Na smrti není nic strašného. Jen to, že o ní předem víme. Jedno z vrcholných děl slovenské televizní tvorby (1968). Hrají: E. Vášáryová, I. Mistrík, M. Kiš, Z. Grúberová, V. Polónyi, K. Spišák, I. Čillík, Ľ. Greššo, N. Hejná, J. Vašek a další. Režie M. Hollý (Ve slovenském znění)
00:00:02 (HUDBA)
00:00:43 -Excelence?
-V pracovně, prosím.
00:00:51 Nepochopil jste mě.
00:00:53 Zodpovídám za zdraví Jeho Excelence.
00:00:56 -A já za její život.
-Vždyť o to jde!
00:00:59 Vám, lidem od policie,
00:01:01 vždy chyběl jemnost a určitý takt. A vlastně i vtip.
00:01:07 Tu trapnou věc musíme Jeho Excelenci oznámit šetrně.
00:01:11 Stačí jedno rozčilení a vaši atentátníci budou zbyteční.
00:01:20 Jeho Excelence pan ministr vás očekává.
00:01:24 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:01:52 Dokonalé!
00:01:53 Ale jak atentátníci vědí,
00:01:55 že pojedu podávat zprávu v jednu odpoledne?
00:01:59 Přesně v jednu odpoledne, Vaše Excelence.
00:02:14 Nemám strach. Jsem nemocný člověk.
00:02:18 Stačí zvýšení krevní tlak a nějaká céva nevydrží.
00:02:22 Zvykl jsem si žít se smrtí po boku.
00:02:26 Ale chápu, že tady jsou jiné zájmy, kterým se musím podřídit.
00:02:34 Co policie navrhuje?
00:02:36 Když dovolíte, Vaše Excelence, seznámím vás...
00:02:40 (ZPĚV - MUŽ A SMÍŠENÝ SBOR)
00:03:41 Další, když dovolíte, už je naše věc.
00:03:45 (ZVONĚNÍ)
00:03:47 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:03:53 (HODINY ODBÍJEJÍ)
00:03:57 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:05:09 (VÝSTŘELY)
00:05:39 V jednu odpoledne, Vaše Excelence.
00:05:45 (HODINY ODBÍJEJÍ)
00:06:00 Co chceš? V jednu odpoledne, Vaše Excelence.
00:06:12 (pro sebe) Idioti.
00:06:14 Kdyby mi nic neříkali, tak jsem klidně spal.
00:06:19 Mysleli si, že mi udělají radost.
00:06:25 Smrt není hrozná, ale to, že o ní vím...
00:06:32 V jednu odpoledne, Vaše Excelence.
00:06:35 Hlupák. Zdvořilý hlupák...
00:06:42 Ani netuší, jaký porušil zákon.
00:06:45 Jakou propast odhalil, když tak klidně řekne:
00:06:49 V jednu odpoledne, Vaše Excelence.
00:07:02 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:07:23 Slavný soude,
00:07:25 když vycházím z objektivního zjištění policie a prokuratury,
00:07:29 mohu říci, že celá akce skončila přesně tak,
00:07:33 jak policie předpokládala. Patří jí za to uznání.
00:07:41 Zasáhla včas, náležitě a s patřičnou tvrdostí.
00:07:49 4 teroristy, ozbrojené bombami a granáty,
00:07:53 všechny místního původu,
00:07:56 chytili před palácem Jeho Excelence.
00:07:59 Poslední z obžalovaných zadrželi v jejím spikleneckém bytě.
00:08:05 Byla jeho majitelkou.
00:08:09 Ptáte se, co je to za lidi? Našel se mezi nimi,
00:08:14 možná vás to překvapí, ani já jsem nevycházel z údivu,
00:08:18 i důstojník, syn plukovníka, Sergej Golovin.
00:08:27 Další je Musia.
00:08:29 Její pravé jméno se pravděpodobně nikdy nedozvíme.
