Násilí je nutné vzdorovat. Slovenská inscenace. ### Hrají: A. Maľová, M. Kňažko, M. Dočolomanský, C. Filčík, E. Rysová, J. Vajda, S. Valentová a další. Režie P. Haspra.
00:00:36 Stížnosti a žádosti...
00:00:39 Samé stížnosti a žádosti, nic jiného. To je smutná práce.
00:00:44 A ještě nám závidí.
00:00:47 Výsosti, kdybyste mohl všem pomoct, věřím, že to by vám měli závidět.
00:00:52 -Například tady... Emilia...
-Galottiová?
00:00:56 Brunesciová.
00:00:58 -A co chce, ta Emilia Brunesciová?
-Velká prosba, velmi velká.
00:01:04 Žádá o milost pro svého otce, kterého odsoudili na 20 let vězení.
00:01:09 Souhlasím. Jmenuje se Emilie.
00:01:15 Dnešní den jsem začal moc brzo, Rotto.
00:01:20 Ale je tak nádherné ráno, že se musím jít projít.
00:01:24 Řekněte Marinellinu, ať mě doprovodí.
00:01:27 Markýz Marinelli už na vás čeká.
00:01:30 Výsosti, je tady ještě dopis od hraběnky Orsiny.
00:01:35 -Položte ho tam, prosím.
-Její posel čeká, Výsosti.
00:01:40 Odpovím, až budu chtít!
00:01:44 Počkejte.
00:01:48 Vidíte, stačí,
00:01:51 aby se někdo jmenoval Emilia a už nevím, co dělám.
00:01:56 Kde je hraběnka? Na zámku nebo v letohrádku?
00:01:59 Včera přijela do města, Výsosti.
00:02:03 Dobře, Rotto, můžete jít.
00:02:06 Mám poslat toho malíře, Výsosti?
00:02:09 Ano, pošlete ho. Doufám, že mě přivede na jiné myšlenky.
00:02:12 Ano, Výsosti.
00:02:20 Moje drahá hraběnka...
00:02:24 Myslel jsem si, že ji miluji.
00:02:28 Ach, co všechno si člověk může myslet...
00:02:31 Možná jsem ji kdysi opravdu miloval.
00:02:35 (BOUCHÁNÍ NA DVEŘE) Prosím!
00:02:39 Dobré ráno, milostivý pane!
00:02:42 Jsem šťastný, že vás mohu pozdravit v tento nádherný den.
00:02:47 -Tak co umění, Conti?
-Kníže, umění závisí na prospěchu.
00:02:51 Ale to by tak být nemělo! Hlavně v mé zemi.
00:02:55 -Umělec musí i pracovat.
-To je jeho potěšení, Vaše Výsosti.
00:02:59 Jenže když bude moc pracovat, přestane být umělcem.
00:03:03 -Jaké potěšení jste mi přinesl?
-Portrét, který jste si poručil.
00:03:08 A ještě jeden, který jste si neporučil.
00:03:11 -Ten první? -Přece hraběnka Orsina.
-Ach, ta stará objednávka!
00:03:15 Vaše krásné dámy se nenechávají malovat každý den.
00:03:19 Hraběnka se za celé tři měsíce odhodlala jednou, aby mi seděla.
00:03:23 Prosím, kníže, abyste si uvědomil hranice mého umění.
00:03:27 Hodně z přitažlivosti krásy je bohužel mimo naši moc.
00:03:30 Hezká práce, znamenité. Skoro absolutně dokonalé.
00:03:34 -Ale má to jednu chybu, Conti. Příliš velkou. -Veličenstvo?
00:03:38 -Umělec se příliš klaní originálu.
-Odpusťte, Vaše Jasnosti,
00:03:42 ale originál je osoba, která ve mně vzbuzuje úctu.
00:03:46 Můj drahý příteli, takové oči milá hraběnka nemá.
00:03:50 Je zajímavé,
00:03:53 co všechno umění dokáže udělat z velkých strnulých očí.
00:03:57 Přeměnil jste pýchu na důstojnost.
00:04:01 Výsměch na příjemný úsměv.
00:04:04 A sklon k trudnomyslnosti na něžný výraz bolesti.
00:04:10 Je to lež, lež a podvod.
00:04:14 Drahý kníže, my, malíři, počítáme s tím,
00:04:18 že hotový obraz najde tak vroucného milence,
00:04:21 jakým byl tehdy, když obraz objednával.
00:04:24 Maloval jsem ho očima lásky, a oči lásky by ho měly posuzovat.
00:04:29 -Ten druhý obraz!
-Také portrét ženy.
00:04:32 Určitě existuje lepší umění,
00:04:35 ale určitě neexistuje obdivuhodnější model, než je tento.
00:04:45 Conti,
00:04:49 je to vaše dílo, nebo jen výplod mé fantazie?
00:04:54 Emilia Galottiová.
00:04:58 Vy toho anděla znáte, Vaše Výsosti?
00:05:01 Moc dobře víte, že ji znám.
00:05:04 Proto jste ten obraz namaloval, a proto jste mi ho také přinesl.
00:05:08 Víte, že jsem se s ní před nedávnem seznámil
00:05:11 a od té chvíle na ni nemohu zapomenout.
00:05:14 Vůbec nic nevím, přísahám! Ten portrét jsem namaloval,
00:05:18 protože si ho objednal její otec.
00:05:21 Originál si vzal, kopie je ve vašich rukách.
00:05:24 -Ta kopie je moje?
-Je vaše, Jasnosti.
00:05:27 -Jestli se vám líbí.
-Ale i originál bude můj.
00:05:37 A co s hraběnčiným portrétem, Vaše Jasnosti?
00:05:41 Objednejte rám.
00:05:43 Ten nejkrásnější a nejdražší. Bude vystaven v galerii.
00:05:49 Ale tenhle,
00:05:51 ten zůstane v mé blízkosti, Conti.
00:05:58 Běžte za mým pokladníkem
00:06:01 a nechte si za portrét zaplatit, kolik chcete.
00:06:05 V mé zemi umění nesmí záviset na prospěchu.
00:06:14 Mám skoro strach, Vaše Jasnosti, že chcete odměnit i něco jiného,
00:06:20 než jen mé umění.
00:06:25 Poroučím se.
00:06:35 Musíš být moje.
00:06:48 Cesta byla příliš dlouhá, jsem unavený.
00:06:54 Sedlo už pro mě není.
00:06:57 Ty jsi tady sama? Sama.
00:07:01 Prohlížela jsem její šaty, má jich dost.
00:07:05 Které jsou svatební?
00:07:08 Ani jedny. Ty přinesou až zítra.
00:07:14 Budou moc krásné. Šla si je vyzkoušet.
00:07:17 Úplně sama? Proč ne? Je to pár kroků.
00:07:21 I jeden krok může být chybný. Uklidni se a jez.
00:07:27 Zítra už bude jeho, ochrání ji.
00:07:32 Už se nemůžu dočkat chvíle,
00:07:35 kdy toto statečného muže nazvu svým synem.
00:07:39 Všechno mě na něm uchvátilo.
00:07:41 A především jeho rozhodnutí
00:07:44 žít na samotě na rodinné usedlosti v údolí.
00:07:48 A mně zas puká srdce, když na to pomyslím.
00:07:51 Takhle ji úplně ztratit. Jediné, milované dítě...
00:07:55 Budou tam spolu šťastni, uvidíš.
00:07:58 No, nevím, jestli by nebyli šťastnější tady ve městě.
00:08:01 Světské radovánky a blízkost dvora, to je to štěstí, které jí nabízíš?
00:08:05 Proto jsi s ní chtěla žít tady, daleko ode mě?
00:08:08 Odoardo, jsi nespravedlivý!
00:08:11 Kvůli své ctnosti a přísnosti, nenávidíš město i knížecí dvůr.
00:08:15 Žily jsme tady, aby se jí dostalo slušného vzdělání.
00:08:19 A to se jí dostalo.
00:08:22 Konec konců, hrabě mohl potkat Emilii jen tady.
00:08:26 A jsem ráda, že ji potkal právě on.
00:08:29 Potkali se, protože si byli souzeni.
00:08:32 Ale...
00:08:34 ...ať si jdou, kam je to táhne.
00:08:39 Co by dělal hrabě tady? Klaněl by se, hrbil, plazil,
00:08:44 aby nakonec získal štěstí, které nepotřebuje.
00:08:47 Proč by měl tady sloužit, když tam může rozkazovat?
00:08:50 Odoardo, všichni bychom tady mohli být šťastní, kdybys ty chtěl.
00:08:54 Nemohli. Kníže mě nenávidí.
00:08:57 Možná ne tolik, jak si ty myslíš.
00:09:00 Na posledním večírku u kancléře Grimaldiho
00:09:04 se choval k naší dceři mimořádně laskavě.
00:09:08 On viděl Emilii?Nejen viděl, celý večer si s ní povídal.
00:09:13 A byl okouzlený její krásou.
00:09:17 Ještě nikdy jsem neslyšela nikoho tak nadšeně mluvit o kráse,
00:09:21 jako mluvil on. Tak! Nadšeně!
