00:00:15 Ve věku 78 let zemřel národní umělec Vladimír Šmeral.
00:00:24 Vláda by místo pronásledování novinářů měla spíš stíhat
00:00:27 agenty CIA za nezákonné operace doma i v zahraničí.
00:00:35 V obrazových informacích z domova patří úvod problematice
00:00:38 mladé generace, o jejíž práci především platí,
00:00:41 že jaké úkoly, takové i výkony. Jinými slovy,
00:00:45 náročnost na mládež znamená i důvěru v její schopnosti.
00:00:49 A ta se prací mladých zpravidla zúročuje. Jako ve Sliači.
00:01:08 Dnes - 16.března 1982 - se narodila také Miřenka Čechová.
00:01:14 Budoucí tanečnice, performerka, choreografka a režisérka.
00:01:39 Tady v Aši v době, kdy vlastně byly zavřený hranice,
00:01:43 ti lidi, kteří tady žili, to byly takový trošku odsunutý existence.
00:01:46 A bylo vlastně fajn vyrůstat mezi cikánama
00:01:53 a různýma lidma, kteří se sem dostali
00:01:57 jako naplaveniny z různých jako koutů republiky.
00:02:01 I ti, kteří se tady takzvaně zašívali.
00:02:06 Takže já jsem vůbec jako v tom nedělala rozdíly,
00:02:09 kdo je odkud, z jaký vrstvy, z jakých sociálních poměrů.
00:02:12 Jako děti, pro mě to bylo naprosto jako jedno.
00:02:15 Takže já si myslím, že naopak mně to v tom jako hrozně pomohlo,
00:02:19 že nejsem z tý privilegovaný jako vrstvy.
00:02:28 Pamatuju si samozřejmě, jak otevřeli hranice s Německem.
00:02:31 -To byla velká událost.
-Kam jste jeli?
00:02:34 Nejbližší město je Selb. Vzaly jsme s maminkou kolo
00:02:37 a jely jsme do Selbu na kole. Tam jsem byla úplně vyřízená,
00:02:40 protože jsem viděla ty čokolády, které mají
00:02:44 a které jsem nikdy v životě neviděla. Vzala mě tam do bazénu,
00:02:49 kde byl tobogán a já jsem byla úplně nadšená.
00:02:52 Od té doby, když jsme si chtěly udělat hezký víkend,
00:02:54 tak jsme vzaly kolo a jely jsme do Německa do Selbu.
00:02:58 Musím říct, že byla teda hodně temperamentní.
00:03:01 Projevovala se odmalička tím, že neustále v pohybu byla.
00:03:09 Když jsem byla úplně malá, tak jsem vždycky přivedla partu
00:03:12 mých cikánských kamarádů domů a maminka vždycky napekla vdolky
00:03:16 pro ně. Oni je vždycky všechni zblajzli strašně rychle.
00:03:19 Mamka je nestíhala dodělávat. Tak to bylo úplně běžný.
00:03:22 Nebo jsem vymýšlela různý rozhlasový programy.
00:03:26 Na starej kazeťák jsme nahrávali rozhlasový program,
00:03:29 včetně reklam, zpráv, počasí a rozhovorů.
00:03:35 Maminka mě přihlásila na baletní kroužek.
00:03:37 A tady byla paní učitelka baletu Pavla Kymplová.
00:03:41 Šila nám kostýmy, šaty, bavila se s náma o baletu,
00:03:44 brala nás do Prahy do Národního divadla,
00:03:46 abychom viděli velké balety. A já jsem v ten moment cítila,
00:03:50 že pro mě není jiná cesta než být taky baletkou.
00:03:52 Ona právě přišla s ideou, že bych měla jít na konzervatoř.
00:03:55 My jsme to brali trošku s humorem, protože jsme si říkali:
00:03:58 Tak ať to zkusí.
00:04:00 Nějak jsme ani nepředpokládali, že by ji vzali.
00:04:07 A pak mě tam vzali, což teda rodiče hrozně vyděsilo.
00:04:10 Oni mě tam v žádném případě nechtěli pustit.
00:04:12 To vím, že oba dva jako dost protestovali.
