Nejmladší primabalerína v historii naší první scény. Dokumentární cyklus ČT (2014). Režie A. Sirotková
Nikola Márová (I. řada)
Pondělí 19. 7. 2021 po půlnoci na ČT art
Přehrát
00:00:14 Dobrý večer. Vysíláme první vydání Televizních novin.
00:00:18 V moskevském Kremlu dnes začalo
00:00:20 zasedání Nejvyššího sovětu Sovětského svazu.
00:00:26 Komunistická strana Československa, vláda a všechen lid naší země
00:00:30 budou usilovat o další rozvoj
00:00:31 a prohlubování československo-mozambických vztahů.
00:00:38 Tak my jsme z Moravy. Poprvé jsme v Praze
00:00:42 tady na té spartakiádě. No a hrozně se nám tady líbí.
00:00:46 -Co nejvíc?
-No tak asi nejvíc metro.
00:00:48 Demolice, asanace, nebo rekonstrukce a modernizace?
00:01:06 Dnes 24.června 1980 se narodila také Nikola Márová,
00:01:13 budoucí primabalerína Národního divadla.
00:01:35 Celá třída, všichni chodili do Pionýra a mně se to hrozně líbilo.
00:01:38 Ty culíky, ty červený mašličky, tílko a ty kraťásky, jarmilky.
00:01:43 A že tam dělali legraci. Mně se to hrozně líbilo,
00:01:46 ale naši nechtěli. Já jsem to nechápala,
00:01:49 když všichni chodí do Pionýra, proč já nemůžu chodit do Pionýra.
00:01:53 Narodila ses vlastně ještě do komunistický země
00:01:56 a potom přišla ta revoluce. Jak jsi to vnímala jako holka?
00:01:59 Já jsem chodila do jazykový třídy od 3.třídy vlastně,
00:02:03 takže jsem měla půl roku ruštinu. A najednou jsme přišli do třídy
00:02:07 a paní profesorka, nebo paní učitelka říká:
00:02:10 Tak, děti, už se nebudeme učit rusky, budeme se učit anglicky.
00:02:15 Takže to spíš bylo takový to vnímání dětský.
00:02:29 Já jsem byla taková živá hodně a furt jsem dělala
00:02:33 nějaký hvězdy na zahradě a furt jsem lezla po stromech,
00:02:36 tak naši nějak, nevím už, jak to vzniklo přesně,
00:02:40 ale myslím si, že viděli nějaký letáček
00:02:43 na přípravku Národního divadla.
00:02:46 A od 6 let jsem tam začala chodit.
00:02:51 Měl jsem radost, že je taková jako veselá.
00:02:54 Že ten tanec pojí jakoby s tím veselím v podstatě.
00:02:57 Takže mít takovou veselou sestru, jako dobrý.
00:02:59 Poněvadž já jsem veselej taky, takže já plus veselá sestra,
00:03:02 veselá rodina je super úplně jako.
00:03:05 Když jsem měla nějaký volno anebo prázdniny,
00:03:08 tak jsem byla podle mě takový ten kluk,
00:03:10 ale najednou na tom baletním sále jsem byla ta princezna.
00:03:13 Já vím, že moje první role byla beruška.
00:03:16 Ty děti z té přípravky dělaly berušky a mravence.
00:03:20 No a já jsem strašně chtěla dělat berušku.
00:03:23 Já bych to těžce nesla psychicky, kdyby mě obsadili do mravence.
00:03:27 Takže to jsem byla taková ta holčička, ta princezna.
00:03:39 Když jsem měla první představení rovnou na scéně Národního divadla,
00:03:42 tak to mě strašeně chytlo. A vlastně v ten moment vím,
00:03:45 že to byl ten sen, ta baletka.
00:03:50 Prostě balerína, co měla nějaký výstup,
00:03:52 nějakou minutu, tak my jsme přesně věděly, že půjde z šatny,
00:03:54 tak jsme tam nenápadně čekaly za rohem, abychom ji potkaly.
00:03:57 Abychom jí řekly dobrý den.