00:09:24 A to mi říkáš celá u vytržení!
00:09:27 Claudie, ty pošetilá marnivá matko...
00:09:31 Proč? Právě to je to mé zranitelné místo.
00:09:35 Požitkář, který obdivuje, ten i žádá.
00:09:38 Mělas mi to říct dřív!
00:09:41 Kéž by ta svatba byla už dnes večer!
00:09:44 Všechno se ti zdá podezřelé, všechno trestuhodné.
00:09:48 Kníže je můj nepřítel.
00:09:51 Jestli se na Emilii takhle díval,
00:09:54 tak jen proto, aby mě nakonec zostudil.
00:09:57 Jdu jí naproti. Odoardo, Odoardo...
00:10:02 Přijmete ji, Výsosti?
00:10:05 Bohužel, moje srdce se stává obětí mizerného státního zájmu.
00:10:10 Musím se oženit s kněžnou z rodu Massa.
00:10:13 A protože to chci udělat co nejdřív,
00:10:17 musíte oznámit hraběnce, že ji nepřijmu.
00:10:24 Kdyby šlo jen o to, Výsosti, klidně ji můžete přijímat i nadále.
00:10:29 Vedle takové manželky si najde vždy své místo i milenka.
00:10:35 Milý markýzi, nebyl by to zločin? Vůči jedné i druhé.
00:10:41 Výsosti, ta žena vás bezmezně miluje.
00:10:47 Její srdce je úplně zlomené. Marinelli, snad nechcete,
00:10:51 aby se k ní vrátil pro to, kvůli čemu jsem od ní odešel?
00:10:55 Když se zblázní z lásky,
00:10:58 tak by se určitě dřív nebo později zbláznila i bez lásky.
00:11:01 A dost už o ní, mluvme o něčem jiném!
00:11:03 Je ve městě něco nového?
00:11:05 Zítra má svatbu hrabě Apiani. To není moc, skoro nic.
00:11:10 S kým? Snad bych měl vědět, že je zasnoubený, ne?
00:11:15 Hodně se to tajilo. A proč?
00:11:18 Z lásky se vždy provádějí hrozné věci.
00:11:22 Dívka bez majetku, bez postavení, zapletla ho do svých osidel.
00:11:27 Slabost hodná posměchu.
00:11:30 Jestli na něj opravdu zapůsobila krása a nevinnost,
00:11:35 pak je to spíš odvaha, hodná obdivu a závisti.
00:11:39 A jak se vlastně ta šťastná dívka jmenuje?
00:11:47 Vás chování hraběte Apianiho nepřekvapuje?
00:11:51 Nemá v sobě ani tolik úcty,
00:11:53 aby vás požádal o povolení k svatbě.
00:11:56 Dobře vím, že ho od jisté doby nemůžete vystát.
00:12:00 Stejně jako on vás.
00:12:02 Ale přes to všechno je hrabě Apiani úctyhodný čestný člověk.
00:12:06 Budu se spíš snažit,
00:12:09 abych si získal jeho oddanost a věrnost.
00:12:13 Pozdě, Výsosti. Rozhodl se odejít z vašich služeb.
00:12:18 Chce se svou paní žít na panství v Piemontském údolí.
00:12:23 Mimo vaše území. Ostatně nic lepšího nemůže udělat!
00:12:27 Kvůli té podivné svatbě tady už svou roli dohrál.
00:12:32 Významné rodiny před ním teď zavřou dveře.
00:12:36 A kdo je ta, pro kterou přináší takovou velkou oběť?
00:12:40 Emilia Galottiová.
00:12:43 Řekni to ještě jednou a vrazíš mi dýku do srdce.
00:12:47 Emilia Galottiová.
00:12:50 Dcera plukovníka Galottiho ze Sabbionety?Přesně ta.
00:12:54 Která bydlí tady, v Guastalle, se svou matkou?
00:12:58 Ano, Výsosti.
00:13:00 Už zítra se stane ženou hraběte Apianiho.
00:13:03 Svatba proběhne v tichosti na plukovníkově venkovském sídle.
00:13:07 Už zítra.
00:13:11 Je vám špatně, Výsosti? Nechce se mi žít.
00:13:16 Nechápu. Vy vždy všechno pochopíte poslední!
00:13:20 Miluji ji, zbožňuji...
00:13:23 Měli jste to všichni už dávno vědět,
00:13:27 vy, kteří mě strkali do osidel bláznivé Orsini.
00:13:31 Proč jste mi už dávno nepomohl?
00:13:34 A to jste mi prý oddaný, jako nikdo na světě.
00:13:38 Jenže já vám nevěřím. Knížata nemají žádné přátele.
00:13:42 Jestli je to pravda, co je toho příčinou, Výsosti?
00:13:46 Možná to, že je mít nechtějí.
00:13:49 Dnes nás poctí svou důvěrou, svěří nám své netajnější touhy,
00:13:54 a zítra jsme pro ně tak cizí, jako bychom jim nikdy nepomohli.
00:14:01 Dovolte mi odejít, Výsosti. Nedovolím!
00:14:08 Zachraňte mě, jestli můžete. Co se tu dá ještě zachránit?
00:14:13 Zítra je svatba. Musíte mi pomoct!
00:14:17 Mám smutný osud, kníže, ale pomohu vám.
00:14:21 Dáte mi volnou ruku?
00:14:25 Souhlasím se vším, co uděláš.
00:14:33 (HUDBA)
00:14:58 Co je ti, dítě moje? Nic, nic!
00:15:01 Ublížil ti někdo? Celá se třeseš!
00:15:05 Myslela jsem, že jsi byla v kostele.
00:15:08 Právě tam se to stalo.
00:15:11 Co hrozného by se ti mohlo stát na takovém svatém místě?
00:15:14 Nikdy jsem nechtěla být nevinnější než dnes
00:15:17 a nikdy jsem nebyla méně než dnes. Co se stalo?
00:15:21 Ublížila jsem sobě i jemu. Komu?Hraběti Apianimu.
00:15:25 Nechápu. Pověz, co se stalo!
00:15:30 V kostele nikdo nebyl.
00:15:33 Jen já sama.
00:15:37 Klečela jsem u postranního oltáře.
00:15:40 Ani jsem si nevšimla, kdy přišel.
00:15:45 Klekl si ke mně, možná mě vzal i za ruku, nevím...
00:15:49 Stalo se to nejhorší, čeho jsem se bála od toho večera,
00:15:53 kdy mě viděl poprvé.
00:15:55 Zapřísahal mě, ať si všechno ještě rozmyslím.
00:15:59 Ať vrátím hraběti slovo
00:16:02 a přijmu jeho ruku do věčného svazku.
00:16:05 Třásla jsem se hanbou a strachem po celém těle.
00:16:09 Byla jsem zmatená a nebyla jsem schopna ani slovem,
00:16:13 ani jediným pohledem vyjádřit to opovržení, které si zasloužil.
00:16:17 Jen jsem bezmocně mlčela a poslouchala,
00:16:20 jak svými hříšnými návrhy uráží mě i mého snoubence.
00:16:27 Matko, nezavrhni mě proto.
00:16:30 Lituji, že jsem to udělala. Odpusť mi.
00:16:36 Emilie, kdo je ten opovážlivec?
00:16:42 Kníže.
00:16:46 Pro smilování boží, kdo? Ano, kníže.
00:16:50 Ten večer u kancléře Grimaldiho mi nedal pokoj ani ve snu.
00:16:57 Měla jsem se ti přiznat.
00:17:00 Pronásledoval mě v myšlenkách na každém kroku.
00:17:04 Odháněla jsem ho.
00:17:06 Vyděšená jsem se probouzela ze spánku.
00:17:10 Jako bez duše jsem běžela z kostela až sem.
00:17:14 Matko, bojím se.
00:17:16 Strach má svůj zvláštní smysl, dítě moje.
00:17:20 Kéž by posílil tvé přesvědčení, že ses rozhodla správně,
00:17:25 když sis vybrala za muže hraběte Apianiho.
00:17:33 Vy se nebojíte, matko? Ale bojím.
00:17:37 Bojí se i tvůj otec.
00:17:39 Panebože, jestli se to dozví... Nesmíme mu tu říct!
00:17:44 Ani jemu, ani hraběti. Ne, matko, hrabě to musí vědět.
00:17:49 Chraň tě ruka Páně, abys mu to prozradila!
00:17:52 Nesmíme ho zneklidňovat.
00:17:56 Jed, i když hned nepůsobí, není o to méně nebezpečný.
00:18:01 Co neznepokojí tvého snoubence,
00:18:05 může někdy znepokojit tvého manžela.
00:18:08 Teď mu možná bude lichotit, žes mu dala přednost před knížetem,
00:18:13 ale zítra může začít žárlit. Nesmíš...
00:18:19 Ano, matko, ať se stane vaše vůle.
00:18:23 Mohl by si myslet, že jsem spíš marnivá, než ctnostná.
00:18:27 Tak, dítě moje.
00:18:31 Možná že je kníže jen galantní.
00:18:34 A ty nejsi na projevy galantnosti moc zvyklá.
