Pro dvaadvacet postižených dětí podnikl cyklista Heřman Volf na speciálním kole další misi přes pět států Evropy až na vrchol hory Gaustatoppen. Projekt pomohl získat částku 600 000 Kč. Připravil M. Doležal
00:00:33 Česká televize uvádí
00:00:59 -Já bych rád vytvořil nějakou skupinku dětí,
00:01:03 se kterýma bychom potom na ty hudební nástroje hráli.
00:01:11 -S barbínkama už si nehraju.
00:01:14 -Není to lepší se zvířátkama?
-Se zvířátkama lepší.
00:01:19 Krmíme ovce.
00:01:22 -Anežka, Nikolka, Julinka,
00:01:27 Tomáš, Libor,
00:01:29 Erik, Štěpán.
00:01:37 -Jmenuji se Adam Peška.
00:01:42 -Je mi 7 let a ve škole to mám docela blízko.
00:01:50 -Barbora Sedláčková, jsem z Českých Budějovic.
00:01:56 -Písničky, buben, nebo kytara. Všechno mě baví.
00:02:03 -Hraju si, občas si poslechnu muziku.
00:02:10 -O tomto projektu nám poslali z SPC,
00:02:15 že nás vytipovali a tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.
00:02:23 -Člověk, když se o něčem dozví, tak prostě maluje.
00:02:28 Nic jiného mu nezbejvá.
00:02:31 -Já si přeju mořské akvárko, protože v létě jezdím k moři
00:02:36 a když je zima, tak bych chtěl kousek moře i doma.
00:02:42 -Snaž se a nepřetahuj moc ty svaly.
00:02:45 -Ať máš slunce ve špicích kol.
00:02:49 -Co by si přála, nebo by se jí líbilo,
00:02:53 by byl určitě nějakej malej bazének.
00:02:56 -Přeju ti hodně štěstí, abys dojel.
-Pane Heřmane, držím vám palce,
00:03:00 ať se vám daří a dojedete tam pěkně.
00:03:31 -Tady máš.
00:03:35 -Jezdím, protože tam mám kamarády.
00:03:39 Tady v ulici, když jdu ven, tak tam nikoho moc neznám.
00:03:43 Máma je v práci, sestře se moc nechce. Vždyť to znáte.
00:03:52 To je ta puberta.
00:03:57 Já jsem chtěl jít na kybernetiku, informatiku.
00:04:03 Napadlo nás, že bysme si založili malou společnost
00:04:07 a jezdili a opravovali lidem počítače.
00:04:24 -Já jsem rád za svoje kamarády.
00:04:27 Já si to vynahrazuju třeba tím, že děda nám hodně pomáhá,
00:04:32 babička nám hodně pomáhá a tak.
00:04:36 Takže mě to ve škole baví.
00:04:39 Škola je pro mě to hlavní, abych dobře vystudoval.
00:04:49 -Já se o Honzíka vůbec nebojím. O Adélku víc, ale o Honzíka ne.
00:04:54 Vím, že půjde do světa. Chce jít na gympl.
00:04:58 Říkám uvidíme, má vyznamenání.
00:05:01 Je ve 4. třídě a jestli mu to půjde takhle dál,
00:05:05 tak v 6. třídě ho dát dál.
00:05:09 Myslím si, že kdybych byla na tohle úplně sama, tak už tady asi nejsem.
00:05:18 Potom, když třeba mamka s dědou jedou do svýho bytu,
00:05:23 pak jsem tady sama, vypnu televizi, rádio,
00:05:28 mám ráda ticho.
00:05:32 A když nad tím někdy přemejšlím, musím jít spát, abych se fakt...
00:05:39 To je drsný.
00:05:52 Když nad tím přemejšlím tak ani nevím, proč vlastně odešel.
00:05:57 Byl pod docela velkým nátlakem jeho maminky.
00:06:01 Na začátku.
00:06:03 Protože já už vlastně měla bříško
00:06:06 a bylo mi řečeno, že není na rodinu připravenej.
00:06:10 To jsou takový...
00:06:15 A když se potom narodily dvojčata, tak bejvalá tchyně mi naznačila,
00:06:22 že chtěl jenom jedno děcko, ne dvě.
00:06:26 A už to jelo. Co s takovým chlapem?
00:06:29 -Nám to bylo celkem jedno.
00:06:32 Nedohodli se, tak prostě proč...
00:06:38 -Metrem je to rychlejší. My to obyčejně jezdíme celý metrem,
00:06:43 protože to autobusem trvá přes hodinu.
00:06:49 Někdy mě to docela štve, protože změněj autobusy
00:06:54 a já pak nevím kde, co, nač, proč, čím?
00:07:08 -Tohle je blázen Chilli, tohle je Golda.
00:07:14 Ta je vychovávaná k Natálce. No tak dost!
00:07:20 Naopak, musím říct, že nás to velice stmelilo,
00:07:24 posílilo a posunulo někam dál,
00:07:27 protože to vidíme všechno úplně jinak.
00:07:30 Lidi mají radost z velkejch věcí,
00:07:34 tak nám k radosti stačí pouhá maličkost.
00:07:39 To je když se ráno probudíme a Natálka se směje,
00:07:44 mám dítě postižený, ale spokojený. Mám ještě dceru, který bude 19
00:07:50 a tím rodinným handicapem trpí taky.
00:07:59 Když i ona je šťastná, tak my jsme naprosto spokojeni.
00:08:10 Než se narodila Natálka, tak jsem pracovala
00:08:14 7 let na krčním oddělení benešovské nemocnice.
00:08:18 Po narození Natálky jsem zůstala doma.
00:08:29 Díky našim úřadům jsem před čtyřmi lety
00:08:33 byla postavena do nepříjemné pozice.
00:08:40 Bylo mi řečeno, že Natálce nezačnou vyplácet peníze,
00:08:43 dokud já si nenajdu práci.
00:08:46 Dobře si uvědomuju,
00:08:49 že maminky s dětma mají problém najít práci,
00:08:52 natož já, matka od těžce poškozenýho dítěte.
00:09:01 -A já mu řeknu: "Tak pojď, jdeme ven."
00:09:05 Tak jde.
00:09:09 Ale jakoby zapomene, vypne,
00:09:12 nechce nic dělat.
00:09:15 -Když prostě budu mít nějakou příležitost
00:09:19 a bude to dobře placený, tak to budu brát!
