Zastaví nový panovník řeky krve a potoky slz? Osudy českých vojáků ve vzpomínkách jejich potomků. Nový dokumentární cyklus České televize ke 100. výročí zahájení první světové války. Režie P. Kotek
00:00:24 3. rok války je ve znamení ofenzív,
00:00:27 které sežerou milion vojáků a nic nevyřeší.
00:00:32 Ofenzíva Němců začala v únoru a směřovala na pevnost Verdun.
00:00:38 Boje byly úporné, rozhodnutí však nepřinesly.
00:00:42 Ještě v průběhu těchto bojů podnikly mocnosti Dohody 2 velké ofenzívy,
00:00:47 na východě a na západě.
00:00:50 Na západě to byla anglo-francouzská ofenzíva na řece Sommě,
00:00:54 nejkrvavější bitva v dějinách 1. světové války,
00:00:58 v níž použili Angličané poprvé tanky.
00:01:01 Na obou stranách v ní padlo více než 1.300 000 vojáků.
00:01:06 Přitom se fronta prakticky nepohnula z místa.
00:01:10 Úspěšnější byla letní Brusilovova ofenzíva.
00:01:14 Ruská armáda postoupila místy až o 150 km.
00:01:19 Pak se však fronta roztáhla do šířky a zastavila.
00:01:23 I zde se potkala s českými vojáky.
00:01:32 "Dopis poslední.
00:01:34 Miláčku můj, srdečně tě možná již naposled v tomto dopise pozdravuji.
00:01:40 Když dopis tento budeš čísti, nebudeme již více.
00:01:44 Zažil jsem toho již dosti.
00:01:46 To si nemůže, kdo to nezažil, vůbec představit.
00:01:50 Kde jest 5. přikázání Boží "nezabiješ"?
00:01:54 Dneska se na ně již nehledí a lidi ženou se jako ovečky proti sobě
00:01:58 a vraždí jeden druhého.
00:02:01 Pro ty, kteří dneska jsou v zátiší a kteří své kapsy naplní miliony,
00:02:05 pro ty může válka trvat dlouhá léta.
00:02:08 Ale ti by se měli postavit do deště koulí,
00:02:10 aby nevysávali chudý lid,
00:02:12 který ještě musí prvně se trápit a krev prolít.
00:02:16 Tak jest mně divné, že se může Bůh, ve kterého dosud věřím,
00:02:20 na toto vraždění, které se za nynější války děje, dívat."
00:02:25 Asi bychom těžko poznali, jestli tento poslední dopis
00:02:28 své manželce píše muž, který umírá po zranění,
00:02:31 nebo se rozhodl spáchat sebevraždu,
00:02:34 nebo má před sebou útok, ve kterém může přijít o život.
00:02:37 Ale je v něm cítit zmar a zkázu.
00:02:39 Takovou, se kterou se museli vyrovnávat naši vojáci
00:02:42 na všech bojištích, bez ohledu na to, proti komu zrovna bojovali.
00:02:58 Jedna smrt je kapka v moři.
00:03:09 Někdy však po ní zůstane podivuhodné svědectví.
00:03:13 Relikvie, která vypovídá naléhavěji než množství popsaných stránek.
00:03:19 Smrt je kapka v moři.
00:03:22 Milion smrtí však vytváří mocný proud,
00:03:25 který dokáže zbortit zdánlivě věčné říše.
00:03:33 Zatím na pohled vše vypadá jako dřív.
00:03:37 Mocnářovy narozeniny jsou obřadně slaveny za jásotu a mávání praporků.
00:03:43 Ale chlapce, ledva odrostlé, čekají už jiné tance.
00:03:48 Tance, které mnozí z nich nedotančí.
00:03:56 Moloch války už tou dobou požírá vojáky po statisících
00:04:01 a přiváděni jsou mu noví a noví.
00:04:04 Od chlapců 18letých až po generaci jejich otců.
00:04:10 Ztráty. To je přes 1/3 vojáků. Někde k polovině.
00:04:16 Ta válka přišla s novou technikou, která má za následek i to,
00:04:24 že oběti jsou tak děsivé.
00:04:29 I ve vinařské vesnici na jihu Moravy sahá již válka pro obě generace mužů.
00:04:35 Nevynechá ani rodinu Seďových.
00:04:42 Pan František Seďa byl můj staříček, neboli dědeček.
00:04:46 Neměl to vůbec jednoduché, protože mu se s manželkou narodilo 6 dětí.
00:04:53 První 3 zemřely hned při narození
00:04:56 a další 3 zůstaly a v době 1. světové války žily.
00:05:00 Nejstarší byl Petr a pak byly 2 dcerky, Anežka a Františka.
00:05:05 A Františka je moje maminka.