00:04:02 Shodou okolností tady za čtvrt hodiny bude školička
00:04:05 a teď třeba taky ty holčičky čekají na tý chodbě, až tě uvidí.
00:04:09 No, asi jo. Jako je pravda, že vždycky když projdu,
00:04:13 tak slyším: To je Nikola Márová! To je Nikola Márová!
00:04:16 Tak je to hezký. Je to milý od nich.
00:04:30 Když se blížil čas toho konkurzu na konzervatoř,
00:04:35 tak rodičům řekli, že mám talent a že mám dispozice dobrý k baletu
00:04:40 a že by to byla velká škoda, kdybych to nezkusila.
00:04:48 Ve škole to bylo najednou drsný.
00:04:51 To bylo vlastně pro jedenáctiletý dítě,
00:04:54 já jsem byla zvyklá lítat venku a užívat si života po škole
00:04:59 s kamarádama, s kamarádkami, a najednou byl absolutně sek.
00:05:02 Prostě to skončilo ze dne na den, dá se říct.
00:05:05 protože ta škola je strašně náročná jak časově, tak fyzicky.
00:05:09 No tak bylo mi jí líto, protože opravdu byla K.O. teda.
00:05:14 To fakt byl záhul úplně strašnej.
00:05:17 A to jsem si říkal, že když budu mít dítě nějaký svoje,
00:05:20 tak že asi fakt teda ne taneční konzervatoř.
00:05:23 Protože vůbec žádnej čas. Od rána do večera
00:05:27 prostě jako. A fakt chodila spát úplně vysílená.
00:05:30 Opravdu my jsme tam byli od osmi do osmi.
00:05:33 Takže já jsem od 11 do 18 let
00:05:36 vlastně trávila veškerý čas jenom v tý škole.
00:05:38 S tím, že jsme měli i soboty, když bylo představení i neděle.
00:05:42 U mě skončily zážitky z dětství před konzervatoří.
00:05:46 Pak mám úplně black out, pak mám jenom školu.
00:05:51 A pak mám zase až, když jsem nastoupila do divadla.
00:05:54 Tak vím, že jsem začala trošku žít.
00:06:03 Ve 13 letech se stala taková osudová věc, možná bych řekla.
00:06:08 Dokonce i v tom baletu. Protože jsem si rozdrtila pravý loket.
00:06:13 No a já jsem z tý školy vypadla na asi 4 měsíce.
00:06:18 Ono se řekne, 4 měsíce nic není, ale na konzervatoři jsou 4 měsíce
00:06:22 strašně dlouhá doba. A já jsem se tam vrátila zpátky
00:06:26 a viděla jsem, jak mě paní profesorka začala úplně přehlížet.
00:06:29 Tak jsem si myslela, že mě odepsala, že si třeba myslela,
00:06:31 že už to vzdám, nebo že už to nedoženu.
00:06:34 A mě to tak hrozně nakoplo, mně to tak strašně vadilo,
00:06:37 že v ten moment já jsem úplně strašně zabrala.
00:06:40 Já jsem si vlastně do tý doby myslela, že jedu naplno,
00:06:43 ale vím, že jsem naplno nejela. A najednou po tom úraze
00:06:47 jsem se opravdu snažila tak moc, abych ty holky dohnala,
00:06:50 že si myslím, že tam mi začalo vlastně docházet všechno,
00:06:54 že musím úplně makat ne na 100 procent,
00:06:57 ale na 200 procent, abych se někam dostala.
00:07:17 Ty jsi odmaturovala na taneční konzervatoři. To bylo v jakém roce?
00:07:21 To bylo v roce 1998. A já jsem tenkrát dělala konkurzy,
00:07:27 protože jsme s rodičema měli stodvacítku škodovku
00:07:31 a peníze skoro žádný, takže ty možnosti nebyly nějaký velký.
00:07:35 Takže si pamatuju, že s tou stodvacítkou jsem vyrazili
00:07:38 do Drážďan. No a tam jsem přijela a já mám 170 centimetrů.
00:07:44 A tam řekli před tím konkurzem, že berou lidi do 169 centimetrů.