00:09:34 -Když jsem byl mladší, říkal jsem si: "Proč já?
00:09:38 Proč musím být na vozejku zrovna já?" A pak mi to došlo.
00:09:42 Protože se mnou má nějaký plány určitě.
00:09:45 Bude v tom určitě něco vyššího. Většího.
00:09:51 Jsem s tím smířený. Prostě jsem na vozejku? Jsem.
00:09:57 Ty ses vezl autem, jo? Já ti to vyčtu!
00:10:00 -Já jsem na vás čekal na stanici autobusu.
00:10:03 -Já ti dám snídani, já nesnídal!
00:10:07 Samozřejmě, že bych rád chodil.
00:10:10 Občas lidem závidím, že se můžou postavit,
00:10:14 ale jsem s tím zároveň smířený. Vím, co to přináší.
00:10:22 Myslím, že bez toho handicapu bych nebyl takovej, jakej jsem.
00:10:33 Myslím, že mi to dalo takovou odvahu, zvídavost
00:10:37 a experimentování s věcma.
00:10:41 Vlastně se snažím posunout dál sebe fyzicky i psychicky.
00:10:47 Co máme dneska v plánu, paní učitelko?
00:10:50 -Jsou tu slova souřadná a nadřazená...
00:10:53 -Nábytek...
-Třeba nábytek.
00:10:57 -No, v tý češtině nemůžu přijít na žádný nový výrazivo.
00:11:03 -Slova na stejné úrovni, to jsou slova jaká?
00:11:14 -Já jsem chůzi nepoznal, ale je pravda, že vykonávám
00:11:19 jakýsi vnitřní boj s tím, abych se udržel tam, kde jsem.
00:11:26 Můj životní cíl je dostat se právě na to IT
00:11:31 a překvapit lidi mozkovou kapacitou,
00:11:34 když už ne tou fyzickou. Těším se na to.
00:11:41 Myslím si, že si člověk musí dát nějaký cíle,
00:11:45 jinak spadne na dno a potom už se z něj neodrazí.
00:11:50 Mami, nevím, jak to dopadne s tím vozejkem.
00:11:54 Teď si zase stáhnu kalhoty, jako minule...
00:12:02 -Adam se v podstatě vyvíjel do čtyř let
00:12:05 jako normální dítě, běhal po hřišti,
00:12:09 všechno dělal normálně. Pak začal zakopávat, padat,
00:12:13 až z toho vyšla Duchennova dystrofie.
00:12:16 A v osmi letech přestal běhat úplně,
00:12:19 od té doby měl mechanickej vozíček, v deseti dostal elektrickej.
00:12:24 Může částečně ohnout hlavu,
00:12:27 takže si ještě něco napíše do sešitu a může ještě číst.
00:12:31 Ale problém je u počítače, protože už to nezvládá rukama.
00:12:35 Nevyřešila by to ani speciální klávesnice,
00:12:38 protože ruce na ní nedrží.
00:12:41 Adam ovládá teď nejlíp ruce od zápěstí ke konci
00:12:45 a hlavu s krkem.
00:12:48 -Máme upravený cyklovozík na zimní použití,
00:12:52 který je vybavený lyžičkama a já ho vlastní silou táhnu na běžkách.
00:12:57 Samozřejmě si vybíráme trasy, abychom to zvládli fyzicky,
00:13:01 takže to nejsou žádný superdlouhý výlety
00:13:05 ale myslím si, že nás to baví.
00:13:09 Takže i to málo, co jsme schopní udělat, je dobrý.
00:13:12 V současný době používáme vozík za kolo,
00:13:16 ale kozlík je uzpůsobený pro naše požití.
00:13:22 Ale vozíky se dají například polohovat,
00:13:26 takže se dá v průběhu cesty měnit způsob sezení.
00:13:30 Ale ten náš uzpůsobený vozík,
00:13:34 tam se nedá měnit nic.
00:13:42 Tak to by bylo naše přání,
00:13:44 protože ten vozík by nám zase pomohl
00:13:48 trošku rozvinout ty naše výletní aktivity.
00:14:16 -Kde jste na sebe přišli?
-My se známe z Paraplete.
00:14:26 -(notuje si) Jižní vítr, do zad nám fouká...
00:14:31 -Jede se dobře, ne?
-Jo. Podívej se, jakej to je vichr.
00:14:36 -Dobře by se povídalo, ale Roman už má kolo.
00:14:41 -Tak my jedeme! Čau!
00:14:45 -Kdyby to vyšlo, tak bychom drželi Heřmanovi palce.
00:14:49 Má náš velký obdiv, že se pustí do takového velkého projektu,
00:14:54 ale pro nás je to hrozně fajn,
00:14:57 že můžeme Haničce i nám splnit sen.
00:15:03 -Je to tady hezký, vidím moře. Nebo to není moře?
00:15:10 To jsou možná střechy. Ne, vidím moře, je to pěkný.
00:15:13 Jsme se tam s Dědou zastavili
00:15:16 a říkali, že jsme dojeli k jižnímu moři, k severnímu moři,
00:15:20 všude na kole.
00:15:25 Teď akorát jsme zaparkovali.
00:15:29 Myslíš, že je lepší to dělat v sedle kola?
00:15:32 Nemusím? Tak dobře. Tak jo.
00:15:57 -Tak.
00:15:59 Dostáváme se na sever a jako první nám odešlo topení.
00:16:04 Nemůžeme si zatopit, bude to už jenom horší.
00:16:08 Ale já za chvilku odjíždím,
00:16:10 takže mně je to v podstatě jedno, že jo.SMÍCH
00:16:14 Kde jsou ty polívky? Dneska budeme mít italskej den.
00:16:35 -Měla prstíky spojený blánou. Byly velký jako sirka.
00:16:42 Já jsem si myslela, že to ani není možný.
00:16:46 A na Silvestra nám zavolali, že Natálka vypadá špatně
00:16:50 a její stav se zhoršil.
00:16:54 A že se máme připravit na to, že umírá.
00:16:58 Manželovi i mně se míchalo v hlavě všelicos.
00:17:07 Strašně jsme brečeli a celý den stál za prd,
00:17:11 ale naše jediný přání bylo, aby to miminko to vzdalo.
00:17:18 Nebyla v tom žádná genetická vada ani chyby z mý strany,
00:17:26 ale pochybení lékaře.