00:04:15 My jsme chtěli, aby byla lékařka. Aby studovala medicínu.
00:04:20 Tak to bylo takový naše přání. Ale ona si vybrala jinou cestu, no.
00:04:25 Mně byli 11, já jsem byla na internátě s dalšíma holkama
00:04:28 mimopražskýma, úplně sama jsem se mohla pohybovat
00:04:32 ve velkoměstě, který jsem neznala vůbec.
00:04:34 Byla opravdu malá holčička.
00:04:37 A co vy jako maminka? Nebála jste se ji pustit?
00:04:39 Bála. Strašně. Strašně jsem se bála.
00:04:43 Jako první jsem se dozvěděla pravidla.
00:04:47 Pravidla byla, že musíme dobře vypadat,
00:04:54 to znamená, že musíme mít určitou váhu,
00:04:57 musíme chodit určitým způsobem upravený,
00:05:01 musíme chodit určitým způsobem učesaný,
00:05:04 odmalička nám říkali, že musíme chodit oholený,
00:05:07 nesmíme na sobě mít nic kromě předpisového úboru.
00:05:14 I když jsme třeba potřebovaly některý den se tak jako skrýt
00:05:18 za něco, tak to nešlo. Běžně jsem slyšela
00:05:21 "Vy krávy, co děláte", když třeba s námi komunikovali.
00:05:42 Důležitý bylo, abychom zapadly do systému, co tam je,
00:05:45 a jakákoliv individualita byla potíraná.
00:05:49 A to, si myslím, byla asi jedna z věcí,
00:05:52 která pro mě byla jako nejtěžší.
00:05:55 To potlačení toho, kým jsem,
00:05:59 a vlastně zapadnutí do systému, ale i myšlení.
00:06:10 Ty máš namalovanou pusu? Koukej si to jít okamžitě setřít.
00:06:13 Takovýhle věci padaly docela často.
00:06:17 Takže to nebylo jenom o tý profesi. Ta spoutanost šla ze všech směrů.
00:06:24 My jsme byly všechny vystresovaný,
00:06:27 protože ta energie byla jako strašně negativní.
00:06:30 Jediný, co jsme vždycky dostávaly jako odpověď,
00:06:33 byla kritika, byla negativní energie,
00:06:36 vždycky nějaký problém.
00:06:43 Ale Mirka si skutečně nikdy nestěžovala.
00:06:45 Já jsem se to pak dozvěděla od pana vrátnýho,
00:06:48 kterej vlastně pracoval v internátě,
00:06:53 kterej mi řekl, jak Mirka chodila tam a jak tam vždycky plakala.
00:06:58 Já jsem byla posedlá tím baletem. Já jsem prostě chtěla dokázat,
00:07:01 že budu nejslavnější baletkou na světě.
00:07:05 Když je vám 11, tak jezdíte tím autobusem
00:07:09 nebo tím vlakem dvakrát týdně do Prahy
00:07:11 a když jsou mosty, tak zvedáte nohy a říkáte si to přání.
00:07:15 Tak to jsem dělala a vím, že snad do 17-18 let jsem si přála,
00:07:20 abych byla nejslavnější baletkou na světě.
00:07:34 V tom osmáku najednou vlastně přišlo u mě
00:07:38 takový jako zvláštní uvědomění toho,
00:07:42 že nechci bejt průměrná baletka.
00:07:47 A měla jsem strach, když budu dělat tu labuť
00:07:51 pořád dokola, že nakonec tou labutí se stanu.
00:07:56 Tím zvířátkem. Takže jsem se rozhodla,
00:08:00 že zkusím objevit ještě úplně novej svět kolem mě.
00:08:04 Jako vlastně prozkoumat ještě ty další možnosti, který jsou.
00:08:21 Když jsem skončila konzervatoř, tak jsem už nechtěla v životě tancovat.
00:08:25 Říkala jsem, že už v životě nebudu tancovat a nejsem tanečnice.
00:08:30 Šla jsem na DAMU, ale zároveň i na HAMU.
00:08:34 Protože jsem udělala přijímačky na obě dvě školy a nevěděla jsem,
00:08:38 jak se mám rozhodnout, tak jsem říkala: Zkusím obě.
