Mladí dobrovolníci zažili konfrontaci evropského a afrického světa. Díky pobytu v roli pedagogů a školitelů získali i sami nový pohled na hodnoty života. Scénář a režie M. Höferová
00:00:02 Často narážím na otázku,
00:00:04 jestli vůbec má význam do rozvojových zemí jezdit,
00:00:07 protože je to už všechno v háji.
00:00:09 Než jsem tam jel, měl jsem představu,
00:00:12 že tam jsou chudí černoušci, nazí, hladoví...
00:00:15 Ono to není všechno tak úžasný, jak si člověk myslel.
00:00:18 Jak tam žijí jednoduchým životem
00:00:21 a užívají si těch skutečných hodnot.
00:00:24 Tak ono to taky tak úplně není. Oni jsou hodně konzumní společnost.
00:00:28 Návyky nejsou rozdílný.
00:00:30 Tam je potíž v tom, že ty návyky neexistujou.
00:00:34 To má být nějaký hudební nástroj, ale taky to moc nefunguje.
00:00:39 Takže to je spíš asi pro nadšence, kteří si to chtějí koupit.
00:00:44 No, nehraje to. Dá se to trošku naladit.
00:01:14 Jmenuji se Jiří Štercl, pocházím z Božejova u Pelhřimova.
00:01:18 V současné době pracuji v Jihlavě ve firmě Sapeli.
00:01:22 Firma Sapeli vyrábí vnitřní dveře a zárubně.
00:01:25 Já tam pracuji na pozici technik-velkokonstruktér.
00:01:29 Chtěl jsem zkusit něco nekomerčního
00:01:32 a dobrovolnictví se mi jevilo vhodná možnost.
00:01:35 Shodou okolností jsem narazil na nějakej prospekt
00:01:38 nebo letáček od salesiánů,
00:01:41 že vysílají dobrovolníky do různých konců světa,
00:01:44 což mě, jak mladýho člověka, nadchlo.
00:01:47 Jít spasit ten konec světa. Tak jsem se přihlásil.
00:01:51 Po pravdě řečeno, vždy jsem si o dobrovolníkách nebo lidech,
00:01:55 co pracují někde kolem kostela nebo na faře, že jsou divný lidi.
00:01:58 Že jsou nějaký šáhlí.
00:02:01 Já jsem Bára, jsem z Přerova,
00:02:03 a mám vystudovanou francouzštinu a výtvarku v Olomouci.
00:02:07 Teď jsem asi rok pracovala jako ilustrátorka a grafička
00:02:10 na volné noze a učila jsem francouzštinu.
00:02:13 K dobrovolnictví jsem se dostala spíš náhodou, protože jsem...
00:02:18 Vždycky mě Afrika dost lákala,
00:02:21 nebo nejen Afrika, ale rozvojové země,
00:02:24 a náhodu jsem narazila na internetu na stránky salesiánů,
00:02:27 kde jsem zjistila, že organizují přípravné víkendy
00:02:31 a potom tu dobrovolnou službu. Tak jsem se tam přihlásila,
00:02:35 jela jsem na první víkend, pak na druhý, na třetí a tak dále.
00:02:39 Zůstala jsem u nich, protože si myslím,
00:02:42 že měli přípravný program skvěle udělaný. Líp než jiné organizace.
00:02:49 Pro salesiány je důležitý především vychovávat dobré občany.
00:02:53 A eventuelně když do nich zapadne nějaký semínko víry, je to dobrý.
00:02:57 Ale třeba ve škole nebyli jen samí věřící lidé.
00:03:01 Prostě to byli především lidé, který je třeba vzdělat.
00:03:04 To je na prvním místě. Pomoci někomu někam dál.
00:03:07 Aby se člověk důkladně připravil,
00:03:09 aby se vytříbili lidé, kteří jsou vhodní
00:03:13 a kteří to opravdu chtějí a kteří to vydrží,
00:03:16 tak pořádají roční přípravu. Je to 8 víkendů.
00:03:20 To moje dobrovolnictví určitě nebyl nějaký únik před něčím
00:03:23 nebo řešení nějakého problému, to určitě ne.
00:03:27 Bylo to tak dobře načasovaný,
00:03:29 že jsem zrovna udělala státnice a jela jsem.
00:03:32 Určitě jsem si chtěla něco dokázat, to je jasný, že člověk jako...
00:03:36 Nebudu říkat, že mi nedělalo dobře,
00:03:39 když jsem se vrátila a všichni říkali, jaká jsem úžasná,
00:03:42 že jsem to tam rok vydržela.
00:03:44 Ale zas taková to hrůza nebyla.
00:03:47 Všichni si mysleli, že jsem tam žila v nějaké chýši,
00:03:50 splácané z bláta, ale to ne. Byl tam dokonce i internet.
00:03:54 Ale jo, člověk ze sebe má celkem takový dobrý pocit.
00:03:58 Asi určitě jsem jel s takovým tím, možná ne nahlas říkaným...
00:04:02 S takovou touhou spasit ten svět.
00:04:05 Prostě to v člověku pořád je.
00:04:07 Dokud nedojede na to místo a nezjistí, že svět nespasí.
00:04:11 Tam prostě přijede, a teď tam jakoby přidá tu kapku do toho moře,
00:04:14 která má smysl, ale která není nikterak výrazná.