00:05:09 Přišla světová válka a nejstarší 21letý Petr narukoval.
00:05:15 On se ještě rozloučil s rodiči:
00:05:18 "Mnoho si z toho nedělejte, my pojedeme omašlení a veselí."
00:05:22 ZPĚV
00:05:24 Těžko jste mě, máti má, těžko jste mě chovala,
00:05:28 vy jste mě vychovala, chovala, vojna se mě ujala.
00:05:35 Na tom ruským hřbitově, tam je místečko pro mě,
00:05:41 hrobař stojí u dveří, u dveří, ten mně místo vyměří.
00:05:49 Bylo mu 21 roků, když padl na frontě.
00:05:53 Ráno před bitvou se chtěl rozhlédnout po krajině, vyhlédl ze zákopu
00:05:58 a na protější straně v nepřátelském zákopu totéž udělal ruský voják.
00:06:04 Ale měl flintu a po Petrovi střelil.
00:06:07 Trefil ho do hlavy a Petr byl okamžitě mrtvý.
00:06:11 A to by mě taky zajímalo, kde to bylo.
00:06:14 Ale to se nikdy nedovíme. Bylo to v ruské zemi.
00:06:19 A tak z hospodářství ubyly jedny mužské ruce
00:06:23 a půl roku nato povolali na vojnu staříčka.
00:06:30 Narukoval do rakouských Tyrol, kde byl členem patroly,
00:06:34 která strážila strategické vojenské objekty, mosty, železnice apod.
00:06:42 Odešel a doma zůstaly jen ženské ruce, manželka a 2 dcerky.
00:06:49 Anežce bylo 20 a Františce, mé mamince, bylo 17.
00:06:55 Proto stařeček vedl hospodářství na dálku z rakouských Tyrol.
00:07:01 To je fantastické, to je malá historie, tyto dopisy.
00:07:07 On jim radil, předával jim na dálku zkušenosti.
00:07:12 A on psal tak láskyplně!
00:07:14 Kromě toho, že vždycky křesťansky pozdravil, psal:
00:07:20 "miláčku Františko, moje drahá dceruško Anežko".
00:07:24 Nebo "Františko, můj zpravodaji", protože ta mladší asi víc psala,
00:07:28 nebo "Anežko, můj nejmladší hospodáři".
00:07:33 "Milá Františko, odepiš, cos ty pracovala,
00:07:36 když mlátili jste parním strojem. Škoda, že jsem nebyl přítomen.
00:07:42 Vy zajisté jste s našima kravama stroj domů dopraviti nemohly."
00:07:46 "Včera a dnes jsem zorala čtvrtku od vejhonu až po hraničky bořecký,
00:07:51 někdy mě ty krávy poslouchají, až radost,
00:07:54 ale někdy to není k vydržení.
00:07:56 Co já někdy zkusím, když dělám vaši práci, to si můžete pomyslet."
00:08:01 Válka mění postavení žen, především sociálně.
00:08:07 Ona je donutí zabývat se činnostmi,
00:08:11 které byly ještě včera vyhrazeny otcům rodin nebo mužům.
00:08:17 Na vesnici se ženy stávají hospodářkami.
00:08:22 Vedou hospodářství.
00:08:25 Ony tam dřely, ale strukturu, výnosy, výsledky, to bylo na mužských.
00:08:36 Teď to bylo na ženách.
00:08:40 Děvčata na to napřed nebyly zvyklé, musely se s tím naučit pracovat.
00:08:45 A stařeček jim radil, kdy mají zaset a co mají zaset a jak zorat.
00:08:49 Píše: "Musíte brzo zaset, aby úroda byla dobrá
00:08:54 a abyste, vy robátka moje, bídu neměly."
00:08:57 Tak krásně píše. A snaží se všechno ladit optimisticky.
00:09:03 Podepisuje se "váš tatínek, stará vojna"
00:09:06 nebo "vousatý tatínek František". Tak mile, krásně.
00:09:11 "Dneska jsme od vás dostaly 4 pohlednice a 4 feldpostky.
00:09:15 Nám toho pošta nosí nejvíce.
00:09:17 Vždy se tak směje a dává nám náručí karet."
00:09:22 "Přijeď někdy za mnou se podívat. Půjdem spolu na patrolu.
00:09:27 Poneseš mi flintu a patrony, já budu jen kouřit.
00:09:31 A co kráva, ještě stůně? A jak jalovička, roste?"
00:09:36 Zatímco v korespondenci to ladí optimisticky, říkala jsem si,
00:09:40 že on nechce přidělávat dcerkám starosti.
