy vymysleli lidé, ne příroda.
00:33:09 Prosím tě, nech toho. Tenhle problém nevyřešíš se slovníkem.
00:33:15 Opravdu jsem způsobil hrozné komplikace!
00:33:17 Proč jsem ti to říkal? Zrovna tobě! Měl jsem to tušit.
00:33:21 Když jsi tak zkažený - Ne, nemám náladu na žerty.
00:33:23 Ne, ne, já nežertuju. Kdo tvrdí, že vidí ošklivý význam
00:33:26 v krásných věcech, je zkažený a vůbec není svůdný.
00:33:32 No, vážně. Jak teď chceš dokázat, že ona není -
00:33:35 Hledám toho chlápka z Terstu. Možná, že -
00:33:38 Že co? Co chceš, aby ti řekl? Že to neví?
00:33:41 Navíc podle mě jeho zmizení znamená,
00:33:45 že Francesca je mu ukradená!
00:33:52 To je tvůj syn, viď? Asi ho máš moc rád.
00:33:59 Já mám dceru. Hilariu. Teď je to těžké. Je těhotná.
00:34:04 Chce jít na potrat. Měl bych jí být nablízku.
00:34:06 Pomáhat jí. Ale musím pořád myslet jenom na Francescu. Proč?
00:34:10 Protože ses zamiloval.
00:34:12 A když se muž v jistém věku zamiluje, omladí ho to.
00:34:15 Hotový zázrak!
00:34:18 Poslechni mě. Přestaň na ni myslet, nebo se zblázníš.
00:34:22 Navíc tvé pochybnosti nemají smysl.
00:34:24 To, co tvrdí Tereza, prostě není pravda.
00:34:27 Hmm.
00:35:13 HLASY
00:35:15 Dobrou noc. Francesco, myslím to vážně.
00:35:18 Já říkám, že ne. Já říkám, že jo.
00:35:20 Já říkám, že ne! No tak, nedělej hloupou.
00:35:22 Aspoň mě vyslechni. Ne!
00:35:24 Uvidíme, kdo vyhraje.
00:35:50 KYTARA, TELEFON
00:35:57 Ano? To jsem já.
00:35:59 Poslyš, nedělej hloupou. Koho to tam máš?
00:36:01 Ne, hned odjedu. Ale nejdřív ho pošli pryč.
00:36:04 Kdo to je? Kdo to je? Kamarád.
00:36:07 Hraje na kytaru a moc dobře zpívá.
00:36:10 Necháš ho u sebe přespat? Vážně jsme si nic nenaplánovali.
00:36:14 Ale počkej. Ptá se, jestli tady přespíš.
00:36:17 No, to jsem pochopil. To je ten dědek?
00:36:19 Ano, on říká, že tady chce přespat.
00:36:23 Poslyš, pošli ho dolů. Neodejdu, dokud ho neuvidím odejít.
00:36:28 Dobře. Tak si dej 2 nebo 3 kávy a počkej. Až tady skončíme,
00:36:32 uvidíš ho odejít. Čau!
00:36:43 KYTARA
00:37:08 PÍSKÁNÍ
00:37:22 Nezasloužím si polibek?
00:37:47 Ptají se po tobě. Jen si čtu.
00:37:51 Oh.
00:37:59 HLASY HOSTŮ
00:38:09 A co s tím má dělat? Už se stalo. Uvidíme.
00:38:14 Jo, já vím, že je to komplikace. Ale chtěla bych to provést
00:38:17 v Londýně.
00:38:19 Ano, v Londýně. Jinak bych mohla skončit v rukách nějakýho šarlatána
00:38:23 Konči. Promiň, musím končit, zavolám.
00:38:27 Proč v Londýně? Protože toho využiju
00:38:30 a něco si koupím. Jistě.
00:38:33 Ale teď nekuř, ano?
00:38:39 Na kdy máš naplánovaný odjezd? Brzo. Uvidím.
00:38:43 Chtěla bych si ho nechat.
00:38:52 TELEFON
00:38:54 Prosím?
00:38:56 Ahoj, to jsi ty! Zrovna jsem o tobě mluvila.
00:39:00 Kdo to je? Manuel.
00:39:01 Dej mi ho. Ne, ne. Promiň, někdo tu je.
00:39:04 Zavolej později, jo? Čau! Ale co na to říká on?
00:39:08 Netýká se ho to. To já jsem přestala brát antikoncepci.
00:39:11 Antikoncepci? Tati, netvař se, jako by tě to
00:39:13 překvapovalo! Prostě to je moje věc.
00:39:16 Já se rozhodnu. Jeho z toho vynech.
00:39:18 Navíc jsem to vlastně byla já, kdo to chtěl.
00:39:22 Ale jak to, že jsi to byla ty? Uvědomuješ si -
00:39:24 TELEFON Nech už ten telefon!
00:39:27 Ano, prosím?
00:39:30 To je pro tebe. Nějaká Francesca. Co?