00:04:17 Misionáři nebo ty lidi nebo ty obecný organizace
00:04:20 tam pracují 200 let, a ještě všecko není hotový.
00:04:23 Ale kdyby tam nepracovali, každej jeden člověk
00:04:26 tak je to mnohem víc pozadu.
00:04:29 Každej člověk je tam přínosem, ale je to práce na dlouhou dobu.
00:04:32 Bylo jasné, jaká bude náplň práce,
00:04:35 že to bude práce s děckama a s mládeží,
00:04:38 tak to splňovalo úplně stoprocentně to, co jsem čekala.
00:04:41 Co to vůbec je, ten dobrovolník.
00:04:44 V názvu je to, že to člověk dělá dobrovolně, to samozřejmě jo.
00:04:48 Spousta lidí si myslí,
00:04:50 že to ten dobrovolník dělá naprosto nezištně,
00:04:54 což je třeba zas jiná věc,
00:04:56 protože si myslím, že jeden z těch důležitých motivů je to,
00:05:00 že třeba někam jedete.
00:05:03 I když je to jiná kultura, jiná země,
00:05:06 tak taky od toho čekáte, že se tím nějak,
00:05:09 ne finančně, ale obohatíte. Takže já jsem tam nejela jen s tím,
00:05:13 abych se tam rozdala, ale abych z toho taky něco měla.
00:05:17 To je taková směs motivů. Je tam motiv jít tam pomáhat,
00:05:21 je tam motiv dobrodružství, něco poznat, něco vidět, zažít.
00:05:24 Nejela jsem tam s čekáváním, že tam něco moc změním.
00:05:28 Dobrovolník musí počítat s tím, že nemá ani šanci něco změnit,
00:05:32 protože tam jede na rok,
00:05:34 a jede tam sám do úplně jiného prostředí a kultury,
00:05:39 kde už jsou zavedený pravidla. A nemůže si myslet,
00:05:43 že jim to tam během roku nějak překope a přesvědčí je,
00:05:46 že tak, jak to tvrdí on, tak je to správně,
00:05:49 a tak by to mělo fungovat. To je nesmysl.
00:05:52 Ale možností realizace pro dobrovolníka je tam hrozně moc.
00:05:56 Protože ty děcka ve věku i 15 let neumí číst, neumí psát.
00:06:00 Moje očekávání, nebo spíš takové moje přání bylo,
00:06:04 abych aspoň někomu aspoň trošku v něčem mohla být nápomocná.
00:06:14 Dobrovolničení není jenom v rozvojových zemích,
00:06:17 to se dá samozřejmě i tady. Já naopak ještě víc obdivuju lidi,
00:06:21 kteří dobrovolničí třeba i v místě svého narození,
00:06:25 protože pro mě to vždycky mělo takový nádech exotiky.
00:06:29 A nejsem si jistá, že bych třeba rok života strávila tím,
00:06:33 že budu dobrovolničit třeba tady ve vedlejší vesnici.
00:06:39 V Zambii jsem byl ve městě Chingola,
00:06:42 což je u severních hranic, na hranicích s Kongem.
00:06:46 Je to hornická oblast, těží se tam měď, kobalt a další suroviny.
00:06:52 Takže to je relativně bohatší kraj, je tam práce pro lidi.
00:06:58 Škola byla kousek za městem.
00:07:00 Bylo to technické učiliště, vyučovalo se tam 5 oborů.
00:07:05 Zámečníci, truhláři, švadleny, zemědělství, počítače.
00:07:12 Měl jsem technické kreslení pro zámečníky a pro truhláře.
00:07:16 To byla jakoby jedna část. Druhá část byla... jak to říct?
00:07:20 Jakoby dohled nad výrobou. Nad dílnama.
00:07:23 V dílnách se vyrábělo normálně pro lidi,
00:07:27 jako zakázky, když něco bylo.
00:07:29 Takže já jsem měl dohlížet na to, aby to bylo provedený včas,
00:07:33 v určité kvalitě a podobně.
00:07:36 Byla jsem rok v Kongu,
00:07:38 ve středisku pro kluky, kteří byli na ulici.
00:07:41 Nebo byli z nějakých sociálně znevýhodněných rodin.
00:07:45 Učila jsem ve středním učilišti výtvarný obor,
00:07:48 takže jsme dělali hodně keramiky, malovali, kreslili a tak.
00:07:52 Jako ženská jsem u nich až takovou autoritu neměla,
00:07:56 byla jsem spíš kamarádka, než nějaká učitelka.
00:07:59 Ale snažila jsem se jim nějak vysvětlit to,
00:08:02 že čekat s nataženou rukou, že jim někdo něco dá,
00:08:06 spoléhat na to,
00:08:08 že to není zrovna nějak dobrá životní filozofie.
00:08:12 Ale bylo to těžký, oni to moc ti kluci nebrali.
00:08:15 Jsou zvyklí na to,
00:08:17 že když je nějaký průšvih, jdou k salesiánům,
00:08:21 nebo se salesiáni o ně postarají.
00:08:24 Zodpovědnost za své vlastní činy, za svůj život,
00:08:27 to bylo těžký, moc si to neuvědomovali.
00:08:30 Jak kteří, ale drtivá většina teda ne.