00:09:44 Ale v tom deníku si otevírá srdce, tam už popisuje drastické zážitky,
00:09:50 když se vojáci vraceli z bitvy a on to přímo viděl,
00:09:54 jak jsou strhaní, v očích zoufalost,
00:09:58 pobití, celí od krve, bez ruky, chromí.
00:10:03 Nebo tam popisuje, jak trpělo civilní obyvatelstvo tam,
00:10:09 kde se přehnala válka.
00:10:11 Když to byla nepřátelská země, vojáci všechno obyvatelstvo pobili,
00:10:17 bez rozdílu.
00:10:23 "Německý národ že prý je vzdělanější než národ slovanský.
00:10:28 Ale dnes ve světové válce se ukázala německá vzdělanost.
00:10:33 Tím, jak mně jeden desátník vypravoval.
00:10:37 Sám byl přítomen s německým oddílem přepadnuvším v jednom italském domku
00:10:42 spící italské vojíny i s italskými obyvateli.
00:10:46 Obyvatelům jsoucím beze zbraně a nemoha se brániti,
00:10:49 všem bez rozdílu a milosrdenství nožem podřezali krky
00:10:54 jak řezník telatům.
00:11:07 Člověk se bojí zase jen člověka. Není mstivějšího tvora nad člověka.
00:11:13 Jen skrze mstivost musí se jeden druhého bát.
00:11:17 Proč utíká každé zvíře před člověkem? Proč utíká každý pták před člověkem?
00:11:23 Protože člověk je strach.
00:11:25 To byly jeho úvahy.
00:11:28 HOUKÁNÍ VLAKU
00:11:31 20. března jel opět jeden transport vojska do fronty.
00:11:35 Ve vlaku i ven z vlaku vyčnívaly rozličných barev praporečky.
00:11:40 Jeli mladíci, takřka ještě dítky, i starší mužové.
00:11:45 Vše bylo nadšeno, mnoho jich zpívalo.
00:11:48 Někteří smutně hleděli z vagónů ven.
00:11:52 Ubožáci, kteří zpívali, ani netuší,
00:11:54 že za pár hodin nebo málo dní jich bude krýti země.
00:11:59 Hleděl jsem s tesknotou za odjíždějícím vlakem, až zajel úplně.
00:12:07 Možná že právě v jednom z oněch válečných transportů
00:12:11 jel i 18letý mladíček František Dobiáš.
00:12:16 Právě tudy totiž vedla jeho cesta na jižní frontu.
00:12:21 Otec měl fotoalbum, kde byly uloženy pohlednice z Rakouska.
00:12:28 A my s bratrem, který byl o rok starší,
00:12:31 jsme si je s oblibou prohlíželi.
00:12:34 V r. 1916 jako 18letý byl odveden
00:12:38 a své zážitky z více než 2letého pobytu ve válce si zaznamenával
00:12:47 a zapisoval a výsledkem jeho poznámek je tato kniha.
00:12:54 Byl vyučený strojní zámečník a oni řemeslníky dávali ke zbraním,
00:13:01 kde je potřeba mechanická zručnost a odbornost.
00:13:07 Takže sloužil u dělostřelců.
00:13:12 "Do pole. Co se skrývá za tím slovem?
00:13:17 V mlhavých představách viděl jsem před očima mapu Evropy.
00:13:21 A na ní krvavými čarami vyznačené fronty,
00:13:23 kde se zbytečně prolévala krev.
00:13:26 Ruské Polsko, Halič, Bukovina na frontě ruské,
00:13:32 Srbsko, Albánie, italská fronta od Monfalkone u Terstu
00:13:38 až ke švýcarské hranici. Nebo konečně Francie, Belgie.
00:13:44 Kolik možností znamenalo jediné slovo: do pole."
00:13:49 S dělostřeleckou jednotkou prodělal po krátkém výcviku
00:13:55 první nasazení na italské frontě v okolí Terstu.
00:14:05 Krajina poblíž fronty ve dne zdánlivě liduprázdná s příchodem noci ožívá.
00:14:11 Po všech přístupových cestách plíží se za noci k frontě
00:14:14 dlouhé kolony různých vozidel.
00:14:17 Náklad směrem k frontě jsou životní potřeby pro frontu
00:14:21 a jako nutné zlo i munice a smrtonosné střely všech kalibrů.
00:14:25 Výměnou za tento náklad naložíme většinou těžce raněné ubožáky
00:14:29 z polních obvazišť.
00:14:31 Smutné karavany bolesti, nářků a mnohdy smrti.
00:14:37 Nejsmutnější jevy však bývají, když bdělé reflektory světlometů nepřítele
00:14:41 zpozorují na mnohdy špatně maskovaných cestách tyto pohyby.
00:14:45 Hledají tak dlouho, až najdou a osvětlí dělostřelectvu nešťastný cíl.
