Abiturientské setkání z doby, kdy strach proudil oběma směry. Slovenský televizní film. ### Hrají: G. Valach, J. Pántik, M. Prechovská, M. Huba, V. Durdík, E. Krížiková, F. Dibarbora, C. Filčík, E. Romančík a J. Ďurdiaková. Režie Július Pántik.
00:00:37 Nemám ráda hřbitovy. Jsou všude stejné.
00:00:42 Takové příliš voňavé.
00:01:09 Česká televize uvádí
00:01:13 PŠTROSÍ VEČÍREK
00:01:21 -Teď vypadá docela neškodně, že?
-Jo.
00:01:26 Ale tehdy, když tahle kupa železa ještě žila, vrčela
00:01:32 a valila se proti nám
00:01:35 a my jsme proti ní stáli téměř s holýma rukama -
00:01:40 -Jo, to už jsme slyšeli. Jak jsme bojovali,
00:01:44 za co jsme bojovali, proč jsme bojovali.
00:01:49 Ale co jsme to vlastně vybojovali?
00:02:06 ZPĚV Gaudeamus igitur
00:03:00 Milí spolužáci! Vy všiváci! SMÍCH
00:03:04 Mám pocit, jako bych před sebou měl samý cizí ksichty!
00:03:08 Co o sobě vlastně víme? Odpálili nás na různé oběžné dráhy
00:03:12 a my letíme, letíme, občas se kolem sebe mihneme.
00:03:15 Rukulíbám! Servus, servus! Čest práci!
00:03:18 Jak se máš, ty stará břitvo? A už letíme dál.
00:03:21 A za námi ohnivá čára. Ohnivá čára času.
00:03:24 Ale dnes se zastavíme. Dnes všechno napravíme.
00:03:29 -Dnes zastavíme čas!
00:03:32 Vážení, zastavíme zde čas! Navrhuju, abychom se usnesli
00:03:38 jednomyslně a manifestačně -
-Jako obyčejně.
00:03:43 -abychom se usnesli, že jsme o 25 let mladší!
00:03:47 Kdo souhlasí, ať zvedne ruku!
00:03:50 O 25 let, s tím se přece nedá nesouhlasit, Šerife!
00:03:53 Blanko?
00:03:55 Blanko, ty si ještě pamatuješ moje jméno, co?
00:04:00 Šerif.
00:04:01 A tohle byl Světák.
00:04:04 S tohle Sirius!
00:04:07 A naše Monika. Monika!
00:04:10 Naše kolektivní láska! Anděl třídy!
00:04:13 Naše věčná a nepřístupná panna!
00:04:17 SMÍCH
00:04:19 Jen mimochodem, už jsem třikrát rozvedená!
00:04:22 -Třikrát? Proboha, Moniko, jak to děláš?
00:04:24 -Systematicky.
00:04:26 Nejdřív se vdám, a pak se rozvedu.
00:04:29 Ve volném čase trochu překládám.
00:04:31 3 kusy manželů, 8 kusů chyb. Překlady se mi daří.
00:04:35 Manželé nikoli.
-Monika u mě má rozvodovou
00:04:38 permanentku, ale je to čistá práce, žádné skandály, nechutnosti.
00:04:42 Monika je inteligent.
-Myslíš?
00:04:45 Moji manželé byli spíš opačného mínění.
00:04:48 SMÍCH
00:04:49 Přišlo nás nějak málo, ne? Myslím, že dost na to,
00:04:53 abychom se příjemně nudili.
00:04:55 -A Marek Alchymista se opravdu neozval?
00:04:58 Alchymista poslal telegram.
00:05:00 Nepřijedu, nesnáším idiotské večírky.
00:05:03 Podpis: Marek. Jaké večírky?
00:05:06 Idiotské! SMÍCH
00:05:07 Že mu to na poště vzali!
-Asi nerozuměli.
00:05:11 Idiot je cizí, u nás poměrně málo frekventované slovo.
00:05:14 -Marek se nezměnil. Vždycky říkal to, co si myslí.
00:05:18 Marek - alchymista!
00:05:20 Poslechněte,
00:05:22 ta naše studentská jména, v tom bylo všelicos.
00:05:27 Fantazie i charakter. Co?
00:05:31 Jakýsi odhad, jakoby předpověď.
00:05:34 Světák. Celý svět je takovýhle!
00:05:37 Nevidím ksichty, vidím jen prsty. Samé nehty!
00:05:42 Špinavé, okousané, nalakované. Odporné, všivé nehty!
00:05:45 Osm hodin nehty a potom zatékající panelák.
00:05:49 A ta paní, co s ní bydlím. Světák!
00:06:01 Paní Světačko, to vám tedy gratuluju!
00:06:05 Tuším, že jediný z nás se zachránil tady Sirius!
00:06:09 Cože ses neoženil, ty zbabělče? Je to trestné?
00:06:12 -Jistěže, kazíš populační statistiku.
00:06:15 Zamaskoval se a zmizel. Požádal o azyl matku přírodu.
00:06:19 Povídá si s lišejníky a píská kamzíkům.
00:06:22 Chata pod Jestřábím vrchem, prosím! Je tam dobře, ticho.
00:06:26 Možná k tobě jednou přijedu na medvěda.
00:06:29 Slyšeli jste? Medvěda pro Šerifa!
00:06:31 Všechno pro Šerifa! Speciální vilu, speciální doktory,
00:06:35 speciální medvědy. Se Šerifem nám to vyšlo, no ne?
00:06:39 Byl naším šerifem, dostal se mezi šerify.
00:06:43 Na tvou šerifovskou kariéru, Šerife!
00:06:45 Ty, Josefe, řekni mi, jaký je to pocit, když se ti všechno daří,
00:06:48 a máš vždycky pravdu a lidé se tě bojí
00:06:50 a kroutí se před tebou a potí se a usmívají se,
00:06:54 jako kdyby najednou byli všichni teplí?
00:06:57 No, co je, co je? Uškodilo nám šmapaňské nebo co?
00:07:00 Emile! Ale tady Lupino, to je kariéra!
00:07:04 Nejhorší žák ve třídě, ale nejlepší fotbalista!
00:07:07 Miláček tribun! Řekni, kolikrát tě vynesli
00:07:09 na rukách?
-Ajajaj!
00:07:11 -A nebo na nosítkách.
-Bylo to fajn. Zranění,
00:07:16 to není to nejhorší. Nejhorší je, když přijdou oni, ti mladí.
00:07:21 -Potom je konec. Ale to je normálka, Lupino.
00:07:24 -Mají jiné plíce, jiný dech.
00:07:27 A když přijdou, pověsíš kopačky, a najednou neznamenáš nic.
00:07:31 Jsi nikdo.
00:07:34 Žádná fotografie, žádné interview. Najednou neexistuješ.
00:07:39 To je riziko každého povolání. A ty se bojíš mladých, Šerife?
00:07:44 Mladých? Copak já jsem fotbalista?
00:07:47 Náhodou, fotbalista aspoň ví, kdy má odejít.
00:07:56 Ať žije oktáva B!
00:08:00 Komanduj, Šerife, jdeme.
00:08:03 Komanduj! Jdeme.
00:08:07 Pochodééém! Vchod!
00:08:13 CVAKÁNÍ BOT
00:08:23 Pamatujete se? Sumec nejdřív nevěří vlastním uším.
00:08:28 Sedí za katedrou s povislými vousy, dřevěný, schoulený,
00:08:32 jako skutečný sumec na dně.
00:08:38 Sumec vystartuje! Přední lavice okamžitě ztichnou,
00:08:41 a zadní pokračují dál.
00:08:44 Sumec se prožene uličkou -
-Marku!
00:08:46 -vzadu ztichneme a začneme vpředu. Sumec letí dopředu!
00:08:51 Předek utichne, a bengál vzadu. SMÍCH
00:08:54 Poletuje uličkou dozadu, dopředu! Dopředu! Dozadu!
00:09:00 A nemůže nikoho načapat.
00:09:03 A my stále jdeme, jdeme, jdeme!
-Marku?
00:09:06 -Jdeme, jdeme, jdeme.
00:09:09 A najednou - Vítej!
00:09:14 A najednou začal pochodovat s námi.
00:09:17 A to nás dorazilo.
00:09:20 Když Hitler přepadl Polsko, pamatujete?
00:09:24 Nesmírný podsvětí strážce ležící v krvavé jeskyni
00:09:30 na polosnědených kostech věčným štěkotem stále straší
00:09:35 bezkrevné stíny.
00:09:39 Starý Sumec vybral tyhle verše jakoby náhodou.
00:09:45 -Od maturity jsem ho potkala jen jednou.
00:09:48 Kupoval si nový klobouk.
00:09:52 Právě ho pustili z basy.
00:09:56 Taky jsme to šli oslavit do cukrárny.
00:09:59 Nový klobouk i svobodu.