00:07:50 Tak jsme zase jeli domů a mě to tak strašně zničilo,
00:07:53 to pro mě byl takový šok, že jsem si řekla:
00:07:57 Já už nikam nepůjdu. Já už nikam nechci, abych slyšela,
00:07:59 ještě než se na mě podívají, že mě nechtějí, na to nemám nervy.
00:08:03 Tak jsem se rozhodla jednoznačně, že zůstanu v Praze.
00:08:18 Takže jsi nastoupila do Prahy a nastoupila jsi tam jako co?
00:08:22 -Jako normálně do sboru?
-Klasicky do sboru.
00:08:25 Úplně normálně. Jako většinou když přijde někdo ze školy,
00:08:29 tak se většinou jde do sboru.
00:08:31 A umíš si vůbec představit, že bys jako zůstala tou sboristkou?
00:08:34 Já jsem si od školy vysnila role nějaký
00:08:37 ty se mi splnily. Vlastně proto jsem to dělala.
00:08:42 Proto jsem dělala tu konzervatoř, s tím cílem,
00:08:45 že si chci zatančit tyhle role, který jsem si doma pčedstavovala
00:08:49 před zrcadlem, že je tančím. Mávala jsem rukama, že mám křídla,
00:08:53 labuť jsem dělala, takže asi bych to těžko skousávala.
00:09:00 Úspěch tanečníka spočívá na několika základních aspektech.
00:09:05 První je čistě fyzický aspekt. To jsou nějaký tělesný danosti,
00:09:09 který prostě buď máte od boha, nebo je od boha nemáte.
00:09:13 Potom samozřejmě je to muzikalita, je to určitej hereckej talent,
00:09:18 je to taky schopnost pokory a soustavný a velice tvrdý práce,
00:09:23 protože prostě ta profese o tom je, o tý práci.
00:09:37 A v neposlední řadě je to taky o nějakým osobním charismatu.
00:09:44 Když, jak říkáme, energie toho člověka
00:09:47 na tom jevišti jde přes tu rampu na ty lidi, nebo nejde.
00:09:51 A to se samozřejmě taky vůbec naučit nedá.
00:09:54 INSTRUKTÁŽ KE CVIČENÍ V ODBORNÉ BALETNÍ TERMINOLOGII
00:10:13 Najednou se stalo to, že všechny hlavní sólistky onemocněly.
00:10:19 V zimě, když byly chřipkový epidemie,
00:10:22 tak najednou nikdo nebyl. A jelikož vždycky je
00:10:24 hromada Louskáčků, a to by byl strašnej průšvih,
00:10:26 kdyby se najednou zrušila všechna představení Louskáčka,
00:10:29 tak potřebovali během chviličky, během pár dnů okamžitě
00:10:33 někoho to naučit. Vzali mě na sál a během jedno dne
00:10:37 do mě celej balet, veškerou choreografii mi nasypali do hlavy,
00:10:42 začali jsme pořádně zkoušet a za 5 dní bylo představení.
00:10:48 Jak jsi to prožívala? Přeci jenom jsi trémistka,
00:10:50 a teď teda ta velká šance?
00:10:53 No to bylo strašný, protože já jsem věděla,
00:10:55 že jestli tu šanci promarním, jestli to zkazím,
00:10:57 nepovede se mi to, že tím se ta cesta uzavře.
00:11:00 Takže možná ale ten stres a tady to všechno, co jsem si uvědomovala,
00:11:04 vlastně ten výkon naopak zlepší. Nebo u mě to tak funguje.
00:11:08 A vlastně ještě tenkrát šéfem baletu byl Vlastimil Harapes
00:11:12 a on řekl, že na základě toho představení,
00:11:15 jestli se mi povede, tak mi dá sólovou smlouvu.
00:11:19 Naštěstí to vyšlo, takže jsem tu smlouvu dostala.