00:17:30 Nebyla rozpoznána močová infekce, tudíž mi odtekla plodová voda
00:17:38 a holčička musela ven.
00:17:42 Je slepá, má těžkou epilepsii, potýkali jsme se
00:17:47 se záchvaty, těch bylo až 150 za den.
00:17:51 Nyní se léčíme na neurologické klinice
00:17:55 u paní doktorky Sixtové v Praze, která je výborná lékařka
00:18:00 a hodně nám pomohla a dneska jsou záchvaty ve fázi tak 10krát za den.
00:18:09 -Řeknu vám, jak jsem to viděl od začátku z pozice otce.
00:18:15 Když jsme v den porodu Natálku viděl
00:18:19 a bylo nám sděleno, co nás všechno pravděpodobně čeká
00:18:25 a ti doktoři to věděli, tak já jsem lékaři v Budějovicích řekl:
00:18:30 "Odpojte si tady ty vaše všechny sračičky.
00:18:36 To bude trápení," že jo?
00:18:41 Ale v tý době to nešlo.
00:18:44 Ale ani dneska nemáte možnost něco udělat.
00:18:48 Co vám zbejvá jako rodičům?
00:18:51 To dítě tady je, někdo o tom rozhodl
00:18:55 a už s tím nic neuděláte.
00:18:58 Samozřejmě, kdyby mi dneska někdo třeba řekl,
00:19:01 že bude povolení euthanásie, tak bych řekl ne.
00:19:05 S tím dítětem žijete, srostete a teď bych řekl ne!
00:19:10 Ale tenkrát, druhý den po porodu, když vám řeknou prognózu,
00:19:15 ten den jsem to od doktorů vyžadoval. Nešlo to.
00:19:25 -Nikdo přes noc nevolal, takže jsme ráno zavolali.
00:19:29 Řekli mi, že to vůbec nechápou,
00:19:33 ale dítě se otočilo a začalo bojovat.
00:19:37 Tak jsem si řekla, že když dítě bojuje, budu bojovat i já.
00:19:54 -Ahoj, Natálko.
00:19:57 Dneska jsem si na tebe vzpomněl, když jsme přijížděli do kempu,
00:20:01 protože se nám stala úžasná věc.
00:20:04 Víme, že tvým snem je malý bazének a představ si, co se nám stalo.
00:20:09 Když jsme přijížděli do kempu
00:20:12 zjistili jsme, že je na druhé straně řeky.
00:20:15 Takže jsme museli přejet přívozem a to je možná takový symbol toho,
00:20:19 že ten den jsme jeli za tebe.
00:20:22 Takže se měj hezky a všichni ti posíláme pozdravy. Ahoj.
00:20:42 -Musím říct, že je to opravdu hodně silná myšlenka,
00:20:46 podpořit a snažit se splnit přání a sny handicapovaných lidí,
00:20:52 a zejména těch dětí, za který "Heřák" tuhle cestu jede.
00:21:00 -Baruška má dětskou mozkovou obrnu od narození a vlastně jí to tím,
00:21:05 jak s tím od začátku žije, nijak nekazí radost ze života.
00:21:12 Ona se ráno probudí a hned se usmívá
00:21:15 a hned má nějaký nápady, co by mohla dělat
00:21:20 a co by jí udělalo radost a hned se na svět usmívá.
00:21:27 Dá se říct, že je to šťastný dítě,
00:21:31 ale důležitý je, že život žije s úsměvem a s radostí.
00:21:38 -Co já?
-Jestli máš nějaký zvířátko,
00:21:42 který bys chtěla obzvlášť vidět, třeba?
00:21:45 -Žirafu!
00:21:49 -A třeba taky slona, ne?
-Jo. Toho bych chtěla vidět!
00:22:16 -Náš Míša je sedmiletej kluk, moc šikovnej kluk,
00:22:20 kterej se snaží všechno dělat jako zdravý děti.
00:22:24 Všechno nejde tak dobře, ale snaha je.
00:22:29 My jsme mu chtěli dopřát co nejvíc činností,
00:22:32 mezi to patří i jízda na kole. Přál by si kolo s motůrkem,
00:22:37 aby za ním nemusela běhat mamka ani taťka a tlačit ho do kopečka.
00:22:44 -Je-žek ve dne spí,
00:22:48 v no-ci loví.
00:22:53 Ži-ví se hmyzem
00:22:58 a žá-bami a ha-dy.
00:23:10 -Odmalička vždycky rád do něčeho tloukl. Pukličky a podobně.
00:23:15 Teď žije divadlem, to ho hodně baví,
00:23:19 jinak rád běhá po zahradě a k vodě.
00:23:26 Mareček je o tři měsíce dříve narozenej,
00:23:30 pak měl krvácení do mozku a z toho důvodu má dětskou mozkovou obrnu.
00:23:36 Má ji pravostrannou, ale na něm to není až tak vidět.
00:23:41 V pohodě chodí, sice začal chodit později, ale když pořád cvičíme,
00:23:47 tak se to udržuje v slušných mezích.
00:23:53 Má trošku kratší nohu, trošku kulhá,
00:23:57 něco málo oči odnesly, je krátkozrakej
00:24:01 a do dálky moc nevidí.
00:24:22 -Myslím, že "Héřa" mě inspiruje.
00:24:25 On je, nevím, jak to popsat, takovej průkopník,
00:24:31 Neil Armstrong mezi vozíčkářema.
00:24:35 Sice jsme nevyvěsili vlajku na Měsíc,
00:24:39 ale vyvěsili vlajku ve fyzickejch možnostech vozíčkářů.
00:25:14 -Balíme.
00:25:16 Mě neber, protože já jsem tady načerno.
00:25:22 -Kde máte bejt?
-Na druhý straně. Vy máte teď mapu.
00:25:29 -To jste teda tomu dali.
-Jinak je to tady hezký,
00:25:33 ale někde na druhý straně je ten kemp.
00:25:36 -A kudy se tam jede?
-Takhle to musíš celý objet.
00:25:51 Hele, přátelé, kamarádi...
00:26:04 -Točíte, jakou mám sílu?
00:26:11 Tak s tímhle už nic nenadělám, ale tohle zlomil můj...
00:26:16 Ten život celej přehodnotíte.
00:26:19 Já netoužím po žádnejch dovolenejch, po žádném přepychu.