00:10:03 -A když přečetl ten oběžník, že náš pozdrav je "Na stráž"
00:10:06 a naše oslovení sestro a bratře, tehdy nám řekl:
00:10:10 Netrvám na tom, abyste mi říkali "bratře profesore".
00:10:13 Stačí, když řeknete "pane profesore".
00:10:17 -To je fakt.
00:10:19 Sumec měl pech.
00:10:22 Až do chvíle, než mu někdo odpískal ofsajd.
00:10:28 -Ano. Od povstání do konce války seděl v base,
00:10:32 a potom po válce zase.
00:10:35 Nejdřív Němci - a potom -
00:10:39 potom pro změnu zase my.
00:10:41 Kdo my? Nemůžeš se vyjádřit trochu přesněji?
00:10:45 A ty jsi věděla hned, že byl nevinný?
00:10:48 Znala jsem ho přece. Všichni jsme znali, Moniko.
00:10:52 A všichni víme, jaký byl člověk. Formát, kapacita,
00:10:55 kantor starého typu, ale náš. Takže vlastně naši zavřeli našeho.
00:11:01 Naši zabásli svého. Vlastní pověsili vlastní atd.
00:11:05 Řeknu vám, není zrovna lehké vyznat se v naší rodné gramatice.
00:11:11 -Kdyby nebylo Sumce, tak ani neodmaturujeme.
00:11:14 No ano, ale to byla Lupinova práce! Ať žije hrdina posledního
00:11:18 školního výletu! Ať žije náš zasloužilý a uvědomělý spolužák!
00:11:22 Šli jsme si zakouřit na zadní plošinu, aby nás Sumec neviděl.
00:11:26 Vlak pískal. Blížil se tunel a hlídali ho 2 vojáci a 2 gardisti.
00:11:30 A tady Lupino bleskurychle stáhne kalhoty, otočí se a vystrčí na ně -
00:11:34 SMÍCH
00:11:36 Jen se to v tom tunelu tak zabělelo!
00:11:39 Z toho překvapení mi jeden i zasalutoval.
00:11:41 -A když jsme se vrátili do školy, přišli tajní.
00:11:43 A ředitel hrozil, že nás nepustí k maturitě, dokud se nenajde viník.
00:11:47 -Sumec prohlásil, že o ničem neví. A těm fízlům zdvořile navrhnul,
00:11:51 aby se sami přesvědčili, jestli ten anální otvor
00:11:54 patří někomu z nás.
-Pachatel se nikdy nenašel
00:11:57 a oktáva B slavně odmaturovala.
00:12:00 -Hmm, odskákal to jen Sumec.
00:12:03 Napřed disciplinárka a potom ho šoupli někam na východ.
00:12:07 -V ředitelském bytě potom někdo vytloukl okna,
00:12:10 a jen co pan ředitel zavolal sklenáře, měl to rozbité znovu
00:12:13 a znovu, dokud nezmizel z města.
-Proboha, to jste dělali vy?
00:12:16 No, věděli jsme, co je třeba udělat.
00:12:19 Marku, ale komu jsme měli vytloukat okna po válce?
00:12:23 Nevím.
00:12:25 Bylo nám osmnáct let, když jsem seděli v těchto lavicích,
00:12:28 ale byli jsme - Byli jsme hloupí, Marku.
00:12:29 Možná hloupí, ale ne zbabělí!
00:12:33 Když profesora zavřeli naši - byla to přece taková doba.
00:12:36 A my? Kde jsme byli?
00:12:38 Na Měsíci?
00:12:40 My jsme přece nikoho nezavírali. My jsme jen dívali
00:12:43 jako diváci v cirkusu. Bohužel, Sumec se přiznal.
00:12:48 Možná kdyby se nebyl přiznal - Přiznal se, protože jimi pohrdal!
00:12:52 Tehdy přece nepustili za hranice ani myš!
00:12:54 A on jim to vysolil černé na bílém.
00:12:56 Italský kolega ho pozval do Říma. A on mu odepsal, že přijede.
00:13:00 To bylo všechno. Dokázali mu, že chtěl utéct.
00:13:03 Dokázali mu úmysl.
-Dokazovat úmysl, to musí být
00:13:06 zajímavá práce! Zdá se, že to víš velmi přesně.
00:13:10 Na soudu se o tom hodně mluvilo, o těch dvou starých pánech,
00:13:15 kteří si přes železnou oponu vyměňují jakési záhadné
00:13:17 očíslované papíry v jakési záhadné řeči.
00:13:21 Nakonec se ukázalo, že je to stará latina
00:13:23 a že ty číslice nejsou šifry, ale jen označení veršů.
00:13:27 A mechanismus už pracuje dál. Kanceláře bezpečnosti se naplní
00:13:31 poezií, myšlenkami starých filozofů,
00:13:35 znalci překládají každý verš
00:13:38 a další znalci v každém verši hledají skryté trestné činy.
00:13:48 -Člověk se podobá psovi, který je pevně přivázaný
00:13:52 k jedoucímu vozu.
00:13:56 Pes má v podstatě jen dvě možnosti:
00:13:59 Vzepřít se a riskovat, že ho provaz uškrtí,
00:14:04 a nebo poslušně běžet za vozem.
00:14:07 Provaz se uvolní, a pes má pocit jisté svobody.
00:14:12 A zlo je jen zdání.
00:14:15 Bolest je snesitelná, protože vlastně není.
00:14:19 Řeknu vám, Seneca je lepší než Meprobamat.
00:14:27 Člověku se už nechce ani věřit, jaké hlouposti se tu staly.
00:14:31 Hlouposti? Jak pěkně jsi to řekl.
00:14:36 Falešné procesy, falešní svědkové, falešní soudci.
00:14:40 Ale zcela pravé šibenice. A úplně praví kati.
00:14:44 A ty mluvíš o hloupostech. Ano, i to bylo, bohužel.
00:14:48 Ale nebylo jen tohle! Přece musíte uznat -
00:14:51 Dejte pokoj, co bylo, to bylo. Na to se vykašlete.
00:14:54 Ani v manželství si lidé nemůžou donekonečna vyčítat.
00:14:58 Buď se rozvedou, nebo za vším jednou udělají tečku, a basta!
00:15:01 A myslíš, že už je čas udělat tu tečku?
00:15:04 Já si nemyslím vůbec nic. No dobře, ale člověk přece
00:15:08 musí mít nějakou jistotu. Jistotu? Jak to vypadá?
00:15:13 Mám dům, a nemám jistotu, jestli v něm jednou budu i bydlet.
00:15:17 Už skoro 30 let pracuju, a nemám jistotu,
00:15:19 jakou budu mít penzi. A kdyby mi náhodou v kanceláři
00:15:23 spadl na hlavu lustr, tak si vůbec nejsem jistý,
00:15:26 jestli mi to podnik nenapíše k náhradě.
00:15:28 A kdyby mě ten lustr zabil - TROUBENÍ
00:15:32 Ne, já už nepotřebuju žádnou jistotu.
00:15:34 Ano! TROUBENÍ
00:15:37 Ano.
00:15:38 Já už jsem se naučil existovat i bez jistoty.
00:15:42 Jistota!
00:15:45 Já už se naučil plavat ve vzduchoprázdnu.
00:15:51 Plavat v močálu.
00:15:53 Už nevidím žádnou jistotu kromě téhle jediné.
00:15:58 Jistota...
00:16:41 Všechno je takové vzdálené,
00:16:44 a takové blízké.
00:16:47 25 kilometrů nebo 25 let.
00:16:51 KRAVSKÉ ZVONCE
00:16:55 Poslouchejte!
00:16:57 Poslouchejte přece!
00:17:04 Nevím, jestli mi budete věřit.
00:17:07 Ale už jsem asi 3 roky neviděla krávu.
00:17:10 SMÍCH
00:17:12 Jedna ze starých melodií, na které už zapomínáme.
00:17:21 KÝCHNUTÍ
00:17:23 Čestné slovo, čistý vzduch mi škodí.
00:17:27 SMÍCH
00:17:28 KÝCHNUTÍ Na zdraví!
00:17:31 KÝCHNUTÍ Na zdraví!
00:17:34 SMÍCH
00:17:40 Ještě trochu romantiky pro vaše duše.
00:17:44 A trochu tepla pro vaše staré kosti.
00:17:50 No? Za chvíli bude fajnová večeře. Nechte se překvapit.
00:17:55 U nás se vaší nomenklaturně.
00:18:02 Filipe, docela dobře jsi to vybral. Sem chodí samí "velcí lidé".
00:18:06 Pak je opravdu škoda, že jsme nepozvali také profesora.
00:18:09 Ty si myslíš, že jsme ho měli pozvat?
00:18:12 Ty si to nemyslíš? Fakt. Na starého se zapomnělo.
00:18:16 Tak moment, moment. Domluvili jsme se jasně.
00:18:19 Žádní profesoři a žádní rodinní příslušníci.
00:18:22 Správně. Ta paní, co s ní bydlím, mi tady ani náhodou nechybí.