00:39:34 Volá z Florencie. Ano, ano? Ano, prosím?
00:39:38 Ano. To jsem já. Kdy?
00:39:41 V neděli tady v Římě? Ne. Protože nevím,
00:39:45 jestli budu mít čas. SMÍCH DCERY
00:39:47 Radši si zavoláme později, ano?
00:39:50 Já? Výborně.
00:39:52 Dobře. Dobře. Ahoj! Ahoj.
00:39:58 Podle mě jsi blázen. Jak to, blázen?
00:40:01 Je hezká? Hmm.
00:40:04 SMÍCH
00:40:08 Ahoj, holčičko. Ahoj.
00:40:18 Dobrý den. Je tu Julio, prosím? Jaký Julio?
00:40:22 Ten architekt, ne?
00:40:33 To je můj manžel. A zrovna má moc práce.
00:40:37 Můžu vám nějak pomoct? Nebo musíte mluvit přímo s ním?
00:40:42 Vlastně ho potřebuju vidět. Je v zimní zahradě.
00:40:46 Díky.
00:41:00 Ahoj.
00:41:05 Ale - co tady děláš? Řekli jsme, že se v neděli uvidíme.
00:41:10 Dneska je neděle. Čekala jsem na tebe přes hodinu.
00:41:13 A když jsi nepřišel, přišla jsem já.
00:41:16 Už je pozdě. Dostih začíná za čtvrt hodiny.
00:41:19 Jaký dostih? A kdo ti otevřel? Tvoje žena.
00:41:23 Ne!
00:41:29 Louiso? Počkej chvilku, prosím tě. Chci ti představit -
00:41:33 Představíš mi ji jindy. Ale -
00:41:54 Vidíš? Je krásný! Ano, všichni jsou krásní.
00:41:58 Ale mně připadají všichni stejní. Ale on je šampion, musí vyhrát!
00:42:02 Navíc je můj! Jak by mohl být tvůj?
00:42:04 Vlastně není můj, ale jako by byl. Aha.
00:42:08 Viděla jsem, jak se narodil. A dneska ho chci vidět vyhrát.
00:42:11 Doufejme. Proč? Myslíš, že to nedokáže?
00:42:13 No, já nevím. Jak by mohl vyhrát? Nevidíte, že -
00:42:16 Ale tenhle není náš. Náš je támhle! Aha, tamhle.
00:42:19 Je hezký, ne? Líbí se vám?
00:42:22 Vsadíš na něj se mnou 100.000? 100.000?!
00:42:24 Jo. Hmm, dobře.
00:42:28 PRŮBĚH ZÁVODU
00:42:41 Ukažte!
00:42:51 Běž! Běž!!!
00:42:54 Dělej! Všechny předběhneš!
00:42:58 Áááá!!!
00:43:01 To je skvělý! Skvělý! Výborně! On vyhrál! Vážně!
00:43:08 Tady to je. Ale - je krytý?
00:43:12 Doufejme. Stejně si ho nevyberu.
00:43:16 Zarámuju si ho. Nechám si ho na památku.
00:43:19 Hmm. Poslyš, kdy odjíždíš? Klidně hned, jestli mě svezeš.
00:43:23 Mám tě odvézt až do Florencie? Ano.
00:43:25 Zastavíme se u Bartolla na venkově. Víš, že ten kůň, co vyhrál,
00:43:28 patří mému otci? Tvému otci?
00:43:31 Vždyť to říkám! Je sympaťák. Uvidíš.
00:43:34 Bartollo je tvůj otec? A chová koně?
00:43:37 Jasně, proč? Vadí ti to? Ne, ne! To je výborné! Nastup.
00:43:46 SMÍCH
00:43:49 Buď hodná.
00:43:51 Zrychli, zrychli! Dělej! Ty jsi ale nezodpovědná.
00:43:56 SMÍCH Přestaň, nic nevidím!
00:43:59 TROUBENÍ
00:44:06 SMÍCH
00:44:08 Vidíš? To bylo o milimetr. Bravo!
00:44:11 TROUBENÍ
00:44:13 Tak, řekni mi, jaký je tvůj komplex nadřazenosti?
00:44:16 Mluv, do toho! Protože můj komplex nadřazenosti
00:44:19 je určitě větší než tvůj.
00:44:22 A nemocný řekne: První den jsem stvořil nebe a zemi.
00:44:27 SMÍCH
00:44:29 To je povedené! Taky jeden znám. Takže:
00:44:37 Manžel se vrátí domů. Chystá se otevřít - a frrr! -
00:44:41 dveře se otevřou samy.
00:44:43 Potom slyší z koupelny divný zvuk a zároveň ťap, ťap, ťap -
00:44:48 jako by šel někdo po schodech.
00:44:52 SMÍCH
00:44:55 Promiňte, je to vážně k popukání!
00:44:57 A v tu chvíli zaslechne: Rodolfo! Rodolfo!
00:45:00 V koupelně ne, v koupelně ne. V ložnici je havran! Víte?