00:08:33 Nejtěžší pro mě možná bylo asi to,
00:08:37 za to jsem si možná mohla trošku sama, že jsem tam přijela
00:08:41 a měla jsem hroznou potřebu všem kolem, i sama sobě,
00:08:45 dokázat, že jsem tam přijela a fakt tam ten kus práce udělám.
00:08:49 Takže jsem asi první 3 nebo 4 měsíce
00:08:53 nasadila takový dost vražedný tempo,
00:08:56 ale ono mi potom došlo, tak pak už jsem byla úplně hotová.
00:09:00 Tak jsem si potom musela naordinovat trošku víc klidu.
00:09:04 V tom středisku jsem v podstatě neměla vůbec soukromí.
00:09:08 Sice jsem měla vlastní pokoj, ale ten byl přímo ve dvoře,
00:09:12 takže pořád na moje dveře někdo bušil.
00:09:15 Tohle bylo nejtěžší.
00:09:17 To, že jsem neměla ani trošku soukromí,
00:09:21 že jsem byla vlastně 24 hodin denně s těma klukama.
00:09:24 I to, že tam nebyl nějaký koutek,
00:09:27 do kterýho bych se mohla schovat, někde se zašít.
00:09:30 Třeba hezká příroda, to mi hrozně chybělo. Nějaký les kolem.
00:09:34 Možná se to zdá jako kravina, ale mně to hrozně chybělo.
00:09:45 Já jsem se asi dost musela přizpůsobovat tomu,
00:09:48 což úplně tak nesouvisí s tou kulturou,
00:09:52 ale spíš konkrétně, v mé situaci, životu v té komunitě.
00:09:55 Že jsem tam musela žít v křesťanské komunitě,
00:09:59 která mi v podstatě nahradila rodinu.
00:10:01 Přizpůsobovat se tomu jejich dennímu řádu.
00:10:05 Byla to změna, ale pro mě to nebyl nějaký moc velký problém.
00:10:08 Já nejsem věřící,
00:10:10 nikdy jsem se ani moc nepohybovala v katolickém prostředí,
00:10:15 ale neměla jsem s tím sebemenší problém.
00:10:18 Myslím si, že jsme spolu vycházeli hodně dobře.
00:10:22 A bylo strašně zajímavé.
00:10:25 Komunita vám na ten rok rodinu nahradí. To jsou vlastně lidé,
00:10:28 se kterými se večer setkáte u večeře,
00:10:32 ráno se potkáváte u snídaně,
00:10:35 a sdílíte spolu zážitky a probíráte spolu problémy.
00:10:38 Cože je takový...
00:10:41 Vlastně musíte s cizími lidmi, který jste nikdy nepotkali...
00:10:45 Já jsem měla hrozné štěstí na tu komunitu.
00:10:48 Nebývá to vždycky úplně pravidlem,
00:10:52 že si ti dobrovolníci tak dobře rozumí.
00:10:55 Syndrom vyhoření jsem úplně neměl. Zpětně jsem to vnímal,
00:10:59 asi po 9 měsících, co jsem tam byl, že jsem tam na začátku přijel
00:11:02 s nadšením spasit svět. A jel jsem strašně rychle.
00:11:05 Chtěl jsem to teď hned udělat. Takže já to říkám tak.
00:11:09 Když jsem tam přijel, tak jsem začal učit "devadesátkou".
00:11:12 Po 3 měsících jsem zjistil, že musím snížit a jet "dvacítkou".
00:11:16 Po dalších 3 měsících jsem zjistil, že je třeba jet "trojkou".
00:11:19 Sice pojedu hodně pomalu, ale někam dojedu.
00:11:22 Když já pojedu svojí devadesátkou,
00:11:25 tak do cíle dojedu já sám, ale oni se nikam nedostanou.
00:11:29 Prostě jsem zjistil, že je důležitý zjistit,
00:11:32 kde jsou, co znají, co neznají,
00:11:34 a tam začít a odtud se posouvat někam dál.
00:11:38 (MOTORY STROJŮ V DÍLNĚ)
00:11:50 Děcka v Zambii jsou hodně podobný těm našim.
00:11:53 Já jsem tak trochu s nadsázkou říkal, že jsou to lumpové, syčáci.
00:11:58 Prostě někteří jsou snaživí,
00:12:01 a některý je třeba hodně nakopnout, hodně namotivovat,
00:12:05 hodně prostě šťouchnout, aby něco začali dělat.
00:12:09 Aby pochopili, že je to pro ně. To vzdělání.
00:12:12 A že vzdělání není o tom, aby se naučili něco nakreslit,
00:12:17 ale spíš aby získali dobrý návyk.
00:12:20 Že třeba když něco rýsují, tak to udělají pěkně, čistě.
00:12:25 Je to o získání dobrých návyků. Pokud chci něco dosáhnout,
00:12:29 tak se prostě musím nějakým pravidlům podřídit.
00:12:33 To řekne každej špičkovej sportovec nebo umělec.
00:12:37 Každej ví, že pravidla jsou důležitý.
00:12:40 Ale zároveň měl někoho, kdo mu to řekl, kdo něco vyžadoval.
00:12:45 A těm děckám tam chybí.
00:12:48 My to máme jako Evropani v krvi, ale oni ne... zatím.
00:12:52 Já si myslím, že jsem je dostal právě tím, že jsem vyžadoval.
00:12:57 Vzorem je každý, kdo s nimi jakoby žije.
