Olga Scheinpflugová, herečka snad s nejširším možným rejstříkem. Byla uvěřitelná v rolích vznešených i zcela prostých žen. Její portrét natočil J. Císařovský.
00:00:08 Herectví je prokletý hladový stín, který jde neodbytně s vámi všude,
00:00:17 i do nejobyčejnějších situací všedního života,
00:00:21 poslouchá lačně a lstivě jako placený špión
00:00:24 a zapisuje každou událost do notýsku podvědomé paměti,
00:00:28 k nimž v čase potřeby sáhne.
00:00:31 Obyčejně se to děje docela podvědomě,
00:00:35 ale také někdy, při větším vzrušení nebo citové výjimečnosti
00:00:40 si uvědomíme s hrůzou, že sledujeme a posloucháme
00:00:43 sebe samé, jako někoho druhého.
00:01:12 Čas mi obrací často hlavu zpátky, aby mě na chvíli učinil
00:01:17 dítětem se starým tělem, a to dítě upomíná
00:01:21 starý rodinný stůl, aby si vzpomnělo na pocit bezpečí.
00:01:26 Vycházím ven ve šněrovacích botkách a se srdcem na čekané poskakuji
00:01:30 maloměstskou alejí až tam, kde se rozbíhají cesty života.
00:01:35 Ke škole a ke hřbitovu.
00:01:40 Život malé Olgy zásadním způsobem ovlivnila matčina smrt.
00:01:45 Olze bylo tenkrát 8 let.
00:01:48 Zuřila válka a rakousko-uherské mocnářství se otřásalo v základech.
00:02:08 Od 13let prý věděla, že bude herečkou.
00:02:11 A ve 14 už si vyzkoušela opravdové jeviště,
00:02:14 V divadle ve Slaném, s kočovnou společností.
00:02:18 Vzpomínám na to nerada, měla jsem strašnou trému.
00:02:22 Ta mě svírala celá léta.
00:02:25 Ale tam jsem si potvrdila, že mé instinkty
00:02:28 mě právem ženou k herectví.
00:02:31 Z mnoha slavných herců, kteří hostovali
00:02:33 ve slánském divadle, na ni nejvíc zapůsobí Eduard Vojan.
00:02:36 Ohromil mě. Vyděsil. Unesl.
00:02:40 Všechno, co jsem viděla předtím, vybledlo, začala jsem oddělovat
00:02:44 věk svého hereckého chápání na před Vojanem a po Vojanovi.
00:02:50 Nevlastní "mami" ji pomáhá přemluvit starostlivého tatínka,
00:02:53 který nakonec napíše p. Hübnerové, aby ji přijala mezi své žačky.
00:02:59 Nevyučovala divadelní teorii, sama ji nepotřebovala.
00:03:02 Měla radar geniality, který ji vždy dovedl k cíli.
00:03:06 Vymysli si to jinak. Tohle je moc obyčejné.
00:03:10 Zapni jiné představy. Je to nezajímavé.
00:03:12 Hledej, hledej, děvče!
00:03:16 První světová válka a s ní stále větší bída
00:03:19 a roky hladu se konečně chýlily ke konci.
00:03:28 Masaryk prošel Holandskem a Itálií a poslal domů vzkazy naděje.
00:03:33 Chápali jsme, že někdy musí národ bojovat až na druhé straně světa.
00:03:37 Bylo to složité, ale vzrušující. Byli jsme dospělí,
00:03:42 i když naše těla zůstávala za námi v podmínkách věku.
00:03:45 Denně jsme poslouchali otřesné události.
00:03:48 Nejdříve tak, jak je zveřejňoval tisk, a potom v tatínkově výkladu.
00:03:53 Převrat a vznik Československé republiky zatřásl každou rodinou.
00:03:58 Na slavný příjezd Masaryka čekala naše rodina
00:04:02 v okně tehdejší kavárny Elektra naproti Muzeu.
00:04:05 Se vznikem svobodného československého státu
00:04:09 se rodina Scheinpflugových stěhuje do Prahy.
00:04:19 Po 4 mučednických měsících úřednické praxe
00:04:22 jsem se šla ucházet o místo začátečnice do Švandova divadla.
00:04:26 Přijal mě režisér Jan Bor: Divadlo je od slova dívati se...
00:04:31 Máte malé oči, budete mít co nahrazovat na výrazu.
00:04:35 A také byste měla být o nějaký ten centimetr vyšší.
00:04:44 Ptáte se mě na Olinku Scheinpflugovou.
00:04:48 Povím vám, kdy jsem se s tím jménem poprvé setkala.
00:04:58 Olga hrála ve Švandově divadle na Smíchově.
00:05:02 Ne dlouho. Velmi brzy šla na Vinohrady
00:05:06 a pak velmi brzy šla do Národního divadla.
00:05:10 Do Švandova divadla jsme za ní chodili
00:05:14 a nenechali jsme si ujít ani jedno představení, kde hrála.
00:05:19 A také jsme stáli venku proto, že tam byly 2 mužské stíny.
00:05:23 Jak je známo, čekával na ni Karel Čapek.
00:05:28 A kousek opodál stál druhý Karel. Její bratr Karel Scheinpflug.
00:05:34 Ten jí nesl kufřík s divadelní toaletou
00:05:39 a doprovázel ji po Malé straně až na začátek Zámeckých schodů,
00:05:46 kde bydleli Scheinpflugovi v bytě Alfonse Muchy.
00:05:52 Ten jim přenechal ten byt na dobu asi 3 let. Nevím to jistě.
00:05:59 V tu dobu byl ve Francii.
00:06:03 A Scheinpflugovi ze Slaného, kde se Olga a ostatní narodili,
00:06:07 se tam přestěhovali.
00:06:12 V roce 1920 jsem se seznámila s Karlem Čapkem.
00:06:16 Docházel právě do Národního divadla na zkoušky svého Loupežníka.
00:06:20 Jeho veliké tmavé oči svítily přebytkem vnitřního světla
00:06:24 a byly neustále otevřené dokořán jakoby v úžasu.
00:06:29 Láska 30letého Čapka k mladičké herečce vybuchla jako meteor.
00:06:34 Budu o 1/2 11. před Švanďákem. Prosím při všech svatých,
00:06:39 abyste nepláchla dřív, a abyste hodně, hodně brzo přišla,
00:06:43 a aby byla vlažná noc, a tak dále.
00:06:46 Váš oddaný KČ.
00:06:57 Když jsem Vás dnes nemohl vidět, a přece to bylo skoro slíbeno,
00:07:01 musím Vám aspoň pár slov napsat. Jednoduše proto, že žárlím.
00:07:05 Včerejší večer byl z nejkrásnějších,
00:07:09 které jsem kdy zažil; a dnes večer
00:07:11 jsem jednoduše zoufalý, že nevím, kde teď jsi, s kým jsi,
00:07:16 s kým mluvíš...