00:08:33 Skromně ho odmítá zveřejnit.
00:08:35 Její činy jsou však naštěstí jasné.
00:08:39 Další je Werner, zabiják stejného zrna.
00:08:43 Vstaňte laskavě!
00:08:44 I jeho pravé jméno zůstane tajemstvím pro nás i pro historii.
00:08:48 Neublíží to ani nám, ani historii. Slyší na přezdívku Werner.
00:08:53 -Vasilij Kaširin.
-Narozen 15. srpna...
00:08:57 Není nutné, už jste nám to říkal.
00:08:59 Kdo je tento zbabělý muž? Co v něm vyvolalo strach?
00:09:05 Pochází z vážené rodiny...
00:09:09 Vydrž, Vasjo, za chvíli bude po všem.
00:09:15 Táňa Kovalčuková. Střílela.
00:09:18 Ne sice na Jeho Excelenci, ale střílela ve svém bytě.
00:09:22 Přivítala policii s revolverem
00:09:24 a jednoho konfidenta trefila do hlavy.
00:09:27 Zůstala po něm rodina, žena...
00:09:34 (pro sebe) Jen aby se zase nerozplakal.
00:09:38 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:09:53 Soud se půjde poradit.
00:10:07 Vážená paní, udělali jsme vše, co jsme mohli a co jsme měli.
00:10:12 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:10:39 (KŘIK, LOMCOVÁNÍ MŘÍŽEMI) Já nechci oběsit, já nechci oběsit!
00:10:54 Půjde taky s vámi. Čekali jsme, až vás bude víc.
00:10:56 Už abysme se ho zbavili, Estonce bláznivýho.
00:10:59 Kolem jeho cely musíme chodit po špičkách.
00:11:02 Prosím.
00:11:06 Jen jeden, místa máme dost. A stejně tu nezůstanete dlouho.
00:11:16 (KŘIK, RÁNY)
00:11:18 (muž) Já nechci oběsit! Nechci, nechci!
00:11:53 Vašeho souseda vám nezávidím. Cikán.
00:12:10 Taky půjde s váma.
00:12:11 Proč vůbec takovýho chlapa země zrodila? Prosím.
00:12:16 Nechci oběsit! Nechci!
00:12:25 -Klid, Jansone, už to brzo bude.
-Já nechci oběsit.
00:12:30 -Nechci oběsit.
-A tos měl tak naspěch!
00:12:34 -Už to bude, Ivánku.
-Já nechci oběsit.
00:12:38 (RÁNY DO DVEŘÍ) Nechci oběsit! Nechci oběsit!
00:12:43 (PLÁČ)
00:13:43 -Ty ses zbláznil!
-Je to dobrá věc, bratře.
00:13:46 Jen tomu, koho oběsí, je to k ničemu.
00:13:49 -Ale jinak je to skvělá záležitost.
-Obleč se, nesou snídani.
00:14:01 (pro sebe) Dělám hlouposti.
00:14:04 Aby tělo lépe zemřelo, je třeba ho zeslabovat, ne otužovat.
00:14:09 Proboha, asi se bojím smrti...
00:14:17 Proč jsem zarostlý?
00:14:20 Nebyl jsem zarostlý, a najednou jsem.
00:14:23 Proč?
00:14:30 Sním jen půlku snídaně, je potřeba zeslábnout.
00:14:35 (HUDBA)
00:15:00 Dobré ráno, Vaše Blahorodí.
00:15:07 Musím vám oznámit, že rozsudky byly potvrzeny.
00:15:10 Víte, co vás čeká.
00:15:13 Noc nebo dvě.
00:15:18 Vaši blízcí vás mohou navštívit, rozloučit se s vámi.
00:15:24 Ale vy dva nepřicházíte v úvahu. Nemáte jména, nemáte ani příbuzné.
00:15:35 -Chceš, aby tě někdo navštívil?
-Proč?
00:15:39 -Rozloučit se. Matka, nebo bratr...