00:18:38 "Nic" zní v jeho řeči jako "všechno".
00:18:41 A "všechno" jako "nic".
00:18:44 -Pan hrabě Apiani prosí.
-Ať vejde.
00:18:51 Pojďte dál, pane hrabě, už na vás netrpělivě čekáme.
00:18:55 Jsem šťastný, že vás zase vidím, milostivá.
00:18:58 A budu ještě šťastnější,
00:19:01 jestli vás od zítřka budu moci oslovovat důvěrněji.
00:19:03 To bude i mou velkou pýchou.
00:19:10 Má drahá, celou dobu jsem na vás myslel.
00:19:16 Už jsem se nemohla dočkat chvíle, až budete zase se mnou.
00:19:20 Myslel jsem, že vás najdu, jak si zkoušíte svatební šaty.
00:19:24 To jsou ony?
00:19:26 V tomhle byste ji asi nevedl k oltáři!
00:19:29 V čemkoli chcete.
00:19:32 Vždyť kdo by si při pohledu na ni
00:19:34 všímal ještě jejích šatů?
-Bude nádherná.
00:19:38 Těšíte se na zítřek?
00:19:42 Je mi cennější, než celý můj život.
00:19:46 Rád bych vás viděl ve svatebních šatech... už dnes.
00:19:52 Trocha strpení, hned tady budu.
00:19:56 A přestaňte už konečně být takový... slavnostně vážný.
00:20:00 Emilie má pravdu, pane hrabě. Jste dnes vážnější než jindy.
00:20:09 Zneklidňujete mě.
00:20:12 Stalo se něco, co by ona neměla vědět?
00:20:15 -Zlobím se na své přátele i sám na sebe. -Proč?
00:20:20 Mí přátelé žádají,
00:20:22 abych změnil své rozhodnutí zanechat služby na knížecím dvoře.
00:20:27 A já se přiznám, že jsem v jednu chvíli zapochyboval,
00:20:31 zda mám vůbec odejít do piemontského údolí.
00:20:34 A taky mě přátelé žádají,
00:20:36 aby nejprve oznámil knížeti, že se budu ženit.
00:20:40 Uznávají sice, že není má povinnost to udělat,
00:20:43 ale prý si to vyžaduje úcta ke dvoru.
00:20:46 A já byl takový slaboch, že jsem jim to slíbil.
00:20:50 Ne všechny sliby a tradice je nutné dodržovat.
00:20:55 Ale v tomto případě...
00:20:58 Ne, já vám nemohu radit, musíte se rozhodnout sám.
00:21:04 (KLEPÁNÍ NA DVEŘE) Vstupte!
00:21:08 Markýz Marinelli hledá pana hraběte.
00:21:13 Mě? Ano, vás, pane hrabě.
00:21:17 V jisté neodkladné záležitosti.
00:21:20 Odpusťte, milostivá paní, bude to trvat jen několik minut.
00:21:24 Ano, pane markýzi. Nechám vás o samotě.
00:21:29 Prosím, pane.
00:21:35 Pane hrabě, přicházím od knížecí Výsosti.
00:21:39 Co nařizuje?
00:21:41 Jsem hrdý,
00:21:43 že mohu být prostředníkem takového vyznamenání.
00:21:47 Kníže chce vysílat zmocněnce k vévodovi Massa
00:21:50 ve věci jeho svatby s vévodovou dcerou.
00:21:53 Volba padla na vás, pane hrabě. Na mě? Ale!
00:21:56 Jako váš přítel jsem se přimluvil.
00:22:00 Jsem na rozpacích, jak vám mám poděkovat.
00:22:05 Neočekával jsem, že by kníže počítal s mými službami.
00:22:11 Patrně mu do teď chyběla vhodná příležitost.
00:22:15 Služba, kterou vás pověřil, je velká pocta.
00:22:18 Doufám, že se jí ujmete s povděkem.
00:22:22 Ano, s povděkem.
00:22:26 Tak tedy, pane hrabě, rozlučte se s tímto domem a pojďte.
00:22:31 Kam? Ke knížeti.
00:22:34 Všechno je připravené, ještě dnes musíte odjet k vévodovi.
00:22:39 Markýzi, vy se rozlučte s tímto domem a jděte!
00:22:45 Ještě dnes musíte odjet.
00:22:48 Neodjedu ani dnes, ani zítra,
00:22:54 ani pozítří.
00:22:57 Vy žertujete! Ne, nežertuji.
00:23:03 Zítra mám svatbu s dcerou z toho domu, pane markýzi.
00:23:08 Oznamte to laskavě, knížeti.
00:23:14 Jsou případy, pane hrabě, kdy se i svatba musí odložit.
00:23:18 Nemyslím, že to udělá radost ženichovi nebo nevěstě,
00:23:23 ale pánův rozkaz...
00:23:27 Pán, kterého si sami volíme,
00:23:30 naším pánem vlastně ani není.
00:23:37 Vy jste knížeti zavázán bezpodmínečnou poslušností, ne já!
00:23:41 Přišel jsem na jeho dvůr dobrovolně,
00:23:45 chtěl jsem mu sloužit se ctí. Ale ne být jeho otrokem.
00:23:49 Jsem vazalem většího pána. Pán jako pán, větší nebo menší...
00:23:56 Dost!
00:23:57 Oznamte knížeti mé rozhodnutí a prosím jděte.
00:24:03 Přece jen si myslím, pane hrabě,
00:24:06 že byste na svatební obřad měl dost času po návratu.
00:24:10 Řádní rodiče vám to zazlívat nebudou.
00:24:14 Ale! Vy i kníže si myslíte, že jsou řádní...
00:24:18 I Odoardo Galotti je řádný?
00:24:22 Dobrý nebo špatný, Emilie bude vaše.
00:24:28 Tak jako tak. Tak jako tak...
00:24:33 Opravdová opice. To říkáte mně?
00:24:38 Ano, vám. Falešná opice. To mi draze zaplatíte.
00:24:48 Jak draze? Smrtí.
00:24:51 Žádám zadostiučinění, pane hrabě. Prosím.
00:24:56 Vemte si ho hned.
00:25:01 Ne.
00:25:03 Nechci zamilovanému ženichovi zkazit den.
00:25:08 Až po svatebním obřadu.
00:25:12 Tak, pane hrabě, jak se vám líbí?
00:25:18 Přišly jsme nevhod, omluvte nás.
00:25:22 Ale ne, přišly jste v pravou chvíli.
00:25:27 Právě jsme rozhovor ukončili.
00:25:31 Jsou opravdu nádherné.
00:25:34 Určitě by neztratily nic ze své krásy,
00:25:38 kdyby ještě chvilku ležely v truhle.
00:25:41 Pane, okamžitě odejděte. Trocha strpení, pane hrabě.
00:25:46 Dámy.
00:25:52 Ještě je čas, pane hrabě, abyste si to rozmyslel.
00:25:58 Ještě je čas. Poroučím se.
00:26:07 Co si máte rozmyslet?
00:26:12 Tváře vám hoří.
00:26:15 Co se stalo?
00:26:18 Co to bylo za pána?
00:26:20 Kancléř Marinelli.
00:26:23 Udělá pro mě dobrou službu, ušetřil mi cestu ke knížeti.
00:26:31 Jste nádherná, má drahá. Skutečně nádherná.
00:26:38 Kdo ví, jak hloupě jste se přitom choval!
00:26:45 Někdy je dobrá i hlupákova rada.
00:26:48 A vykonat ji musí moudrý člověk.
00:26:51 Měl jsem si všechno rozmyslet. Už si připadám odměněný.
00:26:56 Za co vás mám odměnit?! Riskoval jsem život, Výsosti.
00:26:59 Když ani ta nejpřísnější slova nepomohla,
00:27:01 aby dal přednost vašemu pověření,
00:27:03 chtěl jsem ho vyprovokovat k souboji.
00:27:06 A v souboji člověk vždy riskuje život.
00:27:09 A vyprovokoval jste ho, markýzi?
00:27:12 Když se chceme pošetile obětovat kvůli mocným tohoto světa,
00:27:15 musíme dopředu vědět, jak budou uznalí.
00:27:19 To je pravda.
00:27:21 Vždyť komu by se chtělo zadarmo umírat!
00:27:25 Zešílím!
00:27:29 Takže zítra bude svatba hraběte Apianiho s Emilií.
00:27:33 A já se tolik spoléhal na váš plán. Víc jsem udělat nemohl.
00:27:38 Neudělal jste nic, všechno jste pokazil!
00:27:41 A co jste udělal vy, Výsosti?
00:27:44 Byl jste tak nerozumný, že jste ji přepadl v kostele.
00:27:47 Nejen jí, ale celému městu jste prozradil svůj záměr.
00:27:50 Mohl bych, prosím, vědět, na čem jste se s ní domluvil?
00:27:54 Už se nemusíte namáhat, můj drahý příteli.
00:27:57 Vyhověla mému přání víc, než si myslíte.
00:28:00 Kdybych byl nerozumný, mohl jsem ji vzít hned s sebou.
00:28:04 Teď už víte všechno, můžete jít.