00:14:51 Pak tato jízda mění se v hotové peklo a stává se karavanou smrti.
00:15:01 Ozýval se křik, nářek a sténání raněných a umírajících.
00:15:07 A on v pamětech nezakrytě píše,
00:15:11 že v té situaci se opravdu poprvé rozbrečel.
00:15:19 Chtěl jsem, aby mě nikdo neviděl. Vtom se však za mnou ozvaly kroky.
00:15:24 Ohlédnu se a spatřil jsem tatíka s dobrosrdečným pohledem.
00:15:29 Jak jsem poznal, jeden z těch bodrých Moraváků od naší baterie.
00:15:34 Když jsem zvedl hlavu, zpozoroval hned, co se se mnou děje,
00:15:37 přestože jsem se snažil ukrýt stopy slz.
00:15:40 Došel ke mně, vzal mě za ruku a dobrácky slováckým dialektem
00:15:46 mně pravil: "Hochu, hochu, za to se nestyď.
00:15:51 Já su staré chlapisko, a jak si vzpomenu na domov,
00:15:55 na ženu a 6 dětí, zapláču si častěji."
00:15:59 Společné utrpení z bojů na frontě vytváří přátelství
00:16:03 mezi starými vojáky, muži, kteří mají velkou část života za sebou,
00:16:07 a branci, mladými hochy, kteří narukovali ve svých 18 letech.
00:16:12 Opustili školní škamny a najednou jsou v tom největším běsnění.
00:16:16 Jedněm i druhým tohle spojenectví nahrazuje rodiny,
00:16:19 od nichž jsou odloučeni a po nichž se jim stýská.
00:16:29 Relikvie po mrtvém vojákovi, se kterou jsme se setkali už na začátku.
00:16:35 Rodina Dostálů žije v moravském Břestu po generace.
00:16:39 Právě oni uchovávají prostřelenou tobolku,
00:16:43 památku na prastrýce Ludvíka.
00:16:47 Dostál Ludvík, rolnický syn z Břestu, Moravěnka.
00:16:51 Zde jsou zaznačeny dny mého života, co jsem v nich prodělal,
00:16:55 když jsem vkročil na ruské bojiště.
00:16:59 Tři bratři byli.
00:17:01 Můj tchán se jmenoval Alois, jeho děda se jmenoval Augustýn
00:17:07 a ten, co zemřel, Ludvík.
00:17:11 V červnu 1916 zapisuje si Ludvík děsivé zážitky z haličské fronty.
00:17:20 "Začali jsme útočit kupředu do rokle, ale granáty na nás padaly,
00:17:24 až z toho byla tma. Ve zmatku jsem do toho prchl.
00:17:29 Jen jsme si oddechli a zase kupředu do vršku.
00:17:32 Začaly do nás pražit šrapnely, již jsem myslel, že nevyváznu.
00:17:36 Dostal jsem kuličkou jako slepičí vejce do prsou,
00:17:40 ale z boží ochrany mě neprorazila, jen udělala modřinu."
00:17:47 Útěchu a klid přinášejí jen občasné zprávy z domova.
00:17:53 "Pozdrav z Moravěnky, bratře. Pomalu se zase schyluje k zimě.
00:17:58 Trnky již lidé trhají.
00:18:01 Teď připravujeme na setí a pomalu se budeme chystat na řepu.
00:18:05 Počasí je obstojné, ale deštivé. Máme dát pro vojsko býčka.
00:18:11 V pondělí jej povedeme do Kroměříže na nádraží.
00:18:15 Již i zde začínají brát dobytek. Každých 14 dnů 10 kusů.
00:18:20 Teď má být kusů 15.
00:18:23 Obilí je letos málo, tak nevím, jak dlouho vydrží. Tak do Vánoc."
00:18:34 "Někdy bokem se uvaří šálek brambor a není do nich žádná mastnota.
00:18:38 Suché se také snědí, poněvadž bychom snědli vlka.
00:18:42 Též se mi stýská po těch hanáckých buchtách.
00:18:45 Ale doufám, že brzy dá pán bůh a najím se jich do sytosti."
00:18:51 Odpoledne ve 2 hodiny si jeden kopal brambory a dostal kuličku skrz ruku."
00:18:56 Takže oni asi když byli v poli, pomáhali si tak,
00:19:01 že kradli jídlo z pole.
00:19:03 Nic jiného jim nezbývalo, když měli hlad.
00:19:06 Třeba tady. Ráno jsme dostali bílou kávu.
00:19:11 No, to je pro chlapa na celý den? To není jídlo!
00:19:16 Zázemí by to mělo živit, ale neuživilo.
00:19:21 Vojáci se museli často živit sami.
00:19:24 Dá se říct obecně, že téměř všude se trén zpožďoval.