-Já nechci oběsit.
00:15:47 Rozdejte jídlo!
00:15:59 Tys to tady ušpinil!
00:16:02 Ty jsi ušpinil celou zeměkouli, hubo vypasená, s tebou se nebavím.
00:16:07 Co sem lezeš?
00:16:10 Poslouchej, poslal jsi na onen svět pěkných pár lidí.
00:16:15 Chci ti něco navrhnout. Nabídnout.
00:16:19 Taková příležitost přichází jen jednou.
00:16:24 Ach tak!
00:16:26 Nemáte kata? Náhodou nemáte.
00:16:31 To je dobrý, je po věšení.
00:16:34 Provaz mají, krk mají, a nemá kdo věšet.
00:16:40 Necháme tě naživu. Jak jinak?
00:16:42 Když budu mrtvej, věšet nemůžu, to dá rozum, ty trdlo.
00:16:54 Tak jak?
00:16:56 Vždyť tobě je všechno jedno, buď, jak buď.
00:17:00 A jak tady věšíte?
00:17:02 Nebo člověka jen tak potichu uškrtíte?
00:17:08 Ne, s muzikou. To jste tady všichni tak hloupý?
00:17:13 Jasně, že s muzikou.
00:17:17 (CIKÁNSKÁ HUDBA)
00:17:43 Tak co? Ale k věci!
00:17:48 Ty nějak spěcháš! Víš co, přijď ještě jednou.
00:17:53 Potom ti řeknu.
00:17:59 (HUDBA)
00:18:05 (Táňa) Dej mi ho.
00:18:11 Ne, Táničko, nedám.
00:18:14 Vždyť ty už brzo bude mít jiný prsten.
00:18:17 Brzo se vdáš.
00:18:26 -Nepovídej! Za koho?
-On už někdo přijde.
00:18:36 (HUDBA)
00:18:48 Vasjo!
00:18:50 Se smrtí není radno si zahrávat.
00:19:02 (pro sebe) Hrdinka nejsem, ale umřít asi není vůbec těžké.
00:19:09 Mohla jsem ještě žít. Mohla...
00:19:16 Škoda, že mi zabránili udělat hrdinský čin.
00:19:20 Ale někdy prý člověka hodnotí podle toho, co chtěl vykonat.
00:19:25 Jsem tedy hodna trnové koruny?
00:19:30 Jsem opravdu hodna toho, aby mě lidé oplakávali?
00:19:34 Aby se kvůli mně trápili?
00:19:37 Přijdu mezi mučedníky, vím to...
00:19:44 Tak tohle je smrt.
00:19:47 Ne, nikdo, ani učenci, ani filozofové, ani kati celého světa
00:19:51 mě nepřesvědčí, že smrt existuje. Že člověk umírá, že ho zabíjejí.
00:19:57 (KROKY)
00:20:01 (muž) Podívej, to jsi ty.
00:20:05 (Musia) Ne, to nejsem já.
00:20:12 -Pojď se podívat!
-To si jen myslíte, že jsem to já!
00:20:17 Ale to já nejsem.
00:20:19 Se mnou teď mluvíte. Jak bych to mohla být já?
00:20:30 Umřeš a budeš tohle.
00:20:35 Ne. Ne, já neumřu.
00:20:40 -Popraví tě.
-Jak můžu umřít,
00:20:45 když už teď jsem nesmrtelná?
00:20:53 Slyšíš, Wernere, duše moje? Víš, co bych ráda?
00:20:59 Stoupnout si před pluk vojáků a střílet do nich.
00:21:04 I kdybych byla sama a jich tisíc, slyšíš, Wernere?
00:21:19 (HUDBA, POCHODOVÁNÍ VOJÁKŮ)
00:21:35 (KROKY)
00:21:58 Jak jsem řekl, žádné slzy. Dáš mu pusu a dost!
00:22:06 Později můžeš mluvit, ale když ho políbíš, tak ticho.