00:18:28 Kromě toho ani nevím, kde bydlí. Když seděl, jeho ženu vystěhovali.
00:18:31 Za katedru už ho nepustili. Už smrděl kriminálem.
00:18:34 Tady doktor ví všechno nejlíp. Já nemám šajnu, kde je a co dělá.
00:18:38 Když ho pustili z basy, přišel se poradit,
00:18:40 jestli má nárok, aby mohl učit. Právní nárok měl.
00:18:43 Ale učit mu už nepovolili.
00:18:46 Povolili mu dělat skladníka.
00:18:50 Naše specialita.
00:18:52 Profesoři dělají skladníky a skladníci profesory.
00:18:56 Zdemokratizovali jsme školství
00:18:58 a trochu zintelektualizovali skladnictví.
00:19:01 Jak je vidět, vyplatilo se to.
00:19:03 -Nakonec zakotvil ve svatební kanceláři, objednával kytice,
00:19:06 taxíky, stylizoval svatební oznámení.
00:19:10 Profesor Mrázek, učenec a znalec antiky fakturoval svatební štěstí.
00:19:18 A vyhodnocoval ho v procentech.
-Chudák!
00:19:22 Muselo to být pro něj hrozné!
-A 1200 korun plus prémie.
00:19:27 -Hrozné, hrozné! Proč hrozné? Jděte se vycpat!
00:19:30 Celý život olizuju známky. Expresy a rekomanda. A co má být?
00:19:36 Dovolte, soudružky a soudruzi, ukázat vám svůj výrobní prostředek:
00:19:44 blééé!
-Člověče! A to tam nemáte houbu?
00:19:48 -Tenhle jazyk ovládá 4 cizí řeči. Slovem i písmem, prosím.
00:19:53 A já s ním olizuju poštovní známky.
00:19:57 Oceány, palmy, rovnoběžky, přes okénko všivé maloměstské
00:20:01 pošty, lížu zeměkouli, a čumím na zasrané nehty!
00:20:07 Ty Emile, a proč nepřijdeš za mnou?
00:20:10 Pro starého kamaráda se vždycky najde něco šikovného.
00:20:14 Pravda, nesměl bys tak nasávat, člověče.
00:20:17 A co bych ještě nesměl? A co bych směl?
00:20:20 Směl bych ti například líbat tvoji laskavou ruku?
00:20:25 Já to myslím normálně. Dnes přece potřebujeme každou dobrou hlavu.
00:20:29 Proč jste je nepotřebovali doteď? Ne, ne, Šerife, srdečný dík.
00:20:34 Rukulíbám!
00:20:37 Já se už s pomocí boží prolížu až do penze.
00:20:42 SMÍCH Mám ráda muže se zásadami.
00:20:45 Ale nesmějí na nich trvat. Přestaň, Moniko, ty to nechápeš.
00:20:49 Co nechápu? Vůbec nic. Ty jsi nikdy žádné
00:20:51 zaměstnání neměla, tak mlč. Ty si myslíš, že jsem se živila
00:20:54 vlastním tělem? Nakonec, ani to by nebyla lehká práce.
00:20:59 Seděla jsi doma a překládala jsi. Ale my jsme byli zaměstnaní.
00:21:02 Malí zaměstnanci velké doby, jestli mi ráčíš rozumět.
00:21:05 Já jsem byl například takový celkem malý referentík.
00:21:07 A měl jsi takový celkem malý referentíkovský strach.
00:21:10 Strach? Ne, Moniko, strach ne. Zodpovědnost.
00:21:13 Zodpovědnost za ty druhé. Ale co ty tomu rozumíš?
00:21:16 Ty se nestaráš o nikoho! A já jich mám na krku šest!
00:21:20 Ale neřečni, člověče. Každý tomu říká jinak.
00:21:24 A přece je to jenom strach.
-Strach, to je strašně blbej pocit!
00:21:31 -Netušila jsem, že i fotbalista může být uzpůsobený na pocity.
00:21:35 -Potom se už bojíš i kamaráda, i vlastního stínu.
00:21:41 Dnes se už vůbec nedivím, že jsem se lekl i starého pána.
00:21:46 -Sumce?
00:21:49 -Hráli jsme venku, jen taková kondička před zájezdem,
00:21:52 s nějakými venkovskými lazary, a o přestávce se v šatně zjevil on.
00:21:57 Na fotbale? Tomu nevěřím! Ano.
00:22:00 Co chtěl? Vykal mi a dal mi takový
00:22:05 menší balík a dopis. Profesor Cerenti, Roma.
00:22:10 Ulici si už nepamatuju. A prosil mě, abych mu to převezl
00:22:14 přes hranice.
-A ty?
00:22:17 Co jsi s tím udělal?
00:22:20 Na ten druhý poločas do smrti nezapomenu.
00:22:23 Jak věděl, že tam hrajeme?
00:22:25 Jak vůbec věděl, že pojedu za hranice?
00:22:27 A proč jsem mu slíbil, že mu to tam odvezu a hodím na poštu.
00:22:30 A když jsem přišel domů: Jsi normální?!, řekla mi žena.
00:22:32 Zanes to na bezpečnost. Donesl jsi to tam?
00:22:36 Vy to nechápete. Lekl jsem se profesora.
00:22:39 Začal jsem uvažovat. Všechno bylo takové záhadné, podezřelé.
00:22:43 Propustili ho z basy. Možná, že ne zadarmo.
00:22:45 Možná, že jen provokuje.
00:22:48 Bál jsem se, že mě s tím balíkem čapnou a že mě už nikdy nepustí
00:22:51 za hranice. Tak jsem ten balík -
-Donesl?
00:22:57 -Ne, spálil.
00:22:59 Balík i dopis. Všechno.
00:23:03 Měl jsem strach.
00:23:07 -Neřekl ti, co v tom balíku je?
-Neveřil jsem mu.
00:23:11 Bál jsem se, že mě udá.
-Spálil jsi mu 4 roky práce.
00:23:16 Rukopis o Senecovi, ty hlupáku.
00:23:19 -Já vím. A mrzí mě to.
00:23:24 Ale ty se nevytahuj, doktore. Ty jsi seděl na soudu, ne já.
00:23:29 -Co tím chceš říct?
-I tenkrát jsi dělal jen rozvody?
00:23:32 -Ne, ale i tehdy jsem dělal čisté paragrafy.
00:23:35 Zpronevěry, krádeže, vraždy, normální trestné činy,
00:23:38 jestli tě to zajímá.
-A kdo dělal ty nečisté paragrafy?!
00:23:42 Ti soudci, ti prokurátoři, to byli přece tví kolegové.
00:23:45 Proč jsi mlčel?! Proč jsi nic neřekl?
00:23:47 -Ale oni přece věděli, že profesor je nevinný. A já-
00:23:51 nebuď naivka, Lupino, co jsem měl říct a komu?
00:23:54 Těm šaškům, kteří si hráli na soudce?!
00:23:57 -A kde teď pracují?
00:23:59 V justici, a nebo už v cirkusu?
00:24:02 Ještě nosí černé taláry, nebo už šaškovské čepice?
00:24:06 Taláry, Moniko, taláry. Oni přece za nic nemůžou.
00:24:11 Oni jen přečetli rozsudky. Profesor Sumec zločincem.
00:24:16 A my jsme mlčeli jako prasata v žitě.
00:24:18 A ty jsi se ozval konkrétně? Co jsi ty udělal pro starého?
00:24:23 To samé co vy, nic.
00:24:26 Jsem obyčejný fotograf a nemám takové možnosti jako ty.
00:24:30 Jaké možnosti sakra? Všechny.
00:24:33 Ale co ty o tom víš, Marku? Já jsem na tom fleku seděl, ne ty.
00:24:36 Tak jsi tam tedy neměl sedět. Měl ses uctivě odporoučet.
00:24:40 Ze zdravotních důvodů. Že ti zbytečné sedění škodí.
00:24:45 A nezdá se vám, že se nakonec přece jen něco vysedělo?
00:24:49 Samozřejmě ne hned, na počkání, jako v rychločistírně.
00:24:52 Ale dnes, dnes se už profesorův případ nemůže opakovat!
00:24:56 Dnes už žádný nevinný člověk - To je taková velká zásluha?
00:25:00 To byl jenom první krok. A ten druhý krok?
00:25:03 Proč nesměl učit? Proč už se nesměl vrátit za katedru?
00:25:07 Všechno najednou nešlo. Nešlo, a nebo se nechtělo?
00:25:11 Jak to, že nechtělo? Stalo se ledacos.
00:25:14 Ale člověk, co o těch starých chybách jen mluví,
00:25:17 mi připomíná papouška, který neumí nic jiného,
00:25:20 než pár neslušných slov. Ty jen rýpeš a řečníš,
00:25:23 ale my, my ty omyly napravujeme! A kdo je má, sakra, napravovat,
00:25:27 když ne vy?!
00:25:29 Jak chceš vůbec napravit jeden omylem zfušovaný život?
