Úvaha o demokracii (2002)
|
Tajemství vítězství demokracie v roce 1989 je nejspíš v tom, že svět, věci, politika a režimy mají svůj cyklus… |
Srpnový den
Pondělí 15. 8. 2016 po půlnoci na ČT art
Přehrát
00:00:17 Výskot a křik se vlnitě sléval s cákáním vody v uspávající zvuk,
00:00:23 jenž teple obléval mé tělo upadající na břichu
00:00:26 do prázdninového bezvědomí na koupelce na Brumově roku 1947
00:00:30 odpoledne.
00:00:37 Okolo hlavy mi občas zaduněly bosé hlavy chlapců
00:00:39 a z roztřepávaných dívčích vlasů na mě spadly kapky vody.
00:00:43 Horko bylo jak letos a sucho od jara takové, že se neurodilo
00:00:48 obilí.
00:00:51 To dalo Sovětskému svazu záminku, aby nám trestuhodně poskytl pomoc,
00:00:56 z níž až donedávna nebylo úniku.
00:00:59 Neuměl jsem moc plavat ani jsem ještě neměl činnou lásku.
00:01:04 Byl jsem tu osamělý a toužil po seznámení v této poloze,
00:01:09 ale stejně jsem bažil po vědomostech,
00:01:12 jichž jsem chtěl nabýt rychle.
00:01:18 Ten spis, nad nímž jsem zadřímával, vypadal vědecky,
00:01:23 ukázal se však naivním.
00:01:26 Byla to zteoretizovaná empirie a projev budoucnosti zakládal
00:01:33 prezident Beneš prostě na přání.
00:01:35 Demokracii právě začínal konec.
00:01:39 Byl jsem nevědomky skromnější, než jsem chtěl.
00:01:41 Vždy jsem si myslel, že od místa, kde ležím, je do nějaké redakce
00:01:45 nedohledně daleko, a že se nejdřív musím naučit psát způsobem,
00:01:50 jímž bylo psáno to, co jsem právě četl.
00:01:54 Věděl jsem, že život, jaký povedu, chce zralé muže.
00:01:59 Ale co do té doby?
00:02:02 Zblbnut dobou četbou umiňoval jsem si moudře,
00:02:06 že ze své pevně vytčené cesty, jež mi byla zatím nejasná,
00:02:10 nedám se odvést žádnou ženou, kterou jsem bohužel také neznal.
00:02:13 Co do té doby?
00:02:17 Život je napřed moc pomalý, a naráz je všechno pryč -
00:02:24 rozhodnuto, uzavřeno, a nic se nedá udělat jinak.
00:02:28 A byly to vlastně samé hrůzy, co přišlo, v nichž se propadly
00:02:33 i moji rodičové a strýcové i se svými řemesly.
00:02:37 Jediné, co jsem si potom sám vybral byla žena a s ní děti.
00:02:42 A také nejstálejší.
00:02:44 Psát, jak jsem četl, musel jsem se nenaučit,
00:02:50 měl-li jsem se vyjádřit výstižně.
00:02:54 Co jsem tehdy pro sebe čekal a předvídal, těžko dnes říct.
00:02:59 Škola, vítězství dělnické třídy v únoru 1948, odchod z Prahy.
00:03:07 Zaměstnání a úžas nad tím, kdo mě to z něho tak brzy
00:03:12 vyhazuje a proč?
00:03:15 A bál jsem se vojny, protože já bez odmluvy neprožil v civilu
00:03:20 ani den.
00:03:22 Ale kdybych se alespoň uměl točit na hrazdě.
00:03:26 Přes strach z vojny jsem na ni šel a nehledal úhyb,
00:03:30 jenž možný byl.
00:03:33 Ber všechno, co ti patří!
00:03:36 Noviny a rozhlas, ta past na duše, mě nesvedly ke svým hříchům.
00:03:40 Asi proto, že jsem byl pyšnější než ony.
00:03:44 Všichni kolem si vždy stěžovali na špatné vedoucí a šéfy.
00:03:49 Jen já měl, jak to přijde, samé dobré.
00:03:52 Jenom buďte skromní a povýšení přijde s podmínkou,
00:03:57 že je nečekáte.