00:08:41 Na DAMU jsem dělala alternativní divadlo a loutkový.
00:08:45 A na HAMU jsem dělala nonverbální.
00:08:56 Už tenkrát, když jsem ji viděl poprvé na chodbě,
00:08:59 tak jsem viděl, že to je magor stejnej jako já.
00:09:04 A něco tam proběhlo.
00:09:10 To něco můžu nazvat jakoby taková láska.
00:09:13 Ale taková ta umělecká láska.
00:09:17 A tím to vlastně všechno začalo.
00:09:23 Tantehorse je malá skupina, která v podstatě čítá
00:09:26 dva autory a performery, a to jsem já a Radim Vizváry.
00:09:32 Kdo je v tý vaší skupině šéf?
00:09:34 Nikdo.
00:09:36 Je to takový kongeniální soubor.
00:09:41 Děláme převážně malý intimní věci. Sólový.
00:09:47 A vždycky se zaměřujeme na spíš fyzický divadlo.
00:09:52 To tělo je vždycky hlavní výrazový prostředek
00:09:55 a nositel vlastně toho příběhu.
00:09:59 Divadlo je pro nás něco až fatálního.
00:10:03 Takže my nejdeme takovou to cestou, že bychom něco napodobovali,
00:10:07 nebo něco dělali jako. Když už to děláme,
00:10:11 tak to musí být autentický. Ten emotivní dopad na diváka
00:10:16 musí být... Musí být. Musí být.
00:10:29 Na DAMU jsem pracovala s jazykem poměrně hodně,
00:10:32 ale i s hudbou na jevišti
00:10:35 a zároveň s Petrem Boháčem jsem založila druhý soubor.
00:10:43 To už je tak 7-8 let od té chvíle, co jsme založili Spitfire Company.
00:10:46 A je to do teď, no.
00:10:48 A táhni to pak zádama, ať nejsi takhle skloněná i v tomhle.
00:10:52 Že to prostě vytáhneš tou lopatkou...
00:10:55 Spitfire je taková otevřená platforma. Je nás mnohem víc.
00:10:58 Čítá třeba 10 takových základních členů.
00:11:01 A děláme větší projekty, větší koprodukce.
00:11:07 Ať víš, kterou částí to děláš.
00:11:09 Víc, ještě bych řekla, že do jisté míry experimentujeme.
00:11:15 Stejný rytmus. Počítejte!
00:11:18 Já jsem začala dělat divadlo, ale pak jsem se k tomu tělu postupně
00:11:21 nějak vrátila, ale jako jinak. Nově.
00:11:24 S tím, že jsem se snažila odbourat ty špatný návyky,
00:11:27 který jsem měla z konzervatoře. Tu křeč.
00:11:31 Tu neosobnost, tu zmechanizovanost.
00:11:34 A snažila jsem se zjistit, kdo vlastně jsem já
00:11:37 a co vlastně chci na jevišti dělat.
00:11:39 Blíž! Noha! Dobrý.
00:11:42 My máme vždycky jako netančit, nehrát, nesnažit se zahrát něco.
00:11:46 My nehrajeme nějaké emoce. Tam když máme strom, tak je živý.
00:11:50 Když hrajeme Audienci a pijeme piva,
00:11:55 tak je prostě pijeme. Takže holky vypijou...
00:11:58 Jedna vypije skoro 7 piv na té scéně.
00:12:02 Ale to je ta hra. To je to, co lidi baví,
00:12:05 protože vidí, že někdo vypije na ex skoro 7 piv.
00:12:09 A vidí, že to je velký problém pro tu holku,
00:12:12 protože pivo nemají rády.
00:12:15 A to je jako, že se snažíme být v tom pravdivě.
00:12:24 Miři, jak ty ses dostala do Ameriky?
00:12:27 Bylo to zajímavý, protože ne moc umělců jezdí na Fulbright.
00:12:31 Spíš je to takový jako vědecký stipendium.
00:12:33 Nakonec z celého výzkumu zbylo to, že jsem v podstatě
00:12:35 tam začala hrát. Začala jsem hrát svoje vlastní představení.