00:26:24 Mám samozřejmě radost, když si koupím něco na sebe,
00:26:28 když koupím něco holkám, něco do bytu, to má snad každej.
00:26:33 Ale mám radost z drobnejch věcí.
00:26:36 Že se mi daří na zahrádce, že Natálka má dobrou náladu.
00:26:41 Já si myslím... Úplně jste získal jinej nadhled.
00:26:48 -Kolikrát jsme viděli v televizi postižený lidi, děti.
00:26:53 Než jsme si tím prošli my, tak to nijak člověk nevnímá,
00:26:58 přechází to. Řekne: "Jo, blbý."
00:27:02 Ale když v tom jste, je to složitější
00:27:05 a dneska už na to člověk nahlíží jinak.
00:27:10 Aspoň z mýho pohledu.
-To rozhodně.
00:27:14 -Člověk zapřemejšlí, když to někde vidí,
00:27:17 ale když se s tím setká, tak je to jiný.
00:27:20 -Někdy si myslím, že by si měli zdraví lidé vyzkoušet, jaký to je.
00:27:26 Jezdit aspoň jeden den na vozejku
00:27:29 a opravdu se z něj nehnout.
00:27:34 Aby věděli, jaký to je.
00:27:37 Myslím, že by se jim potom rozsvítilo v kebuli.
00:27:59 NENÍ SLYŠET
00:28:03 -Protože to bylo císařským řezem, tak manželka tu musela zůstat
00:28:08 a já jsem tam denně vozil mlíčko.
00:28:12 Díky tomu, že ho manželka neztratila.
00:28:15 Takže nás čekalo velký překvapení, že takoví malí prcci
00:28:20 dokážou fungovat díky moderní medicíně.
00:28:26 Chtěli, abych jim sdělil pocity.
00:28:30 Tak jsem tady sepsal takový čtení, jim se to líbilo
00:28:34 a dodnes, když se tam zastavíme.
00:28:38 Používají metodu, že když nemůžou rodiče prcky navštívit,
00:28:43 tak jim tam pouštějí slovo.
00:28:46 Doma mají natočit mluvený nebo zpívaný
00:28:50 a že to hrozně moc pomáhá.
00:28:56 -Je na tom takhle od narození,
00:29:00 protože se narodil brzičko, už v 30. týdnu.
00:29:03 V současnosti se ten stav nelepší, je stabilizovaný,
00:29:08 takže spíše udržujeme tu úroveň, na jaké to je.
00:29:13 -O tomto projektu jsme se dozvěděli z SPC,
00:29:17 jakoby vytipovali nás,
00:29:20 a tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.
00:29:24 Moje koníčky jsou počítač, fotografování.
00:29:31 Fotím všechno možný: lidi, věci, přírodu,
00:29:36 a tak dále.
00:29:39 -Jsme přijati na střední školu, na obor informační technologie.
00:29:43 Zdárně minulý týden vykonal přijímací zkoušky
00:29:47 takže uvidíme, jak to bude pokračovat dál.
00:29:50 -A je i postavení obyčejnejch lidí,
00:29:54 kteří vidí, že máte postižený dítě.
00:29:59 Já to neřeším, vím, jaká Natálka je.
00:30:02 Je to moje dítě, nestydím se za něj.
00:30:06 Ale když vjedete do města, k lékaři, kamkoliv,
00:30:10 tak vidíte ty pohledy, jak sledujou, že má křivou hlavu,
00:30:15 že má křivej nos. Koukaj na ni hrozně.
00:30:18 Já se snažím už tohle nevnímat,
00:30:21 ale třeba tohle těžce nese ta moje starší dcera.
00:30:25 Ta je vždycky tak nabubřelá, že by těm lidem dokázala něco říct.
00:30:31 -Chyba je v přístupu lidí.
00:30:34 Myslím si, že zdraví lidé handicapované podceňují.
00:30:40 Zdraví lidi podceňujou handicapovaný občany.
00:30:44 -Ale vždycky jim říkám: "Myslete si, že ti lidé jsou blbci.
00:30:49 Myslete si to, ale nesmíte to říkat.
00:30:53 No. A myslím, že to docela funguje.
00:30:57 A když kolem nás někdo projde, tak Honzík řekne:
00:31:01 "Tak co, mami, je blbej, viď?"
00:31:03 Já říkám: "Honzí, to si jenom mysli."
00:31:07 Lidi neumějí jednat s těma dětma, který jdou vedle nich.
00:31:12 Někdo řekne: "Pojď, jdeme."
00:31:16 Nebo vysvětluje: "Oni mají nemocný nožičky,"
00:31:20 nebo "Oni se rádi vozej na vozejčkách."
00:31:24 To říkají maminky, to se mi líbí.
00:31:27 Ale je to docela krušný, no.
00:31:35 -Tady v tom byli asi lidi vychovávaní.
00:31:38 Za komunismu se o postiženejch dětech mluvilo málo
00:31:43 a většinou byly pozavíraný po ústavech.
00:31:47 Třeba v zahraničí to byla součást normálního života,
00:31:51 takže tam když přijde postiženej do restaurace,
00:31:55 tak všichni udělají prostor, snaží se pomoct.
00:31:59 Tady to ještě nefunguje. bude trvat, než se to změní.
00:32:04 -Tady Natálka je naše zlatíčko. Já nevím, co bych ještě řekla.
00:32:09 Máme ji všichni rádi a snažíme se pomáhat ségře.
00:32:14 -No, řekl: "Támhle jede kripl, no." To je zcela běžná věc.
00:32:21 Protože to mají v hlavě pomotaný.
00:32:25 Myslej si, že my handicapovaní nejsme normální.
00:32:29 Dělají z nás něco slabšího, než jsou oni sami.
00:32:34 Přitom jsme si podle mě všichni rovní.
00:32:50 -Míša se narodil z dvojčat, má sestřičku Karolínku,
00:32:55 je jim osm let, narodily se předčasně
00:32:59 a při porodu došlo ke krvácení do mozku.
00:33:02 Takže diagnóza dětská mozková obrna.
00:33:06 Prognózy jsou nejistý, doteď nám nikdo neřekne,
00:33:10 jestli budeme chodit, naštěstí mluví, ukecanej je hodně.
00:33:16 Snažíme se, cvičíme,
00:33:19 jezdíme dvakrát ročně do léčebny, kde udělá vždycky pokrok.
00:33:27 A jezdíme na kole. To ho teda baví, jezdíme po ulici.