00:03:59 A buďte loajální a spřejní, a každý blb se nakonec na něčem
00:04:02 vyřídí sám.
00:04:04 Vy však na to nečekejte.
00:04:07 V srpnu roku 1968 jsem logicky větřil, zda se blíží smrt,
00:04:13 ale neucítil jsem ji.
00:04:15 Kdykoliv někdo náhle umře, ptám se:
00:04:19 To opravdu nevěděl ani den předem?
00:04:23 Což mě ale varuje, protože já také žádného dne netuším smrt
00:04:27 ani den předem.
00:04:29 Byl-li jsem v nebezpečí smrti, tak když jsem kdysi vlezl
00:04:33 za Josefa na motocykl a vymázli jsme se.
00:04:36 Ani jsem nebyl výběrově odvlečen, jak ty tisíce Maďarů v roce 1956
00:04:43 po povstání.
00:04:45 Ani zavřený jsem nebyl a měl jsem být.
00:04:48 Poprvé v roce 1970 - žaloba podána, den procesu stanoven,
00:04:55 ale přišla Hermína Franková.
00:04:58 Dala mi růženec s křížkem a řekla:
00:05:01 Ať je Bůh s vámi, já už s vámi jsem.
00:05:04 A soud se nekonal.
00:05:07 Nejsem dnes jiný, hlavně ani moudřejší, než jsem byl tehdy
00:05:11 na břichu na koupališti roku 1947 odpoledne.
00:05:16 Nemám žádnou velikou sílu a moc a přece se cítím klidným vítězem,
00:05:23 že vím zač a čím.
00:05:26 Půl života mě mořil policejní dozor, teď zmizel.
00:05:29 Moje veřejné psaní vždy zápasilo s cenzurou a vzal ji čert.
00:05:32 Zuřil jsem při vědomí, že STB vybírá dorost na kněžství
00:05:39 a mají na kahánku.
00:05:45 Aniž jsem hnul rukou, je konec stranickým doktorátům,
00:05:51 tajným vládním prodejnám, prověrkám a kádrovákům.
00:05:59 Jak se to vlastně stalo, čím to zmizelo, prohrálo a zkrachovalo?
00:06:02 Tajemství mého vítězství je nejspíš v tom, že svět, věci,
00:06:06 politika a režimy mají svůj cyklus - nevinné dětství,
00:06:09 bujaré vzpupné mládí, vzteklé stáří, choroba a smrt.
00:06:17 Rozpukává to a zkapává to samo.
00:06:21 Teď bychom proti tomu nemuseli ani nic dělat.
00:06:23 Ne ne, nějací bojovníci k tomu patří, musejí hrát svou úlohu.
00:06:29 A tu plníte, když se nezdržujete sebelítostí z ponížení a ztrát,
00:06:36 ani výčitkami osudu, nýbrž berete každý den za platný a na dnešní
00:06:42 svůj čin navazujete zítra.
00:06:46 Kdo umí dělat z toho, co naň připadlo, nečekaje na příděl
00:06:50 lepšího, nemusí litovat promarněné příležitosti, času a sil.
00:06:56 Kdo hledá návod a program mimo sebe, nenajde žádný.
00:07:00 A ten, který si pak z nouze pro své okolí vymyslí,
00:07:05 bude holá svévole.
00:07:07 Společenským projektům je, zdá se mi, odzvoněno.
00:07:12 Tento srpen roku 1990 je za 15 let první, kdy mi jistý
00:07:21 kpt. Čermák, vlastním jménem Otakar Černý, adresu znám,
00:07:26 nepředvolal, abych mu řekl, kde budu o jeho státním svátku.
00:07:32 Zvláštní pocit.
00:07:35 Ležím na břiše, okolo hlavy mi občas zaduní chlapecké paty
00:07:40 v běhu a z roztřepávaných dívčích vlasů na mne dostříknou kapky.
00:07:46 Výskot a křik se slévají s cákáním vody v uspávající zvuk,
00:07:51 jenž mě vrací ke šťastným začátkům.
00:07:56 Po mrzutém přerušení a odkladu můžeme začít s tím,
00:08:01 co jsme chtěli před 43 lety.
00:08:04 Není to skvělé?!
00:08:07 Skryté titulky: Marie Marek a Josef Batěk