00:07:21 Dnes je to počtvrté, co jsem čekal nadarmo.
00:07:24 Vám se to snad zdá být maličkost; jít někam, čekat pět minut,
00:07:27 a je-li to marno, jít si po svém. Považte si však hrůzu okamžiku,
00:07:31 kdy čekající člověk je přepaden pomyšlením,
00:07:34 že ta, na kterou čeká, si z něj vcelku dělá jen legraci.
00:07:37 Tehdy bydlel Karel Čapek spolu s bratrem Josefem v Říční ulici.
00:07:43 Scházeli se tu se svými vrstevníky: literáty, výtvarníky,
00:07:46 architekty, historiky.
00:07:49 Později tato generace ponese jméno Čapkovská.
00:08:12 Čapek domluvil s ředitelem Národního divadla
00:08:15 hostující vystoupení Olgy v roli Mimi v Loupežníkovi.
00:08:18 Prosadil ji do filmu Zlatý klíček. Doprovázel ji na hostování do Brna.
00:08:23 Tam se Olga setkala s Karlovou starší sestrou Helenou.
00:08:27 Toto setkání předznamenalo budoucí rodinnou nevraživost.
00:08:31 S takovou ženou by přece Karel nemohl mít ani chvilku klidu.
00:08:34 Jak by mohl pracovat? Je slabý a křehký.
00:08:38 Jak by měl i zdravotně stačit jejímu elánu?
00:08:41 Smíš si vzít, koho chceš, jenom ne cikánku nebo herečku,
00:08:46 prohlásila prý Karlova matka a syn neměl sílu se ortelu vzepřít.
00:08:52 Námitky související s Čapkovým zdravotním stavem
00:08:56 měl i Olžin otec. Olga s Čapkem čekala dítě.
00:08:59 Ale i přes Čapkovy protesty těhotenství přerušila.
00:09:03 Musíme spolu pracovat.
00:09:06 Olgo, já cítím, že proto jsme se sešli.
00:09:10 Mám hrůzu z toho, že by Vás utvářeli ti,
00:09:13 kteří Vás nemilují a Vám ani nerozumějí.
00:09:16 Musíte růst, musíte být něčím neobyčejným.
00:09:36 Jejich vztah stále pokračoval v jakémsi provizóriu.
00:09:40 V roce 1923 Čapek z Itálie Olze napsal:
00:09:44 Píšeš o našem manželství, a zajisté čekáš ode mne
00:09:47 přímou odpověď. Já ji nemám.
00:09:50 Věc je prostě ta, že jsem nějak rozvrácen.
00:09:53 Jistě vycítilas, že má cesta byla jen útěk
00:09:57 před tímto ošklivým stavem.
00:10:00 Dosud jsem to dovedl přemáhat, ale neumíš si představit,
00:10:04 jak jsem někdy trpěl, kdyžs mi třeba vyčítala,
00:10:07 že Ti nemám co říci, že Tě už nemám rád a kdesi cosi,
00:10:11 a zatím mně bylo prostě mukou, že vůbec musím mluvit.
00:10:18 Zakrývala jsem svou rozervanost žerty, někdy i cynismem.
00:10:22 Začala jsem sytit věčně nenasytnou a chamtivou lačnost herectví,
00:10:26 potřebu prožít a dát, zaplatit divadelní smích soukromou bolestí,
00:10:31 plýtvat na scéně přebytky a mít ruce věčně prázdné.
00:10:37 V roce 1922 přišla Olga na Vinohrady za Čapkem.
00:10:41 V jeho režii hrála například Kristinku ve Věci Makropulos.
00:10:45 Brzy po svém příchodu se pod vedením Jaroslava Kvapila
00:10:48 přiřadí k vůdčím osobnostem vinohradského divadla.
00:10:52 Jejími partnery jsou Zdeněk Štěpánek, Hugo Haas,
00:10:55 Bohuš Zakopal, Anna Iblová.
00:10:59 Hraje skoro denně. Naivky, role vážné i komické.
00:11:04 Se Zdeňkem Štěpánkem září v úspěšné veselohře
00:11:07 Františka Langra Grandhotel Nevada.
00:11:10 Triumfem jejich jevištního partnerství jsou Raskolnikov
00:11:13 a Soňa z Dostojevského Zločinu a trestu v režii Jana Bora.
00:11:18 Pro své oblíbené partnery a také pro sebe
00:11:21 začne Olga psát úspěšné divadelní hry.
00:11:24 Populární Okénko, stejně jako Madla z cihelny
00:11:27 se později dočkají zfilmování.
00:11:31 Na Vinohradech si ještě stihne zahrát Mimi, Annu Kareninu,
00:11:35 kterou pro ni Bor adaptoval.
00:11:38 Pak už Karel Hugo Hilar odvádí 26letou herečku
00:11:41 do Národního divadla.
00:11:46 Hilar měl rád sílu. Vnitřní a někdy i vnější.
00:11:50 Bojoval a rval se o pravdu nejmocnějšími prostředky.
00:11:55 Můžete si dovolit cokoli, řekl mi hned při první spolupráci,
00:11:59 jen když je to echt.
00:12:02 Umění Olgy Scheinpflugové roste z věčné ženské erotiky,
00:12:06 píše tehdejší kritika.
00:12:08 Její výrazové prostředky jsou velmi prosté.
00:12:12 Nic nenadnáší a nepřekresluje.
00:12:15 Říká zdánlivě zcela prosté a nevzrušené věty,
00:12:18 odříkává je tiše a často bezbarvě.
00:12:22 Ale každá věta dosáhne bezpečně zamýšleného účinku.
00:12:27 Olze ovšem Národní divadlo nestačí, chce současně přijímat
00:12:31 i nabídky z Vinohrad.
00:12:34 Tak jak to dělá populární Anna Sedláčková.
00:12:37 A poměrně tvrdě o to bojuje s Hilarem.
00:13:04 Jakožto člen Národního divadla považuji za svou povinnost
00:13:08 sděliti Vám, že mě Městské divadlo na Vinohradech požádalo,
00:13:11 abych na jejich scéně hrála pohostinsky v 5 rolích do roka
00:13:15 za honorář 60.000 Kčs.
00:13:18 V případě, že by Národní divadlo se neuvolilo děliti se o mne
00:13:21 s Vinohradským, nabízí mi Městské divadlo angažmá
00:13:25 za gáži dvojnásobnou.
00:13:29 Poněvadž se sama živím a toilety pro divadlo na mne kladou nároky,
00:13:33 jsem povinna sama sobě vzít vážně v úvahu tuto velmi příznivou
00:13:36 nabídku a proto prosím správu Národního divadla,
00:13:40 aby mi laskavě a s vlídným pochopením povolila
00:13:43 pohostinské vystupování v Městském divadle.