00:33:33 Támhle máš hračky, no.
00:33:37 -Ten pan kameraman mě natočil.
00:33:40 Musíš mě najít dřív,
00:33:44 než vyfotíš děti z vašeho projektu.
00:33:51 Tvůj Míša Zahálka.
00:33:56 -Naše Stáninka je i přes to svoje onemocnění
00:34:00 pohodová, usměvavá holčička, která miluje muziku, veškeré zvuky
00:34:05 a ze všeho nejvíc má ráda vodu.
00:34:10 Jedenkrát týdně chodíme na rehabilitační cvičení
00:34:14 a při tom máme vířivou vanu,
00:34:17 kde teda vyvádí takzvaně psí kusy.
00:34:22 Z toho jsme usoudili, že její sen by bylo mít vířivku doma.
00:34:28 Má metabolickou poruchu a k tomu přidanou srdeční vadu,
00:34:33 epilepsii a zrakový postižení.
00:34:45 -Začíná se cvičením. Takzvaná Vojtova metoda,
00:34:50 takže jsme se do toho vrhli každej den.
00:34:54 Je tu spousta věcí na cvičení.
00:34:57 Cvičíme s Lucinkou na stroji, na dece, chodítko venku,
00:35:01 dupání, lezení po žebříku,
00:35:05 a pak propínání svalů denně
00:35:10 a když přijde Lucinka ze školy,
00:35:14 absolvuje to dvakrát a tak toho má dost.
00:35:20 My taky.
00:35:22 A pak, co se navečeří, začíná práce jiná kolem.
00:35:29 Tak řekni, "A už sama můžu vyrazit."
00:35:33 -Zapneme nohy...
00:35:35 -Boty a můžeme fičet.
00:35:38 -Ještě mě budete točit?
-No jo, i fotit.
00:35:42 -Jo? Kolik uděláte fotek?
00:35:47 -Tak prosím.
00:35:52 Takže, řekni pánové!
00:35:56 Já ti uklidím chodítko a jezdi tady po dvoře. A pomalu.
00:36:01 Jezdi po krajích. Zatáčej.
00:36:06 -Zatáčím.
00:36:08 -Pomalu.
00:36:11 -Nezlobte se, ale mně se tak strašně
00:36:15 v tom Svítání nejvíc líbí,
00:36:18 mám tam samý kamarády, kamarádky,
00:36:22 asistenty, asistentku,
00:36:26 paní... paní cvičitelku,
00:36:29 paní ergoterapeutku,
00:36:33 paní asistentku Štěpánku,
00:36:37 paní učitelku Verunku a pana asistenta Milana.
00:36:42 Prostě, to je dobrý...
00:36:46 Jsou tam dobrý věci.
00:36:49 -A daří se ti?
-Daří se mi!
00:36:52 -Chystám se na operaci obou kolen.
00:36:56 Ale nevím, znám asi osm dětí, co tuhle operaci prodělalo
00:37:01 a nechodí po tom.
00:37:04 Přitom jim doktoři naslibovali hory doly a nebylo z toho nic.
00:37:12 Potom seděly na vozejku dál.
00:37:15 Rozchodil bych to v ortézách, vlastně bych mohl chodit.
00:37:21 Vůbec nevím, o co se v tý operaci bude jednat.
00:37:25 Akorát mi řekli, že mi budou prořezávat svalstvo v koleni.
00:37:29 A natahovat nohu.
00:37:32 Předem mě připravili na velkou fyzickou bolest,
00:37:35 takže jsem s tím smířený.
00:37:38 Musíte si připustit, že to bude bolet chvíli,
00:37:41 ale pak už ne, může to bejt jenom lepší.
00:37:46 Anebo to zůstane stejný. Naděje umírá poslední.
00:37:52 -Teď dostává léky tlumící tu bolest a uvidíme, co bude dál,
00:37:57 protože jsem se včera dozvěděla,
00:38:00 že čekací doba do Motola je rok a půl.
00:38:04 Takže budu dělat všechno pro to,
00:38:06 abychom tam holčičku protlačili co nejdřív
00:38:10 a nějak se to řešilo, aby nebylo už totálně pozdě.
00:38:15 U nás to bylo tak, že když se Natálka narodila,
00:38:20 tak jsme oba procházeli
00:38:24 snad nejhorším obdobím našeho společnýho života
00:38:30 a vůbec udržet mě v nějaký psychický náladě,
00:38:36 když to vidíte, co se tam dělo,
00:38:40 tak jsem tam v nemocnici trávila čas a viděla to,
00:38:45 a čekala jsem na každý telefonát,
00:38:48 na každou návštěvu, kterou manžel udělal.
00:38:51 Když odjel do Itálie, tak já jsem tam zůstala sama.
00:38:54 -Vím, že když tady začnu něco dělat,
00:38:57 tak se dostanu na 20 tisíc měsíčně,
00:39:00 a stejně budu od rána do večera pryč,
00:39:04 tak si myslím, že je to možná pro někoho blbý,
00:39:08 že tady nechám v tom manželku,
00:39:12 ale je to dohoda mezi námi a nějakým způsobem to funguje
00:39:17 a co bysme si chtěli pořídit bysme si v životě nepořídili.
00:39:23 Samozřejmě můžeme dopřát i tý nemocný holce maximum,
00:39:28 to nejlepší, co se nechá.
00:39:33 -To je můj životní cíl,
00:39:36 minimálně do 21 let jsem si to vytýčil.
00:39:40 -Co?
-Že zvládnu se osamostatnit.
00:39:45 Kdo by chtěl taky do smrti bydlet s rodičema, že jo?
00:39:51 Aby mi furt říkali kam mám jít, kdy tam mám jít,
00:39:55 s kým tam mám jít. Že si mám vzít prášek a podobně.
00:40:00 Myslím si, že až se kapku procvičím,
00:40:05 nebo zacvičím, v tom sebeobstarávání se,
00:40:11 že bych to zvládnul i sám.
00:40:14 Vytvořit si nějaký svůj denní režim.
00:40:20 -Zdravíme vás teď už ze Švédska, ahoj, všichni.
00:40:24 Navíc chceme pozdravit ty děti, za který jsme jeli ty etapy,
00:40:29 bylo jich šest a byly hodně těžký,
00:40:33 hlavně poslední etapa přes Göteborg byla hodně těžká.