00:28:07 A mohu jít... Konec písničky.
00:28:13 Vděk mocných tohoto světa je nevyzpytatelný.
00:28:23 Co chcete dělat? Nemožné.
00:28:28 Mám vám dát svůj oddíl osobní stráže?
00:28:32 Postavíte se s ním na cestu?
00:28:34 Přepadnete s 50 chlapy Apianiho kočár
00:28:38 a dívku mi triumfálně přivedete do letohrádku?
00:28:41 To bude ta vaše prozíravost.
00:28:43 Výsosti,
00:28:45 děvče je možné unést násilím,
00:28:49 ale nemusí to vypadat jako násilný únos.
00:28:52 Kdybyste to tak uměl udělat, tolik byste o tom nežvanil.
00:28:57 Udělal bych to, ale mohla by se přitom stát nepředvídaná okolnost,
00:29:02 za kterou bych nechtěl nést zodpovědnost.
00:29:12 Například jaká? Například něčí smrt.
00:29:23 Za nepředvídanou smrt
00:29:26 přece nikoho nevolám k odpovědnosti.Výsosti.
00:29:38 Budete ještě dlouho takhle nečinně postávat?
00:29:42 Co kdybych byl víc činný, než předpokládáte?
00:29:45 Možná už za chvilku zaslechnete výstřely.
00:29:49 Překvapuje mě vaše jistota. Mě zase vaše nerozhodnost.
00:29:53 Výsosti, když člověk vašeho postavení něco chce,
00:29:57 neměl by brát tolik ohledů.
00:30:01 Chci vám dokázat svou oddanost, nečekám na odměnu.
00:30:19 (DRAMATICKÁ HUDBA)
00:30:48 (VÝSTŘELY) Pomoc!
00:31:08 Nicolo!
00:31:11 Emilie!
00:31:18 (DRAMATICKÁ HUDBA)
00:31:30 Pryč!
00:32:01 No, žádný zázrak. Viděl jsem už hezčí tvářičky.
00:32:05 Battisto, okamžitě ji odvezte do letohrádku a odneste do salonku.
00:32:10 Dám jí vodu, aby se probrala. Battisto, nápoj z ovocných šťáv!
00:32:23 Vy jste ho zabil, Angelo! Zbabral jste to.
00:32:27 Pan Apiani musel něco tušit, byl připravený na odpor.
00:32:31 A zabil jednoho mého muže.
00:32:33 To se mu stalo osudným, smrt za smrt.
00:32:35 I tak, zbabral jste to.
00:32:37 Je mi líto, pane, ale musel jsem Nicola pomstít.
00:32:39 Nicola byl statečný chlap, je mi skoro do pláče.
00:32:42 I když díky jeho smrti jsem na tom o čtvrtinu líp.
00:32:45 Dědím jeho podíl, protože jsem pomstil jeho smrt.
00:32:48 Takový je náš zákon, pane. Nežvaň!
00:32:51 Vem si koně, ještě dnes musíš být za hranicemi.
00:32:53 Nic si z toho nedělejte, pane.
00:32:55 Když se zase něco naskytne, víte, kde mě máte hledat.
00:32:57 Co si netroufne udělat jiný, to pro mě nic není.
00:33:00 A jsem levnější.Běž už! Ano, pane.
00:33:04 Omdlela. Asi strach sebral jejím nohám křídla.
00:33:07 Upadla do trávy, hned jak padl první výstřel.
00:33:11 Nic netuší.
00:33:13 Zdá se, že jsme ji zachránili před bandity.
00:33:16 Ale co bude dál?
00:33:18 Jak zabráníme hraběti a matce, aby za ní přijeli?
00:33:22 Proč bychom bránili, Výsosti?
00:33:24 Udělali jsme první nejdůležitější krok, získali jsme čas.
00:33:28 Všechno ostatní je ve vaší moci.
00:33:30 A nejdůležitější je, abyste použil tu nejmocnější zbraň.
00:33:34 Jakou?Umění zalíbit se, získávat, přemlouvat.
00:33:38 To přece zamilovanému knížeti nikdy nechybělo.
00:33:42 Ne, nikdy.
00:33:53 Včera v kostele jsem učinil jeden nevydařený pokus.
00:33:56 Chvěla se jako zločinec, který vyslechl rozsudek smrti.
00:34:01 Netroufám si ji oslovit, i když je v mé moci.
00:34:08 Probírá se, Výsosti. Battisto, podej nápoj!
00:34:20 Neodvažuji se zůstat v její blízkosti, až otevře oči.
00:34:23 Přijměte ji vy, markýzi, budu vedle.Zavolám vás.
00:34:30 Kde to jsem, pane?
00:34:34 Kde je moje matka?
00:34:37 Kde je hrabě? Buďte v klidu, slečno.
00:34:40 Musím za nimi, pomozte mi.
00:34:43 Ne, ne, prosím.
00:34:45 Nemůžete jít za nimi, nebezpečí ještě stále trvá.
00:34:47 Možná že ti lotři ještě stále čekají v lese.
00:34:50 Jak to, že jste tady, pane? Jsem tedy u vás?
00:34:54 Milostivá slečno, jste v bezpečí, to je teď jediné důležité.
00:34:58 Klidně seďte, prosím. Nemůžu.
00:35:01 Moje matka je v nebezpečí. Stříleli na nás.
00:35:07 Možná je mrtvá, já žiju... Musím tam jít.
00:35:12 Co je s ní? Všechno je v pořádku.
00:35:16 Za chvíli budete se svými drahými. Battisto!
00:35:20 Jdi jim naproti, možná ani nevědí, kde slečna je.
00:35:25 Možná na ni čekají v některém ze zahradních domů.
00:35:29 Okamžitě je sem přiveď! Ano, pane.
00:35:35 Pane, kde to jsem? To je váš dům?
00:35:41 Ne, není můj. Kdo je pánem tohoto domu?
00:35:46 Náš nejmilostivější kníže.
00:35:52 Náš nejmilostivější dobrodinec.
00:35:55 Vsadím se, že už je u vaší ctihodné matky, aby ji sem přivedl.
00:36:00 Kníže?Ano, jak se to doslechl, běžel vám na pomoc.
00:36:04 Je nanejvýš rozčilený, že se někdo odvážil spáchat takový zločin
00:36:08 v bezprostřední blízkosti jeho letohrádku.
00:36:11 Nechal zločince pronásledovat.
00:36:13 Jakmile je chytí, budou co nejpřísněji potrestaní.
00:36:17 Pane, kde vlastně jsem? V Doselle, v knížecím letohrádku.
00:36:23 Na místě, které vám zaručuje tu nejlepší ochranu.
00:36:26 Jsem šťastný, drahá Emilie,
00:36:29 že jsem vám mohl podat pomocnou ruku.
00:36:37 Milostivý pane, klečím před vámi a děkuji vám.
00:36:41 Vstaňte.
00:36:44 Vstaňte, abych se nemusel cítit zahanbený.
00:36:47 Vím, že mé chování včera v kostele...
00:36:51 Proč nepřišli milostiví pánové s vámi?
00:36:54 Proboha, nejsou mrtví? Jsou docela blízko.
00:36:58 Vaše děsivé představy nemají opodstatnění.
00:37:02 Nechcete mi říct pravdu. Co je s nimi?
00:37:07 Chápu, že mi nedůvěřujete.
00:37:10 Moje včerejší slabost, můj nestoudný útok
00:37:14 na vaši nevinnost, vás k tomu opravňují.
00:37:17 Odpusťte.Milostivý pane, na nic se už nepamatuji.
00:37:21 Prosím, zapomeňte na tu hroznou chvíli i vy.Hroznou chvíli?
00:37:27 Ale mně záleží na vašem pohledu,
00:37:30 na vašem laskavém slovu.
00:37:33 Osud mi dovolil, abych vám mohl poskytnout pomoc.
00:37:36 A já vás ochráním před každým nebezpečím,
00:37:39 před každým nepřítelem.
00:37:42 Teď pojďte, čekají na vás radosti, které jistě oceníte víc.
00:37:46 Výsosti, netoužím po radosti v této strašné chvíli.
00:37:50 Ale musíte nabrat nové síly.
00:37:53 Osvěžující nápoj a chutné jídlo vám vrátí ztracenou radost.
00:37:58 Potom přijmete své blízké. Marinelli!
00:38:02 Zařiď, aby hrabě a matka věděli,
00:38:06 že jejich milovaná Emilie je v bezpečí.
00:38:09 A jakmile se tady objeví, ihned je přiveď za námi.
00:38:14 Pojďte, drahá.
00:38:29 Člověk by nevěřil, jak je lehké získat důvěru ženy.
00:38:34 A od důvěry už není tak daleko k lásce.
00:38:38 (matka za dveřmi) Pusťte mě k mé dceři!
00:38:41 (Battisto) Musíte počkat, paní. Jdu vás ohlásit.
00:38:45 Co se děje, Battisto?
00:38:47 Doufám, že hrabě Apiani nečeká v předsíni.
00:38:50 Ne, pane, ale její matka. Tak brzy?
00:38:53 Mám ji zdržet?