00:45:04 Rodolfo! Rodolfo!
00:45:05 A ne - počkejte -
00:45:11 Protože to je vážně vtipné. Ano.
00:45:14 Takže ve tmě slyší ťap, ťap, ťap, někdo jde po schodech,
00:45:17 a podívejme -
00:45:20 znám ho tak dobře!
00:45:26 Ale - to je zvláštní, mám to přímo na jazyku.
00:45:30 Dáte si ještě víno? Tohle je zvláštní. Neublíží vám.
00:45:35 Vyprávěli mi ho tuhle večer.
00:45:40 To je ale zvláštní!
00:45:43 No, co nadělám? Nepamatuju si ho.
00:45:46 Přijde a je tma. Někdo jde po schodech.
00:45:50 Hmm, nedá se nic dělat. Je to zvláštní, stává se to.
00:45:54 No, stává se to. Dobře.
00:45:56 Půjdu si lehnout, jsem ospalá. Poslyš, Francesco, jestli chceš,
00:45:59 povím ti jiný. Počkej. Ne, díky. Dobrou noc.
00:46:03 Dobrou, Francesco. Dobrou noc.
00:46:06 Francesca se vám moc líbí, viďte? Vaše dcera je vyjímečná dívka.
00:46:10 Jedinečná. Ano, je skvělá.
00:46:13 Ale popravdě, ona není moje dcera. Ale - ale jak to? Co?
00:46:21 Začal jsem žít s její matkou, když jí bylo už 8 let.
00:46:25 A pak, když Fosca zemřela, dělal jsem jí tak trochu otce.
00:46:29 Jako by to byla moje dcera.
00:46:33 Dáte si ještě? Ne, ne.
00:46:35 Víno je důležité. Pomáhá dobře žít.
00:46:42 -Ještě něco, pane Bartollo?
-Ne, díky, všechno v pořádku.
00:46:46 Dobrou noc. -Dobrou noc. Dobrou noc.
00:46:50 -Podívejte na tu barvu! Tohle nenajdete jen tak někde.
00:46:56 Lepší než ženský! Jo, ženský jsou hezký, to uznávám, ale víno -!
00:47:01 Víno vás zahřeje, dodá vám odvahu, rozveselí vás.
00:47:06 Nezradí vás. A hlavně vám nejde na nervy.
00:47:19 Vidíte ty krásný koně? Jsou to mí svěřenci.
00:47:22 Hezkou procházku! Ahoj!
00:47:24 Díky.
00:47:33 Tvůj otec je sympatický. Musím se ti s něčím svěřit.
00:47:37 Není to můj otec. Není?
00:47:50 Vy jste tu noví? Ještě jsem vás neviděla.
00:47:51 Jo, jsme noví.
-Jsme tu 10 dní. Ty jsi Francesca?
00:47:54 Ano, jsem Francesca.
00:47:57 SMÍCH
00:48:00 Dobrý den. Dobrý den!
00:48:13 Ale když Bartollo není tvůj otec, tak nevíš - ani si nepředstavuješ -
00:48:18 Co?
00:48:20 Kdo je můj skutečný otec? Co na tom záleží!
00:48:23 Matka říkala, že byl bohatý. Lékař, pokud se nemýlím.
00:48:27 Tvrdila, že zemřel, než jsem se narodila.
00:48:29 Á, to je možné. Poslouchej - Ale nevěřím tomu.
00:48:32 A proč ne? Nejsem o tom přesvědčena.
00:48:35 Podle mě je to jen báchorka. Ona byla zvláštní.
00:48:38 Nikdy by mi neřekla: Tvůj otec byl takovej a takovej,
00:48:41 zbouchnul mě, a potom zmizel.
00:48:44 Nikdy jsem neviděla ani tátovu fotku.
00:48:48 Možná se na něj zlobíš, ne? Jak to myslíš?
00:48:51 Proč bych se zlobila? Je to jeho věc. Jeho a mojí matky.
00:48:56 Jo, jsem trochu zvědavá. Ne, ani to ne. Přiznávám,
00:49:01 že až do loňska jsem asi měla chuť ho poznat,
00:49:04 ale teď už je mi ukradenej! A kdybys ho potkala?
00:49:09 Představ si, že bys potkala muže a on řekl: Já jsem tvůj otec.
00:49:14 Co bys dělala? Co já vím? Řekla bych: Ahoj,
00:49:19 dobrý den. Jak se máš?
00:49:24 Pozdravila bych ho, a nic víc. Pro mě je můj otec Bartollo.
00:49:36 Dělej! Poběž!
00:50:03 Cecilia říká, že my dva jsme si podobní.
00:50:07 Jak to?
00:50:09 Možná proto, že se občas uzavřeš před světem.
00:50:14 Jako třeba teď. Nikdo nezjistí, na co myslíš.
00:50:18 Já to dělám taky. Podívej, čtyřlístek! Nosí štěstí.