00:22:10 A nemluv hned, rozumíš? Nebo řekneš něco, co nemáš.
00:22:15 Ano, Nikolaji Sergejeviči.
00:22:29 (ŽENA VZLYKÁ) Neplač.
00:22:31 Neplač! Zabiješ ho, když se rozpláčeš.
00:22:42 A utři si slzy.
00:23:01 -Dobrý den, Serjožo.
-Dobrý den, Serjožko.
00:23:28 -Jen seď, Serjožko.
-Sedni si, Sergeji.
00:23:40 Co jsme se kvůli tobě nachodili, Serjožko!
00:23:44 -Zbytečná námaha, maminko.
-Museli jsme to udělat, Sergeji.
00:23:48 Aby sis nemyslel, že jsme tě opustili.
00:23:58 -A co sestra, je zdravá?
-Ninočka nic neví.
00:24:04 Proč lhát? Četla to v novinách.
00:24:12 Ať Sergej ví, že všichni jeho blízcí...
00:24:24 -Serjožko můj!
-Maminko.
00:24:29 Netrap ho, musí zemřít.
00:24:47 Kdy?
00:24:53 Zítra ráno.
00:24:57 -Nedočká se polibku, Serjožko.
-Polib ji za mne.
00:25:03 -Ano.
-No, musíme jít.
00:25:07 Vstávej, matko, už musíme jít. Rozlučte se.
00:25:10 Požehnej mu.
00:25:16 Ne, to ne...
00:25:26 Sbohem, Sergeji.
00:25:28 -Jsi... -No co?
-Jsi šlechetný, otče.
00:25:34 Jak ti je?
00:25:36 Jak se cítíš?
00:25:44 Ale já... Vy jste chlapi, a co já?
00:25:56 Přijmi před svou smrtí mé požehnání, Serjožo.
00:26:02 Zemři statečně.
00:26:05 Jako důstojník.
00:26:11 (HUDBA)
00:26:17 (BOUCHNUTÍ DVEŘÍ)
00:26:41 (HUDBA)
00:27:22 (HRAJE HLASITÁ HUDBA, MLUVÍ NĚMECKY, ALE NENÍ ROZUMĚT)
00:27:29 (MLUVÍ FRANCOUZSKY)
00:27:36 Bonsoir.
00:27:41 -The last time we met in Petersburg. -Yes.
00:27:50 (HLASITÁ HUDBA)
00:28:14 (VÝSTŘEL)
00:28:24 (pro sebe) Zabil jsem provokatéra.
00:28:27 Odporného, špinavého vraha.
00:28:31 Příkaz mi dala organizace a nikdy se na to nepřišlo.
00:28:41 Ale to bylo to poslední, co ve mně zabilo chuť žít.
00:28:47 Pohrdal jsem lidmi,
00:28:50 a pohrdám jimi stále. Nikomu jsem nic neřekl,
00:28:55 ale od té chvíle si připadám nepříjemně zbytečný.
00:29:08 Vasjo!
00:29:10 Se smrtí si není radno zahrávat.
00:29:20 Nikdy jsem se nebál.
00:29:24 Naloží nás, odvezou na neznámé místo,
00:29:30 něco přečtou,
00:29:32 navléknou smyčku,
00:29:34 podrazí stoličku.
00:29:37 A to je všechno.
00:29:46 Co je to?
00:29:56 Se smrtí si není radno zahrávat.
00:30:02 (HUDBA)
00:30:30 Víme, do čeho jdeme.
00:30:34 Lidstvo je potřeba očistit.
00:30:39 Ať historie posoudí, jestli jsme konali správně.
00:30:43 Historie...
00:30:48 Už je čas.
00:30:50 Vracejte se po jednom a opatrně.
00:30:54 Kdyby se náhodou někomu něco...
00:30:58 Ale ne, vrátíte se všichni. Ještě si nemůžeme dovolit umírat.
00:31:07 (pro sebe) Škoda, že se to nepovedlo.