00:40:37 Takže zdravíme Elišku, Dana, Tomáše, Stáňu, Adama a Barborku
00:40:43 a máváme vám odsud všichni,
00:40:46 je tady strašná zima, ale přesto máváme.
00:40:49 Jsme spokojení, hlavně, že už jsme tady
00:40:52 a čeká nás jenom poslední kousek za Oslo,
00:40:56 tak nám držte palce, mějte se hezky a ahoj.
00:41:00 -Podívej se, jak pověsil tu vlajku...
00:41:03 Tak takhle visí česká vlajka, jak ji pověsil Slovák.
00:41:07 -Nech vedia, že som Slovák. Presne tak.
00:41:10 -Prosím tě, Kubo, koukej tam postavit na kafe.
00:41:15 -To je žemlovka?
-To je žemlovka.
00:41:18 Nie viem, ako sa to povie česky.
-Česky je to "žemlovka".
00:41:22 -Tak po slovensky je to tiež "žemlovka".
00:41:25 -Česky je to "mňam, mňam".
00:41:27 -Máme česko-slovenskou návštěvu, našeho česko-slovenského týmu,
00:41:31 s českou vlajkou, která je naopak, a protože žijí tady, v Dánsku,
00:41:35 tak se na nás přišli podívat. Berte si příklad.
00:41:40 -On to tady podle mě ovlivňuje Golfský proud.
00:41:43 Oni tady nemají ani léto, ani zimu, je to taková Británie.
00:41:46 Furt prší, furt fouká, furt je taková deka takhle.
00:41:51 -Ale všichni jsou šťastní, že jo?
00:42:12 -To jsou podmínky, to jsou podmínky...
00:42:18 Sever je krásnej, ale trochu vlhkej.
00:42:23 -Nevím, proč jsme čekali?
-Až bude pršet.
00:42:35 -Jsem chtěl využít toho, že to nemám pod okapem.
00:43:01 -Ahoj!
-Tak vás vítáme v Oslo.
00:43:04 Petr.-Heřman, ahoj.
-Katka, ahoj.
00:43:12 Katka, ahoj.
-Michal.
00:43:18 -Co ty, šmudlo? Mám pomocnici?
00:43:21 -Já jsem doma na mateřské, tak jsem si s sebou vzal práci do vozejku.
00:43:30 Jeli jste dlouho?
-Tak 2 km, bych řekl.
00:43:34 -Fakt?
-Jsme to sjeli takhle seshora dolů.
00:43:37 -Úplně z kopce? My jsme vás čekali tady z té silnice.
00:43:42 -Aha.
-Byli jsme na benzínce
00:43:45 asi kilometr odsud.
00:43:56 -Dobrý den, dobrý den!
-Dobrý den.
00:44:01 Dobrý den, já jsem Jitka Jirásková, moc mě těší.
00:44:05 -Heřman Volf, mě taky.
00:44:15 Moc děkujeme, dobrý den.
-Doufám, že ambasáda
00:44:19 nebyla největší překážkou na vaší trase?-Zatím ne.
00:44:23 -Moc mě těší. Pojďte dál.
-Bezbariérové to tady není,
00:44:28 tak já nevím... Tak tady...
00:44:36 -Hop!
-Skvělý!-A je to.
00:44:43 -Dobrý den, vítáme vás. Dobrý den.
00:44:46 -Ty jsi Volfová, ona je taky Volfová.
00:44:49 Volf, Volfová, Volf.
00:44:51 -Úsměv!
00:44:54 -Skoro v cíli. Potřesení. Tak.
00:44:57 -Ještě jednou foto.
-Teda, to je stisk.
00:45:04 -Já se snažím vydržet, ještě chvilku...
00:45:16 Moře, moře!
00:45:38 -Je tam studená sprcha, hrdino.
00:45:46 HRAJE HUDBA Z RÁDIA
00:46:06 -A tam mi řekli, že Adélka bude mentálně retardovaná, postižená
00:46:11 a co bych chtěla? Že to Honzík dožene,
00:46:14 ale Adélka... Ta to odnesla nejvíc.
00:46:19 A dneska? Ono to tak není,
00:46:23 jsem ráda, že je taková, jaká je.
00:46:27 -A nový vozíky.
00:46:32 V těch starejch se nám sedělo hůř,
00:46:38 ale v těch novejch nádherně.
00:46:44 Já nevím, co mám ještě říct?
00:46:47 -Já chci mít něco společnýho se sportem,
00:46:51 třeba dělat manažera, nebo tak. Prostě trenéra, a tak.
00:46:55 -A co pro to děláš?
-Co pro to..? Jako...
00:46:58 Zatím nic.
00:47:01 -My jsme chtěli tohle tandemové kolo,
00:47:05 protože tříkolka už nám nestačí, je tam stálý převod,
00:47:11 tak už velkou rychlost nevyvinem, i když se snaží.
00:47:17 Rekord má asi 9 kilometrů.
-Ne, devět ne.
00:47:22 -Deset?
-Pět.
00:47:24 -No pět tam a pět zpátky. Takže skoro deset.
00:47:28 Ale protože máme ještě starší dcerku,
00:47:31 tak bychom rádi jezdili společně.
00:47:33 -Takže tohle je můj pokoj,
00:47:36 tady mám nějaké autíčka a postavičky z kinder vajíček,
00:47:41 když jsem byl menší.
00:47:44 Tady mám počítač, na kterém někdy dělám domácí úkoly,
00:47:48 tam mám tiskárnu, tady mám andulky.
00:47:52 Tady jsou dvě. Tady mi pískaj, pořád.
00:47:57 Tady mám gauč, na kterém mám plyšáky
00:48:00 a támhle stůl, na kterém si dělám domácí úkoly.
00:48:06 -Roste normálně, má krátké ručičky, krátké nožičky a velkou hlavičku.
00:48:11 Jsem ráda, že ho mám. Nevyměnila bych ho za nic na světě.
00:48:15 -Takže zdravím, přeju ti hodně štěstí,
00:48:18 abys dojel a pokračuj v tom dál. Jirka. Ahoj.
00:48:23 -Jsme napsali, že kdyby měla nějaké to elektrické kolo,
00:48:29 aby jí to pomohlo do těch našich kopců vyšlapat,
00:48:35 protože ráda jezdí na kolo a moc to nejde.
00:48:40 Vždycky s tím musí někam na rovinu.