00:38:55 Ne, musíme ji tam pustit, když ví, že tady má dceru.
00:38:58 Ta bude koukat, až najde vlka u ovečky.
00:39:01 Koukat? Ať je nebe milosrdné našemu sluchu.
00:39:04 Pane, křičela jak bez rozumu.
00:39:08 Battisto, i ty nejsilnější plíce se unaví.
00:39:11 Jak já znám matky, mnohým by velmi zalichotilo,
00:39:16 kdyby se staly něčím takovým, jako je tchyně knížete.
00:39:22 Neřehtej se, nedal jsem ti k tomu povolení.
00:39:30 Kde je moje dcera?
00:39:32 Paní, ani v lůně blaženosti by nebyla na krásnějším místě.
00:39:38 Vy zde, pane?
00:39:41 A moje dcera? Prosím, zaveďte mě k ní!
00:39:45 Velmi rád, milostivá paní. Ale nejprve se posaďte.
00:39:49 Battisto, přines jídlo a něco k pití.
00:39:52 To je zbytečné, pane markýzi, nebudu sedět a nebudu ani jíst!
00:39:56 Kde je moje dcera? Konečně v bezpečí.
00:39:59 Právě jsme ji zachránili ze spárů zločinců.Ano...
00:40:03 Ano, zachránili. Panebože, co se to děje?
00:40:08 Kde to jsem? Co se to děje? Je živá?
00:40:13 Kdo ho zabil? Prosím, řekněte mi pravdu.
00:40:17 Nevím, kdo zabil hraběte, milostivá paní,
00:40:21 ale vím, že vaše dcera je v bezpečí.
00:40:24 Spokojená a šťastná.
00:40:26 Nešťastníku, jak se opovažuješ vypustit něco takového z úst?
00:40:30 Spokojená a šťastná? Když je mrtvý? A vy jste ho zabil!
00:40:34 Milostivá paní, vím, že vás střelba neobyčejně rozrušila,
00:40:39 ale prosím, mírněte se. Pane?
00:40:43 Včera jste se s hrabětem pohádal. Och...
00:40:49 Bezvýznamná výměna názorů.
00:40:54 Jméno Marinelli bylo poslední slovo umírajícího ženicha.
00:40:59 Vy jste to slyšela? Skonal mi v náručí.
00:41:02 Ještě teď to slyším.
00:41:05 Nebyli to obyčejní lupiči, ale najatí vrazi.
00:41:09 A markýz Marinelli... Milostivá paní,
00:41:12 byli jsme s hrabětem odedávna velmi důvěrní přátelé.
00:41:16 Co vás opravňuje k tomu, abyste překrucovala význam
00:41:19 posledních slov umírajícího hraběte?
00:41:22 Možná jsem hloupá žena, ale nejsem tak hloupá,
00:41:26 abych tomu nerozuměla. Slyšela jsem ty slova,
00:41:28 a slyšela jsem, jakým tónem je vyslovil.
00:41:31 Kde je moje dcera? Ihned mě k ní zaveď!
00:41:34 Mlčte!
00:41:36 Neopovažujte se dál mě obviňovat!
00:41:43 Odpouštím polekané matce.
00:41:46 Vaše dcera se určitě velmi rychle z té hrůzy zotaví.
00:41:50 Sám kníže se jí věnuje s tou nejněžnější péčí.
00:41:55 Kníže? Ano.
00:41:58 Vaše Emilie neodmítla jeho pohostinnost. Spokojená?
00:42:04 Ach... spokojená.
00:42:10 Matka je spokojená.
00:42:13 Spokojený bude i její otec.
00:42:17 Prokleje den, kdy se narodila.
00:42:20 Prokleje i mě.
00:42:23 Ty odporný kuplíři, hned mě k ní zaveď!
00:42:28 Vzpamatujte se, nebo... Nebo co? Zabiješ i mě?
00:42:32 Tak mě zabij! Kde je?
00:42:37 Jen klid, matko.
00:42:39 O tvou dceru je dobře postaráno, čeká na tebe.
00:42:44 Odpusťte, Výsosti. Nevím, jestli vám mohu důvěřovat.
00:42:50 Po tom všem.
00:42:52 Vyrval jsem ji ze spárů jisté smrti.
00:42:55 Mí vojáci ji zachránili.
00:42:58 Byla dlouho v bezvědomí, ale teď se pomalu uklidňuje.
00:43:02 Ne, Výsosti, klid ne. Ten už nikdy nenajde.
00:43:07 Jejího ženicha zavraždili najatí vrazi.
00:43:16 Battisto, doprovoď matku k Emilii. A vyplň každé její přání.
00:43:21 -Běžte.
-Račte.
00:43:35 Je to pravda? Zavraždili ho? Hloupá náhoda.
00:43:40 Postavil se na odpor, zabil jednoho ze sluhů.
00:43:45 Dobrotivý bože...
00:43:49 Ale já na tom nemám žádnou vinu!
00:43:52 Angelo ztratil nervy a pomstil svého druha.
00:43:57 Zkazil to, vyhnal jsem ho za hranice.
00:44:00 To je vše, co mi řekneš? Nic víc?
00:44:03 Jeho smrt jsem v plánu neměl.
00:44:06 Nejsem zodpovědný, na tom jsme se domluvili.
00:44:09 Ano, dohodli.
00:44:11 Dal bych všechno na světě za to, aby hrabě žil.
00:44:14 Angela budou pokládat za nástroj, a mě za pachatele.
00:44:19 Ty jsi břídil!
00:44:21 Výsosti, teď poslouchejte moji pravdu.
00:44:26 Smrt hraběte je pro vás to největší štěstí,
00:44:30 protože otevírá cestu vaší lásce. Jste o tom přesvědčen,
00:44:34 jen se to bojíte přiznat. O jednoho hraběte víc nebo míň!
00:44:38 Nemyslím to s vámi dobře?
00:44:45 Ani já se nevyhýbám zločinu, ale, můj milý příteli,
00:44:49 musí to být tichý zločin.
00:44:51 Malý, milosrdný...
00:44:55 Proklestil jsi mi cestu, ale zároveň jsi mi ji zavřel.
00:44:59 Ano, jsi břídil! Nečekal jsem jiný vděk.
00:45:05 Připisujete mi na účet víc, než tam patří.
00:45:12 Kvůli tomu zločinu nezískám její lásku.
00:45:15 Vždyť ty jsi zabil i můj život.
00:45:17 Ten jste si zabil vy včera v kostele.
00:45:21 Udělal jste krok, který do hry nepatřil.Ano, prokletý nápad...
00:45:25 Podkopal jste tak základy dobře promyšlené stavby.Mlč!
00:45:29 O tom už navždy mlč.
00:45:33 Myslíte, Výsosti, že se můžeme navždy rozejít?
00:45:40 Ne.
00:45:42 (Battista) Milostivý pane,
00:45:44 v zahradě na vás čeká hraběnka Orsina.
00:45:48 Co chce ta bláznivá...
00:45:51 Přišla vyzvídat, nebo už dávno všechno ví?
00:45:55 Tak mluvte, Marinelli!
00:45:58 Ale co? Muž, který chce být mým přítelem,
00:46:03 se urazil kvůli takové nepatrné výměně názorů?
00:46:15 Kníže, jsem celou svou duší váš, jestli chcete.
00:46:24 Proč přišla?
00:46:27 Její příchod je pro mne hádankou, stejně jako pro vás.
00:46:31 Ano, Výsosti, já ji přijmu. Dobře.
00:46:36 Ale dlouho se s ní nezdržuj, máme tady jinou práci.
00:46:42 Ne, nemáme. Už je všechno hotové.
00:46:48 To, co ještě chybí, přijde samo od sebe.
00:46:53 Co si chci vyřídit, to mohu jen s ním. Kde je?
00:47:00 Jsem vůbec na knížecím letohrádku?
00:47:03 Na zámku, kde mi jindy
00:47:06 přichází v ústrety celé hejno poníženého služebnictva?
00:47:09 Včera to vypadalo,
00:47:11 že je vám velice vzdálená myšlenka přijít ještě jednou ke knížeti.
00:47:15 Poslala jsem mu přece dopis. Obávám se, že ho vůbec neotevřel.
00:47:18 Myslíte si, že je moudré ztrácet čas s vámi,
00:47:21 když mě kníže očekává? Mýlíte se, hraběnko.
00:47:24 Kníže vás nepřijme. Ne že by vámi opovrhoval, ale...
00:47:28 Opovrhoval?
00:47:30 Jste špatný utěšitel, Marinelli. Vím, že už mě nemiluje.
00:47:35 Místo lásky má v srdci něco jiného. Ale proč zrovna opovržení?
00:47:40 Spíš jen lhostejnost, ne? Možná.
00:47:45 Lhostejnost místo lásky. Nic místo něčeho.
00:47:52 Lhostejnost je jen prázdný zvuk, slovo, které nic neznamená.
00:47:58 Každý ví, že jste filozofka.
00:48:04 Pak není divu, že mnou kníže pohrdá.
00:48:07 Jak může muž milovat věc,
00:48:09 který proti jeho vůli chce i přemýšlet?