00:12:46 Zažívala jsem neuvěřitelnej kulturní šok,
00:12:50 protože jsem si uvědomila, že to pojímání umění,
00:12:53 který máme my tady v Čechách, v Americe vůbec nefunguje.
00:12:57 Tam skutečně se jede strašně moc ta komerční linie.
00:13:01 To znamená show. Vždycky to musela být show.
00:13:03 Jako světla, tanec, velká choreografie,
00:13:07 spousta lidí na scéně, bojový scény,
00:13:10 herci tam létají skvěly vybavení akrobaticky a tak.
00:13:14 To znamená, že pro Američany tohle bylo neuvěřitelně evropský.
00:13:20 Což pro ně je vždycky nějakým způsobem exotický.
00:13:24 Jako zajímavý hrozně. A tam jsem si uvědomila,
00:13:26 že když člověk něco dělá a když to dělá dobře,
00:13:29 tak jak je oceněnej a jak je ohodnocenej.
00:13:32 Že lidi se nebojí navzájem si říct: Fakt dobrá práce.
00:13:36 Nebo: Udělal jsi to skvěle.
00:13:39 Nebo prostě říct: Hele, to je úžasný.
00:13:42 Nechceš udělat něco dalšího?
00:13:47 Umíš si představit, že bys tam žila?
00:13:50 No, umím.
00:13:54 Neumím si představit, že bych žila ve Washingtonu, kde jsem byla.
00:13:57 Ale New York?
00:13:59 Já říkám, že New York je místo...
00:14:03 To je prostě puzzle, kterýmu chybí jedno políčko.
00:14:06 K dokonalosti. A to jsem já.
00:14:28 Já jsem přijela a byla jsem... Chtěla jsem měnit svět skoro.
00:14:33 Chtěla jsem v našem souboru... Tak jo. Pojďme do toho! Pojďme dál!
00:14:36 Protože tam jsem zjistila, že to, co děláme, je fakt dobrý
00:14:39 a že to má smysl. No, ono těch pár měsíců stačilo k tomu,
00:14:44 aby tohle moje až trošku idealistický nadšení opadlo.
00:14:55 Miřenka se třeba objevila během jednoho roku
00:14:57 dvakrát až třikrát de facto skoro na titulce Washington Post.
00:15:02 Nemyslím hlavní titulce, ale toho Artu.
00:15:05 To je prostě něco, co se rovná skoro zázraku.
00:15:08 To se nepodaří ani Bolšoj baletu.
00:15:15 V momentě kdy sem ten úspěch přišel z Ameriky,
00:15:18 tak najednou ten zájem tady v Čechách stoupl.
00:15:21 Najednou vlastně, jak kdyby mě teprv uviděli.
00:15:24 Najednou jako by si řekli: Hele, ona tady byla celou dobu,
00:15:27 a my jsme ji jako neviděli.
00:15:34 My máme s Miřenkou společně spoustu ocenění,
00:15:37 který sklízíme po celým světě. Jsme známější někde jinde
00:15:40 než u nás v Čechách, a tady se to pomalu ani nikdo nedozví.
00:15:56 U nás je to pokaždý hroznej boj o diváka.
00:15:58 My na každý představení bojujeme s tím, aby přišli lidi.
00:16:03 A stále se ještě furt chodí na ty známý tváře z televize,
00:16:09 na ty seriálový hvězdy.
00:16:12 Ta divácká obec je svým způsobem snobská.
00:16:16 A taky není vychovávaná k tomu, aby vyhledávala jiný druh tance,
00:16:22 než je klasický balet, jiný druh divadla, než je opera,
00:16:25 jiný druh divadla, než je činoherní divadlo.
00:16:29 Je pravda, že prostě naše publikum
00:16:34 je do 30 let třeba.
00:16:37 Nebo do 35 let.
00:16:39 Vidět starší lidi v hledišti je velmi vzácný.
00:16:44 Možná je to i tím komunismem nebo tím,
00:16:48 že tady byla dlouho nějaká... Že jsme byli dlouho zavření.
00:16:52 Takže my jsme neměli tolik možností a prostředků
00:16:58 a ti umělci více pracovali v takovém tom undergroundu.