00:25:32 Nevšiml sis náhodou, že člověk má jen jeden život?!
00:25:35 Tak moment, moment, milí spolužáci. Zbláznili jste se?
00:25:39 Promiň, Filipe. Marku, přestaň.
00:25:43 Promiň. Máš pravdu.
00:25:46 Nesmíme si zkazit večírek.
00:25:50 Ať tedy žije náš večírek! Gaudeamus igitur! Radujme se tedy!
00:25:56 Radujme se!
00:25:58 Jak umíme strkat hlavy do písku.
00:26:01 Do písku? Co tím chceš říct?
00:26:05 Že jsme pštrosi, dušinko. Znám i kvalitnější nadávky.
00:26:10 Byla jsem třikrát vdaná. Ať tedy žije písek, náš rodný kraj.
00:26:15 Ať žijí samí dobří sokolíci! A ať žije starý Sumec,
00:26:19 na kterého jsme se tak svorně vykašlali!
00:26:21 To není pravda! Co není pravda?!
00:26:23 Já jsem se nevykašlal.
00:26:29 Jednoho dne za mnou totiž přišel na chatu.
00:26:32 Už asi neměl kam jít. Dal jsem mu nejlepší pokoj.
00:26:36 Jižní, slunečný.
00:26:38 Ptal se, jestli si může vzít menší úvěr, a potom -
00:26:42 potom začal pít.
-Neblázni.
00:26:46 -Celý týden pil a v pátek si podřezal žíly.
00:26:50 -Panebože!
-On a sebevražda?
00:26:54 -Ve vaně, v horké vodě.
-Ještě štěstí, že -
00:26:57 Ještěže co? Jak to víš? No, že -
00:27:01 Byl jsem za ním v nemocnici. Ležel mezi úrazy z povolání.
00:27:08 Prosil mě, abych nikomu nic neříkal.
00:27:11 Hlavní věc, že jsi dodržel slovo.
00:27:14 A taky mě prosil, abych za ním nechodil.
00:27:18 Že se tam má dobře. A tu vanu -
00:27:23 Hosté protestovali, nechtěli se koupat.
00:27:26 Tu vanu jsem pak musel vyhodit a koupit novou.
00:27:28 No, chvála bohu, že se nic nestalo.
00:27:32 Že se mezi námi našel alespoň jeden, co mu pomohl.
00:27:36 Ale - co jsem měl udělat?
00:27:39 Co jsem vůbec mohl udělat?
00:27:43 Zamknul se v koupelně.
00:27:46 Slyšel jsem, jak si napouští vodu. Kristepane!
00:27:49 Jak jsem mohl vědět, že se nekoupe?
00:27:53 Možná je to opravdu i moje vina.
00:27:57 Ale já jsem ho do té vany nedostal!
00:28:00 A nevzal jsem mu práci ani svobodu!
00:28:03 Ani já jsem ho nevyhodil z bytu a ze školy!
00:28:06 A tu vanu, tu podnikovou vanu mi potom podnik dal k náhradě.
00:28:10 Protože tu starou, zkrvavenou vanu, ve které zahynul člověk,
00:28:14 stačilo prý pořádně vysířit.
-Vysířit?
00:28:18 Podniková vana je přece ta nejdůležitější věc pod sluncem.
00:28:22 Přestaňte už!
00:28:25 Nechápete, co se stalo?
00:28:28 Sumec.
00:28:31 Sumec zradil.
00:28:34 Sebe samého.
00:28:36 Své principy.
00:28:39 Všechno se mu zhroutilo najednou.
00:28:43 Po celý život přece věřil svým starým filozofům.
00:28:47 Klid a blaženost je přirozený stav člověka.
00:28:52 Věřil, že člověk je svobodný, i když je otrokem.
00:28:56 A že žebrák je vlastně boháčem.
00:29:00 Ti staří moudří pánové přece sebevraždou pohrdali.
00:29:04 A jen v jediném případě doporučovali,
00:29:07 aby člověk dobrovolně odešel ze života.
00:29:11 Když nemůže sloužit ctnosti a nemůže žít mravně.
00:29:21 Nezradil, Moniko. Buďme důslední.
00:29:28 Nemohl sloužit ctnosti a nemohl žít mravně.
00:29:30 Co to znamená "nemohl"? Kdo mu v tom bránil?
00:29:35 Chceš říct, že my jsme byli nemravní?
00:29:37 My ne. Nemravní jsou vždycky ti druzí. Ti ostatní, to ostatní.
00:29:45 Ta doba, ty roky, my nikdy ne.
00:29:48 On věřil. My jsme také věřili. A nadále věříme v dobrou věc.
00:29:54 Věřit, doufám, ještě není nemravné.
00:29:56 Potom je všechno v pořádku.
00:30:00 Máme všeobecně čisté svědomí a na masovém základě.
00:30:04 Každému se můžeme směle podívat do očí.
00:30:07 Doufám, že i našemu starému profesorovi.
00:30:10 Tak dej mi jeho adresu! Kde je?! Kde je?
00:30:13 Takhle, na těchto rukách ho sem přinesu
00:30:15 a posadím do čela stolu!
00:30:17 A takhle se mu budeme celý večer dívat do očí!
00:30:20 Kde je?
00:30:22 Nevšimli jste si? Přece tady.
00:30:26 A celý večer čeká. Čeká? Jak to myslíš, Marku?
00:30:31 Možná se mýlím. Možná, že nečeká.
00:30:36 A možná, že ani nechce, abychom to řekli.
00:30:39 Co máme říct? Jednu větu:
00:30:42 Pane profesore, odpusťte. Ale za co, člověče? Za co?
00:30:46 Za sebe nebo za koho? My přece nemáme se Sumcovým
00:30:49 případem vůbec nic společného. Vůbec nic, Blanko. Vůbec nic.
00:30:53 Jenomže Sumec není případ. Sumec je naše mládí.
00:30:56 Sumec je všechno to, co jsme kdysi chtěli,
00:30:59 a všechno to, co jsme zpackali. Zpackali?
00:31:02 A co vlastně, prosím tě? Například sebe.
00:31:05 Tedy generace packalů. A nebo zpackaná generace.
00:31:10 Tak to je pro mě novinka. Ohromné! Gratuluju!
00:31:15 A nezdá se ti, že tahle generace náhodou i něco udělala?
00:31:20 Něco, za co se vůbec nemusí stydět?
00:31:22 A za co nikoho nemusí prosit o odpuštění?
00:31:25 Neměla čas prosit. A prostě to neumí.
00:31:28 Ty Marku, čestné slovo, já opravdu nevím, co chceš.
00:31:32 Už ho přece pustili, rehabilitovali, vyplatili.
00:31:36 Tyhle věci jsou už dávno, dávno v pořádku.
00:31:38 My ještě nejsme v pořádku. My?
00:31:40 Jak se vám líbí ta tvář, kterou každého ráno
00:31:42 vidíte v zrcadle? Líbí se vám? Mně se nelíbí.
00:31:45 Šerif se možná nedívá do zrcadla. Máš pravdu. Já se radši dívám
00:31:49 kolem sebe.
00:31:54 Podívejte se. Tam kdesi dole svítí naše staré město.
00:32:01 A to nevidíte, co se s ním stalo?
00:32:04 Nevidíš, jak se změnilo?! I tohle je třeba vidět.
00:32:07 Ne jen jednoho člověka, jedinou křivdu!
00:32:10 Jednoho člověka, jedinou křivdu? No, tak tisíc, deset tisíc!
00:32:12 Třeba sto tisíc! To jsou všechno drobečky!
00:32:14 Přece člověk není drobeček! Marku, Marku!
00:32:18 Člověk je člověk.
00:32:24 To není odpověď, Šerife!
00:32:26 To není odpověď, moře nových domů!
00:32:29 Jak je to s těmi novými lidmi v těch nových domech?
00:32:32 Prostor na bydlení vymezený na centimetry čtvereční,
00:32:34 kolik centimetrů jim ještě povolí pro svědomí?
00:32:37 Přesně tolik, aby nevznikla nadměrnost.
00:32:40 Sumcovi zůstalo místo jen ve vaně a svoboda podřezat si žíly.
00:32:44 Chceš říct, že je to naše vina? Koho tím obviňuješ, člověče?
00:32:49 Nikoho neobviňuji.
00:32:51 Ne.
00:32:57 Najednou nejsou viníci. Zmizeli? Vypařili se?
00:33:01 A není ani komu odpustit.
00:33:05 Všechny ruce jsou čisté. A oči zločinců andělské.
00:33:10 Ne, já nikoho neobviňuju.
00:33:14 Mám jen takový pocit, že se oktáva B ulila
00:33:16 z jednoho předmětu, z jednoho celkem nepovinného předmětu.
00:33:19 A proto se tváříme, že profesor není.
00:33:21 A proto s ním nechceme sedět u jednoho stolu.
00:33:23 Protože jsme se ulili a hlavy strčili do písku!