00:13:53 Vedle hraní má Olga plno energie i pro psaní.
00:13:56 Její čtenářsky velmi populární romány však kritika označuje
00:14:00 za improvizaci: "jako spisovatelka svižného pera
00:14:03 a úmyslně triviálního výrazu chápe se námětů,
00:14:07 jak se jí nabízejí, aniž se snaží o prohloubení neb o typizaci."
00:14:18 Prezident Masaryk měl zájem o mladé talenty.
00:14:21 Jeho pozornosti neušla ani Olga. Viděl ji v Anně Kareninové
00:14:24 i v populární americké veselohře Popelka Patsy.
00:14:36 Divadlo mu bylo vzdálené, ale stála jsem mu za to,
00:14:40 aby mi odpovídal na otázky.
00:14:43 Sám duch nemúzický byl přesvědčen, že umělecké vystižení člověka
00:14:47 a světa je nejdůležitější poučení.
00:14:50 Přátelství, které dlouhá léta trvalo mezi Olgou a Čapkem,
00:14:53 jím skýtalo především vzájemnou tvůrčí podporu.
00:14:57 Mělo však i své pevně stanovené "protokolární hranice".
00:15:01 Čapek k Olze docházel každý den na odpolední kávu.
00:15:05 A pak si šel každý za svým.
00:15:08 Karel většinou sám, Olga ve společnosti.
00:15:11 Občasně byli viděni spolu, protože měli společný okruh známých.
00:15:34 Do Olžina života vstoupili na čas i jiní muži.
00:15:37 Divadelní kritik Josef Kodíček, lékař Karel Steinbach, Jan Masaryk.
00:15:47 ZPÍVÁ
00:15:49 Lidičky mně se dneska Točí hlava kolem
00:15:52 Já nevím ani po čem Svět stal se kolotočem
00:15:55 Já jenom směju se A já se raduju
00:15:59 Kdopak mě asi zarmoutí
00:16:02 Můj hochu pojedeme spolu 3x kolem
00:16:06 Ty autem a já kolem A dáme smutku sbohem
00:16:10 Ti velcí na koni Jen ať nás dohoní
00:16:13 Jsme přece jenom na pouti
00:16:18 Po 15 let, kdy jsem hrála jednu velkou roli za druhou,
00:16:21 jsem se sotva stačila soustředit na to, že žiju.
00:16:25 A přece přišla chvíle, kdy se mi zdál život větší
00:16:28 a silnější než všechny cizí předlohy.
00:16:31 Zmítala mnou vlna tak silného štěstí,
00:16:34 že jsem se i jednou odhodlala opustit divadlo.
00:16:37 Aspoň na čas, abych vychutnala, jak dovede být strhující
00:16:41 všední den ve dvou.
00:16:43 ZPĚV
00:16:45 Až se nás pokusí zastavit čas Přesednem z labutě na slona
00:16:50 Láska si nikdy přec nezláme vaz A všechny překážky překoná
00:16:57 Lidičky co jsem to teď O té lásce řekla
00:17:01 Tak hrozně jsem se lekla Snad jsem se nepřeřekla
00:17:04 Můj hochu pozor dej...
00:17:07 Bylo to v Lorenzagu v malé hospodě.
00:17:10 Dobře, že nevíte, kde to Lorenzago je.
00:17:14 Třeba byste tam schválně jeli a už byste to nezažili ani neviděli
00:17:17 a řekli byste potom zklamáni: Bože, jak ten Karel Čapek přehání.
00:17:24 Proč je tu všecko bílé, proč je tu ten klid?
00:17:30 Když je tu takový pořádek, musím se zařadit.
00:17:34 Ne, já už budu hodný, já už se nebudu v noci dívat
00:17:39 do strašné, zející, černé propasti noci
00:17:43 a budu tiše ležet, na prsou ruce sepjaty.
00:17:50 Člověče, proč nejsi ženatý, proč nejsi ženatý?
00:17:56 Pro příbuzné i přátele bylo velkým překvapením,
00:18:00 když se v létě 1935 po společné dovolené v Alpách vzali.
00:18:05 Přísně utajená svatba se konala 26. srpna na vinohradské radnici.
00:18:10 ZPÍVÁ
00:18:12 Lidičky co jsem to teď O té pásce řekla
00:18:15 Tak hrozně jsem se lekla Snad jsem se nepřeřekla
00:18:18 Můj hochu pozor dej Na zebru nesedej
00:18:21 Ta pádí rovnou do pekla
00:18:25 Ta pádí rovnou do pekla
00:18:29 Václav Palivec, bratr Čapkova švagra Josefa Palivce,
00:18:32 jim jako svatební dar věnoval Strž.
00:18:37 Po svatbě se Olga rozhodla, že přestane hrát divadlo
00:18:40 a bude se věnovat jen manželovi a psaní.
00:18:43 Oznámila to tehdejšímu šéfu činohry Národního divadla
00:18:47 Otokaru Fischerovi.
00:18:49 Byl dobrý taktik.
00:18:51 Poslal za mnou na venkov nezávazně roli Marie Skotské
00:18:54 a Shawovu Milionářku.
00:18:57 Odmítla jsem obě role jenom na tak dlouho,
00:18:59 dokud jsem je nepřečetla.
00:19:02 Druhý den jsem ohlásila divadlu, že přijdu po prázdninách zkoušet.
00:19:07 Ferdinand Peroutka vzpomíná:
00:19:10 Od potoka válo chladem a šaty našich žen byly bílé.
00:19:15 A my jsme mysleli, že jsme věční.
00:19:19 Ale nyní vím, že jsme byli jen malé nic
00:19:22 na dlani nemilosrdného času.
00:19:34 Na sklonku léta 1938 byly dlouhé deště.
00:19:37 Jednoho večera se ozval veliký praskot.
00:19:40 Když jsme vyšli ven, viděli jsme, že se v té rozmoklé půdě
00:19:43 skácela prastará vrba.
00:19:46 Připadalo nám to symbolické. Blížil se Mnichov.
00:19:50 Ráno nás probudili místní hasiči.
00:19:53 Rybník se vléval do naší zahrady a pomalu i do domu.
00:19:57 Voda z rybníka se valila už přes silnici.
00:20:00 Museli jsme se brodit.
00:20:03 Tenkrát začala Čapkova nemoc, která vlastně přivodila jeho konec.
00:20:10 Ubíhaly poslední dny a hodiny svobodného Československa.
00:20:15 Kolem hranic země se pomalu stahovala smrtící smyčka.
00:20:41 A Olga hraje vrcholné role svého života.
00:20:51 Jakmile Hitler začal řešit sudetskou otázku
00:20:54 čili sudetskou záminku k pozření Československa,
00:20:58 zmizelo všechno ostatní kromě zoufalého mravního boje,
00:21:02 jaký kdy sváděl malý národ bez použití zbraně o svou existenci.