00:13:00 Samozřejmě, že mají vzory nějaký fotbalisty tamhle někde v Brazílii,
00:13:05 ale to jsou takový vzory vzdálený. Takový rádoby vzory.
00:13:09 Ale člověk, kterej s nima žije,
00:13:12 nebo žije v jejich sousedství nebo blízkosti a něco dělá,
00:13:16 tak to jsou ty vzory, který mají šanci okoukat,
00:13:19 jak to dělá, proč to dělá a podobně.
00:13:23 Takže oni potřebujou ty blízký vzory, kvalitní vzory.
00:13:26 A místní učitelé nebyli vzory.
00:13:30 Sami chodili pozdě do vyučování, nebo chodili kouřit někam za budku.
00:13:34 Prostě v sobě neměli ten řád, ten režim.
00:13:37 Který je důležitý pro to, aby se člověk někam posunul.
00:13:41 Návyky nejsou rozdílný.
00:13:44 Tam je potíž v tom, že ty návyky neexistujou.
00:13:47 Rozdíl našeho a jejich školství, ten je prostě obrovský.
00:13:52 Už od základních škol.
00:13:54 Oni se učí nazpaměť články, kterým vůbec třeba nerozumí.
00:13:59 A ty děcka třeba ani neumí číst.
00:14:02 Učebnice jsou strašně zastaralé a je tam hrozný nedostatek
00:14:07 jakýchkoli kvalitních učebních pomůcek.
00:14:10 Úplně nejdůležitější, a co tam nejvíc chybí,
00:14:13 tak to jsou jednoznačně kvalifikovaní učitelé.
00:14:22 Místní lidé jsou obecně hodně pohybově nadaní.
00:14:26 Když trošku někde někdo zabubnuje,
00:14:29 tak se seběhnou a prostě tanec, to je jejich živel.
00:14:33 A jsou, podle mě, i tvůrčí, pokud mají možnost.
00:14:36 Je to vidět na děckách v tom smyslu,
00:14:39 že jdeš po ulici a vidíš, jaký mají hračky.
00:14:43 Jsou vytvořený z nějakejch,
00:14:46 řeknu odpadků nebo z nějakejch zbytků
00:14:50 nebo co kde potkají na ulici. Nebo co mě úplně uchvacovalo,
00:14:53 tak krásný drátěný modely aut na dálkový ovládání.
00:14:57 Jakoby sice na drátu, ale úžasný, vypracovaný hračky.
00:15:01 Modely, který si sami vyrábějí.
00:15:04 Takže z té bídy dokážou vytvořit spoustu věcí.
00:15:07 (ZPĚV DĚTÍ)
00:15:22 Já jsem měl strach akorát z toho, že jsme to neměli moc připravený.
00:15:27 Balili jsme se docela narychlo.
00:15:30 Ten tradiční způsob života už se tam stejně úplně vytrácí.
00:15:34 A původní vesnice, které jsou nedotčené civilizací,
00:15:37 už tam stejně skoro nikde nenajdete.
00:15:40 Ráno, místo toho, abyste zašli do koupelny a vyčistili si zuby,
00:15:44 vezmete barel a jdete 4 kilometry pro vodu.
00:15:47 Pak se s tím vrátíte a jdete uvařit snídani,
00:15:52 která často je jediný jídlo, který během toho dne sníte.
00:15:59 Jmenuju se Jiří Eitler a pracuju v Ústavu molekulární genetiky.
00:16:04 Zde zkoumáme imunologickou podstatu žírných buněk.
00:16:07 A naše poznatky budou moci být použity v aplikovaném výzkumu
00:16:12 při vývoji léčiv proti alergii.
00:16:18 Rád poznávám nový země, nový kultury, nové lidi.
00:16:22 Strašně rád poznávám tu zemi do hloubky.
00:16:26 Snažím se proniknout do jinakosti, proč jsou ty lidi jiný než my.
00:16:30 A strašně mě to obohacuje v mém životě.
00:16:34 Jmenuju se Anna Eitlerová, jsem studentka právnické fakulty.
00:16:39 Zbývá mi vlastně poslední rok do dokončení studia.
00:16:44 Už od malička se zabývám zpěvem, patřím do skautský organizace.
00:16:50 V současnosti koordinuju aktivity pro mladé lidi v Praze.
00:16:55 Ráda taky cestuju, protože mám pocit,
00:17:00 že je potřeba nějak vytvářet mosty mezi lidmi,
00:17:06 kteří tady v Evropě žijou svoje životy,
00:17:11 někdy lhostejně vůči dění ve světě.
00:17:15 A líbí se mi, že potom já můžu zprostředkovat
00:17:19 kontakt mezi zemí, kterou jsem navštívila,
00:17:23 a mezi lidmi, kteří tam žijou. Mezi těmi příběhy místních lidí
00:17:28 a mezi lidmi, kteří žijou tady kolem mě.
00:17:32 I letos jsme přemýšleli, kam vyrazíme.
00:17:35 Původní plán byl Jižní Amerika,
00:17:38 jenomže se nám nepodařilo sehnat levný letenky,
00:17:42 tak jsme hledali jinou možnost.
00:17:45 Jelikož oba dva jsme se chtěli i do Afriky už dávno podívat,
00:17:49 tak jsme si taky splnili takovej malej sen.
00:17:52 Respektive velkej sen.