00:11:54 Já jsem měl pocit, že někteří sólisté
00:11:57 svými zkušenostmi a svou kvalitou jsou přeci jenom někde jinde
00:12:00 než někteří jiní sólisté, takže jsem udělal
00:12:05 ještě ten speciální post toho prvního sólisty,
00:12:08 kam tehdy jsem zařadil Terezku Podařilovou,
00:12:11 Zuzanu Susovou a Sašu Katsapova.
00:12:15 A asi po roce nebo po dvou k nim přibyla Nikola Márová.
00:12:20 Ty jsi historicky nejmladší primabalerína Národního divadla.
00:12:24 Tenkrát ano.
00:12:35 No, talent a píle. Asi to jde ruku v ruce.
00:12:40 Je to obrovská dřina a odříkání.
00:12:43 A musí jít spousta věcí stranou. A ta rodina.
00:12:47 Ten soukromý život prostě musí jít trošku stranou chtě nechtě.
00:12:53 Takže když to tam není tohle všechno,
00:12:56 tak těžko, si myslím, že se člověk dostane až na vrchol.
00:13:17 Co ta její výška? Není to pro baletku handicap?
00:13:20 Samozřejmě že Nikola Márová nemůže tančit s každým partnerem.
00:13:24 Partner, který s ní tančí, musí mít nejméně 182.
00:13:29 To znamená, že to nemůže být člověk menší
00:13:32 nebo střední postavy jako partner teda.
00:13:43 Na tom jevišti balerína, která má dlouhé ruce,
00:13:47 dlouhé nohy a je vysoká, štíhlá, tak to vypadá ještě lépe,
00:13:51 než když je tam někdo malý.
00:13:54 Takže určitě to handicap není. Naopak je to plus.
00:13:57 Na druhou stranu když jste ji zvedali na lavičce...
00:14:00 No tak ona ta lavička samozřejmě něco váží,
00:14:04 ale když ještě je na lavičce Nikola...
00:14:09 Tak pírko není.
00:14:20 Nikola je perfekcionalistka a umí na sebe být poměrně tvrdá.
00:14:25 Aplikuje to i na vás?
00:14:30 Takhle. Se mnou je to velmi těžký,
00:14:33 protože na mě musí jít tak nějak, jak ženy chodí na muže.
00:14:42 Ne úplně tou přímou cestou, protože já se potom šprajcnu.
00:14:46 Ale přiznávám se, že to se mnou umí.
00:14:50 Musím něco říct. Je po prázdninách, a Nikola neztloustla.
00:15:08 Tu její ženskou krásu jsem začal registrovat trochu později,
00:15:11 protože to bylo takový... Takový kuřátko přišlo ze školy.
00:15:17 Ne, tak já jsem nebyl o moc starší, ale asi pozdě.
00:15:23 To se tak jako rozvíjelo, vyvíjelo a celý to bylo zamotaný,
00:15:28 až jsme se nakonec vzali.
00:15:31 Já jsem byl sólistou, my jsme spolu v podstatě netančili,
00:15:33 ani netančíme dodnes. Občas jsou výjimky nějaký
00:15:38 v nějaký současný choreografii, kde jako ta výška,
00:15:41 ten výškový rozdíl není tak důležitý.
00:15:43 My jsme spolu něco tančili a to bylo hrozný.
00:15:46 My jsme se hádali na sále pokaždý vlastně skoro.
00:15:48 A pak už ten pedagog, ten baletní mistr přišel
00:15:50 s takovou železnou tyčí a vždycky, když jsme se začali dohadovat
00:15:55 opět, tak vzal tu železnou tyč a takhle ji mezi nás dal.
00:16:05 Je manžel trémista?
00:16:07 Je. Taky. Jenže on to asi nebude chtít slyšet.
00:16:12 Ale čím je starší, tím je to horší.
00:16:16 A jak on snáší kritiku?
00:16:18 Velice špatně.
00:16:23 Vyhovuje to tobě, že jste ve stejný branži?
00:16:26 Já si myslím, že to je výhoda v tom,
00:16:28 že si říkáme připomínky, chyby, jinými slovy chyby.
00:16:32 A on když mi něco řekne, tak já vím, že má pravdu.
00:16:37 No tak každá kritika bolí.