00:31:11 Je to tak, kdo prohraje, ztratí pravdu.
00:31:16 (VÝSTŘELY)
00:31:58 Ááá!
00:32:25 (CIKÁNSKÁ HUDBA)
00:33:06 (CIKÁNSKÁ PÍSEŇ)
00:33:54 Dolů!
00:33:56 Dolů!!!
00:34:00 (ZVONEK)
00:34:02 To ale jsou, slavný soude, nepodstatné věci.
00:34:08 Přistupme, prosím, k dalším konkrétním činům.
00:34:11 Kupce Ivana Stěpanoviče Fedorenka, čestného člověka,
00:34:14 jste se svými kumpány přepadl a udeřil sekerou do hlavy.
00:34:23 Správně.
00:34:24 Popu Fjodoru Alexandrovičovi jste ukradl tele
00:34:29 a znásilnil kuchařku.
00:34:31 Správně. Dovolte mi zahvízdat.
00:34:35 Proč?
00:34:36 No, když tady svědek říká, že jsem dával kamarádům znamení,
00:34:40 to je velice zajímavé. Prosím.
00:34:46 (HLASITÝ HVIZD)
00:34:50 Zastřelím tě.
00:34:53 Nemůžeš. Koho byste potom věšeli?
00:34:58 My jsme všichni tvrdý palice.
00:35:02 Drž si pušku, nebo ti ji seberu! Cha cha cha...
00:35:11 27 dní se těším, kdy tě už neuvidím.
00:35:14 (zpívá)
00:35:42 (žena) Proč jsi to udělal, Vasjo?
00:35:46 Proč jste přišla?
00:35:49 -Proč trápíte sebe i mě?
-Proč jsi to udělal?
00:35:54 Já jsem to věděl! Ničemu nerozumíte, maminko.
00:35:59 -Nikdy jste ničemu nerozuměla.
-Je ti zima?
00:36:05 -Zima...
-Určitě jsi prochladl.
00:36:09 Co na tom záleží, když...
00:36:15 -Náš otec si na pondělí poručil pirožku. -Cože?
00:36:21 Říkala jsem mu,
00:36:22 je to i tvůj syn, jdi, dej mu rozhřešení.
00:36:27 -Ale on ne, zatvrdil se.
-Čert ho vem!
00:36:32 Co to bylo za otce?
00:36:34 Byl celý život ničema a ničemou zůstane.
00:36:37 -Vasjo, to bys neměl...
-Otec?
00:36:41 Pochopte, pověsí mě! Chápete to?
00:36:46 -Měl jsi dál lidem pokoj.
-Co to bylo za lidi?
00:36:50 Vředy! To byly vředy.
00:36:55 Bože na nebesích,
00:36:59 vždyť tohle se nestává ani zvířatům.
00:37:06 Dobře, dobře, maminko.
00:37:08 Ale už musíte jít, polibte za mne bratry.
00:37:14 Chtěla jsem jít na tvou svatbu.
00:37:23 Vždyť já se budu ženit!
00:37:27 (HUDBA)
00:38:33 Ne!
00:38:39 (OTVÍRÁNÍ DVEŘÍ)
00:39:02 Co je? Měl jste se přijít zeptat.
00:39:06 Propásl jsi své štěstí, hlupáku. Našel se jiný.
00:39:09 Čert tě vem, věš si sám!
00:39:22 Drahé dušičky,
00:39:25 drahé dušičky, slitujte se!
00:39:31 Nejdražší dušičky!
00:39:44 Když provaz, tak provaz!
00:39:50 Zastřelím tě!
00:40:01 Už jdou, připrav se.
00:40:18 Na pipipi...
00:40:29 (HUDBA)
00:40:44 Au!
00:40:48 Řeknu to pánovi, hlupáku.
00:41:01 (RŽÁNÍ)
00:41:20 (HUDBA)
00:42:02 Včera někdo vypálil sousedovu samotu.