00:33:25 No, tak jsme se ulili, ať máš pravdu.
00:33:27 A co se stalo? O co jsme přišli? O koho?
00:33:31 Náš pan profesor: Zlo neexistuje. Zlo je jen zdání.
00:33:34 A koncentráky. Byly? Nebo to bylo zdání?
00:33:38 A válka, fašismus?
00:33:41 Ano, starý Sumec je odepsaný, protože zemřel jeho svět!
00:33:45 Klid a blaženost! K čertu, ale pro koho? Pro koho?
00:33:51 To všechno smrdí naftalínem jako starý župan ve skříni.
00:33:54 A ta stará laciná morálka má jen jednu nevýhodu,
00:33:56 že není vůbec morální! Tak se potom napijme
00:33:59 na tu tvoji morálku, Šerife.
00:34:01 Na takovou morálku, která nemá žádné nevýhody.
00:34:04 No, prosím. Jak chceš. Já kašlu na ty staré fatalistické nesmysly.
00:34:08 Člověk se podobá psovi, který je přivázaný k jedoucímu vozu!
00:34:13 Děkuji, nechci. Nejsem pes, který běží za vozem.
00:34:16 Já běžím před vozem! Já ten vůz táhnu!
00:34:19 A možná jen sedíš na tom voze.
00:34:22 Vezeš se, práskáš bičem a díváš se, jak táhnou ti druzí.
00:34:28 Řekni to ještě jednou. Myslím, že jsi slyšel celkem dobře.
00:34:32 Řekni to ještě jednou, Marku. Uhoď, soudruhu vyslanče.
00:34:37 Neblázněte, chlapci! Vždyť nejsme na fotbale!
00:34:39 Pusť! Pusť! Co je to? Mějte rozum.
00:34:44 Jako žádný vyslanec, jako žádný soudruh vyslanec,
00:34:48 ale jako starý kamarád ti teď dám přes hubu.
00:34:50 -Ale chlapci.
-Bravo! To je ono. Přes hubu.
00:34:56 To je ten nejlepší argument.
00:35:02 -Soudružky a soudruzi, prosím. Podává se večeře!
00:35:07 Prosím, milí hosté.
00:35:11 -Tak tedy pojďme.
00:35:14 Pojďme.
00:35:16 Milí hosté.
00:35:20 Madame, monsieure, bon apetit!
00:35:44 -Ještě štěstí, že to nezhaslo, když jsme jedli ty pstruhy.
00:35:48 -Promiňte, prosím. Promiňte, shořela nám trafostanice.
00:36:07 Budete, prosím, ještě něco potřebovat?
00:36:23 ZAKAŠLÁNÍ
00:36:27 Jak se na mě vyřítil, na starého kamaráda.
00:36:35 A ještě mi taky vynadal do vyslanců.
00:36:39 Bývalý, člověče, bývalý.
00:36:43 Ráno se vzbudíš a najednou máš novou funkci. Ani sám nevíš proč.
00:36:48 A najednou zase nemáš. Najednou tě stáhnou z oběhu.
00:36:52 A zase nevíš proč. Neboj se, Šerife.
00:36:55 Shoříš na jednom místě, ale to nic. Ty jsi pták Fénix.
00:37:00 Shoříš, a zase vzlétneš ze svého popelu
00:37:03 a sedneš si zase na jiný strom, možná na ještě vyšší větev!
00:37:08 Servus, Marku, do smrti dobrý! Připijme si, chlapci.
00:37:12 A zase za 5 let na shledanou! Na zdraví.
00:37:16 -Za 5 let nám bude 50. Ale Moniko, padesát let.
00:37:22 Co to je? Malá nepříjemnost v kalendáři.
00:37:25 Ale když se za 5 let znovu setkáme, všechno musí vypadat jinak.
00:37:30 Musí přijít i naše ženy, naše děti, možná i vnoučata.
00:37:37 A kdo chce a kdo může, ať si přivede třeba i milenku.
00:37:42 A kdo chce, třeba i profesora Mrázka.
00:37:46 Čestné slovo, nic proti tomu nemám.
00:37:48 Říkal mi, že by na naše příští setkání velmi rád přišel.
00:37:52 Říkal? Ty jsi s ním mluvil?
00:37:54 Ano.
00:37:56 Všechny vás srdečně pozdravuje. Odkud věděl, že máme večírek?
00:38:00 Ode mě.
00:38:02 Knihu, co jsi mu spálil, píše znovu. Vůbec nestárne.
00:38:05 I na tebe si vzpomněl, Moniko, na svoji nejmilejší žačku.
00:38:08 -Co dělá? Jak se má?
00:38:12 Jak se má?
00:38:16 Je zavřený. Co blázníš?
00:38:19 Jak to? Zase?
00:38:22 Sedí ve vyšetřovací vazbě. Povolili mi krátkou návštěvu.
00:38:33 Ty, jestli je to pravda, jestli je to pravda a ty to víš,
00:38:38 a celý večer mlčíš, tak jsi darebák. Darebák!
00:38:45 Odkdy to víš? Od včerejška.
00:38:48 Proč jsi to neřekl? Nechtěl jsem nikomu zkazit chuť
00:38:51 na tu naši slavnostní večeři. A teď jsi to roztroubil.
00:38:56 A to vás vůbec nezajímá, co udělal, proč sedí?
00:38:59 Možná to víte, a celý večer mlčíte. Ale pak tu nejsem jediný darebák.
00:39:03 Lezeš mi na nervy. Jak mám vědět, co se stalo?
00:39:05 Napsal jsi, že nepřijdeš. Tak proč jsi přišel?
00:39:08 Přinést vám pozdrav od Sumce. Ne, ne! Ty jsi přišel -
00:39:11 Drž hubu! Z čeho je obviněný?
00:39:16 Pokus o nelegální překročení hranic.
00:39:19 Pokus o nelegální překročení hranic.
00:39:21 -Zase mu dokázali úmysl? Ne. Tentokrát mu dokázali skutek.
00:39:26 Kdy? Asi před měsícem.
00:39:30 Proboha, snad nechceš říct, že se na stará kolena
00:39:32 plazil přes hranice?
-Pšššt!
00:39:36 Neplazil se, neplazil. Možná, že lítal!
00:39:40 Nad hlídkami, samopaly, strážními věžemi.
00:39:46 Vysoko! Vysoko! Vyletěl nad ostnaté dráty!
00:39:51 Zdrátovali jsme si republiku. Tak na zdraví, moji dráteníci!
00:39:57 -Emile! Šel za ním, za tím italským kolegou.
00:40:05 -Vůbec nic nechápu. Dnes by mu přece normálně dali pas.
00:40:09 Zažádal před třemi lety. Myslel jsem, že o tom víte.
00:40:12 Velmi dlouho a velmi trpělivě čekal, dokud nepřišla odpověď.
00:40:15 Bohužel negativní. Důvody?
00:40:18 Žijeme přece ve století informací.
00:40:21 Bohužel až v příliš informovaném století.
00:40:26 -Musíme ho z toho vysekat.
00:40:29 Ano.
00:40:31 Přece ty. Ty se spojíš s prokurátorem. Prostuduješ spisy.
00:40:35 A ty taky musíš pomoct. Ty víš nejlíp, jak se to dělá.
00:40:38 A najdeme mu toho nejlepšího advokáta!
00:40:40 -Jasně! Přece ho nenecháme ve štychu!
00:40:43 Přirozeně. Ale není to tak jednoduché, přátelé.
00:40:46 Chlapci, takovéhle věci se přece neřeší při pití.
00:40:49 Tentokrát ale není nevinný. Porušil zákon a dopustil se
00:40:52 trestného činu.
00:40:54 Máš pravdu. Teď je vinný, proto nedělejme nic.
00:41:00 Když byl nevinný, ani tehdy jsme nic neudělali.
00:41:03 Nemohli jsme. Byla taková doba. A tak jsme si už zvykli
00:41:06 pro člověka ani nehnout prstem, kdyby se ta doba, nedej bože,
00:41:09 ještě jednou vrátila, v modrém, růžovém nebo žlutém,
00:41:13 budeme zase první, co neudělají vůbec nic.
00:41:16 Chci jen říct, že neznáme podrobnosti.
00:41:19 Případné polehčující okolnosti.
-Polehčující okolnosti,
00:41:23 polehčující okolnosti. Buď mu aspoň jednou pomůžeme,
00:41:26 nebo jsme všiváci! Myslím, že jsme mu už pomohli.
00:41:29 Pomohli? Jak pomohli? Obávám se, že do té basy.
00:41:33 Kdo? My? Oktáva B, někdo z nás.
00:41:38 Marku, se mnou takhle nežertuj. Já nejsem Šerif! Já ti doopravdy -
00:41:47 Co doopravdy?
00:41:52 Ty přece rád posloucháš ticho.
00:41:55 Tak poslouchej! Poslouchej, jak mlčíme.