00:16:40 A myslím si, že ode mě asi nejvíc.
00:16:43 Protože já pak jako... Ne že bych nešetřil,
00:16:46 ale ode mě... No, je fakt, že nešetřím.
00:16:48 Já prostě řeknu, jak to je.
00:16:50 A pak to musím zas žehlit, že to nebylo tak špatný třeba.
00:17:08 Já to mám tak zvláštně. Já se vzbudím ráno a mám trému.
00:17:11 Pak během dne, protože máme trénink, tam ta tréma opadne.
00:17:15 Tam je to najednou dobrý. Pak když si jdu lehnout domů,
00:17:20 tak tam zase je to dobrý. Pak se vzbudím
00:17:23 a zase je strašná tréma. A během toho procesu líčení,
00:17:27 když mi češou vlasy, dělají mi korunku, lokýnky, všechno,
00:17:31 tak zas ta tréma vlastně tak lehce ustupuje.
00:17:33 A pak zase přichází další vlna trémy,
00:17:36 když jsem v zákulisí. A těsně před prvním výstupem,
00:17:39 jak tam vběhnu, tak to naštěstí většinou opadne.
00:17:50 Nikola se mi líbila v mnoha rolích.
00:17:52 Spíš je velice málo rolí, v kterých se mi nelíbila.
00:17:55 Téměř žádná. A to asi je hlavní důvod,
00:17:59 proč je první sólistkou a proč je jedním, neváhám říct,
00:18:04 vlastně z pilířů toho souboru. A už velmi mnoho let.
00:18:12 Myslím si, že ona kromě těch fyzických dispozicí
00:18:16 ještě má v sobě něco navíc, co z ní dělá výjimečnou.
00:18:23 Když se člověk na ni dívá,
00:18:25 já jsem kolikrát byl fascinovaný,
00:18:28 nakolik ona je jiná, než ji znám na tom jevišti.
00:18:40 -Tak já jedu. Jdeme?
-Ano.
00:18:58 -Maxi, co dělá maminka?
-Tancuje.
00:19:01 -A tatínek?
-Taky.
00:19:04 -Taky tancuje? A víš, kde tancujeme? -Jo.
00:19:08 -Kde tancujeme?
-V divadle.
00:19:10 Já jsem takovej ten typ maminky už odmalička.
00:19:14 Já jsem pořád byla maminka. Já jsem si furt hrála na maminku.
00:19:17 Když mi bylo 27, tak jsem věděla, že už to začíná hořet.
00:19:22 Už jako cítím, že už opravdu bych to dítě chtěla.
00:19:25 Ale tam byl problém, že já jsem otěhotnět nemohla.
00:19:28 Takže já jsem se dva roky musela léčit.
00:19:30 A potom jsem teprve mohla otěhotnět.
00:19:36 No a tím, že to bylo opravdu hned první měsíc po tom,
00:19:40 co jsem přestala brát léky, tak to byl šok najednou.
00:19:48 Za ty dva roky to dítě bylo natolik vysněné,
00:19:50 že jsme úplně byli šťastní.
00:19:55 A nebála ses, že by mohla ta kariéra skončit?
00:20:00 Ne. Já jsem hrozně tvrdá k sobě a k okolí asi trošku taky,
00:20:08 ale ne rozhodně tak, jak k sobě. A já vím,
00:20:12 že když něco si nastavím v hlavě, že to tak prostě bude.
00:20:18 Z těch peněz se nedá moc žít s dítětem.
00:20:21 A s hypotékou. Takže i z finančních důvodů určitě jsem věděla,
00:20:26 že se budu muset vrátit, pokud to bude možný.
00:20:29 A možný to bylo, takže jsem do toho musela jít.
00:20:33 Takže po 3.měsíci jsem měla první představení.
00:20:38 Ve srovnání s jinými prvními scénami ani ne v západní Evropě,
00:20:42 ale třeba i v zemích postkomunistického bloku
00:20:46 srovatelnými s náma, jako je Maďarsko nebo Varšava,
00:20:49 tak ty první baletní scény tam jsou na tom finančně o mnoho líp
00:20:53 než my a já to považuju za téměř trestuhodný.