00:50:25 No tak. Něco si musíš přát.
00:50:29 O 20 let míň! Prosím tě, zapoj trochu fantazii.
00:50:36 Já, ty a jen poušť. To se mi líbí.
00:50:42 A co ještě? Chtěl bych se cítit volný,
00:50:48 všechno opustit. A dělat hlouposti, které se mi honí hlavou.
00:50:53 Aniž bych přemýšlel, trápil se. Chtěl bych vybuchnout.
00:50:57 Udělat scénu a pak - A pak potopa. Tak!
00:51:07 Nebyl to čtyřlístek. Takže to neplatí.
00:51:13 Ale platí.
00:51:37 Rychle pod strom!
00:51:45 Chceš? Ne.
00:52:12 SMÍCH
00:52:18 Krásný kroupy!
00:52:22 Přestaň, budeš promočená!
00:52:25 Otevři pusu. Chutná ti?
00:52:27 Hmm, chutná po elektřině. A víš proč? Je to ozonem.
00:52:32 Ano, pane profesore.
00:52:35 Á, podívej. Tvůj kamarád.
00:52:45 Přijel jsem vás vyzvednout. Odvezu vás autem.
00:52:48 Díky. Jednoho po druhém.
00:52:50 Nejdřív já. Promiň.
00:53:15 Políbila jsem ho, protože jsem měla chuť políbit tebe.
00:53:33 HUDBA
00:53:37 Počkej tady.
00:54:02 SMÍCH
00:54:07 Je tam moc lidí. Pojďme pryč.
00:54:22 Kde budu dneska spát? Promiň, ale Cecilia říkala,
00:54:27 že když jsi na řadě,
00:54:30 chodíš spát na nádraží do čekárny 1. třídy.
00:54:35 Copak není někdo, kdo by tě vzal k sobě?
00:54:39 Já nevím, třeba kamarádka. No, ano.
00:54:43 Mám kamaráda. Ale je neuvěřitelně pitomej.
00:54:46 Promiň, ale co je mi po tom? Vlastně to by mě taky zajímalo.
00:54:51 Jako bys tady nebyl. Strávil jsi noc v mojí posteli,
00:54:54 a pak - Sbohem, holka. Měj se! Děkuju za zábavu.
00:54:58 Víš, musíš mě omluvit. Mám rodinu, práci, povinnosti.
00:55:02 S tím běž k čertu! Vidím, že tady chceš dělat scény.
00:55:05 Co má bejt?! Já se na jiný ani nepodívám!
00:55:08 Já husa pitomá! Vidím jenom tebe. Ale ty, ty jsi skutečný džentlmen.
00:55:12 Zaplétáš se do aférek diskrétně. Protože on je ctihodný člověk!
00:55:17 Sbalí holku, a pryč! Končíme! Je na řadě další.
00:55:21 Potom není nebezpečí, že se zkompromitujete.
00:55:23 To ne! Proboha!
00:55:26 Jenže pak, když je s kamarády, jako bych ho slyšela.
00:55:29 Ten zadek! To tělo! Ty její prsa! No tak, dělej, řekni to přece, no!
00:55:33 Pokus se aspoň jednou nebýt pokrytec a ničema!
00:55:42 Julio, kam chceš jít? Jdu do svého auta.
00:55:45 Já půjdu s tebou. Vracíš se do Říma?
00:55:47 Ne. Najdu si hotel. Výborně. Jdu taky.
00:55:50 Poslyš, Francesco, vyjasněme si to. Ne, promluvíme si pak. Tak pojď.
00:55:55 ODBÍJENÍ ZVONU
00:56:02 Dobrý večer. Dobrý večer. 2 jednolůžkové pokoje.
00:56:05 Ano, pane. Proč 2 jednolůžkové?
00:56:07 Stačí dvoulůžkový. Nejsem nezletilá. Takže -
00:56:13 dvoulůžkový s koupelnou.
00:56:19 Jak si přejete.
00:56:21 Prosím. Dobrou noc. Dobrou noc.
00:56:25 Oh!
00:56:27 To je skvělý! To je skvělý! SMÍCH
00:56:32 Co děláš?
00:56:34 Ne, ne!
00:56:37 Mrzí mě, co jsem ti prve řekla. Nevím, co to do mě vjelo.
00:56:43 Usmíříme se. Hmm. Ano.
00:57:13 SMÍCH
00:57:17 A teď ti předvedu, jak odestýlám postel.
00:57:22 SMÍCH A VÝSKÁNÍ
00:57:31 Prosím vás, pane, můžete mi zout boty?
00:57:35 Říkám zout boty!
00:57:41 SMÍCH
00:57:48 Co chceš dělat? Svlíkneš se, nebo půjdeš spát oblečenej?
00:57:52 Hned jsem zpátky.
00:58:33 Kterou stranu chceš radši? Prosím?
00:58:35 Postel! Na které straně chceš spát?
00:58:38 No, jak chceš. Jdu se vykoupat.