00:17:57 Naším cílem byla i Zambie, a tak nás Monika poprosila,
00:18:01 jestli bychom se nezajeli podívat do Kashitu,
00:18:04 do vesničky k Josephovi,
00:18:07 a prozkoumat, jak funguje New Renato Community.
00:18:12 Všechna snaha pomoct New Renato Community
00:18:16 začala někdy asi před 10 lety,
00:18:20 kdy se Monice, jedný slečně od nás z kostela,
00:18:24 podařilo potkat na světovým setkání mládeže Josepha,
00:18:28 kluka z vesnice ze Zambie.
00:18:31 Od té doby proběhlo několik kontaktů přes poštu.
00:18:35 A z toho vznikla myšlenka přispět na stavbu školky v Zambii.
00:18:42 Přispívali jsme finančně tady na tento projekt.
00:18:46 Za to jsme dostávali od nich fotografie a nějaké zprávy.
00:18:52 (MLUVÍ ANGLICKY)
00:19:01 (ZPĚV V ANGLIČTINĚ)
00:19:06 Celkově bylo cestování po Africe moc krásné,
00:19:10 na druhé straně docela náročné.
00:19:13 Jednak co se týká komunikace s lidma,
00:19:17 člověk každý den musel řešit nový situace.
00:19:20 A myslím si,
00:19:22 že to se využije i v jednání s lidma tady v Evropě,
00:19:27 kdy se člověk dennodenně setkává s lidma,
00:19:30 s kterýma není jednoduché vyjít.
00:19:33 A Afrika byla pro mě v tomhle docela velká škola.
00:19:38 Zvlášť když člověk jedná s lidma s naprosto jinou mentalitou.
00:19:42 Lidi se umí dorozumět anglicky,
00:19:45 protože například v Zambii je angličtina úřední jazyk.
00:19:49 Ale to, že si v podstatě nerozumí,
00:19:53 je vlastně to první, s čím se člověk setká.
00:19:57 To, že se snaží něco předat,
00:20:00 a přesto jejich životní zkušenosti jsou tak jiný,
00:20:04 že někdy člověk musí strávit hodinu,
00:20:07 aby tomu druhýmu vysvětlil, co mu chce říct.
00:20:10 Další věcí je přístup k času.
00:20:13 Místní lidé nechápou čas jako nějaký jednotky,
00:20:18 který každou vteřinou uplynou a už nikdy nebudou.
00:20:23 Nechápou čas, že je to nějaký bohatství, majetek,
00:20:27 který je potřeba využívat.
00:20:30 Jsou schopní se setkat s člověkem na ulici
00:20:34 a prohovořit 4 hodiny a přijít třeba pozdě domů na oběd
00:20:40 nebo přijít pozdě na domluvenou schůzku.
00:20:44 A není to žádný problém, je to prostě normální.
00:20:51 Co mě vytáčelo? Asi určitě jakoby ta ležérnost.
00:20:55 Určitě ze začátku. Později jsem si na to zvykl,
00:20:59 a přizpůsobil tomu své očekávání. Ale prostě to člověka občas vytáčí.
00:21:03 Bělocha, kterej je zvyklej, že to lze udělat za nějakej čas.
00:21:07 Oni jsou schopní to udělat třeba i 4x pomaleji.
00:21:11 Tak jakoby to ho vytáčí. Ale to je asi náš problém.
00:21:15 Oni jsou tam doma a oni si to budují.
00:21:19 Nejvíc mě tam vytáčelo to, co mě ze začátku strašně bavilo,
00:21:22 a to ten zájem těch lidí. Tam bílí moc nejsou.
00:21:26 Nebo jsou, ale určitě se nepohybujou
00:21:29 třeba veřejnou hromadnou dopravou, to vůbec.
00:21:33 Hlavně ti, co tam žijou už dlouho,
00:21:36 tak většinou žijí v nějakých těch svých rezidencích.
00:21:40 Tam bílýho člověka málokdy potkáš. Já jsem bydlela na okraji města,
00:21:44 takže jak byly ty slumy, tak tam teda vůbec nebyli bílí.
00:21:47 Všude jsem jezdila autobusem.
00:21:50 Ze začátku mě hrozně bavilo, jak se se mnou všichni chtěli bavit
00:21:54 I když po mně něco chtěli,
00:21:57 tak mi to zas tak nevadilo, já jsem to stejně nikdy neměla.
00:22:01 Ale potom ke konci už mě to strašně vyčerpávalo.
00:22:07 Já si myslím, že bělocha znají, nebo mají o něm představu,
00:22:10 kterou si vytvořili z televizních pořadů, z telenovel a podobně.
00:22:14 Protože na televizi se dívají. Vidí bělocha, který je doma a jí,
00:22:18 nebo je na nějaký párty v hospodě, ale nevidí, že 8 hodin pracuje.
00:22:21 To v tom filmu není, že by 8 hodin tam běželo jen to, jak pracuje.
00:22:25 Oni nevidí, že toho musí hodně udělat,
00:22:28 že za tím, jak se dneska běloch má, je spousta práce a dřiny.
00:22:32 Jeho vlastního, i předchozích generací.
00:22:35 Takže oni, podle mě, mají tyhle zkreslený představy
00:22:38 a od toho se odvíjí to, že když místní potkají bělocha,
00:22:42 tak na něj křičí: "Bělochu, dej mi peníze!"