00:48:43 -Vlastně řekli, že ochrne úplně celej, že se nebude vůbec hejbat,
00:48:47 takže musel postoupit náročnou operaci krční páteře,
00:48:50 která se povedla.
00:48:52 Povedla se tak, že se nic nezměnilo, ale ani nezhoršilo.
00:48:57 Nosí naslouchátka, ale ve škole to zvládáme,
00:49:00 je šikovnej, chodí na výtvarku a úplně nejradši jezdí k moři
00:49:04 a proto si přeje ty mořský ryby.
00:49:07 -Jako pokoj a tam jde o tu věc, o tu cihlu uprostřed.
00:49:14 To je taková malba do prostoru.
00:49:20 -V podstatě je to už pátá diagnóza v řadě
00:49:23 a dozvěděli jsme se, že konečná není.
00:49:26 Pravděpodobně se jedná o natolik vzácné onemocnění,
00:49:30 že ho v České republice není nikdo schopen diagnostikovat.
00:49:35 Ale ono je to v podstatě jedno, jak se tomu říká,
00:49:39 hlavní je, že nikdo neví, jak se to bude dál vyvíjet
00:49:44 a tím spíš neexistuje žádná léčba.
00:49:48 Jediný, co Kubíkovi pomáhá
00:49:52 a co je pro něj nezbytný, je rehabilitace.
00:49:57 Ta je, hlavně pro něj, náročná,
00:50:01 protože ráno každý den vstává v 5:45
00:50:05 a hodinu před tím, než jede do školy, cvičí.
00:50:10 Vrací se ze školy a cvičí další hodinu a půl.
00:50:14 -Jmenuju se Jakub Balcárek a je mi 9 let.
00:50:17 Chodím do školy do Medlova, ale nemůžu do školy do Klopiny,
00:50:20 protože nám tam starosta zrušil školu.
00:50:22 Baví mě angličtina a kreslení, ale vůbec mě nebaví cvičení,
00:50:27 které mě okrádá o 2 hodiny denně.
00:50:33 A ještě mě nebaví spousta věcí, který bych teď nerad říkal.
00:50:40 -A ve škole?
-Ve škole dobrý.
00:50:42 Na vysvědčení jsem měl samý jedničky.
00:50:46 -Proč bych měl mít strach? Z čeho?
00:50:52 Já si myslím, že život je jedna velká výzva,
00:50:56 a výzvy jsou přece od toho, aby se překonávaly.
00:51:04 Myslí si, že já nakopnout nepotřebuju.
00:51:08 Mně stačí jen dát záminku a já bouchnu.
00:51:15 A to pak něco uvidíte.
00:51:26 Počkejte, až dodělám devítku. Já vám dám.
00:51:32 I když sice nechodím, tak přemejšlím, šrotuje mi to.
00:51:38 Pořád mi to jede a nedojede.
00:51:57 -Nevím, jestli se mu to teda bude líbit,
00:52:01 ale hlavní myšlenkou je to okno,
00:52:06 kde těm dětem otevírá nový svět.
00:52:10 Aspoň takhle mě to napadlo.
00:52:12 A tohle je poděkování od Natálky, hlavičky dětí
00:52:17 a všech 18 napsanejch dětí, za který jel ty cesty.
00:52:34 -Nestěžujte si, vstaňte z postele, kopněte do vrtule a makejte.
00:52:39 Myslím si, že vám to hodně dá.
00:52:45 -Kdybys aspoň malinko zatlačil, Kubo.
00:52:48 -Tak hlavně ať jede a vytrvá. A jeď a vydrž!
00:53:11 -Je tady Juras někde?
00:53:34 -Lanovka, lanovečka...
00:53:38 NORŠTINA
00:53:41 -Proč to nemáme eště daný dohromady, ten vozejk?
00:53:52 Jo?
00:54:03 -Je tady pěkná zima.
00:54:11 -1886.
00:54:15 Nejvyšší hora jižního Norska. To je vrchol našich cest.
00:54:20 Máme vás tady s sebou.
00:54:23 I ta cesta nahoru byla velmi těžká,
00:54:25 protože jsme jeli do hroznýho kopce,
00:54:28 ale stálo to za to.
00:54:31 Věřím, že si i vy užijete ty krásný výhledy,
00:54:34 který vám tady zprostředkuju a dovezu zpátky do Prahy.
00:54:37 Chtěl bych vám moc poděkovat, protože nebejt vás,
00:54:40 tak bychom to asi těžko dokázali.
00:54:58 Strašně jste nám s tím pomohli a pomáháte nám pořád
00:55:03 a cejtíme to tak, jako kdybysme se přes vás stávali jinejma lidma.
00:55:08 Uvědomujeme si, že je spousta věcí na světě,
00:55:12 o kterejch člověk ani neví a až při takovýhle cestě,
00:55:16 při takovýmhle vejletu, začíná chápat věci,
00:55:20 který by mu normálně nedošly.
00:55:24 Ukazuje se pořád to, že když skutečně budete chtít,
00:55:29 kdokoliv bude chtít, tak dokáže úplně všechno
00:55:35 a je jedno, jestli je na vozejku, jestli momentálně se mu nedaří,
00:55:40 má jiné problémy, člověk se i s tím musí naučit žít,
00:55:46 bojovat s tím. A potom dokáže úplně všechno.
00:55:52 NENÍ SLYŠET
00:56:03 NENÍ SLYŠET
00:56:21 Takže naopak, já vám musím poděkovat, že jste
00:56:24 a že jsme vám mohli takhle pomoct,
00:56:27 protože nás to posílilo a posiluje nás to pořád.
00:56:31 Díky moc.
00:57:00 -První operace byla v prosinci,
00:57:04 pak další tři následně
00:57:09 byly leden, březen
00:57:14 a poslední byla v květnu.
00:57:17 Ta bych řekla, že pro nás byla úplně nejhorší,
00:57:21 protože vlastně v březnu jí operovali tlustý střevo
00:57:26 a kompletně jí ho sebrali.
00:57:29 Natálka byla dlouho v umělém spánku, 10 dní.
00:57:34 Probrala se z toho, všechno zvládla,
00:57:38 dávali jedno procento na přežití. Natálka to dokázala
00:57:43 ale když jsme přijeli v dubnu domů,
00:57:47 tak bohužel došlo k další komplikaci
00:57:50 a tenké střevo se jí zauzlilo a prodělala další těžkou operaci,
00:57:56 kde už nedávali žádnou naději.