00:21:07 V té době jsem se ocitala na jevišti jako ve snách.
00:21:10 Domov se stal místem vzrušených debat.
00:21:13 Všechno se zaměřilo na naši záchranu nebo porážku.
00:21:26 Svět s námi hrál soucitnou komedii jako s postiženým rakovinou.
00:21:31 Utěšoval nás i ponechával v naději.
00:21:34 Ve skutečnosti asi věděl že nám nepomůže.
00:21:45 29. září 1938 Olga Scheinpflugová znovu hraje Mimi.
00:21:51 V poloprázdném hledišti Stavovského divadla,
00:21:54 v němž sedí lidé s plynovými maskami na rameni,
00:21:57 Karel Čapek naposledy sleduje svého Loupežníka.
00:22:08 Na zámku Osov dokončuje Karel Čapek svoji Matku.
00:22:13 V posledním dopise Olze píše:
00:22:15 Drahá holčičko, snažně tě se sepjatýma rukama prosím,
00:22:18 abys jako jedna z mnohých zaťala zuby
00:22:21 a nechala všechny vášně stranou.
00:22:24 Udělej to, holčičko, kvůli mně i kvůli sobě.
00:22:27 Zničila by ses tělesně, kdyby ses pořád drásala tím rozčilováním.
00:22:31 Chtěl bych tě mít tady, nenávidím divadlo,
00:22:34 že Tě ode mne odpoutává v tak tísnivé době.
00:22:38 Do budoucnosti se dívám klidně, půjde to, nebude tak zle,
00:22:42 jak to člověku maluje citové vzrušení.
00:22:45 A co se nás dvou týče, žízním přímo po tom,
00:22:48 abychom se mohli k sobě přitlačit a žít víc pro sebe než dosud.
00:22:54 Mnohokrát a co nejvřeleji Tě líbám. Tvůj K.
00:23:02 Bylo 20 stupňů mrazu, Vyšehrad bílý, plno sněhu.
00:23:10 A pohřeb byl samozřejmě z kostela.
00:23:14 Byli tam všichni církevní i jiní hodnostáři...
00:23:18 Jsou z toho fotografie.
00:23:21 A u toho hrobu mluvil Peroutka a Josef Hora.
00:23:31 A potom naši holku dali na hromadu sněhu
00:23:35 a ona se rozloučila.
00:23:38 Můžu to říct?
00:23:41 Kousek...
00:23:43 Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi,
00:23:46 Ty vidíš naši bolest.
00:23:49 Prosíme Tě, ukonči utrpení trýzněné vlasti
00:23:53 a otevři své dlaně spravedlivému milosrdenství.
00:23:58 Po Čapkově smrti se Olga nervově zhroutila.
00:24:02 Divadlo ji dostalo zase zpátky do života.
00:24:04 Hraje ve vlastní Hře na schovávanou,
00:24:07 má velký úspěch jako Káťa v Tolstého Vzkříšení.
00:24:10 Na výročí vzniku republiky uvádí Jan Bor
00:24:14 premiéru Shakespearova Macbetha.
00:24:16 Hra o krvavé cestě k moci se Zdeňkem Štěpánkem
00:24:19 a Olgou Scheinpflugovou v hlavních rolích
00:24:22 se stává otevřenou demonstrací proti okupaci.
00:24:27 Hugo Haas a Olžin nebližší přítel Karel Steinbach
00:24:31 utíkají do emigrace.
00:24:34 Ferdinand Peroutka a Josef Čapek jsou uvězněni v koncentráku.
00:24:37 Olga zůstává sama.
00:24:40 Čapkovy stejně jako Olžiny knihy se nesmějí tisknout.
00:24:43 Prohlídky Strže a pražského domu, výslechy na gestapu.
00:24:47 Výhrůžky, urážky, zastrašování.
00:24:51 Přesto, narozdíl od mnoha jiných, odmítá podepsat
00:24:54 Ligu proti bolševismu.
00:24:57 Nebyla jsem komunistkou.
00:25:00 Ale Rusové byli našimi mravními spojenci.
00:25:03 Nebyla bych to přežila lehce.
00:25:06 V divadle hraje stále méně. Jednu, dvě úlohy za rok.
00:25:09 Její roli v Romanci, na příkaz "vyšších míst",
00:25:12 přebírá Lída Baarová.
00:25:15 Co mám dělat, paní Scheinpflugová, stěžuje si ředitel Šíp.
00:25:18 Němci už dávno chtějí, abyste odešla z Národního.
00:25:21 Bránili jsme vás dost dlouho.
00:25:24 V únoru 1944 píše Olga vedení Národního divadla:
00:25:29 Vážený pane šéfe! Oznamuji Vám, že rozvazuji
00:25:33 smlouvu s Národním divadlem a odcházím.
00:25:39 Vedení divadla ke konci sezóny výpověď potvrdí.
00:25:54 Byla jsem tenkrát naštěstí ve zralém věku svého života a sil.
00:25:59 A fanatismus odporu mi pomáhal vydržet.
00:26:03 Ostatně jsem si vždycky pokorně uvědomila,
00:26:05 co prodělávají druzí, kterým je určeno umučení nebo oprátka.
00:26:15 S o to větší energií se věnuje psaní Českého románu,
00:26:18 jehož jednotlivé stránky ukládá do zavařovacích lahví.
00:26:23 Spolu se svou sestrou je zakopává v lesíku na Strži,
00:26:27 kde čekají na konec války.
00:26:30 Do Národního divadla se jako herečka i autorka
00:26:33 vrací po květnové revoluci.
00:26:35 Cosi nedobrého se najednou začalo opakovat s osudovou trapností.
00:26:39 Psal se rok 1948 a ředitel Národního,
00:26:41 starý přítel Václav Vydra, vracel rukopis mé hry
00:26:44 s rozpačitými výmluvami:
00:26:47 Má drahá holka, je tu proti tobě opatření.
00:26:50 Jaké, Vašíčku?
00:26:53 Nedovedla jsem tak rychle chápat, jak rychle se stačily měnit poměry.
00:26:58 ...žes byla přítelkyní Peroutky. Já s tím nesouhlasím.
00:27:01 Vím, jak jsi myšlenkově samostatná, ale...
00:27:04 Vyšla jsem z divadla s kruhem tlaku kolem srdce,
00:27:08 který se tam usadil v nedávných dobách okupace.
00:27:11 Přece se nemohl český národ rozdělit tak,
00:27:15 že bychom já a Čapek do něho nepatřili.
00:27:17 Karel Čapek opět mizí z edičních plánů českých nakladatelství.
00:27:23 A s ním samozřejmě i knihy Olgy Scheinpflugové.
00:27:27 Z přední herečky a populární spisovatelky
00:27:30 je opět persona non grata.