00:48:12 Žena, která myslí, je stejně odporná,
00:48:15 jako muž, který se maluje.
00:48:18 Měla by se pořád jen usmívat a usmívat...
00:48:21 Ano. A udržovat pána v dobré náladě.
00:48:24 Víte, čemu se teď směju? No, vy mudrlante!
00:48:29 Směju se, protože něco vím.
00:48:34 Hned mě k němu zaveďte! Lituji, madam, někdy jindy.
00:48:38 Kníže je zaneprázdněn. A čím? Není sám?
00:48:43 Prozraďte mi něco, zalžete na vlastní účet.
00:48:46 A přísahám, pak odejdu. Opravdu není sám.
00:48:50 jsou u něj osoby, od kterých se nemůže odtrhnout ani na chvíli.
00:48:54 Právě je zachránil před velkým nebezpečím.
00:48:58 On? Vojáci jeho osobní stráže.
00:49:00 Aha. Nedaleko od města jsem potkala kočár hraběte Apianiho.
00:49:05 Lidé už toho dost vědí. To je dobře, že toho vědí dost.
00:49:11 Hrabětě Apianiho přepadli a zavraždili zbojníci.
00:49:15 Jeho nevěsta a její matka,
00:49:18 se kterými jel právě na svatbu do Sabbionety, jsou v bezpečí.
00:49:22 Kníže je zachránil.
00:49:25 Marinelli, myslíte si, že jsem až tak ubohá filozofka?
00:49:31 Tak nevěsta a její matka...
00:49:36 Je nevěsta hezká?
00:49:38 Ani jsem si nevšiml. I mě rozrušilo její neštěstí.
00:49:43 To věřím, má hrozný osud.
00:49:47 Proč? Kníže jí vrátil chuť do života.
00:49:52 Tak rychle? Bravo!
00:49:55 Políbila bych toho ďábla, který ho k tomu navedl.
00:49:59 Políbila, i kdyby jste to měl být vy.
00:50:02 Hraběnko!
00:50:06 Podívejte se mi do očí!
00:50:09 No podívejte! No a co?
00:50:12 Nemáte v tom zločinu prsty? Přísahejte!
00:50:17 Ne, nepřísahejte, měl byste o jeden hřích víc.
00:50:22 Madam, vaše troufalost už přesahuje všechny hranice.
00:50:26 Tak vaše dobré srdce nic netuší.
00:50:29 Kníže utěšuje nevěstu a hraběte Apianiho zavraždili zbojníci.
00:50:34 Šlechetný pane, něco vám pošeptám.
00:50:38 Kníže je vrah. Hraběnko, přišla jste o rozum?
00:50:42 Nechám vás vyvést.
00:50:45 Nikdy jsem se svým rozumem nebyla tak spokojená, jako právě teď.
00:50:48 Vrah hraběte Apianiho. Nezavraždili ho žádní zbojníci,
00:50:52 ale knížecí sluhové. Ženich musel zmizet ze světa,
00:50:55 aby nevěsta byla volná. Ihned odejděte!Nekřičte na mě.
00:50:59 A nepřejte se, abych v této náladě odešla.
00:51:02 Nešla bych domů.
00:51:08 Je aspoň krásná? Kdo?
00:51:11 Ta Emilie.
00:51:14 To, co se mu nepodařilo včera v kostele,
00:51:17 když ji tak bezostyšně přepadl, by se mu mělo podařit teď.
00:51:22 Tak co, milý pane, ztratila jsem rozum?
00:51:26 Myslím, že skládám jen to, co k sobě patří.
00:51:30 Markýzi, v lidské zlobě se vyznáte právě tak málo jako v opatrnosti.
00:51:35 Víte, hraběnko, že byste kvůli takovým řečem mohla přijít o hlavu?
00:51:42 Jděte! Ohlaste mě knížeti.
00:51:46 Vaše místo už zaujala ona. Je opravdu krásná.
00:51:56 Pospíchejte do Guastally
00:51:58 a na náměstí vykřičte, jak žárlíte.
00:52:02 Proč křičet na náměstí?
00:52:04 Odoardo Galotti, její otec, přísný a hrdý voják,
00:52:08 je můj dávný přítel.
00:52:11 On už zařídí, aby se náměstí o všem dozvědělo.
00:52:15 Jestli se nemýlím,
00:52:18 i on má dost důvodů, aby knížeti nic neodpustil.
00:52:22 Odpusťte, madam, zarmoucenému otci, že vašim slovům nevěří.
00:52:28 Najednou přijel sluha se zprávou,
00:52:32 že nějací lotři zavraždili toho statečného muže.
00:52:35 A moji dceru a manželku zachránili na poslední chvíli knížecí vojáci.
00:52:40 A vy teď chcete říct, že to není všechno?
00:52:43 Plukovníku, jestli včas nezasáhnete,
00:52:46 stane se další neštěstí. Nerozumím, madam.
00:52:49 Odpusťte, nechci ještě zvětšovat váš žal a hněv,
00:52:53 ale je to vaše jediné dítě?
00:52:56 Nešťastné dítě je vždy jediné.
00:52:59 Povězte mi pravdu, ať je jakkoli krutá.Povím.
00:53:05 Ale věřte mi, kdo někdy neztratí rozum,
00:53:09 nemá co ztratit. Mám dost rozumu,
00:53:12 abych v každé situaci sloužil spravedlnosti.
00:53:15 Máte ho opravdu dost, milý otče, ale stačí slovo a ztratíte ho.
00:53:21 Hrabě Apiani, její ženich, je mrtvý.
00:53:24 To vím, zavraždili ho. Ale neznáte pravdu.
00:53:28 Nevíte, kdo ho zavraždil. Ženich je mrtvý,
00:53:32 ale vaše dcera je na tom hůř, než kdyby byla mrtvá.
00:53:36 Znám jen jedno, co by bylo horší.
00:53:39 Vážený pane, ona zatím žije. Teď začne opravdu žít
00:53:44 tím nejhezčím a nejblahobytnějším životem.
00:53:49 Jenže jak dlouho ten život potrvá?
00:53:52 To jediné slovo, které mě má připravit o rozum, ven s ním!
00:53:57 Tak si ho vyslabikujte.
00:54:00 Včera mluvil s vaší dcerou v dominikánském kostele.
00:54:04 A dnes už je u něj v jeho letohrádku.
00:54:07 Utěšuje ji ve své komnatě. Kníže?
00:54:12 Zařídil všechno tak, aby to nebyl únos ani zákeřná vražda,
00:54:16 ale právě naopak, aby on byl zachráncem.
00:54:20 To je zlomyslné osočování, znám svou dceru!
00:54:24 Jestli je to zákeřná vražda, je to násilný únos.
00:54:28 Ale jak vám mám věřit, madam?
00:54:31 Byla jste dlouho milenkou knížete, co když z vás hovoří žárlivost?
00:54:35 Ne, nevěřím. Jste žárlivá žena, která sama ztratila rozum.
00:54:40 Jestli ji opravdu milujete, je každá minuta drahá.
00:54:44 Chcete, aby ji připravil o to nejcennější?
00:54:48 Moje žena mu v tom zabrání. K dceři ji nepustil.Cože?
00:54:52 Zavřel se s ní do své komnaty
00:54:54 a matku nechal čekat před branou letohrádku.
00:54:57 Viděla jsem ji tam, byla sama.
00:55:00 Madam, můj vztah ke knížeti není zrovna přátelský.
00:55:04 Vím o vaší neshodě s knížetem.
00:55:07 Nikdy v životě jsem nebyl nespravedlivý.
00:55:10 Nechtěl bych být ani teď.
00:55:13 Pokud se nepletu, řekla jste, že vrahem je kníže.
00:55:20 Ano.
00:55:23 Brzy už o tom bude mluvit celá Guastalla, jen vy nechcete věřit.
00:55:28 Plukovníku, jste můj dobrý přítel.
00:55:31 Přišla jsem za vámi, abyste zachránil své dítě.
00:55:36 A vrah... by měl být spravedlivě potrestán.
00:55:42 Vím, jak ji zachránit.
00:55:46 Děkuji vám.
00:55:48 A vím,
00:55:50 jak by měl být vrah potrestán.
00:55:54 Pokud není pravda, co jsem vám řekla...
00:55:58 Prosím.
00:56:01 Můžete ji použít proti mně.
00:56:05 Mám svoji.
00:56:10 Myslel jsem, že bude řvát jako zraněný tygr.
00:56:13 Možná se s tím ještě nevyrovnal,
00:56:16 ale je klidnější, než jsem si myslel.
00:56:19 To je jen zdánlivý klid, Marinelli.
00:56:22 Až před vás předstoupí,
00:56:25 bude poníženě děkovat Vaší Jasnosti za pomoc,
00:56:27 kterou jste poskytl jeho rodině při té nešťastné nehodě.
00:56:31 A i s dcerou se svěřuje do vaší další přízně.
00:56:33 Chcete říct, že ji klidně odveze do města
00:56:36 a v hluboké oddanosti bude čekat,
00:56:39 dokud neráčím projevit zájem o jeho dceru?