00:58:43 TEKOUCÍ VODA
00:59:00 TÓNY KLAVÍRU
01:01:38 PLÁČ
01:02:08 Louiso? To jsem já. Jak to, kdo? Julio, tvůj manžel.
01:02:13 Dobře, nezlob se. Ale chtěl bych ti něco říct.
01:02:16 Haló? Haló!
01:02:18 Jistě, když člověk potřebuje pomoct.
01:02:22 Jestli si s někým nepromluvím, zblázním se. Opravdu.
01:02:27 Mluvím sám se sebou.
01:02:36 -Jo, život je těžkej.
-Hmm.
01:02:47 Lorenzo? Julio.
01:02:50 Nezlob se, já vím, že je hrozně pozdě.
01:02:53 Ne, jen jsem chtěl vědět -
01:02:56 Vlastně nevím, co ti mám říct. Nezlob se. Ahoj.
01:03:01 Cože? Notář?! Jaký notář? Jak jsi to zjistil?
01:03:07 Ty myslíš, že on může vědět - Mám s ním schůzku?
01:03:12 Aha, u něj doma, ne v kanceláři. Ráno v 9. Ano rozumím.
01:03:17 Na rohu náměstí Santissima Anunciata. Díky!
01:03:21 A nezlob se. Ahoj.
01:03:40 Ano, ano, pravda, pravda. Fosca za mnou přišla
01:03:43 a dala mi dopis, ve kterém bylo, jak tvrdila, jméno otce té malé.
01:03:48 Jak se jmenovala? Myslím, že Federica.
01:03:50 Ne, ne, Francesca. Francesca! Kdo si to po 20 letech
01:03:53 má pamatovat? Ano. A co dál?
01:03:55 Fosca chtěla, aby se o ni otec postaral, kdyby se s ní něco stalo.
01:03:59 Jistě víte, že chudinka Fosca před pár lety -
01:04:02 Já vím. Ale co ten dopis? Ten dopis už není.
01:04:05 Jak to, že není? Za 2 nebo za 3 roky si Fosca
01:04:08 pro něj přišla a zničila ho. Samozřejmě jsem se jí ptal
01:04:12 na důvody. A ona mi řekla, že poznala velmi hodného člověka.
01:04:17 Že spolu žijí na venkově. Jistý Bartolomeo myslím.
01:04:21 Řekla, že její nový partner si tu holčičku velmi zamiloval
01:04:26 a že se postará o Francescu, i když to není její skutečný otec.
01:04:31 Otec, který velmi pravděpodobně až do téhle chvíle o ničem neví.
01:04:35 Poslyšte, neřekla ještě něco? Neprozradila vám, jaké jméno
01:04:38 bylo v tom dopisu? Prý vzdělaný člověk, řekla.
01:04:42 A mohl to být Švéd nebo Fin. Takže Fin?
01:04:45 Díky. Ale možná, že se mýlím. Nebo si možná spojuji
01:04:50 2 podobné příběhy. Ten o chudince Fosce a ten o neapolské baronce.
01:04:56 Ale panebože! Je to příběh jako z románu!
01:04:59 Prosím. Jen račte první.
-Na shledanou, pane notáři.
01:05:02 -Takže baronka už měla svůj věk -
01:05:06 No tak? Odhodláš se nebo ne? Řekneš mi tu hrozně důležitou věc?
01:05:12 A přestaň mě pozorovat, jako bys byl policajt.
01:05:16 Víš, není to snadné.
01:05:21 Samé výmluvy. Přísahal jsi, že mi všechno řekneš.
01:05:25 Tak se rozhodni. Mluv!
01:05:34 Moje dcera je těhotná. No a co? To si ze mě děláš legraci?
01:05:41 Zkus to jinak. Nebo řekni alespoň něco a uzavřeme to.
01:05:45 Nebudeme o tom mluvit. Ano. Nebudeme o tom mluvit.
01:05:48 To je lepší. Vidíš. Měla jsem pravdu.
01:05:51 Jsi pokrytec a ničema. Nesnáším tě.
01:05:58 Ale -
01:06:05 Jde o tvou matku.
01:06:10 Pokračuj.
01:06:16 Asi před 20 lety jsme tvá matka a já měli vztah.
01:06:25 Pak to skončilo. Náhle. Bez vysvětlení.
01:06:31 Byli jsme v kině a ona z ničeho nic vstala
01:06:35 a bez jediného slova odešla.
01:06:38 Já jsem myslel, že na mě čeká venku v autě.
01:06:43 Po skončení filmu jsem vyšel, a nebyla tam.
01:06:49 Pochopil jsem, že je konec.
01:06:53 Možná proto, že ona měla jiného muže a já jinou ženu.
01:06:58 Odjel jsem do Říma. Věděl jsem, že všechno skončilo.
01:07:04 Už jsme si ani nezavolali.
01:07:08 Výborně! Přijde mi skvělé, když vztah skončí takhle náhle.