00:20:57 My si vyděláváme ne primárně v divadle,
00:21:00 ale těma zájezdama a galama, na který prostě,
00:21:04 když jako jsi dobrej, tak tě pozvou někam do zahraničí.
00:21:07 A tam ta finanční odměna je úplně jiná než váš měsíční plat.
00:21:11 Je to prostě - nedá se svítit - věc, která je fyzicky srovnatelná
00:21:17 s vrcholovým sportem, a ti lidi jsou placení naprosto děsivě.
00:21:43 Jaký to je? Přece jenom je 10 večer a teď přijdeš domů
00:21:46 a najednou musíš bejt maminkou.
-No, ty jo.
00:21:50 Těžký. Protože malej má už 3 roky skoro,
00:21:54 takže když ví, že přijdu pozdě, tak už vydrží. Už nespí.
00:21:57 Takže já přijdu domů a on třeba do 12, do půl jedný
00:22:00 tam se mnou ještě skotačí.
00:22:02 Maminko, pojď si hrát s autama. No, tak za chvilku mě to čeká.
00:22:07 Tenhle? Tak. A to je všecko? Chceš nějaký letadlo?
00:22:11 -Jo.
-Který?
00:22:13 Už tu minulou sezónu, od toho 2.roku,
00:22:17 protože už mluví, začal se ptát, proč musím odejít,
00:22:21 proč jsem byla dlouho pryč. A čím je starší, tím je to horší.
00:22:24 Takže vlastně vidím, že on třeba i pláče kvůli tomu.
00:22:28 Mně to úplně trhá srdce a je to pro mě psychickej boj.
00:22:33 Je to úplně strašně vyčerpávající a já vlastně se snažím
00:22:36 dělat maximum pro to, abych byla s ním co nejvíc.
00:22:46 Já jsem stárnutí nevnímala do tý doby, než mi bylo 30.
00:22:50 A od 30 ho teda vnímám.
00:22:52 A to velice, bych řekla, protože jednak to tělo přestane poslouchat,
00:22:57 což je nejhorší. Dřív jsem si prostě přišla na zkoušku
00:23:00 bez tréninku, rovnou jsem si obula špičky a šla jsem.
00:23:04 Teď když to udělám, tak už toho lituju druhej den,
00:23:07 protože mě všechno bolí 3x víc, než by mě to bolelo,
00:23:10 kdybych na ten trénink šla. Takže ten věk je nemilosrdnej
00:23:13 a nejde nijak obalamutit.
00:23:23 Teď to vnímám všechno úplně jinak.
00:23:25 Vlastně každou tu roli cítím jinak a prociťuju jinak a to představení.
00:23:30 Dřív to bylo trošku jako na běžícím pásu,
00:23:32 a dneska vlastně každé představení je úplně jiné.
00:23:35 Už je každý takový originál pro mě.
00:23:40 Já tam nejdu s tím, že přesně vím krok od kroku,
00:23:44 co bude, jak to zahraju, ale opravdu na tom jevišti
00:23:46 si to prožívám a užívám. A uvědomuju si,
00:23:50 že třeba jednoho dne už to bude i to poslední představení.
00:23:53 Takže o to víc se snažím si nějak to jeviště užít.
00:24:33 Často nadávám na to povolání,
00:24:36 ale když se opravdu zamyslím v klidu, co bych mohla dělat,
00:24:39 nebo co by mě bavilo dělat, tak vím, že by ten balet asi byl...
00:24:46 Je to kus mě a chybělo by mi to.
00:24:49 Vlastně nedovedu si představit, čím bych to nahradila,
00:24:53 aby mě to aspoň z poloviny naplňovalo tak, jako ten tanec.
00:25:03 Nakolik ovlivnil listopad 1989
00:25:06 životní cestu tehdy devítileté Nikoly Márové?
00:25:11 Byla by primabalerínou Národního divadla,
00:25:14 i kdyby se nezměnil společenský systém?
00:26:01 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014