00:42:06 Všechny zabil, ženy znásilnil.
00:42:12 Psy budou puštění i přes den. I ty budeš chodit s puškou.
00:42:20 Sem se strká náboj.
00:42:27 Na.
00:42:31 Ona mě zabije.
00:42:38 Jsi hlupák, Ivane.
00:42:41 Takového pacholka mi byl čert dlužný.
00:42:46 Zapřahej!
00:42:48 -A víckrát je nebij, když nemusíš.
-Vždyť jsou to koně!
00:43:02 Pojď, Ivane, dnes budeš oběšen.
00:43:15 No, Ivane, zvedni se.
00:43:18 Pojď, nahoru! Jdeme, Ivane!
00:43:24 (HUDBA)
00:43:47 Ivane, jdeme!
00:43:49 -Pojď!
-Já nechci oběsit!
00:43:53 Neměl jsi zabíjet, nevěšeli by tě. Jdeme!
00:43:56 Já nechci oběsit!
00:44:06 Já nechci oběsit, ne!
00:44:17 Řekni. Naše útěcha v bolesti.
00:44:24 Naše útěcha v bolesti... Přijď ke mně.
00:44:27 Posilni Vasku Kaširina.
00:44:33 (ODEMYKÁNÍ DVEŘÍ)
00:44:39 Nedostanou mě.
00:44:42 Rozbiju si hlavu,
00:44:45 vypíchnu si oči,
00:44:47 oběsím se.
00:45:01 Půjdeme.
00:45:10 Cigaretu, prosím.
00:45:12 Jestli můžete.
00:45:19 Kdo bude věšet?
00:45:22 Nový? Ten se v tom určitě nevyzná!
00:45:25 To není vaše starost.
00:45:28 Jak to, že to není moje starost, velkomožný pane?
00:45:31 Vždyť budou věšet mě, ne vás!
00:45:33 A vemte trochu erárního mýdla. Na provaz.
00:45:37 Dobře, dobře. Mlčte, prosím.
00:45:40 Nebo vám tenhle všechno mýdlo sebral?
00:45:44 Hele, jak se mu leskne huba!
00:45:54 Tak už kašlu.
00:45:56 To je divné, ještě kašel.
00:46:03 (ODEMYKÁNÍ DVEŘÍ)
00:46:06 Připrav se.
00:46:33 Vezme se živý člověk, řekněme, Sergej Golovin.
00:46:39 A pověsí se za krk.
00:46:42 Nechá se viset,
00:46:45 dokud nezemře.
00:46:59 (KROKY)
00:47:05 (HUDBA)
00:47:09 Hej!
00:47:19 Vím.
00:47:22 Promiňte, slečno. Opravdu víte, o co jde?
00:47:28 Vím.
00:47:32 (HUDBA)
00:48:00 Prosím.
00:48:22 To je pro grófa vengálského.
00:48:28 To nic, bratře, to nic. Brzy bude konec.
00:48:32 Vždyť já nic... já se držím.
00:48:36 Já se držím. No, páni, podívejme!
00:48:42 Taky? Taky.
00:48:47 Snad ne všichni? Všichni.
00:48:59 I dámy?
00:49:01 Velkomožný pane, snad ne i dámy! Přestaňte, prosím vás.
00:49:07 Nástup!
00:49:17 Jak?
00:49:19 Co je? Už je mrtvý?
00:49:23 Řekni, Wernere, smrt opravdu existuje?
00:49:26 Nevím, Musie. Ale myslím si, že ne.
00:49:33 Myslela jsem si to. A on?
00:49:38 Možná pro někoho smrt existuje.
00:49:42 Ale potom už nebude.
00:49:51 Uhni!
00:49:53 A dej mě někam, kde je víc místa, nebo, na mou duši, nepojedu.
00:49:56 Radši mě pověs třeba na lampě.
00:49:59 Kde jsou kočáry?Budou. Budou, budou...