01:07:14 Člověk zmizí a tečka.
01:07:16 Nepláče, nehádá se. Je to jako umřít ve spánku.
01:07:21 Bez nemocí, bez utrpení. Nebo mít nehodu.
01:07:26 Tak to je ta věc, kterou jsi mi chtěl říct?
01:07:29 Ne. Vlastně ano.
01:07:35 Když jsem se vrátil do Florencie, pár přátel mi vneslo
01:07:40 do duše pochyby -
01:07:51 -že jsi moje dcera.
01:08:00 Když si to spočítáme, ta možnost tady je.
01:08:04 Ne tedy jen možnost, pochybnost.
01:08:09 Nic neříkáš. Asi nevíš, jak reagovat. Tak řekni něco.
01:08:17 Promiňte, pane. Máte tady telefon. Hrabě Archi.
01:08:20 Díky. Hned jsem zpátky.
01:08:50 Promiňte, ta slečna - To já nevím.
01:09:41 TELEFON
01:10:47 PLÁČ
01:11:20 ODBÍJENÍ ZVONŮ
01:11:51 CVAKÁNÍ SPOUŠTĚ
01:12:18 Architekte!
01:12:23 Architekte!
01:12:32 Nic takového.
01:12:33 Člověk není otcem jen proto, protože mu někdo po 20 letech
01:12:36 namluví, že kdysi přivedl ženu do jiného stavu.
01:12:40 Podle mě je otec ten, kdo se jím postupně stává.
01:12:43 Který je ti vždycky nablízku.
01:12:45 Kterého občas kritizuješ, ale kterému se chceš podobat.
01:12:49 Zkrátka někdo, kdo tě vidí vyrůstat.
01:12:51 Proto je pro mě otec Bartollo, a nikdo jiný.
01:12:55 Ano, v tom máš pravdu. Jenže ty uvažuješ mladším způsobem
01:13:00 než já. Já tak nemůžu přemýšlet z mnoha důvodů.
01:13:04 Řekni mi jeden. Když čelím takovým pochybnostem,
01:13:07 cítím se zablokovaný. A co když to není pravda?
01:13:12 Můžeme si užít tuhle chvíli.
01:13:16 Ujišťuju tě, že pro mě to nic neznamená.
01:13:19 Zatímco ty, ty to překrucuješ v něco, co tě trápí.
01:13:49 Usiluješ o jistotu, kterou ti nikdo po tolika letech nemůže dát.
01:13:55 Proč tu pravdu nehledáš uvnitř sebe?
01:13:59 Když to dokážu já, proč ne ty? Hledal jsem, hledal.
01:14:04 Jsou jisté okamžiky, kdy jsem přesvědčený,
01:14:07 že to není možné. A pak se vrátí pochybnosti.
01:14:13 Zkus uvažovat. Dám ti důkaz. Jakou barvu mají tvé oči?
01:14:17 Co na tom záleží? Jsou hnědé! Matka je měla černé.
01:14:21 Černé jako noc! A moje oči jsou světlé.
01:14:23 To neznamená - To mě nezajímá.
01:14:26 Víš, já jsem vždycky hledala v mužích otce.
01:14:30 A teď jsem ho našla. Našla jsi spíš syna. Pojďme.
01:14:56 Co to děláš? Odcházíš navždy? Jedu za Hilariou, do Madridu.
01:15:00 Copak nechtěla jet do Londýna? Nejdřív si chtěla promluvit
01:15:03 s Manuelem. Řekla mi ahoj a odjela. Ale chci jí pomoct.
01:15:07 Jak jí chceš pomoct? Oni nás přece vůbec nepotřebují.
01:15:10 Ale- Změní město i život,
01:15:13 jako když si převléknou šaty. Já bych taky rád všechno změnil.
01:15:16 Odjel a začal znova. Vážně? A kam bys chtěl jet?
01:15:20 Já nevím. Kéž by bylo snadné to pochopit.
01:15:42 Podle mě to chápeš dokonale. Ale nemáš odvahu o tom mluvit.
01:15:47 Je to klasický případ manžela v krizi.
01:15:49 Ano. Možná, kdybych se nemusel pořád tvářit,
01:15:52 že mám vzorné manželství. Já jsem to nikdy nepředstírala.
01:15:58 A co tvoje krize? Sedativa. Sezení u psychiatra.
01:16:03 Řekněme, že takové je manželství. Jsi nespravedlivý a banální
01:16:08 v těch svých definicích. Hmm.
01:16:11 Pro mě je manželství něco jiného. Má to být - nevím -
01:16:16 něco jako spiknutí. Ano, je to tak!
01:16:19 Něco jako spiknutí mezi dvěma upřímnými a oddanými spojenci.
01:16:23 Tak by to mělo být! Ano, já vím. Není snadné ho udržet.
01:16:28 Nám dvěma se to dařilo skoro 20 let, ale teď -
01:16:34 Já vím. Tobě jeden život nestačí. Chceš dva, tři paralelní!