00:41:58 Oktáva B statečně mlčí! Vzorně a kolektivně!
00:42:00 Zato ty mluvíš až moc! Nechtěl jsem. Celý večer to v sobě
00:42:04 nosím a cosi mi říká, mlč! Mlč, ty blázne!
00:42:06 Chtěl bych, chtěl! Ale nemůžu! Nejsi náhodou schizofrenik?
00:42:10 Prosím tě. Můj nejmladší syn by se tě
00:42:13 teď zeptal: Tak o co vlastně frčí, člověče?
00:42:15 Jde o takovou celkem obyčejnou věc. Jaké informace dostaly příslušné
00:42:19 orgány o občanu Mrázkovi od spoluobčanů občana Mrázka.
00:42:23 Jen o to frčí, o nic víc. Poslouchej, Marku,
00:42:26 od jakých spoluobčanů? Například od nás!
00:42:30 Ten starý naivní pán nepřestal snít o své velké cestě.
00:42:35 A před třemi lety si to chtěl tak trochu posichrovat.
00:42:40 Proto sám požádal úřady, aby se obrátily
00:42:43 na jeho bývalé žáky. Naše jména, naše podpisy,
00:42:46 naše občanská bezúhonnost měly být zárukou, že ho pustí.
00:42:50 Kdy to bylo? Před třemi -? Ne. Nepamatuju se.
00:42:56 -Mně taky nic nepřišlo.
00:42:59 Ani vám nic nepřišlo, nebo se taky nepamatujete?
00:43:02 Vyšetřování a nebo zpověď? Ani jedno nesnáším, Marku.
00:43:05 A ty? Ty jsi něco dostal? Ano. Já jsem dostal.
00:43:10 No, výborně! A představ si, že mě to vůbec, ale vůbec nezajímá!
00:43:13 Opravdu, Marku, nezdá se ti, že strkáš nos do cizích věcí?
00:43:17 Jakým právem, člověče? Promiňte.
00:43:23 Nespal jsem celou noc. Zmocnil se mě takový zvláštní pocit:
00:43:27 On sedí, a my máme maturitní večírek!
00:43:32 Ráno jsem se rozhodl, že sem půjdu. Musel jsem se toho zbavit, chápete?
00:43:36 Jestli tam nesedí náhodou zásluhou těch starých dobrých sokolíků.
00:43:40 Počkej! Co je?
00:43:43 Já - já se přiznám.
00:43:47 Já - já jsem to dostal.
00:43:51 A víte, co jsem napsal?
00:43:55 Nic. Vůbec nic! Ničevó!
00:44:01 -Sedni si, Emile.
-Nepij už tolik, Emile.
00:44:03 -Já vůbec nepiju! Jsem úplně obyčejný drobný poštovní úředník.
00:44:07 Ale ohromný charakter. Ani anděl strážný ani svině.
00:44:13 Nenapíšu, aby ho nepustili, a nenapíšu, aby ho pustili.
00:44:17 Bon giorno, signorina! Ciao, bambino! Hovno!
00:44:25 Nejsem blázen a nejsem svině!
00:44:28 Nikdy jsem ničím nebyl, tak co.
00:44:31 A možná jsem lepší než vy všichni tady.
00:44:37 Nikdy se nevrátí pohádka mládí...
00:44:44 ze všech pohádek ta nejhezčí.
00:44:50 OPILÝ ZPĚV
00:45:01 K nám přišel takový fešák. Od policie, v civilu.
00:45:08 A vyptával se na Sumce. Jak žije se ženou a tak.
00:45:11 O tom jsem nic nevěděla. A najednou se mě zeptal,
00:45:14 co si myslím, jestli se ten profesor z ciziny vrátí.
00:45:20 A ty? Co sis myslela? A proč by se nevrátil?
00:45:24 To jsem chtěla říct. Ale tehdy na mě mrknul.
00:45:27 -Kdo? Ten fešák?
00:45:29 -Ne, můj muž. Ten na mě najednou mrknul.
00:45:34 Tak jsem radši řekla, že -
-Že se nevrátí?
00:45:36 -Ne, to jsem neřekla. Jenom, že to nevím.
00:45:39 Že to přece nemůžu vědět. Nic jiného jsem neřekla.
00:45:42 -Já myslím, že to bylo rozumné.
-Ale nemyslete si, že můj muž -
00:45:45 Milan je velmi dobrý otec a spravedlivý člověk,
00:45:48 ale právě tehdy čekal to povýšení.
00:45:52 Toho majora už mu tak dlouho nedávali.
00:45:55 A všechno je tak drahé, děti rostou jako z vody.
00:45:58 A já mám ráda klid, i doma.
00:46:01 Řekni panu majorovi, že nemusel mrkat.
00:46:04 Ten profesor by se totiž určitě vrátil.
00:46:06 Tak proč se pokusil o útěk? To přece jasně dokazuje -
00:46:08 Jedině to, že když člověk nemůže konat normálně,
00:46:11 tak začne konat nenormálně. Co je to normálně? A co nenormálně?
00:46:15 Dnes se řekne, že je něco černé, co ještě včera bylo normálně bílé.
00:46:18 A naopak! Dejte pokoj! Jednoho dne se vsadím,
00:46:21 že normální jsou nenormální! Ale normálně, nenormálně!
00:46:24 Jde o to, jestli lidé konají morálně a nebo ne.
00:46:26 Chtěl navštívit svého starého přítele. Je to nemorální?
00:46:29 Zakázat je podle tebe morálnější? A co ty? Ty bys nejel?
00:46:32 Šerif možná nemá dobrého přítele. Jel bych, ale ne tak jako on.
00:46:36 To byla jeho poslední šance vidět přítele, kterého nikdy neviděl.
00:46:40 Číst knihy, které nikdy nečetl.
00:46:42 Studovat v knihovnách plných originálů.
00:46:44 Příliš velké pokušení! Ani bych se nedivil, kdyby tam zůstal.
00:46:48 To znamená, že jsi jeho cestu - Co je ti do toho.
00:46:51 Nenávidím jakékoliv posudky. A pokud jsem je musel psát,
00:46:54 vždycky jsem měl špinavý pocit, že peru cizí kalhoty! Krucifix!
00:46:58 Na to je přece čistírna!
-Tak Sumec ti tedy nestál za to,
00:47:01 abys ráčil překonat svoje pocity. Napsal jsem to nejlepší doporučení,
00:47:05 jaké jsem dokázal. Ale nechápu, proč to mám vykřičet do světa.
00:47:09 A ty ses nebál, že se nevrátí? Na to kašlu, to je přece jeho věc!
00:47:13 To je i tvoje věc! Republika přece není holubník!
00:47:16 Každý stát má přece svoje zákony! SMÍCH
00:47:22 Tak co se směješ, Moniko? Co se směješ?!
00:47:25 Představuju si tě jako holuba. Tak holuba.
00:47:29 Holubům zřejmě nikdo nezazlívá, když zaletí na takový dvůr,
00:47:33 kde mají víc zrní. Ale sakra nežijeme jen proto,
00:47:36 abychom byli pořádně nazobaní! Stačí, když jsme pořádně zazobaní.
00:47:40 No ne, Šerife? Já bych se rozhodně z toho druhého
00:47:43 dvora vrátil. I holubník, moje zlatá Moniko,
00:47:45 má každý holub jen jeden!
00:47:47 -Ticho tam!
00:47:52 Copak jsem neříkal, že lítal?
00:47:57 Sumec není sumec.
00:48:01 Sumec je holub! Holub!
00:48:06 SMÍCH
00:48:10 A každého holuba je třeba zapsat! Ano!
00:48:15 Pozorovat!
00:48:19 Sledovat.
00:48:23 Každé pírko! Křídla!
00:48:28 Zobáček! Drápky!
00:48:32 RÁNY DO KLÁVES
00:48:35 OPILÉ BLÁBOLENÍ
00:48:40 Přestaň!
00:48:50 Často mám takové divné sny. Leží v té vaně,
00:48:57 ale není tam ani voda ani krev.
00:49:01 Vana je plná suché hlíny.
00:49:04 A z kohoutků taky teče samá hlína.
00:49:07 On leží zahrabaný, ale ještě žije.
00:49:11 Usmívá se a zkouší mě.
00:49:14 Musím stát u vany s knížkou v ruce a překládat Marca Aurelia.
00:49:20 Člověk, který umírá, je podobný dozrávající olivě,
00:49:25 padající z větve, vděčné zemi i stromu, co ji zplodily.
00:49:31 Když to ale popletu, tak Sumec vyskočí z té vany -
00:49:35 Krucifix! Už toho mám plné zuby! Tak co vlastně chcete?
00:49:41 Jaká strašidla jste si to vlastně vymysleli?
00:49:43 Co je mi do toho, že se ti zdají idiotské sny?!
00:49:47 Čeho se bojíš, Filipe? Já se nebojím, ne.
00:49:49 Byl jsem přesvědčený, že se nevrátí,
00:49:51 a to jsem taky napsal.