00:22:45 Oni si myslí, že běloch vytáhne z kapsy a rozdává všechno.
00:22:48 On všechno má. Neznají ten systém, ty souvislosti.
00:22:52 (HUDBA)
00:22:59 Největší rozdíl mezi Evropou a Afrikou v žebříčku hodnot.
00:23:03 Tam je hrozně velký rozdíl v tom, jak se vnímá rodina.
00:23:07 To je jednoznačně asi největší rozdíl.
00:23:10 Tady ty rodinný vazby jsou...
00:23:12 Kolikrát sourozenci se třeba neviděli několik let.
00:23:15 Tam to vůbec neexistuje.
00:23:17 Vlastně ani strýčkovi se neříká strýček, ale říká se mu tatínek.
00:23:21 Není to samozřejmě nijak zákonem ustanovené,
00:23:25 ale víceméně tam platí takové zvykové právo,
00:23:28 že když otec od rodiny umře,
00:23:31 tak jeho bratr má povinnost se postarat o jeho děti a ženu.
00:23:36 Jsou tam ty vazby hrozně pevné.
00:23:40 Nejhezčí zážitek?
00:23:42 Tam bylo hrozně moc takových krásných momentů.
00:23:46 Hrozně ráda jsem třeba měla, když jsem s některým z těch kluků,
00:23:50 třeba už s těmi staršími, šla do jejich rodiny.
00:23:55 Protože spousta z nich v tom Centru byla,
00:23:58 ale se svou rodinou měli dobré vztahy.
00:24:01 Akorát že ta rodina se o ně nemohla postarat.
00:24:04 Co mě třeba překvapilo, bylo to,
00:24:07 jakým způsobem oni sdílí svoje životy navzájem.
00:24:11 A takovej ten africkej styl, že sice nemám,
00:24:15 ale teď, to co mám, tak dám tomu druhýmu.
00:24:18 I když jakoby z mýho pohledu já vím, že když teda dám,
00:24:22 tak už pak taky nebudu mít. Ale oni to tak nevnímají.
00:24:26 Oni třeba dají někomu peníze, všechny co mají,
00:24:30 protože on to teď potřebuje. Teď to potřebuje, tak já mu je dám.
00:24:34 Ale nemyslí, že za týden bude kupovat třeba slepice.
00:24:38 Že bude potřebovat taky.
00:24:41 Nebo bude potřebovat školný pro svýho syna. Takhle on nemyslí.
00:24:45 Myslí tak, že pak mu zase někdo třeba dá.
00:24:48 Neměl jsem představu radši žádnou.
00:24:51 Já si většinou snažím nedělat nějaký předsudky.
00:24:55 Nicméně když jsme projížděli Zambií,
00:24:58 tak jsem se toho trochu děsil,
00:25:00 protože jsme se neustále setkávali s lidma, co po nás chtěli peníze.
00:25:05 A dost lidí tam bylo i opilých.
00:25:08 Museli jsme si pořád dávat pozor na cennosti
00:25:11 a na to, aby nás někdo neokradl.
00:25:15 Tak jsme se trošku děsili, kam to vlastně jedeme.
00:25:19 Nicméně potom nás to strašně překvapilo,
00:25:22 protože to, co jsme tam zažili,
00:25:25 tak to byla taková oáza v Zambii i v celý Africe,
00:25:29 kde jsme potom byli. Takže to bylo úplně úžasný.
00:25:33 (HUDBA)
00:25:46 Když jsme se dostali do oblasti Kashitu,
00:25:49 kde působí New Renato Community,
00:25:52 tak to bylo první setkání s africkým venkovem.
00:25:55 A hodně nás to překvapilo.
00:25:58 Protože do té doby jsme cestovali pouze skrz velká města,
00:26:02 kde život často připomínal život v evropských městech.
00:26:06 Když jsme přijeli do Kashitu,
00:26:09 tak jsme měli poprvé možnost vidět obydlí místních lidí,
00:26:13 kde žije vlastně 90 procent obyvatel.
00:26:16 Cílem New Renato Community
00:26:19 je pozvednout životní úroveň na venkově.
00:26:22 Je zde zoufalý nedostatek škol,
00:26:25 takže děti mají nedostatek vzdělání.
00:26:28 A stejně tak i jejich rodiče nemají základní znalosti,
00:26:32 i co se týká managementu nebo zemědělství,
00:26:36 a proto je tady chudoba.
00:26:39 New Renato Community se snaží
00:26:42 pečovat v oblasti vzdělání jak dětí, tak dospělých.
00:26:46 Potom učit lidi, jak pečovat o zdraví a hygienu.
00:26:50 Snaží se lidi informovat o HIV.
00:26:54 Pracovat i s nakaženými HIV.
00:26:57 Usnadňovat jim život, dávat informace.
00:27:01 Další oblastí je oblast zdravotní péče,
00:27:05 snaží se ji přitáhnout více na venkov.
00:27:08 Na venkově je často nedostupná.
00:27:11 Další oblastí je i hodnotový rozvoj té komunity.
00:27:15 Snaží se tam zakládat různé kluby lidských práv,
00:27:19 snaží se lidi vzdělávat i co se týká jejich osobností.
00:27:24 Snaží se podporovat začínající farmáře.
00:27:28 Další je nutriční program,
00:27:31 kde se snaží starat o malé děti, které často umírají na podvýživu.