00:19:29 Výživa byla skromná a vojáci se museli postarat často sami.
00:19:39 "Již zase přichází chladné počasí a to nám nedělá dobře.
00:19:43 Ty štelunky, co jsme v nich byli, jsme museli opustit.
00:19:48 Jdeme vystřídat 28. regiment ležící před městem Stanislaw.
00:19:53 Již jsou rozbiti tak, že tam jdeme zase my.
00:19:57 Když tento dopis dostanete,
00:19:59 možná bude den mých i Přikrylových narozenin, které 9. září oslavíme."
00:20:04 Oba přátelé skutečně oslavili společné narozeniny.
00:20:09 O pouhé 3 týdny později však píše kamarád Ludvíkovu bratrovi
00:20:13 smutnou zprávu.
00:20:16 Ač nerad, ale musím ti sdělit zprávu o tvém bratrovi Ludvíkovi.
00:20:21 Je již mezi těma, kteří necítí žádné bolesti a trápení.
00:20:27 Na sv. Václava o půl deváté hodiny večer padnul.
00:20:32 Pracovalo se na štelunkách,
00:20:35 když nešťastnou náhodou přilétla nepřátelská kulička,
00:20:39 zasáhla mu přes kapsu, přes dopisy pravou stranu hrudi a přes srdce.
00:20:48 Dlouho se netrápil, ani 10 minut to netrvalo a bylo po něm.
00:21:01 Kopali nějaké zákopy, a jak se narovnal,
00:21:07 nějaká zbloudilá kulka ostřelovače ho zasáhla.
00:21:12 Měl to na prsou.
00:21:16 Přesně sem, to je náprsní taška s jeho korespondencí,
00:21:19 kterou Ludvík dostával na vojnu.
00:21:22 Tady máte, dívejte.
00:21:25 To všecko měl na této straně, a jak ta kulka letěla,
00:21:30 zasáhla ho přímo do srdce přes tu tašku.
00:21:39 Jak vám to ukazuju, tak to v náprsní tašce bylo, když ho prostřelili.
00:21:46 A to všecko jde na ten feldpost, vojáci to měli očíslované.
00:21:53 Jeho spolubojovník, nějaký Přikryl ze Skaštic byl vedle něho,
00:21:58 když ho zastřelili, a on to všecko vzal,
00:22:03 vrátil se z vojny domů a přinesl to všecko bratrovi Augustýnovi.
00:22:09 Pochován je za Stanislawí u dvoru u městečka Kaluš.
00:22:14 Bude mít kříž dřevěný i s nápisem.
00:22:20 Existuje dnes ještě Ludvíkův hrob?
00:22:24 Dochovala se jen fotografie s křížem a jeho iniciálami.
00:22:32 Ve stejný den, kdy v Haliči padl Ludvík Dostál,
00:22:36 píše František Seďa domů Františce.
00:22:40 Ořechy srážejte dobře. Nějakého kluka šikovného si najměte.
00:22:45 Víš, ořechy jsou dobré a drahé a nechají se dlouho udržet.
00:22:50 Přijde-li baba, ukažte jí dveře. Jablka taky neprodávejte.
00:22:54 Já chci, abyste, robátka, bídu neměli.
00:22:59 S pozdravem a vzpomínkou voják tatínek.
00:23:06 Není tomu dávno, na datum už si nepamatuji,
00:23:09 sněhová lavina se utrhla a strhla s sebou z našich zákopů
00:23:14 mnoho vojínů přímo do zákopů italských.
00:23:18 Italové, vida neštěstí z naší strany, uchopili kvéry
00:23:22 a bez milosrdenství všechny naše vojáky válící se ve sněhu postříleli
00:23:28 jako nějakou zvěř.
00:23:31 Potom se jednou stalo, že ta starší 20letá Anežka měla nějakou nehodu.
00:23:36 Vyprávěla mi to maminka. Přerazil ji vůz a měla něco se zády.
00:23:41 Ale ona to tatínkovi nenapsala, aby mu nepřidávala starosti.
00:23:45 Ale tatínek se to dozvěděl, protože mu na vojnu přišel anonym.
00:23:52 "Dvacátého tento měsíc mi došla karta od neznámého pisatele z Pavlovic,
00:23:57 že Anežka je nemocná, že ji vůz přirazil ku vratům,
00:24:00 jak uhlí vezla.
00:24:02 Františko, odepiš brzy, co je na tom pravdy,
00:24:05 abych se zbytečně nestrachoval. Nic nezatajujte."
00:24:09 Stařeček se strašně zlobí a píše:
00:24:12 "Až domů přijedu, Anežka dostane pořádný výprask.