00:50:06 Bojíš se?
00:50:16 Vepřové hlavy! Máme jízdenky?
00:50:29 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:51:53 Ano, ano...
00:51:56 (Janson) Ne, já nechci oběsit! Nechci oběsit...
00:52:13 Co je, doktore?
00:52:16 Nic to není. Za chvíli se probere.
00:52:25 Promněte mu uši.
00:52:28 Můžete začít.
00:52:36 Musio, jsi ještě tak mladá.
00:52:54 Pánové, rozsudek bych ani nemusel číst, vždyť ho znáte.
00:52:58 -Co říkáte?
-Nečíst.
00:53:01 Já ho chci přečíst!
00:53:08 (Táňa) Nečíst.
00:53:15 Rozdělte se do párů, jak chcete.
00:53:18 Jen vás prosím, abyste si pospíšili.
00:53:27 Půjdu s ním.
00:53:30 Serjožo, vem si Vasju a jděte první.
00:53:33 Proč první?
00:53:38 Rozlučme se.
00:53:42 (SBOROVÝ ZPĚV)
00:55:11 Bože můj...
00:55:14 Proboha, vždyť oni věší!
00:55:19 Jak to? Já mám jít sám?
00:55:23 Ve dvou je člověku veseleji. Pánové, jak to?
00:55:26 Velkomožný pane, pojď aspoň ty se mnou.
00:55:29 Neodmítni, buď tak hodný!
00:55:32 Nemůžu, jdu s ním.
00:55:39 Tak tedy sám? Můj bože...
00:55:48 Pojď se mnou. S tebou?
00:55:54 Ty se se mnou nebojíš?
00:55:56 Protože jestli ano, radši půjdu sám.
00:55:59 Nebojíš se? Vždyť já jsem ten poslední.
00:56:05 Nehnusím se ti?
00:56:08 Radši půjdu sám. Nezlobím se na tebe, vždyť...
00:56:11 Vždyť já jsem... jen vrah.
00:56:18 (ZPĚV)
00:56:53 Zvedni tu pušku, nebo ji zvednu sám!
00:56:57 Nevíš, co je to služba?
00:57:02 Jdeme.
00:57:10 Sbohem, velkomožný pane.
00:57:13 Na onom světě už budem staří známí. Tak nedělej, že mě neznáš.
00:57:21 Sbohem.
00:57:26 Já nechci oběsit!
00:57:30 Já nechci oběsit...
00:57:51 -Půjdu sama.
-Táničko moje milá!
00:57:56 Slečinko, ty můžeš jít sama.
00:57:58 Jsi čistá duše, můžeš jít sama, kam chceš.
00:58:01 Ale vždyť já jsem kradl i koně!
00:58:05 Polibte se.
00:58:08 (ZPĚV)
01:00:05 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2014
Rusko, 1905. Policie odhalí připravovaný atentát na ministra a podaří se jí zabránit nejhoršímu. Pětice neúspěšných atentátníků si tak před soudem vyslechne rozsudek smrti: mladý důstojník Sergej Golovin, půvabná dívka s přezdívkou Musia, cynický šlechtic s krycím jménem Verner, bázlivý intelektuál z vážené rodiny Vasilij Kaširin a majitelka konspiračního bytu Táňa Kovalčuková. Všichni po vynesení rozsudku putují do nevlídného vězení, kde je čekají poslední dvě noci před popravou. Každý je izolován ve své cele a setkávají se jen během jídla. Kromě nich čekají na vykonání ortelu ještě dva „obyčejní“ vrazi, primitivní pacholek Ivan Janson, který zabil svého pána, a věčně veselý cikánský zloděj a vrah. Každý z nich prožívá své poslední chvíle navenek stejně: ve vzpomínkách na své blízké a na události před svým zatčením. Každého však trápí úvahy o nadcházejícím konci, o smyslu a ne-naplnění svého života. A ty jsou u každého ze sedmi odsouzenců jiné…