00:27:35 Především o sirotky, jejichž rodiče zahynuli na HIV.
00:27:40 (MUŽ MLUVÍ ANGLICKY)
00:27:47 Struktura New Renato Community není vůbec složitá.
00:27:51 V jádru stojí vlastně Bornface s Josephem,
00:27:55 2 takoví lídři celé skupiny.
00:27:58 Kolem sebe shromáždili užší jádro lidí,
00:28:01 kteří organizují jednotlivé oblasti jejich činnosti,
00:28:05 to je asi tak 15 až 20 lidí.
00:28:07 Potom mají dalších 200 členů
00:28:10 a těchto 200 lidí pracuje dobrovolně na různých projektech
00:28:15 a starají se celkově asi o 2 000 lidí v té oblasti.
00:28:22 (HUDBA)
00:28:41 New Renato bylo místo, které nás začalo fascinovat,
00:28:46 protože se dost lišilo od jiných míst,
00:28:50 které jsme předtím v Africe navštívili.
00:28:54 A to tím, že tam fungovalo úžasné společenství lidí,
00:28:58 kteří měli jednu myšlenku,
00:29:01 a to vylepšit úroveň života tam na venkově.
00:29:05 Že měli chuť prostě vybřednout
00:29:08 z takový zdánlivý beznadějný situace,
00:29:12 která na tom venkově často je.
00:29:14 Že nebyli líní nebo lhostejní.
00:29:17 Že měli chuť se zapojit sami do něčeho
00:29:19 a nejenom čekat na to,
00:29:22 až jim přijde z nebe nějaká pomoc nebo až jim někdo dá peníze.
00:29:26 A i když neměli tolik prostředků, tak přesto toho spoustu dosáhli.
00:29:33 (ZPĚV)
00:29:50 Tam zas není takovej zapadákov.
00:29:54 Dozvěděl jsem se o sobě asi to, že jsem takový ukvapený Evropan.
00:29:58 Vidět ty konkrétní osudy těch konkrétních lidí,
00:30:02 a pak z toho asi, myslím, určitě mám dobrý pocit,
00:30:05 když vím, že je tam třeba jeden kluk,
00:30:08 kterým jsem třeba nějak pomohla.
00:30:11 Mně v té Africe strašně dalo to,
00:30:15 že jsem se setkal s lidma, kteří berou život prostě přirozeně.
00:30:19 Na nic si nehrajou, jsou strašně přátelský.
00:30:22 A víc život žijou, než o něm přemýšlejí.
00:30:26 Někdy si říkám, že se strašně soustředím na to, co bude,
00:30:30 a strašně moc plánuju a stresuju se.
00:30:33 A oni jsou přirození.
00:30:40 Měla jsem tam samozřejmě několik kluků,
00:30:43 kteří mi tak hodně přirostli k srdci.
00:30:46 Určitě to byl Zekia, tomu už bylo 17.
00:30:49 Když jsem odjížděla, tak mu bylo čerstvě 18.
00:30:52 To byl právě jeden z těch případů
00:30:55 takové té šťastné reintegrace zpátky do společnosti,
00:30:59 protože se mu to fakt povedlo.
00:31:02 To byl strašně chytrej kluk, kterej se vyučil na automechanika.
00:31:06 Já jsem na něm měla ráda hlavně to, co jsem říkala,
00:31:09 že třeba spoustě ostatním chybělo
00:31:12 takové to vědomí zodpovědnosti za svůj vlastní život.
00:31:16 Že to neměl lehký,
00:31:18 ale že se vždycky z toho dokázal sám nějak dostat.
00:31:22 Nikdy za mnou nepřišel třeba s žádostí o peníze nebo tak,
00:31:25 což udělali skoro všichni, protože mu to hrdost nedovolila.
00:31:29 Když jsem odjížděla, sháněl si
00:31:32 zaměstnání jako automechanik.
00:31:35 Já jsem se i byla podívat v té jeho nové práci,
00:31:38 takže já doufám, že tam pořád je.
00:31:43 Je třeba, aby měli kvalitní učitele.
00:31:46 Protože postavit školu v Africe je strašně jednoduchý,
00:31:50 to je otázka několika milionů, na to vybereme peníze.
00:31:55 Ale mít tam kvalitní učitele a udržet je tam 10, 15 let.
00:32:00 Prostě nastavit vysokej standard. Obecně, aby ta výuka byla kvalitní,
00:32:04 aby ti učitelé byli kvalitní, aby vyžadovali po žácích,
00:32:08 aby byli jejich dobrým vzorem, tak to je to nejdůležitější,
00:32:12 co, podle mě, Afrika dneska potřebuje.
00:32:16 Thomas Ngambi, byl to student zámečnictví,
00:32:19 metalfab, jak oni říkali.
00:32:22 Byl hodně pilnej a jakoby precizní, šikovnej.
00:32:26 I ty jeho výkresy, já jsem učil technický kreslení,
00:32:30 byly takový čistý, prostě přesný.
00:32:33 To jsem si říkal, že ti černoši na to prostě mají.
00:32:37 Když jsem viděl tu práci, tak jsem říkal,
00:32:41 že já bych se musel hodně snažit, abych to nakreslil čistě jako on.
00:32:45 Ten mě napadá, že může být
00:32:47 zaměstnanej na velmi dobrý pozici v těch dolech.