00:24:18 Předně za neopatrnost a za druhé, že mně tu nehodu nesdělila sama,
00:24:22 že mi ji musel sdělit někdo jiný."
00:24:27 Nezažil jsem ještě nikdy v životě tak hrozné noci,
00:24:30 jako 21. listopadu 1916.
00:24:34 Ve dne hrozně celý den sněžilo,
00:24:36 až večer se rozpoutala pravá vichrová bouře. Hrozná tma.
00:24:41 Sníh se sypal jak z pytle, blesk na blesk.
00:24:44 Jeden blesk ještě nevyhasl, už vyšlehl blesk jiný.
00:24:48 Hromová rána za ranou. Všechno stavení se třáslo.
00:24:52 Domníval jsem se, že snad nastal soudný den.
00:24:57 Ten den a noc sjížděly laviny jedna za druhou
00:25:00 s hrozným hukotem a praskotem.
00:25:08 Toho dne zemřel František Josef I., nejdéle vládnoucí císař rakouský.
00:25:17 Smrt císaře se nedotkla širších českých vrstev tak,
00:25:21 aby jí zasáhla srdce a mysl.
00:25:26 I z důvodu, že to byl starý člověk a starý člověk musí umřít.
00:25:31 Takže ta smrt byla přirozená.
00:25:35 Dokonce když některým noviny sdělily, kolik císaři bylo, divili se.
00:25:45 "Říš rakouská nepomine, sláva vlasti císaře. Tak se zpívá.
00:25:51 Říš rakouská nepomine. To je pravda.
00:25:54 Ale císařové pominou všichni."
00:26:00 "21. listopadu 1916.
00:26:04 Peníze za řepu už jsme dostali. 348 korun."
00:26:12 "Když budete dávat řepu do jámy na futro, tak ji plně nezahazujte.
00:26:17 Nechte vrch otevřený, tak jak jste to viděli, když já jsem to dělával.
00:26:21 Až vykrmíte krky, tož začnete krmit hned řepu. Ta ráda hnije."
00:26:27 "Dostali jsme od vás ten dopis o válečné půjčce.
00:26:30 Sděluji vám, že mamince přišel rozkaz půjčiti 1000 korun.
00:26:34 Peníze jsme půjčili.
00:26:37 Budou nové peníze s hlavou jeho veličenstva císaře Karla."
00:26:41 Karel byl nepochybně politikem reálně uvažujícím,
00:26:48 i když byl mladý a neměl velké zkušenosti.
00:26:52 Jeho touha po míru byla upřímná. To nebylo jen taktické.
00:26:58 On věděl, že říše a lidé v ní jsou zdecimováni.
00:27:03 Proto by rád z války vycouval.
00:27:09 Karel, v něhož zbídačené národy Rakousko-Uherska vkládají
00:27:13 poslední naděje, se odhodlá zahájit tajná vyjednávání s Francií.
00:27:19 Žádá mír, nabízí kompromisy.
00:27:22 Ale nejen němečtí,
00:27:23 ale i západní generálové chtějí pokračovat ve válce.
00:27:27 Touží po konečném a úplném vítězství. Císařův pokus žalostně ztroskotá.
00:27:33 Zdá se, že krvavý mlýn války už nedokáže zastavit nikdo a nic.
00:27:41 "Tolik slz, tolik proseb a modlení o smilování ještě nikdy nebylo prolito.
00:27:48 Ani volání k bohu o pomoc jako za světové války.
00:27:52 Tolik hříchu a kleteb také nikdy nebylo pácháno.
00:27:56 Kdyby všechny moře světa svou vodu vylily na zem,
00:28:00 kletby a krev by smýti nemohly. A pomoc a smilování odnikud."
00:28:20 V r. 1916 už je hlad i v Německu. Je hlad i tady v Rakousku.
00:28:28 Chleba se peče z toho, co bychom nikdy nejedli.
00:28:32 I jiné potraviny se nahrazují.
00:28:35 Je tady přídělový systém, který ovšem v Rakousku moc nefunguje.
00:28:41 Máte nárok, ale nemáte jistotu.
00:28:46 Před krámy s jídlem, s uhlím a se dřevem se tvoří fronty,
00:28:53 které nejsou právě klidné.
00:28:58 Nezapomeňme, že všechny revoluce v Evropě do té doby
00:29:03 začaly před frontami na chleba.
00:29:06 Takže je neklidno a protestuje se proti hladu.
00:29:12 A střílí se do protestujících.
00:29:15 Takže v Prostějově zastřelili přes 20 lidí. V Plzni se střílí.
00:29:19 Na Kladně se střílí. A to už jsou hladové demonstrace.
00:29:24 "Včera zemřeli stařeček Melichar, sousedky otec.