00:57:59 Musela to zvládnout bez umělého spánku a naše Natálka to dala.
00:58:05 My jsme za to jako šťastní rodiče rádi.
00:58:11 Nechodíme už nikam, na operace už vůbec ne.
00:58:15 Nechodili jsme už delší dobu, protože Natálka je čím dál těžší,
00:58:21 pohledy lidí bych řekla, že jsou horší
00:58:26 a od té operace nechodíme vůbec nikam,
00:58:31 protože hrozí okamžité protrhnutí toho pytlíku
00:58:36 a samozřejmě to je okamžitá výměna
00:58:40 a jsou s tím problémy.
00:58:43 Nedovedu si to představit.
00:58:47 V těch našich obchodech není nikde připravena toaleta,
00:58:51 kde bych mohla dítě omýt, přebalit. Takže nevyrážíme nikam.
00:58:57 Veškerý nákupy si dělám,
00:59:00 když manžel nebo druhá dcera jsou doma
00:59:03 a Natálku pohlídají.
00:59:05 Stačí?
00:59:07 -A jak to dopadlo vlastně s tou operací?
00:59:10 -Já jsem se tý operace vlastně zalekl,
00:59:13 protože mi říkala kamarádka, že je na tom po tý operaci ještě hůř,
00:59:18 což mi teda silně nedodalo, takže jsem se rozhodl,
00:59:23 že zatím ne, až se nějak odhodlám,
00:59:28 nebo až se posbírám, nebo zvážím všechny svý možnosti.
00:59:32 Já bych chtěl totiž v budoucnu bydlet s přítelkyní,
00:59:37 která je taky na vozejku, chtěl bych se naučit,
00:59:42 jak jí zajistit, aby se o mě nemusela nijak extra starat,
00:59:48 protože ona sama toho má sama dost.
00:59:51 Takže bych se chtěl osamostatnit už kvůli ní.
00:59:58 Já ji mám strašně rád.
01:00:01 V budoucnu bych s ní prostě chtěl bejt, no.
01:00:22 Poslední dobou moc nespím, protože toho mám plno v hlavě
01:00:26 a nevím, jak to vyjádřit, tak jsem začal ještě trochu textařit.
01:00:32 Snažím se to vlastně vypsat.
01:00:35 A zatím to pomáhá, takže se vždycky vypíšu.
01:00:41 Tak jo, tak zkusíme kousek.
01:00:46 "Už vím, jaký je to bejt na vozejku.
01:00:50 Říkali mi: Hele, kriple, kde máš holku?
01:00:53 Já vám ale ukážu, co umí vozejčkář.
01:00:56 Můžu bejt sportovec, můžu bejt házenkář.
01:00:59 Já si ale myslím, že jste všichni cvoci
01:01:02 a vím, že už vám nikdy nebude pomoci.
01:01:05 Vím, že by vám nepomohlo ani deset doktorů,
01:01:08 i kdyby to bylo deset Hannibalů Lecterů.
01:01:11 Jsem Dáňa a jsem to prostě já, a o tomhle se se mnou nikdo nehádá.
01:01:16 Jsem osobnost, která je prostě vlídná,
01:01:20 ale zároveň si svý teritorium hlídá.
01:01:23 Jsem typ člověka, co si servítky nebere,
01:01:26 a proto jsem ten, co vám na hlavy sere."
01:01:29 -Takže bazén stojí
01:01:32 a já mám možnost aspoň touhle cestou poděkovat úplně všem,
01:01:36 kteří se na tomto bazénu a na splnění našeho snu podíleli
01:01:40 jakoukoliv finanční částkou, nebo třeba jenom podporou,
01:01:44 psychickou, protože to nebylo pro nikoho jednoduché.
01:01:50 Určitě bych se zmínila o mojí babičce Lidušce,
01:01:54 která finanční částkou nám dopomohla závěr bazénu dodělat.
01:02:02 Ale bohužel, za ten rok a půl
01:02:05 se v naší rodině udála strašná spousta věcí,
01:02:10 protože Natálka od prosince loňského roku
01:02:14 prodělala čtyři těžkém operace, kde přišla o tlusté střevo,
01:02:19 má vývod a samozřejmě do bazénu nesmí.
01:02:25 Mám z bazénu radost.
01:02:29 Tenkrát, když jsem vyslovila tenhle nápad,
01:02:34 tak to bylo v době, kdy Natálka tenhle problém neměla, byla zdravá.
01:02:38 Dneska bych si možná pro ni přála třeba něco úplně jiného,
01:02:43 ale ten poslední impulz,
01:02:47 kterej mi někdo dal, aby se ten bazén dodělal,
01:02:55 byl právě Héřa Volf.
01:03:57 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
01:04:01 Vyrobila Česká televize 2014
Na filmu pracovala více než 14 měsíců parta nadšenců pod hlavičkou o.s. Cesta za snem. Loni v létě uspořádali cestu vozíčkáře Heřmana Volfa na sever, na nejvyšší horu jižního Norska Gaustatoppen. Splnil si tak svůj sen, zdolal 2076 km dlouhou cestu na kole s ručním pohonem. Nejel ale sám za sebe. 18 etap cesty věnoval 18 handicapovaným dětem z celé ČR. Podařilo se díky projektu najít sponzory a splnit dětské sny v hodnotě 600 000 Kč. Ve finále bylo obdarováno dětí hned dvaadvacet. Děti a jejich rodiče pustili štáb a autory projektu do svých rodin a natáčelo se o jejich životech. Mnohým zúčastněným to hodně změnilo pohled na svět. V popředí dějové linky jsou tři dětské příběhy. Honzík a Adélka jsou dvojčata z Tábora. Vyrůstají jen s matkou, otec je opustil jako kojence. Nechtěl vychovávat postižené děti. Rebelující Dan z Prahy stojí před závažnou operací, která ho možná postaví na nohy. Zvažuje, zda do toho jít a sní o samostatnosti, životě se svou holkou a vlastní firmě. Vtipně a ostře glosuje život člověka na vozíku, rapuje vlastní texty a dává všem okolo jasně najevo, že nemůže chodit, ale mozek mu funguje velmi dobře. Poslední je příběh dvanáctileté Natálky. Narodila se předčasně. Doktoři ji zachránili, ale zbytek je na rodičích. Holčička je velmi těžce postižená.