01:16:40 Jsi schopný milovat dvě ženy najednou.
01:16:44 Já -
01:16:46 přeju si, abych tě dokázala opustit.
01:16:50 Ale neudělám to, protože -
01:16:53 protože -
01:16:56 Neboj se, nebudu dělat scény. Ale jsem do tebe pořád zamilovaná.
01:17:10 Ta dívka je pro tebe tak důležitá?
01:17:17 Ano. Obávám se, že ano. Tedy, já nevím, nevím!
01:17:22 Mám pocit, že zešílím. Uvnitř mám pochybnosti.
01:17:26 Pak jsem si zase jistý. Všechno je tak zmatené!
01:17:29 Já už ničemu nerozumím! A možná jsem to já,
01:17:32 kdo tohle všechno tak zkomplikoval. A vlastně o nic nejde.
01:17:36 Nikam nejedu. Necítím se na to. Teď nechci Hilariu vidět.
01:17:43 Nijak bych jí nepomohla. Jeď sám.
01:17:47 Aspoň tě nebudu mít nějakou chvíli na očích.
01:17:52 Chci být sama.
01:18:02 Podívej se na mě, přímo do očí.
01:18:08 A teď mi řekni, co cítíš. Cítím obrovskou touhu tě obejmout.
01:18:16 Miluju tě.
01:19:19 Dobře. Zatím ahoj, Hilario. Pa!
01:19:23 Pojď. Do taxíku! Ano, pane.
01:19:26 Kdy se uvidíte? Za půl hodiny.
01:19:28 Těším se, až ji poznám. Poznáš?
01:19:31 Jasně, ty nechceš, abychom se viděly.
01:19:33 Ne. Možná někdy jindy, ano?
01:19:58 Takže - co je ta hrozně důležitá věc?
01:20:01 Ne, je to velmi prostá věc. Ale vlastně to není tak prosté.
01:20:11 Kdo to je? Ty ji znáš? Ne.
01:20:16 Pojď, projdeme se kousek.
01:20:24 Poslyš, Hilario, udělal jsem spoustu chyb. S tebou.
01:20:29 Nebyl jsem moc dobrý otec. Možná. Bylo to, jaké to bylo.
01:20:33 Co naděláš? To je dobrý. Ne, to není dobrý.
01:20:36 Vůbec to není dobrý.
01:20:44 Co bys řekla, kdybychom se s matkou rozešli?
01:20:48 Co na to mám říct? Zajímá mě, jak to vidíš ty.
01:20:51 Nevidím to vůbec nijak. Vlastně je to nesmysl.
01:20:54 Vysvětli to. Myslím, že teď trochu vyvádíš,
01:20:56 protože ses zamiloval. Nic víc. To je ta dívka, co ti telefonovala?
01:21:02 Je moc hezká. Gratuluju. Pořád jsi frajer!
01:21:07 Utahuješ si ze mě? Máš pravdu. Zasloužím si to.
01:21:11 Ne. Chtěla bych tě jen varovat. My jsme jiní, tati.
01:21:14 Přemýšlíme jinak. Podívej se třeba na mě.
01:21:18 Jsem v Madridu 7 dní, a už chápu, že Manuel je ještě dítě.
01:21:22 Nemáme si už co říct. Jen to, že je konec.
01:21:25 Nám dvěma vášnivé románky prostě nesvědčí.
01:21:28 A navíc jsi starý. Ona je v mém věku!
01:21:32 Hmm.
01:21:37 A jak ses rozhodla? To dítě si nechám.
01:21:41 Je moje, jen moje. Ale co pak?
01:21:45 Pak ze mě bude matka a z tebe dědeček.
01:21:51 Dala jsi mi pořádnou lekci.
01:21:55 Ale mám pocit, že tě mnohem líp znám.
01:21:59 A mám tě mnohem radši.
01:22:04 Nenechávej ji samotnou. Ahoj.
01:22:16 Oh!
01:22:24 HUDBA
01:25:35 Ahoj!
01:25:37 Hmm? Je něco novýho? Ano. Vrátila se do Říma.
01:25:40 Chtěla, abych jí koupil španělské šatičky pro dítě.
01:25:43 Zkrátka, mám marnivou dceru.
01:25:45 Hmm! Moc krásný dárek! Ale to není dárek. To je pozvánka.
01:25:50 Musíme se na ta mistrovská díla přece taky podívat zblízka.
01:25:55 Ty víš, jak nesnáším muzea! Dobře. Půjdeme aspoň ven?
01:25:59 Chceš jet na snídani do Toleda? Do Avilly?
01:26:02 Ty myslíš pořád jen na jídlo. Ne, ne.
01:26:05 Mně se líbí tady, v téhle posteli.
01:26:09 Goya může počkat, ne? Obejmi mě.
01:26:29 Co máš v té své bláznivé hlavičce? SMÍCH
01:27:40 Já tě uškrtím! To bolí! Nech toho.