00:17:04 Musí vyrůst generace, která na to bude zvyklá,
00:17:07 Která si zvykne, že je to určitý přísun informací,
00:17:14 nové vidění světa. A když tohle budou mít,
00:17:18 tak myslím si, že začnou chodit ve větší míře.
00:17:25 Tady se nacházíme v Hlubině a společně s Miřenkou
00:17:30 a s naším seskupením Tantehorse vedeme workshop
00:17:35 pro studentky konzervatoře.
00:17:43 Asi kdybych já sama neměla tuhle zkušenost,
00:17:46 kdybych neprocházela tím striktním režimem, tou šílenou diktaturou,
00:17:51 kde jsme nesměly dělat nic na konzervatoři,
00:17:54 právě proto, že je vedeme, že oni jsou sami ti tvůrci.
00:17:58 Neříkáme jim, co mají dělat, ale říkáme ji: Vy jste choreografové,
00:18:01 vy jste režiséři té věci.
00:18:04 Většina z nich nebo v podstatě všechny
00:18:07 předtím nic takového nezkusily.
00:18:11 V tempu toho "mám, nemám, mám, nemám",
00:18:14 možná udělám tohlencto...
00:18:17 Teď mě to chytá. Teď mně to povoluje.
00:18:19 Teď zase znovu nabírám. Jo? Jak jsme říkali,
00:18:22 jak furt upozorňuje Radim: Dýchání! Zkusíme jít zpátky na svoje místa.
00:18:25 Například moji rodiče, kteří když viděli poprvé, co dělám,
00:18:27 tak tomu vůbec nerozuměli a říkali: Co to je?
00:18:31 A postupně vlastně za tu dobu, co už to dělám skoro 10 let,
00:18:36 tak si zvykli a vlastně, i když to nejsou umělci
00:18:41 a nemají jako nějaký background v současném umění,
00:18:44 tak tomu začínají rozumět.
00:18:57 Bylo to pro nás takový nezvyklý, protože jsme to taky nechápali.
00:19:01 Já ji strašně obdivuju a ta její tvorba se mi moc líbí.
00:19:07 A myslím, že teď už po těch letech taky dovedu
00:19:13 dost věcí pochopit.
00:19:15 Čtu to po svým a hrozně mi to jako pomáhá ji poznat.
00:19:19 Vždycky k ní mám hrozně blízko. Dost často brečím u toho.
00:19:22 A je to pro mě takový silný. Takový pocit sdílení.
00:19:31 Narážíme skrze tanec na velmi netaneční témata.
00:19:36 Takže my vykračujeme tady k tomuhle a lidé na to reagujou každý jinak.
00:19:42 A to se mi právě líbí. To je ten dialog.
00:19:46 A mě baví to, že lidé jsou naštvaní třeba na nás.
00:19:49 Nebo se konfrontujou. Nebo říkají: Já bych to udělal úplně jinak.
00:19:52 To je skvělý. To je pro mě nejhorší,
00:19:55 když lidé zatleskají a řeknou: No, to bylo asi dobrý.
00:19:58 Bylo to zajímavý. Nejhorší slovo pro umělce je zajímavý.
00:20:12 Když jsem dělala S/H is Nancy Joe o tématu transgenderu,
00:20:18 tak tam ty rozdíly byly docela znatelný.
00:20:22 U nás v Čechách je to tématika, která lidi vlastně docela zajímá,
00:20:26 protože je taková jako aktuální.
00:20:31 Ve Skotsku, když jsme hráli v Edinburghu,
00:20:34 tak tam už je to jako pch, o tom jsme mluvili před 20 lety.
00:20:37 Tam už je to passé nějaký transdender.
00:20:40 V Americe, tam je to zase: Tady a teď, pojďme to otevřít.
00:20:43 Pojďme o tom mluvit. V Polsku je to:
00:20:46 Ty ses zbláznila, tohle nám tady jako říkat?
00:20:49 O tom se tady nemluví.
00:20:51 V Koreji mi říkali: My nemáme žádný transgender lidi,
00:20:54 My nemáme ani gaye, ani lesby. Nic takovýho.
00:21:08 Ve chvíli, kdy začíná dělat představení o transgenderu,
00:21:13 tak to vztahuje ke své rodině, kde ten transgender se objevil.