00:29:28 Tak zde mnoho ti lidé umírají jeden po druhém, za chvíli dojde na nás.
00:29:34 Od 26. února je zde přísná prohlídka vojskem zásob obilí.
00:29:39 V každém domě jsou dlouho a hledají všude po půdách.
00:29:44 U nás ještě nebyli, ale čekáme je dnes v sobotu.
00:29:48 Nějaký čas už bylo teplo, mysleli jsme, že už budeme set,
00:29:53 ale dnes přišla nová zima, vítr se sněhem a mrzne jen to praští.
00:29:58 Což o nás není, ale vám je tam zima."
00:30:03 "V měsíci březnu jel po dráze náš zeměpán, císař Karel.
00:30:08 Ten čas jsme měli těžkou službu, patroly se konaly jedna za druhou.
00:30:13 Nespali jsme celou noc, museli jsme prohlížet každý koutek,
00:30:17 každý mostek.
00:30:19 To bylo ještě pro nás dobře, že tak těžká služba netrvala dlouho.
00:30:37 Velkým pánům může říci člověk, cokoli chce, jen pravdu říci nesmí.
00:30:42 Tu si může jen mysleti
00:30:44 a za myšlenku ještě žádný člověk trestán nebyl.
00:30:48 Ale projevenou pravdu byl trestán smrtí."
00:30:54 HOUKÁNÍ VLAKU
00:30:58 ZPĚV
00:31:00 Za ztracený domov drahý, za smutek otce a mý mámy,
00:31:05 za ty, co se nevrátili do své rodné domoviny,
00:31:12 modlím se, bože, vyslyš nás, vyslyš nás...
00:31:21 Ale vraťme se k příběhu Ludvíka Dostála,
00:31:24 který padl v zákopech haličské fronty.
00:31:33 Kde hledat místo jeho posledního odpočinku?
00:31:37 Podle dochovaného dopisu ho pochovali u městečka Kaluš nedaleko Stanislawi.
00:31:43 Tady je Kaluš, tady je Stanislaw.
00:31:46 Někde v tomto prostoru by to mohlo být.
00:31:50 Jednu dobu jsme se zabývali myšlenkou, že bychom tam jeli,
00:31:54 ale když jsme se podívali na mapu a zjistili,
00:31:56 že městečka jsou dnes velkoměsta, tak jsme to vzdali,
00:32:01 protože jsme předpokládali, že to překryla nová zástavba
00:32:06 a že bychom tam týden jezdili a nedobrali bychom se konce.
00:32:15 Vojenské archivy nám vydaly záznamy o Ludvíkově pohřbu.
00:32:20 Udávají vojenský hřbitov stanislawského okresu v Rybném.
00:32:30 Stanislaw se dneska jmenuje Ivano-Frankivsk na Ukrajině
00:32:34 a je to poměrně velké město.
00:32:36 A vesnička Rybno, co jsem hledal na dobových mapách,
00:32:39 je asi 5 km od Stanislawova, dnes Ivano-Frankivsku.
00:32:44 Hřbitov může být zrušený, mohli jej převézt.
00:32:50 Ale na Ukrajině na něm taky může být nádraží.
00:32:53 To už jsme taky viděli.
00:32:55 -Nebo paneláky.
-Paneláky taky.
00:32:59 Nebo když to bylo u civilního hřbitova, jsou přes to civilní hroby.
00:33:04 Naprosto běžně.
00:33:08 S pomocí pátračů sdružení Signum Belli jsme se pokusili
00:33:13 Ludvíkův hrob v oblasti dnešní západní Ukrajiny nalézt.
00:33:19 Zákopy tehdejší rakouské frontové linie už dávno zakryl hustý porost.
00:33:30 Tady někde na výšinách nad Stanislawí
00:33:33 se na konci září 1916 zastavila fronta.
00:33:37 Až sem ustoupily rakousko-uherské jednotky.
00:33:40 Někde tady při budování zákopů byl nešťastnou náhodou
00:33:44 zasažen nepřátelskou střelou i Ludvík Dostál.
00:33:54 Vesnička Rybno je tak malá,
00:33:56 že ji na některých mapách ani nenajdete.
00:33:59 Mohla být před 100 lety na jejím hřbitově i vojenská část,
00:34:04 do které se ukládali v bojích padlí rakouští vojáci?
00:34:13 To nevypadá stejně ani podobně.
00:34:18 To je normální civilní hřbitov a ještě poměrně nový.
00:34:21 Ale podle té fotky není na civilním.
00:34:28 -1950 je nejstarší.
-1947 jsem viděl, ale starší ne.
00:34:34 Místní muž, který se mezi námi zničehonic objevil,
00:34:37 si zdejší válečný hřbitov ještě dobře pamatuje.