00:27:37 Po únorovém převratu odchází Karel Steinbach zpátky do emigrace.
00:27:41 Nabízí Olze, aby se za něho provdala a odešla s ním.
00:27:44 Olga jeho nabídku odmítá, ale jejich přátelství trvá i nadále.
00:27:48 Pokus dostat ji z Československa učiní, nabídkou formálního sňatku,
00:27:52 i spisovatel Klaus Mann.
00:27:55 Poděkovala jsem mu a opakovala jsem své přesvědčení,
00:28:00 že se po zkušenostech s fašismem nemusím bát socialismu.
00:28:04 Strž je zabrána pro komunální byty.
00:28:07 Olga s příbuznými může obývat jen mansardu a místnost v 1. patře.
00:28:12 Manžel Čapkovy sestry Heleny, básník Josef Palivec, je uvězněn.
00:28:16 Olga se stává pro Helenu, která kdysi urputně odmítala
00:28:19 uznat její místo po boku Karla Čapka,
00:28:22 nejbližší přítelkyní a oporou.
00:28:32 Olga s kolegy Janem Pivcem, Jiřinou Šejbalovou
00:28:34 a přítelem Františkem Krčmou jezdí na besedy.
00:28:38 Vypráví o Čapkovi, jeho práci a jejich společném životě.
00:28:41 Předčítá z knih, vyřazených z knihoven.
00:28:45 Olžin bratr Karel musí zavřít soukromou advokátní praxi.
00:28:49 Syndikát českých spisovatelů, jehož je ředitelem, je zlikvidován.
00:28:54 Z ROZHLASU
00:28:56 Neštítili se skutečně žádného podvodu.
00:28:59 Klamali při svých projevech všechen lid.
00:29:02 Podváděli stranu a její volené orgány.
00:29:05 Podváděli předsedu strany Klementa Gottwalda.
00:29:08 Žili jsme bez historie.
00:29:10 První republice se říkalo předmnichovská.
00:29:14 Musela jsem dopředu s pádící vodou dnů a s lidstvem,
00:29:16 které se řítilo neznámo kam.
00:29:19 Prožívala jsem pocity ženy Lotovy: ohlédnu-li se zpátky, zkamením.
00:29:26 Když v Sovětském svazu vyšla monografie o Karlu Čapkovi
00:29:28 a opět mohl být vydáván a uváděn i ve své vlasti,
00:29:32 Olga Scheinpflugová dostala titul zasloužilé umělkyně.
00:29:47 Nový šéf činohry Zdeněk Štěpánek ji obsadí do velkých rolí
00:29:51 ve svých inscenacích Matka Riva a Tři sestry.
00:30:03 V roce 1959 se Olžin bratr Karel znovu ocitá na dlažbě.
00:30:09 Je vyhozen z nakladatelství Československý spisovatel.
00:30:14 Byl prý na schůzi KSČ obviněn z toho,
00:30:17 že patří do okruhu přátel Karla Čapka.
00:30:20 Paní Marie Majerová prohlásila: jak má chodit do podniku,
00:30:23 kde může potkat na schodech takového člověka.
00:30:27 Bylo mu přičteno k tíži i příbuzenství Čapkovo
00:30:30 s básníkem Josefem Palivcem.
00:30:34 Přiznám se, že se mi udělalo zle, když jsem si uvědomila,
00:30:37 proč má platit ještě má rodina za mé někdejší manželství.
00:30:43 Olga začíná spolupracovat v Národním divadle
00:30:45 s Afrédem Radokem a Otomarem Krejčou.
00:30:49 V Krejčově slavné inscenaci Romea a Julie
00:30:51 zazáří vedle Jana Třísky a Marie Tomášové také její Chůva.
00:30:57 Hned ji přešla chuť
00:31:01 Zrovna den předtím si natloukla nos a můj muž si ji zvednul do klína.
00:31:07 No byl to vykuk. Bůh ho netrestej.
00:31:11 A jejej, povídá, ty padáš na nos?
00:31:15 Až budeš velká, padneš na záda.
00:31:20 Ona byla výborná společnice. Dovedla krásně vyprávět.
00:31:27 Také si ráda brala slovo. Proto možná byla leckde neoblíbená.
00:31:35 Ona si mohla to slovo brát, protože vždycky měla něco,
00:31:40 co tu zábavu nebo tu debatu převyšovalo,
00:31:46 nebo to někam zaměřovalo.
00:31:56 Ona vždycky měla téma.
00:32:00 O ní se vypravuje strašná spousta anekdot.
00:32:05 A velmi často zlých anekdot.
00:32:09 Ona ale také spoustu věcí ze svého života otevírala.
00:32:18 Netajila těžké věci. Netajila tragické věci.
00:32:25 To se povídalo ve společnosti, že když to trochu přesahovalo míru,
00:32:31 tak Čapek se otáčel a potichu říkal: Nežvaň, Olinko.
00:33:03 Tady v tomto jevištním prostoru vinohradského divadla,
00:33:06 ovšem ne tak holém jak ho vidíte teď,
00:33:11 ale uzavřeném černým horizontem s černými šálami
00:33:14 po pravé i levé straně, jsme hráli 10.dubna 1968
00:33:18 představení Čapkovy Matky s paní Olgou Scheinpflugovou
00:33:22 v hlavní roli.
00:33:25 Já dělal jejího manžela. Tatínka, otce.
00:33:28 Ne, nesmíš mě brát za slovo.
00:33:36 Snad jistě bych se s tím byla smířila,
00:33:39 kdyby ses byl nezachoval jako voják.
00:33:42 Byl by ses byl vrátil ke mně a k dětem a odešel z armády, viď?
00:33:46 Já bych si zvykla... A měla bych tě taky ráda!
00:33:52 I když trochu jinak...
00:33:56 A to představení bylo tehdy zvláštní už tím,
00:34:03 že začínalo v 6 hodin. Zcela neobvykle.
00:34:08 Normální začátky byly v 7 hodin.
00:34:13 To představení bylo zadané pro nějakou školu.
00:34:16 Už si nepamatuji, která to byla.
00:34:19 Čili divadlo bylo nabité odspodu až nahoru na galerii
00:34:23 a dost to obecenstvo hlučelo.
00:34:28 V POZADÍ JE SLYŠET HLUK HLEDIŠTĚ
00:34:31 Muselo by mi to stačit, Richarde.
00:34:37 Já jsem i tak přece musela vystačit v životě s moc málem.
00:34:47 Já vím, maminko. Je mi to hrozně líto.
00:34:52 Ta majorská penzička, co po mně zbyla...
00:34:57 Bylo tu 5 dětí, Richarde. Pět dětí. A podívej se na ně.
00:35:03 Především to bylo zlé v těch okamžicích,
00:35:07 kdy na scénu přicházeli mrtví synové.