01:27:44 Počkej.
01:27:46 Já ti ukážu.
01:27:50 SMÍCH A VÝSKÁNÍ
01:27:57 Dělej, kousni! Cože?
01:27:59 Kousni si! Dělej! Dělej!
01:28:04 Ještě víc! Ještě víc! Ještě!
01:28:08 SMÍCH A VÝSKÁNÍ
01:28:31 Co?
01:28:36 Ne, zlatíčko, nechtěj mě opít. No tak, dej si.
01:28:39 Čin čin!
01:28:42 Ale - Načůrala jsem do toho!
01:28:47 Cože?! Načůrala?! Já ti dám na zadek, slyšíš?!
01:28:50 Ne, tohle ti neprojde!
01:28:52 Nech toho!
01:28:53 Já ti ukážu!
01:28:55 No, no tak! VÝSKÁNÍ
01:29:04 Na co myslíš? Asi bych tě měla opustit.
01:29:10 A proč?
01:29:14 Protože už to nikdy nebude takhle hezké.
01:29:17 Pro mě existuje jen dnes, a ne navždy.
01:29:21 Vztahy mají skončit v tom nejlepším.
01:30:27 Ty jsi spal?
01:30:30 Ano, spal jsem.
01:30:35 Kdy nám letí letadlo? V devět.
01:30:38 Proč si taky chvilku neodpočineš? Já nejsem unavená.
01:30:41 Pojďme ven, prosím. Kdepak. Ty jsi vážně blázen.
01:30:46 SMÍCH
01:31:29 Přenechávám vám hnízdečko. Postel si nech pro Julia.
01:31:33 S láskou Cecilia.
01:31:45 Díky. Prosím.
01:32:01 Dáš si kafe? Ano, díky.
01:32:37 Ahoj, Cecilio! Teď jsme přijeli, ano.
01:32:40 Samozřejmě.
01:32:42 Víš, vlastně jsem toho moc neviděla.
01:32:44 Neměli jsme na to čas.
01:32:46 Ano, ovšem.
01:32:48 Julio? Julio, kafe.
01:32:51 Rychle, ať neuteče!
01:32:54 To říkám Juliovi. Ano, je tady. Pozdravuje tě.
01:32:57 Ne. Skutečně? To je skvělý!
01:33:01 Dobře. Dobře, ahoj!
01:33:06 Jak se má? Kdo? Á, Cecilia. Dobře.
01:33:11 On prý hrozně žárlí a jí se to líbí.
01:33:15 Už jsi ho zamíchal až dost.
01:33:21 Co se stalo?
01:33:23 Pálí.
01:33:28 Poslyš, Francesco - Podej mi mléko, prosím.
01:33:32 Ano. Kde je? V lednici. Kde by asi bylo?
01:33:39 Kdepak, není tady.
01:33:44 Musím se vrátit do Říma.
01:33:47 Hned teď? Ne, ne, až zítra.
01:33:51 Není to snad další sbohem? Žertuješ? Na to vůbec nemyslím.
01:33:56 Nemůžu přece jenom tak zmizet, pochop.
01:33:59 Mám nevyřešené věci. Musím to vyřídit.
01:34:03 Hmm, máš pravdu.
01:34:08 Je tu hrozné horko.
01:34:54 Bylo to moc krásné!
01:35:09 Oh, půjdeme do kina?
01:35:14 No, když na tom trváš. Ano, trvám na tom. Pojďme dovnitř.
01:39:39 PLÁČ
01:39:58 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
Zahradní architekt Giulio je znuděný, úspěšný padesátník žijící v chátrajícím manželství. Setkání s mladičkou, drzou Francescou odstartuje další z jeho početných avantýr – dívka ho však nečekaně hluboce zasáhne. Náhlou a prudkou zamilovanost jako ledová sprcha zchladí setkání se starým přítelem. Ten Giuliovi připomene, že před sedmnácti lety měl krátkou a bouřlivou aférku s Francescinou matkou. Giulio se propadá do nejistoty. Je možné, že dívka, která mu tak osudově učarovala, je jeho dcera? V citlivém a na svou dobu odvážném milostném snímku se setkali Marcello Mastroianni (v době natáčení čtyřiapadesátiletý) a Nastassja Kinski (v době natáčení sedmnáctiletá). Filmu vévodí atmosféra podzimní Florencie doplňovaná hudbou Ennia Morriconeho.
Z bohaté režijní filmografie Alberta Lattuady připomeňme neorealistická díla Mlýn na Pádu (1949) či Anna (1951), spolupráci s Federicem Fellinim na filmu Světla varieté (1950) či adaptace ruských klasiků: Plášť (1952) podle N. V. Gogola, Gardový seržant (1958) podle A. S. Puškina nebo Step (1962) podle A. P. Čechova. U nás je znám hlavně svými snímky s kriminální či mafiánskou tematikou: Ve službách mafie (1962), Špiónka beze jména (1969) či To jsem byl já (1973).