00:56:43 Proč je tak krotký, když předtím takový nikdy nebyl?
00:56:49 Ne, Marinelli, neodvede ji do města.
00:56:52 Ale zavře ji do kláštera mimo mé území.
00:56:56 To neudělá. Výsosti, proč to vidíte tak černě?
00:57:02 Tak vítěz nepřemýšlí.
00:57:04 Když budeme jen trochu rozumní,
00:57:07 nemůže nás ten starý lišák ničím překvapit.
00:57:11 Je moudré, že se setká se svou manželkou?
00:57:15 A s kým jiným?
00:57:17 Ona jediná je vám nakloněna, i když si to zatím neuvědomila.
00:57:22 Vždyť která matka by své dceři nepřála takovou příležitost.
00:57:28 Ale co budeme dělat,
00:57:30 jestli plukovníka neopustí jeho zuřivost?
00:57:34 To nejnevinnější na světě, Výsosti.
00:57:38 Pane, chci mluvit se svou ženou o samotě.
00:57:42 Řekněte knížeti, že se odsud nehnu, dokud nepromluvím se svou dcerou.
00:57:48 Pan markýz Marinelli už všechno zařídil.
00:57:52 Buďte v klidu, pane plukovníku.
00:58:01 Je hrabě Apiani mrtev? Mrtev.
00:58:05 Kdo ho zavraždil?To nevím. Jeho vojáci?Ne.
00:58:08 Kníže nás zachránil.
00:58:11 Unesl Emilii do svého hnízda? Hledala pomoc tady na zámku.
00:58:16 On se jí ujal. To má svůj důvod, líbí se mu.
00:58:21 A proč ne? Vždyť je hezká! Včera s ní prý mluvil v kostele.
00:58:30 No, mluvil. Nic jsi mi neřekla.
00:58:34 Nechtěla jsem tě zneklidňovat. Ženichovi jsem to řekla.
00:58:41 Co přede mnou tajíš, nešťastnice? Nebojíš se trestu?
00:58:46 Odoardo, vždyť jsme nevinné!
00:58:49 Tvoje dcera je úplně nevinná. Do poslední chvíle hraběte milovala
00:58:54 ještě pořád ho miluje. Ví, že je mrtev?Tuší to.
00:58:57 Pořád pláče a naříká.
00:59:02 Kníže ji utěšuje? Ty pošetilá, ty z toho máš radost!
00:59:11 Hraběnka Orsina nelhala.
00:59:14 Nechal ses strhnout ženou, která je šílená žárlivostí.
00:59:19 Chce se pomstít a ty máš být jejím nástrojem!
00:59:22 Chci jen zachránit dceru a její čest.
00:59:25 Hraběnčiných věcí ať se ujme někdo jiný.
00:59:28 Mně stačí, když vrah neochutná ovoce svého zločinu.
00:59:34 Uchráním její čistotu.
00:59:37 Odoardo, buď rozumný. Už bylo neštěstí dost.
00:59:42 Nic není horšího, než horká šedivá hlava.
00:59:47 Kde je? Je sama, knížete k sobě nepustí.
00:59:51 Je ostýchavá, ale také velmi odhodlaná.
00:59:55 Prosím tě, zařiď, ať se odsud co nejdřív dostaneme.
00:59:59 Pospíchej do města a hned pro nás pošli kočár.
01:00:03 Emilie se nesmí vrátit do Guastally.
01:00:06 A kam pojede? Se mnou. Za hranice knížectví.
01:00:09 Jdi! Nerada opouštím své dítě.
01:00:12 Nebude snad se svým otcem?
01:00:24 Pro knížete by bylo opravdu velkým potěšením,
01:00:28 kdyby mohl odvézt matku s dcerou do města.
01:00:32 Nepojede do města.
01:00:34 Jestli to ještě nevíte, hrabě Apiani je mrtev.
01:00:37 Co by ještě hledala v Guastalle? Pojede se mnou.
01:00:41 Pobyt dcery v každém případě závisí na vůli otce, jenže...
01:00:48 Jenže?
01:00:50 Budete asi muset dovolit, pane plukovníku,
01:00:54 aby ji přece jen odvezli do města. Kníže si myslí, že je to nutné.
01:00:59 Myslím, že tady není o čem mluvit.
01:01:03 Kdo si tady troufá na všechno? Krátkozraký opovážlivec.
01:01:08 Budu s ním bojovat, aby viděl, na co si já troufám.
01:01:12 Pojede se mnou.
01:01:19 Milý plukovníku, to se musí stát neštěstí, abych vás mohl přivítat?
01:01:26 Nesluší se vtírat do přízně svému knížeti.
01:01:31 Prosím o prominutí, že jsem zde. Prosím, posaďte se.
01:01:37 Kéž by i někteří jiní byli tak skromní.
01:01:44 Moje dcera?
01:01:48 Vaše neštěstí mě velice zarmoutilo.
01:01:52 Hlavně proto, že se tato hrozná událost odehrála
01:01:57 v blízkosti mého zámku. Ale už je všechno v pořádku.
01:02:01 Myslím, že se jí opět vrátila chuť do života.
01:02:06 Kde je teď?
01:02:10 Jen jsem čekal, až se slečna trošku vzpamatuje,
01:02:14 abych je pak obě s matkou triumfálně odvezl do města.
01:02:19 Vy jste mi tento triumf trochu překazil,
01:02:23 ale úplně si ho vzít nenechám. Do Guastally ji odvezu sám.
01:02:31 Opravdová milost.
01:02:34 Ale jistě dovolíte, abych své nebohé dítě ušetřil škodolibosti,
01:02:39 která na něj v Guastalle čeká. Škodolibosti umím zabránit sám.
01:02:44 Myslím, že vím, co má udělat má dcera v takové situaci.
01:02:53 Vzdálit se světu. Klášter, jen jak to bude možné.
01:03:00 Klášter? Ano.
01:03:03 Do té doby ať pláče pod dozorem svého otce.
01:03:07 Taková krása by měla uvadnout mezi temnými zdmi kláštera?
01:03:12 Nic neudělala, proč by měla být tak krutě potrestána?
01:03:17 Marinelli! Otce nesmí nikdo přemlouvat.
01:03:24 Plukovníku, odveďte si svou dceru, kam chcete.
01:03:30 Milostivý pane, měl jsem hraběte Apianiho neobyčejně rád.
01:03:36 On sám mě určil, ať pomstím jeho vraha.
01:03:40 A dokud se tak nestane, nebudu mít klid.
01:03:44 Je podezření, že to nebyli obyčejní lupiči, zbojníci,
01:03:49 ale najatí vrazi.
01:03:51 Vrazi, které najal sok v lásce. Muž, který miloval Emilii.
01:03:59 Vy tedy znáte toho úkladného vraha?
01:04:03 Ne, plukovníku, neznám ho.
01:04:06 Ale vím, že to byl úspěšný sok. Milenec.
01:04:11 Říkáte, že měl u mé dcery úspěch?
01:04:16 Jak se opovažujete?
01:04:18 Plukovníku, říkám jen to, co se povídá.
01:04:23 Abychom se dozvěděli pravdu,
01:04:26 abychom mohli dopadnout toho zločince,
01:04:29 musíme nejprve vyslechnout vaši dceru.
01:04:33 To rozhodně.
01:04:35 A kde jinde bychom to měli dělat, než zde nebo v Guastalle?
01:04:45 Jenže tím se celá situace mění. Vidíte sám, pane plukovníku.
01:04:54 Mění. Vidím to, co vidím.
01:05:04 Panebože...
01:05:08 Je vám špatně, plukovníku?
01:05:13 Prosím, napijte se. Je to vynikající nápoj.
01:05:18 Dobře, odvezu ji k matce do Guastally.
01:05:23 A dokud ji po tom nejpřísnějším vyšetřování neosvobodí,
01:05:27 zůstanu s ní.
01:05:30 Kdo ví, jestli spravedlnost neuzná za vhodné
01:05:36 vyslechnout i mě. Je to možné.
01:05:42 V těchto případech spravedlnost učiní radši víc než méně.
01:05:47 Výsosti, bude nevyhnutelné odloučit dceru od matky.
01:05:51 Odloučit dceru od matky?
01:05:54 Otce od dcery a co ještě?
01:05:56 Vyšetřování si to žádá. To snad nemyslíte vážně!
01:06:00 Lituji, musíme ji držet zvlášť.
01:06:04 Správně, zvlášť.
01:06:07 Ať Bůh potrestá úkladného vraha. Spravedlnost, to je skvělá věc!
01:06:14 Mírněte se, plukovníku! Nikdo přece nemluví o vězení.
01:06:19 Dovolte mi, abych na něj myslel. A budu klidný.
01:06:23 Už ani slovo o vězení, markýzi!
01:06:30 To přece jde lehko spojit.
01:06:33 Přísnost zákona s úctou k neposkvrněnému mládí.
01:06:38 Jestli je Emilii nutno držet zvlášť,
01:06:42 já o takovém místě vím.
01:06:45 Dům mého kancléře.
01:06:48 Sám ji tam odvezu a svěřím do péče jisté důstojné dámě.