00:35:12 HLUK SÍLÍ
00:35:14 Tomu vy nemůžete rozumět, co je to pro samotnou ženskou.
00:35:19 Odpusť, můj milý, neměla bych s tebou vlastně ani o tom mluvit.
00:35:24 Ale co vy víte, co to je? Šaty, jídlo, školy...
00:35:30 A zas dokola šaty, jídlo, školy. Pořád se starat, pořád počítat.
00:35:37 Obracet každý hadřík, každý haléř.
00:35:42 O tom nemáte ponětí.
00:35:45 Za celé to představení jsme nedocílili toho,
00:35:48 aby všichni diváci nějak šli s námi.
00:35:56 A paní Olgu to velmi rozrušovalo. Viděl jsem to na ní,
00:36:01 poněvadž jsem s ní byl dlouhé chvíle na jevišti.
00:36:10 Ona měla černé šaty s takovým bílým límečkem
00:36:16 a v rukávu měla zastrčený kapesníček.
00:36:20 Ten kapesníček ji nikdy neopouštěl a ona na něj vždycky pamatovala
00:36:25 a měla ho připravený.
00:36:31 A ten kapesníček každou chvíli vytáhla z rukávu a otírala si čelo.
00:36:38 Byla ten večer zjevně velmi nervózní.
00:36:42 DIVÁCI HLUČÍ A SMĚJÍ SE
00:36:46 Miláčku... Co se na mě tak díváš?
00:36:53 Vidíš, co ze mě je.
00:36:57 Jsi krásná. SMÍCH
00:37:02 Jsi krásnější než tehdy.
00:37:06 Nemluv hlouposti, Richarde. My živí se hrozně měníme.
00:37:13 Vidím ji, jako by to bylo dnes. Černá šála...
00:37:17 A paní Olga se ještě otočila...
00:37:24 ...a tím kapesníčkem, který měla v pravé ruce,
00:37:28 nám takhle zamávala, popřála dobrou noc.
00:37:34 A to bylo naposledy, co jsme ji viděli živou.
00:37:52 Já jsem přijel na chalupu na Sedlčansko,
00:37:58 pustím v 7 hodin rozhlasové zprávy a dovídám se,
00:38:02 že Olga Scheinpflugová zemřela.
00:38:05 Pro mě to bylo něco tak neuvěřitelného,
00:38:09 nepravděpodobného. Takové věci...
00:38:12 Řekl bych: Podřízenost lidskému určení a osudu...
00:38:15 Mně to k ní nesedělo. Ona pro mě byla někde trošku jinde.
00:38:20 Mimo tu všední a běžnou oblast nakupování rajčat,
00:38:25 hádky se sousedy, hádky s milencem apod.
00:38:29 Byl to prostě celistvý člověk z velice pevného,
00:38:34 tvárného, myslím umělecky, ale jednotného
00:38:39 a ohromně ušlechtilého materiálu.
00:38:48 Ona byla samozřejmě neústupná.
00:38:52 Pochopitelně politicky...
00:38:58 Ona se nepoddala. Nepoddala se.
00:39:01 A řeknu to veřejně...
00:39:10 Protože ten člověk, který tomu napomáhal
00:39:14 a který mě jako šéfa činohry nutil, abych tu babu vyrazil,
00:39:21 že si to kdesi přejí, že to tak musí být.
00:39:29 To byl tehdejší ředitel Národního divadla.
00:39:36 A já jsem to nikdy paní Olze neřekl,
00:39:39 protože by z toho byla zdrcená ještě víc.
00:39:42 Ona moc dobře věděla, co se kolem ní děje.
00:39:45 Oni jí to dávali najevo.
00:39:48 Ale kdyby ještě měla přijít o zaměstnání, které měla tak ráda,
00:39:52 byla to rozená herečka...
00:40:04 Za všechny tresty tvrdých slov krupobití,
00:40:09 živote děkuji ti.
00:40:12 Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět,
00:40:16 že za hříchy se nikam neuteklo.
00:40:19 Tvor tresty znavený se může lehčeji smát,
00:40:23 než kdo jim unikl a jehož čeká peklo.
00:40:27 Za všechny tresty zasloužený pláč.
00:40:33 Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.
00:40:43 Já doufám, že paní Olga teď tady je a zbaví mě trémy.
00:40:48 Tyto verše se údajně našly na tomto stole
00:40:53 na útržcích malých papírků. Několik jich tady bylo.
00:41:01 A přinesl mi je doktor Krčma několik dní před pohřbem.
00:41:07 A jménem rodiny a jménem svým mě požádal,
00:41:12 abych je přednesla ve strašnickém krematoriu u rakve paní Olgy.
00:41:18 A tak tehdy jsem byla ještě rozčílenější.
00:41:21 Ale nevím. Možná tak, jako teď.
00:41:24 A skoro jsem to nemohla doříkat.
00:41:28 Byla to pro mne samozřejmě veliká čest.
00:41:31 Olga Scheinpflugová pro mne byla v počátku 60. let
00:41:35 naprostým zjevením.
00:41:38 Byla asi tak o 20 let starší, než jsem byla já.
00:41:42 Mně bylo tak kolem 40.
00:41:46 A v počátku 60. let se najednou objevila
00:41:49 herečka charakterních rolí, úžasná, strhující, přesná,
00:41:54 inteligentní, múzická, se smyslem pro řád a pro autora.
00:42:01 A co mi bylo obzvlášť blízké... Později mi vždycky říkala...
00:42:05 Říkala mi "paninko".
00:42:07 A tak mi říkala: Paninko, paninko, já nemám ráda podtlakový herectví.
00:42:12 Tak neměla podtlakové herectví.
00:42:19 No já ji milovala.
00:42:22 Vezmi si lék.
00:42:32 Není na světě jenom noc a vánice.
00:42:40 Naše sluníčko vyšlo.
00:42:44 Navázali jsme takový důvěrný kontakt...
00:42:47 Já bezmezný ctitel K. Čapka a tím samozřejmě
00:42:51 se zvláštním vztahem k ženě, kterou miloval.
00:42:56 Ale tvrdil bych, že její osud a jeho osud jsou dva
00:43:02 velké, české umělecké osudy.
00:43:06 Ten jeden je literátský, ten druhý je herečka, básnířka,
00:43:13 ale i prozaička.
00:43:15 A vedle sebe jsou to dvě velké postavy.
00:43:20 Dokonce bych řekl, že Čapek, aspoň podle jejího vyprávění,
00:43:25 byl člověk něžný až měkký.
00:43:29 Zatímco v Olze Scheinpflugové byla ohromná pevnost.
00:43:34 Ji to velice trápilo a mrzelo, že nejkrásnější léta tráví
00:43:38 v Národním divadle bez role.
00:43:41 Ona byla třeba rok, dva bez jediné role.