00:34:42 Říkal, že jich tady bylo více než 100.
00:34:45 Byly řady, šly sem a poslední byla asi tady.
00:34:49 V několika řadách za sebou.
00:34:53 MUŽ HOVOŘÍ RUSKY
00:34:57 Ještě před 40 lety bylo vidět jednotlivá hrobová místa.
00:35:02 Takže teď jsme v místě, kde to všechno stálo.
00:35:06 -A to je focené seshora.
-Ano.
00:35:09 HOVOŘÍ RUSKY
00:35:24 Byl tady starý dřevěný kostel, který v době Gorbačova v r. 1985
00:35:30 komunisti strhli traktory
00:35:33 a na stejném místě v 90. roce postavili nový.
00:35:38 300 let byl tamten starý.
00:35:43 Jako malý kluk si to pamatuje. Před 40 lety ještě byly vidět hroby.
00:35:49 Proto se tady nepohřbívá, protože jsou tady rakouští vojáci.
00:35:56 Takže to je tenhle hrob. Druhý zprava.
00:36:00 To označení může být tady.
00:36:03 Podle mě označení na fotce nejde vidět.
00:36:06 Tak to je druhý zprava.
00:36:08 Tak si dovedu představit, že tento strom může být on.
00:36:14 Vypadá, že je tady dlouho.
00:36:17 V tom případě on leží tady.
00:36:21 To by mi sedělo líp, co se týká umístění.
00:36:25 Asi někde tady.
00:36:31 Místo Ludvíkova hrobu už dávno ztratilo rozeznatelné obrysy.
00:36:36 Zbyla jen travnatá pláň. Někdy se ale stane zázrak.
00:36:42 Na satelitním snímku se v nízkém ranním slunci
00:36:46 zjevil stín dávno už neexistujícího vojenského hřbitůvku.
00:36:53 A furt se jim všeckym na světě zdá, že se musí rvát, válčit a bojovat.
00:36:58 Jsme tady 5 minut i s cestou, za chvilku jdeme tam za bránu.
00:37:03 No jo, takový je osud.
00:37:09 Mladý František Dobiáš absolvoval na různých frontách válku až do konce.
00:37:16 Mnohokrát byl raněn, několikrát vyznamenán.
00:37:20 My jsme v otci viděli jakýsi vzor životních postojů,
00:37:25 kdy se snažil žít a přežít i v těžkých válečných podmínkách.
00:37:34 Ale byl v tom rozpor, že byl na nesprávné straně.
00:37:38 On bojoval za Rakousko,
00:37:40 které se mu rozhodně nelíbilo a které chtěli rozbít.
00:37:49 Jak se chovat ve válce na té straně, proti které měl řady výhrad?
00:38:01 Stařeček se z té anabáze vrátil v červnu 1917
00:38:07 a dožil to šťastně se svou rodinou. Hospodařil dál.
00:38:12 Petra oplakali, k tomu se nevraceli.
00:38:16 O Petrovi se u nich ani moc nemluvilo, jako by to bylo tabu.
00:38:25 "Ve 20. století se mluvilo o vzdělanosti národů,
00:38:29 o civilizovaných státech.
00:38:32 Nyní je nejlépe poznati a viděti, jaké jsou vzdělané národy.
00:38:36 Bratr vraždí bratra,
00:38:38 jeden na druhého vyrábí tu nejhroznější střelnou zbraň.
00:38:42 Taková zbraň se nehodí ani na nejukrutnější zvíře,
00:38:45 natož tak na člověka.
00:38:48 Provazník plete štranek, aby někdy na něm sám pověšen byl."
00:38:52 Když jsem probírala tu polní poštu, tak skutečně to srdce bolelo.
00:39:00 Nebyla jediná rodina, která by někoho neoplakávala.
00:39:05 To je opravdu strašné.
00:39:08 Vidíte, a za 20 let došlo k válce nové.
00:39:12 Lidstvo se neponaučilo.
00:39:20 Skryté titulky: Věra Šimarová Česká televize, 2014
Nelehko bylo v roce 1916 na frontě a těžko se žilo i v zázemí. Obyvatelstvo českých měst a vsí strádalo nedostatkem, cenzurou a špiclováním. Lidé si mnoho slibovali od změny na trůnu, ke které již brzy mělo dojít. Chřadnoucí císař František Josef I. se však držel při životě zuby nehty, ale i jej smrt nakonec přemohla. Dříve než tato zvěst opustila brány Vídně, dostalo se rodině Dostálových z moravské obce Břest zprávy jiné. Jejich syn Ludvík zahynul nepřátelskou kulkou kdesi na ruské frontě. Zbyl po něm jen zakrvácený deník, do kterého provrtal smrtící projektil pořádnou díru…