01:06:53 Plukovníku, vy přece znáte mého kancléře Grimaldiho!
01:06:58 Toho věrného služebníka znám.
01:07:02 Když žalář, tak nejtemnější. Nerozumím vám, plukovníku.
01:07:08 Ani já nemohu udělat víc. Musím mít před zákonem úctu.
01:07:15 Odvezu ji tam.
01:07:21 Vy můžete dělat, co chcete.
01:07:24 Můžete nás doprovodit do Guastally,
01:07:28 nebo se vrátit zpátky do Sabbionety.
01:07:31 Bylo by směšné vám něco nařizovat, plukovníku.
01:07:35 Pokládám vše za velmi rozumné.
01:07:39 Kancléřův dům je ovšem sídlem ctností.
01:07:42 Odvezte ji tam, Výsosti, a nikam jinam.
01:07:46 Ale, milostivý pane, než odjede, chtěl bych ji vidět.
01:07:56 Proč? Je to mé jediné dítě.
01:07:59 Nepochopí, proč je oddělena od rodičů.
01:08:03 Vysvětlím jí to, uklidním její rozrušenou mysl.
01:08:07 Dovolte mi to.
01:08:12 Drahý plukovníku, kéž byste chtěl být mým přítelem.
01:08:20 Vůdcem.
01:08:23 Laskavým rodičem.
01:08:28 Uvidíte ji.
01:08:35 Pojďte, Marinelli.
01:08:56 Co když není hodna toho, co pro ni chci udělat?
01:09:00 Co když je to všechno jen komedie?
01:09:03 Chci to opravdu pro ni udělat? Pryč, pryč...
01:09:09 Ať jí z propasti pomůže ten, kdo ji tam, nevinnou, srazil.
01:09:23 Předpokládám, že budete rozumný.
01:09:26 Máte dost času si v klidu promluvit.
01:09:29 Nechám vás o samotě.
01:09:35 Prý se ti vrátila chuť do života, dítě moje. Proč tedy pláčeš?
01:09:43 Musím být klidná, i když jsem ztratila všechno.
01:09:48 A chci žít, neboť jste zase se mnou.
01:09:53 A co já?
01:09:55 Mám mít chuť do života, když tě vidím takovou?
01:09:59 Jakou? Nevím, kdo jsi.
01:10:02 Jsi statečná dívka, nebo dcera, za kterou se otec musí stydět?
01:10:06 Víš, co se stalo?
01:10:08 Víš, že je mrtev? Vím. Proč je mrtvý?
01:10:13 Prý ho zabil jeho sok, tvůj milenec.
01:10:17 Nic jsi mi neřekla!
01:10:20 Otci jsi to zamlčela! Za to, že ti dal život?
01:10:24 Všechno jsi ztratila. I mě.
01:10:27 Kéž se nade mnou země zavře hned v tuto chvíli!
01:10:31 Ubližujete mi, otče.
01:10:34 Jsem nevinná a čistá, jako jsem byla vždy.
01:10:38 Měla jsem raději zemřít s ním.
01:10:42 Jestli nevěříte v mou počestnost, odejdu teď za ním.
01:10:46 Svolila jsi, aby s tebou mluvil v chrámu.
01:10:50 Hledala jsi u něj ochranu. Dovolilas,
01:10:53 aby tě konejšil ve své komnatě. Aby ti vrátil chuť do života!
01:10:57 A ty chceš, abych věřil, že jsi počestná? Zradilas sebe i mě!
01:11:02 Odoardo, otče, jste nespravedlivý! Odveďte mě odsud co nejdřív.
01:11:08 Když to neuděláte, vezmou mi mou počestnost násilím.
01:11:12 Zachraňte mě, prosím vás!
01:11:14 Jsi a zůstaneš v rukách svého únosce.
01:11:17 Za trest? Čím jsem se provinila?
01:11:20 Zůstaneš sama, bez matky i beze mě. V jeho rukách? Nikdy, otče!
01:11:26 Nebo nejste můj otec!
01:11:40 Nedopustím to ani za cenu vlastního života.
01:11:50 V tvém klidu nalézám i svůj klid.
01:11:59 Příroda chtěla, aby žena byla jejím mistrovským dílem,
01:12:04 ale spletla si hlínu. Sáhla po moc jemné.
01:12:07 Ale jinak jste ve všem lepší, než my.
01:12:12 Odpusť mi mou nedůvěru.
01:12:17 Nejsem klidná, otče. A už nikdy nebudu.
01:12:23 Vím, co mě čeká.
01:12:26 Ďábelská lest pod záminkou soudního vyšetřování
01:12:30 tě vyrve z našeho náručí. Chce tě odvézt do Grimaldiho domu.
01:12:34 Chce! Jako kdybychom neměli vlastní vůli.
01:12:38 Jako bychom už nebyli lidé.
01:12:41 I já tak zuřil, že jsem sáhl po této dýce,
01:12:44 abych jednomu, nebo oběma, probodl srdce.
01:12:47 Proboha, otče, vy ne! Dejte tu dýku mně.
01:12:51 Dítě moje, to není jehlice do vlasů.
01:12:57 Tak se jehlice do vlasů změní v dýku.
01:13:02 Vzpamatuj se. I ty můžeš přijít o život.
01:13:06 Ale ne o nevinnost.
01:13:09 Která je povznesena nad veškeré násilí.
01:13:14 Násilí je nutné vzdorovat.
01:13:18 Mám v sobě mladou, horkou krev.
01:13:21 Neručím za sebe, nejsem jenom poslušná.
01:13:31 Otče, dejte mi tu dýku. Nehodí se do tvé ruky.
01:13:36 Neubráním se, jsem jen slabá žena.
01:13:43 Chceš, abych byla zneuctěna?
01:13:46 Je nutné mu vzít život dřív, než tě zneuctí.
01:13:51 To by byl hrozný zločin.
01:13:55 Celý život jsi byl spravedlivý, jak bys potom žil?
01:14:02 Chceš za ním odejít?
01:14:05 Za mrtvým hrabětem? Tolik ho miluješ?
01:14:11 Ano. A chci zůstat nevinná.
01:14:17 Dovolte, abych to udělala sama.
01:14:24 Otče, dejte mi tu dýku.
01:14:29 Ale vždyť...
01:14:31 ... vy to udělat nechcete! Proč byste tak dlouho váhal?
01:14:38 Otče, dejte mi tu dýku!
01:14:47 Kdysi byli jiní otcové. Aby ochránili čest dcery,
01:14:52 vrazili jí do srdce tu nejlepší ocel
01:14:56 a darovali jí život podruhé.
01:14:59 Ale tu už je dávno.
01:15:04 Dnes takoví otcové už nejsou. Ale jsou, dítě moje.
01:15:17 Á...
01:15:34 Můj bože, co jsem to udělal?
01:15:40 Děkuji vám,
01:15:43 můj drahý otče.
01:15:46 Jsi hodna toho, co jsem udělal.
01:15:54 Kníže!
01:16:15 Šílený otče, cos to udělal?
01:16:26 Růže se zlomila dřív,
01:16:31 než jí vítr ulámal listy.
01:16:40 Emilie.
01:16:44 Emilie, drahá!
01:16:48 Probuď se, Emilie! Miluju tě...
01:16:52 Miluju tě jako nikoho na světě!
01:16:58 Ještě pořád dráždí vaše choutky?
01:17:02 Ještě pořád, i když leží v krvi, která volá po pomstě?
01:17:09 Čekáte, že obrátím dýku proti sobě, abych svůj čin dokončil
01:17:14 jako nějakou směšnou tragédii? Mýlíte se.
01:17:24 Přihlásím se sám a půjdu do vězení.
01:17:38 Čekám na vás jako na soudce.
01:17:42 Ale potom na vás budu čekat u soudu nás všech.
01:17:59 Zvedni tu dýku
01:18:02 a vraž si ji do srdce.
01:18:06 Máš strach, ty padouchu?
01:18:11 Ty! Výsosti!
01:18:15 Ne, tvá krev se nesmí smísit s její krví.
01:18:20 Jdi a zmiz!
01:18:24 Zmiz na věky věků!
01:18:28 Zvláštní vděk.
01:18:46 Panebože...
01:18:50 I po smrti je krásná.
01:20:13 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2014
Televizní inscenace podle předlohy německého osvícenského básníka, kritika, spisovatele a filosofa Gottholda Ephraima Lessinga vypráví o nevinné měšťanské dívce, která se stane objektem touhy mocného knížete. Krásná Emília Galottiová je zasnoubena s pohledným hrabětem Apianim, ale vládnoucí kníže se rozhodl získat ji pro sebe. Požádá o pomoc intrikánského kancléře Marinelliho. Den před sňatkem zamilované dvojice zorganizuje Marinelli ozbrojené přepadení, při kterém podplacení lupiči zabijí Apianiho, zatímco knížecí vojáci dívku „zachrání“. Dívčina matka je ochotná smířit se s tím, že Emília ztratí nevinnost a prožije zbytek života vedle nemilovaného, avšak bohatého muže. Dívčin otec a zejména samotná Emília jsou však jiného názoru…