00:43:45 Ale cítil jsem v ní tu sílu, která to zmáhá.
00:43:49 A nechodí, nelamentuje, nedává nic najevo.
00:43:52 Ona mně v některých momentech připadala, neberte to doslova,
00:43:58 ona mně připadala silnější a mužnější než Karel Čapek.
00:44:06 Jdi s tím dál. Jdi dál, jdi dál!
00:44:11 Jdi s tím dál, ti povídám!
00:44:15 -Maminko...
-Hmh...
00:44:19 Nic jste si na mně nevšimla?
00:44:22 Ne, nic. Co má bejt?
00:44:25 Jsem zamilovaný.
00:44:30 Co se dá dělat.
00:44:33 Opravdu, maminko. A ona, ona do mě taky.
00:44:38 To mně došlo.
00:44:40 Ty nejsi z těch chlapců, ze kterýma by ženský bláznily.
00:44:44 -Tebe může mít ráda jen jedna.
-Která?
00:44:48 Máma.
00:44:50 Když jsme točili Jegora Bulyčova pro televizi,
00:44:54 což bylo asi její poslední televizní vystoupení,
00:44:57 tak mi říká: Paninko, paninko, já jsem tak strašně unavená,
00:45:00 ale já jsem to musela udělat kvůli Zdeňkovi.
00:45:03 A myslela Štěpánka.
00:45:05 Přijela k nám Melánie.
00:45:10 -Malaša? Proč?
-Stalo se jí neštěstí.
00:45:13 Nějací vojáci přepadli jejich klášter.
00:45:16 Zabili jim krávu, ukradli sekyry, rýč a klubko provazu.
00:45:20 Já jsem ráda, že zachovávají tuhle jeho roli pro televizi.
00:45:26 Ale to už bylo jaro 1968 a byla asi velmi unavená.
00:45:33 A říkala: Musíte přijít a už to nebudeme odkládat.
00:45:38 No slyšelas? Cara chtějí vsadit do klece.
00:45:42 Jako Jemelku Pugačova.
00:45:43 -Axiňo Jakelevno, na minutku.
-Co chceš?
00:45:46 Člověk nemá taky chvíli pokoj. Promiňte.
00:45:51 -Axiňo!
-Co chceš?
00:45:55 -Ale nesmíš pít kvas!
-Jdi, jdi!
00:45:59 Já vím sám nejlíp, co smím a co nesmím.
00:46:05 Já jsem jí jednou řekl, že vedle nádherného slovesného umění
00:46:10 si na Karlu Čapkovi cením i nesmírné odvahy, že si ji vzal.
00:46:18 A ona říká: Proč? Vysvětlete mi to.
00:46:22 Já bych neměl tu odvahu.
00:46:24 Ve vás je síla, se kterou bych já nemohl soutěžit.
00:46:31 Vy vedete. Vy vedete takovým způsobem,
00:46:35 že to nedáváte najevo. Ale je to takové,
00:46:38 že já to vím, já to cítím a já si vedle vás připadám
00:46:42 takový trochu nejistý.
00:46:45 Ne, že bych vám nechtěl přiznat prioritu.
00:46:47 Ne. Velice rád.
00:46:50 Krásné, nadané a talentované ženě velice rád.
00:46:54 Ale žiju občas vedle vás v nejistotě, když si představím,
00:46:59 že bych teď položil svou ruku na vaši,
00:47:02 že bychom se na sebe podívali a vy byste na mě vypálila
00:47:07 jednu z těch milostných jisker.
00:47:09 Já bych se vás trošku bál.
00:47:12 Jo, chlapče, všecko je jinak. Buď rád, že to nevíš.
00:47:18 Hlavně že nevíš, co je to stáří.
00:47:20 Člověka pořád něco bolí. Nemůže dejchat, nemůže do schodů.
00:47:23 Každej chlap si myslí, že může na mě řvát.
00:47:26 Všichni teď moc řveme. A taky moc vraždíme.
00:47:29 Celá Evropa se zbláznila. Celá Evropa!
00:47:31 Tvá Evropa už není. Buď rád, že nic nevíš.
00:47:35 Jo umřít, to je snadný.
00:47:38 Říkala: Vyčítají mně, že já jsem zabila Čapka,
00:47:42 protože jsme v r. 1938 neodjeli.
00:47:46 Ale paninko, nebylo to tak. Řekl: Olino, nikam nejedeme!
00:47:52 Já se bojím jednou větou, a také to nedovedu,
00:47:56 jednou větou říct, kdo byla paní Olga jako člověk.
00:48:06 Ona nikdy nebyla jen jako člověk.
00:48:10 Ona byla jako člověk, který má velký talent,
00:48:14 který hraje divadlo, který píše básně.
00:48:18 Člověk, který má složitý život atd. atd.
00:48:26 Myslím, že jsem ji znal dost dobře.
00:48:31 Dokonce jsme byli spolu o prázdninách s takovou tou partou
00:48:35 z Národního divadla. Ještě s Eduardem Kohoutem...
00:48:49 Paní Olga byla paní Olga.
00:48:58 Přestaň mi tu hrát komedii! Je to prostě odporné.
00:49:02 Já nehraju vůbec komedii.
00:49:05 On ti o tom napsal dopis. Tady je.
00:49:07 Byla to bohatost prostředků a byla úchvatná
00:49:11 v té šíři rejstříku.
00:49:14 Protože když bylo zapotřebí, tak bylo vidět, že je to dáma,
00:49:18 které někdy sluhové podávali jídlo na stříbře.
00:49:23 A nebo to byla tvrdá žena z lidu s velkým smyslem pro humor.
00:49:30 Nejdřív čtu noviny. Pořád tytéž, samozřejmě.
00:49:37 A staré. Nebudu přece číst ty nové.
00:49:40 Je v nich jen lež a sprostota.
00:49:43 Nebudu si kazit život jejich aktualitami.
00:49:47 Já čtu stále jedno číslo časopisu z r. 1896.
00:49:49 To je zdaleka nejlepší.
00:49:52 Je tam podrobný článek o manželi hraběnky Diany.
00:49:54 A v doušce se píše o účesu A la Bresant.
00:49:57 A poslední zprávy oznamují smrt Leonidy Lepánkové.
00:50:00 Bydlela v naší ulici. Chudák ženská...
00:50:03 Každý den mi to dá ránu.
00:50:06 Ale to číslo vám nepůjčím. Je už na cucky.
00:50:09 Spi, lásko, spi.
00:50:13 Já sama bdím u vrat tvé zahrady a u prázdného stolu.
00:50:17 Když v nocích bezesných se stokrát táži: Jsi tu?
00:50:20 Tma mrtvě odpovídá: Nejsem, drahá.
00:50:30 Prosím vás, nezlobte se, já některý věci dost těžko chápu.