00:32:51 Ale ne v šachtě, spíš v nějaký administrativě nebo v řízení.
00:33:14 (HUDBA, ZPĚV)
00:33:24 Někdy má člověk na cestě dost příležitost
00:33:27 konfrontovat svoje hodnoty s hodnotami tamní společnosti
00:33:32 a díky tomu někdy pozná víc sám sebe.
00:33:35 Taky pokud jde o otázku, co jsme se o sobě dozvěděli,
00:33:41 tak že člověk toho někdy hodně vydrží.
00:33:47 Taky si myslím, že někdy si člověk
00:33:50 naučí trochu vážit života a toho, co má.
00:33:54 Protože opravdu tam smrt je na denním pořádku
00:33:57 a když člověk slyší, kolik dětí tam nějakým rodičům umřelo,
00:34:01 tak prostě si váží toho, že u nás, když se člověk narodí,
00:34:06 tam má docela velkou šanci, že se dožije dospělosti.
00:34:11 Což tam není.
00:34:18 Jak mě to proměnilo?
00:34:21 Třeba už se trošku brzdím v tom to hodnotit povrchně.
00:34:25 Jakoby říct černoši prostě. Nebo Číňani prostě.
00:34:29 Tak je to čínský, tak je to takový...
00:34:31 Protože to je strašně zkreslující.
00:34:34 Trošku taková obezřetnost v rychlejch soudech.
00:34:38 Ten nadhled a takový...
00:34:41 Taková možná trošku větší pokora
00:34:44 a to, že si člověk váží toho, co má.
00:34:46 Tak to si myslím, že v tom mě to změnilo asi nejvíc.
00:34:50 Člověk si uvědomil,
00:34:52 že ta realita je trošku jiná, než co nám servírujou média.
00:34:56 A konkrétně ta zkušenost z New Renato Community
00:34:59 mi dala takovou naději,
00:35:01 že opravdu ty problémy se tam dají řešit,
00:35:04 protože si myslím, že oni našli cestu, jak ty problémy řešit.
00:36:02 Kdysi, před dobrovolnou službou, ta víra byla spíš taková tradice,
00:36:06 protože jsem ji zdědil po rodičích a tak podobně.
00:36:10 A...
00:36:12 ...možná i díky té dobrovolné službě se proměnila ve víru.
00:36:19 Protože tradice je něco, co člověk zdědí.
00:36:22 Dostane hodinky, tak je má.
00:36:26 A když se to promění ve víru, tak je to něco živýho,
00:36:29 co už není daný, ale prostě vytvořený.
00:36:33 Nebo spíš ten člověk sám něco zažije, zakusí.
00:36:38 A je to vlastně vztah toho člověka třeba s Bohem.
00:36:48 Zkušenost z Afriky mi taky mimo jiné dala novou inspiraci
00:36:53 jednak do života, ale i do vědy.
00:36:56 V New Renato Community jsem taky načerpal mnoho energie,
00:37:03 když jsem viděl, jak místní dokážou jít za svým cílem a nevzdávat se,
00:37:10 tak jsem se od nich hodně naučil.
00:37:14 A snažím se tak pracovat i ve vědě.
00:37:18 Pobyt v Africe mi vzal 1 rok mého života,
00:37:21 to je jakoby statisticky jasná věc.
00:37:24 Asi jsem si nemohl vydělat ty peníze,
00:37:28 který bych si tady mohl vydělat
00:37:31 za rok pracovního nasazení v Evropě.
00:37:34 Tak to je bilance, co mi vzal.
00:37:37 Vzal mi možná kontakty nebo vztahy,
00:37:40 co jsem měl tady v Evropě. Protože člověk opustí...
00:37:43 Sice může komunikovat přes internet,
00:37:45 ale není to jako osobní kontakt jednou týdně nebo jednou za měsíc.
00:37:49 Prostě člověk vypadne a pak se vrací trošku jinam.
00:37:52 Vrací se jinej, protože byl jinde, a to ho trošku ovlivnilo.
00:37:55 A právě mi to dalo poznání jiný kultury, jinýho prostředí,
00:37:58 jinejch rodinnejch vztahů.
00:38:01 Pro mě ztrátu nevidím ani jednu, to vůbec.
00:38:04 Já si myslím, že to byla nejlepší zkušenost, jakou jsem kdy měla.
00:38:09 Pro mě byl určitě přínos v tom smyslu,
00:38:12 že jsem uviděl, a zažil hlavně, zažil tu realitu tak, jak to je.
00:38:16 A pro ně ve škole to mohlo být přínosem v tom,
00:38:20 že jako zažili bělocha ne jako uzurpátora,
00:38:24 kterej je otrokář,
00:38:26 kterej chodí po dvoře, mrská bičem a honí je do práce.
00:38:30 To, podle mě, je přínosem, abysme se navzájem potkávali
00:38:35 a viděli, že máme hodně zkreslený představy. My o nich a oni o nás.
00:38:52 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2014
Setkání dvou kultur, dvou pohledů na svět a na život prostřednictvím výpovědí mladých českých dobrovolníků, kteří odjeli pomáhat s výukou do Afriky. Vyučovali tam jeden rok na salesiánských středních školách v rámci aktivit africké neziskové organizace New Renato Community Society na zambijském venkově. Filmový dokumentární debut Moniky Höferové.