00:49:53 Nikdo nemá právo zatahovat druhé do takovýchto věcí.
00:49:55 Ani za mě se nikdo nezaručil. A mně nešlo o výlet do Itálie!
00:49:58 Mně šlo o kůži! Já nemám rád nepříjemnosti!
00:50:02 Mám k tomu své důvody! Strach, viď?
00:50:05 Ne, ne. To není strach. To je stanovisko,
00:50:08 to jsou zkušenosti. Proč si myslíte, že právě já
00:50:11 si můžu komplikovat život? Nechceš Meprobamat, Filipe?
00:50:15 Na, zobni si. Ale.
00:50:17 Co vy víte? Co vy víte?
00:50:21 Z otcovy pily zůstaly jen piliny. A pilinový třídní původ.
00:50:27 Můj bratr má plná prsa metálů. Bohužel nestřílel Němce na Dukle,
00:50:31 ale někde na Sahaře. A moje sestra -
00:50:34 Proboha, stačí! Doufám, že nebyla mniškou.
00:50:37 Ne, moje sestra se z čisté lásky po válce vdala za kolaboranta!
00:50:41 Už mají tolik spisů o té ctěné zbabrané rodině!
00:50:45 Už se to nevešlo do regálů. Tak to museli v podniku odnést
00:50:49 na půdu!
00:50:51 Ano, teď, teď je všechno v pořádku. Ale před rokem -
00:50:55 před rokem mě ty papíry skoro zadusily.
00:50:58 A co bude zítra?
00:51:01 Co bude za rok?
00:51:04 Já chci klid, chci klid. Já nechci, aby ty papíry
00:51:08 snesli znovu z půdy. Já chci - já chci klid, klid!
00:51:13 PLÁČ
00:51:32 Byl to tak blbý pocit vypotit slova o Sumci,
00:51:36 že mu nevěřím.
00:51:40 Nejradši bych plivnul na svůj vlastní podpis.
00:52:04 Každý má nějaké blbé pocity.
00:52:11 Jednou jsem nakopl ležícího brankáře.
00:52:14 Odnesli ho s otřesem mozku a s vyraženýma zubama.
00:52:17 Když jsem spálil tu Sumcovu knihu, byl to taky takový blbý pocit.
00:52:24 Jako kdybych starého pána kopl rovnou do obličeje.
00:52:34 K nám taky přišel takový fešák, jak jsi říkala.
00:52:38 A ptal se mě, jestli znám profesora Mrázka.
00:52:41 Jasná věc. Hned mi to zapálilo, že se asi Sumec nevrátí
00:52:45 a že z toho budou mrzutosti. Nikdo nemá rád zbytečnou buzeraci.
00:52:52 A co jsi řekl?
00:52:57 Mám doma takový starý dres. Hrál jsem v něm poslední zápas.
00:53:01 Tomu fešákovi jsem řekl, že za Sumce ručím.
00:53:05 A že jestli se nevrátí, že sežeru to staré propocené tričko.
00:53:14 Kruci, já už nechci mít blbé pocity!
00:53:18 K tomu tričku ti přeju dobrou chuť.
00:53:23 Na zdraví!
00:53:26 KLAVÍR
00:54:20 Už si vzpomínám.
00:54:24 Myslela jsem, že přišel opravit televizi.
00:54:28 A když jsem zjistila, o co jde, tak jsem ho vyhodila.
00:54:30 -Vyhodila?
00:54:32 -Byla jsem tehdy zase před rozvodem a v naší domácnosti bylo
00:54:36 velmi veselo.
-On se dal vyhodit?
00:54:39 -Pochopil situaci a zdvořile zmizel.
00:54:43 Už si vzpomínám. Říkal, že ještě přijde, nebo ať to napíšu.
00:54:49 Ale pak nepřišel.
-Tak jsi to napsala?
00:54:55 -Ne.
00:54:58 Zapomněla jsem.
00:55:00 Já za to nemůžu. Mám takovou děravou hlavu.
00:55:03 -Tebe měl z celé třídy nejradši.
-Vím. Měla jsem ho taky ráda.
00:55:13 Byla bych pomohla, ale zapomněla jsem.
00:55:16 Moniko, Moniko, ty nepomůžeš ani sama sobě.
00:55:20 Tak mi pomoz ty.
00:55:25 Pomoz mi, abych mohla spát.
00:55:28 Vymysli nějaké dobré prášky na tu moji bolavou děravou hlavu.
00:55:33 A nebo mi udělej dítě, Marku.
00:55:38 Mým dosavadním manželům se to dosud nepodařilo.
00:55:42 Taková malá tragédie překladatelky.
00:55:46 Sama nezplodím nic. Ani v životě ani v literatuře.
00:55:56 Jako děvče jsem měla nejradši oříškovou zmrzlinu.
00:56:10 I já mám strach, Filipe. O moc horší než ty.
00:56:15 Strach ze sebe.
00:56:18 Kdyby nebyla zapomněla, určitě bych to všechno napsala.
00:56:23 To znamená, že já jsem tu jediný chrapoun.
00:56:29 Jediná prašivá ovce mezi vámi.
00:56:33 No, co se na mě díváte?
00:56:37 Ještě jste neviděli chrapouna?
00:56:40 Ale já jsem se tím nenarodil. Mě to asi naučili!
00:56:44 Vzpamatuj se, člověče!
00:56:47 Tvoje stanovisko bylo správné a rozumné.
00:56:50 A v té věci -
00:56:55 v té věci jsem zaujal přesně takové stanovisko jako ty.
00:56:59 Doufám, že tě to nepřekvapuje.
00:57:02 Vůbec ne.
00:57:04 Nikdo nedokáže překročit svůj vlastní stín. Ani ty ani já.
00:57:08 A ty za sebou vlečeš příliš úspěšný stín.
00:57:11 V žádném případě jsem mu neuškodil.
00:57:14 Zdůraznil jsem, že to byl řádný člověk,
00:57:18 dobrý odoborník, antifašista, že seděl za Hitlera
00:57:22 a že to byl zbytečný omyl, když ho naši zavřeli.
00:57:27 Všechno, co se dalo říct v krátkém telefonátu.
00:57:30 Všechno pozitivní jsem řekl. Pochopitelně tu jeho cestu
00:57:34 jsem předběžně nedoporučil. Ale to bylo přece to hlavní!
00:57:39 -Lidé cestují vesmírem, proč by se náš profesor
00:57:42 nemohl podívat za vlastní humna? A proč by ten italský profesor
00:57:45 nemohl přijet sem? I tady máme knihovny,
00:57:47 studijní podmínky - SMÍCH
00:57:49 Jsi tak naivní a nebo tak cynický?
00:57:52 Cesta do Itálie, to byl přece jeho sen.
00:57:55 Po celý život snil, že si jednou projde místa,
00:57:57 kterých se dotýkaly zaprášené sandály jeho básníků a filozofů.
00:58:00 Ale lidé možná příliš sní. Možná by vůbec neměli snít!
00:58:03 Možná je to potřeba zakázat.
00:58:06 Ale jak? Jak chceš zakázat sny? Ale já nic nezakazuju! Moniko.
00:58:12 Nechtěl jsem se zaručit za člověka, o kterém jsem nevěřil, že se vrátí.
00:58:18 Nechtěl jsem sežrat tričko. Dobře. Ale ten člověk teď sedí!
00:58:21 Ale to není moje vina. On porušil zákon, ne já! Já jsem -
00:58:24 Ty jsi jen nevěřil a to není trestné.
00:58:26 To je ještě stále záslužné. Ale jak můžeš vědět,
00:58:29 že by se vrátil? Protože ho znám.
00:58:31 A protože mi to i sám řekl, včera, v té vězeňské hovorně.
00:58:34 Řekl mi, že by se určitě vrátil. Že nemá rád makarony.
00:58:38 A proto mám někomu věřit, že nemá rád makarony?!
00:58:42 Už ani to se nedá lidem věřit? Ale vy jste se zbláznili.
00:58:47 Makarony! Já nemám rád zelňačku!
00:58:51 Ten člověk sedí ve vyšetřovací vazbě, protože chtěl utéct!
00:58:55 Zradit! Vykašlat se na svoji vlast! A ty mi tu vykládáš o makaronech!
00:59:01 Někdy to bývá i obráceně. Někdy se nejdřív tvoje vlast
00:59:04 vykašle na tebe.
-V každém případě, co ti je vlastně
00:59:08 do toho, jestli by se vrátil nebo ne? Jsi jeho manželka nebo co?
00:59:11 Dovolíš, že bych na jisté zásadní věci mohl mít zásadně jiný názor?
00:59:15 Jde jen o takovou maličkost, jestli je ten názor správný!
00:59:17 O tom naštěstí nerozhoduješ ty! A kdo? A proč ne taky on?!
00:59:22 A proč si myslíš, že máš patent na správné názory?
00:59:24 A že ten druhý nesmí používat s odpuštěním vlastní mozek?!