00:21:18 To je podle mě pro ni rozhodující a to ji charakterizuje.
00:21:26 Miřenka když dělá nějakou inscenaci,
00:21:28 tak neustále hledá něco nového, něco inovativního tak,
00:21:33 aby to zároveň posouvalo i ji. A díky tomu si Miřenka vlastně
00:21:43 jakoby vytváří svůj specifický rukopis.
00:21:49 Tohle schováme dozadu a...
00:21:57 Ať to svítí, ať to září. Že bych to spíš...
00:22:00 No. Že bych trošku utahovala jenom.
00:22:02 -To je velmi jednoduché zadání. V pohodě. -Super.
00:22:07 FAiTH je vlastně hrozně o drilu.
00:22:10 O drilu, kterej jsem musela vlastně podstupovat na škole.
00:22:15 O tom, kdy člověk zasvětí celý život tomuto křehkému umění.
00:22:20 A co po něm zbyde potom? Výčet rolí v archivu Národního divadla?
00:22:25 A pak, když přestane mít možnost to dělat,
00:22:28 tak co je dál? Prázdnota. Totální prázdnota.
00:22:31 Existenční propast. Existenciální.
00:22:33 Jak se s tím vyrovnat? Taťjána Juřicová,
00:22:38 moje profesorka na konzervatoři se s tím vyrovnala tak,
00:22:41 že skočila z okna. Já cítím, že kdybych dělala balet,
00:22:48 že bych možná dopadla stejně.
00:22:58 Když jste to představení viděla, jak jste reagovala?
00:23:01 Plakala jsem. Opravdu jsem plakala.
00:23:03 To se mě strašně dotklo a to jsem plakala.
00:23:07 A ještě teď bych asi plakala.
00:23:13 Vlastně bojuju do dneška.
00:23:16 Je to pořád ta neustálá obsese být perfektní.
00:23:22 Dosahovat výsledků. Dokazovat ostatním,
00:23:25 že dělám maximum. Pracovat neuvěřitelně,
00:23:30 až jako workoholicky. To jsou všechno následky toho,
00:23:33 jak jsem vlastně... V čem jsem vyrůstala.
00:23:36 A toho se, myslím, ASI nikdy jako nezbavím.
00:23:39 Ale téma už jako samo o sobě konzervatoře a baletu
00:23:42 tímhle představením se pro mě tak jako pěkně uzavřelo
00:23:45 a já myslím, že už nemám potřebu o tom mluvit dál.
00:23:57 Je ti to líto, že jsi známější venku než doma?
00:24:01 Ne, protože je to vlastně fajn.
00:24:07 Já jsem hrozně ráda takovej chameleón, kterého lidi nepoznaj.
00:24:10 Třeba dneska se mi to stalo. Přišla za mnou jedna známá básnířka
00:24:16 po představení, přinesla mi dvě knížky a říkala:
00:24:19 Ta jedna je pro vás a jedna pro Miřenku.
00:24:22 Já se s Miřenkou znám. A já jsem říkala:
00:24:25 Já vás moc ráda vidím. Já tu jednu dám teda Andree.
00:24:29 A ona říkala: To jste vy?
00:24:39 Naopak si myslím, že by to mohlo být ještě jako víc,
00:24:42 že by mě bavilo ještě jako dosáhnout něčeho mnohem většího
00:24:46 tam v Americe.
00:24:50 Aby třeba se to jednou, až budu stará,
00:24:54 nebo po smrti, tak provalilo.
00:25:02 Nakolik ovlivnil Listopad 89 životní cestu
00:25:06 tehdy sedmileté Miřenky Čechové?
00:25:09 Byla by tanečnicí, performerkou, choreografkou a režisérkou,
00:25:13 i kdyby se nezměnil společenský systém?
00:26:00 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014
V listopadu 1989 navštěvovali první stupeň základní školy nebo chodili do školky. Dnes patří ke špičkovým umělcům ve své oboru. Miřenka Čechová, baletka, která se vzbouřila a jako tanečnice a performerka dobyla Ameriku. Dokumentární cyklus ČT. Režie A. Sirotková