00:50:33 Já to vidím, no...
00:50:34 Vy jste říkala, že jste ho vyhodili.
00:50:36 No snad si nemyslíte, že šel sám? Že nějak přeháním.
00:50:38 No ne, ale když jste ho vyhnali, tak proč teď za ním jedeme?
00:50:42 Ježíši proč? To je jednoduchý! Protože se musí vrátit.
00:50:45 No jo, ale když jste ho vyhnali, tak on si asi...
00:50:50 On si asi třeba určitě myslí, že se nemůže vrátit.
00:50:53 Já totiž soudím podle sebe. Já bych se nikdy nevrátil.
00:50:56 Já nevím, jak vy, ale on se musí vrátit.
00:50:58 -A vy ho zase vyhodíte.
-No zda-li, no...!
00:51:01 -Ale možný to je.
-No to se uvidí.
00:51:03 Když bude zlobit...
00:51:06 Tak on se má znovu a znovu vracet a vy ho budete
00:51:08 znovu a znovu vyhazovat.
00:51:10 To dá rozum, pane. Copak bysme ho mohli vyhodit,
00:51:13 kdybysme neměli jistý, že se zase vrátí?
00:51:16 No pojďte, vystupujem!
00:51:20 Co mám dělat, paní Scheinpflugová, Němci už dávno chtějí,
00:51:23 abyste odešla z Národního, bránili jsme vás dost dlouho.
00:51:30 Bůh ví, jakej já mám dneska na všechny mužský vztek.
00:51:34 Proč na mužský? To přece zavinila ona, že jo?
00:51:37 Ne! Kdyby mužský nebyli tak hloupí, tak by ženský
00:51:40 nemohly bejt tak chytrý.
00:51:43 Pivo!
00:51:45 Jen si jděte. Mužskej nemůže bejt sám.
00:51:47 Nikdy. To musí vydržet jenom ženská.
00:51:49 Pivo!
00:51:51 -Co jste říkala?
-Ale nic jsem nepovídala.
00:51:56 Má drahá holka, je tu proti tobě opatření.
00:52:00 Žes byla přítelkyní Peroutky. Já s tím nesouhlasím.
00:52:03 Vím, jak jsi myšlenkově samostatná, ale...
00:52:08 Proč nás naše děti opouštějí? Co jim na nás vadí?
00:52:11 -Co jsme jim udělali?
-Nic. Nic jste neudělala.
00:52:17 No... Je to tak, jak to je...
00:52:22 Protože... Protože to nemůže být jinak.
00:52:27 Rozumíte mi?
00:52:34 Přece se nemohl český národ rozdělit tak,
00:52:37 že bychom já a Čapek do něho nepatřili.
00:52:40 -Ty máš špatnou náladu?
-Ale nemám.
00:52:43 Kdepak.
00:52:47 Já jen přemejšlím, který ti dám s sebou ložní prádlo, víš?
00:52:55 Ohlédnu-li se zpátky, zkamením.
00:53:01 Tak vidíš, tatínku.
00:53:06 Říká se, že kdo jednou uteče smrti, je pak dlouho živ.
00:53:11 Tak vidíš, tatínku, není to pravda.
00:53:15 Říká se, že kdo jednou uteče smrti, je pak dlouho živ.
00:53:25 Já jsem si vždycky myslela, že pochováš ty mě.
00:53:30 Já jsem vždycky myslela, že pochováš ty mě.
00:53:33 Běhat někde po kamení? To ti bylo zapotřebí?
00:53:37 Chodit někde po kamenech. To ti bylo zapotřebí?
00:53:42 Nám dvěma přece už stačilo tak málo.
00:53:44 To jsi nevěděl?
00:53:47 Nám dvěma přece už stačilo tak málo.
00:53:50 Tos ty nevěděl?
00:53:54 Kolikrát v noci já jsem se lekla, jestli ještě dejcháš.
00:53:58 Kolikrát jsem poslouchala, jestli dejcháš.
00:54:03 Tys vždycky tak tiše spal, že jsem se až někdy bála,
00:54:07 že už ani nejsi.
00:54:12 Tys vždycky tak potichu spal, až jsem si myslela,
00:54:17 že snad už nejsi.
00:54:28 Olga Scheinpflugová zemřela 13. dubna 1968.
00:54:33 O několik dní později jí byl udělen
00:54:36 titul Národní umělkyně.
00:54:44 Vy mrtví, již už nic anebo všecko víte
00:54:49 o člunu Charonově, který pluje od mého srdce k vašim,
00:54:53 proste, až bude vyvoláno moje jméno.
00:54:59 To zrnko v písku, až tak určí čas,
00:55:04 by bylo zaváto, smeteno, odplaveno na cestu marnosti.
00:55:09 Tam někde vedle vás bychom jak prach,
00:55:13 s nímž vítr měří síly, se někde v drobném shluku srazili.
00:55:20 Částečky ničeho, které se pozdravily a poznaly se.
00:55:27 Aspoň na chvíli.
00:55:30 My, mrtví.
00:56:38 Skryté titulky: Zbyněk Baránek
Olga Scheinpflugová (1902–1968) byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička. Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažovaná do Švandova divadla. V letech 1922–1928 byla členkou Městského divadla na Královských Vinohradech (Divadlo na Vinohradech), poté do roku 1968 Národního divadla v Praze, s krátkým přerušením v letech 1944 až 1946. Na scéně Národního divadla vytvořila přes 130 rolí. Při ztvárňování svých postav se bránila patosu.
Jednou z nejvýznamnějších rolí byla role matky ve stejnojmenné hře Karla Čapka, jež měla premiéru ve Vinohradském divadle 1. 9. 1967 v režii Luboše Pistoria, a kterou zde v pohostinském vystoupení ukončila Olga Scheinpflugová svoji hereckou dráhu.
Zpočátku hrála mladé půvabné a temperamentní postavy, zobrazovala ženskost plnou rozporů, ale se smyslem pro humor, cit, tragiku i poezii. Sama herečka ctila vize režisérů (nejčastěji spolupracovala s Janem Borem, K. H. Hilarem, Jiřím Frejkou, Karlem Dostalem, Otomarem Krejčou či Alfrédem Radokem), ale k roli vždy přistupovala individuálně.
Stala se z ní uznávaná a velká herečka, která vrcholu své tvorby dosáhla po okupaci ve velkých tragických a dramatických úlohách ze světového repertoáru.
Do dějin české kultury se zapsala i svým tříletým (1935–1938) manželstvím se spisovatelem a dramatikem Karlem Čapkem (1890–1938). Své vzpomínky napsala do knihy „Český román“ (1946) a biografie „Byla jsem na světě“ (1988). V roce 1968 jí byl přisouzen titul národní umělkyně in memoriam.
Olga Scheinpflugová zemřela 13. dubna 1968 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.