00:59:27 Ale prosím, prosím. Jen si poslužte!
00:59:30 Vy tři jste se zaručili. Prosím, to je vaše věc.
00:59:33 A my dva ne. A to je zase naše věc!
00:59:35 Jak víš, že jsem to udělal?
00:59:39 No, a neudělal jsi to?
00:59:45 Marku?
00:59:51 Napsal jsem všechno, co bylo třeba, a pak jsem si to rozmyslel.
00:59:55 Rozmyslel? Co sis rozmyslel?
01:00:00 Rozmyslel jsem si, že nic nepošlu, že se na všechno vykašlu.
01:00:05 Náš alchymista našel Kámen mudrců. Na všechno se vykašlat.
01:00:12 Ty náš apoštole! Svědomí oktávy B!
01:00:16 S odpuštěním, rozmyslel si to vlastním mozkem!
01:00:20 Tak jaký je mezi námi rozdíl, člověče?
01:00:23 Možná žádný. Ta velká doba plná strachu, naše velká dobrá výmluva
01:00:29 je už dávno za námi. A přece bojíme.
01:00:33 Strach z člověka tak snadno nevyvětrá.
01:00:37 Kdybys věděl, jak se ti nechci podobat a bojím se,
01:00:39 že už jsem takový jako ty. Všichni jsme nějak nerozeznatelní,
01:00:43 zaměnitelní, jako sardinky v krabičce!
01:00:45 Děkuji. Ale mýlíš se. Já nemám strach. Nemám se čeho bát.
01:00:51 Ty se bojíš, že tvůj čas minul. A já se bojím, že ne.
01:00:57 Jak je vidět, strach máme v obou směrech.
01:01:04 Podpis za člověka.
01:01:06 Taková maličkost.
01:01:13 Celé dny jsem ten papír nosil v kapse,
01:01:15 stokrát jsem se vydal k poštovní schránce, ale -
01:01:17 Nehodil. To nikdy nepochopím.
01:01:25 Můj chlapec byl tehdy v Tatrách na výletě.
01:01:27 Poslední prázdniny před maturitou. Přešli na polskou stranu.
01:01:31 Chtěli se dostat až k moři. Co se stalo?
01:01:36 Když je člověku 18, může se stát cokoli.
01:01:41 Jeho kamarádi se vrátili, a můj chlapec šel dál.
01:01:44 Vsadil se s nimi, že dojde až k polárnímu kruhu.
01:01:47 Chytili ho v přístavu, když se chtěl načerno přeplavit
01:01:49 do Švédska. Do Švédska?
01:01:52 Nemůžu za to, že polární kruh není u Šamorína.
01:02:00 Dal slovo kamarádům.
01:02:05 Chtěl vidět polární záři.
01:02:09 Chtěla bych mít takového syna.
01:02:13 Nakonec mu hrozilo to samé, co kdysi nám.
01:02:17 Nechtěli ho pustit k maturitě.
01:02:20 Byla to vzorná škola. Ředitel trval na exemplárním potrestání.
01:02:23 Možná, že se bál, že se mu žáci rozprchnou nejen za polární kruh.
01:02:27 Odmaturoval?
01:02:31 Syna jsem zachránil. Sumce jsem nechal ve štychu.
01:02:36 To je přece pochopitelné, Marku. Je to lidské.
01:02:40 Jenomže chceme mlčet o tom, o čem by se mělo mluvit.
01:02:44 A já už nechci, nemůžu. I když jsem ten papír nehodil
01:02:48 a jen se motal po ulicích, ty poštovní schránky
01:02:50 se vyšklebovaly: Ty zbabělče! Ty malý, dobře živený,
01:02:54 počestný zbabělče!
01:02:57 Nechci, nemůžu.
01:03:03 Můj syn šel za polární září.
01:03:06 I my jsme měli polární záři.
01:03:09 A nebo jsme to nebyli my?
01:03:14 Kde jsou ti sokolíci? Ti samí dobří chlapci?
01:03:21 -Kdysi rozbíjeli okna -
-Ukradli školní kostru -
01:03:28 -A opřeli ji o dveře udavače.
01:03:31 -To všechno jste dělali vy? Ne.
01:03:37 Ti druzí. Ti samí dobří chlapci.
01:03:42 Ti, co se ještě nebáli.
01:03:45 Zpívali zakázané písničky a potom stříleli.
01:03:50 Nebáli se cizích,
01:03:53 aby se nakonec báli vlastních.
01:03:59 Tehdy bylo všechno jiné. Jasné a jednoduché.
01:04:05 Tady byl nepřítel a tady byli naši.
01:04:09 Člověk se nebál, protože nesouhlasil.
01:04:13 A dobře věděl, že bez svobody se nevyplatí žít.
01:04:17 A že jednou přijde i jiná doba. A když pak přijde,
01:04:21 pak se už příliš vyplatí žít, protože člověk už jenom souhlasí.
01:04:28 Samí dobří - ne sokolíci.
01:04:33 Pštrosi!
01:04:37 Už máme svůj písek, máme své tiché záhumenky
01:04:39 plné jemného teplého písku. Stačí sklonit hlavu,
01:04:42 a už nic nevíš, nevidíš, neslyšíš.
01:04:45 Hlava je v sypkém bezpečí a nad pískem trčí
01:04:48 velebně ztrnulý pštrosí biskup!
01:04:53 Chtěli jsme létat!
01:04:56 Jak mohou pštrosi létat?
01:04:59 Je to jediný pták, který má křídla, ale nemůže létat.
01:05:05 Má křídla. Má!
01:05:11 Ale ne srdce.
01:05:13 Tssss!!!
01:05:15 OPILÉ BLÁBOLENÍ Nekřič! Nekřič.
01:05:18 Splašíš je!
01:05:20 Nevidíš? Množí se a bzučí!
01:05:24 Jako mouchy.
01:05:26 Všude samé hlavy.
01:05:29 Samé hlavičky, nastrkané do písku.
01:05:33 A nad pískem samé nevinné, lhostejné, odporné pštrosí zadky.
01:05:42 Trčí k nebi a prosí.
01:05:45 Prosí o nakopnutí!
01:05:52 Světlo.
01:05:54 Vidíte? Porucha je odstraněna. Porucha není ve vašem přijímači!
01:06:02 A nebo je?
01:06:04 Mně je to fuk. Nemám obrazovku, tak co?
01:06:08 Nemám nic, jen tu paní, co s ní bydlím.
01:06:13 A už vymysleli i umělé nehty. Koupíš si umělé nehty
01:06:19 a neodíráš si vlastní.
01:06:23 A možná jednou vymyslí i umělé svědomí.
01:06:31 Dederonové!
01:06:35 Lidé - lidé vymyslí všechno, co je praktické.
01:06:44 Tak na zdraví, moji kamarádi!
01:06:49 Buďte zdraví a úspěšní, idioti!
01:06:51 Buďte šťastní, lokajové s čistými rukavičkami!
01:06:56 Ať žije oktáva B!
01:06:58 B! B! B!
01:07:03 TŘESK SKLENIČEK
01:07:06 Ježišikriste! Co to děláš?!
01:07:14 Co to děláš?
01:07:19 -To nic.
01:07:26 To jen pro štěstí.
01:07:31 -Elektrické energie máme čtyři a půlkrát víc
01:07:35 než před 25 roky.
01:07:39 A její spotřeba v našich domácnostech -
01:07:43 FOUKNUTÍ
01:07:45 je alespoň 10x vyšší než před 25 lety.
01:07:51 Pochopitelně i výroba svíček je mnohem lehčí než před 25 roky.
01:07:58 A my?
01:08:00 Co máme my?
01:08:04 Nám je o 25 let víc než před 25 roky.
01:08:15 TÓNY KLAVÍRU
01:08:46 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
Po pětadvaceti letech se na abiturientském večírku setká devět bývalých spolužáků. Dnešní pětačtyřicátníci maturovali v roce 1941 a od té doby je život „vystřelil na různé oběžné dráhy“. Vzpomínání na rozverná školní léta však zvážní ve chvíli, kdy přijde řeč na jejich oblíbeného profesora Mrázika, přezdívaného Sumec. Charakterní latinář totiž nebyl přívržencem fašistického Slovenského štátu a za války se ocitl ve vězení. Horší však je, že tam skončil i po válce, kdy jej pro změnu zavřeli komunisté. Za katedru se už nikdy nevrátil a pokusil se o sebevraždu. Sám se kdysi dokázal vzepřít nacistickým úřadům a postavit se na obranu svých žáků. Oni mu to však později nedokázali vrátit. Když Sumec po válce žádal komunistické úřady o povolení vycestovat studijně do Itálie, našli se studenti, kteří strčili hlavu do písku a odmítli se zaručit za jeho návrat. Jejich špatné svědomí se ozývá právě dnes. Zvláště když se dozvědí, že Sumec sedí ve vyšetřovací vazbě kvůli pokusu o nelegální překročení hranic…